Seznam nezajímavých zajímavostí o mojí maličkosti sepsaný s nezištnou
snahou přiblížit Vám toho divného patrona, co tenhle blog vede, o trochu víc.
- Ne, má internetová přezdívka není nic epického ani hluboce promyšleného. "Nicolca" je zdrobnělina mého jména a na "Nagasaki" jsem byla překřtěna spolužačkou asi... v prváku? Takže ne, s atomovou bombou to nemá co dělat. Ani s mojí dávnou platonickou láskou Nagasaki Shunsukem (ačkoli...).
- Jsem ale opravdu stará. A ten pocit mám od svých šestnácti. Což už je nějaký ten pátek zpátky...
- Mám tři mladší bratry. Z toho dva nevlastní.
- Jsem diabetik – veterán. Člověk by řekl, že po těch letech vás na vaší nemoci nemůže už vůbec nic překvapit... no, omyl, děti. Sem tam je to stále humor. A to dosti černý.
- Mluvím nepříjemně rychle. Obzvlášť když jsem nervózní.
- Ač jsem oficiálně pravák, ve skutečnosti jsem kouuuuzelně oboulevoruká.
- Jsem těžký introvert. A ještě horší trémista. A jakmile jsem pod tlakem, brečím. A nesnáším to.
- Nesnáším davy. A občas i lidi obecně, ehm. Z čehož tak jaksi vyplývá, že jsem extrémně nespolečenský tvor.
- Nechci děti. Čistě pro jejich vlastni dobro.
- Nechci chlapa. Nechci ženskou. Nechci nikoho. Ano, pro některé jedince je to úkaz málem jako UFO, ale tak to prostě je.
- Směju se jako v křeči zmírající hyena. A má rodina si na to doteď nezvykla.
- Všude chodím brzo.
- Mé nejoblíbenější roční období je podzim.
- Mám kozí žaludek a jsem schopná sežrat prakticky cokoli. Největší radost mi udělá zeleninový salát a maminčin bramborový guláš.
- Zásadně se neopaluju. Zaprvé mi to nejde – nezhnědnu, pouze zrudnu – zadruhé ani nechci. Takže jsem celoročně bílá jako (blonďatá) Sněhurka.
- Mým velkým dětským snem bylo mít dlouhé vlasy. Jakože fakt dlouhé. Nejmíň po zadek. (Haha!) Realita se sice pokaždé sekla u ramen, ale... co už.
- Mám hrůzu z hmyzu a pavouků. A to, že jsem vesnický buran, se s tím opravdu nijak nevylučuje.
- Jestli chcete, abych něco udělala, abych si něco oblíbila a tak podobně – NEVNUCUJTE MI TO. Můžete to myslet sebelíp, ale zákonitě tím dosáhnete přesného opaku.
- Zbožňuju kočky. A s oblibou s nimi mluvím. Prostě nejsem schopná kolem miciny projít, aniž bych na ni nezačala "číčovat". V horším případě s ní začnu konverzovat po lidsku. Jistě nemusím podotýkat, že milé kočky mé pokusy o debatu většinou okázale ignorují.
- Můj nejoblíbenější filmový žánr je horor. Což je trochu humorné, protože na horory obecně pohlížím dost skepticky. Naopak, co doopravdy ráda nemám, jsou romantické komedie. A vlastně romantika obecně.
- Co se četby týče, jsem ochotna přelouskat cokoli (vyjma Povídek malostranských, ty mě děsí dodneška), co není vyloženě stupidní a co už na kilometr daleko nepáchne jako typická červená knihovna. Pokud bych měla ještě víc konkretizovat, preferuju zahraniční autory. A vůbec nejraději mám detektivní a kriminální žánr. A ano, opakuju to pořád dokola – uctívám Sherlocka Holmese. Neexistuje pro mě geniálnější literární postava.
- Nejsem nijak vášnivý milovník seriálů, avšak rozhodně se pokládám za ATLA a Supernatural fandu.
- Ač už to není tak žhavé jako před pár lety, občas se s velkou chutí zaberu do nějakého anime, popřípadě si přečtu tu nebo onu mangu. Fun fact: Trvalo devět let, než jsem dokoukala anime Inuyasha. Jedno z mých nejoblíbenějších, mimochodem. Neptejte se, proč to trvalo takovou dobu. Sama nevím.
- Jak je ze zaměření blogu patrné, miluju k-pop – tedy jeho mrňavou část (Shinhwa, Dreamcatcher, NU'EST apod.). Není to však tak, že bych poslouchala výhradně Asiaty; mým vůbec nejoblíbenějším zpěvákem je Adam Lambert.
- Jsem Shinhwa Changjo. Oficiálně.
- I když jsem obecně fanynkou spíše chlapeckých skupin, mnohem častěji poslouchám písničky od děvčat.
- Ne, nechci navštívit Jižní Koreu, ne, nechci se učit korejsky, ne, korejská kuchyně je mi úplně ukradená, a ne, nestojím o to zúčastnit se koncertu svých nejoblíbenějších kapel (ale nebudu lhát, u Shinhwy bych o tom možná uvažovala). Viz bod výše, nesnáším davy. A davy uječených kpopových fanynek, ty nesnáším ještě víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat