#HappyHongbinDay

Škola prokletých - 71. kapitola

• Jedenasedmdesátá kapitola ve čtyřech slovech? Stalkerka, sekretářka a internetový úchyl. Co, pravda, žádný úchyl není a internet mu nic neříká, ehm.

• pozn.: Aronova plamenná poznámka, že není "žádná nanicovatá pipka jako Kyuhyun" odkazuje ke Kyuovu velkolepě neúspěšnému pokusu Erikovi potykat → 39. kapitola, úvod čtvrté pasáže

O snaze zachránit německou reputaci, vzestupu francouzských spasitelů a jiných (ne)evropských traumatech

Krásné poledne, milí a drazí.

Pokud Vás zmátl geografický název článku, nebojte, blog se nemění na cestovatelský deníček. Na výlety po světě jsem moc líná, neschopná a paranoidní. Zcela standardně se ponoříme do sběratelských vod aka kpopového článku za měsíc září. Titulek však není zavádějící, nene, těšte se na výživnou německo-francouzskou hysterii! Feat. Finsko, Litva, Belgie a Státy, ehm.
Jak jste si nejspíše povšimli, založila jsem novou albovou/kartičkovou sekci jménem random. Ta zastřešuje pro mě srdcová alba interpretů, které ale aktivně nesbírám, a z blogu tak zmizely sekce Sungmin, Super Junior K.R.Y a VIXX LR. Alba/kartičky Orgel, When We Were Us a Beautiful Liar byly přestěhovány, a v tomto random duchu se do sbírky mohlo velkolepě vrátit i Drunk On Love, Ryeowookovo druhé mini album. Počin, pro nějž mám stále obrovskou slabost a jehož vyřazení mě tehdá velice mrzelo. S aktuálním stavem věcí tudíž nemohu být spokojenější.
Obsazení random sekce rozhodně není finální, dost možná k němu z mého rádoby aktivního seznamu přibude někdo další. Anebo možná taky ne. Záleží, jak se moje preference situace vyvine... Tak jako tak, jisté je, že sekce random bude mít dveře vždy velkoryse otevřené dokořán. 

V červnu proběhl drobný no úplně neznatelný, viď, Soobine?! update bias listu, který zapříčinil, že se Chen z místa neoficiálního biase probojoval mezi biasy oficiální. Konkrétně na čtrnáctou příčku za Miryo a Gahyeon. A já naznala, že tento přesun je nutné oslavit. Jak? Koupí Chenových kartiček, samozřejmě!
Rozhodla jsem se pro jeho zlatavou (není na ní zlatýho vůbec nic, a přitom na mě působí zlatě... divný, co?) Don't Mess Up My Tempo kartičku, po níž jsem beztak už nějakou tu dobu pokukovala, a jeden véčkový Love Me Right exemplář. Německá slečna, jíž jsem si o oba kusy napsala, neuváděla ani jejich cenu, ani jejich dostupnost. Což mě lehce znervózňovalo, avšak nebyl to první takto stroze pojatý inzerát, s jakým jsem kdy přišla do kontaktu, tudíž jsem tomu minimu uvedených informací nepřikládala velkou váhu. "Info" na jejím profilu neexistovalo žádné, no prodejních "proofs" vedla spoustu. A hlavně – byla to Němka; s Němkami se skvěle obchoduje, Němky jsou záruka kvality. Že? Že?!
Nejdřív se zdálo, že z nákupu nic nebude, protože mě slečna pár dní okázale ignorovala. Když už jsem se ale chystala, že zprávu smažu, BUM! Přišla kladná odpověď a zároveň s ní omluva, že byla milá slečna na školním výletě, a nemohla reagovat dřív. Oukej? Poslala mi fotky kartiček, uvedla cenu, za jakou je chce prodat, a ještě mi poskytla slevu na poštovné. A tak jsem zaplatila, všechno proběhlo, jak mělo, a slečna prohlásila, že mi zítra pošle packaging proofs. To se událo 24. června.

Pětadvacátého žádná zpráva nedorazila, ale nepanikařila jsem. 30. června jsem jí napsala, kdy hodlá moji zásilku odeslat. Nic. Žádná odpověď. Tehdy mě ale tento pokus o ojebání ještě příliš nesral, jelikož v tu dobu slečna z instagramu kompletně zmizela. Což mohlo znamenat, že je buďto fakt profesionální scammer, co ví, jak hrát na city, nebo že se jí skutečně něco stalo.