Pěkné ráno, milí a drazí.
V dubnovém článku se tak trochu vypravíme do minulosti, protože nevím jak Vy, no já už stačila zapomenout, jaké to je objednávat cokoli z té země, co začíná na K a končí na a. A prej leží na jihu. Ehm. Kostarika. Samozřejmě. Velmi symbolicky je hlavní hvězdou tohoto historického nákupu nejkrásnější trilobití královna mého bias listu. Co taky začíná na K a končí na a... Náhoda? Nemyslím si!
Ale ani americké a evropské kusy se nenechaly zahabit, kdepak, většina z nich se pyšní zatraceně líbivou fazónou. Že jen většina? Inu, ten ne-až-tak-vizuální zbytek plní důležitou úlohu vyvažování nesnesitelné dokonalosti. Protože to je třeba. A je to záslužné. A rozhodně to tak bylo od začátku v plánu. Rozhodně.
Ale ani americké a evropské kusy se nenechaly zahabit, kdepak, většina z nich se pyšní zatraceně líbivou fazónou. Že jen většina? Inu, ten ne-až-tak-vizuální zbytek plní důležitou úlohu vyvažování nesnesitelné dokonalosti. Protože to je třeba. A je to záslužné. A rozhodně to tak bylo od začátku v plánu. Rozhodně.
Instagramový lov na Minhovy Chase kartičky byl... zdlouhavý. A taky neskutečně divný. Stále nevím, či Minha najednou každej tak hrozně miluje, nebo na něj naopak všichni zvysoka serou, každopádně prodej Chase kartiček je jako můj nejdražší Shinhwa muž. Dává o sobě vědět výhradně v momentech, kdy už si začínám být jistá, že natáhl bačkory.
Takže ano, v jistém britském inzerátu jsem nakonec jednoho z potřebných Chase Minhů našla, no co čert nechtěl, při procházení dalších příspěvků slečny prodejkyně jsem objevila kartičku, kterou marně sháním už roky, a nadšení z tohoto úlovku tak kompletně pohřbilo dosavadní radost z nálezu Minha, ehm. 😅 Kartáčkový Changmin, lidi. Kartička z osmého alba TVXQ, The Chance of Love. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřila na ebayi (což bylo, hádám, někdy za covidu; korejská a česká pošta nespolupracovaly, a o nákupu tak nemohla být řeč), jsem věděla, že tento random skvost prostě ve sbírce musím mít!
O obě kartičky jsem si napsala. Changmin nebyl problém. U Minha si slečna nebyla jistá, či ho stále má, že to zkontroluje a dá mi vědět. Uběhlo pár dní, odpověď žádná. Tak jsem se nenápadně připomněla. Minho byl v rozpracovaném procesu prodeje, prosím pěkně, ale člověk, co ho chtěl koupit, se slečně už nějakou dobu neozval. Pokud od něj do pátku žádnou zprávu nedostane, prodá Minha mně.
No, nejen, že v pátek mě žádný updatem neobšťastnila, Changmin se navíc začal v inzerátu tvářit, že už není. To mě vyděsilo. Připomněla jsem se jí tedy znovu.
Jak se ukázalo, slečna mě neignorovala, ani neměla paměť jako zlatá rybička; za celou šlamastyku mohly její dms, které – řečeno slušně – se totálně rozbily. Každopádně Minho byl můj. Ujistila jsem se, že v našem ochodu stále figuruje i Changmin. "No jasně!" - "A můžeš mi poslat nějaké fotky? Nebo video?" - "Určitě. Až přijdu domů, pošlu ti je." Opět uteklo několik dní, fotka ani video nikde. Připomněla jsem se potřetí. Slečna už byla zoufalá, navrhla, že pokud by mi to nevadilo, poslala by mi ty fotky přes svůj soukromý profil, protože na to, co se děje na jejím prodejním profilu nemá nervy.
Takže ano, v jistém britském inzerátu jsem nakonec jednoho z potřebných Chase Minhů našla, no co čert nechtěl, při procházení dalších příspěvků slečny prodejkyně jsem objevila kartičku, kterou marně sháním už roky, a nadšení z tohoto úlovku tak kompletně pohřbilo dosavadní radost z nálezu Minha, ehm. 😅 Kartáčkový Changmin, lidi. Kartička z osmého alba TVXQ, The Chance of Love. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřila na ebayi (což bylo, hádám, někdy za covidu; korejská a česká pošta nespolupracovaly, a o nákupu tak nemohla být řeč), jsem věděla, že tento random skvost prostě ve sbírce musím mít!
O obě kartičky jsem si napsala. Changmin nebyl problém. U Minha si slečna nebyla jistá, či ho stále má, že to zkontroluje a dá mi vědět. Uběhlo pár dní, odpověď žádná. Tak jsem se nenápadně připomněla. Minho byl v rozpracovaném procesu prodeje, prosím pěkně, ale člověk, co ho chtěl koupit, se slečně už nějakou dobu neozval. Pokud od něj do pátku žádnou zprávu nedostane, prodá Minha mně.
No, nejen, že v pátek mě žádný updatem neobšťastnila, Changmin se navíc začal v inzerátu tvářit, že už není. To mě vyděsilo. Připomněla jsem se jí tedy znovu.
Jak se ukázalo, slečna mě neignorovala, ani neměla paměť jako zlatá rybička; za celou šlamastyku mohly její dms, které – řečeno slušně – se totálně rozbily. Každopádně Minho byl můj. Ujistila jsem se, že v našem ochodu stále figuruje i Changmin. "No jasně!" - "A můžeš mi poslat nějaké fotky? Nebo video?" - "Určitě. Až přijdu domů, pošlu ti je." Opět uteklo několik dní, fotka ani video nikde. Připomněla jsem se potřetí. Slečna už byla zoufalá, navrhla, že pokud by mi to nevadilo, poslala by mi ty fotky přes svůj soukromý profil, protože na to, co se děje na jejím prodejním profilu nemá nervy.