Orange K-Pop World : prosince 2023

Krásný večer, milí a drazí. 🎄

"Je tu prosinec a s ním vánoční kpopový článek!" Tak to samozřejmě každý rok bylo a mělo to tak být i letos, dokud mi do vánočního plánu – svým způsobem – nehodily Dreamcatcher vidle. Oficiálně jsem si tedy žádné vánoční album nepořídila (situaci naštěstí zachraňuje Nissa), to však neznamená, že tu o albu nebude řeč. Bude. A hned o třech. Veskrze tedy vlastně jen slovíčkařím sama se sebou.
Než se ale ponoříme do mých kpopových nákupů, dovolte mi přednést dvě krátká oznámení:

► kartičková kolekce Dreamcatcher

Po dlouhém přemítání jsem naznala, že aktivní sbírání Dami a Gahyeon už mě netěší tolik, jak by mělo (přece jenom... je to koníček, že), a tak jsem se rozhodla ponechat si pouze ty jejich kartičky, které tvoří mé dva OT7 sety (viz JiU a Yoohyeon). Aktivní DC kartičkobraní odteď soustřeďuju výhradně na Suu (samozřejmě), Siyeon a Handong.

► comebacky VIXX a Jessicy

Čeká-li tu někdo recenzi na Continuum a Beep Beep, nedočká se.

VIXX jako skupina pro mě s vynuceným odchodem Hongbina umřeli. EAU DE VIXX je jejich Needle&Bubble, ať už předstírají, co chtějí; odmítám je podporovat v čemkoli dalším. Tečka.

Logika tohoto comebacku mi navíc přijde úplně směšná. Jellyfish po tařka sto letech vytáhne VIXX z propadliště dějin s comebackem "full skupiny"... ale bez leadera? Prosím? To mi zní jako pěkně hnusnej podraz, Jellyfishi. Fakt se nešlo domluvit líp? Nebo třeba spáchat podskupinu Leo-Ken-Hyuk a comeback full skupiny nechat... co já vím, na full skupinu?

A aby tomu nasadili korunu Starlights a ukázali, jak odpornej jsou fandom (gratuluju, ten post jste obhájili na jedničku!), začali Hakyeona šikanovat, ať se sbalí a vypadne, když si teda neumí udělat čas na comeback. Wow. Prostě wow.

Jim se ta skupina rozpadá doslova před ksichtem, prakticky z ní odpadává maso jak z hnijící mrtvoly, a místo, aby si to kvarteto, co jim zbylo, hýčkali, tak se snaží vyštvat leadera?! Kdo si myslí, že jsou? E.L.Fs?!

•••

Na Jessičin comeback jsem se těšila. Dlouho. Každý rok jsem s nadějí vyhlížela, kdy konečně vydá to slibované nové album. Však ani rozčarování z toho literárního zvěrstva, jaké vyplodila (ne, Shine si nezasluhuje být nazýváno knihou; Jessica je skvělá zpěvačka, ale jako spisovatelka stojí absolutně za hovno), mě neodradilo! A tak jsem čekala. A čekala. A čekala...

Šest. Zasranejch. Let.

Teď si možná říkáte: "Co řešíš, ty seš na čekání přece zvyklá, však Shinhwa, Kangta nebo Brown Eyed Girls jsou taky profesionální lenochodi!" Jo. Jenže Shinhwa, Kangta a BEG aspoň držej huby a každoročně fanoušky neobelhávají, jak letos to album už ale určitě vydají...!

Reálně jsem z těch jejích planejch slibů byla tak unavená, že když nakonec s comebackem skutečně přišla, byla moje reakce suché: "Hm. Super." Když jsem pak zjistila, kolik peněz za to mizerný album chce, nasralo mě to tak moc, že jsem jeho nákup okamžitě odpískala. A nelituju toho. Koncept toho alba mi připadá lacinej (až na baletku, jenže tu už mi letos naservírovala Jini, takže...), titulní song jsem ani nedoposlouchala do konce. Ne, za tohle mi to šestileté čekání fakt nestálo.

Ne, že bych na Jessicu úplně zanevřela, pokud v budoucnu vydá něco lepšího, nebudu se nákupu dalšího alba bránit, ale... její čtvrté mini mou skromnou kolekci rozhodně neobohatí.