Prosinec mezi námi děvčaty feat. dítě a jeho chlapečci

Krásný večer, milí a drazí. 🎄

"Je tu prosinec a s ním vánoční kpopový článek!" Tak to samozřejmě každý rok bylo a mělo to tak být i letos, dokud mi do vánočního plánu – svým způsobem – nehodily Dreamcatcher vidle. Oficiálně jsem si tedy žádné vánoční album nepořídila (situaci naštěstí zachraňuje Nissa), to však neznamená, že tu o albu nebude řeč. Bude. A hned o třech. Veskrze tedy vlastně jen slovíčkařím sama se sebou. 
Než se ale ponoříme do mých kpopových nákupů, dovolte mi přednést dvě krátká oznámení:

► kartičková kolekce Dreamcatcher 

Po dlouhém přemítání jsem naznala, že aktivní sbírání Dami a Gahyeon už mě netěší tolik, jak by mělo (přece jenom... je to koníček, že), a tak jsem se rozhodla ponechat si pouze ty jejich kartičky, které tvoří mé dva OT7 sety (viz JiU a Yoohyeon). Aktivní DC kartičkobraní odteď soustřeďuju výhradně na Suu (samozřejmě), Siyeon a Handong.

► comebacky VIXX a Jessicy 

Čeká-li tu někdo recenzi na Continuum a Beep Beep, nedočká se. 

VIXX jako skupina pro mě s vynuceným odchodem Hongbina umřeli. EAU DE VIXX je jejich Needle&Bubble, ať už předstírají, co chtějí; odmítám je podporovat v čemkoli dalším. Tečka. 

Logika tohoto comebacku mi navíc přijde úplně směšná. Jellyfish po tařka sto letech vytáhne VIXX z propadliště dějin s comebackem "full skupiny"... ale bez leadera? Prosím? To mi zní jako pěkně hnusnej podraz, Jellyfishi. Fakt se nešlo domluvit líp? Nebo třeba spáchat podskupinu Leo-Ken-Hyuk a comeback full skupiny nechat... co já vím, na full skupinu? 

A aby tomu nasadili korunu Starlights a ukázali, jak odpornej jsou fandom (gratuluju, ten post jste obhájili na jedničku!), začali Hakyeona šikanovat, ať se sbalí a vypadne, když si teda neumí udělat čas na comeback. Wow. Prostě wow. 

Jim se ta skupina rozpadá doslova před ksichtem, prakticky z ní odpadává maso jak z hnijící mrtvoly, a místo, aby si to kvarteto, co jim zbylo, hýčkali, tak se snaží vyštvat leadera?! Kdo si myslí, že jsou? E.L.Fs?! 

•••

Na Jessičin comeback jsem se těšila. Dlouho. Každý rok jsem s nadějí vyhlížela, kdy konečně vydá to slibované nové album. Však ani rozčarování z toho literárního zvěrstva, jaké vyplodila (ne, Shine si nezasluhuje být nazýváno knihou; Jessica je skvělá zpěvačka, ale jako spisovatelka stojí absolutně za hovno), mě neodradilo! A tak jsem čekala. A čekala. A čekala... 

Šest. Zasranejch. Let.

Teď si možná říkáte: "Co řešíš, ty seš na čekání přece zvyklá, však Shinhwa, Kangta nebo Brown Eyed Girls jsou taky profesionální lenochodi!" Jo. Jenže Shinhwa, Kangta a BEG aspoň držej huby a každoročně fanoušky neobelhávají, jak letos to album už ale určitě vydají...! 

Reálně jsem z těch jejích planejch slibů byla tak unavená, že když nakonec s comebackem skutečně přišla, byla moje reakce suché: "Hm. Super." Když jsem pak zjistila, kolik peněz za to mizerný album chce, nasralo mě to tak moc, že jsem jeho nákup okamžitě odpískala. A nelituju toho. Koncept toho alba mi připadá lacinej (až na baletku, jenže tu už mi letos naservírovala Jini, takže...), titulní song jsem ani nedoposlouchala do konce. Ne, za tohle mi to šestileté čekání fakt nestálo. 

Ne, že bych na Jessicu úplně zanevřela, pokud v budoucnu vydá něco lepšího, nebudu se nákupu dalšího alba bránit, ale... její čtvrté mini mou skromnou kolekci rozhodně neobohatí.

Můj Hongbinem zabiasovaný mozek si tak jednou v listopadu řekl: "Hm, dlouho jsi nekontrolovala... no spoustu trilobitích hashtagů!" Hodnotný nález sice nakonec vyšel pouze z jediného, avšak nemohu než žasnout, že se tento úlovek konečně vydařil! 

Rok a půl, vážení přátelé, sháním Sooyounginu Forever 1 kartičku. Aspoň jednu ze dvou. Člověk by řekl, že to nebude žádný problém, však je to Sooyoung. A Sooyoung je jako jako většina mých biasů: v rámci svojí skupiny nepříliš populární. Avšak blonďatá Sooyoung, ta je zjevně učiněný boží zázrak a všichni po ní najednou zatoužili. Nedivím se. 

Aktivní snahu albovou Sooyoung ukořistit jsem vzdala asi po dvou měsících. Od té doby jsem se do hledání vrhala jednou za čas (když jsem se moc nudila), ale pokaždé bezvýsledně. Náladu mi letos v květnu vylepšila koupě blonďatých Long Lasting Love kartiček, která mě vlastně ukolébala natolik, že jsem naznala, že i kdybych Forever 1 Soo nikdy nesehnala, nevadí. Jako blondýnu ji v šanonu mám, a to je hlavní... Hádám, že to byl přesně ten impulz, na který moje škodolibá štěstěna čekala, ehm. Až se na ty kartičky kompletně vykašlu. 😅

Takže jsem v listopadu náhodně otevřela hashtag 'snsdsale' a spatřila německý inzerát různých kpopových kartiček, mezi nimiž figurovala i že prý dostupná Forever 1 Sooyoung z Deluxe verze. "No nene!" Ujistila jsem se, že skutečně dostupná je... a nebylo nač čekat. Cesta trvala kartičce tři dny. Německá pošta se konečně vzpamatovala, díkybohu...

Můj nejmilejší detail na (de)luxusní Sooyoung je drobounká černá gumička, co váže její drobounký zapletený copánek. Člověk si jí napoprvé ani nevšimne, ale jakmile ji jednou zmerčí... už ji nedokáže nevidět. 

Zadní strana je typicky SMkovská – nijak monumentální, zato podepsaná. A má moc krásnou barvičku. Kombinace růžové a žluté je hezčí, než bych se nadála. 

Nyní se na zoubek podíváme jedinému zakoupenému muži v tomto článku šokovalo mě to víc než Vás, nemyslete si. Přemítala jsem, jak Soobinovu kartičkovou Freefall kolekci vlastně pojmout. Poslední dvě alba jsem ho sbírala kompletně, no počet Freefall kartiček je vyšší, než se mi zdá únosné a navíc... nijak extra tuhle éru nežeru. Je fajn, to jo, ale... nemám k ní vztah jako ke Good Boy Gone Bad/Thursday's Child éře. A už vůbec ne takový jako k blonďatému Soobovi. A protože blonďatému Soobovi schází ve fólii tři místa, rozhodla jsem se, že v rámci Freefallu budu s tímto volným prostorem operovat. Jakože výhradně s ním. Svůj šťastný Melancholy pull tak doplním pouze dvěma dalšími kartičkami: jedním exemplářem verze Reality a jedním exemplářem verze Clarity.

Víme, jaká bolest je shánět Soobina, proto jsem se prozíravě rozhodla nejdřív prostudovat jeho photocard template za Freefall album a vybrat, jaké varianty kartiček budu vlastně hledat. Za Reality verzi jsem bez váhání zvolila Soobovo bližší selfie s prstem na rtu. U verze Clarity jsem naopak dlooouho nebyla s to si vybrat – obě ty kartičky jsou ďolíčkové a naprosto rozkošné! – no nakonec jsem sáhla po véčkové variantě. Čistě proto, že by bylo fakt trapný, kdybych za Freefall neměla ani jednoho véčkového Soobina, že... 

Pustila jsem se tedy do hledání. A kupodivu zanedlouho jsem objevila čerstvý holandský inzerát, který obě výše zmíněné kartičky obsahoval. Že by bylo pátrání po Freefall Soobinovi takhle snadné...? Nadchlo mě to tak moc, že jsem svému stále živému holandskému traumatu ani nedala šanci se ozvat a slečně prodejkyni okamžitě napsala. No. Haha. Jde o Soobina, takže věci samozřejmě nemohly jít úplně podle mého plánu. Ale kartičku verze Clarity jsem uhájila. I to pokládám za úspěch. 

Upřímně, Clarity verze je v rámci Freefallu má nejméně oblíbená, a může za to Soobinův mullet. Ne, že by v něm vypadal nějak extrémně nevizuálně (je to Soobin, ten neumí vypadat nevizuálně), ale já ten účes prostě nemám ráda. Na Clarity kartičkách naštěstí není styl "vpředu byznys, vzadu párty!" vůbec patrný, a kartičky této verze pokládám za vůbec nejskvostnější freefallové duo. 

Pohlednice Miso mi nedala spát. A její kartička zrovna tak. Miluju její Dreams Alive kartičku! A všechno je to vina černých vlnitých vlasů s ofinkou. Výhradně. Protože jakmile má milá Miso na hlavě cokoli jinýho, nejsem schopná ji identifikovat, ehm... Kupovat si kartičku typky, kterou ani nepoznám, by však i na moje random poměry bylo extrémně divný. Víc by se dal pochopit OT6 Dreams Alive set... a vlastně... mám OT5 set Kary, což je taky random skupina (ne tak random jako DreamNote, ale... random je), tak proč nespáchat i DreamNote? Šest sólo kartiček + dvě skupinové... to je skoro ideální počet! Takže ano, jsem v procesu tvoření kartičkového Dreams Alive setu. V příštím roce tu o DreamNote ještě určitě uslyšíte. 

A abych ukojila svoji zvědavost ohledně pohlednice a "duplikátového problému", rozhodla jsem se pořídit si dvě extra kopie Dreams Alive alba. Ne, že bych byla tak bohatá, ale... filmnadvd měl na to album kurva výhodnou akci. Výsledek? Značně neutrální. Dobrá (výborná!) zpráva je, že extra kopie nebyly duplikáty mého původního Dreams Alive alba. Ta špatná je, že obě extra kopie byly duplikáty sebe navzájem. 😅

Dreams Alive sbírka tak byla rozšířena o tři nové položky. Jednou z nich je půvabná pohlednice leaderové Youi. Takže vytiskli i někoho jinýho než Miso, wow! Pohlednice, mimochodem, nijak setově sbírat nehodlám, ponechám je v počtu, v jakém jsou nyní. A to převážně proto, že Lara a Eunjo nejsou k sehnání výplňové papíry jsem ozdobila rozpustilými polaroidy z photobooku, nad nimiž jsem se rozplývala v minulém článku. Chápete tedy, že z vizuálu čtyřokýnkové fólie jsem absolutně nadšená.

Na sólo kartičce jsem našla maknae Eunjo, která mi svým účesem a věnečkem ve vlasech připomíná řeckou bohyni. Úchvatné toť selfie! 

Druhá varianta skupinové kartičky je podle mě ještě geniálnější než ta první. Neobsahuje sice humorný prvek v podobě stínu mobilu, zato je mnohem lépe nasvícená a působí tak nějak víc klasicky. A krása Miso mi tu naprosto bere dech... Skupinové DreamNote kartičky by měly být pokládány za korejské kulturní dědictví. Zcela bez legrace. 

Dreamcatcher zcombackovaly. A já jsem z nich poprvé po pěti letech reálně zklamaná. 

Abych začala pozitivy, estetika devátého mini alba VillainS (které nechápu, proč se jmenuje pouze "VillainS", když natištěno všude mají "VersuS VillainS", ale ok) je naprosto úžasná. Jak fotky, tak MV titulního songu vypadají famózně teda až na Yoohyeonino ohavně modrý háro, ehm. Být to kdokoli jiný, stačilo by mi to. Ale u Dreamcatcher "hezký vizuál a nic víc" prostě neberu.
Rozladilo mě už to, že VillainS je suverénně nejdražší DC album, ale zkrouhli v něm jak photobook, tak kartičky. Navíc ten packaging... DC alba měla vždycky svůj specifický styl a člověk hned na první pohled poznal, že jde o Dreamcatcher. VillainS však dostalo ten nejvíc generický girl-group-album vzhled, jaký si lze představit, a já se ptám: "Proč, Dreamcatcher Company? Proč?"
No, a pak přišel titulní song OOTD. Po jehož poslechu jsem založila ruce, tři minuty tupě civěla do prázdna a snažila se vybavit si cokoli dobrého, co by mě ponoukalo pustit si tu písničku znovu. Neúspěšně. 
Nechápejte to ale, prosím, tak, že by se OOTD nedalo poslouchat, to ani náhodou. Není to sice můj šálek čaje, ale chlupy mi z něj hrůzou nevstávají. Ve své podstatě má vlastně vše, co by populární song měl mít. Můj bytostný problém s ním tkví v jeho textu. Písničky typu "jsem úžasná, protože jsem nejúžasnější, a nikdo není úžasnější než já, héj!" mě nevýslovně iritují. Zdravá sebeláska je samozřejmě super věc, ale songem s rádoby husťáckými anglickými frázemi mě o ní fakt nepřesvědčíte. U Dreamcatcher mě tahle změna stylu k hloupějšímu bolí o to víc, že až doteď se každá jejich písnička pyšnila regulérním příběhem. (A ne, "celé je to satira, tys to jenom nepochopila!" námitky neberu. Od satiry očekávám určitou inteligenci. A tu v OOTD nevidím, ani když přivřu obě oči.)
Původně mělo být VillainS mým vánočním albem, chystala jsem se pořídit si jak standardní, tak Poca verzi. Jedno rozčarování bych snesla, ale dvě? Ani náhodou! To, s čím se DC ve VillainS vytasily, se mi ani trochu nelíbí, a bylo by nefér vůči ostatním DC mini albům (která žeru), abych tohohle outsidera vlastnila ve dvou provedeních. Zároveň ale nechci tenhle comeback úplně bojkotovat, to by mi svědomí nedovolilo, a tak... rozhodla jsem se pro kompromis. Nepořídím si album jako album, tj. cédéčko a photobook – aby i v regálu bylo jasně vidět ten rozdíl mezi  mým vztahem k VillainS a zbytku DC diskografie – ale pouze Poca verzi. Suinu Poca verzi. Jediný výplod (ne)kreativity devátého mini alba, který mě upřímně nadchnul.
Jedná se o maličkou přepásanou papírovou skládačku se Suinou fotkou na coveru, uvnitř které se nacházejí samolepky, QR kartička a selfie kartičky. Existují dvě varianty, jak to album na polici skladovat: buď tak, jak jsem popsala výše, přepásané a se Suiným coverem, nebo jako stojánek, kam se dá umístit kartička. Já osobně stojánkový fanda nejsem, ale cením ten nápad.

Chci pochválit zaprvé barevnou kombinaci VillainS alba, černá a červená jsou skvělý pár. Zadruhé to, že zdejší QR kartička má klasický kartičkový povrch a není striktně papírová. Zatřetí skutečnost, že Suina Poca verze je stoprocentně Suina. Jak samolepky, tak kartičky, všechno je spjato se Suou. 

QR kartička vyhlíží nesmírně umělecky, no jak už to tak bývá, vůbec se nehodí jako součást albové trojičky. Což je vlastně době, protože jak víte, QR kartičce minulého alba jsem v šanonu nakonec našla místo mezi nealbovými kusy (trochu bullshit, uznávám, ale... co už), kam suverénně zamířila i VillainS QR SuA. Její zadek má docela fajn design, celkový dojem však (paradoxně) kazí bílý čtverec s QR kódem. Chápu, že tam musí být, od toho je to QR kartička, ale... jeho zakomponování do vzhledu zadní strany se vůbec nepovedlo.
Selfie kartičky jsou absolutně boží. Obšťastnily mě usměvavá SuA s kartou žolíka a sexy SuA, kterou bych – rudá až na prdeli – nazvala tou nejluxusnější dominou. 😅 Zadní strany jsou jednoduché, leč působivé, a mrzí mě, že nedostaly autogram. Však prostor mezi pořadím a názvem alba je tu pro něj jako stvořený! 

Když padlo oznámení, že Seo Soojin, bývalá členka skupiny (G)I-DLE, v listopadu sólově (re)debutuje, Korea se z toho mohla vzteky posrat a mě samozřejmě posedlo totéž spasitelské nutkání jako tenkrát u Sungmina. To album si pořídím! Čistě z principu!

Mé znalosti Soojininy maličkosti jsou stejně kusé jako v případě Jini. Vím, že byla součástí skupiny, pak ji někdo obvinil, že na střední kohosi šikanovala, což bylo ve finále vyvráceno, ale škoda už byla napáchána; Soojin ze skupiny vyrazili a na dva roky se po ní slehla zem. Co random Soojin od random Jini na mém žebříčku vztahovosti odlišuje, je random fakt, že milá Soojin mi od prvního dne neskutečně připomíná Narshu. Ne ani tak vzhledem jako spíš dojmem, který ve mně obě dámy nezávisle na sobě vzbuzují: jsou charismatické, jsou atraktivní – a já se plácám mezi "obě se mi hrozně líbí, ale zároveň vlastně vůbec ne" rozpoložením – a hlavně, z obou mám zatracený respekt. 😅  

Sečteno podtrženo, chtěla jsem Soojin koupí jejího prvního mini alba podpořit, nic víc, a má očekávání byla vlastně nulová. To jsem ale Soojin těžce podcenila. Agassy je totiž éterický skvost.

Rozhodně netvrdím, že je to nejkrásnější nebo nejkvalitnější album, jaké jsem kdy viděla, ale každý jeho aspekt v rámci celkového konceptu funguje na jedničku. ❤️ Vyvolena mi byla verze Red (psala jsem si sice o verzi Blue, no ve filmnadvd byli trochu zmatení... nevadí). Album se skládá z měkkého papírového sleevu, v němž jsou uloženy photobook a obří obálka s ostatními komponenty. 

Jak sleeve, tak obálka si pohrávají s motivem růží, cover photobooku zdobí nádherná fotografie Soojin. A vlastně nejen cover, celý photobook je umělecký mástrpís. Má sice tentýž pochybný hřbet jako Stůl od NU'ESTů, jeho neučesanost však pomáhá dokreslovat noblesní křehkost celého alba. V obálce s komponenty se nachází plakát (s barevným zadkem, jakože wow!), leporelový lyrics book a cédéčko, jehož design snoubí motiv růží s velice artovým nápisem "agassy". 

Mohl být packaging proveden kvalitněji? Jistě. Kazí to výsledný dojem? Ani v nejmenším.   

Titulní song není toho typu, který bych na první dobrou označila svým oblíbeným, s každým dalším poslechem se mi však víc a víc dostával pod kůži. Momentálně jsem přesvědčená, že je to jeden z nejlepších hudebních počinů letošního roku. Má v sobě cosi až... hmm... poeticky starobylého (?) dává to smysl? Reálně si nevybavuju písničku, která by se Agassy byť i jen minimálně podobala. 

Sběratelské inclusions nabízí album čtyři: dvě pohlednice a dvě kartičky, červenou a modrou. 

Pohlednice skvěle balancují na hraně uměleckosti; je toho na nich vidět dost, aby splnily mé "chci vidět ksicht!" kritérium, a zároveň málo, aby působily patřičně tajemně. 

Kartičky na nějaké záhadnosti kašlou a servírují svou identitu přímo: "Jsme vystajlovaná selfíčka a nebojíme se tě udolat svojí rozkošností!" Baví mě ten propastný kontrast mezi elegantní Soojin z photobooku a rozpustilou Soojin na kartičkách. 

Prosincový článek tematicky zakončíme zeleným dárkem od Nissy (díky, zlato), který chvályhodně zachraňuje moji vánoční kpopovou jpopovou bilanci: dámy a pánové, dovolte mi představit Vám druhé japonské TXT album Sweet, limitovanou verzi A.

Co se packagingu týče, jsem absolutně nadšená. Není to sice japonské album level Changmin, ale i tak je to bomba. Připomíná mi 1000nen, Zutto Soba ni Ite... od SHINee. Nebo Escape the ERA od Dreamcatcher. Na rozdíl od nich má však Sweet tu výhodu, že jeho sleeve je zatraceně pevný. A ač nejsem největší fanda fotek idolů na coverech, ta skupinová na Sweet sleevu je skvělá.  

Útroby tvoří photobook a digipack; v něm popisuju album, nebo matrjošku? se nachází lyrics book a cédéčko. Digipack vyhlíží z celé čtveřice designově nejkreativněji, dokud si člověk neuvědomí, že úvodní fotka je tatáž jako na sleevu. Tomu se říká lenost nejvyššího kalibru. Styď se, HYBE! 

Zbylé trio se nese ve velmi jednoduché a velice zelené náladě. A musím přiznat, že rozvlněný font mi sem z nějakého důvodu pasuje víc než k Temptation. Stále z něj nejsem odvařená, no v rámci Sweet se mi skoro i začíná líbit nebo co... 

Photobook bych popsala jedním slovem: snový. Prakticky každá jeho strana je něžný skvost. Jenže! Já začínám mít s každým dalším zakoupeným/získaným TXT albem větší a větší problém! PROTOŽE NEVÍM, ČI VÍC ÓCHAT NAD SOOBINEM, NEBO PRINCEZNOU BEOMGYUEM, SAKRA! 😅 Větší hokej by mi v tomto estetickém prožívání dovedli udělat snad jedině Eric a Kangta, kdyby se nějakou hrůznou náhodou (😏) ocitli ve stejném photobooku.

Hudebně je Sweet povětšinou kompilace korejských title tracků přezpívaných do japonštiny. Můj oblíbený originální japonský song je Hitori no Yoru, o něm už jsem ale mluvila v rámci GBGB alba, tudíž...

Kartičky příslušící k limitované verzi A jsou unit, což je super; míň super je, že SooGyu mezi nimi nefiguruje. Novou unit kartičkou Vás tedy oficiálně neoblažím, no jen tak mezi námi, obšťasnili mě Beomgyu a Taehyun. Je až trochu děsivé, jak velký tohle duo v mém albu od Nissy dává smysl...

...pac a pusu, Vaše Nagasaki