∦ Jsme zpátky u Shinhwy. A jedeme zostra.
„Byls mimo celých pět dní,“ vysvětlil Hyesung, v ruce nervózně žmoulaje kelímek od kafe. Ten samý, který div nevylil, když se před hodinou vrátil do nemocničního pokoje a Eric – právě probuzený a naprosto zmatený – na něj z lůžka třeštil oči jako vyjukané kotě. „Měli jsme o tebe hrozný strach… doktoři nás sice uklidňovali, že podle všech provedených vyšetření jsi zdravý a úplně v pořádku, ale… koho zdravého a úplně v pořádku není pět dní možné vzbudit, hm?“
„Slyšel jsem, že z toho byli dost vyjevení,“ zabručel Eric a hladově pokračoval v konzumaci opečeného toustu s máslem. Lékařská prohlídka po jeho probuzení byla… vyčerpávající. Měl pocit, že se u jeho postele sešel snad každý specialista, jaký existuje. Včetně gynekologa.
„Co se vlastně stalo? Prostě jsem zkolaboval? Jen tak?“
„Předpokládáme.“
„Kde?“
„Doma.“
„A tys mě našel?“
„Slyšel jsem, že z toho byli dost vyjevení,“ zabručel Eric a hladově pokračoval v konzumaci opečeného toustu s máslem. Lékařská prohlídka po jeho probuzení byla… vyčerpávající. Měl pocit, že se u jeho postele sešel snad každý specialista, jaký existuje. Včetně gynekologa.
„Co se vlastně stalo? Prostě jsem zkolaboval? Jen tak?“
„Předpokládáme.“
„Kde?“
„Doma.“
„A tys mě našel?“
„Spolu s Tonym a Kangtou, jo.“
„S Tonym a Kangtou?“ Eric se zatvářil překvapeně.
„Nevzpomínáš si? Ten večer jsi s nimi volal.“
„Já?“
„No ano! Telefonovali jste. V jednu chvíli prý začalo spojení vynechávat a nakonec vypadlo docela. Třikrát se ti snažili dovolat zpátky, ale bez úspěchu. Kangta z toho měl špatnej pocit, tak Tonyho překecal, aby za tebou zajeli. Zvonili, bušili na dveře, tys ale nereagoval. A tak Kangta zavolal mně. Potřebovali –“
„Přístupový kód k mému bytu,“ pochopil Eric a odložil prázdný talíř na stolek vedle postele.
Hyesung kývl. „Našli jsme tě ležet na podlaze. Přikrytého dekou. Vypadalo to, jako by sis tam prostě ustlal… což bylo divné, jasně, ale ne tak divné jako to, žes byl doslova v kómatu. Tony volal záchranku dřív, než jsme se s Kangtou vůbec rozkoukali…“
„Pošlu mu pugét. Nebo tak něco.“
„Mimochodem, tvůj mobil…“ Hyesung se zamračil.
„Co je s ním?“
„Našel jsem ho pod gaučem. Byl na maděru.“
Erikovi poklesla čelist. Nerozuměl vůbec ničemu.
„Udělals to?“
„Jasně, že ne! Proč bych si rozbíjel mobil, proboha!“ Eric potřásl hlavou. Nedávalo to smysl. A zrovna tak… „Proč jsem volal Kangtovi a Tonymu?“
„Oni volali tobě,“ upřesnil Hyesung. „Kangta našel nějakou poznámku pod čarou k našemu… problému.“
„Leovi a spol?“
„Hm. Chtěl se o ni s tebou ještě zatepla podělit. Týká se možnosti, jak se bezpečně usadit v cizí realitě.“
„Takže existuje?“ hlesl Eric. V jeho paměti se pomalu začínal rýsovat jakýsi obrázek. Velmi neurčitý, i to však bylo lepší než dosavadní prázdno.
Ano, tou hypotézou se s Tonym a Kangtou probírali. Měl už po večeři i po sprše, když mu Tony zavolal. Říkal, že našel nějakou informaci související s přežitím v jiné realitě. Jenže ji ve skutečnosti vůbec nenašel Tony, ale Kangta… Ano, ano, vzpomíná si… Tony mu tu informaci sdělil, on mu však rozuměl jen každé třetí slovo… a potom se spojení přerušilo úplně. A pak… pak… co bylo pak?
„Z padesáti procent je to epochální kravina,“ mávl Hyesung rukou. „Její platnost nepotvrzuje jediný hmatatelný –“
„Co se ti stalo?“
Hyesung nechápavě následoval Erikův pohled. Když si uvědomil, nač se jej starší ptá, spěšně zafačovanou levou ruku stáhl do klína a překryl ji rukou pravou. Bylo to mimoděčné, a to ale provinilejší gesto. „Řízl jsem se.“
„To musel být pořádný řez,“ povytáhl Eric obočí.
„Ani ne. Ale náplast na dlani blbě drží, tak jsem požádal Dongwana, ať mi tu ruku obváže. A znáš Dongwana. Ten všechno přehání,“ zasmál se Hyesung. Víc než úsměv však jeho grimasa připomínala křečovitý škleb. Nikdy neuměl lhát. A dobře to věděl. „Uhm, takže k té teoretické možnosti, jak moct bezpečně zakotvit v cizí realitě… Teda jestli tě ještě zajímá…“
„Samozřejmě. Máš štěstí, že mě zajímá o ždibec víc než důvod, proč mi lžeš.“
„Nelžu.“
„Nesnaž se, Hyesungu. Vidím ti až do žaludku.“
Mladší okázale předstíral, že ho neslyší. „Chceš-li se natrvalo usadit v jiné realitě, musíš si v ní najít náhradní živé tělo.“
„Náhradní…?“
„Pochybná teorie, co?“
Ale Eric se nezarazil proto, že by o teorii pochyboval. V jeho mysli vytanula vzpomínka… sen… vzpomínka na sen?
(Budu ten, kdo zvolí realitu, do které se následně všichni přesuneme, a vyberu šestici, jejíž existenci si přivlastníme.)
Byl to vjem až děsivě reálný… jako by ho sám prožil… a přesto si byl jistý, že to není možné. Že pokud je to vzpomínka, rozhodně nepatří jemu.
„Přesně takhle ta definice zněla? Náhradní živé tělo?“
„Více méně, jo.“
„Takže potřebuješ ukrást něčí život.“ Při těch slovech přeběhl Erikovi mráz po zádech.
„No… asi to tak bude myšleno.“ Hyesung zadumaně srazil obočí. „Hele, ty tomu věříš?“
„Nevím,“ povzdechl si Eric. Z polosedu se plavně sesunul do polohy ležmo a zavřel oči. Bolela ho hlava. Cizí vzpomínky – či co to bylo – zběsile dorážely na jeho podvědomí, byly však nejasné a nebyl s to z nich seskládat smysluplný obrázek. A přitom tušil, že by měl. Že je to důležité. Že se v nich skrývá –
„Zjevil se další.“
Eric otevřel oko. „Kdy?“
„Včera. A vybral si Minwooa.“
∦∦∦
Ten proces se povážlivě zrychloval.
Hongbin se na scéně zjevil zhruba čtrnáct dní po Leovi. Třetí adept na titul „astrální projekce, co není žádná projekce“ – pravděpodobně Sanghyuk – pak týden po Hongbinovi. A čtvrtý adept ani ne pět dní po tom třetím. Zbývají tedy dva. A jestli si udrží tohle vzestupné tempo…
Eric opustil záchodovou kabinku a zamířil k umyvadlům.
Něco tu nehrálo. Cítil to v kostech. A odpověď ležela kdesi v jeho hlavě. Jenže jak se k ní dostat? Neměl ponětí. A frustrovalo ho to.
Zastavil vodu a vzhlédl k zrcadlu.
Stál za ním Leo.
Popadl zaskočeného Erika za vlasy a vší silou mu hlavou třískl o zrcadlo. Jednou. Podruhé. Napotřetí se z rány na mužově čele vyvalila krev.
(Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.)
Eric zavrávoral a malátně se sesunul na dlážděnou podlahu. Mozek hystericky ponoukal k útěku, tělo však odmítalo spolupracovat. Eric zamrkal, hřbetem ruky si otřel krev, jež mu stékala do očí.
A najednou už neležel na zemi pánských nemocničních toalet.
Místnost, v níž se nacházel, byla zjevně čímsi obývákem. Tvrdit to s jistotou se však Eric neodvažoval, neboť více než vybavení místnosti uzurpovaly jeho pozornost tři mrtvoly, sekyra a krvavá spoušť na podlaze. Uvědomil si, že se třese, že je mu zle a nemá daleko k tomu padnout vyčerpáním.
Kdesi před ním se ozvalo zalapání po dechu. Pohlédl tím směrem, směrem ke dveřím, a spatřil Hongbina.
Hongbina? Ta myšlenka Erika zarazila. Jak můžu vědět, že je to Hongbin?
Obývák zmizel. Seděl na polorozpadlé zídce, na klíně mu spočívala kniha. Paralelní světy, hlásal titul na jejím nevýrazném tmavě hnědém přebalu.
A scéna se znovu proměnila. Tentokrát ležel na koberci v místnosti bez oken. To málo nábytku, co v ní bylo, bylo překryto bílými plachtami.
Vedle něj klečel Hongbin a držel ho za ruku.
„Spěchej za mnou, dobře?“ Ta slova vyšla z Erikových úst… přestože je nikdy nevyřkl.
Vzpomínky, uvědomil si. Jsou to Leovy vzpomínky.
(Leovy?)
Stejně náhle jako přišly, se vzpomínky rozplynuly. Meruňkové kachlíky ho studily do dlaní, jejich chlad cítil i přes pyžamo.
Leo
(Taekwoon)
se nad ním skláněl, pravou ruku měl od krve. Nejprve Erika napadlo, že je to jeho krev, pak si ale všiml, že má mladík ruku pořezanou. Dotkl se jí Erikova čela.
(Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.)
„Mrzí mě to,“ špitl Leo
(Taekwoon)
škodolibý úsměv na jeho rtech však hovořil jinak.
∦∦∦
Zděšeným sestrám napovídal, že se mu bez varování udělalo slabo, zakolísal a udeřil se čelem o zrcadlo. Ta, co mu šrám zašívala, sice poznamenala, že to nevypadá na jeden náhodný úder, s podrobnějším vyšetřováním se však nikdo neobtěžoval.
Eric byl na toaletě prokazatelně sám. Nikdo cizí mu ublížit nemohl. Byla to nehoda. V horším případě projev sebepoškozování… spíš ale ta nehoda.
Totéž vysvětlení bylo poskytnuto i rozmrzelému Hyesungovi, který nemohl uvěřit, že Eric dovede způsobit rozruch takovou triviálností, jako je návštěva záchodu, a vyplašenému Kangtovi, který si pro příchod vybral vskutku nejchaotičtější moment z celého dne. A Hyesung a Kangta neměli důvod lékaři a sestrám nevěřit… dokud je Eric, o tři stehy na hlavě bohatší, nevyvedl z omylu.
„Žádná nehoda. Byl to Leo.“
Hyesung a Kangta si vyměnili užaslý pohled.
„Leo tě,“ Kangta pokynul ke šrámu na jeho čele, „napadl?!“
Eric přikývl. „Ve skutečnosti se jmenuje Taekwoon.“
Hyesung skepticky založil ruce na prsou „Představil se ti, než ti rozbil hlavu? Jak zdvořilé.“
„Ani ne. Potom, co mě zkomatóznil, jsem se nějakým nedopatřením napojil na jeho vzpomínky.“
„Počkej, i za to mohl Leo?!“ zděsil se Kangta. „Teda…Taekwoon?!“
„Jo. Přerušil náš hovor, rozflákal mi mobil a na pět dní mě odklidil z cesty.“
„Proč?!“
„Informaci ohledně bezpečného přežití v jiné realitě jsi na jeho vkus asi zjistil moc brzy.“
„Takže je pravdivá?“
„Je.“
„Ale… pokud Taekwoon nechtěl, aby ses ji před pěti dny dozvěděl ty… proč nějak nezakročili i Hongbin a ten druhý? Že ji budou znát Hyesung a Andy jim nevadilo?“
„Eric byl první,“ zamumlal Hyesung zamyšleně.
„Cože?“
„No… Erikem to všechno začalo. Takže… možná byl taky jediný, kdo by to něco dovedl zarazit. Dokud byl čas. Což Leo – Taekwoon nemohl připustit.“
„To by dávalo smysl,“ připustil Kangta. „Ale… co je to něco?“
„Propojení,“ zamračil se Eric. „Finální krok celého procesu. Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.“
„Okrádaného…?“ Kangta se zatvářil naprosto zmateně. „Člověka okrádaného o co? “
„O život.“
Hyesung sebou poplašeně trhl a podvědomě se dotkl zraněné dlaně převázané obvazem. Eric si toho posunku všiml; významně povytáhl obočí:
„Tak už mi povíš, co se ti skutečně stalo, Pilkyo?“
„Byl to Hongbin,“ špitl Hyesung a poraženecky svěsil rameny. „Pořezal mě, když jsem spal. Ovšem proti tvému hororovému zážitku s Taekwoonem byl jeho čin vlastně… něžný.“
„Nech mě hádat. Jakmile řízl tebe, pořezal i sebe.“
„No… ano.“
„A pak jste si těma krvácejícíma rukama hezky potřásli, mám pravdu?“
„Máš.“
„A jakmile bylo dílo dokonáno, rozplynul se. Jako pára nad hrncem.“
„Přesně tak.“
Kangta očima znepokojeně zatěkal mezi oběma muži. Atmosféra byla tak hutná, že by se dala krájet. „Co to znamená?“
„Než mě Taekwoon zkomatóznil, zeptal jsem se ho, co je zač. Odpověděl,“ Eric se zhluboka nadechl; ta situace se jevila surreálně i jemu samotnému, a to ji zažil, „že je já.“
„Chceš říct…?“ Kangtovi spadla brada.
„Že jsme s Hyesungem v pěkným hajzlu,“ povzdechl si Eric. Neklidně se v peřinách zavrtěl. Jak velkému nebezpečí vlastně teď vystavuje své okolí? Jestli jejich krvavé propojení zafungovalo (a ono zafungovalo), stal se Taekwoon jeho součástí. Tím pádem ví o všem, co se tu děje… Otázka zní: může jejich defenzivní snahy bojkotovat? A uškodit těm, kteří se ještě dají zachránit…? Nevěděl. A tak vsadil na risk.
„Musíte varovat Andyho. Je na řadě.“
„Dobře,“ přitakal Kangta a mrkl na hodinky. Návštěvní hodiny byly skoro u konce. „Měl by být doma, zajdeme za ním hned.“ A protože sinalý Hyesung nevypadal, že by se k čemukoli měl, chňapl ho za ruku a vytáhl na nohy. Zamířili ke dveřím.
„Kangto?“
Chilhyun se ohlédl.
„Zkus, prosím, zapátrat po knize jménem Paralelní světy,“ požádal ho Eric. „Takový útlý svazek v hnědé vazbě… Myslím, že z ní Taekwoon čerpal všechny své mezidimenzionální cestovatelské nápady. Snad uvnitř najdeme něco, co nám pomůže.“
Nevěřil tomu. Když ale viděl, jak bezprostředně rozzářila jeho slova Hyesungovu tvář nadějí, odvážil se doufat.
„S Tonym a Kangtou?“ Eric se zatvářil překvapeně.
„Nevzpomínáš si? Ten večer jsi s nimi volal.“
„Já?“
„No ano! Telefonovali jste. V jednu chvíli prý začalo spojení vynechávat a nakonec vypadlo docela. Třikrát se ti snažili dovolat zpátky, ale bez úspěchu. Kangta z toho měl špatnej pocit, tak Tonyho překecal, aby za tebou zajeli. Zvonili, bušili na dveře, tys ale nereagoval. A tak Kangta zavolal mně. Potřebovali –“
„Přístupový kód k mému bytu,“ pochopil Eric a odložil prázdný talíř na stolek vedle postele.
Hyesung kývl. „Našli jsme tě ležet na podlaze. Přikrytého dekou. Vypadalo to, jako by sis tam prostě ustlal… což bylo divné, jasně, ale ne tak divné jako to, žes byl doslova v kómatu. Tony volal záchranku dřív, než jsme se s Kangtou vůbec rozkoukali…“
„Pošlu mu pugét. Nebo tak něco.“
„Mimochodem, tvůj mobil…“ Hyesung se zamračil.
„Co je s ním?“
„Našel jsem ho pod gaučem. Byl na maděru.“
Erikovi poklesla čelist. Nerozuměl vůbec ničemu.
„Udělals to?“
„Jasně, že ne! Proč bych si rozbíjel mobil, proboha!“ Eric potřásl hlavou. Nedávalo to smysl. A zrovna tak… „Proč jsem volal Kangtovi a Tonymu?“
„Oni volali tobě,“ upřesnil Hyesung. „Kangta našel nějakou poznámku pod čarou k našemu… problému.“
„Leovi a spol?“
„Hm. Chtěl se o ni s tebou ještě zatepla podělit. Týká se možnosti, jak se bezpečně usadit v cizí realitě.“
„Takže existuje?“ hlesl Eric. V jeho paměti se pomalu začínal rýsovat jakýsi obrázek. Velmi neurčitý, i to však bylo lepší než dosavadní prázdno.
Ano, tou hypotézou se s Tonym a Kangtou probírali. Měl už po večeři i po sprše, když mu Tony zavolal. Říkal, že našel nějakou informaci související s přežitím v jiné realitě. Jenže ji ve skutečnosti vůbec nenašel Tony, ale Kangta… Ano, ano, vzpomíná si… Tony mu tu informaci sdělil, on mu však rozuměl jen každé třetí slovo… a potom se spojení přerušilo úplně. A pak… pak… co bylo pak?
„Z padesáti procent je to epochální kravina,“ mávl Hyesung rukou. „Její platnost nepotvrzuje jediný hmatatelný –“
„Co se ti stalo?“
Hyesung nechápavě následoval Erikův pohled. Když si uvědomil, nač se jej starší ptá, spěšně zafačovanou levou ruku stáhl do klína a překryl ji rukou pravou. Bylo to mimoděčné, a to ale provinilejší gesto. „Řízl jsem se.“
„To musel být pořádný řez,“ povytáhl Eric obočí.
„Ani ne. Ale náplast na dlani blbě drží, tak jsem požádal Dongwana, ať mi tu ruku obváže. A znáš Dongwana. Ten všechno přehání,“ zasmál se Hyesung. Víc než úsměv však jeho grimasa připomínala křečovitý škleb. Nikdy neuměl lhát. A dobře to věděl. „Uhm, takže k té teoretické možnosti, jak moct bezpečně zakotvit v cizí realitě… Teda jestli tě ještě zajímá…“
„Samozřejmě. Máš štěstí, že mě zajímá o ždibec víc než důvod, proč mi lžeš.“
„Nelžu.“
„Nesnaž se, Hyesungu. Vidím ti až do žaludku.“
Mladší okázale předstíral, že ho neslyší. „Chceš-li se natrvalo usadit v jiné realitě, musíš si v ní najít náhradní živé tělo.“
„Náhradní…?“
„Pochybná teorie, co?“
Ale Eric se nezarazil proto, že by o teorii pochyboval. V jeho mysli vytanula vzpomínka… sen… vzpomínka na sen?
(Budu ten, kdo zvolí realitu, do které se následně všichni přesuneme, a vyberu šestici, jejíž existenci si přivlastníme.)
Byl to vjem až děsivě reálný… jako by ho sám prožil… a přesto si byl jistý, že to není možné. Že pokud je to vzpomínka, rozhodně nepatří jemu.
„Přesně takhle ta definice zněla? Náhradní živé tělo?“
„Více méně, jo.“
„Takže potřebuješ ukrást něčí život.“ Při těch slovech přeběhl Erikovi mráz po zádech.
„No… asi to tak bude myšleno.“ Hyesung zadumaně srazil obočí. „Hele, ty tomu věříš?“
„Nevím,“ povzdechl si Eric. Z polosedu se plavně sesunul do polohy ležmo a zavřel oči. Bolela ho hlava. Cizí vzpomínky – či co to bylo – zběsile dorážely na jeho podvědomí, byly však nejasné a nebyl s to z nich seskládat smysluplný obrázek. A přitom tušil, že by měl. Že je to důležité. Že se v nich skrývá –
„Zjevil se další.“
Eric otevřel oko. „Kdy?“
„Včera. A vybral si Minwooa.“
∦∦∦
Ten proces se povážlivě zrychloval.
Hongbin se na scéně zjevil zhruba čtrnáct dní po Leovi. Třetí adept na titul „astrální projekce, co není žádná projekce“ – pravděpodobně Sanghyuk – pak týden po Hongbinovi. A čtvrtý adept ani ne pět dní po tom třetím. Zbývají tedy dva. A jestli si udrží tohle vzestupné tempo…
Eric opustil záchodovou kabinku a zamířil k umyvadlům.
Něco tu nehrálo. Cítil to v kostech. A odpověď ležela kdesi v jeho hlavě. Jenže jak se k ní dostat? Neměl ponětí. A frustrovalo ho to.
Zastavil vodu a vzhlédl k zrcadlu.
Stál za ním Leo.
Popadl zaskočeného Erika za vlasy a vší silou mu hlavou třískl o zrcadlo. Jednou. Podruhé. Napotřetí se z rány na mužově čele vyvalila krev.
(Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.)
Eric zavrávoral a malátně se sesunul na dlážděnou podlahu. Mozek hystericky ponoukal k útěku, tělo však odmítalo spolupracovat. Eric zamrkal, hřbetem ruky si otřel krev, jež mu stékala do očí.
A najednou už neležel na zemi pánských nemocničních toalet.
Místnost, v níž se nacházel, byla zjevně čímsi obývákem. Tvrdit to s jistotou se však Eric neodvažoval, neboť více než vybavení místnosti uzurpovaly jeho pozornost tři mrtvoly, sekyra a krvavá spoušť na podlaze. Uvědomil si, že se třese, že je mu zle a nemá daleko k tomu padnout vyčerpáním.
Kdesi před ním se ozvalo zalapání po dechu. Pohlédl tím směrem, směrem ke dveřím, a spatřil Hongbina.
Hongbina? Ta myšlenka Erika zarazila. Jak můžu vědět, že je to Hongbin?
Obývák zmizel. Seděl na polorozpadlé zídce, na klíně mu spočívala kniha. Paralelní světy, hlásal titul na jejím nevýrazném tmavě hnědém přebalu.
A scéna se znovu proměnila. Tentokrát ležel na koberci v místnosti bez oken. To málo nábytku, co v ní bylo, bylo překryto bílými plachtami.
Vedle něj klečel Hongbin a držel ho za ruku.
„Spěchej za mnou, dobře?“ Ta slova vyšla z Erikových úst… přestože je nikdy nevyřkl.
Vzpomínky, uvědomil si. Jsou to Leovy vzpomínky.
(Leovy?)
Stejně náhle jako přišly, se vzpomínky rozplynuly. Meruňkové kachlíky ho studily do dlaní, jejich chlad cítil i přes pyžamo.
Leo
(Taekwoon)
se nad ním skláněl, pravou ruku měl od krve. Nejprve Erika napadlo, že je to jeho krev, pak si ale všiml, že má mladík ruku pořezanou. Dotkl se jí Erikova čela.
(Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.)
„Mrzí mě to,“ špitl Leo
(Taekwoon)
škodolibý úsměv na jeho rtech však hovořil jinak.
∦∦∦
Zděšeným sestrám napovídal, že se mu bez varování udělalo slabo, zakolísal a udeřil se čelem o zrcadlo. Ta, co mu šrám zašívala, sice poznamenala, že to nevypadá na jeden náhodný úder, s podrobnějším vyšetřováním se však nikdo neobtěžoval.
Eric byl na toaletě prokazatelně sám. Nikdo cizí mu ublížit nemohl. Byla to nehoda. V horším případě projev sebepoškozování… spíš ale ta nehoda.
Totéž vysvětlení bylo poskytnuto i rozmrzelému Hyesungovi, který nemohl uvěřit, že Eric dovede způsobit rozruch takovou triviálností, jako je návštěva záchodu, a vyplašenému Kangtovi, který si pro příchod vybral vskutku nejchaotičtější moment z celého dne. A Hyesung a Kangta neměli důvod lékaři a sestrám nevěřit… dokud je Eric, o tři stehy na hlavě bohatší, nevyvedl z omylu.
„Žádná nehoda. Byl to Leo.“
Hyesung a Kangta si vyměnili užaslý pohled.
„Leo tě,“ Kangta pokynul ke šrámu na jeho čele, „napadl?!“
Eric přikývl. „Ve skutečnosti se jmenuje Taekwoon.“
Hyesung skepticky založil ruce na prsou „Představil se ti, než ti rozbil hlavu? Jak zdvořilé.“
„Ani ne. Potom, co mě zkomatóznil, jsem se nějakým nedopatřením napojil na jeho vzpomínky.“
„Počkej, i za to mohl Leo?!“ zděsil se Kangta. „Teda…Taekwoon?!“
„Jo. Přerušil náš hovor, rozflákal mi mobil a na pět dní mě odklidil z cesty.“
„Proč?!“
„Informaci ohledně bezpečného přežití v jiné realitě jsi na jeho vkus asi zjistil moc brzy.“
„Takže je pravdivá?“
„Je.“
„Ale… pokud Taekwoon nechtěl, aby ses ji před pěti dny dozvěděl ty… proč nějak nezakročili i Hongbin a ten druhý? Že ji budou znát Hyesung a Andy jim nevadilo?“
„Eric byl první,“ zamumlal Hyesung zamyšleně.
„Cože?“
„No… Erikem to všechno začalo. Takže… možná byl taky jediný, kdo by to něco dovedl zarazit. Dokud byl čas. Což Leo – Taekwoon nemohl připustit.“
„To by dávalo smysl,“ připustil Kangta. „Ale… co je to něco?“
„Propojení,“ zamračil se Eric. „Finální krok celého procesu. Spojíš svoji krev s krví okrádaného člověka.“
„Okrádaného…?“ Kangta se zatvářil naprosto zmateně. „Člověka okrádaného o co? “
„O život.“
Hyesung sebou poplašeně trhl a podvědomě se dotkl zraněné dlaně převázané obvazem. Eric si toho posunku všiml; významně povytáhl obočí:
„Tak už mi povíš, co se ti skutečně stalo, Pilkyo?“
„Byl to Hongbin,“ špitl Hyesung a poraženecky svěsil rameny. „Pořezal mě, když jsem spal. Ovšem proti tvému hororovému zážitku s Taekwoonem byl jeho čin vlastně… něžný.“
„Nech mě hádat. Jakmile řízl tebe, pořezal i sebe.“
„No… ano.“
„A pak jste si těma krvácejícíma rukama hezky potřásli, mám pravdu?“
„Máš.“
„A jakmile bylo dílo dokonáno, rozplynul se. Jako pára nad hrncem.“
„Přesně tak.“
Kangta očima znepokojeně zatěkal mezi oběma muži. Atmosféra byla tak hutná, že by se dala krájet. „Co to znamená?“
„Než mě Taekwoon zkomatóznil, zeptal jsem se ho, co je zač. Odpověděl,“ Eric se zhluboka nadechl; ta situace se jevila surreálně i jemu samotnému, a to ji zažil, „že je já.“
„Chceš říct…?“ Kangtovi spadla brada.
„Že jsme s Hyesungem v pěkným hajzlu,“ povzdechl si Eric. Neklidně se v peřinách zavrtěl. Jak velkému nebezpečí vlastně teď vystavuje své okolí? Jestli jejich krvavé propojení zafungovalo (a ono zafungovalo), stal se Taekwoon jeho součástí. Tím pádem ví o všem, co se tu děje… Otázka zní: může jejich defenzivní snahy bojkotovat? A uškodit těm, kteří se ještě dají zachránit…? Nevěděl. A tak vsadil na risk.
„Musíte varovat Andyho. Je na řadě.“
„Dobře,“ přitakal Kangta a mrkl na hodinky. Návštěvní hodiny byly skoro u konce. „Měl by být doma, zajdeme za ním hned.“ A protože sinalý Hyesung nevypadal, že by se k čemukoli měl, chňapl ho za ruku a vytáhl na nohy. Zamířili ke dveřím.
„Kangto?“
Chilhyun se ohlédl.
„Zkus, prosím, zapátrat po knize jménem Paralelní světy,“ požádal ho Eric. „Takový útlý svazek v hnědé vazbě… Myslím, že z ní Taekwoon čerpal všechny své mezidimenzionální cestovatelské nápady. Snad uvnitř najdeme něco, co nám pomůže.“
Nevěřil tomu. Když ale viděl, jak bezprostředně rozzářila jeho slova Hyesungovu tvář nadějí, odvážil se doufat.
Žádné komentáře:
Okomentovat