Extrémně vizuální krasavice feat. kartáček, bezdomovec a Jongdae, co se tváří jako idiot

Pěkné ráno, milí a drazí.

V dubnovém článku se tak trochu vypravíme do minulosti, protože nevím jak Vy, no já už stačila zapomenout, jaké to je objednávat cokoli z té země, co začíná na K a končí na a. A prej leží na jihu. Ehm. Kostarika. Samozřejmě. Velmi symbolicky je hlavní hvězdou tohoto historického nákupu nejkrásnější trilobití královna mého bias listu. Co taky začíná na K a končí na a... Náhoda? Nemyslím si!
Ale ani americké a evropské kusy se nenechaly zahabit, kdepak, většina z nich se pyšní zatraceně líbivou fazónou. Že jen většina? Inu, ten ne-až-tak-vizuální zbytek plní důležitou úlohu vyvažování nesnesitelné dokonalosti. Protože to je třeba. A je to záslužné. A rozhodně to tak bylo od začátku v plánu. Rozhodně.

Instagramový lov na Minhovy Chase kartičky byl... zdlouhavý. A taky neskutečně divný. Stále nevím, či Minha najednou každej tak hrozně miluje, nebo na něj naopak všichni zvysoka serou, každopádně prodej Chase kartiček je jako můj nejdražší Shinhwa muž. Dává o sobě vědět výhradně v momentech, kdy už si začínám být jistá, že natáhl bačkory. 
Takže ano, v jistém britském inzerátu jsem nakonec jednoho z potřebných Chase Minhů našla, no co čert nechtěl, při procházení dalších příspěvků slečny prodejkyně jsem objevila kartičku, kterou marně sháním už roky, a nadšení z tohoto úlovku tak kompletně pohřbilo dosavadní radost z nálezu Minha, ehm. 😅 Kartáčkový Changmin, lidi. Kartička z osmého alba TVXQ, The Chance of Love. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřila na ebayi (což bylo, hádám, někdy za covidu; korejská a česká pošta nespolupracovaly, a o nákupu tak nemohla být řeč), jsem věděla, že tento random skvost prostě ve sbírce musím mít!
O obě kartičky jsem si napsala. Changmin nebyl problém. U Minha si slečna nebyla jistá, či ho stále má, že to zkontroluje a dá mi vědět. Uběhlo pár dní, odpověď žádná. Tak jsem se nenápadně připomněla. Minho byl v rozpracovaném procesu prodeje, prosím pěkně, ale člověk, co ho chtěl koupit, se slečně už nějakou dobu neozval. Pokud od něj do pátku žádnou zprávu nedostane, prodá Minha mně.
No, nejen, že v pátek mě žádný updatem neobšťastnila, Changmin se navíc začal v inzerátu tvářit, že už není. To mě vyděsilo. Připomněla jsem se jí tedy znovu.
Jak se ukázalo, slečna mě neignorovala, ani neměla paměť jako zlatá rybička; za celou šlamastyku mohly její dms, které – řečeno slušně – se totálně rozbily. Každopádně Minho byl můj. Ujistila jsem se, že v našem ochodu stále figuruje i Changmin. "No jasně!" - "A můžeš mi poslat nějaké fotky? Nebo video?" - "Určitě. Až přijdu domů, pošlu ti je." Opět uteklo několik dní, fotka ani video nikde. Připomněla jsem se potřetí. Slečna už byla zoufalá, navrhla, že pokud by mi to nevadilo, poslala by mi ty fotky přes svůj soukromý profil, protože na to, co se děje na jejím prodejním profilu nemá nervy.

Naše konverzace se tedy přestěhovala, a od té chvíle šlo všechno jako po másle. Hoši připutovali cca po týdnu v obálce tak černé, že jsem první dvě vteřiny reálně uvažovala, proč mi někdo z Británie kurva posílá parte. 😶
Genitalita The Chance of Love Changmina nemá obdoby. Sice je mázlej a totálně random... ale ani jeho sjetá Catch Me kartička není tak humorně brilantní! Design zadní strany vyhlíží typicky SMkovsky, zlaté písmo však jeho jednoduchosti dodává punc luxusu. Líbí se mi. Nesmírně. 
Velmi černý Chase Minho verze Complete je fešácký, rovněž lehce rozostřený – tudíž se s Maxem skvěle doplňují – a... je to ta nejdivnější Chase kartička ze všech. Něco, a nedokážu Vám říct, co přesně to je, mi na ní vadí. No, "vadí" je asi moc silné slovo, ale stejně... V setu s ní nemám problém ještě aby, když mi ho pomáhá kompletovat. Ovšem být to má jediná Chase kartička... mám z ní trauma. A jí by moje trauma beztak taky způsobilo trauma, že z ní mám trauma... a tolik traumat si moje kolekce nezaslouží.

Po nadšeném předobjednání Kangtovy verze SMCU Palace mě čekalo nemilé vystřízlivění. Výtečné kartičkové schéma z Expressu, tj. selfie a ID per album, bylo zahozeno a prospěchářsky roztaháno po milionu pěti stech různých variantách zimního alba, protože "sypte sem prachy, fandové pitomí, hahaha!"
ID kartička existuje výhradně v membership verzi SMCU Palace. Albové variantě, která vůbec nevypadá jako album, a filmnadvd ji radši ani nevede. Chápu. Na druhou stranu... prodávají SMini verze, takže vlastně nechápu. A že by se mi Kangtovu ID kartičku povedlo sehnat na intagramu...? Těžko. Však kdo z těch zoomerů, pro který jsou i SHINee důchodci, by si kupoval Kangtovu verzi, že jo... Neochotně jsem se tedy smířila s tím, že Kangtovu Palace trojičku budou tvořit pouze klasické kartičky, a dala jsem se do jejich hledání. Mou letošní taktikou však je "opovaž se kupovat to první, na co padneš, za půl roku ho najdeš mnohem levněji!", jak mě naučil Express, proto jsem spíš jen tak čas od času zvědavě obhlížela inzerční situaci. Prodává se Kangta z kolektivních verzí Palace...? Prodává. Super. 

Jenže pak se to stalo. Náhodou jsem zapnula náhodné kpop haul video, v němž začal týpek pojednou rozbalovat Palace membership verzi NCT. "A teď si představ, že na té ID kartičce, co je vlastně cédéčko, je Kangta," zasnil se mozek. "Ta musí být tak dokonalá!" Nemluvě o tom, že v obálce, která je vlastně membership packagingem, se nachází i klasická kartička a plakát... Smíření? Ah, do hajzlu s ním! Já. Nutně. Potřebuju. Kangtovu. Membership. Verzi!
Naběhla jsem tedy na ebay a objednala si ji z Koreje. Jako za starých časů, haha. Nezamlouvala se mi sice přemrštěná cena DPH, no ebay sliboval, že díky ní nebudu muset platit žádné další celní poplatky. Moc jsem tomu sice nevěřila... ale vize to byla pěkná.
Druhý den byla zásilka odeslána. Dostala jsem sledovací číslo, které týden nefungovalo, a vůbec mělo divný formát. Proč kruci končí číslo korejské zásilky písmeny LT? Jakmile se se zásilkou konečně začalo něco dít, nechala jsem úvahy o nemyslné koncovce plavat, a celá napjatá čekala, zda celnice nechá můj balíček bez problému projít. Světe div se, ebay fakt nekecal!
Zásilka dorazila dřív, než jsem reálně pokládala za možné, a velkoryse mi odhalila, proč korejský prodejce vyrukoval se sledovacím číslem končícím písmeny LT. Ta krabice – ano, Korejci si na zbytečný zbytečně velký krabice prostě potrpí – se totiž tvářila, že cestuje z Litvy. Proč? Nemám ponětí.
Ač je membership verze svým způsobem album, v mé albové sekci ji nenajdete. Bílá obálka skončila na zadní straně úvodního bílého papíru Kangtovy kartičkové sekce. Mimochodem, obálka je to pěkná a všechno, ale jakožto albový packaging bych čekala, že bude trošku... kvalitnější. No nic. Stejně tak na blogu nenajdete ani složený plakát, na němž stojí elegán Kangta ve svetru, přes ruku má přehozený svůj béžový kabát a vyhlíží, jakože nechápe, co tady vlastně dělá, proč ho někdo fotí, ale "hej, jsem princezna, musím být krásnej!" 😄 Je to rozkošné. Plakát pasuje do A4 fólie, a existuje tak v šanonu spolu s plakátem z digipack verze Eyes On You.
Pseudoselfie kartička v zelené bundě (jakože není selfie, ale má k tomu formátu ze všech jeho Palace exemplářů nejblíž, ehm... proč to vlastně vysvětluju...) působí dojmem, že na ní má Kangta něco za lubem. Její potměšilá nálada mě neskutečně baví. Oh, a zmiňovala jsem se už o barvě Kangtových vlasů? Respektive o tom, jak moc mě fascinuje, že ta krásná čokoládová hnědá hází pod nasvícení, v jakém je pseudoselfie kartička focená, odlesky do fialova? To je naprosto boží!

Kus, kvůli němuž jsem celý ten cirkus podstupovala, je... fakt kus. V každém smyslu toho slova. Držet tu kartičku je jako držet debetní kartu. Tak pevná a, ehm, hmotná je. Moc se mi líbí její celkový design, jak z přední strany, která doslova křičí: "JÁ JSEM ID ZÁLEŽITOST!", tak z té zadní, která je výraznější variací zadních stran klasických Palace kartiček. Pokud Vám, mimochodem, její levý spodní roh připadá podivně prázdný... to je moje vina. Nachází se v něm QR kód, který jsem na skenu hamťácky překryla.
Kangtova podobenka připomíná standardní pasové/průkazkové foto; samozřejmě nadlidsky překrásné pasové foto (není to oxymóron?)... Těší mě, že aspoň na jedné Palace kartičce odpovídá Kangtovo oblečení jeho photobookové garderóbě. Vůbec nejvíc si pak na ID kusu cením vytištěného narozeninového údaje: 1979-10-10. To magické říjnové datum (které běžně neplatí, protože ten vůl slaví narozeniny podle lunárního kalendáře či co) tak nějak uklidňuje mou úzkostnou dušičku.

Když už jsem objednávala z Koreje, samozřejmě jsem nezůstala jen u jednoho produktu, protože v rámci poštovného se to kurva nevyplatí. Držte si klobouky, pokračujeme v minhovské krasojízdě!
Mínila jsem tímto nákupem jeho Chase set dokončit, tj. pořídit si obě zbité kartičky. No, mínit jsem sice mohla, ale bylo mi to prd platné, protože ta zbitější, Complete verze, v tu chvíli zrovna nebyla skladem. Má vůbec cenu se ještě divit...? Spokojila jsem se tedy s verzí Beginning a druhou variantou fotopohlednice. Připomínám, že cestovaly v krabici. Spolu s Kangtovou obálkou. Proč tohle tenké trio prodejce neposlal – co já vím – ve větší obálce? Klidně také té jejich spešl oranžové, v níž přicestovalo nemálo mých alb! Dávala by rozhodně větší smysl než krabice, proboha... 😅
Nerada bych, aby to vyznělo nějak sadisticky... ale pohled na Minhovy zbité kartičky si neuvěřitelně užívám. Násilí páchané na jeho krásné tvářičce neschvaluju, nezvratným faktem ale zůstává, že ten koncept vypadá ztraceně dobře. A minimálně do mé kolekce přináší něco úplně nového. Stylová verze Beginning je, pravda, umírněnější ukázkou umělecké brutality; jediným Minhovým viditelným zraněním je šrám na nose. Nebýt jeho, vyhlíží chlapec jako standardní topmodelka. Doslova. Však s perfektním účesem flexí okázaleji než Heidi Klum v reklamě na Swarzkopf! ✨
Barevná pohlednice – nebo... no, rozhodně je barevnější, než černobílý kus, který jsem našla v albu – si mě bezpodmínečně získala svou znepokojivou atmosférou. Je noc, Minha kdosi stalkuje zpoza rudých závěsů... Ta fotka má všechno, co potřebuje správný plakát k hororu!
○○○
K dokončení setu tedy zbývalo najít už jen zbitou Complete verzi. Která si vskutku dala záležet, abych náhodou nenabyla dojmu, že na mě ochotně čeká za prvním rohem.
Dny se měnily v týdny, kartička stále nikde. Můj zápal pro přehrabování se instagramovými inzeráty začal povážlivě stagnovat; z otevírání hashtagu 'shineesale' a jemu podobných se stala sporadická nutnost. Pomalu jsem ztrácela víru, že se mi tu kartičku podaří sehnat... a najednou tu byla! Hlavní hvězda maďarského inzerátu! Ten byl označen jako WTT/WTS, proto jsem si byla napůl jistá, že mě slečna s žádostí o koupi pošle do háje, ale nestalo se. Ochotně mi Minha poskytla, bez většího zdržování ho i zabalila a odeslala. A protože je Shawol jako Brno, věnovala mi k němu i dvě krásná, tematická (takže žádnej Taemin, uf) freebíčka. Na tento nákup se jednoznačně vyplatilo počkat. 👌
Opakuji, nejsem sadista, ale můj ty bože, tahle kartička má koule! Minho je tu – samozřejmě čistě umělecky – opuchlej a zbitej do krve, mě z toho pohledu mrazí v zádech, a zároveň nejsem s to nevěnovat tomuto Chase kusu veškerou svou pozornost. Říká si o ni. A patří mu. 
Chase set rozhodně obsahuje selfíčka mnohem krásnější a pomilovaníhodnější než zbitou Complete verzi. Ale žádný z těch rozkošných/nabručených/černých-a-prostě-divných Minhů nemá takovou sílu jako zbitý Minho z Complete verze. Ehm. Můžete hádat, které z těch osmi kartiček bezkonkurenčně náleží v mém žebříčku oblíbenosti zlatá příčka...

Přišel čas vnést mezi tu bandu mužných mužů (haha) esenci nefalšované ženskosti... Když loni Dreamcatcher vydaly merch Pink Monster/Dream Kiss, bezmezně jsem se zamilovala do Suiných kartiček. "Ty musíme mít," naznal mozek a já souhlasila. Dala jsem se proto do hledání. Jenže čím plastičtější se přede mnou skládal obrázek, kolik lidé za Pink Monster/Dream Kiss kartičky chtějí peněz, tím zarytěji jsme já i mozek předstíraly, že žádné Bořiny sexy růžové kartičky neexistují. Mé zádumčivé strádání naštěstí zmírnila concept booková Love Catcher SuA, která je vlastně takovým mladším sourozencem Pink Monster/Dream Kiss Suy a dovedně její prázdné místo obsadila.
Jednoho březnového večera jsem se čistě ze zvědavosti dala do prohlížení evropských ebayových inzerátů se Suou v hlavní roli. Byly mezi nimi samozřejmě i Pink Monster a Dream Kiss kartičky. Nechutně drahé, tudíž o nákupu nemohla být řeč, znovu však ve mně zažehly touhu je vlastnit. A tak jsem naběhla na téměř vždy levnější instagram, a po víc než půl roce jsem otevřela hashtag 'dreamcatchersale' s vizí: pátrám po Pink Monster/Dream Kiss Boře. A nakonec jsem jeden použitelný americký inzerát skutečně objevila. Slečna nabízela buďto celé sety, nebo kartičky prodávala jednotlivě. Obě varianty za příznivou cenu.  
Zprvu jsem samozřejmě uvažovala o setu, vlastně už jsem ve screenshotu označovala, které kartičky že chci, když tu mozek rozšafně nadhodil: "Hele, a fakt potřebujeme čtyři...?" Rozumná úvaha, jen co je pravda. Nepotřebuju čtyři stejně nastajlované Bory, stačí mi dvě, abych měla od každé verze jeden zadek. Další půl hodinu jsem tak strávila vybíráním těch oněch, které chci víc než jejich kolegyně – a že to byla bolest! – ve finále jsem však nadmíru spokojená s tím, jak to celé dopadlo.
Obě zadní strany jsou pěkné, tu Pink Monster však cením o ždibec víc. Zářivá růžová vyhlíží na šedivém pozadí naprosto úžasně, design navíc odpovídá merchi, který má na obou kartičkách SuA na sobě, což... je prostě cool. Od prvopočátku jsem po těchto exemplářách toužila proto, že SuA je tu něžně nádherná, a přitom sebejistě sexy (jakože ještě okázaleji než normálně taky nechápu, že je to možné), čím déle ale mám ty kartičky doma, zjišťuju, že vůbec nejvíc na nich miluju tu jejich... nepatrnou barevnou jinakost.

Netuším, kam jsem dala hlavu, že jsem při nákupech Holiday Yoona totálně zazdila jeho ID kartičky. Být to cokoli jiného, sakra, ale ID kartičky...! Stydím se sama za sebe.
Obě verze jsem sehnala od německé slečny, která... no, řekněme, že to nebyl úplně nejúžasnější nákup, jaký jsem kdy provedla. Samotné odeslání pak trvalo měsíc. Nechápu, jak to ti prodejci psychicky zvládají. Já bych už po týdnu nervozitou lezla po stropě.
Holiday kartičky jsou designový klenot, jak už víme, a ID kusy jim partu rozhodně netrhají. Vizuál přední strany nemá chybu; je to ta kreativně nejpůvabnější ID podoba kartičky, s jakou jsem se kdy setkala. Zadní strany jsou dosti jednoduché, pravda, avšak nelze jim to zazlívat. Nikdo si netroufne odvádět pozornost od božích předních stran ID Holiday exemplářů!  😎 Nevýslovně mě, mimochodem, okouzluje barva verze Day. Dechberoucí toť žlutá!
○○○
V momentě, kdy jsem blonďatého ID Yoona spokojeně vložila do fólie, mi – nekecám – zamrzl úsměv na rtech. Ten výhled byl tragikomický. Ve dvou řadách suverénně roztaženo pět Holiday kusů a nad nimi uťápnuté random trio. No vypadalo to hrozně, co Vám budu povídat. Nemohla jsem to tak nechat. Bylo třeba doplnit kartičky před Holiday! Šikanátorský kvintet jsem přestěhovala do nové fólie, na googlu našla Yoonův photocard template a po hlavě se vrhla do intagramových inzerátů. Pátrání započalo.  
Po dlouhém a náročném (no rozhodně) přemítání jsem dospěla k závěru, že k 2014 S/S polaroidu připojím dva polaroidy z Exit:E, mezi Our Twenty For polaroid a celoyooní Everyday kartičku vložím selfie Everyday, a do třetí řady pořídím dvě kartičky z alba Cross. Rozhodila jsem tedy sítě, odpověděla jsem na tři inzeráty, které aspoň jednu z výše jmenovaných kartiček obsahovaly, a čekala. A čekala. Čekala jsem úplně marně. Popravdě mě to ale ani nepřekvapilo. Od začátku jsem z tohoto kroku měla divný pocit.
Prošla jsem si 'winnersale' inzeráty tedy ještě jednou. A ke svému úžasu našla jeden, který obsahoval všechny kartičky, které hledám. I s bonusem! Slečna totiž nabízela taky kartičky z Millions. 
Časová pásma, lidi, jsou zlo. 😅 Napsala jsem slečně v naši normální denní dobu, no ona, Američanka, mi odpověděla v noci. A takhle se to táhlo celý týden. Reálně jsme týden řešily ty nejzákladnější aspekty prodeje. Začínalo už to být poněkud únavné... Ale pak jsem si postěžovala Nisse a najednou se věci daly do pohybu! (Nissa má totiž magické schopnosti, zcela evidentně. Kdykoli si k ní přijdu pobrečet, jakýho kokotskýho prodejce jsem si to zas nabrnkla, v devadesáti procentech obrátí kokotský prodejce o sto osmdesát stupňů. K lepšímu.) Zaplatila jsem, slečna kartičky zabalila... a odeslala je dokonce o dva dny dřív, než avizovala! A jelikož putovaly z Kalifornie, dorazily už po týdnu. Šok za šokem toto! Ale příjemný, to zase jo.

Nad lízátkovým Exit:E polaroidem aka fešákem Yoonem v kůži přemýšlím už roky, naneštěstí ho vždy předběhla jiná kartička, kterou jsem v tu chvíli samozřejmě potřebovala víc. Ale v dubnu 2023 se zadařilo, hurá, to zasluhuje potlesk! A vůbec se necítím provinile nebo tak něco. Ani trošku. Ehm... K lízátkovému Exit:E jsem přidala ještě bezdomovecký/tulácký polaroid s kytarou. Asi nejpodivnější kartičku, s jakou jsem kdy měla tu čest. Tak proč jsem si ji kupovala, ptáte se? No, můžou za to ta cool éčka v nápisu "Winner–Exit:E". A taky kytara. Kytarové exempláře jsou totiž vždycky boží.
Za Everyday jsem koupila selfie variantu. Nebo ten typ, co není selfie, ale vypadá jako selfie... pardon, já občas často nejsem schopná rozeznat, či to je selfie kartička nebo ne. Prostě fotku obličeje. Přesný opak kartičky, kterou jsem dostala od Nissy. A to proto, aby se mezi celoyooním Our Twenty For polaroidem a celoyooním Everyday kusem patřičně vyjímala. Kartička je to sladce půvabná, daří se jí oplývat rozkošností, aniž by se musela příliš snažit, a částečně je to určitě i zásluha toho krásného srdíčka na zadní straně.
A zpátky k bizáru! Millions a Cross kartičky nejsou groteskní Yoonovou kreací, jsou groteskní vlastním designem. Proč. Sakra. Mají. Rámeček? A navíc klamou tělem. Přísahám, že kdykoli jsem natrefila na inzerát, kde figurovaly pouze ony, byla jsem si jistá, že musejí být větší než normální kartičky. Což nejsou. Abych ale jen nenadávala, moc se mi líbí zdejší hrátky se světlem a barevností. Výsledný dojem působí až umělecky.

Dovolte mi nyní vrátit se ještě na moment k Holiday ID Yoonovi. Holiday ID Yoon totiž z Německa necestoval sám. Přibalil k sobě Chena. Teda podle mého původního plánu měl sbalit Chenů víc a k nim ještě jednoho Taa, jenže slečna prodejkyně je zjevně ten na ránu člověk, co dostupnost prodávaných věcí aktualizuje jednou měsíčně a ne podle toho, co zrovna prodala, takže ani Chen no. 2, ani Tao už nebyli k mání. Ale to nevadí. EX'ACT Chen je obří sousto sám o sobě.
Existují dvě verze, Monster a Lucky One: jedna je půvabná a zcela normální, druhá je chorá a naprosto příšerná. Hádejte, kterou z nich už měsíce nadšeně lovím...? 😅 Je fuk, jestli tu kartičku vidím jednou nebo pětkrát denně, chlámu se pokaždé a vždy stejně hystericky. Však proč si kupovat normálního Chena, když můžu mít Chena, co se tváří jako idiot, že jo... Horší selfíčko aby jeden pohledal. Miluju ho.

Při procházení Beomgyuovy kolekce jsem s hrůzou zjistila, že nevedu ani jednu jedinou jeho kartičku s  autogramem. Na čemž veskrze není nic divného, protože počet podepsaných TXT kartiček by člověk spočítal na prstech jedné ruky (větší lemry jsou snad už jenom 2PM...). Jenže já jsem fanda odkojený SMkem. A idolové SMka svými uměleckými podpisy nešetří. Na rozdíl od idolů HYBE, ehm. A bohužel nejen HYBE... Existuje-li fóbie z masově tištěných autogramů, hádám, že jí trpí minimálně polovina korejského showbyznysu. 
S těmito úvahami jsem čistě rekreačně – protože dělám, že lovím Temptation kusy, chápete – prohlížela TXT inzeráty, u toho přemítala, která Beomgyuova kartička za normální cenu by mohla být podepsaná, a pak se to sešlo všechno naráz. "Deco Kit selfie!" triumfálně zařval mozek. "Pravda, ta má autogram..." - "..." - "Ne...?" - "Máš před sebou její inzerát, vole." A vskutku, z příspěvku belgické slečny na mě koukalo krásné dlouhovlasé Beomgyu v červené kšiltovce! Bude ještě k mání...? Ale ovšemže!
O mé nepochopitelné obsesi kýčovitými zadními stranami Deco Kit kartiček jsem tu mluvila už několikrát, proto Vás jí ušetřím, premiérové nadšení však rozhodně zasluhuje Beomgyuův autogram. Předně jsem samozřejmě šťastná, že ho v určité podobě konečně vlastním, ale... koukejte, jak je rozkošný! 🥰 A taky humorný. Ne tolik jako Hongbinův prvňáčkovský autogram, ale baví mě ohromně.
Kartička dorazila v půvabně nadekorovaném toploaderu. Což je v poslední době obří trend, vím, takhle načančaných toploaderů už mi přišlo víc a vždycky si je schovám na budoucí použití, protože vypadají fakt hezky. A stejně "na budoucí časy" jsem si chtěla schovat i ten Beomgyuův... a pak jsem si všimla, že na něm stojí Beomgyu. To mě tak nadchlo, že jsem ze šanonu vytáhla jeho závojové freebíčko, vložila ho do toploaderu a od té doby mi toto duo v regálu krášlí úsek TXT.

Bez mučení přiznávám, že album, o němž si popovídáme na závěr, jsem si nekoupila kvůli hudbě. Šokující, já vím. Titulní song, Hidden Side, je fajn, to jo, ale... momentálně fakt nemám potřebu měnit cokoli na tom, že je to i jediný song, který jsem z Minhyunova debutového počinu slyšela. Tak. Můžete mi přezdívat třeba profesionální ignorant. 👌 Tak. A když jsme si toto v poklidu vyjasnili (a vyštípali nasrané radikální fanynky), můžeme přejít k opěvování vizuálu Truth or Lie.
Poté, co Pledis oznámil Minhyunův sólo debut, mě samozřemě napadla ta odvěká filozofická otázka: "A potřebuju vůbec Minhyunovo album...?" Jejíž relevanci Minhyun jako správný zloduch rozcupoval na kusy hned první teaser fotkou. Jasně že potřebuju Minhyunovo sólo album, sakra, bude v něm přece tak krásnej...!
Pořídila jsem černou verzi Hidden, to jest fešáckého Minhyuna v obleku. Abych ale byla na sto procent upřímná, nejedná se o můj nejoblíbenější Truth or Lie koncept. Mně absolutně učarovaly fotky verze Deluxe. Kde Minhyun vypadá jako luxusní štětka. Ano, to je kompliment. A nepřipomíná ani Aarona, ani Briana, ale Lea. Což vůbec nedává smysl, protože Leo je jeden z nejpofidérněji vyhlížejících Korejců, kdežto Minhyun je... no... visual. Velice vizuální visual. Ehm. Od koupě Deluxe edice mě neodradila cena, ale monstrózní packaging. Sorry, ale za takový prachy chci – minimálně! – pořádnej štětčí photobook, ne kupu štětčích plakátů! Nedalo se svítit, musela jsem se spokojit s "obyčejnou" verzí alba. Nutno podotknout, že nic obyčejného na ní není.
Coby fyzické album člověka Truth or Lie upoutá na první pohled. Má ten nejpodivnější a zároveň nejstylovější cover, jaký jsem kdy viděla. Horní polovina je pevná, z vnitřní strany zrcadlová – a já jsem na zrcadlový design ujetá, jak víme – a obsahuje kouzelnou formulku "BeLIEve what you want", která prostupuje celým albem. To, že se Minhyun na každé vrstvě coveru dívá jinam, pokládám za geniální detail. Ale nejen vzhledem, Truth or Lie pozornost rozhodně přitáhne i svými rozměry. Je obrovské. Obrovských alb vlastním víc, ovšem, a nebylo by na tom nic převratného, kdyby tohle album nebylo prakticky čtveraté. Tím pádem je obrovské na všechny strany a nevleze se mi do skeneru. Jednou to přijít muselo, já vím, ale stejně mě to děsí. 
Graciézně půvabný photobook verze Hidden se nese v jednom jediném temném konceptu, střídá se pouze barevnost jednotlivých snímků. A rukavice. Občas je Minhyun má, občas ne. Preferuju rukavice, mimochodem. Nádherně sedí k mojí dávné vizi, že je Minhyun vlastně vraždící psychopat. 😏 Nesmírně elegantní vraždící psychopat... Jo, asi proto se mi tenhle koncept tak líbí, ehm.
Obálka s cédéčkem je jako již tradičně vložená v albu navolno a mně cuká oko, designově nepříliš kreativní. Totéž platí i o samotném disku, líbí se mi však, že obsahuje oba Minhyuny z coveru. 
Dále je v albu přítomná samolepka a dva plakáty. Proč dva? Nemám nejmenší tušení. Asi hodinu jsem popravdě bádala, co je ten fešnej černej "mini plakát" vlastně zač, protože působí jako všechno, jen ne plakát. Ale oficiálně to prý je plakát. Tak asi nezbývá, než Pledisu věřit. Složená varianta je černobílá, velice pěkná a díkybohu netrpí krizí identity. 
Dvě jsou v albu i kartičky, proti čemuž nenamítám zhola nic, doplňuje je pohlednice. Nebýt na pohlednici ta scéna, která na ní je, asi bych byla docela zklamaná, protože Minhyun sedí zatraceně daleko a není prakticky vidět, jenže... ta scéna tu je. Scéna, co vypadá, jako by vypadla z MV I'm in Trouble. Pravděpodobně jsem zoufalec, co vidí reference tam, kde nejsou, jo, ale tohle falešné nu'estování mě dojalo málem k slzám. A tatáž scéna (jen liduprázdná) tvoří zadní strany kartiček. K dokonalosti jim chybí už jenom autogram. Báječně by pasoval přesně doprostřed. Škoda. Vyvolena mi byla velmi elegantní pštící kartička – které k dokonalosti chybí výše oslavované á-psychopatický-vrahoun-Minhyun(!) rukavice – a rozkošná ušatá kartička... které k dokonalosti nechybí ale vůbec nic. 😄

...pac a pusu, Vaše Nagasaki