pátek 31. července 2020

Památné věty ŠP (LI. – LX. kapitola)



ARON: "Junsu je kontaktní vůči všemu, co se hýbe. Pokud je to chlupatý a černobílý, ani se to hýbat nemusí…"
(LI. kapitola)

Na první dojem se jeho jednání možná jevilo bezcitné, hned ten další ale spolehlivě odhaloval, že snahou o netečnost prostě siréna jen maskuje vlastní strach a frustraci z toho, že není schopna - že není ani v její takřka absolutní léčivé moci - Junsuovi nijak pomoci.
(LII. kapitola)

MIN HO: "Bože, tohle je vážně špatný vtip!"
JONGHYUN: "Jak to myslíš?"
MIN HO: "Copak nevidíš ten paradox? Vehementně tu zajišťujeme bezpečí Nichkhunovi, a nakonec přijde k úrazu někdo úplně jiný…!"
JONGHYUN: "A víš, že to zní jako souvislost?"
(LII. kapitola)

Min Ho odvrátil pohled od výsměšně obyčejné krvavé skvrny na štěrku. Vždycky se mu zdálo za vlasy přetažené, že celému démonskému pokolení proudí v žilách ten nejagresivnější jed, jaký kdy lidstvo poznalo. Jed, na nějž neexistuje protilátka, jed, po kontaktu s nímž nemá křehká lidská schránka šanci na přežití. Vždycky na tuhle vražednou bilanci pohlížel skepticky… a přesto se právě teď, jen pár set metrů od něj, zrovna jedna taková předem prohraná bitva odehrávala.
Divnější však bylo, že nepociťoval ani tu nejmenší potřebu naběhnout do Podsvětí a srovnat Minhyuna do latě (a ne, nepochyboval, že je to jeho práce). "Nezbytná oběť", to neskutečně idiotské pojmenování, jímž kdejací rádoby filozofové objasňovali velkolepé motivy "vesmíru, harmonie a magického veškerenstva", se mu vtíravě dralo na mysl jako jakási dokonalá univerzální odpověď. Ačkoli nechápal, jak by mohla smrt jednoho vcelku bezvýznamného človíčka zamíchat kartami vesmírného plánu…
(LII. kapitola)

Pět let stará věta, kterou vždy považoval za chvilkové šálení Jessičiných smyslů, mu zarezonovala v mozku jako výsměšná ozvěna:
Víš, že jsi Hwangu Minhyunovi celkem podobný?
Nichkhun i Zhoumi si nejmladšího udiveně prohlédli. Pak se k nim ale Aron s hrůzou v očích obrátil čelem - a oni pochopili. Na krátký, a přesto nekonečně dlouhý okamžik totiž spatřili jeho tvář přesně v tom jistém úhlu. V tom minhyunovském úhlu.
Oba zbledli jako stěny.
(LII. kapitola)

ZHOUMI: "Začínám vážně pochybovat o legálnosti Munovic rodiny. Jeden je hacker a druhej drogovej dealer… Co bude ze mě, až se přivdám? Bordelmamá?!"
(LII. kapitola)

ZHOUMI: "Nemění! Nic to nemění! Pořád jsem cizinec a pořád z jeho znásilňovaní korejštiny rostu!"
SOOYOUNG: "Tak tento skvost vytesáme Minhovi na hrob! Hned pod jméno: 'ten, který znásilňoval korejštinu'!"
MINHO: "Zaprvé, fakt dík, že už mě pohřbíváš, a zadruhé, korejština se tomu aktu náhodou vůbec nebrání!"
(LII. kapitola)

SOOYOUNG: "Je to hnusné a kruté a… a nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale… Aniž bych chápala proč, jsem si jistá, že Junsuova smrt nebude zbytečná."
(LII. kapitola)

JUNSU: "Vím, že mě nesmírně miluješ, a to je samozřejmě úžasné, protože já si nic menšího nezasloužím, ale… budeš v pohodě, že jo?"
ARON: "Až natáhneš bačkory?"
JUNSU: "Až natáhnu bačkory."
ARON: "Ne, pár měsíců v pohodě určitě nebudu, ale z okna skákat nemíním, pokud se ptáš na tohle. Jsem ryze sobecký sebevrah."
(LII. kapitola)

ERIC (cynicky): "Ale jistě. Pokud Junsua k smrti nenávidíte a chcete jeho poslední chvíle na tomhle světě změnit v hotové peklo, prosím."
(LIII. kapitola)

ERIC (k Nichkhunovi): "Víš, co je na celé téhle věci nejsmutnější? Že tobě vůbec nejde o Junsua, ty se v prvé řadě bojíš o sebe. Nedokážeš snést pomyšlení, že neseš vinu za jeho smrt, a proto tak sobecky trváš na jeho přijetí."
(LIII. kapitola)

ERIC: "Mám Junsua vystavit veškeré té hrůze jen proto, abych z něj udělal zbraň?!"
(LIII. kapitola)

ERIC (k Nichkhunovi): "Buď si ale vědom toho, že jestli se v souvislosti s Junsuovým přijetím cokoli kdykoli pokazí, přijdu si pro tebe a dám ti to vyžrat. Se vším všudy. A to si piš, že budeš ještě s láskou vzpomínat na to, když si tě vzal do parády Minhyun!"
(LIII. kapitola)

YESUNG: "Ale…! To nejde! Prostě ne! Je to horší než… starat se o pět Aronů!"
ERIC: "Psychická náročnost se měří na Arony…?"
(LIII. kapitola)

CHANGMIN: "Schopnost zakódovaná v genech."
ERIC: "Přesně tak. Ačkoli… spoléhat zrovna na moje geny…"
MIN HO: "Vaše geny jsou perfektní. Možná jen trochu pošahané. A nevraživé. A manipulátorské. A násilnické…"
ERIC "Jsem nevraživý, manipulátorský a násilnický?"
MIN HO: "Vy ne. Vaše matka."
(LIII. kapitola)

Erikova krvavá malba postupně pokračovala přes krk až k Junsuovu obličeji. Doprovázená měkkým, melodickým zaříkáváním v Khunovi evokovala představu neurčitého pohanského rituálu.
Jakmile démon strachu dokončil poslední tah, poslední ornament na Junsuově čele, jeho hluboký zastřený hlas povážlivě zesílil. Už nezpíval, vzýval.
A pak vzal mladíkovu hlavu do dlaní, sevřel ji, jako by mu chtěl rozdrtit lebku; krvavé symboly, vymalované na kůži, se rozzářily oslnivým bílým svitem.
Z Junsuových úst se vydral nelidský skřek.
(LIII. kapitola)

Changmin si při pohledu na vévodu uvědomil, že mu až nemile věrně připomíná Arona. Z té myšlenky ho zamrazilo.
(LIII. kapitola)

CHANGMIN: "Dobře, klepy stejně nejsou můj šálek čaje… Zaráží mě jen, co to musí být za monstrum, když je z něj Eric takhle v háji…"
YESUNG (o Kangtovi): "To nejkrásnější, jaké si umíš představit."
(LIII. kapitola)

YESUNG: "Musíme si promluvit."
MIN HO: "Nejsi těhotný, že ne?"
(LIV. kapitola)

MIN HO: "To, co Erika straší, je… vina a hrůza z ní, kterým jeho podvědomí dalo Kangtovu podobu."
(LIV. kapitola)

ERIC: "To vypadám tak hrozně?"
ARON: "Ehm, popravdě? Ano."
ERIC: "Nu, má-li má hibernující krása neblahý vliv na tvůj psychický stav…"
ARON: "To zase ne, mému sebestřednému psychickému stavu by bylo beztak ukradené, i kdyby vám narostl chobot."
(LIV. kapitola)

Aron, který všechny daemonské povinnosti dokázal zvládnout i se zachováním svojí lidské cti, Aron, který si nezasloužil nic menšího, než pohodlně založit ruce v klíně a nechat všechny strasti i starosti daleko za sebou. Nic menšího, než kompletně obrátit kartu a stát se Vyvoleným, jehož bude jeho daemon chránit za každou cenu.
Nebýt to naprostá hloupost, myslel by Chansung, že se právě probudil v daemonském slova smyslu.
(LIV. kapitola)

ARON: "To… byla vize?"
CHANSUNG: "Vyděsil jsem tě?"
ARON: "Trochu."
CHANSUNG: "Dneska to nic nebylo. Bývá mnohem hůř."
ARON (ironicky): "Už se těším."
(LIV. kapitola)

CHANSUNG: "Viděl jsem Ryeowooka - ležel na zemi a všude okolo byla krev. Strašná spousta krve."
MIN HO: "Byla jeho?"
CHANSUNG: "Neměl ani škrábnutí."
MIN HO: "Tak… čí krev to tedy byla?"
CHANSUNG: "No, podle toho, kolik jí bylo… a jak nesnesitelně to bolelo… soudím, že to byla… krev nás všech."
(LIV. kapitola)

Předpokládal, že s ním Yesung bude jednat stejně chladně a nepřátelsky, tak, jako od rána činili Kyuhyun, Ren a Taemin (Henry ne, Henry se raději tvářil, že Ryeowooka vůbec nezná), avšak učitel hýřil dobrou náladou a nešetřil úsměvy. Což bylo u Yesunga něco tak nezvyklého, že celá třída (kolektivně i individuálně) spřádala teorie a procentuálně zvažovala, nakolik může být asi pravděpodobné, že hrabě Choi požádal svoji rozkošnou zlou ženu o ruku.
(LV. kapitola)

CHANSUNG: "Víš, že ti ta uniforma hrozně sluší?"
ARON: "Nezmínil ses, že jsi na školačky."
(LV. kapitola)

JUNSU: "Copak nejsou démoni těmi vizuálně nejkrásnějšími bytostmi?"
ERIC: "Tvrdí se to."
JUNSU: "To zní dost skepticky. Znáte snad čistokrevného člověka, který by byl hezčí než průměrný démon?"
ERIC (o Kangtovi): "Neznám, znal. A nebyl to člověk, ale daemon… Už je to dávno."
(LVI. kapitola)

ERIC: "Jsi můj první člověk proměněný v démona a já nevím, co čekat. Nemám s tímhle fenoménem žádné pořádné zkušenosti."
JUNSU: "Budu pasován na pokusný vzorek číslo 1?"
ERIC: "Koupím ti terárko, chceš?"
(LVI. kapitola)

CHANSUNG: "Já jsem jenom živá mrtvola."
(LVI. kapitola)

ERIC: "Neštvi novorozeného démona, Nichkhune. Může se stát, že ti místo výchovné facky nedopatřením urazí hlavu."
(LVI. kapitola)

KEY (o Minhyunovi): "Podle mě je to romantické."
NICHKHUN: "Jak prosím?"
KEY: "Romantické, Horvejkule. A taky maniakální, jo, ale buď upřímný - už po tobě někdy v životě někdo tolik toužil?"
(LVI. kapitola)

MINHYUN: "Musí to být hezké."
MINWOO: "A co?"
MINHYUN: "Když tě má někdo rád."
MINWOO: "Jistěže je to hezké. Děláš, jako by -"
MINHYUN: "Mě nikdy nikdo rád neměl."
(LVI. kapitola)

Minho na zemi nejistě poposedl. Minhyun si ho nevšímal, mohl tak na něj civět, zkoumat ho a odhadovat podle libosti. A to, co vysledoval, ho nemohlo udivit víc. Na jednu stranu měl před sebou magora, o tom nebylo pochyb. Na stranu druhou to ale taky byl nešťastný, zoufalý a vyplašený kluk. Kluk, který neví, jak správně chodit v mezilidských vztazích, a nemá proto sebemenší tušení, co si počít.
Jednomu by ho až bylo líto.
(LVII. kapitola)

MINHYUN: "Co s tím míníš dělat?"
MINHO: "?"
MINHYUN: "Vidíš tu snad někoho jinýho? Na mě nekoukej, já jsem maniakální, takřka nesvéprávný psychopat."
(LVII. kapitola)

JUNHO: "Najít je přes Hwanga bude rozhodně snazší."
JUNSU (kousavě): "Jenže Minhyunův zubní kartáček asi nikdo v šufleti neschovává."
JUNHO: "A co pramínek vlasů? Arone? Jste takoví kámoši… Nemáš suvenýr?"
ARON: "Skalp bys nechtěl?"
JUNHO: "Hmm… Popravdě, já bych radši nějaký orgán…"
ARON: "Laicky vyoperovanou ledvinu?"
JUNHO: "Ještě řekni, že ji skladuješ v zavařovačce ve skříni zalitou formaldehydem!"
YESUNG (zamyšleně): "To zní jako něco, co bych provedl já."
MIN HO: "Jo. Jen s tím rozdílem, že ty by sis Erikovu ledvinu hrdě vystavil na poličce."
(LVII. kapitola)

ZHOUMI: "Copak to něco změní? Vždyť jsi tu proto, aby ses z dobroty srdce obětoval a Minha zachránil."
NICHKHUN: "Ne, jsem tu proto, že tvému Vyvolenému věřím. Což je ode mě pěkná konina, protože tvůj Vyvolený má podle všeho nějaký pošahaný plán."
(LVII. kapitola)

ARON: "Vůbec bych se nedivil, kdyby se mu povedlo dohnat Minhyuna k sebevraždě. Po pěti hodinách Minhova ustavičného žvanění bych já osobně vyskočil z okna s úsměvem na rtech…"
(LVII. kapitola)

ARON (o Minhyunovi): "Mám chuť sbalit toho vyššího do kabelky a odnést si ho domů."
(LVII. kapitola)

ANDY (o Minhyunovi): "Vysvětlíš mi, jakým voodoo jsi to Hwanga uřknul?"
MINHO: "Žádné voodoo. Prostě jsem mu promluvil do duše."
ANDY: "Promluvil…? Copak on poslouchá?"
MINHO: "Samozřejmě. A poslouchal by i vás, kdybyste s ním nejednali jako s onucí. Protože když se nad tím zamyslíš, je to až žalostně prosté. Ten kluk se chová jenom tak, jak se k němu chová celý svět. Špatně."
(LVII. kapitola)

ZHOUMI (o Nichkhunovi): "A do háje. Minhyun ho ulovil na laciný lichotky."
(LVII. kapitola)

CHANSUNG: "Vy máte obsesivní stalkery hned čtyři. A to jsou jen ti, o kterých víme. Vlastně pět. Zapomněl jsem na Naylu."
ERIC: "Moment, moment, Nayla ani moje budoucí manželka Zhoumi nejsou obsesivní stalkeři. Yesung… dobře, ten možná trochu jo. A kdo mají být ti zbylí dva?"
CHANSUNG: "Minwoo a Ryeowook."
ERIC: "To nebudu komentovat."
(LVIII. kapitola)

ERIC: "Ano, proč? Věděl jsi, že má Aron problém. Viděl jsi, jaký má problém. Viděl jsi to jednou a pak znovu a znovu. Tak proč jsi zůstával? Neuraz se, ale romantizovat si psychicky narušeného kluka se mi nejeví zrovna zdravé."
CHANSUNG: "Neromantizoval jsem si ho… tehdy ne. Tehdy mi ho bylo jenom hrozně líto. A… přišlo mi zbabělé a ubohé tvářit se, že neexistuje jen proto, že… že mě vyděsilo něco, s čím nemám vůbec žádnou zkušenost. Jasně, byl to marný pocit zodpovědnosti, Aron neměl o mojí přítomnosti sebemenší ponětí, ale… i tak…"
ERIC: "Chtěl jsi být jeho neviditelná opora."
(LVIII. kapitola)

MINHYUN: "Můžu tě obejmout?"
ARON: "Co prosím?"
MINHYUN: "Můžu tě obejmout?"
ARON: "Proč?"
MINHYUN. "Jenom tak."
ARON: "Jenom tak objímáš náhodné kolemjdoucí?"
MINHYUN: "Neobjímám náhodné kolemjdoucí, chci obejmout svého nejlepšího přítele."
(LVIII. kapitola)

ARON: "Já jsem s démony zadobře. Občas víc než s lidmi…"
JUNSU: "A to si říkáš daemon?"
ARON: "Pochybnej."
JUNSU: "Tak to pak jo."
(LVIII. kapitola)

JUNSU (k Aronovi): "Byls můj; to vědomí bylo sakra opojné."
(LVIII. kapitola)

ARON (o Minhyunovi): "Mám pocit, že ho Sungmin tak trochu zbožňuje."
ERIC (zmateně): "Nezbožňuje Sungmin Kyuhyuna?"
ARON: "Nemyslím takhle… spíš… způsobem, jakým Yesung zbožňuje vás."
ERIC: "No potěš koště!"
(LVIII. kapitola)

Ten nejdémoničtější daemon na celém širém světě.
(LIX. kapitola)

MIN HO (k Yesungovi): "Ne, zlato, Eric medicínu nikdy nestudoval. Umíš si ho snad představit jako doktora? Než by se k něčemu rozhoupal, pacient by umřel…"
(LIX. kapitola)

V Munových očích se mihl záchvěv hrůzy, viny a zahanbení, výraz tváře však neprozrazoval zhola nic, nehnul se v ní jediný sval. Výraz bez výrazu, tak Erikův nejúčinnější obranný mechanismus nazvala kdysi dávno Grace. Edith řeší konflikty s diplomatickou grácií, Emma preventivně útočí a ty… Ty, milý Eriku, ty se zděšeně stáhneš do svojí mrňavé ulity, ochromený náporem emocí, navenek se však klamně zdá, že je ti celá věc zcela lhostejná. A to se zúčastněným zpravidla nelíbí. A nejen jim.
Jednou na svůj arogantní výraz bez výrazu doplatíš, zlatíčko. Matčina slova mu vytanula na mysli zrovna tak živě, jako by stála vedle něj a šeptala do ucha.
Dost možná právě dnes.
(LIX. kapitola)

ZHOUMI: "Nevím, čemu věřit. Ale to, co vím, mi k dostatečně živému obrazu stačí."
YESUNG: "Gratuluju. Tak vznikají drby."
(LIX. kapitola)

REN: "Vždyť tady vůbec nejde o to, jak dobře Arona znám, mluvím o daemonském instinktu!"
KYUHYUN: "Jo, jenže tvůj daemon je daemonsky jaksi… rozbitý, nevšiml sis?"
(LX. kapitola)

ARON (o Erikovi): Myslíš, že je příliš sobecké, když je mi fuk, co udělal?"
MINHYUN: "Co je na tom sobeckého?"
ARON: "Je mi to fuk, protože vím, že ho potřebuju."
MINHYUN: "To není sobecké, prostě je to prozíravé."
ARON: "Jo, prostě jen nutné opatření, jak definitivně nezešílet."
(LX. kapitola)

MINHYUN (o Erikovi): "Neřekl bych, že ho nemám rád. Já se ho regulérně bojím."
(LX. kapitola)

ANDY: "Milujete mě!" 
Úsměv, který mu Eric věnoval, byl to nejbolestnější, co kdy Andy viděl.
ERIC: "Ano, miluju tě. A právě proto to neudělám. Protože ti nechci ublížit."
ANDY: "Tímhle mi snad neubližujete?!"
ERIC: "Ubližuju. Ale nezabíjím."
(LX. kapitola)

Žádné komentáře:

Okomentovat