O soutěživých/bezcelních/blonďatých nákupech biasů i nebiasů

(Eric podezíravě pozoruje Minha. Ten má totiž nezvykle dobrou náladu a spokojeně si pohvizduje.)
ERIC: Co se –?
SOOYOUNG: Předběhl Hongbina.
ZHOUMI: A je z toho v takovým rauši, že plácá sám sebe po zádech, že určitě překoná i Sungjina, Suu a (záhrobním hlasem) toho, jehož jméno se neříká.
SY (zmateně): Changmina?
ZM (nechápavě): Cože?
SY: Lorda Voldemina.
ZM: ...
SY: ...?
ZM: Arona.
SY: ŘEKLS JEHO JMÉNO!
(Zhoumi se prozíravě rozhodne Sooyoung ignorovat, a vytáhne z kapsy mobil.)
E: Ale... neměl by Minha někdo vrátit na zem? Všichni přece víme, že to, co si vysnil, se mu nemá šanci –
(Minho s nadšeným zavýsknutím udělá piruetu.)
SY: Copak máš to srdce mu to jeho lámat?!

E: Kruci.
ZM (suše): Jen do toho. (zamává kolegům před obličeji mobilem) Právě koupila čtyři aronovský exempláře.

Hezký podvečer, milí a drazí.

Říjnové tlachání o kpopových útratách je tu! Lehce přeorganizované tlachání, pravda; můj původní plán byl uveřejnit za tento měsíc pouze jediný článek s kpopovými nákupy v hlavní roli, tj. vecpat do jednoho paklu jak článek pravidelný, tak článek narozeninový. Uvědomila jsem si však, že kartiček jsem stačila ulovit víc, než jsem zamýšlela, a narozeninová alba budou nakonec dvě, a to poskytuje dostatek materiálu pro dva články, tudíž... jo, kolem devatenáctého očekávejte pokračování.

 

Hledání Must kartiček na ebayi jsem už před nějakou dobou vyhodnotila jako nesmyslné, jelikož Korejci a jejich ceny poštovného jsou k pláči a Japonci evidentně žijí v domnění, že jsou 2PM kartičky vysázené zlatem a diamanty... nebo tak něco. Shánění triangle card přes instagram se mi však stále nevedlo, pomalu jsem si začínala zoufat, no, a čistě ze zvyku jsem ebay ještě jednou otevřela. A co nevidí oko mé! Dražba triangle Nichkhuna za normální cenu! Od prodejce ze Singapuru! Válečné flashbacky na dva měsíce putujícího Arona jsem zapudila a pustila se do aukce. Kterou jsem – nečekaně – vyhrála, a dva dny po zaplacení finální částky byl Nichkhun doporučeně odeslán. Do ČR dorazil za čtyři pracovní dny. Z čehož vyplývá, že singapurská pošta je super rychlá. Dokud nepřeváží Arona. 😅

Zásilka se od osmadvacátého září válela na celnici a já se modlila, aby prošla do třicátého, a osvobodila mě od podávání elektronického celního prohlášení a placení DPH. Haha. V pátek prvního října sledovací aplikace nadále hlásila začátek celního řízení. "No nic," říkám si, " holt počkám. Jestli od mě bude celnice něco chtít, dá vědět. Doufám." Umíte si tedy představit mé ohromení, když v pondělí dopoledne přišla do práce šéfová a vesele hlásí, že má pro mě dopisy. A jedním z jich je i Horvejkul ve fancy starorůžové bublinkové obálce! Bez cla! Hurá!
Až při pohledu na celou (teda "celou", ale za mě zkompletovanou, chápete!) jeho Must kolekci mi došlo, jak skvělé vlastně je, že albová kartička, kterou jsem koupila minule, typově náleží k Light verzi; triangle Khun je verze Dark a folding card obsahuje verze obě. Panuje tak mezi nimi dokonalá rovnováha!

Nákup Sanžiny černé konceptové Shadow Play kartičky jsem započala tak, jak už jsem tu dříve zmiňovala – domluvou s korejským prodejcem, který uváděl, že při nákupu tří a více kartiček slučuje cenu poštovného do jedné, jenže když přišlo na věc, nedalo se o toto sloučení požádat. A já měla v košíku kartiček pět a platit pětkrát cca 250,- jen za poštovný, na to se můžu vy-víte-co.
A tak jsem mu napsala mail, jak toho jednoho poštovnýho za všechny produkty dosáhnout, pokud teda platí to, co tvrdí v popisu nabízeného zboží. Takhle jsme si vyměnili asi tři zprávy a bylo to na pár facek, protože... lidi, kdybych mu posílala zprávy po poštovním holubovi, hádám, že odpovědi bych se dočkala stejně "rychle". Asi po měsíci jsme tedy dospěli k bodu, že by pan prodejce musel zásilku poslat přes FedEx, a že cena by byla taková a taková a jestli souhlasím. Cena poštovnýho se mi příliš nelíbila, ale chtěla jsem Sangu. A tak jsem opáčila, že teda jo, ale ujišťovala jsem se, že ta pálka bude pokrývat jak doručení Sangy (kterou kdovíproč prodával jako Arang), tak i doručení dvou Hongbinů a dvou Minhů.
Nu, a při dalším týdenním čekání na odpověď jsem na instagramu našla inzerát holandské slečny, která moji nutně sháněnou konceptovou Sangu nabízela.

|| "Mozku?" - "Jo?" - "Já vím, že v té korejské předobjednávce jde o Hongbina, ale... fakt ty koncertový kartičky tak potřebujeme?" - "Nepotřebujeme. Jenže Binnie...!" - "Já vím, já vím..." - "..." - "...?" - "Ah, ser na koncertový kartičky, vem Sangu z Holandska!"

A tak jsem u slečny zjistila (dostupný!) stav kartičky, domluvily jsme se, a já zrušila předběžnou objednávku z Koreje. Upřímně, ulevilo se mi. 
SangA se na cestu vydala v sobotu a dorazila společně s Nichkhunem, tj. za pět pracovních dní. A já se dvakrát až třikrát zamilovala: do slečnina rukopisu na obálce, do slečnina rukopisu na zprávě u kartičky (u zmínky, že i jí SangA moc chybí, udělal můj mozek: "Aňu!" 🥺) a do třetice do samotné kartičky. Je temná a cool a svým způsobem děsně impozantní. A hlavně zfinalizovala moji Sanžinu (dobrý češtin já 0.2) Shadow Play kolekci! Půvabné kartičkové kvarteto, jen co je pravda.

A u blondýn, co nemají čestné místo v bias listu, ale stejně je sháním, ještě chvíli zůstaneme. Konkrétně u blondýny, co podle ní naklonovali Minhyuna. Částečně. Zbytek má z Arona. A já vím, že je to fakt trapný a nefér a že to nedává smysl, ale zakoukala jsem se do Brianovy rozkošné véčkové kartičky z Eternal, která má nádherně modrou zadní stranu, což je super, protože modrou zadní stranu moje albově nalezená kartička nevede, a navíc je to druhá verze, kde nepíše vzkaz sobě, ale fandomu. Takže s přivřením obou očí se vlastně jedná o úplně jinou kartičku, a... to už se vyplatí, Horste!
Koupila jsem ji na instagramu od slečny z Francie, tak trochu pod tlakem, protože ze šesti kusů, které nabízela, se za pár dní staly kusy dva, a mě zachvátila panika, že mi véčkový Brian proklouzne mezi prsty. Doručení, mimochodem, bylo vcelku vtipné, protože kartičku jsem našla doma, ale do školky mi pošta ten den doručovala i narozeninové album, takže... 😅 Ale aspoň tentokrát všechno skončilo, kde mělo, a ne na úplně jiné adrese jako před nedávnem Sungjin, že. 
Prvotně mě zaujala fotka na přední straně, a uznávám, že nebýt jí, tu kartičku nekoupím, reálně ale nejvíc óchám nad dechberoucí barvičkou její zadní strany. A zvažuju, že někdy v budoucnu dokoupím i třetí verzi Eternal kartičky, nejlíp černou. Líbí se mi totiž jejich rozčlenění: selfie + vzkaz Young K(ay)e Young K(ay)ovi, fotka do půl těla + vzkaz fandomu a fotka celého Briana + autogram. Taková blonďatá trojička by byla naprosto boží!

Po zrušení korejské objednávky nahodil můj mozek mód "vdova truchlící po Hongbinovi", ve skrytu duše jsme se však oba cítili provinile hlavně vůči Minhovi. Přece jenom... když už se jednou rozhodnu, že rozšířím sbírku ultimate biase, měla bych to předsevzetí splnit, no ne? A tak jsem začala rekreačně prohledávat instagram a narazila na Minhovu loňskou fanklubovou kartičku. Nádhernou, rozkošnou, úžasnou. V obleku. S větráčkem.
"Ou jé, tu chceme!" zavýskl mozek. Potíž byla, že se jednalo o americký inzerát. Tudíž se mi do toho příliš nechtělo, a do kupování jsem se zrovna nehrnula. No, a pak jsem zjistila, že se od října bude platit clo, kartička by z USA do té doby fakt přijít nestihla, a tak jsem inzerát z oblíbených rozmrzele odstranila. Načež jsem se pustila do nového prozkoumávání příspěvků pod kouzelným hashtagem shineesale, a co nenajdu? Minhův set z letošního Season's Greetings: dvě kartičky, dvě pohlednice a jeden polaroid. Fešný set, nesmírně fešný set! Za 14 euro. Z Francie. Opět. "Ou jé, to potřebujeme!" zavelel mozek a já si nedovolila nesouhlasit. Taková nabídka se neodmítá!
Mým zažitým zvykem každopádně je prohlédnout si vše, co inzerent nabízí. Protože co kdyby se mi náhodou hodilo něco dalšího, že jo... A že tenhle inzerent toho nabízel opravdu spoustu. Trvalo věčnost, než jsem se dostala k "minhovské" sekci. A tam *hluboký hysterický nádech* ONA ÚŽASNÁ FANKLUBOVÁ KARTIČKA! Byl to osud? Zjevně...
Zásilka vyrazila na cestu v pátek v podvečer. Ve středu mi týpek píše, či už zásilka dorazila. Jakože... francouzská pošta je rychlejší než smrt, o tom žádná, ale... Minho nebyl na cestě ještě ani týden. Reálně vlastně teprve tři pracovní dny. Takže jsem týpka uklidnila, že s tím, že jeho liebesbrief na místo určení dosud nedoputoval, si rozhodně nemusí dělat starosti. Čas má stále velice dobrý.
Den nato Minho dorazil. 😁
Fanklubová kartička je naživo ještě krásnější, než jak čarokrásně vyhlížela v inzerátu. A já se cítím jako nějaký pošahaný fetišista, ehm, protože totéž jsem prohlásila i o Aronově fanklubové kartičce, ale... fanklubový Minho je ten vizuálně nejpůvabnější kartičkový exemplář mojí SHINee sbírky. Tak. Zbožňuju ho. Vřele a oddaně. ♥ Ze Season's Greetings setu jsou nejlepší montérkově brýlaté produkty. Takže polaroid. Ten je úplně nejbožejší (což je vtipné, protože z něho jsem byla nejvíc ve stresu, že ho vlastně nemám kam upíchnout, tudíž kvůli němu musím vytahovat novou malou čtyřokýnkovou folii)! Kartička – fandím jejich jednoduchým, leč výstižným zadním stranám, mimochodem – je rovněž geniální, s ohledem na její lehké máznutí však musí logicky stát až za perfektně ostrým polaroidem. Nu, a kožené kartičce a oběma pohlednicím přisuzuji bronzovou příčku. A ač to vyznívá, že z tohoto tria (respektive dua(?)... kožené propriety jsou jedna a tatáž fotka) tolik nadšená nejsem, jsem. Jsou nádherné. Nemají taky jinou možnost, však je na nich Minho. Můj chorobně soutěživý Minho, který nechápu jak! předběhl v počtu kartiček a jiného humoru bramborového Hongbina. Ehm. Můj chorobně soutěživý Minho mě regulérně děsí... 😅

 ...pac a pusu, Vaše Nagasaki