O barevných hlavách, krásných ženách (mých i... skoro mých) a chenovském absolutismu

MINHO: Píše mi Jongdae...
SOOYOUNG: GRATULUJEME BUDOUCÍMU DVOJITÝMU TAŤKOVI!
MH: Ehm, jo, ale... Ne, Jongdaeho druhýho dítěte se ta zpráva bohužel netýká...
ARON: Tak...?
MH: Mám Taovi vyřídit, že jestli chce válku, má ji mít.
(Rozhostí se hrobové ticho.)
A: To... Taovi vyřizovat nebudeme...
ZHOUMI: Ne... rozhodně ne...
SY: Takovou radost z těch svých kartiček má...! 

ZM: No právě!

SY: Nemůžeme mu ji zkazit... ne takhle brzo...
ERIC (nevěřícně): Odkdy vy berete ohledy na druhý?!

Krásný podvečer, milí a drazí!

 

Přicházím se slíbeným druhým kpopovým článkem za měsíc listopad, záležitostí ryze kartičkovou. A objemnější, než jsem původně plánovala... Sága "já a nevycházejí propočty" úspěšně pokračuje. 😅 Co se prosince týče, předem deklaruji, že v rámci rozšiřování kpopové sbírky vyjde článek maximálně vánoční. Jestli vůbec. Stále totiž nevím, či mi nákup vánočního alba vyjde... To ale rozhodně není téma na dnešek. 

Než se pustíme do nových kartiček, musím zmínit update v sekci SHINee alb: ze seznamu zmizelo šesté album, The Story of Light, všechny tři jeho části. Netuším, či jsem s těmi alby dělala něco špatně (ale vzhledem k tomu, že jsem se jich radši málem ani nedotýkala, pochybuju), každopádně se z nich slupovala barva. Nijak drasticky, to ne, ale když máte žlutočervenomodrý album, bílý fleky, ač drobný, jsou na něm prostě vidět. A vypadá to sakra nevzhledně. Tři roky jsem to TSOL trpěla, protože jsem doufala, že se to nezhorší, ale hej – teď jsem ta alba pořádně vzala do ruky fakt asi po roce (přemisťování v rámci rozložení regálu nepočítám), a jejich vizuální poškození bylo zase o něco horší. No stojí mi to za ty nervy? Ne. Tak srdcové pro mě TSOL zase není. A že bych byla nějak extrémně odvázaná z jeho designu... liška je super, to jo, ale jinak... Kvalitativně je to album vlastně dost laciný, co si budem. SMko SHINee evidentně nesnáší nebo tak něco, protože na packaginzích jejich alb šetří, kde se dá. A jako sorry, ale já nemám tolik místa, abych skladovala alba, kterých se bojím vůbec dotknout. 

Cédéčka a lyrics booky jsem uložila do látkového pořadače v plyšové žábě, kde schovávám stará vypálená cédéčka a vyřazené A-CHA album, a třemi TSOL photobooky jsem podložila menší ležící alba ve druhé polici regálu. Takže ne, nezbavila jsem se šestého alba jako celku, vyhodila jsem jen jeho přebaly, ale... počítat jej takto nekompletní jako součást sbírky by bylo hloupé, rozčilující a ubohé. 

Nu, a tak se The Story of Light ztratilo z místní blogové sekce "SHINee".

pozn.: Podotýkám, že drtivou většinu kartiček jsem sehnala na instagramu. Výslovně uveden bude proto níže pouze jiný zdroj nákupu.

   Děkuji za pochopení.

 

Růst Chenovy kolekce aktivně probíhá, kartičky jsou dokonale dostupné a v takových podmínkách je hotová radost pracovat! Ano, 2PM, dívám se na vás. O třech exemplářích si popovídáme dnes a minimálně další dvě jeho EXO kartičky rozhodně ještě v budoucnu dokoupím. Jsou úžasné a kouzelné a mám je v merku. 

Z Holandska ke mně připutovala poslední _nutná_ sólo kartička, a to Chenův druhý Dear my dear exemplář. Jehož výběr byl tak jednoznačný, až to vlastně žádný výběr nebyl. Abych to vysvětlila: vlastním modrou my dear verzi alba, tím pádem i modrou my dear verzi kartičky – můj defektní kus s kytičkou. Kartičku do páru tudíž logicky potřebuju žlutou, Dear verzi, a protože i tady je jedna varianta s kytkou a druhá bez kytky, a já neprahnu po květinových dvojčatem, dala jsem se do výhradního shánění usměvavého, černě oděného Chena bez propriet a se žlutou zadní stranou. 

Je to kartička, na které není nic až tak zajímavého, nic co by Vás prvoplánově upoutalo nebo šokovalo. Čímž ale rozhodně nechci říct, že je špatná, naopak! Vyzařuje z ní klid a jakási něžná melancholie, nálada, jež Dear my dear album perfektně doplňuje.  

○○○

EXO kartičky dorazily z Německa, no, každá od jiné slečny. O touze vlastnit XOXO kousek, Chenovu studentskou ID kartičku z prvního alba, jsem se zmiňovala už v narozeninovém článku. Design této série je absolutně geniální; velký shout-out SMku, fakt se tehdá vytáhlo! Hluboce a vroucně XOXO kartičky miluju, až nezdravě mě fascinují, a ignorovat tu Chenovu (hej, proč Jongdae vypadá mladší než Tao, mám z toho trauma!) by byl neodpustitelný hřích. 😁 

Druhým zakoupeným produktem, o kterém jsem neváhala ani vteřinu, byla kartička ze čtvrtého repackage alba The War: The Power of Music. Pamatuju, že když Power vyšlo, byl hroznej trend ten song hejtovat. Mně to bylo šumák, nikdy jsem se o hudební počiny EXO nezajímala a po odejití Tauše jsem přestala i s "povinně se na ten klip podívám" věcí. EXO comebacky jsem samozřejmě zaznamenávala – přece jenom... nežiju v jeskyni –, ale nestarala jsem se o ně. S Power jsem reálně do kontaktu přišla až při závěrečném ceremoniálu zimních olympijských her v Pchjončchangu. A... překvapivě jsem si to vystoupení velmi užila! Takže ač beru, že ten klip je lehce pošahaný (ale furt lepší než cokoli, co zatím vydala aespa...), stejně nechápu, proč na tuhle superhrdinskou éru všichni nadávali. Nebýt Power konceptu, Power kartičky by neměly důvod vyhlížet komiksově, a to by byla ztráta na všech frontách. Reálně, bez toho komiksového zdobení by ta kartička byla... no, vcelku děsná. Ale dohromady...! Dohromady je to absolutní skvost. 👌 Žeru ji. Fakt moc ji žeru. 

A nyní už ke kartičkám mojí ženy/mého malého amerického...! K poněkud, ehm, většímu množství kartiček, než jsem vůbec plánovala...
Dovolte mi vrátit se ke skoro dva roky staré příhodě, kdy jsem na jaře roku 2020 zaplatila za Aronovy AR kartičky z photobooku Nu Annual. Jednalo se o objednávku z Koreje, která sice byla odeslána, jenže covid a zrušené lety, a proto se zásilka vrátila odesílateli. Ten slíbil, že mi ji uschová, dokud se situace trochu neuklidní… a já čekala. Napsala jsem mu po půl roce, kdy jsem věděla, že minimálně přes FedEx se posílat dá, a že jak to teda vypadá? Minulo čtrnáct dní a odpověď žádná. O prachy mi nešlo, prostě jsem chtěla vědět, či mám s těmi kartičkami počítat nebo ne. Takže jsem mu poslala druhý e-mail. Den nato dorazilo oznámení od PayPalu, že mi milý pan prodejce vrátil peníze. Jeho omluva byla mimochodem naprosto vágní, žádné vysvětlení, proč mě dva týdny ignoroval, ani co se s kartičkami stalo. 

Byla jsem tedy nucena přeorganizovat rozložení sbírky, což ale nakonec vyšlo líp, než jsem původně zamýšlela, takže… super. Na instagramu jsem po Nu Annual kartičkách samozřejmě pokukovala; nabídek nebylo moc, a pokud byly, jednalo se o americké nebo asijské inzeráty. Proto si jistě umíte představit mé ohromení, když na mě na začátku listopadu vyskočil Nu Annual inzerát od německé slečny. Nedalo se svítit, Aronnieho set musel být můj...! 

Kartičky jsou to krásné, něžné a jednoduché a Aron opět dokazuje, že je korunovaný ňuňan na pátou. Zadní strany mi nečekaně způsobily šok, jelikož jsem si byla jistá, že jsou obě kartičky zezadu totožné – a ono ne! Vedeme o jednu fialovou verzi víc, než jsem čekala!

○○○

Nissa přijela, doprovodila mě k zubařce, pak zažila školkovský dobrodrůžo a navrch mě obdarovala šesti Aronovými Happily Ever After kihno kartičkami. Všichni se tvařme, že za to může ten zubař. Nebo můj následný sobotní svátek. Povinně. Rozhodně nejsem neúměrně, nezaslouženě a bez důvodu rozmazlovaná. 😅

Jedná se o kartičky první verze, Once upon a time, obecně překřtěné na "evropskou", a Aronnie vyhlíží jako nádherný vážený britský gentleman. Jehož rudé vlasy jsou tak rudé, až bych štěstím brečela. Jo, pokud by snad náhodou někdo zapomněl, že pro rudovlasého Arona mám největší slabost... pro rudovlasého Arona mám skutečně největší slabost. Zadní strany jsou skoro stejně prvoverzové jako u kartiček albových, tj. zašle červené s Once upon a time nápisem (bílým, ne zlatým), což... je super, protože moje albové kartičky jsou verze 2, 3 a 4. Teda ne, že by se kihno kartičky v šanonu nacházely blízko těch albových, nijak na sebe nenavazují, a nezaujatému pozorovateli to na první dobrou asi tolik úžasné nepřijde... já ale vím, že k sobě pasují, že se doplňují, a je to neskutečně povznášející pocit. 

Když jsem kartičky začala ukládat do čtyřokýnkové fólie, uvědomila jsem si, že jsou jaksi menší, než bývá u kihno kartiček zvykem. Ignorantsky jsem totiž žila v domnění, že se kihno kartičky vyrábí pouze v jedné standardní velikosti (viz DC exempláře a Aronova The Table čtveřice). Inu, poučila jsem se. 😄 Jelikož je kartiček šest, jednu dvojici v saku jsem umístila za druhou dvojici v saku. Díkybohu mají všechny tutéž zadní stranu, a postačuje tedy, že je viditelná pouze u dvou kusů... víme, jak jsem na zadní strany ujetá...  Bála jsem se, že budou dvojičky v jednom okýnku fólie cestovat – co si budem, místa k tomu mají dost – a dělat neplechu... ale neděje se. Jsou mírumilovné, ukázněné a slušně vychované. Záložky by si z nich měly vzít příklad.

Jak všichni víme, v rámci Dreamcatcher kartiček jsem se už před nějakou dobou rozhodla sbírat pouze kvintet svých biasů. Těch pár exemplářů JiU a Yoohyeon jsem prodala, no, a jednou z prodaných kartiček byla i ta z prvního japonského alba The Beginning Of The End. Dát pryč Yoohyeon mi srdce nelámalo, rmoutilo mě, že nebudu mít TBOTE kartičku... jejíž zadní strana je tak půvabná...! A tak bylo rozhodnuto – pokud se mi za příznivou cenu (protože průměrné ceny japonských kartiček jsou naprosto likvidační) podaří najít vhodného zástupce tohoto alba, koupím jej.

DC inzeráty jsem tedy průběžně kontrolovala, koupě TBOTE kartičky však nikdy nebyla mojí prioritou, už proto, že za její cenu je člověk schopen pořídit si tři jiné kartičky. A já měla dost napilno se sháněním Sungjinů, kupříkladu, takže... U TBOTE kartiček se na nějaké "hm, do dvou týdnů by to možná šlo" nehraje. Když si o kartičku nenapíšete hned ten den, kdy byl inzerát vydaný, vykoupí Vám ji někdo jiný. Na pětadevadesát procent. Přesně takhle mi dva až tři potenciální adepti na moji kartičku utekli. Což... bylo nemilé, ale nijak zásadně, jelikož i oni byli dražší, než se mi zamlouvalo. Ale pak...! Pak to přišlo. Ke konci října na mě vyskočil inzerát rumunské slečny, jenž obsahoval čtyři kartičky Handong, a jednou z nich byla právě její překrásná TBOTE kartička. A cena? Nadmíru přijatelná! Mozek sice deset vteřin polemizoval, jestli to není nefér, že jednu Dongiinu japonskou kartičku už přece mám... No a co. Dong byla na dvou korejských albech bita. Zaslouží si výjimku. Na Siyeon a Gahyeon přijde řada v budoucnu. Snad. A hlavně, momentální rozložení Handonginy sbírky nemá chybu: selfie kartička, japonská kartička, konceptová kartička a pod nimi selfie kartička, japonská kartička a konceptová kartička. 😁    

○○○

To jsem se zase tak náhodou vrtla na ebay, kontrolujíc či někdo v rámci Evropy neprodává něco, co bych potřebovala...? Jasně, asi si říkáte: "Proč lezeš na ebay? Je předraženej a beztak všechno kpopový  najdeš na instáči!" No... mám konspirační teorii. Dokud jsem neobjevila instagram, byla jsem na ebayi vlezlá pořád. Takže se cítím jako nevěrná manželka. 😅 Každopádně! Našla jsem! Teda, ne, že bych ten produkt tak nutně potřebovala, ale... za ty prachy jsem ho tam nemohla nechat ležet. Jednalo se o francouzskou aukci dvou Suiných Road to Utopia Concept Zone Event polaroidových fotek, která začínala na 0.50 euro. A protože jsem byla jediným zájemcem, za toho půl eura jsem fotky získala. Dohromady s poštovným jsem zaplatila tři a půl euro, což... tak levně bych ani na instagramu nenakoupila. 

Co je Concept Zone za záležitost Vám nepovím, nezjišťovala jsem to a popravdě mě to ani nezajímá. Událost ale rozhodně proběhla už dřív, protože podobné polaroidové srandy existují i za Lose Myself éru. Fotky jsou zhruba stejně velké jako HEA kihno kartičky a já velmi oceňuju jejich design. Kdyby měly pořádnou zadní stranu, byly by naprosto dokonalé. A SuA je samozřejmě nádherná a já jsem ohromně nadšená, že je tu vystajlovaná jinak, než na mých RTU kartičkách. Jakože o nic zásadního nejde, ale čím víc šatů...

Duo, o němž budu mluvit teď, spolu skupinově absolutně nesouvisí... ale souvisí... no, prostě souvisí. Třeba barevně. A vůbec nebylo v plánu; ještě před měsícem jsem netušila, že ty kartičky vůbec existují. Za jejich nalezení, mimochodem, může hashtag 'vixxsale'.  

To jsem zase tak jednou zkoumala, či náhodou někdo neprodává hongbiní záležitost, kterou dosud nevlastním, a vypadl na mě inzerát se spoooustou kartiček různorodých idolů. Mezi nimi i modrovlasý Hongbin z EAU DE VIXX éry. Popisek hlásil, že se jedná o kartičky z německého kpopového časopisu K*Bang. Po chvíli nedůvěřivého pátrání jsem zjistila, že evropských inzerátů, jež kartičky z tohoto časopisu nabízejí, existuje mnohem víc a že mimo instagram se K*Bang kartičky oficiálně přeprodávají i mimo Evropu. Hustý. Fakt že jo. A jestli je to podvod, je ale výborně propracovanej. 👌 

O oficiálnosti časopisových katiček jakožto oficiálně počitatelného merche by se nejspíš dalo dlouze debatovat, no, mě na debaty o pravosti a nepravosti moc neužije, a tak jsem se velmi nekriticky rozhodla, že já osobně je do sbírky započítávat rozhodně budu. Ah, co že budu, musím! Proč? Mozek by rád řekl, že proto, že modrovlasého Hongbina není nikdy dost... ve skutečnosti je ale Kongovo barevné háro až druhotný důvod. Pravda totiž je, že já se patologicky zamilovala do němčiny na zadní straně kartičky. Jo. Ehm. Kdyby nebyl Aron moje žena, požádám Name, Geburtstag, Geburtsort, Größe a Blutgruppe o ruku. Korejština, japonština, čínstina nebo angličtina a thajština (díky, Zhoumi) na kpopové kartičce žádný "wow" dojem neudělají, ale ty vole, Sprechen Sie Deutsch?! Mástrpís! 

Kartička dorazila z Rakouska a... jo, její velikost aka kartičky z prvního mini NU'EST W mě lehce konsternovala. Ale dokud se vleze do devítiokýnkové fólie, ať je třeba kosočtvercová, že jo. Příjemně překvapená jsem pak z jejího materiálu, který je pevnější než albové VIXX kartičky, a to je neskutečná úleva. Děsila jsem se přesného opaku. Fotka je photobookový exemplář, tudíž logicky naprosto perfektní, a... co si budem, Lee Hongbin na oranžovém pozadí kartičkové zastoupení prostě zasluhuje.

 

Pod #vixxsale na mě k*bangových inzerátů vyskočilo hned několik, nu, v tom jediném dalším, který mě zaujal natolik, abych ho otevřela, veškerá spojistost s VIXX (byl to Hyuk, mimochodem) ztratila na důležitosti. Koukal na mě totiž Yoon. Ikonický modrovlasý Yoon. "Tu kartičku nutně potřebujeme!" shledal mozek. A já se neopovažovala nesouhlasit, protože... každý člověk potřebuje svého modrovlasého Yoona. Doopravdy. Kdo si myslí, že ne, lže sám sobě. Kang Seungyoon se pro modrou narodil. A modrá barva beztak vznikla jen proto, aby obarvila vlasy Kanga Seungyoona. Teda... nechci, aby to vyznělo, že nějak znevažuju Binovu modrou hlavu... Binova modrá hlava byla nesmírně super...! Ale ne tak ikonická jako Binova růžová. Rozumíme si. 

A tak jsem ten samý den koupila i k*bangového Yoona. Od slečny z Německa. A jako by nestačil němčinářský highligt na zadní straně, ta kartička je zlatá a působí děsně luxusně. Óchám, kdykoli ji vidím. ❤ A protože německý Yoon je už druhá winnerská kartička v mém vlastnictví, rozhodla jsem se to splácat jako s EXO, a založit na blogu kartičkovou Winner sekci. Kde se sice bude vyskytovat jen a pouze Yoonnie, ale... trocha řádu nikdy neuškodí, no ne? 

MyDoll Entertainment produkuje mimo alba Pink Fantasy také jejich oficiální fotky a polaroidové kartičky, které si fanoušci mohou zakoupit na e-shopu společnosti. A ty posléze přeprodávají (nebo vyměňují) na instagramu. Sanžin polaroid se mi zatím sehnat nepodařilo, no, s fotkami je to naštěstí o něco lepší. Čtyřkusová Fantasy zásilka z Polska, kterou jsem koupila v červenci, se sice někde cestou ztratila, exempláře z Německa, jež jsem pořídila na začátku listopadu, ale v pořádku, bezpečně připutovaly.

První fotku jsem koupila od slečny, která mi prodala Fantasy album, a jedná se o limitovanou verzi k Fantasy repackage. Je nádherná, a já jsem za ni ohromně vděčná, jelikož je to moje vůbec první SangA á la bruneta. 

Druhý snímek mi zaslala pravděpodobně nebinární osoba, takže oni zaslali, ať jsme politicky korektní, a to Sanžinu půvabnou Shadow Play fotku, která – pokud je mi známo – je k dostání přímo v Black verzi alba. A já jsem lehce zmatená, protože jsem měla za to, že outfit na fotce je tentýž jako na selfie kartičce Black verze. Na ní jsou však Sanžiny šaty tmavě modré, kdežto na fotce petrolejově zelené. Dost možná ale jde jen o hru světla a stínů, lesklý materiál šatů by této variantě vcelku nahrával.

 

 

 

 ...pac a pusu, Vaše Nagasaki