Vizuální dekorum zachováno aneb divnější to už být nemůže

CHEN: Prej neodolatelná blondýna... (kousavě) Cítíš se jako blondýna, hyung?
CHANGMIN (přezíravě): Jsem neodolatelný, ať už mám na hlavě cokoli. Smiř se s tím, brouku.

(Z bezpečné vzdálenosti je pozorují Hongbin, Myungsoo a Soobin.)
HONGBIN (šeptem): Myslíte, že bude bitka?
MYUNGSOO: Nedá se to vyloučit...
SOOBIN: Chudák Changmin hyung... dostat se do křížku s Chenem hyungem...
(Hongbin a Myungsoo si vymění překvapený pohled.)
SB: Co? Však se na něj podívejte!
JIHYO: Hm, Chen je agresivní už od pohledu... 
(Hongbin a Myungsoo zaječí a vezmou nohy na ramena.)
JH (zmateně): Co...? Proč...?
SB: Mají za to, že jsi SangA noona.
JH (ještě zmateněji): A-ha...?
SB: SangA noona byla rituálně obětována.
JH: ...
SB: Suou noonou.
JH (suše): To hodně věcí vysvětluje.

Pěkné dopoledne, milí a drazí.

Máme mu září, a to znamená jediné: prázdninový režim je v tahu nový kpopový článek! Těšit se můžete na kartičky – neexistující, debilních velikostí či třeba zaryté cestovatelky! –, printy a jedno štědré album ve dvou variantách. I obsazení je tu vskutku rozmanité... a proto mě udivuje, jak normálně se všichni zúčastnění tváří. Jasně, ty největší divnoexperty, Kangtu a Sungjina, v tomhle článku nevedu, no ksichtové brikule rádi vyvádějí i jiní korejští miláčci... Ale ne tentokrát! 

Čuju nějakou zradu.

Popularizační změny, které instagram provedl ve vyhledávání, jsou diskriminační a na pár facek. Ne, že by se z inzerátů velkých uživatelů nedalo vybírat, to rozhodně dá, ale... brouzdání příspěvky pro mě tak trochu ztratilo svoje kouzlo. Vlastně jsem se přistihla, že ho v poslední době provozuju víceméně už jenom ze zvyku. Abych tedy tu nudu trochu rozbila, rozhodla jsem se zase po půl roce prolézt profily všech lidí, se kterými jsem někdy v minulosti obchodovala, zda třeba nově nenabízejí... cokoli, co by se mi hodilo do sbírky.
A skutečně! Němka, od které jsem před rokem pořídila Starboard (aka Sailor Moon) verzi Soobina z alba Eternity, prodávala jeden kus SooGyu merche náležící k tour Act: Sweet Mirage. Což mě přirozeně nadchlo, jelikož o tyto kartičky mám zájem, co prasklo, že budou existovat. A jedna je samozřejmě lepší než nula. A tak jsem slečně napsala. Zda by bylo možné mi tu kartičku prodat...? A ona, že samozřejmě, ale že video mi bude moct poslat až v pondělí, zrovna teď je na konferenci. S tím jsem neměla nejmenší problém.
Z našich minulých zpráv jsem vyrozuměla, že komunikace nikde nevázla. Takže když prošlo pondělí, úterý, středa a video stále žádné, zarazilo mě to. Ozvala jsem se proto znovu. Nutno připsat slečně k dobru, že když už jsem se jí napsala, reagovala takřka okamžitě. Omluvila se, že měla včera moc práce (včera bylo úterý, ale oukej), že mi to video zkusí poslat večer. Neposlala. Připomněla jsem se tedy zase v neděli. Omluva stejná. Má moc práce. Jindy bych to asi přešla, jenže ten týden mi mezi prsty utekl japonský GBGB SooGyu (doslova... měla jsem ho hezky zamluveného, jenže než mi milá slečna Kanaďanka stihla poslat video (ať žijí časová pásma!), ozval se jí s žádostí o tu katičku někdo z Kanady, a protože Kanada má přednost, byl obchod zrušen 😞) a, nebudu lhát, byla jsem lehce frustrovaná.

"Jasně, chápu, jen by mě zajímalo, jestli na to video mám vůbec dál čekat," zněla má odpověď. A světe div se, do hodiny mi to video v dms skutečně přistálo. Nevím, či se slečna vyděsila, že bych z toho obchodu mohla vycouvat, nebo ji osvítil duch svatý, každopádně video vzniklo. A od té chvíle šlo všechno jako po másle. Dva dny nato mi poslala adresu ke kontrole a za další tři dny zásilku odeslala. Fakt nerada děsím lidi, ale... občas to asi jinak nejde. 😅
HYBE tyto kartičky nazývá "mini photocards", což je asi stejně na hlavu, jako nazývat dvoumetrového Soobina "prckem". Mají standardní TXT velikost, tj. úplně debilní: jsou moc velké na devítiokýnkovou fólii a zároveň moc malé na malou čtyřokýnkovou, kam je ukládám. Takže ne, mini tahle kartička rozhodně není. 
Zadní stranu bych nenazývala ošklivou, no rozvlněný font písma a ty podivné, rádoby nafouklé tvary, uhm... znám i povedenější TXT zadky, tak bych to shrnula. O barvách předních stran mluvím málokdy, ale tady je prostě vypíchnout musím. Ve své pastelové něžnosti působí neskutečně snovým dojmem a já ten dojem miluju. A od snů hezky rychle zase k halucinacím, haha, protože Soobin tu z nějakého nepochopitelného důvodu vypadá menší než Beomgyu. Prostě... proč? Ale zas je to nádherná halucinace, o tom žádná... Ah, oni jsou tak vizuální duo když se teda zrovna oba tváří normálně, ehm! Ne vizuálnější než Aaron a Minhyun pokupě, protože na MinRona nemá nic a nikdo, ale... hádám, že na stříbrnou příčku dosahuje SooGyu ze všech mých unit záležitostí vůbec nejsuverénněji.
○○○
Během týdenního čekání na SooGyu video jsem objevila prodejní inzerát TXT 2023 Season's Greetings Day By Day kartiček. Okamžitě mě okouzlily svou pečlivou úpravností a... nebudu lhát, zbožňuju muže v košilích. Košile jsou sexy. Nemohla jsem si tedy nechat ujít příležitost polapit košilového Soobina a Beomgyua.
K mému překvapení se jednalo o český inzerát. A díkybohu, slečna krajanka nezklamala. Po německém humoru popsaném výše, byl tenhle obchod hotová oáza klidu a míru. Nemluvě o krásných tematických freebies, kterými jsem byla obdarována!
Asi víc, než by bylo záhodno, mě těší fakt, že (takřka blonďák!) Beomgyu ve světlounce modré košili za sebou má bílé pozadí a Soobin ve standardně modré košili má za sebou pozadí modré. A taky to, že obě ta selfíčka jsou véčková. Prkotiny, já vím, a vzhledem k tomu, že každou tu kartičku skladuju v jiné fólii, nemůžou ty prkotiny ani správně vyniknout, ale... stejně jsem z nich nadšená. A zadní strany, boha mýho...! Designově sice nejde o žádný zázrak – i když cením, že barevně hezky korespondují se stranami předními – ale ty autogramy...! Druhá podepsaná kartička, jak za Sooba, tak za Gyua, v mé TXT sbírce, no chápete to?! Já totiž ne. Však taký šetření autogramama neprovozovali ani NU'EST, sakra!

Od chvíle, co NU'ESTi oznámili svůj rozpad, jsem řešila, jak pojmu a seskládám Aronovy albové kartičky, ale ta největší díra – doslova – vězela mezi folding cards z The Table a obří pohlednicí z Needle&Bubble. K vyřešení tohoto problému stačilo jediné: pořídit si Aronovu černobílou folding card, zkompletovat The Table trio, a spolu s Needle&Bubble pohlednicí zaplnit dvě dvouokýnkové fólie. Snadné jako facka!
Potíž byla, že Aronova Pieces of Pie verze prakticky neexistovala. V rámci Evropy ji neprodával vůbec nikdo a snaha domoci se té karty skrze jediný kanadský inzerát skončila fiaskem. Folding card už byla dávno prodaná, ale slečna nezaktualizovala stav. Ups. Zbývaly mi tak jen dvě možnosti: koupit ji z Koreje přes ebay, nebo z Indonésie přes instagram. Jak z bláta do louže a zase zpátky, jo. 
Vyhýbala jsem se tomu nákupu, co to šlo. Nakonec jsem se hecla letos v dubnu a napsala indonéskému prodejci. Uveřejnil totiž, že svou sbírku rozprodává a že přijímá nabídky. "Fajn," říkám si, "to mě určitě vyjde levněji než objednávat z Koreje." K Aronově folding card jsem přidala ještě poslední dvě unitky, co mi scházely ke štěstí, a to The Table JRona a Romanticize BaekRona. Budou k mání...? No jistěže! Načež padla otázka, kolik za ně nabídnu.
Šla jsem na to logicky. Výzva budila dojem, že chce prodejce všechno co nejrychleji udat, že přijímá jakoukoli nabídku. NU'EST kartičky nejsou nijak raritní (zatím), ani extrémně populární zboží. Unit kartičky a produkty, co nejsou kartičkami jako kartičkami, se obecně prodávají levně. Dolar je málo, ale co třeba tři za jednu unitku a čtyři za folding card? To nezní tak špatně, ne? Vyrukovala jsem proto s deseti dolary. Podotýkám, že se jednalo o cenu pouze za zboží, poštovné v něm započítáno nebylo. 
Upřímně, netuším, jakou cifru si prodejce představoval, že mu navrhnu, ale z toho, jak moc se mu těch deset dolarů nelíbilo, hádám, že se těšil, že vyrýžuje balík. No, smůla. Nakonec jsme se dohodli na patnácti, což korunovala tato legendárně stupidní věta: "Zaplať patnáct dolarů a dostaneš freebies." V pohodě, nemám problém zaplatit patnáct dolarů, ačkoli pět dolarů za jednu kartičku mi zní jako zcela standardní cena, takže nějak nepobírám tu "zaplať, kolik chceš!" komedii. Ale... nejsou freebies náhodou dárky zdarma? 😅
Nissa mě předem varovala, že zásilkám z Indonésie trvá cesta celou věčnost (sama půl roku čekala na Minhyuna), a... já se s tím kupodivu dovedla sžít. Chápejte, běžně mi cuká oko už ve chvíli, kdy zásilka putuje déle než týden. Ale v tomhle případě jsem prostě jen každý měsíc přepsala očekávané položky na nový papírek a tím všechen můj zájem hasl. Ne, že bych se na ně netěšila. Ale tak nějak zdravě jsem je dokázala ignorovat. 
A tak uběhl duben, květen, červen, červenec... Jednoho pěkného srpnového dne otevřu dveře a najdu ze schránky trčet bublinkovou obálku posetou milionem indonéských známek. Po čtyřech měsících Aron a jeho unit kartičky úspěšně dorazily. 👏 Fakt by mě zajímalo, kudy a jak to ty indonéské zásilky berou... Podezírám je, že cestují pěšky.
Balicí papír, ve kterém byly kartičky ukryté, byl doslova obsypaný ustaranými radami, abych ho otevírala opatrně a nepoužívala nůž... musím přiznat, že mě to pobavilo. A co mě pobavilo ještě víc, ačkoli silně cynicky, byla ta slavná freebies, kterými se prodejce oháněl. Víte, s tím, jak dramaticky a velkohubě to podal, bych čekala minimálně něco jako ten Aronův rozkošný připínáček, který jsem zdarma dostala k Romanticize MinRon kartičce. Prostě něco, z čeho mi úžasem spadne brada. No, tak ne, dostala jsem, prosím pěkně, dvě... ehm... fotky. Obě s Aronem, což je skvělé, jenže... ta hezčí je vytištěná na měkkém papíře a ta druhá, ačkoli betelnější, je... pochybná. Jakože hodně. Být to freebies jako freebies, která nečekám, fajn. Ale takhle... je to docela ostuda. 
Slavnostně deklaruju, že devítiokýnková fólie Aronových unitek, co nejsou MinRon, je konečně kompletní. Juhuhůůů! JRon, jak tak na to koukám, je v rámci The Table a The Nocturne setu pokaždé odlišný od BaekRona a ARena... Přísahám, že to ale vůbec nebylo v plánu. Prostě k tomu došlo. 😅 To nejlepší na nejnovějším The Table kusu, mimochodem, je Jonghyeonův stín. Vidíte, jak perfektně se vyjímá na Aronově svetru? Mástrpís! Romanticize BaekRona jsem vybírala o něco komplexněji; nešlo mi o to, jak vypadá (úžasně, samozřejmě, však obsahuje Arona), chtěla jsem, aby do trojičky logicky pasoval. Když tedy vedu JRona z verze 1 a ARena z verze 3, přirozeně potřebuju BaekRona z verze 2. Nu, a tak se i stalo. 
Hlavní hvězda, kvůli které celý tento humorný obchod proběhl, The Table folding card verze Pieces of Pie, je přesně taková, jakou ji člověk očekává – svým způsobem monstrózní, ale krásná. Aronovy černobílé snímky mi připomínají jeho Re:BIRTH pohlednici. Jen víc oblečenou.   

Pamatujete na čtyři Sanžiny Fantasy printy, které jsem koupila od slečny z Polska, a myslela jsem, že se cestou do ČR někde ztratily, protože putovaly skoro rok? To byl zážitek! No, tak milá slečna zveřejnila inzeráty dalších Sanžiných printů. A já si řekla, že když už není covid, neměl by být s poštou problém. Hloupé? Nezodpovědné? Šílené? Rozhodně. Takže jsem jí napsala.
Vybrala jsem tři sety, jeden po dvou kusech a dva po čtyřech kusech. Slečna prodejkyně však nelenila a vytasila se s kupou dalších, dosud nezveřejněných printů. Neměla bych náhodou zájem třeba i o některý z nich...? V tu chvíli ze mě vypadlo něco mezi zasténáním, povzdechem a stoprocentním fangirl zapištěním. Chtěla jsem promptně odmítnout, ale nedokázala jsem to. 😅 A tak se moje objednávka deseti kusů rozrostla na dvanáct.
Poštovné bylo dražší než minule, což jsem přirozeně připisovala vyšší váze zásilky. Jakože pouze jí. Umíte si tedy představit mé překvapení, když mi v dms přistálo sledovací číslo. Ve finále jsem nevěřila vlastním očím, jak rychle zásilka dorazila, protože podle trasování jsem ji očekávala minimálně o den později. 
Tentokrát nebudu mrcha (ale nezvykejte si) a proberu nové printy popořadě, tak, jak jsem je do Sanžiny blogové sekce (a vlastně i do šanonu) zařadila. To jste rádi, co? A proto začneme překrásnou dvojitou Sangou v černobílých panenkovských šatičkách. Vím docela určitě, že v nich absolvovala nějaké interview, matně si totiž vybavuju kombinaci tohoto typu šatů a drdolu... Na každý pád, netajím se tím, že panenkovský Fantasy koncept je moje srdcová záležitost. Byla to ta vůbec nejpůsobivější éra Pink Fantasy, a já silně pochybuju, že ji jako skupina ještě někdy něčím trumfnou. Nemůžou. Už nemají Sangu.
Dalším přírůstkem je rozkošně barevný – miluju ty třešňové náušnice! – print v outfitu z MV singlu (nechtějte po mně pořadí, odmítám řešit pořadí PF singlů) Playing House. Primárním důvodem, proč jsem mu řekla ano, je jeho modrý rámeček. Žádný jiný print barevný rámeček nemá, a pokud je mi dobře známo, modrá byla v rámci skupiny Sanžina barva, takže...
A nyní ke dvěma čtyřkusovým setům. Na kterých je nejpozoruhodnější to, že ačkoli musejí pocházet z podobné doby – soudě dle nazrzlého odstínu Sanžiných vlasů – nemohou být odlišnější. SangA v bílofialové školní uniformě vyhlíží jako to nejnevinnější zlatíčko pod sluncem, kdežto SangA v růžovém topu a bílých kraťáscích je... sexy. Jednou míň, jednou víc, ale rozhodně je sexy.
Posledním zakoupeným printem, jemuž jsem stejně jako Playing House kusu nedokázala odolat, je vysmátá SangA v teplácích a bílém croptopu. Žeru její pózu, její ofinové mikádo a celkovou atmosféru té fotky. Že se jedná o print ze stejné série, z níž vyšel i můj jediný podepsaný, mi došlo až v momentě, kdy jsem oba mikádové exempláře uviděla vedle sebe. Přezdívejte mi blesk.   

Nemožné se stalo skutečností! Našla jsem třetí Devil kartičku! A s ní i Changminova největšího evropského fanboye...
Maxova druhého mini alba Devil se prodalo žalostně málo. To je holý fakt. Proč? Oženil se. Proto. A všichni víme, jaký mrchy umějí být zhrzený fanynky... Lidstvo selhalo na plné čáře, vážení. Devil je jedno z nejlepších kpopových alb roku 2022, a za jeho idiotský bojkot by měly padat hlavy. Beze srandy. Nu, a s touto bilancí souviseje, neexistují prodeje Devil kartiček, logicky. Přísahám, že za celý rok a půl jsem padla na jediný inzerát. A ještě k tomu pozdě, uhm. Tolik frustrovaná jsem naposled byla... při honbě na Unchanging Touch Erika, sakra! Kdyby byly ty kartičky věčně vyprodané, taky by mě to štvalo, ale aspoň bych věděla, že existují. Jenže takhle...
Byla jsem smířená s tím, že Devil kartičky pojmu ve stylu, jaký jsem si pro sólisty zbytečně vytyčila protože jsem ho stačila už asi milionkrát kompletně zazdít, jo, tj. dvě kartičky za album a víc ani ťuk. A když jsem si v srpnu vzpomněla, že jsem už dlouho nekontrolovala prodejní hashtag TVXQ, nenapadlo mě na Devil kartičky ani pomýšlet.
Jak tak scrolluju příspěvky, všímám si, že se mezi nimi opakují inzeráty prodejce s velice rozkošnou a velice jednoznačnou přezdívkou. "Hm, to bude Changminův fanda," naznala jsem potěšeně. Čistě proto, že jsem objevila Changminova fanouška, ne proto, že bych čekala, že od něj něco nakoupím. Je to moc divný? Pak jsem se ale propracovala k inzerátu čtyř kartiček. A spadla mi brada. Byla tam. Druhá červená Devil kartička. A tvářila se dostupně.
Okamžitě jsem naběhla na prodejcův profil, abych zjistila, či mám šanci. Jednalo se o chlapce ze Skotska, jehož fanouškovství jsem výrazně podcenila, a co bylo hlavní, neměl problém s posíláním do celého světa. Neváhala jsem už ani vteřinu.
Nu, a to je celý příběh o ulovení Bambiho. 🦌 (Dá-li bůh, snad někdy v budoucnu seženu i poslední Devil exemplář.) Úžasná shoda úžasných náhod! Nutno podotknout, že milý Bambi připutoval zcela nenápadně; tentokrát celnici britská zásilka vůbec nezajímala. Co mi k tomu povíte, pane Hwangu?! Kartička je to neskonale půvabná a v porovníní s fešnými šatnovými dvojčaty působí tak nějak víc... selfíčkově. Changminova póza, která rozhodně nevypadá jako klasické kpopové selfíčko, však tento dojem patřičnosti hravě nabourává a je to boží.
Skoro tak moc jako Changmin ve svetru.

EXO po sto letech zcomebackovali. A já mám pocit, že veškeré promo akce alba Exist jeden den začaly a hned další den bylo po nich. Teda takhle, nijak důkladně jsem ten comeback nesledovala, můj zájem byl klasicky zkrouhnut na "má Chen nějaké facecam video/ending fairy moment, co by se daly použít k vytvoření gifu?!" Nemá. Ale i tak. Až podezřele brzy bylo po všem... Mám konspirační teorii? To víte, že jo. Pokládám EXOty kteří mě prakticky po celou dobu svojí dosavadní existence srali tím, že byli pořád a naprosto všude za utlačovanou skupinu? Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale jo. 😅 
Co ale comeback EXO znamenal pro mě? No přece Chenovu Exist kartičku!
Dala jsem do prozkoumávání unboxingů Exist alba, abych zjistila, z jakých Jongdaeho exemplářů budu mít později na výběr. Nijak dramatické to nebylo, přiznávám rovnou. Takřka okamžitě jsem se zamilovala do kartičky verze digipack. Nu, a někdy v této době jsem provedla svůj výše zmíněný nájezd na inzeráty lidí, s nimiž jsem už dříve obchodovala. A co nenajdu u francouzské slečny, která mi loni prodala Romanticize Minhyuna?! Dva WTS Exist Cheny! Verzi digipack a verzi SMini.
Můj problém s EXO kartičkami představují jejich zadní strany. Neurazí, ale ani nenadchnou. (Většinou. Třeba Power zadek je cool. Ale Power kartičky jsou cool celkově.) A zadní strana digipack verze Exist je neslaná nemastná úplně stejně. Bílé písmo na černém pozadí. Wow. Kdyby aspoň Exist font, který zabírá čtvrtinu toho zadku, byl nějak zajímavý... ale ne. Body tu lze připsat leda za EXO logo a Chenův autogram. A to je dost málo, protože zajímavá loga a podpisy na kartičkách vedou EXO od debutu... Čímž se konečně dostáváme k jádru pudla: zadku SMini verze. Ta se totiž svým barevným přechodem aspoň snaží o jakous takous kreativitu. Na moment jsem zaváhala, zda je skutečně dobrý nápad upřednostit digipack verzi jen kvůli její geniální přední straně... Ah, jasně, že je, co je to vůbec za debilní otázku?! Navíc mi došlo, že zbytečně hejtovaný digipack zadek svojí komorností vlastně dokonale odpovídá Chenovu outfitu, což... Minimálně z hlediska konceptu je nesmírně záslužný počin.
A tak se stalo, že do mé sbírky přibyl další rozkošný heart cheek ňuňan. 🖤

Jak jsem v červenci předznamenala... Srdečně ve svojí sbírce vítám sólistku Jihyo a její mini album Zone! Konspirační teorie (ty já ráda) spřádám od momentu, kdy bylo oznámeno, že milá leaderová uskuteční svůj debut v srpnu, protože víte, kdo kromě Bory a Tiffany a Minhyuna a Junjina a Yesunga slaví narozeniny v srpnu? SangA, její nepokrevní dvojče! Náhoda? Nemyslím si! 
Můj primární plán byl koupit oranžovou Z verzi, a to s JYP pre-order benefitem. Jakože když už... Ale JYP se mi vysmálo do ksichtu: "Ah, ty sis myslela, že tři verze alba jsou všechno? Naivko!" a vytasilo se s digipack verzí. Která mě osudově okouzlila svojí modrou barvou... asi... na každý pád svůj plán jsem v tu ránu updatovala na "Z a digipack verze! Rozhodně!" A jelikož rozdíl mezi cenou alba s JYP benefitem a bez něj byl u digipack verze výrazně nižší, šetřivě jsem skočila právě po ní.
Ze všech teaser fotek a jiných promo materiálů Zone jsem byla absolutně nadšená a těšila se jako malá holka. Když jsem ale zjistila, jak budou reálně vypadat covery Z-Y-O alba... už dlouho mě žádný  vizuál tak nezklamal. Teď mě nechápejte špatně, neříkám, že jsou ty covery ošklivé, to vůbec ne, vlastně vyhlížejí dosti cool. Jenže já jsem typ člověka, co extrémně cení třeba cover Needle&Bubble, který drtivá většina lidí pokládá za prázdný, nudný a nevýrazný. Jednoduše bych dala přednost jednobarevnému coveru s nápisem 'Zone' před coverem, který tvoří fotka Jihyo. Což nedává smysl, ehm, ale... jo. Na druhou stranu uznávám, že ve finále mě ten cover o svých kvalitách přesvědčil. Naživo totiž vypadá i působí daleko líp.
Před hlubším rozborem fyzického alba mi dovolte – jako již tradičně – krátce pohovořit o hudebních dojmech. Asi nejpozitivnějších, jaké ve mně Zone vůbec mohlo vyvolat... Jako celek mi k Jihyo svým vibem perfektně pasuje. Přistihla jsem se, že fantazíruju o tom, jak dobře by tohle album sedělo Boře. Ale to jen tak na okraj... Vytýkám Zone jediné, a to krátkou stopáž písniček. Kdyby byla délkou pod tři minuty stižená jedna, oukej. Ale tři? To se mi zdá lehce na pováženou... Za poslech stojí to album určitě od začátku do konce, mými výsadními favority však jsou titulní Killin' Me Good a husí kůži nahánějící Nightmare. Geniální popis, vskutku!
Užívám si, mimochodem, jak moc si Jihyo užívá svůj čas na pódiu. Čiší z ní taková energie...! Vite, jak se říká, že ten a ten idol se pro tuhle životní dráhu vysloveně narodil? To je případ Jihyo. Do puntíku.
Tak. A teď už konečně ke slovnímu unboxingu. Začala bych méně obsáhlou digipack verzí... která mi svou krásou vyrazila dech. Její elegantní koncept nemá konkurenci, Jihyo v modré je absolutně božská, a já pokládám za smrtelný hřích, že nám jí nebylo dopřáno v pořádném photobooku. Ach jo. Ale lepší něco než nic, že... 

Nesmírně se mi líbí holografický nápis 'Zone' na coveru, který je efektní a zároveň nenápadný a perfektně koresponduje s něžnou náladou alba. Totéž se vlastně daří i cédéčku. Vyhlíží velmi půvabně a minimalisticky a ke konceptu digipack verze Zone je správně akurátní. 

Součástí alba je i plakát, který jsem prostě nemohla nezakomponovat do šanonu. Na to je Jihyo na něm příliš nádherná. 💙
Verze Z má ten nejlepší packaging, jaký může mít. Je to kniha! Kniha v průhledném plastovém obalu. Což je nadmíru inteligentní řešení, protože povrch coveru je... neskutečný. Ani nevím, jak ten pocit při doteku popsat (trochu jako Infinite kartičky?), každopádně je moc dobře, že je chráněný. 

Říkala jsem, že mě design coveru zklamal, no to nebylo nic oproti zklamání z designu cédéčka. Co to sakra má být, JYP?! Jasně, je to stejně rozostřený detail jako na cédéčku digipack verze, ale sorry, rozostřený květy vypadají aspoň hezky. Rozostřený interiér auta je nudný a hlavně hnusný jak noc.
Photobook vyhlíží nehorázně cool. Nevybavuju si, že bych takový drsňácký, leč velice ženský koncept někdy dřív u někoho zaznamenala. Připomíná mi sporťáckou pasáž z photobooku Yes, I am Jihyo., jen o krapet dospělejší. Nepatrně preferuju Jihyo v šatech, ale skutečně jen nepatrně. I jako řidička v kalhotách je naprosto perfektní. Ah, a došla jsem k poznání, že mě ohromně fascinují Jihyiny vlnité vlasy.
I v Z verzi naleznete plakát, v mém případě elegantní Jihyo z verze Y. Ano, je tu random plakát. Jako by random nestačily doslova všechny inclusions... 😅 Rovněž jsem jej zakomponovala do šanonu, a plakátová fólie mi tak hezky odděluje sólo Jihyo od Twice Jihyo. Dále se v albu nachází rozkošný balíček samolepek, umělecká pohlednice (na níž je prd vidět) a leporelo věcička jménem interview minibook. Z té jsou odvaření všichni Onces, protože se jedná o otázky od členek Twice. V Z verzi od maknae line (můj případ), v Y verzi od J-line a v O verzi od Nayeon a Jeongyeon. No, vzhledem k tomu, že já Twice nijak neprožívám a hlavně neumím korejsky, beru interview minibook prostě jako další z věcí, kterou můžu schovat do albové kapsičky. Ale uznávám, že je kreativní. A vypadá fakt dobře.   

V rámci studijních účelů haha jsem shlédla pár unboxingů Twice alb a doteď nevycházím z úžasu, kolik sběratelských propriet obsahují. Jakous takous průpravu jsem tedy podstoupila... A stejně mám při pohledu na to všechno, co na mě vypadlo ze Zone, pocit, že jsem musela otevřít minimálně pět alb a ne jenom dvě! Pro lepší přehlednost jsem inkrimované inclusions rozdělila na:
► pre-order benefity: za Z verzi je to plakát (co já s nima budu dělat, to fakt netuším; mám jich kupu, věšet je nehodlám, ale je mi líto je vyhodit) a photo film se stylovou Jihyo ve slunečních brýlích. Za digipack verzi se jedná o nádhernou (a podepsanou!) kartičku Jihyo v krajce a svůdnou čtveratou pohlednici, obě s kytičkovými zadními stranami. Líbí se mi, jak si každý produkt digipack verze zachovává typickou barvu a koncept. 👌 Speciální JYP PéÓBéčko vyhlíží velmi Zetkově, jak oblečením, tak oranžovou zadní stranou, a čím dýl na ně koukám, tím víc lituju, že nás ve verzi Z Jihyo neoblažila černovlasými fotkami. Ta kartička doslova srší charismatem, miluju ji!
► standardní kartičky: ty jsem ulovila tři. Rozpustilou mrkající Jihyo verze Z a navýsost elegantní Jihyo verze Y v rámci hlavního alba a půvabnou véčkovou Jihyo v rámci digipacku. Hleďte na tu nádheru; jedna kartička krásnější než druhá! 🥰 Za zmínku rozhodně stojí i jejich zadní strany, které sice nepřinášejí nic originálního, spojení autogramu a barviček však vizuálně funguje na jedničku. 
► další sběratelské produkty: překrásná záložka, která připomíná maličké standee, z verze Z a kulatá samolepka + polaroid, oba prudce elegantní, z digipacku.
Všechny větší produkty, tj. samolepka, polaroid, mini pohlednice a photo film, mi naráz zkompletovaly malou čtyřokýnkovou fólii, což si rozhodně pochvaluju. Pro albové kartičky mám smělý plán – zaplnit jimi celou jednu devítiokýnkovou fólii. A to ve stylu první řádek jeden Z-Y-O koncept, druhý řádek digipackové trio, třetí řádek druhý Z-Y-O koncept. Tři kousky už mám, zbývá šest. To nezní úplně nereálně...   

...pac a pusu, Vaše Nagasaki