Ctrl+C a Ctrl+V ale ne tak docela

Pěkné ráno, milí a drazí.

Je to tu. Kpopový článek za měsíc únor ve staronovém hávu. Co je na něm staronového, ptáte se? No. Stále se iracionálně tvářím, že celý únor patří Erikovi, ačkoli Erikův je tu výhradně ten rozkošný gif níže. Ehm. A hlavní hvězda letošního únorového článku je tatáž jako loni, jen... updatovaná. Chápete. Tolik ke "staro-" části. Co se "-nového" týče, nadrzo jsem do únorového článku propašovala dalšího únorového takřka trilobitího oslavence a vůbec mě to netrápí. Což pokládám za významný pokrok. Teď jen doufám, že si z toho další únorový oslavenec neodnese trauma. To by mě mrzelo. 😅 

Hlavní hvězda o sobě očividně ví, že je hlavní hvězda, tudíž jako správná célebrita dorazila pozdě a skoro poslední. A já jí i přesto věnuju úvodní, nejprestižnější pasáž článku... Uf. Ale jinak mě vůbec nemá omotanou kolem prstu. Fakt ne. Přísahám.  

Řeč samozřejmě je o Aaronovi a jeho 2024 Season's Greetings. Ode dne, kdy oznámil, že SG budou, jsem stalkovala Klářin instagram, abych se případně mohla připojit k jejímu – oh, pamatujete se na Kláru? Ano, tu Francouzku, jejíhož group orderu jsem se zúčastnila loni. Zároveň jsem ale obhlížela i filmnadvd, protože když už se vytasili s Aaronovým fanmeetingovým merchem, mohli by letos mít i jeho Season's Greetings, no ne...? No ano! Den D jsem prohysterčila, nerozhodná, zda si mám předobjednat SG tady v Čechách, nebo podpořit Klářin francouzský GO. Když si SG koupím na filmnadvd, určitě na ně nebudu čekat tak dlouho... Když si ale SG koupím u Kláry, dostanu k nim PéÓBéčko... Nikoho nepřekvapí, že vyhrála Klára.

A tak nastalo údobí dloooouhého čekání. Delšího než minulý rok. Rozhodně. Však v den, kdy už jsem loni měla Season's Greetings doma, nebyly letos ještě ani připravené na cestu do ČR. Vlastně už od počátku byl celý letošní proces... divný. Všechno podezřele dlouho trvalo. Odeslání, cesta, Klářina komunikace, všechno. Nejednou mě během těch dvou měsíců kacířsky napadlo, jestli mi za to to PéÓBéčko vůbec stálo... Stálo. Svého vytouženého balíčku jsem se nakonec dočkala 19. února. 

Aaronovy 2024 Season's Greetings se nesou v mnohem střízlivější atmosféře než jejích loňská varianta, barevně je zaštiťuje bílá a černá. Aaron se stylizuje do podoby elegantního detektiva a rádoby drsného člena komanda. Viděli jste někdy drsného Aarona? Já taky ne. Ač mu tu druhou vizáž příliš nevěřím, rozdíl mezi oběma koncepty fotek je velice osvěžující. A to je boží. Vůbec nejvíc mě na letošním SG těší, že má jasné téma, od nějž se odvíjí celý vizuál. Kriminalistické, snad až trochu špionážní téma. A to je boží na druhou. 

Co se kvality packagingu týče, jedná se o ohromný upgrade. Out box už není žádná nanicovatá papírová skládačka, ale regulérní bytelná krabice. S odklápěcím víkem, tudíž připomíná menšího mladšího sourozence TVXQ Season's Greetings 2023. Z nějakého důvodu na mě letošní krabice působí krychlovým dojmem. Přitom je to kvádr jak Brno. 

"Interiér" je stejný jako loni – diář (s kroužkovou vazbou!), stolní kalendář, photobook, samolepky – výjimku tvoří set dvanácti kalendářových pohlednic, které nahradily kalendář á la plakát. Všechno vypadá naprosto úžasně, fascinuje mě ta všudypřítomná strohost a čistota, vypíchnout však rozhodně musím design photobooku. Jeho cover nemá konkurenci. Ah, a to ani nemluvím o modrém "číslu registrace" v horním rohu, datu NU'EST debutu! Kdykoli ho vidím, mám potřebu plakat dojetím.

Kartičky vedou SG čtyři, dvě od každého (pod)konceptu; poněkud ironicky se mi o něco rozkošnější zdají ty drsňácké se zbraněmi v pozadí. 😅 Reálně ale nedokážu vybrat svého favorita. Aaron v černé aka ňuňu člen komanda je o něco prvoplánovější fešák, neuvěřitelné kouzlo však má i jako brýlatý intelektuál v ošklivém saku. 

A od každého (pod)konceptu ještě jednou, jelikož součástí balení/mojí objednávky je i ID kartička a jeden pre-order benefit: ID kartička je kreditková, velmi epická a hlavně podepsaná! První sólová kartička s autogramem, jééé! Už taky bylo načase... PéÓBéčko by člověk od standardních brýlatých kartiček prakticky nerozeznal, nebýt odlišné zadní strany. Mimochodem, víte, co ze mě vypadlo jako první, když jsem ho uviděla? "Hmm, intelektuál!" Tolik k tomu, jak Aaron přišel ke svojí místní přezdívce.

 

A na Season's Greetings plynule navážeme kartičkami. Suinými kartičkami. Akčně jsem hledala VillainS exemplář (který jsem našla, ale...), a nadšeně objevila její lenticular Love Stealer kus. Za hubičku. 

Tuto kartičku jsem urputně sháněla asi rok zpátky. Velice jsem po ní toužila; pevný kartičkový základ, jehož jedinou lenticular částí jsou měnící se skla slunečních brýlí, to je prostě extrémně cool vizuál. A SuA je samozřejmě nádherná... barevné vlasy na ní nutno uctívat! Každopádně. Kartičku jsem tehdy sháněla, ale nesehnala. Pokud už ji náhodou někdo inzeroval, chtěl za ni neskutečný prachy. A na to jsem odmítala přistoupit. Jasně, je krásná, jasně, je cool, ale určitě není tak raritní, abych za ni dávala polovinu výplaty. S tím tedy má snaha o získání lenticular Suy padla. Mrzelo mě to, ale nedalo se svítit. 

Nu, a jak už bývá dobrým zvykem, jakmile po něčem přestanu aktivně jít, zjeví se to přede mnou dříve či později samo. A je to nabídka, které se nedá říct ne. Vlastně je zázrak, že jsem ten francouzský inzerát vůbec zaznamenala, protože na jeho úvodní stránce SuA nefigurovala. Proč mě vůbec napadlo prozkoumávat ho podrobněji...? Netuším. Pokládám to za osud. 👌

Cena byla natolik příznivá, až jsem odmítala věřit vlastním očím. To musí být scam. Určitě. Jenže slečnin profil se zdál legitimní, prodejní proofy taky... Riskla jsem to. A dobře jsem udělala. Do týdne byla SuA doma.

○○○

VillainS kartičku, selfie Suu s černou růží, jsem po dvou neúspěšných evropských pokusech nakonec koupila z Kanady. Výběrové řízení se nekonalo, nebylo totiž o čem: zamilovala jsem se do ní na první pohled. Je tak čarokrásně něžná...! Předpokládám, že konceptově se jedná o sourozence mojí Poca dominy (viz outfit), budí však zcela odlišný dojem.

Zadní strana je šedá a nikterak nápaditá, ale mně se líbí. Příjemné nabourává černočervené schéma Poca kartiček, a to je moc fajn. 

VillainS triu uděluju čestný emo titul "nejtemnější trojička v rámci barevnosti". Když jsem ty kartičky poprvé spatřila pokupě, šokovalo mě, jak výrazně jim všem dominuje černá barva. Ale nestěžuju si. Černou můžu v jakémkoli množství. A Boře neuvěřitelně sluší.

 pozn.: Suiny QR kartičky jsem se rozhodla z kolekce vyřadit. Odteď figurují jen jako součást alb.

 

 

Opět jsem zcela bez varování zatoužila po thajské koale. 🐨 Ponořila jsem se proto do prodejních 2PM hashtagů, hledala Must kartičky... a našla exemplář, který jsem nevěřila, že ve sbírce kdy budu mít.

Když jsem před sto lety nakoupila z Koreje (jó, to byly časy) trio Gentlemen's Game kartiček, šla jsem výhradně po standardních verzích. Už ani nevím proč, no hádám, že v rámci limitované verze jeden fešák z mého bias tria chyběl. A to se mi asi velmi nelíbilo. Ehm. Ve chvíli, kdy jsem naznala, že Minjuna a Taeka logicky nebudu sbírat v takém početním zastoupení jako Nichkhuna, jsem nad svým Gentlemen's Game rozhodnutím samozřejmě zaplakala, ale stalo se. Těžko s tím teď něco nadělám. Však Gentlemen's Game kartičky už prakticky nikdo neprodává. A limitované, ts, ty vůbec neexistují!

Žijíc v tomto chybném domnění, úplnou náhodou jsem narazila na limitovaného Gentlemen's Game Minjuna. Hleděla jsem na tu kartičku jako na zjevení a s otevřenou pusou žasla. Tak že by limitky nebyly až tolik nedostatkové zboží...? Znamená to, že by třeba i Nichkhun mohl...? Ta naděje, ač nejistá, mě nadchla. Těšila jsem se jí, ale bylo to takové to nerealistické těšení, asi jako "hm, bylo by boží slyšet tu a tu skupinu naživo!", ale pak si uvědomím, že nesnáším lidi davy, takže se té představě jen cynicky zasměju. Chápete. 

Při svém lednovém koalím záchvatu, jak jsem zmínila výše, jsem na limitovanou Gentlemen's Game kartičku ani nepomyslela. A když jsem inzerát s ní uviděla, přešla jsem ho bez zájmu. Fakt. Mému mozku to doteklo s třívteřinovým zpožděním. 😅 

Kartička se sice tvářila dostupně (a ta cena, můj ty bože! (čekala jsem, že mě zruinuje, ale opak byl pravdou)), ovšem slečna prodejkyně se netvářila, že posílá mimo USA. Takový aspoň byl můj prvotní dojem utvořený z jejího instagramového profilu. Dojem, který ale taky může být naprosto mylný, jak jsem si uvědomila hned vzápětí. Možnost "shipping ww" přece nikde výslovně nezamítala... Napsala jsem jí. A díkybohu za to. Ukázalo se totiž, že s posíláním do ČR nemá slečna žádný problém. (Anebo má, ale – jak napsala v děkovné zprávě – byla přespříliš nadšená, že jí další Hottest někdo píše o 2PM člena, tak to překousla.) Nevybavuju si, že mi kdy dřív přišlo cokoli z Floridy, takže... prohlašuju limitovaného Gentlemen's Game Nichkhuna za svou historicky první floridskou zásilku.
Nichkhunovu limitovanou Gentlemen's Game kartičku pokládám za bezvýhradný rozkošnostní upgrade. Standardní verze je rozhodně kvalitnější, co se ostrosti i nasvícení týká, jenže... svůdně se culící Horvejkul s prstovým srdíčkem je automaticky lepší než svůdně se culící Horvejkul bez prstového srdíčka. To dá přece rozum. 

Zadní strana limitované Gentlemen's Game kartičky je noblesní skvost. Miluju i standardní variantu, jistě, černá a stříbrná vyhlížejí pohromadě úžasně, kombinace modré a zlaté je však v otázce luxusnosti o celý level výš. 

 

 

Výběr kartičky, která mi dotvoří Chenovu Last Scene trojičku, byl snadný. Na první pohled jsem se zamilovala do exempláře verze Gray, něžně půvabného Chena ve frajerském saku. Fascinuje mě kontrast, jaký tohle rozkošné selfíčko tvoří se super seriózním Chenem, jehož jsem našla v albu. Vážně ty kartičky zachycují jednu a tutéž osobu? 😅

Se sháněním už to bylo horší. Last Scene kartiček se obecně prodává pomálu, zvlášť ve srovnání s April, and a flower a Dear my dear. Chytám válečné Devil flashbacky? To víte, že ano. S tím rozdílem, že u Chena mě fanynkovský bojkot bohužel nepřekvapuje... 

Nakonec jsem inzerát s tímto konkrétním Last Scene kusem přece jen našla. Napodruhé. Zmátlo mě, že nesl označení "Chenovy nealbové kartičky", a přitom hned ta první, jíž se pyšnil, rozhodně z alba vypadla. No, nevadí. Chybička se může vloudit. A funguje-li zbytek nákupu na výbornou – jako v tomto případě – není co řešit. Finální komponent Chenovy sólo devítiokýnkové fólie připutoval z Kalifornie.   

V lednu 2022 jsem začala sbírat Myungsoovy Infinite kartičky. Je to zdlouhavá a nikterak akční pouť; šest exemplářů za dva roky není v obecném měřítku zrovna oslnivý výkon. V kontextu toho, že sbírám kartičku per album, a zase tolik kartičkových alb Infinite nevedou však... Na jednu stranu jsem na svou šestici byla nesmírně pyšná. Na stranu druhou ani trošku. Jelikož těch kartiček mohlo být sedm. A to prakticky skoro od začátku. 

Věc se má tak: před dvěma lety jsem si vyhlédla portugalský (ano, doteď si pamatuju, že byl portugalský) inzerát nabízející Myungsoovu kartičku ze třetího Infinite alba Top Seed. Inzerát už nějakou dobu existoval, příliš žádaný se nezdál... Co jsem z toho já debil vyvodila? Že nákup té kartičky můžu odkládat donekonečna! A to byla chyba. Když jsem se k ní po pár měsících slavnostně vrátila s tím, že "teď už ji teda koupím", kartička nebyla. A nebyla vůbec nikde. Top Seed L se ztratil z povrchu zemského a mně zbyly jen oči pro pláč. 

Patřilo mi to. Ne, že ne.

Naději, že tu kartičku někdy seženu, jsem pohřbila cca rok zpátky; v té době jsem sáhla po Myungsooových Infinite F kartičkách, ačkoli původně jsem do jeho sbírky podskupinu vůbec tahat nechtěla, aby zahnaly moji frustraci. Povedlo se. Tak umně, že když jsem letos v lednu na Top Seed kartičku šťastným řízením osudu konečně znovu narazila, byla jsem vteřinu od toho ji kompletně odignorovat. Mozek však zakročil. Poznal svého bias wreckera. Díkybohu za to. 

Slečna prodejkyně dělala mezi jednotlivými kroky nákupního procesu dlouhé odmlky, odeslání tak trvalo, samotná cesta však byla blesková. Stejně jako Chen, i Myungsoo putoval z Kalifornie, konkrétně z Los Angeles. A trvalo mu to o poznání kratší dobu. Což mě upřímně překvapilo. Že by za to mohlo to LA? Asi.

Baví mě, jak důsledně se Infinite kartičky vždycky vyhýbaly selfíčkům. Dokud nepřišlo loňské album a trendu nepodlehlo. A jelikož velice doufám, že se mi Myungsooovu kartičku z 13egin někdy v budoucnu povede sehnat, Top Seed kus pokládám za vkusný most mezi jeho ryze konceptovou a ryze selfie sbírkou. 

K selfíčku má sice daleko, no jeho rozpustilá nálada selfie dojem evokuje. To srdíčko a ten úsměv...! Mimochodem, je mi jasné, že Myungsooův outfit není školní uniforma... ale stejně si Top Seed kartičku škatulkuju jako "tu v uniformě". Oh, a abych nezapomněla! Ta kartička má normální povrch! Infinite kartička s normální povrchem! Cože?! Stále jsem se nerozhodla, či jsem nadšená, nebo lehce zklamaná. 😅

Při zařazování kartiček z devátého alba 20&2 do šanonu mi pohled zamyšleně padl na Changminovy předchozí TVXQ exempláře. "Hmm... mám tu kartičku ze šestého alba, šestého repackage alba, osmého alba... Moment. Proč sakra nemám kartičku ze sedmého alba?!" 

Sedmé album Tense, titulní song Something. Boha, doteď si pamatuju to meme, že tohle Something Changmin provádí přes den, a přes noc jede Something od Girl's Day, tj. legendární cover Kyu line a Suha. Kde Changmin prokázal, že jakožto dáma se rozhodně neztratí. 😏😂 Existují pro tohle album kartičky...? Á, klouboučkový Changmin, no jasně! 

Ještě ten večer jsem otevřela instagram, dala hledat #tvxqsale... a toto byla taková haluz, vážení! Reálně hned ve druhém inzerátu jsem ho našla. Byl levný, byl k mání a prodávala ho slečna, od níž jsem kdysi koupila Aronovo maličké The Nocturne POB. A jsem si stoprocentně jistá, že přišlo z Německa. Však slečna v biu uvádí "from germany to ww". Očekávala jsem proto, že i Changmin dorazí z Německa. Haha! Chyba! Týden po odeslání celá natěšená vytáhnu ze schránky  dopis – z Polska. Dvě tři vteřiny jsem na ten úkaz nechápavě hleděla, v hlavě mi šrotovalo, co kruci čekám z Polska (nic), než mě napadlo podívat se na jméno odesílatele. Byla to jednoznačně Changminova prodejkyně co má velmi polské příjmení, pravda! V tu chvíli už jsem nerozuměla vůbec ničemu. Ale co, i kdyby mi tu kartičku poslala třeba z Antarktidy, mně po tom může být šumák. Hlavní je, že ji poslala. I s tematickým (a kurva starým (Mirotic éra, ty vole!)) freebíčkem.

Zvažuju, co na Tense kartičce cením víc. Jestli její eleganci, nebo naopak rozpustilost. Styling je tu absolutně boží, zrovna tak ale Changminův výraz. A dohromady...! Správně, volím kombinaci obojího. No a design zadní strany, ten pokládám za nejkrásnější ze všech TVXQ zadků. Působí luxusně, velkolepě a zároveň patřičně klasicky.

○○○
Nu, a když si tak vesele procházím příspěvky pod prodejním TVXQ hashtagem, dozvídám se, že i Changminův největší evropský fanboy zoufale shání druhou variantu kartičky Black verze Devil. "Tak jestli tu kartičku nemá ani on," zadumal se mozek, "těžko ju na instáči seženeš ty." Nebylo zbytí. Musím zkusit štěstí s albem.

Žíly mi to netrhalo, to si přiznejme rovnou. Už dlouho zvažuju, že si Black verzi Devil pořídím. To album je taký umělecký skvost, že v regálu zasluhuje být reprezentováno oběma svými verzemi. Chocolate je samozřejmě taky boží počin, ale Devil... Devil je láska. Osudová.

Packaging je tentýž jako u verze Red – kniha se semišovým povrchem (miluju!), zepředu ozdobená malým obrázkem Changminovy busty. Jak napovídá výstižný název, hlavní barvou verze Black je logicky černá. Ta nejčernější černá, s jakou jsem kdy měla tu čest. 

Co mě na verzi Black trochu mrzí, je špatná viditelnost nápisů na coveru; absolutní černota povrchu jako by písmo pohlcovala. Na jednu stranu je to hrozně rozčilující, na stranu druhou ale docela cool. Ehm. V čem však pro mě cover verze Black na celé čáře vyhrává, je design busty. Její umělecká kreativita nemá konkurenci. ✨ 

Koncept photobooku odpovídá jedna ku jedné verzi Red, disponuje však kompletně jinými snímky. Což samozřejmě potěší jak ty, kteří si pořídí jen jednu verzi alba, jelikož konceptově o nic nepřijdou, tak ty, kteří si pořídí obě, poněvadž Devil fotek, v nichž se epicky snoubí teatrálnost s mrazivou znepokojivostí, není nikdy dost.  

V kartičkovém zaslepení jsem úplně zapomněla, že ke každému albu náleží dvě pohlednice. Když na mě ty dva velice černočervené kusy vypadly, byla jsem příjemně překvapena. Jsou nádherné! Neplánovaně jsem tedy musela překopat Changminovo dosavadní sólo pohlednicové rozložení, s finálním výsledkem jsem ale extrémně spokojená. Konečně bylo dosaženo správné časové Chocolate-Human-Devil posloupnosti.  

V finále jsem koupila tři kopie Black verze Devil. Respektive jednu a pak další dvě. Které si zahrály na drama queens. Takové, že by se z fleku mohly jmenovat Kangta... no nic. V první kopii, jak Vám jistě došlo, jsem našla šatnové selfíčko, které mou kolekci již zdobí; nákup číslo dvě tak na sebe nenechal dlouho čekat. 

Ač jsem se sama sebe snažila mermomocí přesvědčit, že ale vůbec o nic nejde, ve chvíli, kdy přede mnou konečně ležely dvě extra kopie, jsem nervozitou div nelezla po stropě. A tak jsem otevřela první, propracovala se ke kartičce – šatnové selfíčko. "Kurva, Maxi, neštvi mě! V 20&2 jsi mě měl tak rád, přece mě nepotopíš ve svým sólu...!" Otevřela jsem druhou extra kopii a propracovala se ke kartičce, jež ke mně byla obrácená zadní stranou. "Ať je to emař Max v černé, prosím!"

Byl. A je strašně krásnej.

Po dvou letech jsem zkompletovala Devil set. Čtyři kartičky, ty vole! Mám pocit, že jich bylo minimálně dvacet! Cítím se fakt drsně. A hlavně ohromně spokojeně. Teď jen doufám, že se někdy v budoucnu dočkáme dalšího fyzického! korejského alba. Protože jestli ne, hudební průmysl utrpí nenapravitelnou škodu. A já budu nasraná. Snad stačí, že jsem nasraná v případě Zhoumiho, ne?

...pac a pusu, Vaše Nagasaki