Prosincoví oslavenci, návrat pěvců s velkým Pé a dlouhovlasá krasavica v doprovodu kolegů

(SuA a Aaron nevraživě pozorují opodál sedícího, dokonale stoického Sungjina. Nahyun postává za Suou, připravená dělat si poznámky.)

AARON: Leze mi krkem, jak si je sám sebou jistej...

SUA: Zbavíme se ho?

A: Jak?! Když jsme se o to pokusili naposled, doslova vstal z mrtvých! 

SA: Zatěžkáme ho a hodíme do oceánu. (poplácá po rameni Soojin) Es Džej náhrada nám pomůže -

SOOJIN: Mě z toho vynech!

(V tu chvíli se k nim přiřítí Jihyo, Chuu a Giselle; chňapnou Soojin a utíkají pryč. SuA a Aaron za nimi zmateně hledí.)

NAHYUN (věcně): Zdá se, unnie, že tvá aliance se právě definitivně rozpadla.

A (zpozorní): Jaká aliance?

SA: Ééé...

Krásné jitro, milí a drazí.

 
Poslední článek roku 2025 je tu. A já mám z toho uvědomění tak trochu krizi identity. Do háje...
Těšit se můžete na alba i kartičky; jejich osazenstvo jsem kulantně vyspoilerovala již v názvu. Ale když nad tím tak přemýšlím... opis "ultimate bias, obě moje děti a drama queens, co nejsou Kangta" by rovněž nebyl na škodu. 

Když jsem pátrala po Minhových Call Back kartičkách, narazila jsem na ebayi na chorvatskou slečnu, která měla v nabídce kupu nealbových exemplářů této éry. Kartičky prodávala vcelku draze, pravda, nutno však podotknout, že cena automaticky zahrnovala poštovné s možností sledování zásilky. 
Dobrého půl roku jsem tuto nákupní variantu držela v povědomí, ale blíže se jí nezaobírala; mým primárním cílem bylo dokončit albovou Call Back fólii. Což, jak víme, se mi před pár měsíci úspěšně podařilo. ✅ Jenže co v rámci Minhovy kolekce podniknout teď? Inu... Vrátila jsem se na ebay, probrala se inzerovanými chorvatskými kartičkami a pořídila si svou světlovlasou favoritku. 
A tak zásilka cestovala, cestovala týden, a já její pohyb samozřejmě dennodenně sledovala, abych byla v obraze, kdy očekávat její příchod. Haha. A pak ji konečně převzala vyměňovací pošta a já si říkám: "Oukej, se zásilkou z EU nebude problém, zítra, nejpozději pozítří ji určitě předají doručovací poště." Lidičkové vážení, ještě to dopoledne jsem ji našla ve školkovské schránce. Prostě jen tak. A sledování zásilky dodneška tvrdí, že leží na vyměňovací poště. Miluju. 
Vybrala jsem si rozkošnou brýlatou Call Back fansign kartičku, a důvod není těžké odhalit: jsou jím Minhovy vlasy. Respektive jejich barva. Úchvatně zlatavá blond. Jsem z ní absolutně nadšená, logicky, ovšem trend "zcomebackuju s černou hlavou a hned vzápětí se obarvím!" mi způsobuje těžké tiky. Nemohl se milý Minho odbarvit dřív? Fakt nemohlo být světlovlasé taky album?! 😅 
Pamatujete, jak bytostný problém jsem měla se zadní stranou albového PéÓBéčka? To u fansign kartičky neplatí, spíš naopak. Call Back font k ní perfektně sedí a zdejší barevnost? Nádhera! Nevěřila bych, že kdy budu tolik nadšená z hnědého písma, ale je tomu tak. 

Zjevení mých velkolepých plánů s Platform verzemi The Decade je tu! Však už taky bylo načase...
Pořídila jsem si obě varianty, jak chytrou Six on the Dice, tak chytrou City Days verzi. Na první pohled se nejedná o nikterak designově velkolepé počiny, ale jako celek... ou jé. Nejlepší Platform alba, s jakými se Day6 dosud vytasili. 
Původně jsem z packagingu à la papírová skládačka vůbec odvařená nebyla, jenže pak jsem pochopila, že právě on je základem pro vše. Díky němu se Plaform verze The Decade může ve svém nitru pyšnit fotkami všech čtyř členů... čili velmi skrovným photobookem. V silnicově pojaté City Days verzi kráčejí hoši, no, po silnici, v Six on the Dice verzi aka hrací kostce se nacházejí ikonické "panenkovské" fotky. Úžasné, geniální, zbožňuju to. Ale...! Nikdy verzi Six on the Dice neodpustím, že Sungjinovi s Wonpilem úplně hloupě a zbytečně prohodila čísla. 
Abyste chápali, Sungjin je celé The Decade album spojován s červenou a jedničkou, Young K se zelenou a dvojkou, Wonpil se žlutou a trojkou a Dowoon s modrou a čtyřkou. Když člověk Six on the Dice album otevře, respektive rozloží, každá jedna Day6 "panenka" má na zadní straně číslo, tj. jednu stranu hrací kostky. U dvojky Briana a čtyřky Dowoona není problém. Jenže Sungjinovi – kdovíproč! – byla přiřazena trojka a Wonpilovi jednička. A. To. Nedává. Kurva. Smysl! Takovou školáckou chybu odmítám JYPE prominout! Opravdu nešlo před finálním tiskem zkontrolovat, zda jejich reprezentační čísla (ne)sedí, a Sungjina s Wonpilem na protějších křídlech skládačky prohodit? Opravdu ne?!
Na samolepkách se klasicky skvějí jména členů, a ač bych jen těžko hledala odlišnější provedení, nejsem s to rozhodnout se, který design se mi líbí víc. Barevný kostičkový Six on the Dice design je, pravda, o něco kreativnější, ovšem font strohých City Days samolepek nemá konkurenci. Kdyby tři ze čtyř členů nebyli vypsáni kapitálkami, vynikla by jeho krása o to víc... Proč je vlastně Young K věčně stylizovaný jinak než SUNGJIN, WONPIL a DOWOON? Napadá mě leda to, že u něj se jedná o pseudonym, zatímco zbylé trio vystupuje pod svými reálnými jmény, ale... takhle blbý důvod to mít nemůže, že ne? 😅
QR kartičky jsou tentokrát řešeny 1 per 4, tj. po členech, a já hned, jak jsem to uslyšela, jsem čula, že tady bude úřadovat Wonpil. Ano, vymanifestovala jsem si ho; čekal na mě v Six on the Dice verzi. Míním to řešit? Ne. Ať má chlapec radost. A upřímně, je vcelku ňuňavý (ano, řekla jsem to). Pozadí za ním vypadá jako plátno natřené temperami, a kartička tak působí jako variace na obraz. Nebo spíš jeho ne úplně dotažený cosplay. Ovšem obsazení QR kartičky verze City Days, to mi úsměv na rtech vyloudilo. Krásný véčkový Brian ve fraku. Ah, hleďte na něj! Už jsem říkala, jak moc je krásnej? 

Jak jste si mohli povšimnout, konceptové kartičky jsem si photobookově ponechala v albu, a to z jednoho prostého důvodu: pro tu Sungjinovu nemám v šanonu využití. Za The Decade vedou Day6 mnohem víc kartiček, než bývá zvykem; scénář, jaký jsem využila u Sungjinova Fourever a Band Aid setu, mi vzhledem k počtu inclusions ve výročním albu úplně neštymuje. Nu, a když mi v albu zůstane konceptový Sungjin, proč ne rovnou celá kapela, že?
Co se Sungjinovy The Decade fólie týče, do ní přibyly obě půltělové kartičky. Palec hore Six on the Dice a véčková City Days. Ano, toť vše. Nezvyklé? Rozhodně. Ale vlastně ne až tak...
Výroční album zasluhuje kartičkový OT4 set. Nebo rovnou dva. Úkon, k němuž jsem naznala, že bude nejlepší využít volná Platform selfíčka. 
(pozn.: před třemi a půl lety jsem Wonpila oficiálně vykopla ze sbírky, a nyní se Wonpil vrátil, jako by se nechumelilo. strašné...) 

Abych byla upřímná, ze všeho nejvíc jsem nadšená, že jsem smysluplně dokázala využít skupinové pre-order známky. Fungují jako hezký tematický předěl mezi jedním a druhým OT4 setem a fólie je díky nim zcela kompletní. Prostě výtečné! 
Maknae line je rozkošná (žeru vysmátého Dowoona), Brian absolutně skvostný a Sungjin... Sungjin vypadá, jakože nechce příliš vyčnívat, ale povedl se mu přesný opak. Vedle snaživě pózujících kolegů jsou jeho "tady máš základní selfíčko a nech mě žít" kartičky jako pěst na oko. 😄

(pozn.: Sungjinovo selfíčko jsem v chytrém Six on the Dice albu našla dvakrát. někdo se očividně přehmátl, no já se s dovolením budu tvářit, že je to osud a můj bias mě nesmírně miluje)

A od skupinové The Decade záležitosti k té výhradně biasovské... 
K funkční realizaci mojí The Decade vize bylo nutné sehnat zbytek Sungjinových půvabných photobookových kartiček, tj. jeden City Days a oba Six on the Dice exempláře. Ponořila jsem se proto do instagramových inzerátů, úpěnlivě doufajíc, že třeba aspoň jednu z těch kartiček se mi takhle zčerstva povede ukořistit... Vyskočil na mě WTS inzerát mojí oblíbené Kanaďanky, která z dealování NU'ESTů přesedlala na Day6, a v něm se skvělo přesně to The Decade pikové trio, po němž má maličkost toužila. No jestli tohle není osud... 
Zkompletování Sungjinovy standardní selfie čtveřice se tak ukázalo býti snazší, než bych se bývala nadála. Neskonale cením barevnost Six on the Dice kartiček, a zároveň mě ohromně baví arogantni City Days selfíčko. Nevím, jestli bylo s tímto záměrem foceno, každopádně princátkovský Sungjin na něm působí, že na své obdivovatele kouká svrchu (tak nějak okázaleji než na Platform selfíčku), a to je tak strašně nesungjinovské, že nemohu než jím být absolutně fascinovaná. 
Na konci října Sungjin svou úctyhodnou kštici úctyhodně zkrátil a nebudu lhát, slzu jsem zamáčkla. O jakémkoli strádání však nemůže být z mojí strany vůbec řeč. Chlapec milý mě oblažil čtyřmi dlouhovlasými alby + magazínem; co se kartiček týče, šest a půl devítiokýnkových fólií je jasně daná skutečnost. Ze všech mých pánských biasů, kteří k dlouhým/delším vlasům kdy přičichli, je Sungjin jediný, u nějž si člověk vlasový fanservice užil naplno a do sytosti, a já jsem mu za to neskonale vděčná. 💖 

Chen se v září vrátil s pátým mini albem jménem Arcadia a mé comebackové dojmy snad nikdy nebyly tak ambivalentní. Jsem nadšená. A zároveň neskonale rozčarovaná.
(pozn.: Arcadia dorazila na sklad s takřka měsíčním zpožděním. cením, jak umanutě se Jongdae svého "drama queen" titulu drží) 
Nutno si ujasnit, že Arcadia je hudební mástrpís. Nejlepší album, jaké Chen dosud stvořil. Vizuálně si rovněž nemám nač stěžovat. Estetika Arcadie je jednoduchá, čistá a efektní. Tak kde je problém, ptáte se? V packagingu. Knižní úbal pro mě byl chenovská jistota a odklon od něj nejsem s to tak docela překousnout. Kdyby se jednalo o Chenovo první album po odchodu z SMka, smířila bych se s tím určitě snáz. Jiný vzhled alba bych brala jako novou kapitolu jeho kariéry. Jenže Arcadia je druhé album pod INB100. A to první, Door, k packagingu jeho předchozích alb dokonale pasovalo. Sám Jongdae muž kultury prohlásil, že se ke knižnímu packagingu svých alb uchyluje, protože ho má rád. Tak proč najednou ta změna? Chápu, že je za ní konceptová vize, ale... ta zase tak úchvatně nefunguje, tudíž si myslím, že obětování výborného knižního packagingu bylo naprosto zbytečné. Původně, abych hudebně tak skvělé album podpořila, jsem plánovala koupit obě photobookové verze, ale změna packagingu mě rozhodila natolik, že jsem od přehnaného samaritánství hezky rychle upustila. 

Největší paradox na tom celém je, že on ten packaging vůbec není špatný. Vytasit se s ním kdokoli jiný, ani neceknu. Jenže Chen...! 
Zvolila jsem si nádherně zelenou verzi Off, a důvodem proč se můžete pokochat hnedle na coveru. 🦖 Chen feat. dinosauři, vážení – definice absolutního umění. 

Úbal Arcadie tvoří přiklápěcí polokrabice, která bohužel nedoléhá, jak by měla, a její vizuál tím pádem budí trochu nedomrlý dojem. Jestli jsem kdy měla snahu vzít nový packaging na milost... Všechno pohromadě drží gumička, jejíž úloha není nezbytná, ale za mě rozhodně vítaná. 
Uvnitř alba se nachází cédéčko, photobook, plakát, samolepky a tzv. log book. 
Nejprominentnější součástkou je samozřejmě photobook, jemuž k dokonalosti schází pouze šitý hřbet a pevné desky. Ne, nenechám toho. Vizuálně i konceptově vyhlíží naprosto bravurně. Rocker Chen je láska, ovšem rocker Chen v obležení dinosaurů? Ge-ni-ál-ní! 
Na dinosauřím plakátu mě upřímně překvapilo jeho rozložení. Chen na něm totiž zabírá jenom čtvrtinu prostoru. Prošla mi rukama už spousta plakátů, ale tomu z Arcadie nebyl podobný ani jeden.

Log book je papírový sešitek s otázkami a Chenovými odpověďmi doplněný pár hezounkými behind-the-scenes fotkami v polaroidovém stylu. A autogramem. Díkybohu za něj...
Samolepky i mini cédéčko jsou Chenovou premiérou. První položka je vizuálně určitě zvládnutá o něco líp, no na mini cédéčko se člověk prostě nemůže hněvat, i kdyby chtěl sebevíc. Netuším sice, proč v Arcadii došlo na miniaturu, album by pohodlně pojalo disk standardní velikosti, ale co na tom. Cédéčko je poslední něc, která by mi stála za stížnost. 
Sběratelská položka se v albu nachází jediná, a to kartička. Vyvoleno mi bylo neskonale půvabné selfíčko focené v netradičním úhlu. Škoda, že není jeho součástí i nějaký ten dinosaurus... Ale teď vážně. Co mě na Arcadia kartičkách mrzí, je fakt, že nejsou podepsané. Opět, roky jsem byla navyklá na určitý vzorec, a najednou prásk – všechno jinak! Proč? Bylo to nutné? Nemyslím si. Arcadia zadky jsou designově zrovna tak líné jako zadky April, and a flower a Dear my dear, a Chenův autogram by jim zatraceně slušel. 
 

Jeden by předpokládal, že když do prosincového článku zahrnu dítě svého mozku, logicky se vytasím s jeho kartičkou z posledního TXT alba, co? Ah, chyba lávky!

Takhle, původně jsem po Together Soobinovi samozřejmě pátrala a samozřejmě marně, no při té příležitosti jsem si povšimla koženého Thursday's Child Soobina, který v mojí sbírce nefiguruje. Jelikož můj albový Thursday's Child set je zcela kompletní, došlo mi, že se musí jednat o PéÓBéčko. Co hůř, uvědomila jsem si, že já krkavčí matka! žádné Soobovo Thursday's Child PéÓBéčko nevlastním! Mám v šanonu předobjednávkové benefity z různých jiných alb, ale ani jedno ze své nejoblíbenější TXT emo éry...! Hanba mi!
(pozn.: je mi fuk, jak nepopulární názor to je, Good Boy Gone Bad je banger a nikdo mě nepřesvědčí o opaku) 
Dala jsem se proto do shánění Soobinova pre-order benefitu ke čtvrtému mini albu, ideálně zaštiťujícího temnou a koženou verzi HATE. A našla jsem velice slibný německý inzerát. Líbil se mi. Jenže jak bývá mým hloupým zvykem, uložila jsem si ho s tím, že se k němu brzy vrátím. A vrátila jsem se, jenže jak správně tušíte, inzerát už se stačil vypařit z povrchu internetového. I když... Zmizel z mých uložených, ale při pozdějším vyschízovaném hledání v patřičných hashtazích jsem ho znovu objevila. Tuto skutečnost jsem se rozhodla brát jako jasné znamení a slečně prodejkyni jsem si o kartičky okamžitě napsala. Zadařilo se. 
Původně jsem si mínila pořídit pouze jedno PéÓBéčko, a to roztomilé selfíčko verze HATE s černou zadní stranou. Jenže milá slečna v inzerátu nabízela i holografické Weverse PéÓBéčko s červeným zadkem... a Vy víte, že mám pro holografické kartičky ohromnou slabost. Díru v mojí Thursday's Child kolekci tak s tříletým zpožděním zalátaly hned dva skvostné kusy.  

A když se nám blíží ty Vánoce, chtělo by to popovídat si o nějakém zázraku. A ten se letos vskutku udál. Můj prvorozený se po sto padesáti letech vrátil na scénu! ✨
Svůj nejnovější počin pojmenoval Yoon asi nejpohodlněji, jak mohl, a to Page 2. Reálně, když jsem ten název uviděla, rozesmála jsem se. Pevně doufám, že třetí album bude v započatém trendu pokračovat, jinak budu fakt mrzutá... Je to nejspíš jen hodně zkreslený dojem, ale připadá mi, že na rozdíl od prvního alba, kde se všechno oddalovalo a nekonečně táhlo, přišlo druhé album takřka lusknutím prstu. Jako by ho jeden den oficiálně oznámili a druhý už ho vypustili na světlo boží. 

Měla jsem velká očekávání, tudíž jsem si pořídila obě standardní albové verze, Intro i Outro. A na jednu stranu splnilo Yooně má očekávání do puntíku. Ale na stranu druhou... Skutečnost, která druhému albu v mých očích ubližuje nejvíc, je právě jeho název. Page 2 budí dojem, že se jedná o přímé pokračování Page, a já naivně předpokládala, že kreativní i úbalová kvalita zůstane zachována. Nestalo se. 
Hudebně nemám Page 2 co vytknout. Je to báječný počin od začátku do konce a titulní ME (美) je neskutečně krásný song. Cením jeho jmennou nápaditost, jež se v textu jako takovém půvabně (haha) promítá.  

Koncept Page 2 je rovněž úchvatný, Yoonův styling v obou verzích se nese v rockovém duchu, což je estetika, která mému děcku perfektně sedne. Ale jak Vám jistě došlo, nad vizuálem bych tu hýkala nadšením, i kdyby Yoon seděl pod duhou na jednorožci, jelikož je blond. Nebo spíš... stříbřitě světlovlasý. A nehorázně mu to sluší. 
No, a pak je tu packaging. Album má velmi nešťastně totožný tvar i velikost jako první Page, domnívala jsem proto, že se bude rovněž jednat o knihu. No, ne. Je to lepená napodobenina knihy. Což by normálně nebyl až takový problém (přestože si myslím, že takto objemný photobook je docela hazard nesešít), ale vzhledem k tomu, že na první, zběžný pohled vypadá Page 2 jako dvojče Page... je pro mě toto úbalové řešení velkým zklamáním. Co si však zaslouží pochvalu, je užitý materiál sleevů. Verze Intro je matná a hrubá, verze Outro lesklá a hladká a tento působivý kontrast předčí vlastně všechno, co bylo na coverech Page 2 spácháno. Nebylo toho mnoho, co si budem...
Druhý hlavní problém, který s Page 2 mám, tkví ve photobooku. Ne v jeho vizuálnosti, ta je dechberoucí, ale v kreativitě. Respektive jejím nedostatku.  Photobooku Page 2 tvoří spousta krásných fotek. Oukej. Za jiných okolností by to stačilo, a bohatě. Jenže Page fotky ve photobooku prokládala speciálními stranami ve formě odlišného papíru, odkazy na Yoonův život a kariéru a prostě... celé to působilo mnohem víc organicky a promyšleně. Aspekt, který mi v Page 2 zatraceně chybí. 
Součástí verze Intro je tzv. photo ticket, což je šest spojených "vstupenek" s behind-the-scenes záběry a působivěji nadesignovými zadními stranami, než jakých se dočkali selfie kartičky. 
Verze Outro se vytasila s položkou jménem infinity card a vězte, že její název je vskutku výstižný. Já však absolutně netuším, jak se s ní má pracovat, a protože jsem levá jako šavle, nepatřičně agresivním pohybem bych ji beztak celou zničila, takže... jo, existuje. Na víc interakcí si netroufám. 😅
Sběratelské inclusions Page 2 sestávají ze dvou pohlednic a setu selfie kartiček. Ano, čtete správně, setu. V jednom albu najdete všechny kartičky (3), které za tu konkrétní verzi existují. Jakože nestěžuju si, pro mě je to takto samozřejmě pohodlnější, ale... Reálně jsem čekala, že se stane totéž, co u chytré verze Sungjinova 30, že YG v mezičase přijde k rozumu a onu štědrou (a marketingově velmi nerozumnou) kartičkovou nálož bez varování zkrouhne na "1 ze 3", ale ne. No, aspoň je jasné, že prodeje Yoonovy Page 2 odpovídají realitě a čísla nejsou uměle nafouknutá nákupy extra albových kopií, jejichž jedinou hodnotou je kartička uvnitř...
Na pohlednicích se úchvatně vyjímá stříbřitý odstín Yoonových vlasů; můj oblíbený je exemplář z verze Intro aka Yoon, jenž si podpírá hlavu a dramaticky hledí přímo do objektivu. 
Kartičky flexí jak se stříbřitou, tak s blonďatou, Yooně pózuje jako o život (a jde mu to jedna báseň!) a je stylový a zároveň absolutně rozkošný. Nejkrásnější jsou dle mého stříbrnovlasé kousky, a to primárně proto, že oplývají nejlepším outfitem. Nedbale elegantní nesmrtelná klasika je trefa do černého, doslova. Kdybych se ale měla bavit o mé nejmilejší Page 2 kartičce... vyhraje tuto cenu kočičí exemplář verze Outro. 🐱 Paradoxně. Zbožňuju totiž tu kartičku, a nesnáším Yoonovu mizernou kšiltovku.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki