Soudní přelíčení případu čtyřiatřicetiletého muže, obviněného z únosu a vraždy, bylo pro nedostatek přímých důkazů odloženo.(…)
"Hyesungu."
Podle
očité svědkyně odvedli ..... března okolo deváté hodiny večerní Shin
Hyesung, lékař soukromé psychiatrické kliniky ....., a jeho komplic Lee
Minwoo, vrchní inspektor soulského oddělení vražd, bez jakéhokoli
oprávnění Shinova pacienta Erika Muna z výše zmíněné kliniky, kde na
Leeův popud pobýval druhým rokem. Důvod jejich činu zůstává zatím
neznámý.
"Hyesungu, mluv se mnou."
Dvojice
únosců se s rukojmím skryla ve čtvrti ....., v jednom z prázdných bytů
panelového domu určeného k demolici. Co se stalo poté, nedokáže policie s
určitostí potvrdit.
V
podvečer dalšího dne byl Lee zastřelen vlastní zbraní na chodbě sedmého
podlaží. Tři výstřely - dva do zad, třetí, směřovaný do týlu, smrtelný.
Vyšetřovatelé paralelně pracují s několika verzemi, jak však policejní
mluvčí minulý týden potvrdil, nejpravděpodobněji stojí za Leeovou smrtí
právě obžalovaný Shin.(…) Na vražedné zbrani se nenašly žádné otisky.
"Vím, že to, co tvrdí policie, není pravda. Vím, že jsi nikomu neublížil."
Následujícího
rána se duševně nemocnému Munovi podařilo utéct z bytu.(…) V šest hodin
a dvě minuty spáchal sebevraždu skokem ze střechy.
Obviněný s policií ani advokátem dosud nepromluvil jediné slovo.
"Chci ti pomoct, ale musíš mi povědět, co se doopravdy stalo."
Pomoct? Hyesung ke Kangtovi nechápavě zvedl zrak. Proč? Vždyť on si pomoct nezaslouží. Eric je mrtvý. Nedokázal ho zachránit.
Selhal.
A selhal by, i kdyby se rozhodl tisíckrát jinak.
Eric se mýlil. Junjin a Andy táhli za jeden provaz dávno předtím, než se Choong Jae vůbec poprvé zjevil v jeho polstrované cele.
Desítky
složitých plánů a precizních strategií, sestavovaných se sadistickou
pečlivostí, které žádný živý tvor nedokáže porozumět. Propracované do
nejmenších detailů. Bez možnosti úniku pro jejich hlavní aktéry.
Vzorec
to byl jednoduchý - Andy chce Erika, Junjin Hyesunga. Hyesung
na(ne)štěstí chová city k Erikovi. Pokud Eric zemře, Hyesung se zhroutí.
Je sám, nemá rodinu, nemá prakticky nikoho. S přihlédnutím k faktu, jak
zle na tom byl po Junjinově smrti, s tragickým skonem další
milované osoby se dříve či později rozhodne se svým zpackaným životem
skoncovat.
Ještě teď Hyesungovi běhal mráz po zádech, když si vybavil, jak vesele mu Choong Jae taktiky svojí aliance s Andym popisoval.
Bez špetky lítosti nad všemi těmi nadarmo zničenými životy.
Aron.
Dongwan.
Victoria.
Minwoo…
Nepoznával
ho. Junjin, kterého znal a miloval, se nevyžíval v hrůze a bolesti,
neuměl chladnokrevně, se zvráceným potěšením přihlížet utrpení svých
nejbližších. Jenže Junjin, kterého znal, byl živý.
Mohl
se jen dohadovat, zda byl takový vždycky a úspěšně před ním svoji
psychopatickou stránku skrýval, anebo jestli se po smrti prostě
radikálně mění úhel lidského pohledu na svět. On sám se děsil první
možnosti, pro dobro svého nejlepšího přítele, sedícího v křesle za sklem
naproti němu, však snažně doufal ve vyvrácení té druhé.
"Vyřiď, prosím, Aronovi, že mě to mrzí."
Kangta
tázavě povytáhl obočí, přesně tím aristokraticky kangtovským způsobem,
který Hyesungovi pokaždé vykouzlil pobavený úsměv na rtech.
Kdyby
na tom trval, vysvětlil by mu, proč žádá Arona o odpuštění. A možná i
to, proč právě teď. Chil Hyun však dostál své profesionální diskrétnosti
a na nic se nevyptával.
Snad proto, že pravdu raději znát nechtěl.
"Vyřídím," slíbil tiše.
***
Bylo půl osmé večer. Čas, který od chvíle, kdy ho zavřeli sem, do vězeňské cely, minul už sedmatřicetkrát.
Hyesung seděl na posteli a v ruce potěžkával černé pouzdro. Dárek od Junjina.
Ač
se tomu zpočátku bránil, věděl, že má Jin pravdu. Že dříve či později
se svého zpackaného života dobrovolně vzdá. A čím více o tom uvažoval,
tím smířenější s tím byl.
Rozevřel pouzdro, položil si jej do klína a dlouze se zadíval na inzulinové pero v něm.
Jeho
prázdné myšlenky se na moment stočily k Jong Woonovi. Policie zatím
nevznesla jediné podezření ohledně třetího spolupachatele a Hyesung
upřímně zadoufal, že tomu tak i zůstane.
Opatrně pero vytáhl. Odklopil uzávěr a sundal průhledný kryt drobounké jehly. Na její špičce se zaleskla kapka čirého roztoku.
Namátkou
nastavil počet jednotek, vyhrnul si rukáv a mechanicky zapíchl jehlu do
levé paže. Ještě než stiskl píst, zvedl oči ke spokojeně se
usmívajícímu Choong Jaemu.
Hyesungova ústa zkřivil netečný úšklebek.
"Vyhráls, lásko."
Žádné komentáře:
Okomentovat