Dead arms - 17. kapitola

"Obviní nás z únosu."

"Minwoo…"

"Dochází ti vůbec, co jsme udělali?!"

"Minwoo…!"

"Vždyť my ho vážně prakticky unesli! Yuri už beztak zburcovala policii… Oba skončíme v lochu…!"

"JESTLI OKAMŽITĚ NEZMLKNEŠ, ROZMLÁTÍM TI HLAVU O VOLANT!" zahřměl Hyesung vztekle a s iritovaným povzdechem si promnul spánek. Chytil tik do oka. No výborně. "A laskavě sleduj vozovku. Nepotřebujeme, aby nás sebrali dopraváci."

Světlovlasý semkl chvějící se rty a poslušně odvrátil pohled k silnici.

Doktor se tázavě zadíval do zpětného zrcátka. Eric se tiše choulil vzadu na sedadle, bledý jako stěna, a nedůvěřivě, skoro až vyděšeně vyhlížel ven. Bojí se snad? Sung starostlivě svraštil čelo. Ono se vlastně není čemu divit. Být déle než rok zavřený mezi čtyřmi stěnami a najednou se bez varování ocitnout venku… koho by nezachvátil alespoň minimální projev agorafobie? Potřásl hlavou a unaveně zavřel oči. Pro jistotu. Věděl, že Eric nesnáší, když na něj zírá příliš dlouho.

Zbytek cesty proběhl v kolektivní mlčenlivosti. Minwoo roztržitě střídal neurotické poklepávání prsty o volant s pobrukováním různých populárních i klasických melodií, a když ve 22:02 konečně zastavili na místě, dramaticky svůj soukromý koncert zakončil Beethovenovou Osudovou. Načež se ze zadního sedadla ozval Erikův ironický potlesk a všichni tři propukli v hysterický řehot.

Panelový dům, v němž se nacházelo jejich útočiště, měl už nejlepší roky rozhodně za sebou. Výtah nefungoval, do sedmého patra se tak museli vybelhat po svých.

"Nemohl, sakra, pronajmout byt v přízemí?!" zafuněl Hyesung v mezipatře čtvrtého a pátého podlaží.

"No, propříště alespoň víme, jaké máš klást podmínky…"

"Propříště?"

"To byl vtip, Hyukie. Žádný příště nebude," zazubil se Minwoo a vytáhl se po zábradlí na podestu pátého patra, kde si dřepl na bobek, a zamračeně se zadíval na strop. "Hej, nemůžeme se utábořit tady?"

"Vy si tábořte, kde chcete," ozvalo se ob dvě patra nad ním. "Ale já pracuju tady."

Minwoo se srdceryvným povzdychem svěsil hlavu mezi ramena.

"Tak vstávej, ty lemro," ušklíbl se Eric a vytáhl mladšího na nohy. O tři minuty později stanula udýchaná trojice ve vší slávě před otevřenými dveřmi bytu číslo 703. Yesung, opírající se o futra, se při pohledu na ně rozesmál na celé kolo.

"Vy. Jste. Sadista. Přiznejte to," zasupěl světlovlasý a s námahou se narovnal. Natáhl k mladšímu ruku. "Lee Minwoo. Dejte mi půl hodiny a bude mě těšit."

"Kim Jong Woon," představil se černovlasý pobaveně, načež zvědavě pohlédl na nejvyššího z mužů v bílém nemocničním stejnokroji.

Ten mu zdráhavě stiskl nabízenou pravici. "Eric Mun," zamumlal polohlasně.

"Rád vás poznávám," usmál se Yesung mile (jakože doopravdy mile) a ustoupil ode dveří, aby mohli příchozí vejít. "Prosím, pojďte dál."

Byt byl dvoupokojový, a vyjma kuchyně s napěchovanou ledničkou a spíží, několika hrnky, talíři, příbory, rychlovarnou konvicí a malým přenosným rádiem, zel prázdnotou. Žádný luxus samozřejmě nečekali, jenže všudypřítomná strohost a prakticky hmatatelná opuštěnost tohohle místa působily tak trochu zlověstně.

Trojice nejistě přešlápla na místě.

No, ale alespoň tu bylo čisto, sucho a teplo. Minwoo se přitočil ke dřezu a zkusmo vyzkoušel, jestli funguje vodovod. Vytrysknuvší proud vody se dunivě rozpleskl o chromované dno.

"Když ji necháte chvíli odtéct, poteče i horká." Jong Woon se zastavil na prahu druhé menší místnosti naproti kuchyni a kývl na Erika. "Omlouvám se, vím, že je pozdě, ale mohli bychom si promluvit? O samotě."

Shin a Lee, každý z jedné strany za Munem jako čestná stráž, ustrnuli v pohybu.

"Není vlastně nezbytné, abyste tu zůstávali …"

"To je dobrý. Zůstaneme, dokud nebude po všem," ujistil ho Hyesung. Minwoo přitakal.

"Fajn." Yesung pokrčil rameny. "Jestli máte hlad, vezměte si cokoli, co v kuchyni najdete. Všechno tam je vám k dispozici. A nijak uskromňovat se nemusíte, déle než čtyři dny tu nezůstaneme, to vám můžu slíbit." Nato Erika gentlemansky pustil do pokoje jako prvního a bez dalšího slova za nimi zabouchl dveře.

Minwoo a Hyesung se na sebe podívali.

"Budeme odposlouchávat? Hrnky máme," navrhl světlovlasý a natáhl se pro zmíněný kus nádobí. Fialově pruhovaný.

Brunet však zavrtěl hlavou. "Beztak bychom nic z toho nepochopili," zabručel. Přistoupil k lince a naplnil konvici do poloviny jejího objemu. "Dáš si něco?" zeptal se, zatímco prohledával skříňku nad sporákem.

"Kafe."

Sung se zarazil. "Je půl jedenácté," připomněl mu.

"Ka-fe," zopakoval Minwoo zřetelně, poskládal na zem bundu a posadil se na ni.

Doktor upustil do dalších námitek. Naučeně přichystal kávu do jednoho hrnku a sáček bylinkového čaje do druhého a zalil převařenou vodou.

"Už po nás vyhlásili pátrání?" mroukl v žertu a položil kávu na zem před Minwooa. Ten vzhlédl od ševelícího rádia a s díky se chopil šálku.

"Ne. A klidně si ze mě utahuj, ale já vím, že nám to jen tak neprojde."

"Já tvoje obavy nijak nezlehčuju, opravdu ne, ale momentálně je náš hlavní problém Andy," odtušil Hyesung a usadil se ke zdi vedle topení. "Zbytek můžeme začít řešit, až nás ho Jong Woon zbaví."

"Jo, máš pravdu," zahučel Minwoo a zamračeně střelil očima po inkriminovaných zavřených dveřích, na něž se mu skýtal dokonalý výhled. "O čem s ním Jong Woon tak nutně potřeboval mluvit? Veškeré potřebné informace už přeci zná…"

Shin neurčitě trhl rameny a odfoukl bílou páru mihotající se nad čajem. "Asi k tomu má důvod… Zkus mu trochu věřit."

Starší s povzdechem zesílil rádio. Pokynul Sungovi hrnkem jakoby na zdraví, opřel se o stěnu a neurčitě se zadíval ven z okna. A doktor ho napodobil. A tak jen poslouchali, popíjeli a čekali.

Trvalo dobrou půl hodinu, než se dveře konečně otevřely a Eric vyšel ven. Dvojice v kuchyni byla vmžiku na nohou.

"Zítra začneme. Odpočiňte si," broukl Jong Woon a povzbudivě stiskl Munovo rameno. Nato se vyklonil z pokoje. "Támhle," ukázal do místnosti sousedící s kuchyní, "máte spacáky, v koupelně čisté osušky a kartáčky. Červený ne, ten je můj. Dobrou noc."

Minwoo a Hyesung tázavě povytáhli obočí.

"Jestli vám to nevadí, šel bych do sprchy jako první. Jsem unavený," zamumlal Eric a protáhl se kolem nich ke koupelně.

"Jasně, jen běž," usmál se Minwoo. "Uhm, Hyukie?"

Eric vyhlédl zpoza futer.

"Co chtěl Jong Woon vědět?"

"Tak různě," pokrčil černovlasý rameny a spěšně za sebou zatáhl posunovací dveře.

"Víc z něj nedostaneme, co?" odtušil Hyesung. Čistě řečnicky. Odpověď znal předem.

Za další půlhodinku již byli všichni tři zalezlí ve spacácích.

Minwoo vzdal snahu, že jej upřené zírání do stropu ukolébá ke spánku, v momentě, kdy při marném počítání překročil hranici sté ovečky. Zavrtaný v pytli odválel sudy k Erikovi a jemně ho pohladil po zádech.

"Můžu?"

Mun se k němu prakticky už v polospánku otočil a se zívnutím nadzvedl ruku. Světlovlasý se k němu spokojeně stulil, zavrtal hlavu do ohbí jeho krku a zavřel oči. Ano, takhle se mu bude rozhodně usínat lépe.

"Dobrou noc, zlato," zašeptal.

***

Druhý den probíhal prakticky v totožném duchu. V osm se společně nasnídali, nato se Jong Woon a Eric sbalili, zabarikádovali se v Yesungově přísně tajném brlohu a až do oběda o nich Hyesung a Minwoo neslyšeli. Což se opakovalo i po obědě až do pěti do odpoledne.

Chvíli před pátou se totiž obloha zatáhla tak, že všude rázem panovala tma jako v pytli. Vzápětí se přihnal vítr se silným lijákem. A o pár vteřin později světla v bytě bez varování vypověděla službu.

Minwoo rozčileně zaklel. "Do hajzlu, vypadl proud!"

"Ve skříňce nad dřezem jsou svíčky a sirky," ozval se ode dveří tajemné komnaty, jak místnost překřtil Hyesung, Jong Woonův hlas.

"Vy jste myslel opravdu na všechno," užasl Eric.

"Mám v tom už praxi…"

"Ticho. Stejně vás budu uctívat."

"Já taky," přidal se Minwoo, přehrabuje se se svítícím mobilem v ruce mezi věcmi nad dřezem. "Založíme sektu Jong Woonových fanatických uctívačů… Mám je!"

Hyesung vyhlédl z okna. "Ale naproti se svítí," poznamenal udiveně. "Možná vypadl proud jenom nám… Nestačilo by zkontrolovat pojistky?"

Jong Woon zamračeně otevřel vchodové dveře a stiskl vypínač. Koridor a předsíň bytu zalilo žluté světlo. "Elektřina funguje i na hlavní chodbě," přisvědčil. "Nejspíš máte pravdu, doktore. Zkusím nahodit jistič."

"Moment," zadržel ho Minwoo. Ustaraně svraštil obočí. "Nikam nepůjdete, vypadáte děsně. Vy oba," dodal, když očima podvědomě zabloudil taky k Erikovi.

"Celý ten proces je dost náročný," přiznal Yesung. "Ale daří se nám. Už jsme zvládli to nejdůležitější: odpoutat Andyho od Erika. Odteď už půjde výhradně o samotné zapuzení."

"To je skvělé!" vyhrkl nadšeně Hyesung.

"Víc než to." Minwoo se zazubil a chňapl Kima pod loktem. "A vy, protože vás potřebujeme fit, zatím chvíli spočinete, něco sníte a já půjdu omrknout ty pojistky."

"Ale - …"

Lee přezíravě založil ruku v bok.

"Tak… dobře," ustoupil Jong Woon nejistě. "Jsou o patro níž…"

Eric zbledl. Zděšeně mezi nimi zatěkal pohledem. "Woo…!"

"Hned budu zpátky," usmál se na něj mladší a spěšně vykročil ven z bytu.

Dvojice Sungů se kolem Muna nervózně semkla.

"Je to bezpečné?" hlesl Shin.

"No…," Eric se kousl do rtu, "Andy mi slíbil, že ho nezabije…"

"Díkybohu," oddechl si Jong Woon.

Hyesung se na něj skepticky podíval. "Vy mu snad věříte?"

"Sliby mrtvých mají daleko větší váhu než sliby živých, doktore."

"V to upřímně doufám," zamumlal Jung Hyuk prosebně.

Napjatě naslouchali rytmickému zvuku Minwooových kroků. V momentě, kdy kročeje utichly, ozvalo se zaskřípání plechu. Chvíli bylo ticho, pak zaznělo lupnutí a světlo nad jejich hlavami se rozzářilo.

"Svítí?"

"Svítí!" přisvědčili Hyesung a Yesung jako jeden muž.

"Tak fajn."

"Minwoo, pospěš si, prosím!" vyhrkl Eric naléhavě.

Něco je špatně.

"Vždyť už jdu," zavolal Lee ze schodiště a poslušně zrychlil tempo.

Už stál na podestě sedmého podlaží, už viděl otevřené dveře a v nich svého vyčkávajícího přítele. A za ním Hyesunga. A Jong Woona. S úsměvem k nim udělal krok.

Chodbou se rozlehla ohlušující ozvěna dvou výstřelů.

Minwooovo tělo sebou trhlo, ochromené šokem. Zmateným pohledem vyhledal Erika. Co se stalo? Proč se tváří tak…? Sledoval jeho zsinalou tvář, oči vytřeštěné nelíčenou hrůzou. Co se - …?

Tehdy se ozvala bolest. A s ní přišlo i rozřešení.

Nemusel vidět, aby věděl, že se mu tričko nasakuje krví. Že je postřelený. Že umírá.

Přesně tak, jak už jednou zemřít měl.

"Hyukie…" S tím jménem na rtech k černovlasému malátně natáhl ruku. Jako by prosil o pomoc.

Marně.

Třetí, poslední kulka se zavrtala hluboko do jeho týla a Minwoo se bezvládně zřítil ze schodů.

Z Erikova hrdla se vydral nelidský skřek.

A Junjin triumfálně sklonil zbraň.

"MINWOO!!"

Jong Woon a Hyesung se vmžiku probudili z šokované letargie. Popadli Erika každý za jednu paži a nekompromisně jej odtáhli ode dveří, které Yesung vzápětí prudce přibouchl.

Mun se sesunul na kolena, skryl tvář v dlaních a bezútěšně se rozvzlykal.

"Sanitku. Musíme zavolat sanitku!" vyjekl Hyesung roztřeseně.

"Proč?" zavrčel Jong Woon. "Vždyť je mrtvý!"

Erikův vzlykot nabral na intenzitě.

Kim k němu s omluvným povzdechnutím přidřepl a sevřel ho v náručí.

"Ale co když - co když…?"

"Jestli zavoláte sanitku, já odsud mizím, doktore. Nenechám se zavřít. Jak byste jim asi vysvětlil, co se stalo?"

Shin bezradně sklopil hlavu.

"Tak vidíte… A kdo to ksakru vůbec byl?!"

"Můj… přítel."

"Váš…?" Yesung zaskřípal zuby. "A to vás třeba nenapadlo oznámit mi, že Andy spolupracuje s dalším mrtvým?!"

"Já - …"

"Ale oni - oni spolu nikdy nijak ne - nespolupracovali," zašeptal Eric zajíkavě. "S - snášeli se, ale to bylo všechno…"

"Vy ho znáte?" podivil se Jong Woon.

Nejstarší přikývl. "Objevil se nedlouho potom, co - co mě přeřadili k doktoru Shinovi. Měl jsem ho v cele prakticky pořád."

"Skutečně? A nežárlil?"

Eric k němu zmateně zvedl pohled, načež ale pochopil a podíval se na Hyesunga. Ten oči provinile odvrátil a slzy, bezhlese kanoucí po lících, bezděčně otřel hřbetem ruky.

"Ne, nezdálo se."

"Zvláštní," zamyslel se Jong Woon. "Celé je to zvláštní. Mrtví se spolu obvykle nespolčují. Leda by z toho snad oběma mělo něco kápnout… V tomhle případě ale žádnou přímou souvislost nevidím."

"Junjin neměl žádný důvod Minwooovi - …" Hyukova tvář se zkřivila v bolestné grimase. Semkl rty a pevně se objal pažemi, jako by se bál, že se rozpadne na kousíčky.

Yesung loupl tázavým pohledem po Hyesungovi, a když viděl, že se zdrcený doktor k ničemu nemá, chopil se iniciativy sám.

"Eriku," broukl něžně, "pojďte se mnou, ano?" Pomohl staršímu vstát. Šlo to snadno. Jako ovládat bezmezně poslušnou bezduchou panenku.

Shin tupě sledoval, jak Yesung obratně odvádí jeho pacienta do jejich včerejší provizorní ložnice, jak se jeho rty pohybují, cosi mu říkají, ale Eric zjevně vůbec nevnímá.

Je pryč.

Jakmile za nimi zaklaply dveře, sesunul se Hyesung podél stěny, přitáhl si kolena k bradě a tiše se rozplakal.

***

"Za Minwooa?"

Doktor sebou překvapeně trhl a vzhlédl od třepotajícího se plamene svíčky. Vzhledem k tomu, že tu už přes hodinu seděl sám, společnost tak nějak… neočekával.

Jong Woon se usadil na podlahu vedle něj. "Je mi to líto," pronesl účastně.

Hyesung prkenně přikývl. "Jak… jak je mu?"

"Teď snad dobře. Spí. Dal jsem mu něco na uklidnění."

"Děkuju."

"Není za co," zabručel černovlasý a na pár vteřin se zahleděl do plamínku. "Dost možná to budeme muset odpískat…"

"NE! Ne, to nesmíme!" zakroutil Shin zuřivě hlavou.

Yesung pozdvihl obočí. "Se vší úctou, nemyslím si, že bude chtít Eric pokračovat," opáčil suše. "Ztratil Minwooa. Nenechá si vzít i Andyho."

"Ale…! Vždyť je to jeho vina…!"

"Z Minwooovy smrti obviňuje Eric jenom sám sebe." Mladší zamračeně vstal. "Chápu, že se vám to nelíbí, doktore, ale je to jeho rozhodnutí. Pouze jeho. Dobrou noc."

"Dobrou," utrousil Hyesung napůl úst, aniž by se na Kima podíval. Věděl, že má pravdu. Samozřejmě, že má. A nesnášel ho za to.

Došli přeci tak daleko…! Teď to nemůžou vzdát. Eric to nesmí vzdát…!

Ohlédl se po dveřích vedlejší místnosti. Kolik může být hodin? Půl sedmé? Sedm? Nechtělo se mu spát, ale vysedávat tu už vůbec ne. A tak sfoukl svíčku, v koupelně se bleskově opláchl, zhasnul světlo a pak tichounce vklouzl do pokoje.

Poslepu našel svůj (přepokládal, že svůj) spacák a i přes prvotní obtíže se mu povedlo úspěšně se do něj zakuklit. Zamrvil se, aby našel pohodlnější polohu pro hlavu.

"Doktore?"

Horečně se překulil na druhou stranu, ačkoli vše, co z Erika mohl vidět, byla tmavá silueta.

"Ano?"

"Slibte mi, že zítra ráno odsud odejdete."

"Eriku…"

"Odejdete a zapomenete na mě."

"Ne." Sung se k pacientovi kvapně připlazil. "Neblázni. Tohle by Minwoo přece nechtěl…"

"Minwoo?" V bledém svitu měsíce spatřil, jak se Erikova ústa zvlnila v trpkém úsměvu. "Nebo vy?"

"Oba," hlesl Hyesung zoufale. Nahmatal Erikovu ruku a propletl s ním prsty. "Já tě prosím. Nesmíš ho nechat - …" Nedořekl. Letmý dotek mužových rtů na jeho čele ho dokonale odzbrojil.

Měl v plánu do něj hučet tak dlouho, jak jen bude třeba, aby ho přiměl změnit názor, ale teď… nebyl s to. Nedokázal. Nemohl.

V nevinném objetí pacientových paží se nechal ukolébat k neklidnému spánku.

***

Brzké sluneční paprsky ho zašimraly v obličeji. Nakrčil nos, protáhl se a pootevřel jedno oko. Pohled na prázdný spacák ho ale rázem probral z rozespalého útlumu.

Ne!

O překot se vřítil do kuchyně.

Jong Woon, se sbaleným batohem položeným u nohou, postával u linky a upíjel vodu ze sklenice.

"Kde je Eric?" vyštěkl Hyesung zuřivě.

Mladší k němu netečně stočil zrak.

"Kde je Eric, Yesungu?!"

"Je konec, doktore."

Shinův žaludek udělal krkolomný přemet vzad. "To - to nemyslíte vážně! Kam šel?! Proč jste ho nezastavil?!"

"Musím vám to opakovat pořád dokola?" povzdechl si černovlasý otráveně. Vylil zbytek vody do dřezu a sklenku schoval do batohu. "Odcházím. A vy byste měl taky."

"Kdy odešel?"

"Před chvilkou. Pět minut, víc to nebude."

"A kam?"

Jong Woon potřásl hlavou a hodil si batoh na záda.

"Yesungu, prosím…!" Brunet se zachvěl. Ten soucitný výraz v mladíkově tváři ho z nějakého důvodu palčivě zabolel.

"Na střechu. Nejspíš."

"Děkuju!" vyhrkl Hyesung a prohnal se kolem něj do chodby.

Klika u vchodových dveří cvakla.

"On nechce zachraňovat, doktore." Jong Woon zvýšil hlas, aby ho druhý slyšel. "Rozumíte? Ten jediný, koho ještě můžete zachránit, jste vy sám."

"Na to už je pozdě," šeptl Shin. Rozevřel dveře dokořán a opustil bezpečnou zónu bytu. "Sbohem, Yesungu."

Protože cokoli méně definitivního by bylo jen holé pokrytectví.

Prohnal se pěti zbývajícími patry a bez dechu vpadl na střechu. Horečně se rozhlédl po omšelém betonovém prostranství.

Stál napravo od něj, na vyvýšeném okraji střechy, s rukama zlehka roztaženýma, jako by se chystal vzlétnout.

Klidný.

Připravený.

Rozhodnutý.

Ohlédl se, když Hyesungův bezútěšný výkřik proťal líné ranní ticho. Vítr mu hravě cuchal vlasy a jeho tvář, najednou tak plná života, se Sungovi zdála krásnější než kdy dřív.

Jejich oči se na vteřinu setkaly a pověděly si víc, než by kterýkoli z nich dokázal vyjádřit slovy.

"Utečte odsud, dokud je čas, doktore. Alespoň jednou mě poslechněte. A nenechte si zničit život. Prosím vás."

"Tak mě neopouštěj…" Dozvuk poslední plané prosby se roztříštil s první slzou. Hyesung jí však nedbal. Ani těch, které následovaly.

Je konec.

Rezignoval. Na všechno.

Eric zvedl koutky úst v náznaku toho charakteristického nečitelného úsměvu. Úsměvu, který doktor Shin tolik miloval. "Děkuju vám. Za všechno."

Obrátil se k horizontu. Cítil, jak Andy samou nedočkavostí stiskl jeho dlaň v té svojí o poznání pevněji. Pohlédl na něj a usmál se.

A potom zavřel oči a vykročil do prázdna.