Hra s ohněm - 8. kapitola

Key, zachumlaný v elegantním černém kabátu a dlouhé šále, kráčel se zamyšleným výrazem ve tváři tichým, ztemnělým parkem. Zvuky, ozývající se z ulice, spolehlivě umlčel hudbou linoucí se ze sluchátek malého MP3 přehrávače, který nosil vždy, pro případ nutné potřeby relaxace, po ruce.

Byl tak pohroužen do vlastních úvah, že si ho všiml skutečně až tehdy, když do sebe vrazili. Oba skončili na zemi a pět krabic s pizzou taktéž.

"Au! Nemůžeš dávat - !" osopil se na druhého Key, ale jakmile jej poznal, vytřeštil oči. "Jonghyune?!"

"Nazdar," zabručel Hyun. "Nečekal bych, že napálím zrovna do tebe." Zamračeně se rozhlédl kolem sebe. "A že spolu zdevastujem večeři."

Key od něj rychle odvrátil pohled a radši pohlédl na nebohé pizzy. Krucinál! To je jako ta Heechulova za vlasy přetažená teorie - prý když na někoho intenzivně myslíš, dříve či později ho úplnou náhodou potkáš. Copak to fakt může fungovat?! Blbost! Navíc já na NĚJ nijak intenzivně nemyslel… vlastně úplně minimálně… Ach jo, proč lžu sám sobě?

Jonghyun se zatím s povzdechem zvedl a začal ze země sbírat papírové krabice a pizzy, všechny promočené od sněhu. Key se natáhl po jedné z krabic, která ležela kousek od něj, aby z víka zjistil název restaurace. "To je kousek odtud, že?" ukázal s tázavým výrazem na název restaurace na krabici.

Hyun se k němu otočil. "Jo," přikývl a papír i nepoživatelnou večeři vyhodil do koše. "A musím se tam vrátit, protože přijít domů bez pizzy by byla vyložená sebevražda."

"Fajn. Vrátíme se a já to zaplatím."

"Cože?" zůstal na něj hnědovlasý mladík ohromeně zírat. "Ne, to - ."

"Hele, nehodlám ti dávat záminku k tomu, abys mě mohl terorizovat tím, že jsem vám zničil večeři a ani se nenamáhal nějak napravit způsobené škody," ušklíbl se Key.

Jonghyun se ironicky pousmál. "No do háje. A já se tak těšil, jak ti budu posílat výhružné vzkazy po poslíčkovi s pizzou…"

►►►

"Můžeš mi vysvětlit, co jsi s těmi předešlými pizzami udělal?" zeptal se nevěřícně Lee Donghae.

"Bylo jim horko. Tak jsem je zchladil ve sněhu," zazubil se na něj Jonghyun. Key vedle něj se kousl do rtu, aby nevyprskl smíchy.

"Že já se vůbec ptám," protočil Hae oči. "Mimochodem, není pro vás tři pět pizz přece jen trochu moc?"

"Vždyť nás znáš, co zbude, schováme na horší časy. A navíc, nebudeme na ně tři, ale čtyři. Dneska hostíme lorda Choie."

Key se k němu překvapeně obrátil. "Minho je u vás?"

Jonghyun přikývnul. "Dokonce přes noc. Je pro mě záhadou, jak se Taeminovi povedlo oznámit to Onewovi a nepřivodit mu tím infarkt."

"Nekecej! Onew to fakticky rozdýchal?" zafrkal Donghae smíchy.

"Jo, ale teď je ještě otázka, jestli to vážně skousnul. Protože jestli ne, požene Minha ze dveří podobně milým způsobem jako Kyuhyuna."

"No, být Taeminem, preventivně schovám všechny paličky, sekáčky, nože i vidličky, co doma máte."

"Onew je schopný svého rivala ubodat i propiskou," zavtipkoval Hyun a rošťácky mrkl na Keyho. "Což znamená, že je Minho vlastně v bezprostředním ohrožení života. Neměl by s tím pan bodyguard něco dělat? Třeba… jít se mnou k nám a chrabře lorda Choie bránit vlastním tělem?"

Kibumovy rty se zvlnily do svůdného úsměvu. "To zní rozumně. Vážně bych Minha neměl nechávat napospas psychopatickému Onewovi."

"A pizzy bude dost, hlady tě neumřít nenechám."

"Tvá pozornost mě opravdu dojímá."

"A určitě ti i najdu nějaké pěkné místo na spaní."

"Páni, kde se v tobě všechna ta galantnost bere?"

"To víš, já jsem samé překvapení…"

Donghae na ně jen nevěřícně valil oči. Tohle nemůže být pravda…!

"Tady to je," ozvalo se za ním nečekaně, až sebou polekaně trhl. Otočil se a mechanicky vzal z rukou kuchaře pět na sobě naskládaných krabic.

"Co se tak tváříš, Hae?" podivil se muž a vesele zamával Jonghyunovi.

"Věříš na zázraky, Shindongu?" zeptal se Donghae šeptem.

"Cože? Proč jako?"

"Víš, kdo stojí s Jonghyunem u baru?"

"Jak to mám asi vědět, když mi zacláníš?"

"Kim Kibum! Ten Kim Kibum, na kterého tu už tři dny nadává!"

"No a? Dokud ho neškrtí, je to v klidu, ne?"

"Sakra, kéž by ho škrtil!"

"Tobě by nevadilo, kdyby ti tvůj zaměstnanec, kterému mimochodem před hodinou skončila šichta a už určitě netrpělivě čeká na večeři pro své hladové spolubydlící," významně kývl hlavou ke krabicím v Haeho rukou, "u baru uškrtil šlechtice?"

"Rozhodně míň, než to flirtování!"

Shindong se zarazil. "Flirtování? Fakticky?"

"Jo!" zaúpěl Donghae. "Je to absolutně šílený!"

"Takže se mu konečně rozsvítilo."

"Ha?!"

"Ale no tak," ušklíbl se Shindong, "vždyť celý tři dny nemluvil o nikom jiným než o té zazobané, nafintěné, černovlasé krasotince. Proč asi?"

"Nemluvil, ale nadával. V tom je zásadní rozdíl.

"Jo, jenže Jonghyun nadával jen proto, že si to nechtěl přiznat."

"O čem to zas mluvíš?!"

"Kristova noho, Hae! To jsi fakt tak zabedněnej?" obrátil Shindong oči v sloup. "Vždyť je to úplně evidentní! Jonghyun se do něj prostě totálně zabouchnul."

"Eh?" vypadlo z Dongheaho inteligentně.

"Tak kde to vázne?" zavolal na ně Hyun. "Celkem rád bych se domů dostal ještě dneska."

Hae Shindongovi věnoval poslední užaslý pohled a odpochodoval zpět k barovému pultu. Key zaplatil, Jonghuyn pobral krabice s pizzou a jako dva důvěrně známí přátelé se smíchem opustili restauraci.

►►►

"Omlouvám se, že jdeme tak pozdě. Měli jsme menší… nehodu," zavolal Jonghyun na trojici mladíků v obýváku, zatímco si v chodbě zouval boty.

"Jak to myslíš "jdeme"?" vykoukla z pokoje nechápavě Taeminova blonďatá hlava. "Jé, ahoj, Keyi!"

Okamžik na to se za Minem vynořili i Minho a Onew. Pozdravili oba příchozí, načež Minho prohodil ke Kibumovi: "Neber to špatně, rád tě vidím, ale - co tu proboha děláš?"

Key našpulil pusu, přešel k němu a zatahal ho za lokýnku dlouhých tmavých vlasů. "Umíš si představit, co by mi Siwon provedl, kdybych dovolil, aby se ti něco přihodilo? Co ty víš, můžeš se tu třeba udusit pizzou. Nebo tě úplnou náhodou zadusí něčí polštář." Po téhle poznámce dostal Jonghyun nekontrolovatelný záchvat smíchu. Onew zřejmě narážku na svou maličkost také pochopil, protože je oba probodl nazlobeným pohledem. Key si však ani jednoho z nich nevšímal a pokračoval: "Takže já jsem tu proto, abych něčemu takovému zabránil a zároveň chránil svůj krásný obličej a psychickou stabilitu před vražednými pěstmi tvého krutého nepokrevního bratra. To jako vážně. Abys věděl, jednou z mých nejhorších nočních můr je setkat se tváří v tvář s Siwonovými bicepsy."

"Tak za tohle prohlášení by tě Heechul vynesl v zubech," podotknul s hranou vážností Minho. "Copak nevíš, že konfrontaci s kteroukoli částí Siwonova těla je nutné považovat za posvátnou?"

"Chul si může říkat, co chce, on sám stejně považuje za posvátnou jen jednu… a ta nemá s bicepsy nic společného…"

Minho se smíchem pozvedl ruku, jako by chtěl Keyova slova zarazit.

Kibum se na něj ušklíbl: "Chápu, nechám si to pro zkaženější společnost." A blýskl po všech přítomných svým zářivým hollywoodským úsměvem.

►►►

Vesele naladěný večer, probíhající ve znamení smíchu a pizzy, v půl jedenácté ukončil Onew s tím, že někteří (to jako on) zítra musejí do práce a jiní (to jako Taemin) do školy.

"Zvedejte se, musíme roztáhnout gauč. Minnie, přines náhradní peřinu a polštář!"

"To Keyho vážně necháme spát na gauči?" stáhl Taemin nesouhlasně obočí, jen co se vrátil z Jonghyunova pokoje.

"Když půjdete na gauč ty a Minho, může spát u tebe," pokrčil Onew rameny.

Blonďák se zatvářil zděšeně a dotčeně zároveň. "Na té nepohodlné příšernosti? Zbláznil ses?! To ani náhodou! Nedovolím, aby se mi Minho probudil celý rozlámaný," odsekl a pohladil svého přítele láskyplně po tváři.

"Tak si na gauč lehnu já a Key bude spát v mém pokoji," rozhodl Jonghyun. "Mám zítra volno, takže mě noc na naší nechvalně známé pohovce nezabije."

Key se na něj s pousmáním, ale poněkud provinile podíval. Hyun mu úsměv mnohem optimističtěji oplatil.

"Ale no tak, slíbil jsem přece, že ti najdu nějaké pěkné místečko na spaní, ne? A moje ložnice je stoprocentně to nejhezčí místo v našem bytě. Jo a vy dva, ne abyste mě v noci budili," upozornil Minha s Taeminem. "Pokud hodláte něco provozovat, tak jen velmi potichu."

Min vytřeštil oči a zrudl jako rajče. "Blbče!" prskl, chňapl Minha za ruku a odtáhl ho do svého pokoje.

Onew, zvyklý časté na roztržky svých dvou spolubydlících, jen zakroutil hlavou, s povzdechem popřál dobrou noc a odebral se do své ložnice.

"Opravdu to přežiješ?" brouknul Key a kývl hlavou k rozestlané pohovce.

"Myslím, že jo," zakřenil se Jonghyun. "Ale kdyby náhodou - poskytnul bys mi první pomoc, kdybych ráno nedýchal?"

"No, při pokusu o masáž srdce bych ti nejspíš zlámal všechna žebra…"

"Hmm, kdybys to lámání proložil dýcháním z úst do úst, nechal bych si to líbit."

Key se tiše zasmál a než zamířil do pokoje, šťouchl do Hyuna loktem. "Ještě aby ne. Dobrou noc."

Jen co zavřel dveře, padla na něj ohromná únava. Vděčně lehl do Jonghyunovy postele a spokojeně se oddal blaženému spánku.

►►►

"Šípková Růženka se nám probudila?" uvítal Jonghyun Keyho se širokým úsměvem. "No, jak tak koukám, vstávat ve čtvrt na dvanáct je pro tebe asi pořád moc brzo, co?"

"Víš co, zlato? Trhni si," vyplázl na něj Kibum jazyk a odporoučel se do koupelny. Když se za nějakých deset minut vrátil zpět do obýváku, čekala pro něj na stole připravená obložená houska a hrnek horkého čaje. Překvapeně pozvedl obočí.

"Čím jsem si tohle milé zacházení zasloužil?"

"Milé zacházení? Jen dohlížím na to, abys neumřel hlady," opáčil Jonghyun prostě.

Jo, jasně, pomyslel si Key rozmrzele, nahlas však řekl: "Tak díky," a pustil se do pozdní snídaně. Znovu promluvil, až když dojedl housku. "Máš dneska něco v plánu?"

Hyun zvědavě zvedl pohled od televizního programu. "Proč se ptáš?"

"Mohli bychom zajít na oběd," nadhodil Key a napil se čaje.

"Zveš mě?"

"Jo. Předtím se ale ještě zastavíme u mě. Mít na sobě dva dny stejné oblečení ve mně totiž vyvolává dost nepříjemný pocit specifické klaustrofobie."

►►►

"No… teda!" vydechl Jonghyun ohromeně a nevěřícně se rozhlížel kolem sebe.

"Líbí?"

"Ehm, já vlastně nevím. Asi jo, ale nepřipadá ti to tu trochu moc obrovské? Vždyť náš byt by se sem vešel nejmíň čtyřikrát!"

"Mám nechutně bohatou rodinu," pokrčil Key rameny, jakoby se tím všechno vysvětlovalo. "Jdu se převléknout. Chovej se tu jako doma." A zmizel za jedněmi z dveří, za nimiž Hyun hádal příšerně velký šatník s příšerně příšernou spoustou značkového oblečení.

Zvědavě se vydal na obhlídku bytu. Se zaujetím nakukoval do všech místností a přitom upřímně litoval každou služebnou, která kdy musela tenhle gigantický apartmán uklízet.

"Tak tohle už je doopravdy moc!" Myslel, že po té hydromasážní vaně, do níž by se s přehledem vlezli i tři lidé, a obýváku, který svými rozměry přesahoval velikost celého jejich bytu, ho tu už nic nemůže překvapit. Avšak teď viděl, že až postel v Keyově ložnici tomu všemu nasadila onu pomyslnou korunu.

"Co se ti na ní nezdá?" Kibum došel k němu, ruce přeložené na prsou.

"Velikost?" odtušil Jonghyun. "Dali ti k ní aspoň GPS navigaci?"

Key se ušklíbl. "Tak moc velká zase není. Klidně se můžeš přesvědčit."

"A co takhle mě v ní provést?" zahořely Hyunovi v očích veselé ohníčky. Chytil Keyho za loket a s veselým zavýsknutím ho stáhl do peřin. Černovlasý vybuchl smíchy. A jen co se trochu uklidnil, popadl polštář a přetáhl jím Jonghyuna po hlavě.

Bláznivé pochechtávání oba pomalu přešlo, přesto to nevypadalo, že by měli v plánu se z postele zvednout. Ani se nehnuli. Dál leželi vedle sebe a v naprosté tichosti si vzájemně hleděli do očí.

A pak Jonghyun, naprosto okouzlen půvabem jemných rysů Kibumova obličeje, zvolna, snad aby dal druhému čas na rozmyšlenou, natáhl ruku, aby se mohl prsty zlehýnka dotknout té úchvatně dokonalé tváře.

Key se při tom letmém kontaktu bezděčně zachvěl. Už si nic nenalhával. Cítil, jak neobyčejně ho Jonghyun přitahuje. Zároveň mu ale v hlavě vyděšený hlásek stále dokola opakoval: To je špatné. Špatné. Špatné. Špatné!

"Tohle ne - ," vydal ze sebe ochraptěle, avšak Hyun ho v mžiku umlčel něžným polibkem.

"A proč ne?" šeptl s úsměvem, když po chvilce rozpojil jejich rty. "Nikdo tu není, nikdo nás nevidí…"

Kibum se slastným povzdechem zavřel oči. "Máš pravdu. Kašlu na pitomé společenské konvence."

Jonghyun spokojeně kývl. Přiměl Keyho přetočit se z boku na záda, aby si nad něj mohl obkročmo kleknout, a znovu si hladově přivlastnil jeho rty.

Černovlásek se mezitím jal knoflíček po knoflíčku rozepínat Hyunovu košili, která posléze skončila odhozená kdesi na zemi.

Starší se nenechal zahanbit, rukama vklouzl pod Keyovo tričko a bez zbytečných cavyků mu ho přetáhl přes hlavu. Odpoutal svou pozornost od rtů a vydal se motýlími polibky mapovat mladíkovu nově odhalenou kůži. Provokativně jazykem jen letmo polaskal jednu jeho bradavku, za což si od Keyho vysloužil mrzuté zavrčení.

Jonghyun se pobaveně pousmál. "Něco se nám nelíbí?" zavrněl mladšímu do ucha.

Key se neobtěžoval s odpovědí, místo toho s triumfálním úšklebkem mírně nadzvedl pravé koleno, kterým dráždivě zatlačil na Hyunův rozkrok. Starší mladík se neubránil vzrušenému zasténání.

"Hraješ… pěkně nefér, víš o tom?"

"No dovol, já jsem nevinnost sama," našpulil Key dotčeně pusu, načež nasadil zamyšlený obličej. "Oprav mě, ale nechtěli jsme jít náhodou na oběd?"

"Hmm, asi chtěli," odvětil Jonghyun a lehce Kibuma kousl do ušního lalůčku. "Nevím jak ty, ale já mám teď chuť na něco úplně jiného."