Hra s ohněm - 9. kapitola

"Vidím to na tobě! Tak mluv!" zařval Heechul a povalil Keyho na pohovku.

"Slez ze mě! Siwone, zkroť si laskavě tu svou zlou ženu!"

Won se však jen ušklíbl: "Máme shakespearovský den? Minho, budeš Julie?"

"Ts! Ranil jsi mé city, Wonnie!" zafňukal Heechul. "Nejromantičtější příběh všech dob, a on nabídne roli své osudové partnerky Minhovi!"

"To zavání incestem," zamyslel se Key a v nestřežené chvíli shodil Chula na zem.

"Jasně, nepokrevní incest. Na to můžete přijít fakt jenom vy," vzdychla Jessica a přehodila nohu přes nohu. "Já bych třeba Minha a Siwona jako pár jenom podporovala. Přinejmenším proto, aby tady "zlá žena" aspoň jednou v životě poznala, co je to žárlivost."

"Na tom něco bude," uznal Sungmin a zazubil se na Heechula. Ten pohrdavě pohodil hlavou a otočil se zpátky na Keyho.

"Vyklop to. S kým spíš?"

"S tvým nevěrným Romeem ne, víc tě nemusí zajímat," odseknul Kibum a upravil si rozcuchané černé vlasy. Snažil se nevnímat Minhův pronikavý pohled a nepříjemný pocit, který ho děsil představou, že mu tmavovlasý mladík vidí až do žaludku.

"To jsou mi ale novinky!" vypískl najednou Sungmin a zamával svým iPhonem. "Dorazí návštěva z Číny!"

Heechul v mžiku zapomněl na Keyova tajemného milence. "Dej to sem!" dychtivě se zahleděl na malou obrazovku. "Doufám, že budou lepší než ti poslední. S těmi nebyla žádná sranda."

"Poslední tu přece byla ta skupinka Japonců. A na tu sis rozhodně nestěžoval," zašklebila se Jessica.

"Ještě aby! Snad jen že nám chyběl pořádný seme…"

"Dobrý, všichni si to umíme představit," zarazil ho Minho v podrobnějším vyprávění. Heechul se usmál, ale pak si zničeně povzdechl.

"Co je?" zamračil se Key.

"Uvědomujete si, že tu vlastně zatím nebyli žádní sexy Číňani? Co když ani žádní sexy Číňani neexistují?! Vy dva, Romeo a Julie," houkl na Siwona a Minha, "vy jste tam studovali. Takže? Existují nebo ne?"

"Když řeknu, že jo, začneš vyšilovat, že si myslím, že je sexy i někdo jiný než ty," odtušil Siwon kousavě. "Tudíž nehodlám odpovídat. Minho?"

Mladší Choi sebou překvapeně trhl. "Co - cože?"

"Á, Minho už na nějakého zavzpomínal," uculil se Heechul. "Že jo? Prosím! Prosím! Řekni, že aspoň jeden existuje!"

Tmavovlasý rádoby lhostejně pokrčil rameny. "To, jestli je sexy, je přece věc názoru."

"Možná… Tak kdo to je? Spolužák?"

"Ne, chodil o dva ročníky výš."

"A jmenuje se…?"

"Do toho ti nic není."

"Ale, ale, Miinhooo," našpulil Heechul pusu. "Copak jsi s ním měl?"

"Říká ti něco slovo "přátelé"?"

"To jakože se na jedné škole sejde sexy Číňan se sexy Korejcem a za celou dobu se spolu ani jednou nevyspí?"

"Správně... Sexy Korejec, hm? Díky, to nemuselo být," prohodil Minho s ušklíbnutím.

Chul nevěřícně zakroutil hlavou. "Není zač, ale - pff, vždyť takovýhle chování je přece proti všem zákonům přírody!"

"Omyl. Pouze proti tvým zákonům," opravil ho Siwon. Jessica, Key a Sungmin souhlasně přitakali.

►►►

"Kamže to jedeme?" zívl černovlasý mladík a protáhl se. "Henry?"

Mladší brunet vzhlédl od knihy. "Do Soulu."

"Hm, fajn, tam snad nudou neumřu."

"Nejedeme se bavit, ale pracovat."

"Jo, ale v utajení. Takže se musíme bavit, abychom nebyli nápadní," opáčil černovlásek a naklonil se k vysokému zrzkovi, mlčenlivě sedícímu u okna. "Zhoumíku, přestaň studovat tu složku! Nic nového už z ní stejně nevyčteš."

"Hangengu, buď tak hodný a mlč."

"S vámi dvěma je teda zábava," zašklebil se Hangeng ironicky. "Nejste příbuzní?"

"Čemu nerozumíš na slově "mlč"?" zavrčel Henry a vztekle zaklapl knihu. "Co jsem komu udělal, že musím strávit minimálně měsíc s tebou za zadkem?!"

"A myslíš snad, že já z toho skáču štěstím do stropu?!" naštvaně vyštěkl Hangeng a přeložil ruce na prsou. "Zhoumi, neser mě a zavři to!"

Mi s povzdechem odložil složku na volné sedadlo a pohlédl na Henryho. "Standardní postup?"

Brunet přikývl. "Jako obvykle."

"A… asi netušíte, o které rodiny se přesně jedná, že?"

Hangeng pokrčil rameny. "Ne, projednával to můj otec. Další instrukce dostaneme až na místě."

"Aha, jasně," zamumlal zrzek nepřítomně. Přestaň se nervovat! V Koreji přece žije spousta Choiů. To by musela být zatraceně velká a vypočítavá náhoda, aby se jednalo zrovna o něj… Ale na druhou stranu - copak se s ním nechci zase vidět? S tichým povzdechem se zadíval na krajinu míhající se za oknem. Jakže se to říká? Sejde z očí, sejde z mysli? Chmm, už jsou to dva roky a já na něj nezapomněl ani v nejmenším…

Zhoumi se pohodlněji opřel, zavřel oči a nechal se unést vzpomínkami.

►►►

"Pokud se ještě někdy přiblížím k alkoholu, jednu mi vraž," zamručel Minho a vděčně se o Zhoumiho opřel. Ten ho se smíchem jednou rukou objal kolem pasu.

"Tvé přání je mi rozkazem. Víš ale, že moc dlouho už tě hlídat nebudu."

"No sakra. To abych si našel nového bodyguarda."

"Opovaž se!"

Minho se zachichotal. "Ale, Mi, snad bys nežárlil?"

"To víš, že jo," ušklíbl se starší. "A jak!" Vytáhl z kapsy Minhova saka klíče, odemkl dveře jeho pokoje a společně vešli dovnitř.

Mladší z mladíků si to hned zamířil k posteli, na níž se rozvalil. "Musím se ostříhat," konstatoval poté, co zamračeně prostudoval svou ofinu.

Zhoumi nesouhlasně zavrtěl hlavou a přisedl na kraj lůžka. "To jako chceš hrdě vystavovat ty svoje odstátý uši?"

"Nejsou odstátý. A vůbec, proti tvýmu nosu jsou moje uši naprosto dokonalý," přimhouřil Minho oči, načež se kdoví proč bláznivě rozesmál. "Jéžiši, já jsem fakt namol."

"To teda jsi," souhlasil Zhoumi. "A pokud vím, můj příšerný nos ti nikdy nijak nevadil."

"Taky že mi nevadí. Mám tvůj nos rád," broukl Minho. "Doufám, že mi ty opilecké kecy odpustí a nebude se zlobit."

"To víš, že nebude. Copak nevíš, jak moc tě zbožňuje?"

"Vážně? Hmm," mladší se usmál, "máš moc milý nos."

Zhoumi se zatvářil naoko uraženě. "A já snad milý nejsem?"

"Ale jooo! To víš, že jsi! A taky tě mám rád. Dokonce víc než tvůj nos. A víš jak moc? Táááákhle!" roztáhl Minho ruce a dostal další záchvat hihňavého smíchu.

Starší ho se smutným pousmáním pohladil po vlasech. "Nebudeš se stříhat, že ne?"

Minho na něj nechápavě zamžoural. "Ty mě nemáš rád?" dotčeně našpulil pusu.

Zhoumi nasucho polkl. Stálo ho téměř nadlidské úsilí nepoddat se neodbytné touze mladšího mladíka políbit a odtrhnout pohled od jeho hříšně svůdných rtů. "Jak jsi na to přišel?" váhavě zareagoval na předchozí dotaz.

"Změnil jsi téma. A to se nedělá. Nebo tvůj nos by to určitě nikdy neudělal."

"To asi proto, že můj nos nemluví."

"Škoda. Vedli bychom spolu vážnou, duchaplnou konverzaci," pravil Minho s překvapivou seriózností, vzhledem k svému značně podnapilému stavu. "Proč vlastně nechceš, abych se ostříhal?"

"Protože tě chci vidět s dlouhými vlasy," opáčil Mi prostě.

"Hm, tak to půjde asi těžko. Za měsíc máš závěrečnou zkoušku. A moje vlasy tak rychle nerostou."

"No a co? Dokončím školu. Neumřu. Takže se můžeme dál vídat."

Minho potřásl hlavou. "Nelži. Dokončíš školu a zmizíš bůhvíkde. Spoutaný pravidly rodinného řemesla."

Zhoumi nedokázal skrýt překvapení. "Říkal jsem ti přece - ."

"Vím, co jsi říkal. A hádám, že bys byl rád, kdyby to pořád platilo. Jenže neplatí. Neutečeš tomu."

"A k tomu jsi dospěl jak?"

"Jednoduše. Prostě to vidím," řekl Minho unaveně. "Za těch pět let už tě přece jenom znám a všiml jsem si té změny po návštěvě tvého otce."

"Tobě nic neujde, co?" Starší sklopil oči. "Je mi to líto," šeptl. "Nechci to dělat. Nechci být jako on."

Minho se velmi opatrně posadil, nechtěl riskovat svůj podrážděný žaludek, a vzal Zhoumiho za ruku. "Povíš mi konečně, o co jde?"

"Ne," zavrtěl druhý razantně hlavou. "Prosím tě, nechtěj to vědět. Já - já nechci, abys mě nenáviděl."

"Proč bych tě měl nenávidět? Neblázni, tak hrozné to přece být nemůže."

"Věř mi, že je. Je to horší než hrozné." Zhoumi se zatvářil znechuceně. "A já s tím nezmůžu vůbec nic…" povzdechl si zničeně, načež upřel prosebný pohled na Minha. "Slíbíš mi něco?"

Minho ho chvíli zkoumavě pozoroval, než se o kousek poposunul a opřel hlavu o jeho rameno. "Copak?"

"Že se nikdy nestaneš typickým korejským aristokratem."

Mladší se usmál. "Slibuju. Toho se rozhodně bát nemusíš."

"Nemám ti to radši někam napsat? Já jen, aby sis to zítra pamatoval," poznamenal Zhoumi s úšklebkem.

"Hej!" Minho ho dloubl loktem do žeber. "Tolik jsem toho zase nevypil!"

"No, na tvoje poměry toho bylo dost."

"Na moje poměry? Teda promiň, že nechlastám první ligu," odfrkl Choi uraženě a demonstrativně se chtěl od staršího odtáhnout, avšak Zhoumi ho v mžiku uvěznil v pevném objetí.

"Ale no tak, vždyť víš, že tě miluju takového, jaký jsi," zamumlal a pročísl prsty jeho husté, tmavé vlasy.

Minho se zarazil. "Počkej. Miluješ jako miluješ? Nebo miluješ jako miluješ?"

"Ehm, ono má to slovo víc významů?"

"Zrovna teď nevím, jestli přímo tohle slovo, ale láska má spoustu významů… nebo druhů… nebo čeho. Ale to je fuk, končím. Začíná mě bolet hlava. A," dlouze zívl, "asi se mi chce spát nebo co."

"Jasně, nač probírat hloubku mých citů," zahučel Zhoumi sarkasticky.

"Můžeme je probrat zítra, za střízliva," odvětil Minho a s dalším zívnutím žuchl do polštářů.

Starší na tváři vyloudil neveselé pousmání. "Až budeš střízlivý, nebudu k tomu už mít odvahu," opáčil a natáhl se pro peřinu, aby mohl mladšího přikrýt.

Minho se zatvářil zamyšleně. "Mi?"

"Hm?"

"Ty mě… vážně miluješ?"

Starší mladík pár vteřin zaujatě uvažoval, zda-li by se Minho takhle prostě a jednoduše zeptal i za normálních okolností, načež s pokrčením ramen odpověděl: "Proč se ptáš na něco, co už stejně víš?"

"Vím?"

"Ty nevíš, jestli to víš?"

"No… asi ne."

Zhoumi se rozesmál. "Tak se tím netrap. Stejně sázím na to, že si toho zítra z dneška moc pamatovat nebudeš." Odhrnul Minhovi vlasy a políbil ho na čelo. "A teď už spi."

"Kdyby mě tak strašně nebolelo přemýšlet, takhle snadno by ses z toho nevykroutil," zabručel Minho, zavřel oči a zachumlal se do peřiny. "Dobrou, Mi."

Usnul téměř okamžitě, avšak Zhoumi se ještě dlouho neměl k odchodu. Pozoroval Minhovu klidnou spící tvář a hlavou mu vířily chmurné myšlenky.

►►►

Dlouhé zadrnčení zvonku Minha vyhnalo z koupelny. Za pochodu si stáhl vlasy do culíku a otevřel dveře. "Co ty tu chceš?" vzdychl a pustil Heechula dál.

"Jsi milej jak Siwon po ránu s kocovinou," ušklíbl se Chul. "Hoď sebou, frčíme do kavárny, budeš nám dělat parťáka."

"Cože?"

"Máme sraz s Číňánky. Dneska. A potřebujeme do týmu jednoho hezkého, chytrého a hlavně velmi nekontaktního Korejce," vysvětlil starší se zářivým úsměvem.

"Zajímavé. Tak čau."

"Minho, prosím! Půjdeš, že jo?" Heechul zamrkal a nasadil svůj výraz rozkošné porcelánové panenky. "Vždyť Taemin je ve škole, tak stejně nemáš do čeho píchnout." Na okamžik se zarazil a když mu došlo, co řekl, propukl v hurónský smích.

Minho si hluboce povzdechl. "Myslíš ty vůbec někdy na něco jinýho?"

"Jo, teda pokud se neprobudím vedle Wona…"

"Ty jsi fakt beznadějnej případ, Heechule."

"Ale za to může Siwon! No vážně! Tak hele, když ho někdo donutí, aby nespal odhalený do půl těla, budu po ránu schopný myslet… třeba na snídani."

"Takže je to vlastně vina Siwonova hrudníku?"

"Přesně!" přitakal Chul a mrknul na mobil. "Tak honem, Minho, pohni už konečně zadkem, za chvíli tam máme být."

"Copak já souhlasil, že půjdu?"

"Neštvi mě. Nechce se tam po tobě nic víc než přirozený, zářivě okouzlující úsměv - a takový přece zvládáš excelentně."

"Ano, stejně jako ty. Což znamená, že si ho můžeš klidně vykouzlit sám."

"Taky že jo, ale pro čest všech šlechticů potřebujeme, abys dorazil i ty."

"A k čemu tomu budu platný?"

Heechul se pousmál. "Tak na rovinu - Key je šíleně arogantní a zahleděný do sebe. Siwon je taky nadutec až hrůza a navíc občas i děsně agresivní. Sungmin a Jessica jsou urážliví a naprosto pitomoučcí. A já… radši ani nemluvit. Takže potřebujeme do party alespoň jednoho milého, chytrého, zdvořilého, nedomýšlivého a samozřejmě pohledného člena, který neskáče do postele s každým chlapem, který se na něj usměje. Tak co, poznáváš se?"

"Ehm…"

"No tak, Minho! Nemůžeš nás nechat ve štychu! Prokaž službu vlasti! Prosíííím!"

"Dobře, dobře," zarazil ho Choi s povzdychnutím. "Dej mi pět minut. Jen se převléknu do něčeho… vhodnějšího."