Hra s ohněm - 10. kapitola

"Co přimělo mého sexy právníka tak najednou změnit názor?" zavrněl Kyuhyun spokojeně a vzal Yesunga za ruku. "Ani nepamatuju, kdys na mě naposledy čekal před školou."

"Za to poděkuj Taeminovi," usmál se černovlasý. "Nebo vlastně spíš lordu Choiovi. Ten má největší zásluhu na tom, že už nejsme hlavní senzací vaší školy."

"Jo, ale myslím, že by vám ten post klidně mile rád vrátil. A já taky," poznamenal Taemin s povzdechnutím.

Jonghyun ho se smíchem poplácal po zádech. "Tak to holt dopadá, když máš přítele s modrou krví. Popularita zaručena."

"Vždyť já vím… Mimochodem, proč ty tu vůbec jsi?" zeptal se Min podezřívavě.

"Přece abych si z tebe mohl celou cestu domů utahovat," zašklebil se Hyun a překvapivě ladnou otočkou se vyhnul Taeminově pěsti. "Ovšem jestli se u toho budu muset dívat, jak se pan sexy právník mucká se svým štěnětem… No vidíš, Yesungu, zapomněl jsi mu vzít vodítko!"

"No dovol, já jsem poslušné štěně," ohradil se Kyuhyun a dotčeně našpulil rty.

Yesung Jonghyuna praštil pěstí do ramene. "Jo, tak dej mému přítulnému dobrmanovi laskavě pokoj."

"Dobrmanovi?!" Kyu předvedl své dokonalé dramatické provedení dámy upadající do mdlob.

"Chceš být radši pudl?"

"A ty máš rád pudly?"

Starší muž pokrčil rameny. "Ale dobrmany mám radši…"

"Aha, tak to je jiná," usmál se Kyuhyun a sklonil se, aby mohl Yesunga dlouze políbit.

"Nechte si to na doma, proboha," vzdychl teatrálně Jonghyun a obrátil oči v sloup. "Vypadají mi z vás všechny zuby."

Yesung se zlomyslným ušklíbnutím pustil Kyuovu ruku, spiklenecky na něj mrkl a poté popošel blíže k Hyunovi. "Včera jsem od Sunny slyšel opravdu zajímavou novinku…"

"Jo? No, ono se není čemu divit, Sunny je drbna první třídy... Tak o co jde? Nebo spíš - o koho?"

"O tebe, Jonghyunnie," odvětil Yesung zlověstně sladkým tónem.

Hyun svraštil čelo a neklidně si prohrábl krátké hnědé vlasy. "Co - cože? O mě?"

"Správně. O tebe a tvého hezounkého černovlasého přítele…"

"Ha?!" Jonghyun zrudl až po kořínky vlasů. "Ja - jakého přítele? Nechápu, co si to zase vymyslela…!"

Kyuhyuna stálo téměř nadlidské úsilí, aby se nahlas nerozesmál. Když si však uvědomil, že vedle něj není Taemin, zarazil se a udiveně se otočil. Počkal, dokud se jeho zachmuřený kamarád šnečím tempem nedošourá až k němu, a tázavě se na něj zadíval. "Co je s tebou? Trable v ráji?"

Taemin zvedl pohled, až dosud upřený do země, a zvedl koutky v náznaku mírného úsměvu. "Ne…" zavrtěl blonďatou hlavou. "Vlastně o nic nejde."

"Řekl bych, že 'nic' vypadá jinak. Tak co se děje?"

Minovi znachověly tváře. Začal si nervózně hryzat spodní ret a raději opět sklopil zrak k zemi. A když už to vypadalo, že se od něj Kyu odpovědi nedočká, zhluboka se nadechl a vyhrkl: "Nechce se mnou spát!"

Kyuhyun na blonďáčka chvíli hleděl jako opařený, načež dostal šílený záchvat smíchu. Taemin ho probodl navztekaným pohledem.

"Smím vědět, co tě tak pobavilo?!"

"Aby nakonec tvůj perfektní muž nebyl na holky," prohodil Cho, zatímco si utíral slzy, které mu kvůli bláznivému řehotu vhrkly do očí.

"Ty jsi fakt idiot," zamračil se na něj Min. "A já zřejmě taky, když ještě pořád snáším tvou praštěnou existenci."

"Jsem neodolatelný a ty mě miluješ, i když o tom zatím nevíš. Tím to je."

"Tvé sebevědomí mě vždy fascinovalo."

"Celá má osobnost je fascinující," ušklíbl se Kyuhyun. "Ale dost o mně. Jak jsi přišel na to, že s tebou Minho nechce spát?"

"Nooo…" ošil se blonďák. "Jsme spolu skoro tři měsíce… a on se… ehm, v tomhle ohledu pořád k ničemu nemá…"

Kyuhyun se zadumaně podrbal za uchem. "Hmm, no pokud je Jeho lordstvo skutečně takové, jak o něm básníš, řekl bych, že si dává načas proto, abys ty na něj přece jen… nezměnil názor."

"Eh - cože?" vypravil ze sebe Taemin naprosto nechápavě.

"Kde žiješ?" protočil Kyu oči. "Copak neznáš motto dnešní mladé aristokracie - sbalit, užít a zahodit? Mám zato, že Minho prostě nechce, aby sis myslel, že je taky takový."

"Vždyť já vím, že takový není!"

"Jo, ale nenapadlo tě, že si třeba není jistý, že jsi si tím opravdu tak jistý ty?"

Taemin na něj překvapeně zamrkal. "To jakože mi nevěří?"

Kyuhyun si trpitelsky povzdechl. "Ne, ty blbče," ušklíbl se a rozcuchal Minovi vlasy. "To jakože tě miluje."

"Nech toho!" zapištěl Taemin a vysmekl se staršímu mladíkovi dřív, než z jeho účesu stihl vyčarovat prvotřídní vrabčí hnízdo. "Myslíš?" zamyslel se pak. "Myslíš, že mě doopravdy miluje?"

"Co je to za blbou otázku?" zaťukal si brunet na čelo.

"Já jen, že mi to pořád připadá tak nějak… neuvěřitelné. Víš, stává se mi, že se vzbudím a nejsem si jistý, jestli to všechno nebyl jen moc krásný sen. Že ve skutečnosti mě Minho nezná a já ho pořád jen tajně obdivuju za oknem… nebo, že jsme se sice seznámili, ale tváří v tvář už jsme se nikdy nesetkali… anebo, že žádný Choi Minho prostě ani neexistuje - protože je na obyčejného smrtelníka až moc dokonalý..."

"Ty ho vážně žereš, co?"

Taemin obrátil oči v sloup. "Ach jo, ty jsi fakt romantik za všechny prachy. Já se tu pokouším o jemné a citlivé vyjádření svých pocitů… a ty se mě zeptáš, jestli ho žeru?!"

Kyuhyun pokrčil rameny a zazubil se. "Máš říct, že jsme přeladili na sladké, namašlené a růžo - auu!" zařval, když mu zezadu přiletěl přesně namířený pohlavek. "Za co to bylo?!"

"Za nic. Prostě jsem měl chuť tě praštit," odvětil Onew se smíchem.

"Ahoj," pozdravil ho Taemin s úsměvem. "Dneska nějak brzo, ne?"

"To víš, děvčata mají strach, že když budu každý den od osmi do pěti zavřený v obchodě mezi haldami knížek, začne mi z toho hrabat," mávl Jinki rukou, načež se se zaujetím zeptal: "Tak co? Zjistil Minho něco?"

Blonďák potřásl hlavou. "Ne. Key mlčí jako partyzán. Ani Heechulovi se prý nepovedlo z něj nic dostat - a to je teda co říct."|

"Yesung se právě snaží něco vypáčit z Jonghyuna," kývl Kyu ke dvojici kráčející pár metrů před nimi a zvlnil rty ve zlomyslném úsměvu. "Svým ďábelsky yesungovským způsobem."

Onew se rozesmál. "Nevěřil jsem, že to někdy řeknu - ale chudák Hyun. Myslím, že nikdo si nezaslouží zažít Sungův výslech třetího stupně."

►►►

"Sakra, určitě jdeme pozdě!" zaječel Heechul a vystřelil z auta jako namydlený blesk. Minho jen nevěřícně zakroutil hlavou a s povzdechem se mnohem poklidnějším tempem vydal za ním. Ještě při vstupu do kavárny přemýšlel, jak se odtud bude moci co nejrychleji a co nejzdvořileji vypařit, avšak když spatřil, koho se právě svým šarmem snaží jeho přehnaně nadšený společník uhranout, odumřel mu na rtech i automatický pozdrav.

"Čau, Minho!" zahalekal Key a mávnul na tmavovláska, který (z jemu neznámého důvodu) zůstal bez hnutí stát ve dveřích.

Zhoumi, hovořící s Heechulem, se zarazil v půli věty a překvapeně zvedl zrak. Přeslechl se snad? Nebo… Ne, tahle překrásná hnědá kukadla by poznal mezi tisíci. S úžasem ve tváři nechal Chula Chulem a vykročil k příchozímu mladíkovi.

"Mi," oslovil jej Minho s absolutně nečitelným výrazem. "Nevěřil jsem… že tě ještě někdy uvidím."

"To já taky ne. Ale doufal jsem v to," přiznal zrzek a se smíchem roztáhl ruce. "Tak co, budeš si dál hrát na ledového prince nebo mi dovolíš tě obejmout?"

"Co myslíš?" broukl hravě mladší, přistoupil o krok blíž a se spokojeným úsměvem se nechal přivinout do Zhoumiho náruče. Ani jednoho z nich zřejmě nijak netrápilo, že na ně zbytek osazenstva kavárny vyvaleně zírá se směsicí jakési udivené nevíry.

"Vy - vy se znáte?" vypadlo z totálně vykolejeného Sungmina.

"Ano, ze školy," kývl Minho a navzdory Zhoumiho nesouhlasnému zabručení se vyprostil z toho poněkud majetnicky působícího objetí.

Heechulovi se v očích zablýskl výraz dokonalého porozumění. A když se Minho po seznámení s Henrym a Hangengem posadil vedle něj, tiše, avšak s neskrývaným zájmem, se zeptal: "Sexy Číňan?"

"Sexy Číňan," přisvědčil tmavovlasý s teatrální vážností.

Chul se zasnil. "Achich, mít já takovýho kamaráda na škole… Půjčíš mi ho?"

"Ne. Bylo by mi totiž moc líto, kdyby ho tvůj žárlivý přítel zabil."

"Taky fakt. A stejně o mě moc zájmu nejevil. Na rozdíl od Hangenga… Á, omluv mě," uculil se a ladným krokem téměř odtančil k vyzývavě se usmívajícímu černovláskovi.

Minho se zamračil a očima spěšně vyhledal Siwona. Starší Choi stál kousek od něj, ruce měl překřížené na prsou, vztekle podupával nohou a propaloval svého milence vražedným pohledem. K zardoušení Hangenga se však zjevně nechystal, což mladšího více méně uklidnilo.

"Měl jsem za to, že Kim Heechul a Choi Siwon jsou stále partneři. Ale jaktak na to koukám, asi už to nebude pravda," konstatoval Zhoumi se zdviženým obočím a usadil se na uvolněné místo vedle Minha.

"Ale jsou. Heechul na to jen občas trochu zapomíná," odvětil tmavovlásek s povzdechnutím, načež se s úšklebkem obrátil k zrzkovi. "Můžeš mi vysvětlit, co sis to udělal s vlasy?"

Mi se uchechtl. "Máš snad něco proti oranžové?"

"Až na ten šílený nezvyk… Ale co, hlavní je, že neubrala na kráse tvému nosu."

"Je moc milé, že tvé city k němu neochladly," rozesmál se starší.

"Na první lásku se přece nezapomíná," opáčil tmavovlásek a vyprskl smíchy.

Avšak Zhoumi náhle zvážněl, upřeně se na mladšího mladíka zadíval a vzal mezi prsty pramen jeho dlouhých vlasů. "Děkuju," zašeptal fascinovaně.

Minho se kouzelně usmál. "Takže? Jsou podle tvých představ?"

"Žádná z mých představ nebyla tak dokonalá," zavrněl Zhoumi a pohladil tmavovlasého po tváři. "Víš, že jsi ještě krásnější než se pamatuju?"

Mladší cítil, jak se mu hrne červeň do tváří. Odvrátil od Miho svůj rudnoucí obličej a sklopil oči k podlaze. "Proč to zase děláš?!"

"Co dělám?"

"Uvádíš mě do rozpaků," zamumlal Minho mrzutě.

Zhoumi se zakuckal smíchy. "Nooo… možná proto, že vím, jak strašně to nesnášíš?"

Choi po něm sekl nepěkným pohledem, ale než stihl něco ještě nepěknějšího i odseknout, strhl na sebe veškerou pozornost Heechul.

"Co byste řekli trochu… rodinnějšímu prostředí?" zanotoval se širokým, zářivým úsměvem.

"Zveš nás k sobě?" podivil se Key.

Starší Kim zavrtěl hlavou. "Měl bych lepší nápad. Minhooo?"

"Zbláznil ses? Mám nejmenší byt z vás všech!"

"Právě proto."

"Co je to za logiku?"

"A kdo tu mluvil o logice?"

Minho se nadechl a v duchu napočítal do deseti, aby se uklidnil. "Fajn," zavrčel pak a vstal.

"Ano!" zavýsknul Heechul vesele. "Miluju tě, víš o tom?"

"Jo? Já tebe ne," odtušil tmavovlasý jedovatě. Key se Siwonem se jízlivě rozchechtali. Chul si Wona změřil vzteklým pohledem, pro názorné předvedení svého hlubokého dotčení se zavěsil do Hangenga a společně zamířili k východu.

Siwon se s podezřele klidným výrazem připojil k Minhovi a Zhoumimu. "Mohu na tebe mít prosbu, drahý bratře?"

Mladší se na něj tázavě podíval. "Záleží na tom…"

"Budu moct použít tvou vanu?"

"Cože? Proč vanu?"

Won se děsivě ušklíbnul. "Abych v ní mohl utopit Heechula."

►►►

"Nemysli si, že nevím, proč se Yesung vytasil s tím vínem. Ale máte smůlu, protože i kdyby se vám povedlo mě opít, stejně bych vám nic neřekl. A z toho vyplývá co? Že váš tříhodinový pokus skrytý za návštěvou Sungova bytu, byl naprosto zbytečný," pronesl Jonghyun vítězoslavně a začal si spokojeně pobrukovat.

"A je to v háji," vzdychl Onew.

Taemin potřásl hlavou. "Ale houby. Brzo se prořekne sám. Vždyť ho znáš."

"Tak s tím teda nepočítej," houkl na něj Hyun. "Jo, a mimochodem, ráno ti přišel nějaký balíček."

"Mně? Žádnou zásilku nečekám," zamračil se blonďák.

Jonghyun pokrčil rameny a změnil téma. "Co ty divný vzkazy?"

"Už asi týden je klid."

"A telefonáty?" přidal se ustaraně Jinki.

"Ale no tak! Přestaň se tvářit tak vážně, Onewe, určitě to byl jen vtípek nějakého blbečka ze školy," protočil Min oči.

"Nevím, jak tobě, ale mně to teda moc vtipné nepřijde," svraštil Onew čelo.

"Hele, víš, že s Taeminem většinou už z principu nesouhlasím, ale protentokrát myslím, že má pravdu," řekl Jonghyun. "Nejde o nic, kvůli čemu by ses musel takhle stresovat. A navíc, toho, kdo to dělal, už to zřejmě omrzelo, tak co."

"Hm. Jo, asi jo," zamumlal Onew, avšak ať se snažil, jak se snažil, ten varovný pocit nějaké neblahé předtuchy v sobě potlačit nedokázal.

A v okamžiku, kdy odemknul dveře jejich bytu, věděl, že ani tentokrát se jeho intuice (bohužel) nemýlila.

"Fuj! Co tu tak nehorázně smrdí?" nakrčil Taemin zhnuseně nos.

"Páchne to jak zdechlina," zašklebil se Jonghyun. V tu ránu však ztuhnul. "A doprdele!"

"Kde je ten balíček?" zeptal se Onew s kamennou tváří.

"Na stole v kuchyni.

"Fajn, tak - ."

"Moment!" vykřikl Taemin. "Nemyslíte si snad, že mi někdo poslal…" Nedořekl, výrazy ve tvářích jeho přátel mluvily za vše.

Jen, co vkročili do místnosti, udeřil je do nosu ten příšerný zápach dvojnásobnou silou.

"Fujtajksl!" otřásl se Hyun a bleskurychle otevřel obě okna.

Min zatím pomalu přešel ke stolu. Onen balíček byl zabalený v béžovém papíru, který Taemin vzápětí strhl, očima se schválně vyhýbal svému jménu, napsanému na něm černým fixem, a se zatajeným dechem nadzvedl víko dřevěné krabice. Sám vlastně nevěděl, co čekal, ale když spatřil její obsah, se zděšeným zaječením klopýtl vzad a vrazil do Onewa.

"Co tam je?" zajímal se Jonghyun a nevšímal si Jinkiho nesouhlasného pohledu.

"Tak se podívej!" vzlykl blonďák hystericky, sesunul se na zem a přitáhl si kolena k bradě.

Oba starší mladíci obezřetně přistoupili ke krabici. Jonghyun odložil víko a okamžitě odvrátil zrak. "Tak to je teda fakt hnus."

Uvnitř krabice ležela malá, na boku stočená, šedě žíhaná kočka. Od krku přes břicho se jí táhla dlouhá, hluboká rána, z níž se již kromě spousty krve vyhrnula i většina vnitřností.

Onewa však zaujalo ještě něco dalšího. Natáhl se k víku a odlepil z něj jakýsi lístek.

"Co to je?" naklonil se k němu Hyun. Onew mu dal přečíst jeho znění, pak se obrátil k Taeminovi a papírek mu podal.

"'Drž se svých'," hlesl Min. "To stálo i na všech těch vzkazech. A říkal to i ten, co mi volal."

"No ale co to znamená?" Jonghyun se zakabonil a povzdechl si. "Sakra, proč jsem tu jediný, kdo se ptá?"

"Řekl bych, že to odkazuje na naši vrstvu," zamyslel se Onew nad Hyunovým prvním dotazem. "Možná… Počkej, kam jdeš?!" vyjekl, když Taemin vstal a zamířil do chodby.

Blonďák se zastavil a otočil se k němu. Až teď si starší všiml, jak nezdravě popelavou barvu v obličeji má. "K Minhovi," odvětil jen a zmizel za rohem. Chvíli na to práskly vchodové dveře.

►►►

Už se stmívalo a ulice byly skoro liduprázdné. Jindy by to Taemin uvítal, dnes mu však samota přišla jaksi nebezpečně zlověstná. Celou cestu k Minhově bytu téměř běžel a modlil se, aby byl jeho přítel doma. Nezavolal mu a nemohl to udělat ani teď, mobil totiž nechal ve školní tašce. Takže mu nezbývalo nic jiného, než snažně doufat.

Před domem se na chvíli zastavil, aby chytil dech, načež o něco klidněji vešel dovnitř a přivolal si výtah. Poté, když už se konečně ocitnul před jeho bytem, zaplavil jej pocit nesmírného štěstí a úlevy. Ještě chviličku a bude se moct vrhnout do bezpečí Minhovy náruče. Potřeboval ho. Potřeboval slyšet jeho hlas, potřeboval cítit jeho polibky, doteky… potřeboval jeho blízkost.

Natáhl se po zvonku, ale než jej stačil zmáčknout, otevřely se dveře a Taemin stanul před vysokým, velmi štíhlým mladíkem s velice nápadně řezanou tváří. Měl krátké zrzavé vlasy a šikmě střiženou ofinu, která sahala až k jeho výrazné lícní kosti.

Min ho neznal, ani ho nikdy neviděl. Avšak zamrazilo ho, když udivené překvapení v mladíkově pohledu vystřídala jakási krutá, chladná nevraživost.

 

---