Hra s ohněm - 11. kapitola

"Taeminnie?"

Minhův hlas Taemina vytrhl ze zděšené strnulosti, s jakou hleděl na neznámého ve dveřích. Zrzek zlostně přimhouřil tmavé oči, než znovu nasadil překvapený obličej a otočil se k tmavovlasému. "Tak to je on?" otázal se s úsměvem. "Heechul vážně nepřeháněl, opravdu je rozkošný."

Min překvapeně zamrkal. Ačkoli mluvil mladík perfektně korejsky, zazníval z jeho hlasu cizí přízvuk. Že by Číňan? zauvažoval blonďák. Možná nějaký Minhův známý ze školy? Proč ale…? Razantně zavrtěl hlavou, neměl sílu přemýšlet o příčině zrzkova zjevného nepřátelství vůči němu.

"Máš na mě chvilku čas?" špitnul a upřel na svého přítele prosebný pohled.

"Jistěže. Pojď dál."

Zrzek o kousek odstoupil, aby Taeminovi uvolnil cestu a poté sám vyšel na chodbu. "Uvidíme se zítra?" ujistil se a věnoval Minhovi další okouzlující úsměv. Zamračený, nesouhlasný výraz ve tváři blonďatého chlapce okatě ignoroval.

"Určitě," tmavovlasý mu úsměv oplatil. "Dobrou noc."

"Dobrou noc," popřál mladík i jemu a odkráčel chodbou k výtahu. Minho ještě pár vteřin setrval ve dveřích, než je rázně zavřel a ustaraně se obrátil k Taeminovi.

"Co se stalo, Minnie?" zeptal se jemně a sevřel blonďáčka v náručí.

Taeminovi vhrkly slzy do očí. Ne však kvůli tomu odpornému balíčku, ani kvůli vzkazům a telefonátům, o jejichž vážnosti už absolutně nemohl nepochybovat. To Minhova starost, která téměř hmatatelně vyzařovala z jeho hlasu, z každého pohybu a gesta, jej dojala k slzám.

"Miluju tě," vzlykl a zabořil svůj uplakaný obličej do Minhovy košile. "Strašně, strašně moc." Blaženě se nechal hladit po zádech a objímat, náhle se však zhluboka nadechl a prudce potřásl hlavou. "Můžou se snažit sebevíc, ale nedonutí mě se tě vzdát!" prohlásil odhodlaně.

Minho nechápavě svraštil čelo. "Ehm, miláčku… o čem to mluvíš?"

"Někdo se mě asi… snaží zastrašit," řekl Taemin a upřel na něj svá velká hnědá kukadla. "Vzkazy a telefonáty a… dneska," odporem se při té vzpomínce otřásl, "mi přišla v balíčku… rozkuchaná kočka…"

Dlouhovlasý jej nezačal bezduše chlácholit, proč taky, když věděl, že fráze typu: "To bude dobré," by byla jen obyčejná lež. "Kdy to začalo?" zamumlal místo toho a políbil Mina do vlasů.

"Tak… před třemi týdny."

"Třemi týdny? Proč jsi mi o tom neřekl dřív?"

"No… nechtěl jsem tě s tím… otravovat."

"Taeminnie," Minho mu lehce nadzvedl bradu, aby si navzájem viděli do očí, "nic tak hloupého tě už nikdy nesmí ani napadnout, rozumíš?"

Min se s rozkošným úsměvem začervenal. "Miluju tě," zopakoval, vytáhl se na špičky a vtiskl tmavovlasému vroucný polibek. "Můžu tu dneska zůstat?"

Minho mu polibek něžně oplatil. "Musíš," pousmál se, hned ale zvážněl. "Pamatuješ, jak jsem ti tlumočil to Keyovo varování…"

"Aha, jde po mně vražedné komando?" ironicky se ušklíbl blonďák.

"Vím, že to zní uhozeně, ale - ."

"Slyšel jsem zvěsti o tom, co tajné jednotky pracující pro šlechtu dělají s nepohodlnými lidmi," zarazil jej Taemin s uchechtnutím. "Netvař se tak, já nezpochybňuju jejich existenci, ale copak by mrhaly časem kvůli něčemu jako je vyhrožování zamilovanému puberťákovi?"

"No, já doufám, že ne, ale - ."

Min s úsměvem potřásl hlavou a přiložil Minhovi prst na rty. "Už o tom nebudeme mluvit, ano?"

"Mám takový nepříjemný pocit, že to celé příliš zlehčuješ," obvinil jej tmavovlasý zachmuřeně. "Nechci, aby se ti kvůli mně něco stalo."

"Pokud se mi něco stane, tak snažně doufám, že to bude kvůli tobě."

Minho se pobaveně rozesmál. "Abys mohl bohatého spratka Choie vláčet po soudech kvůli několika miliónovému odškodnému?"

"Ne," zašklebil se Taemin a praštil Minha pěstí do ramene. "Jsem lovec věna, abys věděl."

"Aha, takže já budu nevěsta?"

"Jasně," zazubil se Min. "Ta nejkrásnější nevěstinka ze všech. V nádherných bílých šatech, s vlasy vyčesanými do drdolu…"

"No, no, brzdi uzdu své fantazie, jinak tě pošlu spát na rohožku," pohrozil starší žertem a zmizel ve své ložnici, aby mohl Taeminovi najít nějaké tričko na spaní.

Blonďák se zatím vydal do koupelny. "Ehm, Minho?" zavolal překvapeně na svého přítele.

"Ano?"

"Proč je napuštěná vana?"

Tmavovlasý nakoukl do místnosti, podal Minovi jedno volnější triko a s pokrčením ramen odvětil: "Siwon měl v plánu utopit Heechula." Když viděl nechápavý, nevěřícný výraz v Taeminově obličeji, mávl rukou. "Radím ti z vlastní zkušenosti - nad jednáním těch dvou je lepší nepřemýšlet."

►►►

"Kdo to byl?" zeptal se Taemin s jakousi nevraživou zvědavostí a uvelebil se vedle Minha, hlavu položenou na jeho hrudi.

"Kamarád… ze školy."

"A má ten kamarád jméno?" Ačkoli se blonďák snažil mluvit lhostejně a nezaujatě, neunikl Minhovi ten žárlivý podtón, zaznívající v jeho hlase.

"Zhou Mi," odpověděl úkosem.

"Číňan, hm? Co dělá tady v Koreji?"

"Plní povinnost. Víš přece, jak se naše aristokracie vyžívá v tom, zvát do Soulu cizince z dobrých rodin."

"Aha, jasně… Jak dlouho se znáte?" vypálil Taemin další otázku.

Staršímu mladíkovi zacukalo obočí a jen s velkým sebezapřením neobrátil oči v sloup. To má být výslech?!

"Asi… sedm let. A z toho jsme se dva roky neviděli. Tak, co dál?" usmál se se sladkou jízlivostí. "Anebo víš co? Zkusím ti ušetřit práci. Takže, narodil se ve Wu-chanu, studuje dějiny umění, je závislý na nakupování, co ho znám, už čtyřikrát změnil barvu vlasů a většina přátel ho oslovuje jménem i příjmením. Dohromady. Stačí nebo hodláš v tomhle tom výslechu ještě pokračovat?"

Taeminovi zahořely tváře. "Já tě přece nevyslýchám!" vyhrkl a prudce se posadil.

"Že ne?"

Mladší nespokojeně odfrkl, načež si s povzdechem lehl zpátky k Minhovi a pevně jej objal kolem pasu. "Prostě se mi nelíbí, že jsi tu s ním byl sám kdoví jak dlouho…"

Tmavovlasý se zamračil. "Minnie, Zhoumi je jen kamarád. Copak mi vůbec nevěříš?"

"Věřím! Věřím, jenom… štve mě, že je… tak hezký," přiznal blonďák neochotně a bedlivě se na Minha zadíval. "Hele, opravdu jste spolu nechodili?"

"Ne, opravdu ne." Starší se znaveným smíchem zavrtěl hlavou. "Nemyslel jsem, že to někdy řeknu, ale připomínáš mi Heechula s jeho nejnovější teorií."

"Fakt? Ale tu si rád poslechnu," zachichotal se Taemin.

"Jak je libo," ušklíbl se Minho a dramaticky si odkašlal, aby mohl efektivně začít s Chulovou poslední přednáškou. "Takže, naším dnešním tématem je geniální teorie Kima Heechula o vzájemné přitažlivosti sexy Korejce a sexy Číňana…"

►►►

Zašramocení klíčů v zámku přimělo Henryho zvednout zrak od rozečtené knihy. S potutelným úsměvem na rtech vstal z křesla a tiše se přikradl do chodby.

Zadumaný Zhoumi si toho neslyšného připlížení vůbec nevšiml, takže sebou polekaně trhl, když se Henryho hlas ozval těsně za ním.

"Čau, brouku," zavrněl hravě a s neochvějnou samozřejmostí se dlaněmi usídlil na Miho štíhlých bocích.

Zrzek se k němu obrátil a povytáhl obočí. Nestávalo se zrovna často, aby měl Henry takhle přítulnou náladu i jinde než v soukromí zamčené ložnice. Ledaže…

"Hangeng tu není," potvrdil mladší Zhoumiho dohady. "A vzhledem k tomu, že je touhle dobou už určitě v přítmí nějakého snobského baru plně zaměstnaný konzumací alkoholu a ohýbáním Heechula přes stůl, troufám si tvrdit, že se vrátí… hm, až někdy k ránu. Takže? Víš, co to znamená?"

"Hmm," Mi dlouze zívl. "Že půjdeme spát po Večerníčku?" zamžikal nevinně řasami.

Hnědovlasý podezřívavě přimhouřil oči. "Ale copak? To tě ta návštěva tak zmohla? I když, možná se není čemu divit, byli jste spolu víc než hodinu a půl sami. Za tu dobu se jistě s lordem Choiem dala stihnout spousta věcí."

"Jo, ale rozhodně ne takových, na které zrovna myslíš, ty nemravo," ušklíbl se starší. Lehce odstrčil Henryho všetečné ruce, už hezkou chvilku spočívající na jeho hýždích, a se smíchem zmizel v koupelně.

Henry si několik vteřin pohrával s myšlenkou vydat se tam za ním, vidina nevázaného sexu ve sprše byla přece jen víc než lákavá. Na druhou stranu ovšem nechtěl riskovat tu druhou, a zřejmě pravděpodobnější možnost - že mu Zhoumi za takové přepadení (a to v lepším případě) vyrazí pěstí pár zubů.

Zamířil zpět do obýváku, s rukama za hlavou se natáhl na pohovku a s pousmáním se zaposlouchal do uklidňujícího zvuku tekoucí vody. Odevzdal se vzpomínkám, vrátil se o rok zpátky, kdy se se svým starším kolegou setkal poprvé. Tehdy je jejich otcové pověřili naléhavou zakázkou pro šéfa jednoho vlivného japonského gangu, který se nutně potřeboval zbavit svého největšího rivala. Celá ta akce měla být kvůli své urgentnosti ukončena do dvou dnů. Což znamenalo vrhnout se hned den po příletu do jámy lvové, bez podrobného prozkoumání situace a terénu. Výzva? Odrovnat devět těžkopádných goril a jejich bosse? Urážlivě jednoduché!

Jen zřídkakdy někdo dokázal netečného Henryho Laua upoutat natolik, aby v něm probudil skutečný, nefalšovaný zájem. Avšak Zhou Miho chladnokrevná, nesdílná osobnost jej už na první pohled naprosto uchvátila. Co víc, během oné vražedné akce se Henryho náklonnost k němu změnila v jakousi fascinovanou, zbožnou posedlost.

Hnědovlasému stačilo jen v nejasných obrysech zavzpomínat na ono odpoledne, aby se ho opět zmocnilo to okouzlené vzrušení, které cítil, když sledoval Zhoumiho ladné kočičí pohyby, nenásilně splývající v nádherný smrtící tanec. A stejně tak ten rozhořčený pocit pobouření, když viděl, jak jeho starší kolega tomu odpornému tlustému Japonci, víc připomínajícímu prase než šéfa gangu, jediným prudkým pohybem podřízl hrdlo. Čím si ta odpudivá lůza zasloužila, že mohla zemřít rukou někoho tak božsky dokonalého jako je Zhoumi?!

Další den se vrátili do Číny, odjeli domů a víc než tři měsíce se neviděli. Hříšných myšlenek se však Henry zbavit nedokázal a zapřísáhl se, že svého zbožňovaného MiMiho dostane za každou cenu. V tomto směru mu byla následující mise velmi příznivě nakloněna.

Cítil se šťastný i přesto, že věděl, že k němu Zhoumi necítí totéž. Že s ním spí vlastně jen proto, aby mu udělal radost. Bylo však vidět, že ho má opravdu rád a důvěřuje mu, a to Henrymu ke spokojenosti stačilo.

Nicméně, čím dál častěji mu hlavou vrtala otázka, kdo je ten tajemný neznámý, kterého jeho Mi tolik miluje. Tolik, že není schopen stejného citu k nikomu dalšímu. Poslední dobou přímo prahnul po tom to zjistit, avšak ani ve snu by ho nenapadlo, že si to jasná odpověď dnes sama nakráčí do kavárny…

"Hm, tys to vzal opravdu vážně. Tak tedy dobrou noc," vytrhl jej Zhoumiho pobavený hlas ze zamyšlení.

Henry otevřel oči a posadil se. "Opovaž se," zazubil se na něj. "Nemysli si, že mi utečeš, když jsme konečně sami."

Zrzek se ušklíbl. "Aha, tvoje motto? 'Když nemám za zadkem Hangenga, budu mít v zadku Zhoumiho'?"

"Hm, i tak se to dá říct," uculil se hnědovlásek. Vyskočil z pohovky, objal staršího mladíka kolem krku a dychtivě se vpil do jeho rtů. Když se však od Miho nedočkal žádné odezvy, zklamaně vzdychl. "Proč to zase děláš, MiMi? To… kvůli němu?"

Zhoumi překvapeně vykulil oči. "Co - cože?"

"Žádné cože. Choi Minho. Miluješ ho. Pořád," zabručel Henry zamračeně. "No, aspoň už vím, proč jsi ohledně chlapů tak příšerně vybíravý."

Zrzek ho ještě chvíli propaloval nevěřícným pohledem, než tiše zamumlal: "Promiň."

Henry s udiveným výrazem naklonil hlavu na stranu. "Za co se omlouváš?"

"Za to že jsem hajzl. Nezasloužím si tě."

"Jo, to máš pravdu. Nezasloužíš. Jenže, ke smůle nás obou, tě i přesto pořád chci," šeptnul hnědovlasý a pohladil Miho po tváři. "No tak, usměj se, trhá mi srdce vidět tě takhle… nešťastného. Nešťastného kvůli němu." Poslední větu procedil s neskrývanou hořkostí.

Zhoumi s povzdechem sklopil oči. "Henry…"

"Nešťastný kvůli němu, nešťastný bez něj…" tvář mladšího se náhle vyjasnila užaslým pochopením. "Tebe ubíjí, když s ním nejsi… potřebuješ ho…"

"Dík, když to řekneš nahlas, tuplovaně si připadám jako fetišista," ušklíbl se zrzek kysele.

"Tak to je teda síla," zadrmolil Henry spíš pro sebe. Vždyť to je jak příběh ze špatné telenovely! On je posedlý Zhoumim, Zhoumi Minhem a Minho… fajn, tak ten jediný asi žádný fetiš nemá. "Asi bys mu to měl říct," zauvažoval poté nahlas.

"Ha?!"

"Že ho miluješ, samozřejmě. Tu část o… ehm, mírné úchylce na jeho osobu bych opravdu radši vynechal."

Mi povytáhl obočí. "A čím ti tím asi tak pomůžu? Má přítele, jestli jsi zapomněl," dodal skepticky a kývl hlavou ke dvěma složkám, válejícím se na stole.

Henry staršího mladíka pustil a vrátil se k pohovce. Než se posadil, natáhl se po svrchním dokumentu a začal jím listovat. "Hmm, pěkný je," uznal, když našel požadovanou stránku s fotodokumentací. "To se musí nechat." Prohlížel si chlapcův roztomile půvabný obličej orámovaný světle blonďatými vlasy s podivně zadumaným výrazem. Pak zvedl oči k Zhoumimu, zase se zadíval na fotografie a znovu na Zhoumiho.

Zrzek se neudržel a vyprskl smíchy. "Že neděláš to, co myslím, že děláš?"

"Ale jo, srovnávám vás. A něco ti povím. Pokud jsem za tu chvilku správně odhadl Minhův vztah k tobě a pokud se ty budeš aspoň trochu snažit, nemá tohle kuře šanci."

Zhoumi překřížil ruce na prsou. "Tak jo, o co se snažíš? Proč jsi najednou tak obrátil?"

"Protože pokud Minho to malý blonďatý odkopne, ušetří nám to práci?" nadhodil Henry s odzbrojujícím úsměvem.

"Aha, jasně. Zkus to ještě jednou a s něčím věrohodnějším."

Brunet se zachichotal a natáhl k Zhoumimu ruku. "Pojď ke mně."

Samotného jej překvapilo, že ho zrzek poslechl. Přisedl a tázavě se na mladšího zadíval.

Henry se rozzářil jako sluníčko, na nic nečekal a obkročmo se usadil na Miho klíně. Sklonil se, aby jej mohl políbit, Zhoumi však s pousmáním uhnul.

"Kdepak, nejdřív chci slyšet tvůj ďábelský plán."

"Prosím? Co tím myslíš? Copak nevidíš tu svatozář, co mám nad hlavou?" našpulil Henry hraně dotčeně pusu.

"Zlato, ty a svatozář? To je rouhání," rozesmál se starší.

Hnědovlasý jej dloubl prstem do hrudi. "Nemám žádný plán. Prostě jen snažně doufám, že zjistíš, že ten tvůj Choi Minho není tak úžasný, jak sis celou dobu myslel a vděčně se vrátíš ke mně. Toť vše," s ušklíbnutím pokrčil rameny, načež zvlnil rty ve svůdném úsměvu. "Já svou část splnil. Teď jsi na řadě ty."

Zhoumi hnědovláska mlčenlivě objal kolem pasu, svými dlouhými štíhlými prsty zabloudil pod lem jeho trička. Henry spokojeně zavrněl, obtočil ruce kolem Miho krku a jal se svým neposedným jazýčkem prozkoumávat jeho ústa. Tentokrát zrzek nezůstal nečinný, právě naopak, vyšel svému milenci ochotně vstříc. Propletl s ním svůj jazyk a chvíli spolu spíš jen tak ze zvyku bojovali o nadvládu, vždyť oběma bylo jasné, který z nich vyhraje. Tak jako vždycky.

Mladší mladík slastně zavzdychal, bylo to k zbláznění! Ty dechberoucí polibky, Miho ruce hladící jeho nahou, horkou kůži… "Zhou Mi…" zaskuhral roztouženě. "Vem si mě. Pomiluj mě. Teď. Tady. Prosím!"

"A já myslel, že obývák považuješ za nevhodné, veřejné prostranství," zasmál se zrzek.

"Jo. Jenže do ložnice je to moc daleko," opáčil Henry pouze, než se opět vášnivě vrhl na jeho rty, doslova z něj serval tričko a rozepnul pásek u kalhot.

Avšak Zhoumi jej v jeho horlivém počínání zarazil. Chytil mladšího pevně za zápěstí a povalil na pohovku. Sklonil se nad ním, krásné tmavé oči přimhouřené ve výrazu té kruté, chladné bezcitnosti, jež Henryho tak bezmezně fascinovala.

Hleděl na jeho tvář s takovou zamilovanou oddaností a zbožnou fanatičností, až Mimu přeběhl mráz po zádech. "Nedívej se na mě tak. Vždyť… ti ubližuju. Pořád. Měl bys mě nenávidět."

Henry s uchechtnutím zavrtěl hlavou, načež mu věnoval svůj nejrozkošnější úsměv. "Mlč, ty blázínku. Ubližuješ mi tím, že mě nemiluješ? Ale no tak, dáváš mi víc, než po tobě vůbec můžu chtít," šeptl a něžně rukou zajel do Zhoumiho rezavých vlasů, aby si mohl jeho tvář přitáhnout blíž a uvěznit jeho rty v dlouhém, lačném polibku.

---