Hra s ohněm - 12. kapitola

"No tak! Musí být něco, podle čeho by se dal poznat!" zamračil se Jonghyun. "Přemýšlej, Mine!"

"Já nevím!" rozhodil blonďáček rukama. "Má… hrozně krásnej hlas. A ještě hezčí smích…"

"Moment, moment. Mluvíme o tom chlapovi, co ti po telefonu vyhrožuje, že jo?"

"No… jo."

"A tobě připadá, že se hezky směje?! Jsi normální?"

Taemin přimhouřil oči a přeložil ruce na prsou. "Nemůžu za to, jak zní jeho hlas!"

"Kluci, kluci! Klídek," vložil se mezi ně Onew. "Tím, že se budete hašteřit jak malí, ničemu nepomůžete!"

"To on si začal!" zakňoural Min. "Vždycky si začíná!"

Jonghyun zaskřípal zuby. "Kdy už se konečně odstěhuješ k Minhovi?! Nemůžu se dočkat, až od tebe budu mít pokoj!"

"Doufám, že brzo, protože vydržet s tebou pod jednou střechou je vážně o nervy!"

Onew zoufale obrátil oči ke stropu. "Že já se vůbec snažím," vzdychl a co nejtišeji se vypařil do kuchyně. Zrovna se přehraboval ve skříňce nad linkou a hledal mátový čaj, když se ozvalo zadrnčení domovního zvonku. Nato se chodbou jako malé tornádo prohnal Taemin, rozrazil dveře dokořán a s nadšeným zapištěním skočil příchozímu kolem krku.

Soudě podle blonďákovy reakce skalní pubertální fanynky… bylo Jinkimu hned jasné, kdo je poctil svou návštěvou. Vykoukl z kuchyně a obdařil Minha širokým úsměvem. "Ahoj. Tak co zkouška?"

"Ahoj. No, nevyrazili mě," odvětil tmavovlasý se smíchem. "Vlastně můžu s klidným svědomím říct, že dopadla mnohem lépe než jsem čekal. Díky za optání."

"Já věděl, že to zvládneš," broukl Taemin a spokojeně se do Minha zavěsil. "Jsi prostě úžasný."

"Jen to nezakřikni, miláčku. Příští týden mě ještě čeká angličtina a japonština."

"A to tě zase celou tu dobu neuvidím?" knikl blonďák zklamaně.

"Hm, vzhledem k tomu, že budu pohřbený pod tunou skript… tak asi ne," přisvědčil Minho. "Ale netvař se tak sklesle. Až to bude za mnou, všechno ti patřičně vynahradím."

"To si teda piš!" zazubil se Min a vlepil staršímu mlaskavou pusu. "Ale… takovou malou oslavu ve dvou bychom si zítra uspořádat mohli, co říkáš?"

Minho se musel jeho prosebnému štěněčímu kukuči začít smát. "Tak že jsi to ty…"

"Miluju těěě!" zaječel blonďáček a přiškrtil tmavovláska v dalším horlivém objetí. "A teď? Máš čas? Máš, že jo? Že jo?"

"Abych pravdu řekl, jsem tu vlastně jen na skok. Včera mi volal Chul, že je na dnešek naplánovaná, cituji "úžasná, velkolepá párty" a neopomněl dodat, že pokud nepřijdu, najde si mě a za vlasy mě tam násilím dotáhne. A toho je ten extrémista opravdu schopný."

Taemin chápavě pokýval hlavou. "Ale připrav se na to, že si tě zítra náležitě užiju," upozornil staršího s ušklíbnutím.

"Už se nemůžu dočkat." Minho se usmál a lípl blonďákovi polibek do vlasů. "Vyzvednu tě ve tři."

►►►

"Nevěří mi," konstatoval suše Zhoumi a položil sklenku na bar.

Henry úkosem střelil pohledem k místu, kde hádal, že stojí 'hlavní téma' jejich rozhovoru. "No a? Záleží snad na tom?"

Zrzek povytáhl obočí. "Vzhledem k tomu, že má vcelku rozhodující vliv na Minha… co bys řekl?"

"Hmmm," mladší zamyšleně zamíchal to zářivě zeleně vypadající cosi, co mu na účet podniku objednal jeden velice náruživě působící barman, kterého však veškerá vášnivá odvaha opustila, když se Henry přítulně a velice výmluvně zavěsil do Miho. "Myslím… že to nebude takový problém. Možná na něj má vliv, ale Minho s tebou přece chodil do školy, takže si je určitě jistý tím, že tě zná. Nebude věřit nějakému Siwonovu dojmu."

'Je si jistý tím, že tě zná.' Ta věta zněla Zhoumimu v hlavě jako škodolibá ozvěna. Kdyby Minho jen tušil, že většina toho, co jsem mu o sobě navykládal je lež… Kdyby zjistil, že nejsem student dějin umění, ale profesionální nájemný vrah… jak by se asi zachoval? Nebo spíš… jak by se zachoval, kdyby zjistil, že jsem nájemný zabiják, který má za úkol zlikvidovat jeho přítele…?

"Jsi v pořádku?" vytrhl jej Henryho ustaraný hlas ze zamyšlení. Mi překvapeně zamrkal a obrátil se k němu. Hnědovlásek mu starostlivě položil ruku na čelo. "Jsi hrozně bledý… Není ti špatně?"

"Myslím, že půjdu chvíli na vzduch," odtušil zrzek. "Sám," dodal stroze a Henry okamžitě ustrnul v pohybu. Nikdy ho ani nenapadlo Mimu odporovat, a tak jen sklesle sledoval, jak se starší mladík spěšně, avšak neztráceje nic ze své graciézní elegance, proplétá mezi tančícími dvojicemi k otevřeným dveřím vedoucím na terasu.

To Keyova nálada byla velice rozmařilá, za což zřejmě mohl hlavně alkohol, který už asi hodinu a půl průběžně konzumoval. Momentálně si to velmi rázně mašíroval přes celý sál, přičemž přivřenýma očima zaostřoval na osobu bavící se u vchodu se Sungminem. Teprve když si byl stoprocentně jistý její totožností, vesele zahalekal: "Minhooo, zlato moje! To je dost žes dorazil!" A s pohihňáváním mladšího šlechtice objal kolem ramen.

Tmavovlasý se na svého kamaráda prozíravě zamračil. "Keyi, ty jsi… opilý?"

"Za to může Henry!" žaloval černovlásek a našpulil pusu takovým způsobem, že vypadal jako groteskní parodie na kačera Donalda.

"Henry?" zopakoval Minho pochybovačně. "Ten na rozdíl od tebe vypadá ještě střízlivěji než střízlivě."

"No jo… Ten kluk umí pít… jak duha! Se nezdá… Má výdrž…," pokýval Key uznale hlavou, načež zašilhal Lauovým směrem. "Ale teď vypadá nějak přepadle… chudáček… se asi pohádal s Zhoumim…"

"S Zhoumim?"

"Hmm. No co, určitě sis všiml, že kolem něj Henry krouží…," černovlasý chvíli přemýšlel nad pokračováním načaté věty, "jak sup nad mršinou!" prohlásil pak s téměř hmatatelnou hrdostí na výběr svých slov. "Stále a neodbytně. Hele, myslíš, že spolu něco mají?"

Minho pokrčil rameny, ve tváři snažně lhostejný výraz. "Kde vůbec je?" otázal se, snad jako pokus o změnu tématu.

"A kdo?"

"Zhoumi."

"Někde venku… asi," máchl Key vehementně rukou, načež se velice usilovně zamyslel nad mladíkovou předchozí reakcí. "Uhm… Tebe to štve?"

"Co prosím?" tmavovlasý se zatvářil nechápavě.

"Nooo… štvalo by tě, kdyby spolu ti dva něco měli?"

"To přece není moje věc."

"Takže štvalo."

"Ne!"

Key se vševědoucně ušklíbl. Alkohol v krvi kupodivu zvýšil jeho jinak dosti chabou schopnost empatie. "Ty miluješ Zhoumiho!"

"Ha?!" Minhovy tváře nabraly rudý nádech. "To - to není pravda!"

"Ale je!"

"Není!"

"Je!"

"Není!"

"Nelži. Je!"

"Ne, není!"

"Miluješ ho!"

"Vždyť chodím s Taeminem!"

"No a? Co na tom?"

Dlouhovlasý na něj vytřeštil oči. "Co na tom?! Co na tom? To snad nemyslíš vážně!"

"Proč? Mít hezu… hezo… hezounkého," vymáčkl se Key, když se mu konečně povedlo rozmotat jazyk, "roztomilého přítele a zároveň i krásného, sexy milence přece není vůůůůbec špatná představa…"

Minho nasucho polkl. Taemin? A Zhoumi? A mít je oba? Zatraceně…! Červeň v jeho obličeji získala ještě výraznější odstín. "Ty jsi vážně idiot, Keyi!" zaprskal jako naštvaný kocour.

"Ale, ale, copak se tu děje?" ozval se za nimi Siwonův zvědavý hlas.

Černovlásek se k němu zprudka otočil. "Minho nechce přiznat, že miluje Zhoumiho!" oznámil Wonovi důležitě.

Mladší Choi obrátil oči v sloup. "Ale já ho nemiluju!"

"Opravdu ne?" povytáhl Siwon obočí.

"Jste namol oba dva, nebo co?!" zavrčel Minho vztekle. "Kolikrát to mám opakovat?! Jsme jen kamarádi, jasný?"

"Jasný, jasný." Won zvedl ruce, jakoby se vzdával. "Ty, Keyi, jdi se s Henrym ještě něčeho napít, ano?"

"Rozkaz," zazubil se Kim a předvedl cosi vzdáleně připomínající salutování. Než se však poněkud vrávoravým krokem vypravil k baru, dloubl Minha loktem do boku a polohlasně zabručel: "Mě stejně neoblafneš. Já vím, že Zhoumiho mi-lu-ješ."

"Zítra bude absolutně nepoužitelnej," konstatoval Siwon, jaktak sledoval Keyův podivně potácivý pohyb.

"Hlavně, že to víš," ušklíbl se Minho. "Proč jsi ho teda posílal za Henrym?"

"Protože s tebou… potřebuju mluvit."

Tmavovlásek zpozorněl. Tón Siwonova hlasu se mu ani v nejmenším nelíbil. "O čem?"

"O Heechulovi." Starší se nervózně hryzl do spodního rtu. "Já… už na to nemám sílu," šeptl, pohled upřený na dvojici vlnící se na parketu. Chul a Hangeng, jak jinak. "Asi bude nejlepší… se s ním rozejít."

"Cože?!" zajíkl se Minho ohromeně.

Siwon mu věnoval smutný úsměv. "Myslíš, že jsem se zbláznil." Nebyla to otázka, pouhé shledání faktu.

"Ne. Ne, to ne. Víš, být na tvém místě, udělal bych to už dávno… Ale… ty přece Heechula miluješ. A on miluje tebe…"

"Jo. Miluje mě. Já vím. Jenže…" Won si nešťastně povzdechl. "Je to vlastně i moje vina. Neměl jsem… nechat ho dělat si všechno, co se mu zachce… A neměl jsem se tvářit, že mi ty jeho zálety nevadí… Já… jsem idiot…"

Minho zakroutil hlavou. "Ze všeho nejdřív si s ním hlavně promluv. Tím, že mu dáš jen tak najednou kopačky, toho moc nevyřešíš. Znáš Chula, ten by to nenechal jen tak… A co se tebe týče…" dodal, se staženým obočím pozoruje sklenku čehosi v Siwonově ruce, "rozhodně nechci být svědkem toho, jak utápíš svůj žal v nějaké podobné břečce."

Siwon se omluvně pousmál a odložil pití na stůl. "Ale copak to má cenu? On… je zvyklý takhle žít. Nevzdá se toho."

Tmavovlásek naklonil hlavu na stranu. "Ani kvůli tobě ne?"

Starší na něj vykulil oči. I když o sobě rád tvrdil, že je Heechulovou jedničkou… nikdy si nebyl úplně jistý tím, že tomu tak doopravdy je. Všechna ta sladká slůvka lásky Chul přece určitě cvrlikal každému svému milenci… Anebo ne? Miluje jej víc než ty ostatní? Nechal by je, kdyby mu on, Siwon, dal ultimátum?

Minha vskutku překvapil nevěřícný výraz ve Wonově tváři, vždyť neřekl nic mimořádného. Užuž se nadechoval, aby prolomil to podivné ticho mezi nimi, když vtom jej někdo zezadu objal kolem pasu a suverénně přitáhl k sobě.

"Snažíte se mě snad připravit i o tu trochu drahocenného času, který mohu strávit ve Vaší ctěné společnosti, lorde?" zašeptal mu Zhoumi sametově do ouška.

Minhovi přeběhl mráz po zádech. Rozhodně však ne proto, že by mu to bylo nepříjemné… ne, bylo to jen snad… trochu nezvyklé. Což o to, na škole se objímali pořád a nic divného jim na tom nepřipadalo. Jenže teď? Možná se té Keyově mylné domněnce nelze ani divit. Dva mladí muži, kteří se k sobě tolik mají, dávají svému okolí spoustu prostoru pro různé představy o jejich vztahu…

Tmavovlasý Miho jemně pleskl přes ruce, aby zrzek trochu povolil sevření svých paží kolem jeho pasu. Jakmile tak učinil, otočil se k němu Minho čelem, ve tváři okouzlující, zářivý úsměv. "Ale, pane Zhou, víte, že to bych si nikdy nedovolil. Zvlášť když jsem tak podrobně obeznámen s Vaší hlubokou deprivací, zapříčiněnou nedostatkem mé přítomnosti."

Ačkoli mluvil Minho odlehčeným, téměř až žertovným tónem, nedokázal se Siwon zbavit dojmu, že jeho hlas zároveň zní i mírně… koketně. Navíc, jaktak při pohledu na Zhoumiho postřehl, stálo zrzka zřejmě nesmírně velké úsilí nesklouznout dlaněmi z Minhových beder na jeho pevný zadeček, rýsující se v upnutých tmavých džínách… Vypadali jako dokonalý model pro smyslné sousoší dvou půvabných milenců.

Siwon zamračeně zakroutil hlavou. Kdyby tě teď viděl Taemin…

►►►

"Víš, že je to příšerně frustrující?"

Key, hovící si na Jonghyunově posteli, se s dlouhým zívnutím protáhnul a upřel na staršího mladíka udivený pohled. "A co?"

Hyun po něm s kyselým úšklebkem hodil polštář. "To, že mám krásného, zatraceně sexy přítele a musím to držet v tajnosti."

Kibum na tváři vykouzlil samolibé pousmání. "Hmm, tak krásného?" broukl a otřel se chodidlem o vnitřní stranu Jonghyunova stehna. "A dokonce i sexy?"

Hnědovlásek Keyho pohladil po noze, načež se sklonil, aby mohl jeho nárt obdarovat jemnými motýlími polibky. "Sexy až je to nelegální," přisvědčil toužebně.

"Aháá," zanotoval černovlásek protáhle. "Vím, o co se snažíš… ale máš smůlu. Dneska nic nebude."

"Ty jsi normální tyran, Kime Kibume!" prskl rozmrzele Jonghyun. "Konečně jsou z bytu jak Taemin, tak i Onew, já jsem natěšenej jak babička na důchod, ale tady pán si slavnostně dorazí v půl osmé, oznámí mi, že vyspával kocovinu, protože se včera ožral jako prase, a aby toho nebylo málo, jen tak mimochodem dodá, že dneska nic nebude! Zabít tě je málo, fakt!"

"Hele, brouku, já chápu… teda, snažím se chápat tvou neukojitelnou touhu po mém zadku, ale ber laskavě ohledy i na jiné části mého úžasného těla, ano?"

"A to?"

"Třeba na bolavou hlavu a podrážděný žaludek. Dnes se od tebe nechám maximálně něžně opečovávat."

"Ale ne? Opravdu?" utrousil Hyun s těžkým sarkasmem.

"No táák! Nebuď takový," našpulil Key pusu. "Tak abys neřekl… Při další příležitosti si se mnou můžeš dělat, co se ti zlíbí, hm?"

"To jako vážně?"

"Vážně."

Staršímu prolétlo tváří zlomyslné ušklíbnutí. "Fajn. Takže můžu začít s banánem a skončit u grapefruitu?"

Key na něj chvíli nechápavě hleděl, načež zavrátil hlavu vzad a bláznivě se rozesmál. "Jen u grapefruitu? To jsi mě uklidnil. Já čekal… třeba meloun!"

"No pokud mi dáš manuál, jak ti ten meloun narvat do zadku… můžem to zkusit."

"To je dobrý, všechno zase mít nemusím."

"Ale byl by to zážitek…"

"Že já vůbec něco říkal!"

Jonghyun vyprskl smíchy. "Fajn, fajn, meloun nebude. A teď," naklonil se a dlouze se vpil do černovláskových rtů, "si tě budu hýčkat jako princeznu."

"Hmm, tak to si nechám líbit," zavrněl tiše Key, než jej Hyun umlčel dalším polibkem. Spokojeně si vychutnával jeho láskyplnou péči, polibky a laskání, když vtom se bytem rozezněla vyzváněcí melodie Kibumova mobilního telefonu. Oba mladíci na moment strnuli zděšením, načež propukli v hysterický řehot.

"Myslím, že - začínáme být - paranoidní," vydechl přerývaně černovlasý, shodil ze sebe Jonghyuna a odkráčel z pokoje, aby mohl přijmout hovor.

Hnědovlásek se pohodlně roztáhl na posteli a zavřel oči. Nemusel vědět kdo volá, ale znal Keyho a věděl, že tomu zabere každý telefonát minimálně pět minut. Tlumený hlas ozývající se z chodby na něj navíc působil značně uspávajícím dojmem… Proto jej Kibumovo náhlé dramatické odkašlání konsternovaně vytrhnulo z poklidného dřímání.

"Klidně spi dál, stejně jsem na odchodu," oznámil mu prostě mladší, pohodil hlavou a otočil se na patě ke dveřím.

Jonghyun byl v mžiku na nohou, chňapl Keyho za zápěstí a přinutil ho podívat se mu do očí. "Hej! Jak to jako myslíš: 'jsem na odchodu'?!"

Černovlásek mu věnoval omluvný úsměv. "Volal mi Sungmin. Jeho sestřenice Yuri - Kwon Yuri, určitě ji z doslechu znáš, je na pár dní v Soulu a chce se se mnou vidět."

"Zrovna teď? Nemůže to počkat do zítřka?"

"Ne, nemůže. Víš, kolik má známých? A navíc jsem jí to slíbil. Známe se od školky, nemůžu ji odmítnout."

"No ještě řekni, že je to tvoje snoubenka, a já ji roznesu v zubech!"

"Blázne," uchechtl se Kibum. "Nemusíš se bát, já nejsem zasnoubený." Načež pokrčil rameny. "No nic, uvidíme se… však se mi ozvi, já se pokusím přizpůsobit. Měj se." Na rozloučenou ještě Hyunovi vtiskl letmé políbení na tvář.

►►►

Už když vycházel ze dveří bytu měl Key nepříjemný pocit jakési neblahé předtuchy. Rozhodl se jej ale ignorovat, on něčemu jako je intuice, šestý smysl, nikdy nevěřil. Přistihl se však, že na špatněji osvětlených úsecích ulic přidává do kroku, že občas téměř běží poklusem.

Tak dost! Uklidni se sakra! okřikl se v duchu. Avšak místo toho jeho myšlenky opakovaně bloudily kolem rozhovoru s Minhem o všech těch vzkazech a telefonátech, jimiž se někdo snaží zastrašit Taemina. Ale tohle mě přece trápit nemusí, i kdyby šlo o skutečné komando nájemných vrahů. Vždyť Jonghyunovi nikdo nevyhrožuje... Náhle jej však napadlo něco děsivého. Co když jim vůbec nejde o Jonghyuna? Co když ani přesně nevědí, s kým se vlastně stýkám a jen tuší, že je to osoba pro mé postavení nevhodná…? A pokud dá rodina svolení… mohou se klidně zbavit i nepohodlného šlechtice…

Silný poryv větru se opřel do zrezivělých vrat jednoho z domů. To hlasité zaskřípění znělo Keyovým uším jako bolestné zaúpění raněného člověka. Vyplašeně se otočil a zároveň pocítil i nepříjemné mrazení v zádech. Sleduje mě někdo? Přimhouřenýma očima se snažil proniknout hlubokou tmou. Ne, nikde nikdo. Znovu přidal do kroku.

Ale… to je přece hloupost, vrátil se zpět k přetrhnutému toku svých myšlenek. Máma by to nedovolila… Nikdy… Jenže… nervózně se hryzl do rtu, máma nemá hlavní slovo. Děda ji vůbec neposlouchá. Vlastně s ní skoro nemluví. Vždyť… ona o tom vůbec nemusí vědět! A děda… je schopný čehokoli, jen aby uchránil dobré jméno rodiny. Přistoupí na cokoli, jen aby nemusel čelit podobnému skandálu, jako když se jeho jediný syn oženil s dívkou z nižší společenské vrstvy...

V tom momentě zpoza rohu vyjelo luxusní černé auto. Key se obrátil tím směrem, musel přivřít oči, aby jej jeho bílá dálková světla příliš neoslnila. A jakoby právě na to řidič čekal, přesně v tu chvíli totiž vozidlo počalo výrazně nabírat na rychlosti.

Co je to proboha za magora? prolétlo černovláskovi hlavou těšně předtím, než si uvědomil, že se to auto řítí přímo na něj. Vytřeštil oči, zděšeně zalapal po dechu a, spíš instinktivně než že by to plánoval, klopýtl o pár kroků dozadu. Na žádný další pohyb se však již nezmohl, hrůza jej naprosto přimrazila na místě.

Z hrdla se mu vydral děsivý, hysterický výkřik.

Prudký náraz, cítil že letí vzduchem a pak… všechno pohltila černočerná tma.