Hra s ohněm - prolog

Celý dům zvučel hlasitým hovorem a smíchem. Alkohol tekl proudem. A všude se potloukala spousta mladých šlechticů v podnapilé, veselé náladě - potomstvo velmi bohatých a velmi vlivných rodičů.

"Rozmazlení fracci," zabručel si pod vousy mladík, procházející právě pod okny té vřavy. "Všechno je to banda sobeckých ignorantů."

"Neřekl bych to líp," ušklíbl se jeho starší společník. Pak si však dlouze povzdechl a jeho hezká tvář se zachmuřila. "Jenže vysvětli to Minniemu."

"Minovi nepomůže vysvětlení. On potřebuje vidět, že ten jeho "princ" je stejný jako oni."

Starší si povzdechl. "Ani to by nepomohlo. Je jím úplně poblázněný."

"A ty to tak necháš, Onewe?" zaskřípal mladší muž zuby.

"A co mám dělat?"

"Promluvit s ním! Tebe vždycky poslechne!"

Onew zavrtěl hlavou. "Tentokrát ne."

"Proč?"

"Protože ho miluje."

"Houby! Vždyť ho ani nezná!" odporoval druhý.

"Víš, co je to láska na první pohled, Jonghyune?"

Mladší posměšně odfrkl. "Jo, diplomatičtěji označená povrchnost. To je ten spratek takovej fešák, že Taemina tak oblbnul?"

"Nevím, neviděl jsem ho. Jediné co jsem z Minnieho dostal je, že se jmenuje Choi."

"Choi?!" Jonghyun se div neskácel do mdlob. "Ještě aby to byl tamten Choi! Proboha, to Min klesl tak hluboko?!"

"Klid, tamten Choi to není."

"A jak víš, kdo je tamten Choi?" zamračil se mladší.

"Kdo jiný by mohl být tamten Choi než ten, se kterým ses před měsícem porval?" rozesmál se Onew. "Ale kdyby to byl tenhle Choi, dala by se ta láska na první pohled pochopit, ne?" mrkl na Hyuna.

Jonghyun vypadal, že se sklátí podruhé. "Ježiši, Onewe! Myslel jsem, že máš teda lepší vkus! No kdyby se Taemin zakoukal do Sifóna, tak si asi půjdu hodit mašli!"

Probírat Jonghyunovy sebevražedné nápady Onew nepovažoval za vhodné, a tak odvedl rozhovor od vzhledu tamtoho Choie raději zpátky k oné nešťastné rvačce. "Já chápu tvou uraženou pýchu, ale neber si to tak. Siwon má přece jenom černý pás v taekwondu."

"No a? Může mít klidně duhový, je mi to fuk! Vrátím mu to i s úroky!"

Starší z mladíků se začal dusit smíchem, takže se musel na chvíli zastavit, aby mohl popadnout dech. Jonghyun se rozchechtal s ním, stále ho však nepřešla tendence tvářit uraženě aspoň proto, že Onew nevěří jeho bojovým schopnostem tolik, jako nějakým taekwondovým chvatům Choie Siwona.

►►►

"Minnie!" zavolal Onew a položil tašku s nákupem na zem.

"Je tu všude tma," kousl se Jonghyun znepokojeně do rtu a rozsvítil v chodbě. "Onewe, on tady není!"

"Hloupost," odstrčil ho starší a rozběhl se do Taeminova pokoje. Zašmátral po vypínači. Žluté světlo ozářilo malý pokojík. Všechno bylo na svém místě. Vlatně ne, nebylo. To nejdůležitější chybělo.

Onew rozrazil dveře své ložnice. Nic. Jonghyunův pokoj. Nic. Obývák. Nic. Kuchyně. Nic. Koupelna. Nic.

"Sakra!" zavyl zoufale a sesunul se na vanu. "Kam mohl v tuhle dobu jít?"

Jonghyun mlčel a dál si nervózně hryzal spodní ret. Taemin jim přece řekl, že se necítí dobře a půjde si lehnout. Proč jim lhal? Znal Taemina už dlouho a věděl, jak se mu lhaní příčí. Lhal opravdu jen tehdy, šlo-li o něco s čím by on a Onew nesouhlasili. Co mohl chtít udělat, že se jim s tím nesvěřil?

Onew se jako ve snách vypotácel z koupelny. Za chvíli se vrátil s kouskem papíru v ruce.

"Co to je?" zamračil se Jonghyun.

"Vzkaz," odvětil Onew a podal mu lístek.

Vím, co byste řekli - že je to šílené. Proto jsem vám o tom neřekl a moc se omlouvám. Ale musím ho vidět. Vrátím se, co nejdřív to půjde.

T.

---