Hra s ohněm - 1. kapitola

  

U okna velkého pokoje, který byl plný mladých šlechticů a šlechtičen, postávali dva mladíci. První z nich vypadal, že se dobře baví. Druhý působil dojmem, že brzo umře nudou. A aby ten dojem ještě utvrdil, dlouze zívl.

"Myslím, že se pokusím nenápadně vypařit," řekl polohlasně svému společníkovi. Ten na něj vrhl soucitný pohled.

"To se ti nemůže povést. Věř mi, Jessica má oči snad úplně všude!"

"Tak mi drž palce," ušklíbl se Choi Minho a začal se proplétat mezi tlachajícími skupinkami ke dveřím.

Kim Kibum, přezdívaný Key, sledoval jeho vzdalující se záda s pozvednutým obočím. Byl si jistý, že mu tenhle manévr nevyjde. A měl pravdu.

"MIINHOOO!" ozvalo se za odcházejícím mladíkem a než se nadál, stála dlouhovlasá blonďatá hostitelka před ním a máchala mu před obličejem malým fotoaparátem. "Nemůžeš mi utéct, dokud si tě párkrát nezvěčním!" vykřikla Jessica a začala zuřivě mačkat spoušť. "Sooyoung, dotáhni mi sem ještě Siwona!" zaúkolovala svou kamarádku.

Key se musel držet, aby se nezačal smát, když viděl, jak se oba Choiové tváří.

"Ti teda hází ksichty," rozesmál se Kim Heechul a opřel se o zeď vedle Keyho. "Budou z toho mít akorát vrásky."

"Vždyť s takovou nemá ani cenu je fotit, nemyslíš?" obrátil se na něj Key.

"To je fakt," přisvědčil Chul. Odlepil se od zdi a zařval přes celou místnost: "Heeej, Jessico!"

Blondýnka se otočila a když uviděla, kdo na ni volá, protočila oči. "Ježiši, Chule, to nevydržíš bez Siwona pět minut? Pokud je to tak akutní, odlap si někoho jinýho. Pěkných kluků je tu dost."

Tentokrát už se Key neudržel a vybuchl smíchy. A s ním i všichni, kteří byli ještě dost střízliví na to, aby mohli vnímat, co se v místnosti děje.

Heechul se však nenechal rozhodit a nasadil chlípný úsměv. "Prosím tě, kdyby šlo o tohle, už bych si do nějakého tmavého koutečku zatáhnul tady Keyho."

Zmíněného mladíka okamžitě přešel smích a zůstal na Heechula nevěřícně zírat.

"Ty jsi vážně příšerná děvka, Chule," povzdechl si Siwon.

"A Key z něj má doživotní trauma," poznamenal Minho.

"Chudáček." Kdyby se Siwon netvářil tak pobaveně, znělo by to snad i upřímně.

Jessica si všechny čtyři kluky změřila dlouhým pohledem, načež se znovu obrátila k Chulovi. "Když jsi mi nechtěl ukrást Siwona na ty vaše úchylný a perverzní hrátky, tak co jsi potřeboval?"

"Chtěl jsem tě upozornit, že fotit dneska ty dva je jen ztráta času a energie. Vypadají totiž fakt příšerně."

"Tak dík," zašklebil se Minho.

"Je pozitivní slyšet, jak hrozně tě odpuzuju," vyplázl Siwon jazyk.

Chul se ušklíbl, došel až k němu a položil mu ruku kolem pasu. "Zachraňuju tě z Jessičiných spárů, lásko, važ si toho," zašeptal Wonovi do ucha. A pokračoval obvyklou hlasitostí: "Vážně, Sico, dneska to nemá cenu. Ale neboj, na příští párty si je vezmu do parády. Oba." Pohlédl významně na Minha, který ho neposlouchal a zřejmě odhadoval, kolik metrů to ještě je do vstupní haly. "To budou povolní i k focení."

Jessica mrzutě odfrkla, ale odložila foťák na stůl. "Beru tě za slovo, Kime. Tak fajn, propouštím vás."

Kdyby ho nesvazovalo slušné vychování, zavýskl by Minho radostí. Pod tlakem svého svědomí se tedy s Jessicou co zdvořileji rozloučil a otočil se ke dveřím.

"Stát!" vyjekla náhle Jessica.

"Co je?" obrátil se k ní, nyní už značně nevrle.

"Nic jsi nepil. Jak můžeš přijít na můj večírek a ničeho se nenapít?"

"Nemůžu pít. Řídím."

"Copak nemáš osobního řidiče?" podivil se Heechul.

"Minho odmítá všechny služby, které mu pro jeho pohodlí zajišťují rodiče," vysvětlil prostě Key a pokrčil rameny.

Jessica, Heechul i Siwon na Minha zírali jako na bytost z jiné planety. Mladík obrátil oči v sloup. "Na co bych měl řidičák, kdybych se nechával všude vozit?"

"Neumím si to představit," nevycházela Jessica stále z údivu. "Cítila bych se jako oni. Brr! Za to by mi ten řidičák nestál."

Minho vrhl co nejnápadněji, aby to Jessice nemohlo ujít, pohled na velké nástěnné hodiny.

"Jé, promiň, ty jsi na odchodu a my tě zdržujem," řekla omluvně a ukázala svůj dokonalý, bílý chrup v oslňujícím úsměvu.

"Ne, ty ho zdržuješ," opravil ji kousavě Chul a vzápětí zařval bolestí, když mu Sica s výrazem bohyně pomsty začala probodávat nohu svým jehlovým podpatkem.

►►►

Do vstupní haly se nakonec nahrnula celá pětice. Protože když Heechul začal ječet, že už s tou blonďatou bestií nezůstane v jedné místnosti ani pět minut, naznal Siwon, že je nejvyšší čas odejít. Ani Key už, stejně jako Minho, neviděl nejmenší důvod, proč na večírku setrvávat. A Jessica se rozhodla kluky alespoň doprovodit k východu.

"Co tak zíráš?" vyjela na správce domu, který na ni hleděl s mírně provinilým výrazem. "Podávej kabáty. Pánové jsou na odchodu." Muž se s úklonou vzdálil k věšákům.

Jessica si teatrálně povzdechla. "Bože, co to otec zase najal za - CO TO MÁ BÝT?!" zaječela a ukázala prstem na pohovku. Kluci se otočili, aby zjistili, co jí málem přivodilo srdeční zástavu.

Na jednoduché sedačce krémové barvy seděl blonďatý mladík, téměř ještě chlapec. Jessičin hysterický záchvat, naštěstí pro něj, nemohl zaznamenat, protože tvrdě spal.

Mezitím přispěchal správce s kabáty. "Omlouvám se slečno. Ale ten chlapec chtěl mluvit s panem Choiem. Řekl jsem mu, že mladého pána zavolat nemůžu, ale ať tu na něj počká. Jenže on zatím usnul."

"Se kterým Choiem?" Jessičin hlas přešel do výhružného šepotu. Uznala za vhodné zatím toho spícího vetřelce neprobouzet.

"Ehm, s panem Minhem, slečno," zněla odpověď.

"Ty ho znáš?" zeptala se zmíněného Choie.

Minho zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem ho neviděl."

"Skvělé! Takže ho okamžitě vyhoď!" poručila správci. "Tenhle dům patří mé rodině a rozhodně to není nějaká ubytovna pro kdovíjaké pobudy a bezdomovce!"

"No, ale on nevypadá ani jako pobuda, ani jako bezdomovec," namítl Siwon, pozorně zkoumaje chlapcův obličej. Heechul s prazvláštním výrazem jakéhosi potěšení přitakal.

"Bože můj! Jděte od něj!" zavrčela Jessica. "Strčit Chulovi před nos kluka, to je jako položit před Keyho kreditku! Tak jsi hluchej?" obořila se znovu na správce. "Vyhoď ho!"

"Ale slečno, viděla jste, jak příšerně venku je? Schválně jsem ho zavolal sem, aby v té hrůze chudák nemrzl venku! Co když bydlí na druhém konci města? Jak se tam teď v noci dostane?"

"To je mi fuk! Říkám vyhoď ho! Nebo poletíš ty! A to mi věř, že to otci-," najednou však ustala v polovině věty a užasle otevřela pusu. "Co to děláš, Minho?!"

Stejně překvapení jako ona byli i zbylí tři mladíci a správce. Minho totiž během Jessičina vyhrožování nešťastnému zaměstnanci přešel k pohovce, chlapce z ní zvedl a přivinul si ho do náručí.

"Chtěl se mnou mluvit. Přece ho nenechám umrznout venku," odvětil stroze a vydal se ke dveřím.

Jestli se Sica, Chul a Won na Minha dívali jako na mimozemšťana už tehdy, když zjistili, že nemá osobního řidiče, tak se jejich nynější obličeje dají popsat jen těžko. Stejně tak i výraz, který měl ve tváři Key. Avšak ten se včas vzpamatoval, aby ještě zastihl Minha venku.

"Zbláznil ses?!" vychrlil na něj. "Ten kluk nepatří k naší vrstvě! Jestli se to dozví tvůj otec…"

Minho nevzrušeně připoutal spícího chlapce na zadní sedadlo a co nejtišeji zavřel dveře.

"Myslel jsem, že víš, že mě názory mého otce vůbec nezajímají." Pak s ledovým klidem nastoupil do auta a nastartoval. "Měj se, Keyi."

"Počkej, jedu s tebou!" vyhrkl mladík a než mohl Minho cokoli namítnout, už seděl na místě spolujezdce.

►►►

I když se Key opravdu snažil, nepovedlo se mu Minha zviklat k tomu, aby blonďatého chlapce vyhodil z auta ven. Když s lítostí pochopil, že svého umanutého přítele nepřemluví, rozhodl se k demonstrativnímu mlčení. Nepromluvil ani cestou do Minhova bytu. Mlčení však kompenzoval nevraživým pohledem, jakým pozoroval jak dlouhovlasého aristokrata, tak blonďatou hlavu chlapce, kterého Minho nesl v náručí.

Choi uložil chlapce do pokoje pro hosty a vrátil se do kuchyně, kde seděl stále zamračený Key. Jakmile zpozoroval, že se Minho opírá o futra a tváří se až nevhodně pobaveně, dramaticky se nadechl a promluvil vážným hlasem: "Nevím, jestli jsi o tom už slyšel, přece jen ses před nedávnem vrátil, ale něco podobnýho se prý stalo už i jiným šlechticům. Taky se slitovali nad nějakým chudákem, vzali ho k sobě, ale to "nebohé stvoření" je okradlo a zmizelo neznámo kam. A to v tom lepším případě," zvedl Key významně obočí. "Někteří totiž skončili i s podříznutým krkem."

Ne, že by mu Minho nevěřil. Ale ať se snažil sebevíc, nepovedlo se mu představit si to andělské stvoření, nyní spokojeně oddechující v ložnici určené návštěvám, jak se plíží k jeho posteli s nožem v ruce a výrazem maniaka ve tváři. Zakroutil hlavou. Od něčeho tak rozkošně půvabného mu hrozí leda tak předávkování cukrem.

Key naštvaně nafoukl tváře, když viděl, že ani jeho poslední výhružka nezabrala. "Komu není rady…" Vstal, oblékl si kabát a zamířil ke dveřím. Než je otevřel, otočil se ještě k Minhovi.

"Pokud tě tu zítra najdu s rozpáraným hrdlem, přísahám, že ti dám na náhrobní kámen vytesat "Ten největší idiot, co kdy kráčel po téhle planetě". Dobrou noc!"

►►►

Správce domu, v němž probíhal večírek slečny Jessicy, zrovna znaveně dosedl na židli, když se ozval zvonek. S mučednickou grimasou znovu vstal a šel otevřít.

"Pojďte dál," vyzval příchozí znaveně, "ať jste kdokoli."

Ti dva si vyměnili překvapené pohledy, ale poslechli a vešli dovnitř.

"Co pro vás můžu udělat, pánové?"

Vyšší z dvojice, Lee Jinki, kterému však nikdo neřekl jinak než Onew, si sundal čepici, celou bílou od sněhu.

"Dobrý večer. Omlouváme se, že obtěžujeme tak pozdě. Nezdržíme vás dlouho. Jen by nás zajímalo, jestli tu náhodou dneska nebyl náš přítel. Je vysoký asi jako já, má kratší blonďaté vlasy-."

"No jo, takový pěkný, milý kluk," plácl se správce do čela. "Obcházel pořád dokola venku, tak jsem ho pozval sem. Říkal, že chce mluvit s panem Choiem. No, já mu ho zavolat nemohl, obtěžovat šlechtice s něčím takovým - to by mě stálo místo. Ale navrhl jsem mu, že může počkat tady, až bude mladý pán odcházet. Sedl si támhle na tu pohovku a když jsem se na něj za chvíli podíval, spal jako dudek."

"No a kde je teď?" zajímalo druhého, Kima Jonghyuna.

"Pan Choi ho vzal s sebou."

"Cože?" vyjekli oba.

"Slečna Jessica začala hrozně vyvádět, když tu vašeho kamaráda našla. Chtěla, abych ho vyhodil ven. Na to bych neměl srdce, jenže ona začala vyhrožovat, že mě vyhodí. Naštěstí na to zapomněla, když pan Choi všechny, co tu byli, úplně odrovnal, když vašeho kamaráda vzal do náruče, odnesl do auta a odjel."

Onew během jeho vyprávění výrazně zbledl. "A mohl byste nám říct celé jeho jméno?"

Správce se rozhlédl kolem sebe, aby se ujistil, že v hale už nikdo další není. "Choi Minho," odpověděl pak.

"Tak o něm jsem asi ještě neslyšel," zamyslel se Jonghyun.

"No, teprve před třemi měsíci se vrátil ze studií v zahraničí," vysvětlil správce.

"A nemáte jeho adresu?" zkusil Onew štěstí ještě jednou.

Správce smutně zavrtěl hlavou. "Jediná adresa, kterou bych tu mohl vyhledat, je adresa domu jeho rodičů. Tam ho ale nezastihnete. Mladý pan Choi má totiž byt tady v Soulu."

"Dobře, dobře. Mockrát děkujeme. Ještě jednou se omlouvám, že jsme vás vyrušili. Nashle!" rozloučil se Onew. Jongyun na správce jen kývl a společně vyšli ven do chladné, prosincové noci. Chvíli stáli před domem mlčky.

"Zajdeme za Kyuhyunem," rozhodl Onew.

"Teď? Je skoro půlnoc," namítl Jonghyun.

"No a co? Nějakou dobu mu potrvá než najde tu adresu, co potřebujem, takže čím dřív, tím líp."