Like a Doll - 7. kapitola

Od osmi od rána Hongbin netrpělivě přešlapoval na příjezdové cestě a vyhlížel Siyeon. Když dívka konečně dorazila, instruoval ji, ať zaparkuje před kamennou zdí, která obíhala kolem celého pozemku, načež se společně proplížili do zahradního domku. Hongbin doufal, že dostatečně nenápadně. Nechtěl, aby Bora věděla, že tu Siyeon je, nechtěl, aby věděla, že přijela na jeho žádost. Bylo přespříliš očividné, o čem míní s její drahou polovičkou diskutovat. A on pochyboval, že by to Bora schvalovala.

Převyprávěl Siyeon místní legendu o čtyřech čarodějích, zmínil každou drobnost, kterou mu o Dongwanově šílené teorii prozradili Lee Minwoo a Park Choongjae, a nakonec jí pověděl i o podivné nedělní příhodě s Leem a Erikem.

Siyeon poslouchala mlčky, jedinkrát Binův monolog nepřerušila. Promluvila teprve, až skončil a věnoval jí jednoznačný pohled: Tak co tomu říkáš?

"Takže," odkašlala si, "ty věříš, že je ta legenda víc než jen legenda, chápu to správně?"

"Svým způsobem… Těch náhod je trochu moc na to, abych ji mohl kategoricky smést ze stolu jako obyčejnou strašidelnou báchorku," přisvědčil Hongbin. "Navíc… pokud to není jen perfektně nacvičený kabaretní trik, zdá se, že mi chce Leo něco říct… A to se Erikovi velice nelíbí."

"Možná se prostě bojí, že skončíš jako já," namítla Siyeon, "a proto nechce, abys za Leem chodil…?"

Bin potřásl hlavou. "V tom to není. Starost možná má, ale rozhodně ne o mě a moji míru posedlosti jeho panenkou."

"Úplně tedy obracíš Dongwanovu teorii."

"Hm?"

"Ten pokládal za ďábla panenky, ne svého zaměstnavatele."

Hongbin se po jejích slovech rozpačitě ošil. "Ďáblem bych se zrovna neoháněl, ale… jo, asi se to tak dá brát. Eric stojí za něčím nekalým. Vím to."

"A Bora a Hakyeon?"

"Tam… si nejsem tak docela jistý. Možná v tom jedou s Erikem, možná o tom něčem nemají ani ponětí, rozhodně nám ale neříkají všechno."

"Copak? Máš speciální antitajnůstkářský radar?" povytáhla Siyeon obočí.

"Tak trochu. Vybroušený léty tréninku…"

"Naučil ses rozpoznávat lež?"

"Dá se říct."

"Proč?"

"Občas se to člověku hodí," odvětil Hongbin vyhýbavě.

"O tom nepochybuju, ale… netvrď mi, že jsi takovou dovednost aktivně piloval jenom proto, že by se ti někdy mohla hodit."

"Na co narážíš?"

"Na nic. Jsem prostě jen zvědavá."

Bin polkl ofenzivní tón, jenž se s nemilou zřetelností promítl v rázu poslední jím vyřčené věty. Zachoval se jako amatér, jako hloupý paranoidní amatér; Siyeon nemá o jeho bývalém životě nejmenší tušení, není, jak by se o něm mohla dozvědět. A on to ví, a přesto bezdůvodně vyšiluje. Nafackovat si je málo.

"Poslyš," věnoval dívce váhavý úsměv a plavně obrátil na jiné téma, "co tě na Kangtovi vlastně tam, ehm, uchvátilo? Ovšem, je neskonale krásný a tak, ale… to přece nemohlo být to jediné, že ne?"

"Kdybych propadala závislosti pokaždý, kdykoli uvidím nějakýho neskonale krásnýho chlapa," ušklíbla se Siyeon, "do konce života už bys měl o zábavu postaráno, brouku."

"Snažím se představit si tě jako obsesivní fanynku…"

"A?"

"Nelíbí se mi to," přiznal Hongbin zadumaně a Siyeon se rozesmála.

"Nepopírám," opáčila pak, "že Kangtův půvab v celé té závislostní kauze sehrál významnou roli… ale máš pravdu, ne tu hlavní. Tenkrát… měla jsem takové divné období. Ve škole to stálo za houby, s Borou jsme měly cosi jako krizi a já byla celá nechutně přecitlivělá -"

"Cosi jako krizi?" skočil jí Bin zmateně do řeči.

"Hm. Nebyla to krize jako taková, Bora by ti nejspíš řekla, že netuší, o čem to mluvíš, ale… já měla tehdy pocit… že Bora, kterou vidím, není ta Bora, kterou znám."

"Změnila se?"

"Měla jsem ten dojem, jo."

"A to bylo v době…?"

"Když si sem Eric přivezl Kangtu. Před šesti lety," přikývla Siyeon.

"Souvisí to?"

"Myslíš s mojí mylnou domněnkou, že jsme se já a Bora odcizily? Pochybuju. Ale má to co dělat s tím, proč jsem se na něj tak upnula. Jak říkám, byla jsem podrážděná a nesvá, a co víc, stíhala mě paranoia, že mě z okna západního křídla někdo pozoruje. Hučela jsem do Bory tak dlouho, až mě do toho pokoje nakonec zavedla.

Netuším, čím to, ale… v ten moment, kdy jsem překročila práh a Kangtu uviděla, jsem cítila, jako bych… jako bych se vrátila domů. Viděla jsem tu panenku poprvé v životě, ale zdálo se mi, že ji znám roky. A najednou… najednou jsem byla šťastná. Nebo jsem si to aspoň myslela… Na každý pád byla - je ta iluze neskutečně živá." S povzdechem zavrtěla hlavou.

"Možná to není iluze…?"

"Jistěže je. Celá moje utkvělá představa o odcizení byla mýlka, jak vidíš, s Borou jsme pořád spolu a klape nám to."

"Tehdy sis to ale nemyslela."

"Ne. A proto jsem si nejspíš z nějakého bizarního nervového popudu vsugerovala, že Kangta představuje to, co jsem se bála, že jsem s Borou ztratila, a uhnala si na něm groteskní závislost. Šílený, co?"

"Šílenější mi přijde, že to, co sis vsugerovala, trvá dodneška," zamračil se Hongbin. "Proč pořád toužíš po Kangtově blízkosti, když se mezi tebou a Borou dalo všechno do pořádku?

Tvrdíš, že Kangta byl něco jako platonická náhražka za tvoji Boru. Tu už teď ale nepotřebuješ, takže nemáš důvod po té panence dál prahnout, nebo ne?"

"Já ti nelžu," hlesla Siyeon bezbarvě.

"Vím, že ne."

"Protože to poznáš?"

"Protože nemáš proč mi lhát."

Dívka se náznakem pousmála. "Tolik mi důvěřuješ?"

"Když ne tobě, tak komu?" zazubil se Hongbin. A mínil to upřímně; jistě, než se jí svěřit s čímkoli ze své minulosti, raději by si ukousl jazyk, to ale byla obecně platná rovnice, a nijak nesouvisela s tím, co se dělo teď a tady.

"Prostě si myslím, že ve tvojí závislostní kauze," vypůjčil si Siyeonin neologický termín, "jde o mnohem víc, jenže my tomu něčemu zatím nejsme schopní porozumět."

"Nemáme dostatečné znalosti?"

"Tak nějak."

"Musíme se tedy dostat hlouběji."

"Ano."

"Ale jak to uděláme?"

"Nemám nejmenší tušení," povzdechl si Hongbin.

✣ ✣ ✣

Příštího dne odjeli Hakyeon a Eric hned zrána do města. Přesně pět minut proseděl Hongbin u okna zahradního domku, pozoruje příjezdovou cestu, pro případ, že by se jeden z mužů pro něco vrátil - protože náhoda je blbec, že jo - nestalo se však. Dobré znamení? Možná.

Vyšel před domek a zadíval se do oken v patře východního křídla. Nikde se nic nehýbalo. Třeba Bora ani není v pokoji…? Zamračil se. Představa, že na ni náhodou narazí někde cestou, se mu sice nezamlouvala, lepší příležitost proplížit se k panenkám ale asi dlouho nedostane. Konfrontovat Boru je stokrát lepší než střetnout se při nepovolené návštěvě domu s Erikem.

Nikým neviděn, nikým neslyšen, bez jediného zádrhele se Hongbin propašoval do západního křídla. Oddychl si, na rtech mu zahrál spokojený úsměv. Přesvědčen o svém úspěchu, otevřel dveře a suverénně napochodoval do Leova pokoje. Avšak žádná dojatá gratulace Hongbina Hongbinovi nezazněla.

Místnost byla totiž prázdná.

"Leo…?"

Prohledal každou možnou i nemožnou skrýš, jakou mohlo skromné vybavení interiéru nabízet, ale po panence nebylo ani památky.

S nepříjemným pocitem kolem žaludku rozčileně obhlédl pokoje Kangty a Yesunga. Obě panenky našel na témže místě, jako když je viděl poprvé - Kangtu na židli u toaletního stolku, Yesunga na kraji postele - Leo však ani jedné z nich společnost nedělal.

V čirém zoufalství (ač sám sebe zarytě přesvědčoval, že zoufalý není) Hongbin vyzkoušel dveře všech ostatních místností, vyjma jedné, kde stála tři rozpracovaná malířská plátna, však bylo všude zamčeno.

Nad tím, co udělal vzápětí, přemítal chabou vteřinu, a i ta vteřina stačila k uznání, že jde o pěknou blbost. Tak pěknou, že rozzuřeně přerázoval ze západního do křídla východního a vrazil do Bořina pokoje. Kupodivu se trefil hned na první pokus; měl tušení, který pokoj patří Boře, ale nebyl si jistý.

Dívka za laptopem nadskočila leknutím.

"Kde je Leo?!" zavrčel Hongbin.

Bora se zamračila. "Kde by měl být? Ve svém pokoji."

"Tam není."

"Ne…?" Bora se zatvářila udiveně. Zaklapla notebook, vstala od stolu a zašla se na vlastní oči přesvědčit. Bin se jí držel v patách.

"Takže?" zopakoval důrazně svoji otázku, když byla dívka o půl minuty později nucena přiznat, že ji Hongbin skutečně netahá za nos.

"Strýček ho nejspíš přestěhoval do jiné místnosti…"

"Proč?!"

Bora Bina probodla pohledem. Ušklíbla se. "Nelíbilo se mu, že se kolem Lea pořád ochomýtáš… Ale to ty moc dobře víš."

"Proč s tím má takový problém?! Neprováděl jsem s tou panenkou nic… nepřístojného!" ohradil se mladík dotčeně.

"Je na Lea dost citlivý," pokrčila Bora rameny.

"Aha, takže kdybych se ochomýtal kolem Kangty nebo Yesunga, bylo by všechno v pohodě?" odfrkl Bin uštěpačně.

"Problém je," mroukla Bora blahosklonně a obrátila se k odchodu. O Leovo zmizení zřejmě nadobro ztratila zájem. "Že ty se nechceš ochomýtat kolem Kangty nebo Yesunga."

Hongbin se užuž nadechoval, aby jí odsekl, nevyšla z něj však ani hláska. Vždyť Bora má pravdu. Svatou pravdu. Zaraženě hleděl na její vzdalující se záda, dokonalou siluetu, boky vlnící se v rytmu graciézní chůze. V tu chvíli mu připadala krásnější než kdy dřív… Pak si ale kdovíproč vzpomněl na Siyeonina včerejší slova.

Bora, kterou vidím, není ta Bora, kterou znám.

"Boro?"

Dívka se s povzdychem ohlédla. "Copak, Hongbine?"

"Co se stalo před šesti lety?"

"Před šesti lety?" zopakovala nechápavě.

"Když si sem Eric přivezl Kangtu."

Bora svraštila čelo. "Jestli mluvíš o Siyeon -"

Hongbin zavrtěl hlavou. "Předtím."

"Předtím?"

"Předtím než se Siyeon s Kangtou poprvé setkala. Co se tehdy stalo?"

Bora se zahihňala. Nervózně. "Ono se mělo něco stát?"

"Na to se ptám já tebe."

"Hmm… Ne. Na nic si nevzpomínám."

Ne, že by očekával něco jiného…

"Proč mám zase pocit, že mi lžeš?" povytáhl Hongbin významně obočí. Tentokrát však Bora nezareagovala tak, jak předpokládal. Naklonila hlavu ke straně a dlouze se na něj zadívala. Byl to ten nejsmutnější pohled, jaký Hongbinovi kdy kdo věnoval.

"Představuješ si něco, co není, Bine," hlesla měkce. "Zase. Začínám mít o tebe starost."