Nameless - 13. kapitola

"Kde máš pas?"

Min Hyun otevřel rohovou komodu, z horní police vytáhl svazek svých falešných dokladů a podal jej Aronovi. Američan dokumenty zběžně překontroloval a schoval je do batohu.

"Nač pas?" zeptal se mladší udiveně. "My… odjíždíme?"

"Přesně tak."

"Pryč z Koreje?"

"Už to tak vypadá."

"Kam?"

"Kam bys řekl?"

Min Hyun zapřemýšlel. "Nejspíš… do Států. Do Los Angeles. K tobě domů."

Aron ho s úsměvem pohladil po tváři. "Jdu balit," mroukl tiše a zmizel v ložnici.

Min Hyun zůstal několik vteřin bezradně postávat vprostřed nevelkého obývajícího pokoje, načež se rozhlédl po jeho prostorách. Padl na něj zvláštní svíravý pocit, který po krátké analýze identifikoval jako sentiment. Mrzelo ho, že tohle místo opustí. Bylo jeho domovem sice pouhé tři měsíce, ale byl to nejlepší domov, jaký kdy měl… díky Aronovi.

Usmál se. Domov je tam, kde je Aron. Ta jednoduchá rovnice se mu líbila. Nezáleží na tom, kde bude bydlet, dokud bude bydlet s Aronem. Nic ideálnějšího si ani neuměl představit.

Vykročil k ložnici, stanul na jejím prahu. Aron se skláněl nad postelí, mechanicky skládaje do komínků oblečení, povytahované ze skříně. V té činnosti bylo cosi tak chmurně úzkostného, že to Min Hyunovi smazalo úsměv ze rtů.

Svraštil čelo. Náhle si uvědomil, jak naivní byl jeho pohled na věc. Uvědomil si, že Aron, ač cizinec, je s tímhle městem, s touhle zemí svázán daleko intenzivněji než on sám.

"Nemůžeme odjet."

Kwak odložil stranou rolák krémové barvy a tázavě se na mladšího podíval.

"Co škola? Práce…?"

Aron kývl k papíru, ležícímu na vrcholku hromádky dokumentů v nohou postele. "Formulář o zanechání studia," vysvětlil.

"A… to je všechno?" žasl blonďák. "Prostě odevzdáš tenhle papír a konec?"

"Trochu smutné, že?" zasmál se Aron a dal se do skládání kalhot. Šlo mu to hezky od ruky, jako prvotřídní hospodyňce. "V práci se vymluvím na nějaké rodinné trable, co neodkladně žádají můj návrat."

"A Eric?" hlesl Min Hyun bezbarvě.

"Eric?" Aron na moment nechal kalhoty kalhotami a zamyslel se. "Erikovi rozhodně povím, že až se mu narodí to dítě, co míní pojmenovat po mně, rozhodně mi musí dát vědět a já mu rozhodně půjdu za kmotra!" Hovořil lehkým, žertovným tónem, když si ale všimnul Min Hyunova zamračeného výrazu, okamžitě zvážněl. "Co je? Proč se tak tváříš?"

"Přestaň," sykl mladší. "Přestaň předstírat, že se tě to netýká. Oba víme, že odsud nechceš. Ne teď, a ne takhle narychlo."

"Nejde o to, co chci nebo nechci," povzdechl si černovlásek. "Nezapomínej, že ve starém parku leží mrtvola, za kterou jsme zodpovědní. Přirozeně se proto uchylujeme k preventivním opatřením."

Min Hyun provinile semkl rty. Za mrtvolu ve starém parku je přece zodpovědný jenom on, Aron se na Jin Kiho vraždě nijak nepodílel -

"Kdybych -," pokusil se nadhodit v nutkavém záchvěvu altruismu, Aronův nevraživý pohled ho však rázem spolehlivě umlčel.

"Na to ani nemysli," zavrčel. "Jakékoli doznání viny ti zakazuju!"

"Ale - "

"Jak říkám, útěk je jen preventivní opatření. Policie se dost pravděpodobně nebude mít čeho chytit… a i kdyby, předpokládám, že nález deaktivovaného androida je ohromí natolik, že vyšetřování Jin Kiho smrti odsunou na druhou kolej."

"Měli bychom Ga In in memoriam poděkovat…"

"To bychom jistě měli."

Zadívali se na sebe, ústa jim zvlnil totožný cynický úsměšek.

"Já odsud mizím, Min Hyune," prohlásil Aron. "Jestli… ty tu ale chceš zůstat - "

"Nežvaň hlouposti." Dvěma kroky byl u něj, nekompromisně ho sevřel v náručí. Rád vnímal ten kontrast, to, jak drobný oproti němu Aron je. Vzbuzoval v něm přesvědčení, že má povinnost svého nejdražšího chránit.

A to byl báječný životní impulz.