Paralela - 11. kapitola

"Ale proč mi to neřekl?!" odfrkl Hongbin a mrzutě sebou plácl na postel. "Nevěří mi? Nebo má za to, že jsem nějakej homofobní kretén? Do háje, ani nevím, co mě uráží víc…"

Sanghyuk po něm hodil první knížkou, která mu na nočním stolku přišla pod ruku. "Nedramatizuj to. A radši si přečti něco pěknýho," poradil mu suše.

"Ale," Hongbin se zamračil na kýčovitou obálku a mrskl paperback na zem, "já myslel, že jsme kámoši!"

"A?"

"A měl by se mi svěřovat!"

"Ty se mu svěřuješ?"

"Já nemám s čím se mu svěřovat."

"A třeba to Aron viděl stejně," pokrčil Hyuk rameny. "Možná mu prostě nepřišlo důležité oznamovat ti, že šuká s Minhyunem, no."

"Nemusel mi oznamovat, s kým konkrétně šuká," odsekl Hongbin, "mohl mi ale říct, že… že je na kluky!"

"Počkej…" Hyuk se zarazil. "Tys to na něm nepoznal?"

Starší se zatvářil zmateně. "Jak jsem to měl poznat?"

"Aron je teplej skoro od pohledu."

"To teda není."

"Nikdy ti nepřišlo… nápadné, že je vůči všemu, co má penis, tak kontaktní?"

"Hakyeon je taky kontaktní vůči všemu, co má penis, a teplej není -" Bin svraštil čelo, zamyslel se. "Nebo…?" Vyměnil si s Hyukem tázavý pohled.

"…je?" vyhrkli jednohlasně.

Sanghyuk vyskočil na nohy, zběsile rozrazil dveře, vyhlédl ven a zařval: "EOMMA!"

Dveře na druhém konci tmavé chodby se otevřely a z nich vykoukla Hakyeonova rozcuchaná hlava se spací maskou na čele. "Víš, kolik je hodin?!"

"É… moc?"

"Co chceš?!"

"Jsi gay?"

"Kvůli tomu mě budíš?!"

"Tak jsi?"

"Ne, Sanghyuku, nejsem!" zavrčel Hakyeon a otráveně zaplul zpátky do pokoje.

"Tak prej není," přetlumočil maknae získanou informaci chechtajícímu Hongbinovi, který se v křeči svíjel na posteli. "Ale možná Jaehwan…"

"Buď od té lásky, a už se nikoho tady neptej, jestli je gay, děkuju."

"Ale mě to zajímá!"

"Copak ty to nepoznáš?" ušklíbl se Hongbin.

"Nech si ten sarkasmus."

∦∦∦

Příští dopoledne si Hongbin vyzvedl Aarona (otevřel mu Dongho a Binovo dětské: "Půjde Aron ven?" je oba rozesmálo) a vyrazili na pomalou, obezřetně nenamáhavou procházku. Aaron totiž rebelantsky nechal berle doma.

Nedalo se tvrdit, že by byl Hongbin úplně skoupý na slovo - tak jako Taekwoon -, rozhodně ale nikdy nežvanil zbytečně. Když už tedy chtěl o něčem mluvit, šel přímo k jádru pudla.

Aaron mlčky vyslechl přítelovy abecedně seřazené připomínky k včerejšímu oficiálnímu oznámení jeho a Minhyunova vztahu, pohled soustředěně upřený na svou zraněnou nohu.

"Nikdy jsme spolu sexuální preference neřešili," poznamenal pak.

"Jasně, protože mě nenapadlo, že na nich je co řešit," opáčil Hongbin a zamračil se. Znepokojeně pozoroval Aaronovo kulhání. "Hele, nemám ti pro ty berle přece jen dojít…?"

"Rehabilituju," zabručel Američan, načež tázavě zvedl oči. "Takže… podle tebe je na nich co řešit…?"

Hongbin zrudl; došlo mu, jak předpojatě ta věta vyzněla. "Tak - tak jsem to nemyslel," zakoktal rozpačitě. "Já proti gayům nic nemám."

"To je milé vědět," usmál se Aaron. "Neznamená to ale, že ti musím svou menšinovou orientaci cpát pod nos, ne?"

"Jo, to je fakt…"

"Navíc… všichni říkají, že jsem teplej od pohledu. Takže jsem tak nějak předpokládal, že jsi to… vytušil."

"No… ne."

"Čímž se dostáváme k poslednímu bodu. Nemínil jsem ti své buzerantství zbytečně podsouvat, protože mi bylo jasné, že když to udělám, bude tě jímat panická hrůza pokaždé, kdokoli náhodou půjdeš přede mnou."

Hongbin zmateně svraštil čelo. "Proč…?"

"Protože bych ti mohl koukat na zadek," prohlásil Aaron vážně.

Tři vteřiny na sebe netečně hleděli, načež oba propukli v hurónský řehot.

"Mně by to lichotilo," ujistil ho Hongbin.

"Jo?"

"Jo."

"Tak to s tím asi začnu," ušklíbl se Aaron a pobaveně šťouchl Bina loktem do boku. Ten ho družně chňapl kolem ramen.

"Ale co že až teď?"

"Hm?"

"Chci říct, znáte se s Minhyunem skoro věčnost," podotkl Hongbin. "To jste si až teď uvědomili, že bez sebe nemůžete žít nebo…?"

Aaron s neznatelným náznakem úsměvu zavrtěl hlavou. "To víme už dlouho. Já si jen pořád nebyl jistý, jestli… má smysl pěstovat v téhle době nějaký skutečný vztah."

"A není to zrovna v téhle době důležitější než jindy? I kdyby trval jenom krátce… být v tomhle hnusným světě aspoň na chvíli šťastný je jako výhra v jackpotu."

"Tím Minhyun argumentoval taky."

"Takže co tě nakonec přesvědčilo?"

Aaron ukázal na zraněnou nohu. "Tohle. Když mi došlo, že… že kdybych nevyskočil z toho okna, byl bych mrtvý… a že se to může stát znovu, třeba hned zítra…" Rty mu zkřivil trpký úsměšek. "Nikdy jsem Minhyunovi nahlas neřekl, že ho miluju… A umřít, aniž bych mu to řekl… by bylo ubohé. A zbytečné a strašně smutné.

No, a tak jsem to spáchal. A když to bylo konečně oficiálně a nahlas venku, naznal Minhyun, že není důvod to dál tajit. Takže jsme kápli božskou."

"Jsem za vás rád," usmál se Hongbin.

"Fakt?"

"Jasně, že jo!"

Aaron se hlavou povděčně opřel o Binovo rameno.

"Poslyš… ty sis doopravdy nikdy nevšiml, jak se na mě Minhyun dívá?" zeptal se po chvíli oboustranného ticha.

"Já popravdě nevím, čeho přesně bych si měl všímat," pokrčil Hongbin volným ramenem.

"To asi všechno vysvětluje…"

Aaronův ironický tón Hongbina zarazil. "Co všechno? O čem to mluvíš?"

"Ale nic…"

"Arone!"

Starší si povzdechl. "Jestli si nevšiml, jak se Minhyun - naprosto evidentní Minhyun - dívá na mě, nevšiml sis zřejmě ani toho, jak se Taekwoon dívá na tebe."

Hongbin na něj nechápavě zamrkal. "Taekwoon?"

"Taekwoon."

"Ale no tak!" Bin se rozesmál. Poněkud hystericky. "To je blbost! Taekwoon je… Taekwoon není…!"

"Jen říkám, co vidím," opáčil Aaron suše.

"Sorry, kotě, ale máš halucinace."

"Chová se k tobě jinak než ke zbytku vašich spolubydlících. To nepopřeš."

"Nepopírám. Je ke mně milejší, protože na rozdíl od našich spolubydlících nejsem otravnej jak půlnoc. Nic víc v tom není."

"Oh, samozřejmě. A že na tebe civí prakticky furt, je zapříčiněno jakým pragmatickým důvodem?" ušklíbl se Aaron.

"Jsem… ehm, nesnesitelně krásnej?"

"To rozhodně jsi, ale ani stoprocentní gay jako já na tebe nezírá tak často."

"To je zkreslený údaj."

Aaron svraštil čelo. "Snad ne toho procentuálního množství…"

"Kdybys neměl Minhyuna, čučel bys na mě stejně často jako Taekwoon!" odfrkl Hongbin triumfálně. A vzápětí zrudl jako rak, když si uvědomil, co vlastně řekl.

"A z toho vyplývá…?" uculil se Aaron šibalsky.

"Co by z toho mělo vyplývat, nic z toho nevyplývá!"

"Ale, Binnie ~"

Než stačil Hongbin něco neslušného odseknout, nikým neviděn, nikým neslyšen, přiřítil se k nim Minhyun a vlepil Aaronovi rozhořčený pohlavek.

"Kde máš berle?!"

"Jau! No doma!"

"Tam jsou ti prd platný!" ucedil Minhyun, chňapl staršího za ruku a táhl ho - samozřejmě se vší opatrností - na protější chodník. Od domova byli asi dvacet metrů.

"Promiň, hyung," zavolal na Hongbina, "ale dokud se tenhle vůl," počastoval Aarona káravým pohledem, "nenaučí dávat na sebe pozor, má zaracha."

Hongbin opětoval Aaronovi rozpačité zamávání na rozloučenou, načež vrazil ruce do kapes, nakopl kus rozbité křidlice, povalující se na zemi, a loudavě zamířil domů.

Odemkl, vplížil se do chodby - z kuchyně zazníval smích Jaehwana a Wonshika - potichu za sebou zavřel dveře… a na schodišti div nevpálil do Taekwoona.

Hongbin o dva kroky prudce ucouvl.

Starší povytáhl obočí. "Stalo se něco? Tváříš se, jako bys viděl ducha."

"Ne - ano - já… Už musím jít," vyhrkl Bin, a očima propaluje špičky vlastních bot, prosmýkl se kolem Taekwoona vzhůru do patra.

Zmatený mladík za ním zůstal konsternovaně hledět.

∦∦∦

Téhož večera - a po třech hodinách neurotického přecházení tam a zase zpátky - Hongbin zaklepal na dveře Jaehwanova pokoje a nahlédl dovnitř. "Hyung?"

"Na to, jestli jsem gay, už se mě ptal Hyuk," opáčil černovlasý, aniž by zvedl oči od skicáku.

Hongbin se plácl dlaní do čela. "Já ho zabiju!"

Jaehwan se rozesmál, odložil tužku a pokynul mu, ať jde dál. "Tak co bys rád?"

"Asi to, ehm, bude znít trochu divně…" Bin se s rozpačitým úsměvem posadil na postel. "Zajímalo by mě, jestli… Tušils to? O Aronovi a Minhyunovi…?"

"Jo," přisvědčil Jaehwan a otočil se na židli tak, aby na Hongbina viděl. "Byli… dost evidentní. Už dlouho."

Copak jsem tu jediný, kdo to neviděl?! zaúpěl Hongbin v duchu. Měl by se dát přejmenovat na ignoranta s velkým I, doopravdy… "Takže sis… všimnul, jak na něj Minhyun kouká?"

"Teď nevím, jak přesně to myslíš, ale… asi jo," pokrčil starší rameny. "Zamilovaně, chtivě, majetnicky… a občas tak trochu psychopaticky?"

"Psychopaticky?" svraštil Hongbin čelo.

"Každej zamilovanej vůl je svým způsobem psychopat."

"To zní… hrozně."

"Zní, ale není," zazubil se Jaehwan.

"A," - nádech, výdech - "všimnul sis, jak Taekwoon kouká na mě?" vyhrkl Hongbin dřív, než ho v tom vlastní stud mohl zarazit.

Jaehwan na něj dvě tři vteřiny zkoumavě hleděl, načež přitakal. "Ano," zamumlal nejistě, "všiml."

"Děláš si srandu?!"

"Myslel jsem, že když se ptáš, tak o tom víš!"

"Já nevím vůbec nic!" zasténal Hongbin a zahanbeně schoval hlavu v dlaních. "Do háje, doufal jsem, že si Aron dělá srandu…!"

Jaehwan významně pozdvihl obočí.

"Ne, počkej, to vyznělo blbě…" Bin se hryzl do rtu. "Nic proti hyungovu zájmu nemám, to jen… prostě mi to přijde nereálné… chápeš… jako kdybyste se na mně s Aronem domluvili a teď vypočítavě čekáte na správnou chvíli, kdy zařvat: "Naletěls!"

"Tak to tě zklamu, protože s Aronem jsem mluvil naposled… před týdnem. A o žádném pranku řeč nebyla."

Mladší rozmrzele odfrkl.

"To ale nemusí znamenat, že si na tebe Taekwoon… romanticky myslí," podotkl Jaehwan pragmaticky - u excentrického Jaehwana věc dosti nezvyklá. "Možná se mu prostě jenom líbíš. Což by nebylo nic divného, líbíš se nám všem."

"Dík. Jenže nikdo z vás na mě tak jako Taekwoon nekouká."

"No… to ne." Znenadání se Jaehwan bláznivě rozchechtal. "Ale ono je to tak strašně pěkný! Že… že řešíš něco takovýho!"

"Myslíš na místo toho, abych depresivně filozofoval, jestli se vůbec dožijeme zítřka?"

"Přesně!"

"Rád jsem ti udělal radost," ušklíbl se Hongbin a zvedl se z postele. "No nic, jdu to zjištění… strávit. Nebo tak něco."

"Ale neříkej mu, že jsem ti to řekl!"

"Nehodlám Taekwoonovi nic říkat," ujistil ho Bin.