Škola prokletých - 46. kapitola

"Děkuju, že jste všichni - ehm, oba dorazili," odkašlal si Hyesung.

Kyuhyun a Key se podívali na sebe, pak na něj a pokrčili rameny.

"Vezmu to stručně - potřebujeme přestěhovat Arona a vy dva jste v našem gangu jediní, kteří nemají spolubydlícího, tudíž…" Shin se široce usmál. "Kdo se hlásí dobrovolně?"

"Já určitě ne," odfrkl Key. "Pardon, mám naši americkou princeznu fakt rád, ale její psychická nestabilita mě děsí."

"Není přece nebezpečný - "

"No právě!"

Hyesung zmateně nakrčil čelo.

"Tím chce říct," ušklíbl se Kyuhyun, "že by si líp poradil s vyšinutým Aronem nebezpečným pro okolí než s vyšinutým Aronem, co je nebezpečný sám sobě."

"Netušil jsem, že mám svého osobního překladatele," podivil se Kibum.

"Dobrý, co?" zazubil se Cho. "Jak mi to jde?"

"Velmi obstojně."

"…"

"Co?"

"Mluvíš jako Onew, vole."

"No! Onew!" vzpomněl si blonďák. "To je druhý důvod s velkým D!"

Hyesung nedůvěřivě povytáhl obočí. "Můžeš to rozvést?"

"Samozřejmě. Můj pokoj je místo, kde se já a můj přítel scházíme. Se vším všudy, jasné? Logicky tedy nemůžu mít spolubydlícího!"

"To je dost hloupý argument."

"Hloupý? Závisí na něm štěstí mého partnerského života! Chcete snad mít na rukou krev zmasakrovaného vztahu, vévodkyně?!"

To Hyesung nekomentoval. Moudře se rozhodl melodramatickou herečku Kibuma ignorovat a raději se obrátil ke svému příbuznému ze sto třicátého druhého kolene: "Kyu?"

"Se mnou Aron bydlet nechce," připomněl mu černovlásek rozhořčeně. "Pamatuješ? Zdrhnul po týdnu…!"

"No jo," mlaskl uštěpačně Key, "tenkrát jsi to pěkně pohnojil…"

"Chcípni!"

Shin si hluboce povzdechl. "Že já se vůbec snažím…," zamručel, sleduje, jak se dvojice studentů pokouší navzájem uškrtit kravatami.

Na toto už byl starý, opravdu.

"Hele, a proč Arona nenastěhujem k Chansungovi?"

Hyesung i Kyuhyun se na blonďáka ohromeně zahleděli.

"Vím, že k našemu gangu zatím oficiálně nepatří, ale - tohle určitě neodmítne!"

"Já nevím," zaváhal vévoda.

"No tak! Bude nadšenej!"

"Chansung rozhodně," souhlasil Kyuhyun. "Otázka je, co na to Aron."

•••

"Changmine!"

"Nejkrásnější moje!" zazubil se hrabě Shim, odhodil cestovní kufr a sevřel Min Ha v dychtivém medvědím objetí. "Stýskalo se ti?"

"No nesmírně. Neviděli jsme se šest dní. To je hrozná doba!"

"Nebuď hnusnej."

Choi staršího s úsměvem políbil na tvář. "Jsem rád, že jsi tady."

"Já taky. Teda… budu mezi Akademií a Podsvětím minimálně dvakrát do týdne pendlovat…" Max zvedl kufr a následoval Min Ha do budovy. "Nechci, abys mě měl za nevděčného nájemníka."

"Tebe? Nikdy."

"Uhm, a taky…"

"Copak?" pozdvihl Min Ho podezíravě obočí. "Tváříš se, jako bys mi omylem přejel Yesunga."

"Ne, tak tragické to zase není," ujistil ho Changmin a nervózně se zasmál. "Ono vlastně o nic vážného nejde, jenom… asi by nebylo dobré, kdyby se to k tobě nebo Erikovi později doneslo nějakými… oklikami."

"Poslouchám."

"Předevčírem jsem byl na rautu u barona Kwaka - "

"U toho, co tvrdí, že je Aron jeho příbuzný, nebo u toho, co prohlašuje, že je Aron satan?"

"Napovím ti. Hned při vstupu jsem dostal pětiminutovou přednášku na téma "jak mohu spasit svoji poskvrněnou duši"."

"Poskvrněnou?" vyprskl tmavovlasý smíchy.

"Přesně tak to řekl," přikývl Shim. "Jo, a taky jsem se dozvěděl, že ty už to máš nenávratně spočítaný a že Eric… ten už je vlastně mrtvej."

"Jakože podle Kwaka je horší Arona synovsky opečovávat než s ním spát…?"

"Ehm, mezi námi, on si myslí, že Eric dělá obojí."

"Proboha!" Min Ho se v záchvatu řehotu definitivně sesypal na zem.

"Vůbec nechápu, jak k tomu došel," zamračil se Max.

"Eric… a Aron!"

"Snažil jsem se mu to vymluvit, ale…"

"To nic. Hlavně. To neříkej. Před Naylou."

"Před Naylou…?" srazil starší zmateně čelo.

"Zhoumiho Stínem. Tou… osobou, co si vede sáhodlouhý bias list a shippuje v něm všechno, co má penis, se vším, co má penis. Bez nadsázky." Min Ho výhružně přimhouřil oči. "Chceš snad být zodpovědný za RicRona, Changmine?"

"Jen to ne!"

"Výborně. Jsem rád, že jsme si to ujasnili. A promiň, pokračuj. Takže jsi byl u barona Kwaka…"

"A potkal jsem tam Dongwana." Shim zahanbeně sklopil hlavu. "A bylo mi blbý ho ignorovat…" Zmlkl.

"Chápu. Kdy přijde ta zrada?"

"To byla ona."

"Tvé společenské tlachání s Dongwanem?" ujistil se mladší zaskočeně.

"Jo. Samo o sobě to nestojí za řeč, vím, ale… je mi jasné, co se z toho podsvětní drbny pokusí udělat za aféru… Nehraju to na obě strany, stojím jenom při tobě. Dobře?"

"Nikdy by mě nenapadlo o tvé loajalitě pochybovat - "

"Stejně, jako jsi nikdy nepochyboval o Minwooově loajalitě k Erikovi, viď?" Changmin se zamračil. "A podívej, jak to nakonec dopadlo."

Min Hovi zrudly tváře, zastyděl se za svoji pošetilost. Vždyť Max má pravdu, s ohledem na poslední události by neměl důvěřovat nikomu. Kromě Jonghyuna. Což je pozitivní asi jako možnost výběru smrti utopením nebo uškrcením. Zašklebil se. "Paranoia není můj styl. Ale díky. Budu si dávat větší pozor. Zvlášť na také ty obecně přítulné typy…"

"Dobrý začátek. Takže kdo ve tvém okolí téhle definici odpovídá?"

"Eric," konstatoval Min Ho suše a Changmin se rozchechtal na celé kolo.

"Beru zpátky. Je to teorie pěkně na hovno."

"Souhlasím."

Ve dveřích vedoucích z nádvoří do západního křídla se střetli s Junhem.

Daemon jim automaticky kývl na pozdrav, pak si však Min Hova společníka lépe prohlédl - a krve by se v něm nedořezal. "Va - vaše Excelence," zakoktal ohromeně.

"Pane Lee," hlesl Changmin, stejně vyjevený jako Junho.

Rozpačitost atmosféry s každou vteřinou narůstala, až už to světlovlasý nevydržel, zamumlal něco ve smyslu "rád jsem vás viděl" a naprosto nejunhovky utekl. Changmin otevřel pusu, vzápětí ji ale zase zavřel a začal si zuřivě hryzat spodní ret. A Min Ho… Min Ho upřímně zalitoval, že si s sebou nevzal mísu popcornu.

"No? Já čekám."

"Na co?" ošil se Max.

"Na vysvětlení, zlato, na vysvětlení."

"Není co vysvětlovat - "

"Znáš se s Junhem!" prskl hrabě Choi.

"Že znám, je moc silně řečeno. Ve skutečnosti ho vůbec neznám - "

"Changmine!"

"Před třemi sty lety mě požádal o laskavost, nic víc!" vyhrkl starší zoufale, pročež se zatvářil jako školák, čekající zasloužené vyhubování. Přece se zatvrdil, že bude mlčet! Kruci.

"Zajímavé," zabručel Min Ho. "Daemon že před třemi sty lety vyhledal pomoc démona…? To zní jako výplod pořádně bujné fantazie."

"Nevymýšlím si!" ohradil se Changmin dotčeně.

"Jistěže ne. A o to podivnější to celé je… Šlo mu konkrétně o tebe jako o démona klamu?"

Shim neochotně přitakal. "Víc už ti ale nepovím," zavázal se odhodlaně, snažně ignoruje Min Hův zamračený výraz. "Slíbil jsem mu to!"

"Chm," udělal mladší, a ač se tvářil všelijak, dál na Changmina nenaléhal.

Mlčky vystoupali do patra. Teprve přede dveřmi apartmánu se Max osmělil znovu promluvit:

"Min Ho? Když jsme polemizovali o té důvěře…"

Tmavovlasý tázavě nadzvedl levé obočí.

"Ujišťuju tě, že Lee Junhovi věřit můžeš."

•••

"NIKDY!" zaječel hystericky Aron a předvedl své působivé ztvárnění vyděšeného koaly skokem kolem Erikova krku.

"Slyšeli jste," zabručel vévoda, když překonal prvotní smrtelné nutkání ukašlat se/udusit se/vyhodit Arona z okna. "Nikdy."

"Já vám to říkal," mávl Hyesung blahosklonně rukou.

Key a Kyuhyun poraženecky odfrkli.

"Ale proč ne?!" vyhrkl nešťastně Chansung. "Arone…!"

"Nemůžu prostě bydlet s vámi, Eriku?" žadonil rudovlásek. "Vaši ženu strčíme ke Kyuhyunovi! Mají přece tak dobré rodinné vztahy…"

Cho vřískl jako nefalšovaná siréna. Až to hnulo okenními tabulemi.

"Máš se mnou problém?" zpražil jej Shin pohledem.

"Gigantických rozměrů, jo."

"A dobré rodinné vztahy právě vzaly za své," povzdechl si Eric. "Plán B?"

"Ehm, přestěhovat ho k Yesungovi?" navrhl Aron nejistě.

"Jen přes moji mrtvolu!" zahřměl Min Ho.

"Tak k Andymu?"

"To bych neriskoval, nechceme-li být svědky sirénského masakru motorovou pilou," poznamenal Changmin.

"Já chci!" vypískl nadšeně Key.

"Ty mlč," usadil ho Eric.

"Arone -," pokusil se Chansung ujmout slova, jmenovaný jej však okatě ignoroval:

"Changmine!" usmál se na démona klamu křečovitě, úplně jako pověstný topící, co se chytá stébla. "A nemohl bych bydlet s tebou?"

"Proč ne," pokrčil rameny Shim.

"Ehm, promiň, Ronnie, ale to nepůjde," odkašlal si Min Ho. "Vím, že Max vypadá hrozně drsně a tak, naneštěstí nezmar Min Ki se ho bojí asi jako namašlenýho trpasličího pudlíka."

"Namašlení trpasličí pudlíci jsou náhodou děsiví!" zastal se Changminovy bortící se reputace chrabře Kyuhyun. K čemuž se hrabě nevyjadřoval a radši předstíral, že je (značně plastický) přehoz na křesle.

"Fajn, a nemůže bydlet sám?" houkl Hyesung rozmrzele. "Všecky tyhle obstrukce by to hladce vyřešilo!"

"Sám leda v polstrované cele," zamračil se na manžela Eric. "A tu tu Min Ho, jak vidíš, zatím nevede."

"Ale už je na seznamu!" pochlubil se Choi.

"Rád bych podotknul, že nejsem notorický sebevrah," ozval se Aron.

"Ne? A tvé neúspěšné experimentování se smrtí vyhladověním, vyčerpáním, předávkováním se prášky na spaní a skokem z balkonu," vypočítával Eric, "to bylo co?"

Key a Kyuhyun zbledli jako stěny. Tohle… nečekali.

"On se fakt chtěl zabít!" špitl Kibum.

"Je ještě šílenější, než jsem si myslel," nevycházel Kyu z úžasu. "Boží! Musíme ho vzít do party!"

"Ale… on už v ní je."

"No jo vlastně…"

V té chvíli podrážděný Chansung zařval Aronovo jméno a celá místnost se po něm vyplašeně ohlédla. Hwang se rozpačitě poškrábal na krku, pak ale pokrčil rameny, poděkoval všem, kteří zmlkli, a vysypal ze sebe: "Tak o co jde? Bojíš se se mnou zůstat přes noc o samotě, nebo co? To čekáš, že se na tebe vrhnu, přivážu tě k posteli a - " Zamračil se, když zpozoroval, že hrabě Shim analyzuje každé jeho slovo. "Nejsem sexuální deviant!"

"Ne, to asi fakt není," uklidnil Changmin Arona.

"Tak. Jde mi jen o tvoje dobro," pokračoval tmavovlasý daemon, "o tvoje bezpečí a přísahám, že nemám žádné skryté úmysly - VYPNĚTE TEN SVŮJ RADAR, NEBO CO TO MÁTE!" štěkl na Maxe, který při "nemám žádné skryté úmysly" bezprostředně vybuchl smíchy.

"Pardon, ale," démon si utíral slzy, "očividnější lež jsem už dlouho neslyšel."

"Tomu se říká křivá přísaha, pane Hwangu," shledal Aron suše.

"Fajn, myslím na sex! V jednomu kuse! Ale - ale to nic neznamená!"

"Máš pravdu. Neznamená."

"Jo?" podivil se Chansung.

"Mnohem víc než tvé erotické fantazie mě děsí ten fakt, že o mně víš první poslední, ačkoli se vlastně skoro neznáme. To zavání stalkingem," odtušil mladší. "A já si upřímně nejsem vůbec jistý, jestli je horší být stalkován Min Kim nebo tebou."

Tmavovlásek zrudl. "Srovnáváš mě s tím blonďatým psychopatem?!"

"Hej!" okřikl ho Min Ho.

"Co?! Je blonďatej? Je. Je psychopat? To teda sakra je!"

"A vidíš snad mezi vámi nějaký rozdíl?" povytáhl Aron líně obočí. Zasmál se. Drsně a skřehotavě. "Tedy kromě vaší rasové příslušnosti, jistě…"

"Já tě nemiluju destruktivně," šeptl Chansung. Key za jeho zády dramaticky zatajil dech, on si ho však nevšímal. Sledoval Arona, jen Arona, každičkou nepatrnou změnu ve výrazu jeho tváře, ukryté za maskou studené lhostejnosti.

"A chci tě chránit, ne ti ubližovat, ani se sobecky domáhat toho, co mi sám dobrovolně nedáš."

Rudovlásek mlčky pohlédl na Changmina.

Démon klamu vážně pokýval hlavou. "Teď říká čistou pravdu," potvrdil.

 

•••

Zamyšlený Yesung mířil chodbou k ředitelně. Navzdory neústupnému dojmu, který svým odměřeným vzezřením automaticky budil, se již třikrát stačil otočit na podpatku a zbaběle vyrazit zpátky ke kabinetu, ujišťuje sám sebe, že nahánění přízraků je stejně jenom hloupá ztráta času. Ani ta nejracionálnější pohnutka ho však nakonec nepřesvědčila, a svůj ústup si pokaždé rozmyslel.

Min Ho mu doporučoval, ať to celé pustí z hlavy, a on se snažil, opravdu ano… dotěrná, hlodající myšlenka si ale vždy našla cestu zpátky… jako by se mu Andyho nenávistný výraz plný hrůzy a utrpení nenávratně vpálil na sítnici.

Zaklepal na dveře, vyčkal na vyzvání a vstoupil.

"Yesungu?" Leeteuk na židli nadskočil leknutím. "Já - já omlouvám se! Vím, jak to vypadá, a - ale jen jsem ho pozdravil nic víc…!"

"O čem to mluvíš?" svraštil černovlasý čelo.

"Ty… nejdeš kvůli Min Hovi?"

"Ne…?"

Teuk si hluboce oddechl. "Tak co tě sem přivádí?" broukl o poznání veseleji a nabídl mladšímu židli.

"Bude to znít asi dost… podivně," odkašlal si Yesung, "po takové době… ale zajímalo by mě - pamatuješ na klavírní skladbu, kterou jsem vás tu všechny celý prvák otravoval? Říkals, že ji napsal tvůj spolužák…"

"Můj spolužák…? Ah!" Leeteukova tvář se rozzářila. "Samozřejmě! Náš tehdejší princ… nebo spíš princezna." Zazubil se. "Kangta."

"Kang -" Yesung si užasle vybavil fotografii nádherného ohňovládce, která onehdy vzbudila (nejen) mezi studentstvem takový rozruch.

Kangta složil skladbu, na niž Andy tak zuřivě zareagoval.

Kangta a Zhoumi vykazují jistou fyzickou podobnost.

V den, kdy se setkali poprvé, Andy poznamenal, že mu Zhoumi někoho připomíná.

Náhoda…?

"Co mi o něm povíš?"

Leeteuk se zarazil, udivený Sungovým nenadálým zájmem. "Zase tak dobře jsem ho neznal… Chápej, on byl docela jiná liga. Všichni ho tu zbožňovali. Byl krásný, milý… třídní premiant s nezměrným hudebním talentem a bravurní mág. Spravedlnost holt obešla moji generaci stokilometrovým obloukem." Zasmál se. "Po maturitě nastoupil na Soulskou národní, vystudoval medicínu. Co s ním bylo pak… to vím jen z doslechu."

"Takže netušíš, kde bych ho dneska mohl najít…?"

"Na hřbitově."

Yesung na něj vykulil oči. "Co prosím?"

"Kangta je mrtvý. Už to bude šedesát let."

"Jak…? Co se stalo?"

"Skolil ho zápal plic. Nebo… spíš se jím nechal skolit. Šuškalo se, že nebral léky, že… vlastně umřel docela dobrovolně." Plavovlasý zavrtěl hlavou. "Nevím, co je na tom pravdy. Nikdy jsem se na to Tonyho nevyptával, neměl jsem… odvahu, asi."

"Kdo je Tony?"

"Tony An, Kangtův přítel. Chodil s námi na Akademii, o ročník výš. V polovině třeťáku se s celou rodinou odstěhoval do Států. Tam vystudoval - taky medicínu - a po návratu do Koreje nastoupil jako lékař v nemocnici svatého Jana."

Mladší zapátral v paměti. "Není to soukromá psychiatrická léčebna?"

"Je. Kangta tu strávil posledních pět let života."

"V blázinci?" Yesung začínal pochybovat, že tohle vyprávění někdy dospěje do příčetného bodu.

"Ano. Dozvěděl jsem se to teprve na jeho pohřbu a… tvrdit, že mě to zaskočilo, by ani zdaleka správně nevyjádřilo mé ohromení," zamumlal Leeteuk. "Kangta byl jeden z nejvyrovnanějších lidí, co jsem kdy poznal. Nedokážu si představit, co se muselo stát, že skončil tak, jak skončil."

"Uhm, a jeho rodina…?"

"Matka a bratr. Oba mrtví. Stalo se to asi půl roku potom, co Kangtu hospitalizovali… Našli je v jejich domě. Nikdy se nepřišlo na to, co se tam tehdy odehrálo."

"Ale…" Černovlasý se zamračil. "Pokud byla jeho rodina po smrti… kdo dalšího čtyři a půl roku financoval jeho pobyt u svatého Jana?"

"To mě nikdy nenapadlo," přiznal Leeteuk zaraženě.

Načež se oba zadumaně odmlčeli. Uběhlo několik desítek tíživých vteřin.

Yesung se užuž chystal poděkovat a zvednout se k odchodu, když sebou Leeteuk za stolem znenadání překvapeně trhl. Jeho zastřený pohled plný vzdálených vzpomínek se vrátil do současnosti.

"Vévoda," šeptl užasle. "Byl tam vévoda…"

"Eric? Kde?"

"Na pohřbu. Stál úplně vzadu… což bylo divné, moc lidí se nesešlo, neměl tedy důvod stát tak daleko… Tehdy jsem nad tím víc nepřemýšlel, prostě jsem viděl hezkýho chlapa v černým, ale… byl to on. Rozhodně ano."

"Eric znal Kangtu…?" Yesung si rozpačitě skousl spodní ret. Cítil se čím dál zmatenější. Myslel, že jde o Andyho, ne o Erika…

"Tony An jsi říkal? Pracuje stále u svatého Jana?"

•••

"Neměli bychom čekat," zabručel Junghyuk.

Minho po něm tázavě hodil očkem a obrátil se na břicho. "Co tak najednou?" zajímal se a zavřel učebnici. "Zdálo se, že tím nápadem nejsi příliš nadšený…"

"To máš pravdu," přikývl Mun. "Ale vy dva s tím chcete vyrukovat, tak prosím, ať je po vašem. Pak ale říkám, ať to uděláme hned."

"Musíme počkat, až se Aronovi udělá líp - "

"Naopak. Musíme jednat, dokud je psychicky úplně na dně!"

"Eh - cože?"

"Přemýšlej! Co se stane, až na povrch prosákne, že Eric zabil svoji lidskost?"

"Přijde… apokalypsa?"

"V jistém slova smyslu ano. Všichni budou jančit, a z daemonů se stanou natvrdlí fanatičtí kreténi, pro které jediné dostatečné zadostiučinění znamená Erika zlynčovat a následně upálit na hranici. Což Eric ví, a proto si sbalí svých pět švestek a vrátí se do Podsvětí. A přesně tady nastupuje naše výhoda v podobě Arona."

"Já se… pořád nechytám."

"Aron Erika potřebuje. Je na tom zatraceně špatně, za normálních okolností by byl už dávno závislý na antidepresivech, má však to štěstí, že Erikova blízkost na něj působí stejně blahodárně jako kdejaká léčivá pilulka. Když ale svoji jedinou medicínu vyštve - dříve či později zešílí. Co tedy musí v rámci zachování zdravého rozumu udělat?"

"Spolknout svou daemonskou ješitnost?" navrhl nejistě tmavovlásek.

"Přesně! Spolkne-li ji Aron, spolkne ji i Chansung. Junho… ten je dost inteligentní, aby vychladl i bez kritických důvodů. A Zhoumi…" Hyuk se zamračil. "Tam to, předpokládám, bude nejtěžší, ale… o to se postaráš ty."

"Já?"

"Jsi přece jeho Vyvolený."

"No to ano…"

"A umíš být nesmírně přesvědčivý, když chceš."

"Jo, ale - "

"Žádné ale! Budeš do něj hučet tak dlouho, dokud se mu nerozsvítí!"

"Tvé postupy shledávám značně pochybnými," namítl Minho nespokojeně.

"Mé postupy jsou ryze pragmatické," ubezpečil ho Junghyuk. "Řídím se principem "to nejlepší pro Erika"."

"Jak taky jinak," zašklebil se Choi a podepřel si dlaněmi bradu. "Stejně si ale myslím," podotkl po krátkém zaváhání, "že tvoje výpočty nejsou úplně správné…"

"Kde vidíš chybu?"

"Ve tvém daemonském škatulkování. Nevěřím, že Aron propadne nenávistnému amoku, ne vůči Erikovi. Daemonsky by to možná dávalo smysl, ale vezmi v potaz, že Aron byl už od začátku dost… jiný daemon. Vždyť to jediné typicky daemonské, co kdy udělal, byla likvidace Min Kiho… Ke které by nejspíš ani nedošlo, kdyby Min Ki neohrožoval Rena." Minho potřásl hlavou. "Podle mě to dopadne následovně - my nějakým super trikem (který jsme pořád nevymysleli!) veřejně odhalíme tvoji zmařenou existenci; všichni budou jančit; Eric se důstojně spakuje a zmizí do Podsvětí; Aron s brekem uteče za ním; dlouhé dramatické intermezzo, během něhož naše hrdličky pochopí, že v Podsvětí se mají vlastně úplně báječně, tudíž zanevřou na návrat sem a my už o nich nikdy neuslyšíme. Konec."

"Ano, to je druhá možnost," připustil Junghyuk. "Ty hrdličky si ale vyprošuju."

"Táta hrdlička a dítě hrdlička, samozřejmě," protočil chlapec oči. "Teď ale nech ptáky ptákama, máme docela jiný problém!"

"Žádný problém nemáme."

"Ne? Já ale nevím nic o tom, že bychom odsud Erika a Arona mínili nadobro vyhnat!"

"Klid, všechno mám promyšlené. Vstoupí-li v platnost tenhle scénář, pomůže nám k nápravě bezhlavě zamilovaný Chansung."

"Ty jsi neuvěřitelný," žasl Minho. "A to není kompliment."

Černovlasý pokrčil rameny. "Funkčnost toho plánu nemůžeš popřít. Chansung udělá cokoli, aby Arona dostal zpátky. A když Arona, tak přirozeně i Erika, protože bez něj by to nemělo smysl. Dobereme se tak přesně toho, čeho chceme." Zazubil se. "Snadné, že?"

"Ty nás studuješ?" povytáhl mladší podezíravě obočí.

"Jistěže. Co jiného tu tak asi můžu dělat? O zdejších vztazích bych mohl sepsat hotové romány… Škoda, že duchům knížky nikdo nevydává," posteskl si Junghyuk a ladně proplul pokojem k oknu. Chvíli beze slova vyhlížel ven, avšak nezdálo se, že sleduje něco konkrétního. "Ještě tu druhou alternativu proberu s Min Kim," zabručel do ticha a obrátil se zpátky k Minhovi. Zarazil se, když si všiml, že na něj tmavovlásek hledí s otevřenou pusou. "Co je?"

"Ale nic." Minho se rozesmál. "Promiň, nevím, proč mě tak šokovalo, že dokážeš mluvit s Min Kim. Vždyť je to logické!"

"Není," opáčil úsečně Mun. "To, že jsem mrtvý, neznamená, že můžu komunikovat s každou záhrobní bytostí, která se tu vyskytuje."

"Ne?"

"Ne. Váš svět je… uhm, jak to říct… rozdělený na vrstvy. Vrstvu jedna, vrstvu dvě… vrstvu milion dvě stě osmdesát tři. A mrtví, kteří tady pobývají, jsou po těchhle vrstvách různě rozházeni; mrtvý ve vrstvě jedna a mrtvý je vrstvě dvě o sobě nemají ponětí - komunikovat spolu mohou jen mrtví ve stejné vrstvě."

"Jako ty a Min Ki."

"Jako já a Min Ki, správně."

"Ale… na onom světě tohle členění neplatí, že ne?" srazil chlapec čelo. "Tam nejsi nijak omezený, nebo…?"

"V prvé řadě, říše mrtvých je nekonečná. A tvrzení, že se na onom světě shledáš se všemi svými milovanými, je jen sentimentální výmysl. Většina duchů žije osaměle, je to naše přirozenost. Najdou se tací, co uzavírají jistá spojenectví, přátelství nebo snad láska v tom však nehrají roli. Tyhle… potřeby po smrti tak nějak přirozeně ztrácíš. Pokud duch někoho miluje, je to někdo, koho miloval ještě zaživa. A pokud jsou mrtví oba… stane se z toho spíš taková hezká vzpomínka než skutečný cit."

"Počkej, takže… ty a Kangta… nejste spolu?"

Junghyuk zavrtěl hlavou. "Naivně jsem doufal, že když budu s ním, až bude umírat, na onom světě ho najdu snáz… Seděl jsem u něj, sledoval, jak z jeho tělo vyprchává život - a najednou byl pryč. Definitivně a bez varování. To bylo naposled, co jsem ho viděl."

"Myslel jsem," hlesl tmavovlásek, "že neexistuje pevnější pouto, než to mezi daemonem a jeho Vyvoleným…"

"Dokud vás smrt nerozdělí," pousmál se starší trpce.

"Ty ho ale stále miluješ…"

"Ano. Díkybohu už si ale nervu vlasy žalem, protože s ním nejsem… Bude to znít asi bezcitně, ale dokud byl naživu, bylo to pro mě mnohem horší. Vědomí, že i když jsi čtyřiadvacet hodin denně s ním, on o tom nemá ani tušení, že mezi vámi leží bezedná propast, je prostě ubíjející."

"Říkám to nerad," zachmuřil se Minho, "ale asi začínám chápat Min Kiho…"

"Však proč myslíš, že ho Min Ho neustále obhajuje?" ušklíbl se Junghyuk. "On ví… nebo má alespoň dost zřejmou představu, jaké to pro nás je."

"Hm, jenomže Min Kiho a Aronův případ je… celý dost ošidný - "

V té chvíli se otevřely dveře. Junghyuk strnul a rázem se rozplynul jako nefalšovaný duch; Minho vyskočil z postele - vzápětí se na ni ale zase otráveně posadil. Nebyl důvod panikařit. To se jen Siwon vrátil do pokoje.

"Neumíš klepat?" houkl na bratrance mrzutě.

Starší Choi evidentně nepovažoval za relevantní namáhat se s odpovědí. Místo toho se obezřetně rozhlédl po místnosti. Zamračil se. "S kým jsi to mluvil?"

"S nikým jsem nemluvil."

"Ale ano, mluvil. Slyšel jsem tě…!"

"Něco se ti zdálo," zabručel Minho a okázale zavrtal nos zpátky do učebnice angličtiny.

•••

"Hm?" Min Ho Yesungovi udiveně nahlédl přes rameno. "Hele, vím, že je na tom Aron bídně, ale s hledáním psychiatrické léčebny," kývl k webové stránce, již si jeho přítel prohlížel, "bych se neukvapoval…"

Starší se rozesmál. "Tohle se Arona vůbec netýká, můžeš být klidný."

"Tak koho?"

"Pamatuješ na partituru skladby, kterou mi Andy sebral a roztrhal na kusy?"

"Matně," odvětil hrabě vyhýbavě.

"Napsal ji Kangta, Leeteukův spolužák. Onehdy jsme na něj narazili v ročence."

"No a?"

Yesung odložil notebook stranou a zkoumavě se na démona zadíval. Zřetelně vnímal jeho nenadálou nervozitu. "Eric Kangtu znal, Min Ho?"

Mladíkova tvář zesinala. "Jaks na takovou hloupost přišel?" sykl ohromeně.

"Byl mu na pohřbu. Teuk ho tam viděl."

"Ach tak." Min Ho zkřivil rty v uštěpačném šklebu. "To ti jistě i pověděl, kdy se ten pohřeb konal?"

"Před šedesáti lety asi - "

"Aha, a Leeteuk si teď náhodou vzpomněl, že před šedesáti lety viděl Erika na pohřbu svého spolužáka. To se mi tu snažíš namluvit?" Choi potřásl hlavou. "Bůhví koho viděl, prosím tě."

"Zvláštní, že tvé křečovité reakce tomuhle prohlášení vůbec neodpovídají," povytáhl Yesung významně obočí. "Nemusím být Changmin, abych poznal, že lžeš."

Tmavovlasý po něm sekl rozmrzelým pohledem. "Nevrtej se v tom," zavrčel. "Nemáš jediný důvod a ničemu tím nepomůžeš. Spíš naopak." Nato přerázoval pokojem a vzteklým trhnutím otevřel vchodové dveře. Na kratičký moment se zastavil na jejich prahu. Ohlédl se.

"Nech mrtvé spát, Yesungu. Kvůli mně. A kvůli sobě."

Sung zůstal pár vteřin bez hnutí zírat na dveře, jimiž Min Ho opustil apartmán. Pak se pomalu natáhl pro mobil. Kliknutím na touchpad probudil zčernalou obrazovku notebooku a otevřel odkaz kontakt, který oficiální stránka nemocnice svatého Jana nabízela v levém horním rohu.

"Proč se tohohle mrtvého tolik bojíš?" mumlal si pod vousy, zatímco vytáčel uvedené číslo na sesternu.

Po třetím zazvonění se na druhé straně linky ozval příjemný ženský hlas. Yesung se představil a vyslovil svoji žádost.

"Je mi líto," odpověděla sestřička, "doktor An má právě dovolenou. Pokud je to ale urgentní…"

"Kdepak, nijak to nespěchá. Kdy tedy můžu zavolat?"

"Pan doktor se vrací… 16. dubna. Zkuste to ráno okolo desáté, to tu bývá docela klid. Mám mu dát vědět, že jste ho sháněl?"

"Není třeba, mé jméno mu stejně nic neřekne," odmítl Yesung uctivě a na roh papíru, který vytáhl ze šuplete stolu, si poznamenal 16. 4. Tony An. "Mockrát vám děkuji, na shledanou."

•••

"Tak co včerejší noc?" vyhrkl Key. "Vrhnul se na tebe, přivázal tě k posteli a…?!"

"Cože?!" vyvalil Minho na své spolužáky oči.

"Neposlouchej ho," odtušil Aron suše. "A ne, má zákaz přiblížení na pět metrů."

Choi se dal do urputného přepočítávání. Z něhož došel k jedinému závěru: "Takže… on Chansung spí na chodbě?"

Key se smíchy vysypal ze židle, Aron praštil hlavou o lavici.

"Ah, jasně," pochopil tmavovlásek. "Nemyslels to doslova."

"Pálí ti to, puso," zakřenil se Kibum, jen co se na druhý pokus úspěšně vyhrabal z podlahy.

Zato nejmladší si na svojí lavici evidentně ustlal, protože se nezdálo, že míní v nejbližší době provést cokoli, co by se podobalo pohybu. Nepočítáme-li občasné trhnutí rameny, jež doprovázelo jeho trvající tiché (na Aronovy poměry neúměrně tiché) pochechtávání.

"Ale už je to dlouhý," zívl blonďák a protáhl se. "Ani se nepamatuju, kdy naposled jsem měl před polednem takhle nutkavou potřebu jít si lehnout!"

"Můžeš mě doprovodit," zahučel Ron. "Jestli dneska ještě jednou uslyším to jízlivé: "No to se podívejme, Aron je zpátky!", odcházím."

"Neuslyšíš," uklidnil ho Minho. "Teď máme Jonghyuna, ten blbý kecy mít nebude, a Shindong - ten tě už viděl."

"Těší mě tvůj pozitivní přístup," ušklíbl se rudovlásek a zvedl hlavu z lavice. Zazvonilo na hodinu.

"Uhm, tak mě napadá," vzpomněl si Key, "jak celou tu situaci vůbec vzal Ren?"

"Typicky renovsky. Je uražený a naštvaný, a já momentálně nemám sílu si ho udobřovat, takže je to mezi námi pěkně na hovno. Dík za optání."

"No, divit se mu úplně nemůže - au!" sykl Kibum, když ho Minho důrazně dloubl loktem do žeber.

Aron se nuceně pousmál. "To nic, Minho. Vím, že má Key pravdu. Ren má právo se zlobit."

"To teda nemá," zamračil se tmavovlásek. "Chová se jako rozmazlený fakan! Ví, že máš problém, ví, jaký máš problém - a na jednu stranu se tváří, jak hrozně ho to trápí, a na stranu druhou je mu zatěžko s tím cokoli udělat. Zasloužil by cenu pokrytec roku, doopravdy…"

Daemon se užuž nadechoval k námitce, v té chvíli se však otevřely dveře a do třídy vstoupil Jonghyun. A tak jen sklopil oči a poslušně se obrátil ke katedře.

•••

Byl to poklidný večer. V poloprázdné společenské místnosti sedělo všeho všudy deset kluků, z nichž většina ospale mžourala na televizi, kde se ke konci blížili Avengers od Marvelu. Zhoumi a Kyuhyun si pro sebe zabrali jednu celou pohovku a tvářili se, že opakují čínskou gramatiku.

Ve skutečnosti nemělo jejich konání s čínštinou co dělat.

Byl to poklidný večer. Dokud Zhoumi ve čtvrt na jedenáct nepřijal hovor od Junsua.

"MiMi? Je u vás Nichkhun?"

"Nichkhun? Tady?" Černovlásek udiveně zabloudil pohledem k Onewovi, který stejně udiveně zakroutil hlavou. "Ne, není… Vždyť je čtvrtek." Slyšel, jak Junsu na druhém konci linky rozčileně bubnuje prsty do stolu. "Co se děje?"

"Nevím," vzdychl Junsu nešťastně, "možná nic, jenže… Měl dneska se spolužáky nějakou spářku, v šest večer, v baru kousek od kolejí. Ujišťoval mě, že do devíti bude určitě zpátky - a není. Navíc mi nebere telefon…!"

"No tak, Junsu, klid. Možná se tam prostě zapomněl…"

"Dal by mi vědět. Zná mě, ví, že jsem horší než hysterická matka!"

Což byl fakt. Nichkhun si z Junsuovy "mateřské hlídky" často dělal legraci, nikdy ji však nebral na lehkou váhu… Zhoumi se zamračil.

"Junsu - "

"Počkej, zrovna se vrátil Taec… vyslýchal Khunovu spolužačku. Moment, dám tě na hlasitý odposlech…"

"Zhoumi?" V mobilu se ozval ustaraný, hluboký hlas Oka Taecyeona. "Čau. Ta slečna sice odešla před Nichkhunem, ale byla tak hodná, že zavolala jiné spolužačce, která potvrdila, že Nichkhun odešel chvilku po ní. To znamená asi před hodinou. Z toho baru to ke kolejím trvá dvacet minut. Pokud se sakra loudáš."

"Khun tedy měl být už minimálně půl hodiny zpátky," shledal Zhoumi chabě. Kyuhyun zvedl hlavu z jeho klína a znepokojeně se na něj zadíval.

"Jo! Vidíš, nejsem hysterickej zbytečně!" zaječel Su.

"To zní, jako bys z toho měl málem radost…"

"Zmlkni, Taecyeone."

"Myslels, že má namířeno sem?" vzpomněl si Číňan na Junsuovu úvodní větu.

"Spíš jsem se tím utěšoval jako jednou z možností. Že možná trochu přebral a v alkoholovém opojení se mu zdálo jako skvělý nápad překvapit vás návštěvou už dneska."

"To je dost nepravděpodobné," podotkl Taec.

"Ale ne nemožné. Máte ponětí, jak to teď večer vypadá se spoji ze Soulu sem?"

"Devět deset odjíždí autobus ze Soulu… hodinu a čtvrt trvá cesta do města. Tam přestoupí na místní linku a do půl hodiny je na Akademii," odreferoval Junsu.

"Proč. Nosíš v hlavě. Jízdní řády?!" prskl Taecyeon.

"Občas se to hodí!"

"Na Akademii by tedy měl být před jedenáctou, počítám správně?" zvýšil Zhoumi hlas, aby přerušil soulskou roztržku.

"Ano," zahučeli Junsu a Taecyeon jako jeden muž.

"Fajn. Počkáme do jedenácti," rozhodl Mi. "A pokud Nichkhun nedorazí ani sem, ani na kolej… začneme panikařit."