Škola prokletých - 45. kapitola

Jako první Arona napadlo, že takhle neosobní sen snad ještě v životě neměl. Udiveně se rozhlédl po nicotné, anonymní bělosti všude okolo. Nikde nic a nikdo. Až na –

Intuitivně se otočil. Vytřeštil oči na zrcadlo, obrovské a starobylé, které se za ním tyčilo jako monument tiché výhružnosti. Nebyl to však výhled na ně, co zděšeného daemona přikoval na místě. Ne, to ta dlouhá platinová hříva; nesporné poznávací znamení osoby, jejíž odraz v zrcadle Arona ve vší mlčenlivosti bedlivě pozoroval.

Chlapec zřetelně vnímal, jak se jeho těla automaticky zmocňuje panika. Nekontrolovatelný třas, hrdlo stažené úzkostí tak, že sotva dokázal dýchat, a zoufalá touha utéct. Pryč. Kamkoli. Hlavně daleko. Daleko odsud, daleko od něj…! Strnulé končetiny však Aronovy úpěnlivé prosby neposlouchaly.

Choi Min Ki pozvedl hlavu a svou panenkovsky krásnou tvář okázale nastavil odrazu zrcadla. Vyjímala se v něm doslova ukázkově.

"Bojíš se?" otázal se lenivě daemona a jeho zrcadlový dvojník věnoval tomu Aronovu zvědavý pohled.

"Musíš se ptát?" zasmál se rudovlásek hystericky, očima marně těkaje po okolním prázdném prostoru. Nebylo kam prchnout, nebylo kde se schovat…

"Tolik jsem ti ublížil?" hlesl démon bezbarvě a svraštil obočí. "Promiň. Už to neudělám."

"…"

"Tedy pokud budeš spolupracovat…"

"Spolupracovat?" zopakoval Aron nepřítomně, přespříliš otřesený tím, že se mu vikomt Choi právě zcela nefalšovaně omluvil.

"Ano. A v prvé řadě bych si s tebou rád popovídal. Takže," Min Ki se andělsky usmál, "neposadíš se?"

Mladší nervózně přešlápl a s výrazem štvané laně se naposled ohlédl přes rameno.

"Útěk tě přede mnou nezachrání, zlatíčko," zabručel světlovlasý, jako by mu četl myšlenky. "V tomhle světě vládnu já, jasné? Ale z toho ses už za těch pět let mohl poučit…"

Aron nešťastně kecl na podlahu.

"Pojď blíž."

"Ehm, ne, díky. Tady je to ideální."

"Budiž," povzdychl si Min Ki. "Jak se ti vlastně líbí tohle místo? Vybral jsem je speciálně pro tebe."

"Vážně?"

"Hm. Je absolutně jedinečné, takže nic v reálném světě ti nemůže evokovat vzpomínku na ně. Tudíž ani na dnešní setkání. Vím, jak nerad máš, když se scházíme na známých místech…"

"C - cením si tvé ohleduplnosti," zakoktal Aron rozpačitě a Min Ki roztáhl ústa v širokém, potěšeném úsměvu.

Tahle situace byla čím dál podivnější.

"Pověz, Aronnie…," mroukl démon sametově, "myslíš si, že jsem zrůda?"

Daemon nasucho polkl. Nemínil Min Kimu přihrávat… ať už měl v plánu cokoli. Sklopil oči. Mlčel.

"Tak?"

"To je… složité."

"Ano nebo ne. Co je na tom složitého?"

"Všechno."

"Dobrá, tak jinak. Myslíš si, že existují oprávněné důvody, proč se démon - člověk - kdokoli stane zrůdou?"

Aron nejistě svraštil čelo. Ani tahle formulace se mu nezamlouvala. Co když Min Ki zodpovězení téhle otázky vezme jako souhlas s dotazem prvním? Co když přesně na to čeká? Na záminku…

"Nebudeme si lhát do kapsy," mlaskl Choi. "Jsi daemon, a tak každého démona, který se kdy pokusil - či rovnou zabil svoji lidskost," na okamžik se odmlčel, jako by chtěl dát slovům náležitě zapůsobit, "považuješ za zrůdu. Mě nevyjímaje, správně?"

Rudovlásek si skousl spodní ret.

"Teď, když jsme si to vyjasnili, zeptám se znovu - myslíš si, že existují oprávněné důvody pro to stát se zrůdou?"

"Ne," šeptl Aron přiškrceně.

"Ne?"

"Ne. Mohl sis projít třeba samotným peklem, ale nedává ti to právo ubližovat jiným. Už kvůli tobě samému. Jsi přece lepší než…" Tvůj otčím. Téměř ta dvě slova vyřkl nahlas. "Lepší než on."

"Zajímavý pohled na věc…," podotkl Min Ki zamyšleně. "Protože jsem lepší než ten hnusnej pedofilní hajzl… Jo, tím se budu řídit."

Sarkasmus? Nebo…? Z vikomtova suchého tónu se nálada odhadovala jen stěží.

"Víš, co je ale zvláštní?" ušklíbl se světlovlasý po chvíli napjatého ticha. "Jak byl každý přesvědčený, že za moji nenávist k lidskosti může Minhyun."

"Copak ono to tak nebylo…?" podivil se Aron.

Min Kiho odraz ho počastoval přezíravým pohledem. "Spal jsem s ním, ale jeho názory jsem si k srdci skutečně nebral. Bylo mi úplně fuk, co si myslí Minhyun. Od samého počátku měla má averze k Renovi mnohem hlubší a… odpornější kořeny."

Aron ohromeně sledoval, jak se k nim ze studené temnoty zrcadla blíží postava. Poplašeně se ohlédl, ale ne, příchozí nebyl ničím odrazem. Byl osamělou, hořkou vzpomínkou.

Chlapci, oděnému v příliš velké bílé košili, mohlo být deset, maximálně dvanáct let. Dlouhé havraní vlasy mu spadaly přes útlá ramena, z rozkošného porcelánového obličeje na ně pohlížely veliké ustrašené oči. Až měl člověk chuť to dítě konejšivě obejmout…

"Seznam se s mladým vikomtem Choiem, Aronnie," pronesl Min Ki bezvýrazně.

Daemon nebyl schopen slova. Jako by se čas vrátil o šest let zpátky, jako by bylo znovu 3. října, a on mezi hloučkem prváků v jídelně poprvé spatřil…

"Koho ti připomíná?"

Do nejmenšího detailu. Ta podoba byla absolutně dechberoucí.

"Rena," hlesl Aron sotva slyšitelně.

V téže chvíli Min Kiho mladší já bolestně vykřiklo. Aron s hrůzou přihlížel tomu, jak se jeho tvář a paže barví tmavými modřinami. Chlapec se třásl a usedavě vzlykal. A Aronovi se obrátil žaludek, když vnitřní stranu hochových štíhlých alabastrových stehen zbarvila karmínově rudá krev -

"Dost!" zaječel zoufale a rukama si zakryl oči. Na tuhle ohavnost se nedokázal dívat, nemohl…! "Přestaň! Přestaň, prosím! Já vím, jak moc ti otčím ublížil!"

Na levém zápěstí ho zastudil dotyk Min Kiho prstů. Překvapeně sebou trhl. Démon seděl jen několik centimetrů před ním a výraz jeho tváře se nedal popsat jinak než jako lidský.

"Víš, co je tohle?" zašeptal Min Ki a vzal do dlaně pramen dlouhých platinových vlasů. Zářily kolem jeho hlavy jako svatozář. "To je dělicí čára. Názorný mezník mého mizerného života.

Pohřbil jsem Min Kiho, jímž jsem býval," pokynul k černovlasému chlapci v zrcadle, "a stvořil si nové já, které všechno zlé, co se mi stalo, prostě vytěsnilo. Nebo se o to alespoň snažilo… Ale dařilo se mu. A Min Ho, Sooyoung, Dongwan… všichni mi pomáhali. Zdálo se, že to bude už jenom dobré - a po pěti stech letech se přede mnou má snažně potlačovaná minulost zjeví v celé své kráse. S úsměvem na rtech. Taková ironie… A já si s hrůzou uvědomil, že jsem nepřekonal ale vůbec nic. Jediné setkání s Renem a všechny běsy byly zpátky." Vikomt pozvedl koutky úst v trpkém úsměšku. "Žádný Minhyun. To Ren v podobě dávno mrtvého, zneužívaného Min Kiho."

"Mrzí mě to." První slza si našla cestu dolů po Aronově líci. Než se nadál, setřel ji Min Ki bříškem palce. Něžně a s upřímným úsměvem.

"Teď už je to v pořádku. Mám tebe."

Aronovi se zježily vlasy na zátylku.

"Ty mi rozumíš…"

"Ne!" vyjekl rudovlásek hystericky a prudce se od Min Kiho odtáhl.

"Ale ano," opáčil Choi překvapeně. "Kdykoli o mně mluvíš… Každý to pozná. Vzpomeň si na svou rozmluvu s Kyuhyunem, to bylo obzvlášť hezké…"

Daemon zbledl. "Jak…?"

"Co je to za otázku?" zasmál se Min Ki. "Jsem přeci mrtvý, Arone. Nemám hmotné tělo, umím procházet zdmi, dostanu se, kamkoli si zamanu. To, že část mé duše přežívá uvnitř Rena, neznamená, že jsem na něj vázaný. Pobývám, kde chci. S tebou. Pořád."

"Ne… NE!" vřískl Aron. "Lžeš… Proč - proč bys…? Nenávidíš mě!"

"To není pravda."

"Pět let jsi mě mučil…!"

"Nedávals mi na vybranou."

Mladší na démona nevěřícně vytřeštil oči.

"Snad si doopravdy nemyslíš, že mě to bavilo?" odfrkl Min Ki. "Prvního půl roku možná, to jsem ti chtěl dát za vyučenou. Ale potom," povzdechl si, "potom se z toho stal jediný možný způsob, jak tě kontaktovat."

"Kontaktovat mě…?"

"Přál jsem si být s tebou, ty tupče!" zamračil se světlovlasý. "Toužil jsem po tvé pozornosti, a toho jsem mohl dosáhnout pouze skrze sny. Jenže kdykoli jsem se o to v dobré vůli pokusil, tys mě prostě ignoroval! Chápeš? Bral jsi mě na vědomí jen tehdy, když jsem prokazoval vůli ti ublížit…! I dnes ji mám, ty jsi ale díkybohu protentokrát zázračně vnímavý, není tedy třeba ji realizovat."

"Ježiši," zaúpěl Aron.

"Jo. Jsi pěknej masochista. A já ti tvé choutky rozmlouvat nebudu, ale byl bych rád, kdybys bral ohledy na moje duševní zdraví. Víš, být nucen trýznit člověka, kterého miluješ, jen proto, aby si tě všiml, to je docela o nervy… "

"Vždyť jsem tě zabil," namítl daemon chabě, s příchutí nevyřčeného. Jak mě můžeš milovat?

"Ach ano. Bodl jsi mě posvátnou dýkou přímo do srdce," přikývl Choi. "Poetická smrt… Ale - jak říkáš - stále vražda."

Aniž by Aron zaznamenal jakýkoli démonův pohyb, povalil jej Min Ki na záda a bez varování se k němu sklonil, prakticky tělo na tělo. Jeho rty zkřivil dravčí úšklebek.

"Nemusíš se bát, zlatíčko. Dám ti šanci tvé hříchy náležitě odčinit."

•••

Hyesung zavrčel do polštáře a ospale zamžoural na budík. Tři ráno. Zaúpěl.

Eric vedle něj se mátožně překulil na druhý bok. Chvíli šmátral na nočním stolu, aby našel vypínač lampičky a mohl rozsvítit.

Bušení na dveře neustávalo.

"Kdo sakra…," zívl Hyesung mrzutě. K jeho údivu Eric - doteď utlumený spánkem - vyskočil z postele a vyřítil se z ložnice, jako by mu za patami hořelo.

Mladší za ním zůstal nechápavě hledět, vzápětí si však i jeho otupělý mozek dokázal dát dohromady zjevné okolnosti. Není mnoho osob, které Erika akutně potřebují v takhle nekřesťanskou denní dobu…

"Aron," povzdechl si Shin. Spustil nohy z postele, oblékl si manželův župan, co ležel přehozený přes křeslo, a uvážlivě zamířil do obýváku.

Nijak na sebe neupozorňoval, prostě se postavil před pohovku, odkud měl výhled na neveselou scénu v chodbě, a vyčkával. Když se Eric konečně ohlédl, kývl Hyesung k ložnici. "Jdi ho uložit," zabručel. "Vyspím se tady."

Démon strachu poděkoval, objal vzlykajícího Arona kolem ramen a s útlocitnou jemností v každém sebenepatrnějším pohybu ho odvedl do vedlejšího pokoje. Chlapec se vedle Erika doslova ztrácel, ploužil se jako stín a Hyesunga z toho pohledu jako už tolikrát nepříjemně zamrazilo.

"On - on zešílel, Eriku," zajektal Aron zuby, jen co ho vévoda pečlivě zabalil do přikrývky. "Naprosto - naprosto zešílel…"

"Šš, jen klid," broukl Mun a položil se na lůžko. Roztáhl paže a daemon se k němu s hmatatelným ulehčením přitiskl. "Chceš o tom mluvit?"

"Já nevím," šeptl rudovlásek nešťastně.

"Ublížil ti?"

"Ne. Ne. A v tom to je."

Eric hocha mlčky pohladil po zádech.

"On si namlouvá, že mě miluje!" rozesmál se Aron. Nuceně. Hystericky. "Že - že jsem nějaká jeho spřízněná duše či co! A tvrdí, že - že - je stále se mnou…" Zoufale v pěstech sevřel látku Erikova pyžama. "I teď. Tady. Pořád…!"

"Ale se mnou jsi v bezpečí, ne snad?" připomněl mu démon měkce.

Chlapcova strnulost povolila. Vyčerpaně se schoulil Erikovi v náručí. "Ano… s vámi… s vámi jsem v bezpečí… vás se Min Ki bojí… nebo - má z vás aspoň respekt…" Zavřel oči. "Ano, s vámi jsem v bezpečí…"

Zatímco kolébal Arona k neklidnému spánku, omlouval se Eric v duchu Minhovi a Junghyukovi, protože… protože teď jednoduše nebylo možné, aby v nejbližších dnech vyjevili pravdu o jeho hrůzném pochybení. Ne dokud…

Daemon cosi zamumlal a zavrtal se tváří hlouběji do ohbí Erikova krku. Vévoda jej s neslyšným povzdychem políbil do vlasů.

Nemůže odejít. Ještě ne. V takovém stavu tu Arona nemůže nechat.

 

•••

Chansung dopnul napěchovaný batoh a beze slova se připojil k Taovi, mlčky čekajícímu u dveří. Společně opustili šatnu.

"Ty asi nevíš, kde je Aron, co?"

Číňan zavrtěl hlavou a Chansung si hluboce povzdychl.

"Copak?" ušklíbl se Tao. "Máš absťák?"

"Jako prase," přisvědčil tmavovlasý vážně. "Čtyři dny jsem ho neviděl…!"

"Čau!" zanotoval za nimi zvesela Ryeowook a objal své trapně přerostlé přátele kolem ramen. Tao i Chansung udiveně shlédli k podlaze. Ale ne, Wookie přes vyučování zázračně nevyrostl o patnáct čísel, pouze levitoval.

"Hm… tebe se ani ptát nebudu," mávl Hwang rukou a ostřížím zrakem se rozhlédl kolem dokola.

"Ptát na co?" opáčil zmateně Ryeowook, to už ale Chansung zběsile mířil ke dvojici, kráčející několik metrů před nimi.

"Hej! Minho! Keyi!"

Druháci se tázavě otočili.

"Chansungu," vydechl Choi překvapeně. "Jé, ahoj, vy dva!" usmál se na Ryeowooka a Taa, kteří jim zpoza daemonových zad zuřivě mávali.

"No jo, nazdar," protočil Kibum oči a nedůvěřivě se zamračil na Chansunga. "Ty. Potřebuješ něco?"

"Jo. Tušíte, co je s Aronem?"

Minho a Key se zarazili. Vyměnili si významný pohled.

"No?!"

"Min Ki," odkašlal si tmavovlásek.

Chansung zbledl. "Už zase?"

"A tentokrát je to ještě divnější než minule!" dodal důležitě Kibum.

"Vy víte, co přesně se stalo -?"

Blonďák se užuž nadechoval k odpovědi, Minho ho však rázně dloubl loktem do žeber. "Ne, nevíme. Nikdo nám nic bližšího neřekl. To jen Key spřádá divoké konspirační teorie…"

"Mé konspirační teorie vůbec nejsou divoké!"

"A co ta o mně a Erikovi?!"

"To jsem trošku popustil uzdu své fantazie, uznávám…"

"Ty máš něco s Erikem, Minho?"

Oslovený se nejistě podíval na nejmenšího chlapce, který se mu svým upřeným, zabijáckým pohledem pokoušel vypálit díru do hlavy. "Ne, proboha!" vyhrkl horečně. "Přece bys –… Keyovi nesmíš věřit ani nos mezi –!"

"Můj nos je náhodou pravej!" ohradil se blonďák.

"Kibume!"

"Pardon. Ale ne, Ryeowooku, fakt, s tím Erikem to byl omyl. Vždyť… Minho ho vlastně ani nemá rád!"

Hnědovlásek nevraživě přimhouřil oči.

"Sklapni, vůbec mi nepomáháš," zavrčel Choi a jeho spolužák dotčeně odfrkl. "Není to tak, že bych ho neměl rád, prostě jen… nejsem fanynka."

"Minho kope za Andyho," shledal věcně Tao.

"Tak přesně! Do zelí ti absolutně nelezu!"

"Ty seš ale stejně zvláštní hardcore odrůda, Wooku," zamyslel se Chansung.

"Proč?" povytáhl chlapec obočí.

"Protože seš moc nenápadnej. Vždyť Eric ani neví, že existuješ! Podívej se na Yesunga a Zhoumiho –"

"Na Yesunga se radši moc nedívej," poradil mu Key. "Yesunga se Eric bojí."

"Fakt?"

"Jo. Ale Yesung to neví, tak mu to neříkej."

"Minho!" Kde se vzal, tu se vzal, najednou tu stál hrabě Choi a bez zbytečných obstrukcí popadl svoji lidskost za zápěstí. "Musíš jít se mnou - Ahoj, zlato!" Letmo políbil vyjukaného Taa na tvář a vzápětí už táhl vzpouzejícího se Minha pryč.

"Ale… Bude oběd!" zaprotestoval mladší.

"Najíš se později," zabručel Min Ho.

"Ale co když nic nezbyde…! Keyi, schovej mi kuřecí nohu!"

"Vole, vždyť sedím u stolu s Onewem!" zbledl Kibum. "Před ním nic kuřecího neutajím! Sežere mě i s tou nohou!"

"Umřu hlady!" zafňukal Minho zoufale. S jeho démonem však to prohlášení ani nehnulo, a tak chlapec trucovitě nafoukl tváře. "A vůbec, co jsem podle tebe zase provedl?!"

"Něco jsi provedl?" zpozorněl démon.

"Ne! Jenže ty se tváříš strašně rozzuřeně…"

"Rozzuřeně?"

"Jasně. Proč myslíš, že byl Tao tak vyděšenej?" podotkl tmavovlásek suše.

"Kruci," sykl hrabě. "Promiň, nejsem naštvanej na tebe… Je tady Minwoo."

"Ha?" Minhovi spadla brada.

"Chce s tebou mluvit."

"Ha?!"

"Třikrát jsem ho poslal do háje, počtvrtý i někam dál, ale ten idiot se odmítá hnout z místa, dokud si s tebou nepromluví." Min Ho si rozmrzele promnul kořen nosu. "Jsi ochotný ho vyslechnout?"

Mladší váhavě přikývl. "Nic mi nehrozí, nebo snad ano?"

"Rozhodně ne. Každý budete stát na jedné straně bariéry. Nedostane se k tobě."

"Mně se to stejně nelíbí." Ze stínu zárubně těžkých vchodových vrat se vynořil zachmuřený Zhoumi. "Beztak na nás chystá další podraz!"

"I kdyby, dovnitř nemůže."

"Už jednou se jim povedlo tvoji bariéru prolomit."

"Klíče od sklepa mám u sebe, ke zdroji, který bariéru živí, se tak nikdo nepovolaný nedostane. Už ji nemají jak narušit."

"Možná… Opatrnosti ale není nikdy dost," zamručel Mi umanutě.

Min Ho je vedl přes pozemky až k hranici bariéry, kde čekal Andy, už od pohledu nezvykle nabroušený. Za průsvitnou, lehce zčeřenou stěnou pak postával nervózně přešlapující hrabě Lee.

"Minho!" rozzářil se. "Děkuju, že jsi přišel –!"

"Něco zkusíš, a zabiju tě," zavrčel Andy. Minwooovo nadšení rázem spadlo na bod mrazu. A dusná atmosféra by se dala krájet.

Minho očima nejistě zatěkal mezi oběma muži, načež hraběte - jakožto hosta, ač nezvaného - pozdravil mírnou úklonou.

"Tak, prosím, můžeš začít. Ale zkrať to," popohnal Minwooa Min Ho, "nemáme na tebe celý den."

Rudovlasý se na démona mrtvých zamračil, dál už si ho ale nevšímal, a s prosebným úsměvem se obrátil k jeho lidskosti. "Stačí, když budeš poslouchat," ujistil ji.

Minho kývl a postoupil o dva kroky kupředu. Zhoumiho a Andyho nesouhlasné syčení umlčel mávnutím ruky. Minwooovo prohlášení bude patřit jemu, a ať už půjde o cokoli, rád by je slyšel.

"V prvé řadě, rozhodně neusiluju o tvůj život. Naopak. Nechci, aby ti mí… kolegové jakkoli ublížili."

"Aha, jasně. A přesně proto jsi se aktivně podílel na pokusu o jeho únos z Munovic sídla," podotkl Min Ho uštěpačně.

"To neměli v úmyslu ho zabít!" ohradil se Minwoo. "Pouze ho… izolovat. Od tebe."

Starší Choi povytáhl obočí.

"Víte ale, že ta věc s narušením rovnováhy a podobné apokalyptické kecy, vztahující se k Minhově potenciální proměně v démona, jsou opravdu jednom kecy, že ano?" zabručel Zhoumi.

"Jistě," přisvědčil hrabě Lee. "Kdyby démon nesměl ovládat oheň, jak by se to pak povedlo Erikovi? Celé je to pitomost, přirozeně. Skrývají za tu báchorku prostý fakt, že se tvé evoluční metamorfózy děsí k smrti." Měkce se na Minha usmál. "Nádherný a neporazitelný. Budeš úchvatný démon."

Tmavovlásek mu usmání rozpačitě opětoval.

"Plést hlavu sladkýma řečma, to ti šlo vždycky," ucedil Andy znechuceně. "Takže co? Je sice moc hezké, že nechceš, aby Minhovi tví kolegové ublížili, ale až dojde na lámání chleba… nezastavíš je, že?"

Minwoo sekl po mladším vzteklým pohledem. "A zadruhé," prohlásil překvapivě klidným hlasem, "jak už tu chybně nakousl Andy, ti nabízím svoji bezvýhradnou ochranu."

Trojice reptajících odpůrců užasle zmlkla, chlapec na hraběte vykulil oči.

"Nedovolím, aby kdokoli ohrozil tvůj život."

"Minwoo –"

"Jsi ochoten přísahat?" skočil Min Ho své ohromené lidskosti do řeči.

"Samozřejmě," přisvědčil rudovlasý bez váhání.

"Ale ne mně," zarazil ho Choi. Pokynul bradou k Andymu. "Přísahej tady Minhovu druhému bodyguardovi."

Hrabě Lee se na moment zatvářil, jako by žvýkal citron, rychle se však vzpamatoval a přikývl. Nakonec, vyjde skoro nastejno, jestli svoji existenci upíšete naštvanému démonovi smrti nebo extrémně pomstychtivému Shinhwa maknaemu.

"Tak do toho," vyzval Minwooa chladně Andy, protáhl paži skrze lesknoucí se bariéru a podal mu ruku. Starší se jí obřadně chopil.

"No tak, nechte toho!" vyhrkl Minho. "Tohle přece není nutné…!"

Avšak muži námitek nedbali.

"Já, Lee Minwoo, přísahám tobě, Lee Sun Ho –" S každým Minwooovým slovem se okolo zápěstí obou démonů ovíjela jasnější a jasnější stuha čiré, bělostné magie. "– že budu chránit život Choie Minha, a to i za cenu života vlastního. Budu-li svědkem vražedného úmyslu, nehledě na identitu viníka, udělám vše pro to, abych jeho činu zabránil. Život Choie Minha je pro mě výsadní prioritou. Tak přísahám."

Stuha, stvrzující vyřčený slib, se oslnivě rozzářila a vzápětí vymizela do ztracena. Zbyla po ní jen nenahmatatelná tíha věčné povinnosti.

"Tak jest," šeptl Andy.

Bylo dokonáno.

•••

"Eriku?" zavolal Min Ho, zatímco si v chodbě Munovic apartmánu zouval boty.

"Jsme tady."

Tmavovlasý vešel do obýváku. Vévoda se na něj unaveně usmíval ze zadního křesla, na kolenou rozevřenou knihu. Kruhy pod očima prozrazovaly, že toho v noci příliš nenaspal.

Min Ho se zmateně rozhlédl po pokoji. "My?"

Eric kývl a ukázal za křeslo. Hrabě tázavě naklonil hlavu ke straně.

Aron seděl schoulený na zemi u zdi, zababušený v příliš volném (předpokládal, že Erikově) svetru. Rozcuchaný, v popelavé tváři uštvaný výraz. Horní polovinou těla bezmyšlenkovitě pohupoval dopředu a zase dozadu, apatický pohled nevidomě upřený na protější bílou stěnu.

Min Ho polkl nenadálou hořkou pachuť v ústech. "Arone…?" oslovil hocha rozechvěle.

Nic. Žádné reakce se nedočkal.

"Neměli bychom… ho vzít k odborníkovi?" hlesl Choi nejistě.

"To Hyesung navrhuje taky," povzdechl si Eric.

"Pochopte, nechci ho zavírat do blázince, ale… nezdá se mi, že by to zvládal. Už ne. A jestli mu můžou pomoct…"

"Musím tě opravit, zlato. Pleteš se. Aron zvládá celou situaci více než bravurně."

"A proto vypadá jako zombie?" nakrčil Min Ho pochybovačně nos.

Eric se zamračil. "Může být hůř. Mnohem hůř. A co budeme dělat pak?" Pohladil Arona po vlasech. "Dej mu den dva. Dostane se z toho."

"Když myslíte…," pokrčil Min Ho rameny a odtrhl od mlčícího daemona ustaraný pohled.

"Co se to venku dělo?" změnil Eric téma.

"Hm? Ah, aha… Minwoo se přišel zaměstnat jako Minhův třetí bodyguard."

"Ale?"

"Dokonce to odpřisáhl Andymu," zamumlal tmavovlasý. "Dost mě to překvapilo, abych byl upřímný…"

"Minwoo je stále samé překvapení," pousmál se vévoda trpce. "Tohle však rozhodně musíme uvítat. Čím více bude mít Minho ochránců, tím lépe… Ještě něco?"

Min Ho zaváhal. "Ne… Ano." Povzdechl si. "Ptal se po vás."

"Cos mu řekl?"

"Ať táhne! Co čeká, sakra? Že se tu zjeví, nasadí štěněcí kukuč a všechno bude v pohodě?! Blbec."

Eric zamyšleně pokýval hlavou, odložil knihu na opěradlo a vstal.

"Kam jdete?" houkl Min Ho.

Aron, doteď absolutně netečný, se na dvojici ostražitě zadíval.

"Najít ho," odvětil Mun, na moment zmizel v ložnici a vrátil se v černé mikině. "Je to Minwoo. Bude kroužit kolem školy, dokud se mě nedočká. Dáš zatím pozor na Arona, že ano?"

"Budu na to stačit?" svraštil hrabě čelo. Než ale stihl upoutat Aronovu pozornost, stočil daemon pohled zpátky k fádní protější stěně.

"Samozřejmě. Před tebou se má Min Ki taky na pozoru, viď, Aronnie?"

Rudovlásek neznatelně přitakal.

"Paráda. Takže on je teď Aron ještě i paranoidní?" zabručel si Min Ho mrzutě pod vousy.

"Není paranoidní," připomněl mu Eric suše.

"Já vím. Jenže Min Ki tu s ním byl od začátku, a dokud to nevěděl, bylo to v pohodě… Nemohl ten blonďatej idiot držet pusu?!" Tmavovlasý odfrkl, pak se podíval na Arona, na Erika, znovu na Arona a povzdechl si. "Nesnáším svý mateřský pudy… Jdu to malý obejmout."

Mun se usmál. "Vyřídím to co nejdřív," přislíbil a tiše za sebou zavřel dveře.

•••

"Nichkhune? Co ty tady?"

Thajec poplašeně vzhlédl od rozečtené knihy. Ren, nahlížející do ní přes stůl, nad portrétem světlovlasého démona významně pozdvihl obočí.

"A - ahoj, já… no, měl jsem dneska jen dvě přednášky a… slyšel jsem o Aronovi, tak," starší se nejistě usmál, "jsem si řekl, že se tu stavím."

"Tak proč sedíš sám v knihovně?"

"Ehm…"

Ren poklepal prsty o Min Kiho umně vyvedenou podobenku v knize. "Odtud důvody Aronových psychických problémů nevyčteš," upozornil ho.

"Ne. Asi ne," uznal Nichkhun a zadumaně publikaci zavřel. Pár vteřin si pak svého bývalého spolužáka zpytavě prohlížel.

"Co je?" znervózněl Ren.

"Tvoje vlasy."

"Co s nimi?"

"Nemyslíš, že by pomohlo, kdybys… zkusil jinou barvu…?"

"Ty už taky?! Dejte mým vlasům všichni svátek!" štěkl Ren vztekle, obrátil se na podpatku a nasupeně oddusal z knihovny. Naylin tázavý pohled okázale ignoroval.

Jako by nestačil Erikův věčně káravý výraz, který v posledních týdnech tak rád napodoboval Andy; dneska měl blbé připomínky i Kyuhyun, do toho si ho Yesung a Heechul celé vyučování divně prohlíželi… a teď ještě Nichkhun…! Ren zavrčel. Měl nevýslovnou chuť někomu vrazit.

Na nádvoří, cestou do severního křídla, potkal Hyesunga.

"Ah, Rene, zrovna tě hledám!"

"Nebudete mi dávat kázání o vlasech, že ne?" odfrkl mladší.

"Tvý vlasy jsou mi ukradený," ujistil ho Shin a Ren si hluboce oddechl.

"Jen ti jdu oznámit, že v dohledné době přestěhujeme Arona."

Chlapec na vévodkyni ohromeně vytřeštil oči. "Přestěhujete… Jak jako přestěhujete?"

"Já ti nevím, vezmeme jeho věci a odneseme je do jiného pokoje?" navrhl Hyesung ironicky.

"A - ale…! To nemůžete! Nemůže mi sebrat daemona –!"

"Uklidni se, ty hysterko. Daemona ti nikdo nebere. Jen spolu nebudete bydlet, to je celé. Chápu, že to po těch pěti letech bude asi poněkud zvláštní, ale… zvyknete si. Minho a Zhoumi taky nesdílejí jeden pokoj a jejich vztah to nijak nenarušuje."

"Ale…"

Brunet přimhouřil oči. "Lepší jiný pokoj tady než pokoj na soulské psychiatrii, nemyslíš?"

Ren rázem schlípl jako dítě po zaslouženém výprasku.

"Takže kdyby ses dneska moc nudil, můžeš Aronovi sbalit kufr."

•••

"Tady jsi."

Minwoo se překvapeně ohlédl. Jeho tvář se rozzářila. "Eriku!"

Černovlasý se posadil do trávy a natáhl před sebe svoje dlouhé nohy. Zívl. "Prý jsi mě hledal," nadhodil.

"U-hm," zamručel hrabě nezvykle rozpačitě.

Na několik chvil se rozhostilo ticho.

"Mrzí mě to," hlesl Minwoo konečně.

"To mě taky," opáčil Eric. "Ale stalo se."

"Nic to neznamená."

"Čekáš, že to takhle dokážu brát?"

"Ne," vzdychl Minwoo nešťastně. "Ale –"

"Bylo to hezké. A je to pryč. Konec, tečka."

"Ne. Ne! Co to říkáš? Tohle… tahle krize pomine a - a všechno se vrátí do normálu –"

"Tohle už ale nejde poslepovat, Minwoo."

"Když tomu dáš čas…"

"Čas?" zavrčel Eric. "Na co? Abyste mi tu kudlu mohli zavrtat ještě hlouběji do zad? Ne, díky."

"Přestaň. Vyřeší se to."

Mun se ušklíbl. "Jeden mě obviňuje, že jsem mu zničil život, druhý, že jeho život stál kvůli mně za hovno. Jak chceš takovou drobnost vyřešit?"

"Oni to tak nemysleli," špitl rudovlasý. Kdyby měl teď Junjina a Dongwana po ruce, vlepil by jim oběma. A z každé strany.

"Doufám, že aspoň ty jsi zběhl jen proto, že dětinsky toužíš po absolutní moci staré magie," zabručel vévoda. "Nebo ke mně taky chováš skryté antipatie?"

"Miluju tě," prohlásil Minwoo neochvějně. "Vždycky jsem miloval a vždycky budu."

Eric pozvedl koutky úst v neveselém úsměvu. Vstal. "Měl bych se vrátit."

"Hyukie?"

"Hm?"

"Spraví se to. Já tomu věřím."

"Tak to jsi jediný," zasmál se Eric hořce; na kratičký okamžik s povděkem stiskl přítelovo rameno. "Měj se, Minwoo."