Škola prokletých - 44. kapitola

Váznoucí hovor ustal a sedmero očí se dychtivě obrátilo ke dveřím, v nichž stanul zachmuřený Aron.

"Tak?" vyhrkl Jonghyun.

"Ještě se neprobral," odvětil rudovlásek a s díky se chopil šálku, který mu nabídl Nichkhun. Obešel pohovku, posadil se do prázdného ušáku a kolena si přitáhl k bradě. Bylo to totéž bázlivé gesto, jímž automaticky reagoval na Min Kiho přítomnost, avšak tentokrát nemělo s vikomtem Choiem co dělat. "Jak se daří sirénám?"

"Odpočívají. Pro dnešek mají dovoleno dojít si maximálně na záchod a zpátky," zabručel Minho.

"A aby se celý den v postelích nenudili, opakuje s nimi Jessica základy anglické konverzace," ušklíbla se Sooyoung. "Měls vidět ty Kyuhyunovy kyselý ksichty!"

Na moment se stísněná atmosféra prolomila vděčným smíchem, avšak veselí netrvalo dlouho.

"Uhm, ale… bude vévoda v pohodě, že jo?" hlesl Key.

Minho nejistě přisvědčil.

"Bude!" prohlásil neochvějně Min Ho. "Už nesmrdí jako mrtvola!"

"Eric smrděl?" zopakoval Zhoumi nevěřícně.

"Jistěže. Vznášel se kolem něj takový ten hnusný, zatuchlý pach smrti… Ale to vy nezasvěcení jedinci nemůžete vnímat," mávl démon rukou, když zpozoroval, že na něj všichni vyvaleně hledí. "Yesung i Nayla u něj zůstali?"

Aron kývl. Min Ho se tedy jako slušně vychovaný hrabě rozloučil a proklusal chodbou k Erikově ložnici. Zaťukal a vstoupil dovnitř.

Yesung k němu vzhlédl od knihy. Seděl na židli vedle postele, v jejíchž nohách ležela do klubíčka stočená Nayla.

"Ahoj," zašeptal Min Ho a políbil černovlasého na tvář. Neušlo mu, že je celý nesvůj. "Co se děje?"

"Nic. Nevím. Jsem divný," povzdechl si Yesung a odložil knihu na zem. "Tolik si přeju, aby se Eric probudil, a přitom se toho okamžiku bytostně děsím…"

"Proč?"

"Prostě… jak bude - jak může reagovat na to, co se stalo?" Sung nešťastně zavrtěl hlavou. "Bojím se o něj, Min Ho."

Mladší ho chlácholivě objal kolem ramen. "On to zvládne," zamumlal, ale ani zdaleka ne tak jistě, jak zamýšlel. "Cizí zrada nezavdává důvod ke strachu, živí vztek. A ten ho neochromí, ani mu neublíží. Naopak."

"Jenomže - "

Osoba na lůžku se pohnula a dvojice sudiček rázem zapomněla, o čemže se spolu bavila.

"Eriku?"

Vévoda se neklidně zavrtěl, svraštil čelo a pak pomalu otevřel oči.

"Dobré odpoledne," Min Ho jej s ulehčeným úsměvem pohladil po pobledlé tváři. "Jak se cítíte?"

"Jako vymačkanej citron," zabručel Mun bez legrace.

"A… jak se cítí vymačkanej citron…?"

"Přece jako já."

Nayla přeťapala po peřině, předními tlapkami a hlavou se opřela Erikovi o prsa a začala příst jako umírněná motorová sekačka.

Jinak řečeno, motorová sekačka v silně konejšivém módu.

"Jak tak na vás tři koukám," konstatoval vévoda, "nemám si asi dělat naděje, že ta… událost byla jen bizarní noční můra, co?"

Yesung a Min Ho schlíple svěsili ramena.

"Mrzí mě to," špitl tmavovlasý.

Eric neřekl tak ani tak; přitáhl si blíž k sobě vrnící Naylu a zamračeně se zahleděl do stropu. Vzápětí však do sebe zapadly i ty poslední střípky vzpomínek a on vytřeštil oči hrůzou. "Hyesung! Andy -!"

"Klid, oba jsou v pořádku," ujistil ho Yesung.

"A Aron?"

"Aron?" Profesor se zatvářil zmateně. "Co je s Aronem?"

"Á, jestli vám dělá starosti to okno - tak to vysklil Baekho," objasnil Erikovi Min Ho.

"Baekho?"

"Když s ním Minhyun praštil o stěnu."

"Minhyun praštil s Baekhem o stěnu?"

"Jo. Minhyun a Aron se spolu neškodně kočkovali a Baekho se mezi ně vecpal. To Hwanga pěkně nakrklo."

"Nakopal zadek svému spojenci, protože mu přišel pomoct skolit nepřítele?" nevycházel Eric z úžasu. "To… je pošahané i na Minhyunovy poměry."

"Že?"

"Nejspíš Arona fakt miluje."

"Chudák malá! Lepí se na něj samo lepší," odfrkl hrabě. "Není divu, že je na tom psychicky tak mizerně."

Eric vážně přitakal. "Připomeň mi, ať Baekhovi pošlu účet za sklenáře…"

"Nechtěl jste říct Minhyunovi?"

"Blázníš?" zhrozil se vévoda. "Nemůžu chtít zaplatit okno po někom, kdo neohroženě bránil našeho Aronnieho! Politika, Min Ho, politika."

"Z tohohle úhlu…," uznal mladší. "Jo, asi máte pravdu."

"Jako by tě to překvapovalo," ušklíbl se Eric a podrbal Naylu za ušima. "Už se neobjevili, že?" hlesl do vyvstalého ticha. Jeho nezměrná tíže bezútěšně dolehla na všechny zúčastněné. "Ani jeden z nich."

Min Ho a Yesung si vyměnili zoufalý pohled, a pak svorně, avšak s hmatatelnou neochotou zakroutili hlavami. Nemělo smysl lhát, ani z toho sebemilosrdnějšího popudu.

Minwoo a Dongwan jsou pryč. Taková jsou fakta.

"Yesungu?"

"A - ano?" zakoktal se černovlasý.

Mun mu věnoval bezvýrazný náznak úsměvu. "Přepiš si osnovy. Žádná Shinhwa není."

•••

"Neděláte z toho zbytečný drama?" povytáhl Kibum přezíravě obočí. "No tak řekl, že žádná Shinhwa není, co na tom?"

"Ty to nechápeš!" zaúpěl Min Ho. "Pro Erika znamená Shinhwa všechno! Naprosto všechno! A tohle…! Čekal bych od něj cokoli, ale… že prohlásí něco tak… rouhavého, to… to je špatně!"

"Možná, ale copak se mu můžeme divit?" namítl Nichkhun.

"Ne, ale tedy jde o princip! Arone!"

"Hm?"

"Půjdeš si s ním popovídat."

"Já?" opáčil rudovlásek udiveně. "Jsem tu psychicky nejvyšinutější z vás všech a mám dělat Erikovi psychologa?"

"Eric je taky psychicky vyšinutej a dělá psychologa tobě."

"Fajn," povzdechl si Aron, "uvidím, co zmůžu… Mám se do něj pustit hned?"

"Když jsme odcházeli, pospával… ale jo, zkus to. A vezmi s sebou Zhoumiho, ať si sbalí Naylu."

"Proč?"

"Protože se vracíte na Akademii," řekl Min Ho. "Hee Joon tu bude do půl hodiny a odveze vás k portálu. Na druhé straně si vás pak vyzvedne Heechul. Noona?"

Sooyoung zpozorněla a Min Ho jí hodil klíče. "Ty mým autem odvezeš zbytek. Pamatuješ, kde jsme v pátek zaparkovali, že jo?"

"Bez obav."

"To doufám. Jestli najdu na laku jediný škrábanec, nepřej si mě!"

"Řídím líp než ty!" ohradila se Sooyoung, hluboce dotčena, že bratr nedůvěřuje jejím šoférským dovednostem.

Hrabě mávl rukou. "My," poukázal na samozvaného psychologa Arona, "a lazaři dorazíme později… Nejspíš zítra ráno."

"V tom případě tady taky zůstanu," ozval se Minho.

"A to jako proč?" zamračil se starší Choi.

"Chci mít jistotu, že je Eric v pořádku. Stát se může cokoli a kde budete narychlo shánět léčitele, pokud se mu přitíží?"

"Hyesung - "

"Hyesung nebude bez rizika schopný žádného magického úkonu ještě minimálně dva dny."

Zhoumi se užuž nadechoval k námitce, ale Aron ho předběhl: "To přece není takový problém, ne? Dám ti na Minha pozor."

"Ehm, když jsi na něj dával pozor naposled, přepadl ho Minhyun," připomněl mu černovlásek a Aron zahanbeně sklopil oči k podlaze.

"Brání nás nezničitelná božská bariéra, lepší?"

"Ano, to mě uklidňuje daleko víc," přitakal Mi a na to konto pohrozil Minhovi: "Opovaž se vystrčit nos z domu!"

"Rozkaz," zasalutoval mu tmavovlásek.

Jen co za daemony zaklaply dveře, přistoupil Min Ho jakoby nic ke křeslu svojí lidskosti a jakoby nic stiskl její rameno. Chlapec vyděšeně nadskočil.

"Odkdy zrovna tobě leží na srdci Erikovo zdraví?" utrousil démon podezíravě.

Minho nehnul ani brvou, zato vlastní dlaní překryl tu Min Hovu a pevně sevřel. A ač se to tak mohlo náhodnému přihlížejícímu jevit, o gesto vroucnosti se rozhodně nejednalo.

"Sklapni."

•••

Dvě hodiny nato seděl Minho v Erikově ložnici, proti sobě neklidného Junghyuka, a pod rentgenem oranžového světla přezkoumával aktuální stav spícího démona.

"Vše se zdá v normálu," prohlásil nakonec a ruce položil zpátky na stehna. Sledoval, jak léčivý svit mizí, jak vévodova tvář nabývá své obvyklé barvy, a napadlo ho, že takhle klidný a uvolněný vypadá Eric málem jako dvacetiletý mladíček.

"Děkuju," hlesl Junghyuk upřímně.

"Za málo," zazubil se tmavovlásek, vzápětí sebou však překvapeně trhnul, to když zpozoroval, že Eric nespí a mlčky, zkoumavě ho pozoruje. Minho nasucho polkl.

"Já - já - jen - jen jsem - kontroloval, jestli - jestli je všechno v pořádku…"

"Děkuju," pousmál se Eric unaveně.

A Minhovy panikařící myšlenky rázem umlkly, okouzleny prostým výjevem překrásných, dokonale identických dvojčat, která na něj ve své pověstné zamlklosti zpytavě pohlížela; se stejným výrazem, se stejnou intenzitou a přitom každé z jiného světa.

"Je tady, že?"

Eric docela samozřejmě stočil zrak ke druhé straně postele, k místu, kde postával ohromeně se tvářící duch, a zase zpátky k Minhovi.

Choi cítil, jak mu po zádech stéká studený pot. Nervózně poposedl. Nemůže přece -! "K - kdo?"

"Mun Junghyuk. Má lidskost."

Mladšímu spadla brada. Na takovou otevřenost nebyl ani částečně připravený.

"Vím, že ho vídáš," pokračoval vévoda, "a taky vím, že jsi obeznámen s tím, co jsem mu provedl."

Minho rozpačitě pohlédl na Junghyuka. Když Hyuk kývl, váhavě přitakal.

"Neboj se, nemíním tě prosit o pochopení," zamumlal Eric. "Pro něco tak ohavného mít pochopení ani nejde… Jen chci, abys věděl, že toho lituju… ač už tím nikomu nepomůžu…"

"Udělal jste to kvůli Andymu, že?"

Munovo čelo zbrázdila udivená vráska. "Ty jsi… to viděl?"

Chlapec přikývl. "Oko za oko," odcitoval bezbarvě.

"Ano… V té chvíli jsem neprahl po ničem menším než srazit Kangtu na kolena." Při vyslovení toho jména se vévoda bezděčně zachvěl. "Zničil jsem dva lidské životy - a ulevilo se mi? Ne. Šedesát let mě sžírá a straší vina v nevhodně půvabném daemonském provedení." Povzdechl si. "Úchvatná Nemesis, jen co je pravda."

Minho zapátral v paměti. Nemesis, antická bohyně spravedlivé odplaty, jistě… Rozhodně nejpoetičtější způsob, jak nepřímo pojmenovat svou noční můru, napadlo ho.

"Dejte mi ale, prosím, ještě pár dní," požádal démon tiše.

Mladší na něj nechápavě zamrkal.

"Chcete o tom přeci povědět ostatním, ne?"

"No… já ano, ale…," Minho se poškrábal za uchem, "Junghyuk nechce…"

"Proč ne?"

"Snaží se vás chránit."

Eric zatěkal očima po zdánlivě prázdném prostoru na druhé straně postele a usmál se. "Toho si nesmírně cením, ale," zavrtěl hlavou, "tutlal jsem to až příliš dlouho. Nemůžu předstírat, že se nic nestalo, nemůžu se tvářit, že jsi nikdy neexistoval, to… to si nezasloužíš, Junghyuku."

"Bože můj, vy jste ho úplně dojal!" vyhrkl Minho, vida, jak se jindy netečnému Junghyukovi lesknou oči.

"Snad nebrečí?"

"No skoro!"

"Nech si ty komentáře," sykl Hyuk a důstojně se otočil, aby mohl vylovit kapesník.

"Už brečí. Ale mám se zdržet komentářů, takže dělejte, že jste to vůbec neslyšel," ušklíbl se Minho.

"Co jsem neměl slyšet?"

"Hodný kluk."

Vévoda roztáhl ústa v širokém úsměvu. Junghyuk zabrblal cosi o psovi a dramaticky se plácl do čela. A Minho po krátkém váhání nejistě navázal na předchozí téma:

"Uhm, mám to tedy chápat tak, že vy proti odhalení vaší černé minulosti nic nenamítáte?"

"Je načase vyjít s pravdou ven," přisvědčil Eric. "Ne dnes, ani zítra, ale brzy… Než se do toho dáte, chci si být jistý, že můj nevyhnutelný odchod nikomu neublíží."

•••

Lee Junho nepatřil k lidem, co poslouchají cizí rozhovory za dveřmi, avšak útržek konverzace, k níž se náhodou nachomýtl, ho zaujal natolik, že se zastavil a nastražil uši.

"Stejně by mě zajímalo, komu patřil ten čtvrtý Stín," zabručel Zhoumi.

"Opravdu byly čtyři?" ujistil se Onew.

"Jo. Tři daemoni, ale čtyři Stíny. To je přece divný."

"Hmm… a nebyla to náhodou…"

"Ne. Aronův Stín je krkavec. A z těch čtyř se ptákovi žádný ani vzdáleně nepodobal."

"Takže vás napadli vlk, puma a had, Stíny Lordovy rady… a co byl zač ten poslední?"

"Nevím… nějaká psovitá šelma. Nichkhun to odhaduje na kojota…"

Junhovo srdce vynechalo jeden úder. Zavrávoral. Malátně se opřel jednou rukou o futra a teprve, když si byl jistý, že sebou nesekne, vyrazil ke schodišti. Vystoupal do druhého patra, proběhl chodbou a prudce zabušil na příslušné dveře.

"Ona tam byla!" vyhrkl namísto pozdravu, jen co mu nic netušící Chansung otevřel, protáhl se kolem něj do pokoje a jako hromádka neštěstí se zhroutil na postel.

Mladší se zatvářil absolutně zmateně. "Kdo byl kde?" Když k němu však Junho pozvedl tvář zbrázděnou hlubokým, bezmezným zoufalstvím, pochopil. "A kruci… Becca?"

Blonďák přikývl a Chansung se s povzdechem posadil vedle něj. Vzal ho kolem ramen.

"Jednou to přijít muselo," podotkl.

"Já vím, ale… doteď se držela zpátky, prakticky nikdo o ní nevěděl - a najednou nastoupí do první palebné linie!" Junho svěsil hlavu. "A já idiot se za to cítím zodpovědný…"

"Ty za nic nemůžeš," zamračil se Chansung. "No tak, Junho, nemáš s ní už tři sta let nic společného!"

"Jenže - "

"Tvůj Stín je bezpáteřní mrcha. Konec, tečka. Za to žádnou vinu neneseš."

"Taky jsem takový býval," špitl Lee. "Stejný jako ona… možná horší…"

"Býval. Minulý čas. Soustřeďme se na podstatné detaily."

"Jsi příšerný idealista, víš o tom?" zasmál se Junho.

"Dokud tě to povzbuzuje, tak jím i zůstanu," slíbil Hwang a přitáhl si staršího blíž.

"Ale uvědomuješ si, že s takovou už to nebudeme moct dlouho tajit?" zamumlal Junho a opřel se hlavou o Chansungovo rameno. Zavřel oči.

"Tak ať. Možná bude lepší, že konečně přiznáme barvu… Dlužíme jim to. Všem tady."

"Aha, tak všem…"

"Nechápu, na co narážíš."

"Vůbec na nic. Je hrozně milé, jak myslíš na všechny."

Chansungovi zacukalo obočí. "Tak fajn, máš pravdu!" zafuněl. "Seru na všechny, jde mi jen o Arona!"

"Bravo, už zase mluvíš jako Hwang Chansung," ušklíbl se Junho. "Ale teď upřímně, fakt čekáš, že když mu odhalíš své velkolepé tajemství, úplně obrátí a nadšeně ti roztáhne nohy?"

"Ehm…"

"Jasně. Čekáš."

"Vkládám do toho velké naděje!" opravil ho Chansung důležitě.

"To je prašť, jako uhoď."

"Proč se o tom vůbec bavíme?!"

"Protože je snazší bavit se o sexu než o banánech. A jiný záliby nemáš."

"To mi připomíná můj dávný sen o banánové plantáži…"

"No vždyť to říkám."

•••

"Děkuji, že jste dorazili!" usmála se Yoona zářivě na všechny přítomné.

"Díky si nechte, drahá lady," zabručel T.O.P. "Raději nám vysvětlete, proč jsme o téhle schůzi neměli říkat Yuri…?"

"Ale ovšem. Slečna Kwon má velmi blízko k vašemu Lordovi, viďte?"

"No a?"

"Mohla by mluvit. A já nepovažuji za vhodné do této… záležitosti Jeho královskou Výsost zatahovat. Stejně jako hraběte Leeho."

"No jo," starší daemon se rozhlédl, "říkal jsem si, kde jste Minwooa zapomněli… A jak vidím, chybí taky Minhyun."

"Minhyunnie svému účelu posloužil. Stojí na naší straně a to stačí. Není třeba, aby znal další podrobnosti," mávla Yoona rukou. " Pokud nikdo nemá další otázky…," přelétla očima přes Seohyun, T.O.Pa, Kaie a JRa až k Dongwanovi, "začneme."

Pětice souhlasně přitakala.

"Jak jste již postřehli, v realizaci našeho plánu se vyskytl nepříjemný problém. Eric Mun. Musíme se ho zbavit."

Pětice zbledla hrůzou.

"Byla ona vždycky takhle šílená?" sykl T.O.P JRovi do ucha.

"Je to rok od roku horší," zamumlal chmurně baron a zoufale se obrátil k samotné Yooně: "Tobě snad regulérně přeskočilo! Nestačilo ti, co jsme zažili před třemi dny?! Vždyť ten chlap je jako stroj na smrt! Co proti němu asi tak zmůžeme?!"

"Pod tohle prohlášení bych se mohla podepsat," hlesla Seohyun.

"Moje řeč," přisvědčil T.O.P. "Sorry, lady, nejsem sebevrah. S vévodou Munem se do křížku nepustím."

"Ah, přestaňte hysterčit," odfrkla znechuceně Yoona. "Kdo říká, že proti němu půjdeme my?"

"Chceš někoho najmout?" Dongwan skepticky srazil obočí. "Nápad dobrý, ale pochybuju, že si tohle někdo vezme na triko."

"Pomsta," mlaskla Yoona. "To je nesmírně silný motiv, nepletu-li se, JRe?"

Démon pomsty nejistě přikývl.

"Kaii?"

Mladík se zvedl z křesla a podal vyčkávající lady Imové složku, již ukrýval v látkové tašce. T.O.P na to zůstal nevěřícně hledět.

"Že ses nezmínil, že po tobě Imová něco chce," zahučel, když se jeho mladší kolega posadil zpátky.

"Ty ses taky tenkrát nezmínil, že jim půjčuješ Zhoumiho spis," opáčil suše Kai.

Yoona spokojeně prolistovala složkou. "Nádhera," konstatovala a nabídla dokument k nahlédnutí Dongwanovi. "Prosím."

Hrabě Kim jej tázavě přebral a zadíval se na obsah. T.O.P a JR mu zvědavě nakukovali každý přes jedno rameno.

Dongwan zběžně procházel řádek za řádkem a cítil se čím dál zmatenější. Co tím Yoona sleduje, kdo má být tenhle - vrátil se zpátky na začátek - Kangta? O nikom toho jména v životě neslyšel a kdyby ho už dřív potkal, pamatoval by si to, takhle pěkná tvářička se nezapomíná… Co může mít tahle princezna společného s Erikem…?

Jeho zrak padl na jméno daemonova Vyvoleného. Dongwan na ty tři známé slabiky šokovaně vytřeštil oči. "To - to není možné…"

"Vévoda se nesvěřil, co?" zasmála se jízlivě Yoona. To už se i T.O.P a JR dovtípili, cože to hraběte tolik konsternovalo, a šeptem si vyměnili několik užaslých poznámek.

"Takže vévoda Mun měl lidskost," shledala Seohyun, když jí Dongwan mlčky podal spis. "Lidskost, kterou zabil, předpokládám."

"Ano!" vypískla nadšeně Yoona. "Chápete? Nikdo nemůže Erika nenávidět víc než její daemon!"

"No jo… Lepšího asasína těžko pohledat… To zní jako plán," uznal překvapeně T.O.P.

"Moment, moment," zarazil je v jejich entuziasmu Dongwan. "Teorie je to samozřejmě moc hezká, ale v praxi nepoužitelná." Pokynul ke složce na Seohyunině klíně. "Ten daemon je přeci mrtvý."

"Ano," přisvědčila Yoona. "Zatím."

Nastalo ticho. Tak neuvěřitelně pronikavé, až trhalo uši.

"Teď žertuješ, že ano?" vydechl Dongwan. "Yoono, to, co tu navrhuješ, spadá do kategorie té nejčernější magie!"

"Podle mě to za to riziko stojí," prohlásil Kai.

"Nemáte vy daemoni náhodou fanaticky bránit rovnováhu a trestat každého, kdo se ji pokusí narušit?" povytáhl JR obočí.

"Nepovolené zmrtvýchvstání jednoho zemřelého rovnováze neublíží," řekl T.O.P.

"Vy s tím opravdu souhlasíte?" zamračila se Seohyun.

Daemoni se na sebe podívali, pokrčili rameny a přikývli.

"To je šílenství," otřásl se JR.

"Nebuď srab," ušklíbla se Yoona. "Hrabě? Co vy na to?"

"Dělej, co uznáš na vhodné. Ale moji pomoc nečekej," odvětil Dongwan. "S mrtvými nechci nic mít."

"Výborně! Čtyři ku dvěma. Tím máme odhlasováno!"

"Ehm, ale," osmělil se Kai, "tušíte vůbec, jak takové zmrtvýchvstání provést?"

"Zatím jsem ve fázi studia, ovšem příprava samotného rituálu pár dní zabere…" Yoona se zamyslela. "A vlastně… nebylo by možná na škodu odvést od našeho primárního úmyslu pozornost. Čistě preventivně…" Tvář jí rozsvítil úsměv. "JRe? Nemáš pocit, že se nám Minhyunnie nudí?"

"No… asi trochu jo," hlesl baron nejistě. Z Yoonina sladkého tónu mu naskakovala husí kůže. Nevěstil totiž nic dobrého.

"Vida, vida! Tak co kdybychom mu," lady Im žertovně nakrčila horní ret, "sehnali hračku?"