Škola prokletých - 43. kapitola

Ani se nepamatoval, kdy naposled stálo před jejich domem tak barvité shromáždění. Šest démonů, tři poloviční démonky, tři daemoni a čtyři Stíny -

Čtyři? Ten nesourodý počet Erika zmátl.

"Vaše Výsosti!" Im Yoona postoupila o krok vpřed a vysmekla vévodovi ukázkové pukrle. Jeden by ji až podezíral, že si je doma nacvičovala před zrcadlem. "Jaká byla včerejší oslava?"

"Kouzelná," zabručel černovlasý suše. "A ještě kouzelnější by bylo, kdybychom si mohli užít klidné ráno." Přelétl narušitele zamračeným pohledem. Neušlo mu, že se většina z nich bázlivě krčí v pozadí, připravena ke střemhlavému úprku. Občas ho zaráželo, kde ke svojí hororové pověsti vlastně přišel.

"Takže co chcete?"

Yoona se široce usmála. "Ale to přeci moc dobře víte!"

"Vydejte nám toho kluka," houkl T.O.P, kterého Yoonino laškování evidentně přestalo bavit. Černá puma po jeho boku netrpělivě mrskla ocasem.

"A klidné ráno může pokračovat," dodal s rozpačitým smíchem daemonův mladší kolega.

Kai, no ovšem. Eric se ušklíbl. Konečně odhalil, kohože mu Taemin tolik připomíná.

"Ne," opáčil prostě.

"Ale no tak!" zaprotestovala Yoona. "Přeci kvůli jednomu skoro cizímu člověku nevystavíte nebezpečí své blízké, vévodo!"

"Nevystaví nebezpečí…?" Hyesung jízlivě zafrkal smíchy. "Sebevědomí vám nechybí, milá lady, to se musí nechat!"

A přesně v tom to bylo. V té očividné okatosti.

Eric zbystřil. Něco tu nehrálo. Vždyť jestli se démoni bojí jeho, tak moci Shinhwy - i když nekompletní - se přirozeně děsí k smrti. Jenže tahle sebranka nebyla vyděšená dost. Naopak se zdálo, že její bázeň minutu od minuty klesá.

"Vydejte nám Choie Minha," zopakoval T.O.P svůj požadavek.

"Ne," zavrčel Andy.

"Tak fajn, zkusili jsme to po dobrém…," mlaskla Yoona. "Teď je řada na vás, pánové. Nemyslíte, že je načase přestat hrát divadlo?"

O čem to…? Tok Erikových čím dál znepokojenějších myšlenek nenadále přetrhl pronikavý dvouhlasý jekot.

Obě mrtvolně bledé sirény se v zajetí trýznivé agónie svezly k zemi.

"Hyesungie! Andy!"

Vrhl se k nim, ač věděl, že je zcela bezbranný, že jim nijak pomoci nemůže. Nebylo totiž pochyb. Moc dobře si uvědomoval, co se tu děje, a přesto tomu zarputile odmítal uvěřit. Protože…

Svíraje v náruči třesoucího se Hyesunga, vztekle, zoufale, prosebně vzhlédl k Minwooovi. Energie čistého chaosu, vyzařující z démonovy drobné maličkosti, mohutně rozechvívala okolní vzduch.

…pravda příliš bolela.

"Přestaň! Přestaň, Minwoo!"

Z prázdného pohledu přítelových černočerných očí přeběhl Erikovi mráz po zádech.

Ty víš, že pro mě znamenáš všechno… Ať už se stane cokoli, slib mi, že na to nezapomeneš.

"Promiň," hlesl Minwoo.

Mun se malátně ohlédl po svém druhém kamarádovi z dětství. Jako by u něj snad dokázal najít rozřešení. "Dongwane…"

Šlahoun kořene stoletého javoru se mu ovinul kolem kotníku, smýkl jeho tělem vzad a jako hadrovou panenkou jím udeřil o kmen.

Erikovi se zatmělo před očima.

Kůra javoru jej vmžiku obrostla až po krk, a uvěznila tak démona strachu ve svém středu jako nějakou bizarní ozdobu.

Nebylo úniku, krvavý javor fungoval jako dokonalý izolátor magie. Osvobodit ho mohl jedině někdo zvenčí… nikdo takový tu však nebyl.

Kim Dongwan se nad svým dílem srdečně rozesmál. "Už dlouho si říkám, kdy ti to konečně dojde," prohlásil a uvážlivě přistoupil k hranici pozemku, za níž stepovali jejich nezvaní hosté. Dlaní se dotkl neviditelné bariéry. Její průzračný povrch se při tom kontaktu lehce zčeřil. "Že chovat si na prsou svoji největší slabinu," blýskl po Erikovi křivým úšklebkem, "je ta nejbláhovější pitomost, jaké ses v životě dopustil."

Podřepl, ruce zabořil do trávy. Nezměrná moc zemského živlu zaútočila na bariéru tvořenou všemi přírodními silami - vyjma země. Štít se oslnivě rozzářil a pak se roztříštil jako křehký porcelán.

"NE!"

Démonská část hýkavě zajásala, daemoni a jejich Stíny v tichosti a důstojně vstoupili na pozemek Munových. Poloviční démonky následovaly jejich příkladu.

"Kdo ho najde první, dostane odměnu?" zakřenila se Tiffany. Taeyeon a Baekho se souhlasným mručením vyrazili vpřed. Neudělali však ani tři kroky a cestu jim přeťal zuřivý větrný poryv.

Napůl polekaně, napůl rozčileně se k Minwooovi otočili.

"Pro toho kluka jdeme my," připomněla jim Kwon Yuri a kývla na hraběte Leeho. "Vy se postaráte o ostatní. Nicku?"

Velký šedivý vlk se okázale prodral mezi mrzutě mrmlajícími démony a vykročil za svou paní, jež Minwooovi v patách mířila ke dveřím domu.

Uražené démonstvo zlostně zafrkalo, až na jednu výjimku.

"Tak o ostatní… No prosím." Hwang Minhyun nadzvedl koutky v potměšilém úsměvu. "Zamlouvám si Aronnieho!"

•••

"Minho, běž od toho okna," zavrčel Kyuhyun.

"Jo, přechází mě z tebe chuť k jídlu!" obvinil ho Key. "Sálá z tebe divná aura."

Tmavovlásek semkl rty, avšak od okna se nehnul. Nemohl. Nervózně sledoval situaci před domem.

U stolu za ním zavrzala židle a okamžik nato už ho Zhoumi konejšivě objímal kolem pasu.

"Děje se něco?"

"Já - já nevím," hlesl Minho bezradně. "Nezdá se, ale - " Zabloudil pohledem k místu, kde před chvilkou viděl stát Junghyuka, a povzdechl si. To mu nemohl srozumitelně sdělit, jakou katastrofu předvídá? "Prostě mám takové tušení," shrnul vyhýbavě.

Daemon se zamračeně zadíval z okna. Vše vypadalo v pořádku… Tedy ne, že by banda nepřítel za branami byla v pořádku, ale - důležité bylo to za. "Jsme pod ochranou Erikovy bariéry," podotkl jemně. "Co by se mohlo stát?"

Nechtěná odpověď přišla ihned vzápětí. Kyuhyunův vřískot, při němž tuhla krev v žilách, se v několikanásobné ozvěně odrazil ode stěn jídelny.

Poplašeně se obrátili ke stolu, jehož osazenstvo strnulo hrůzou.

Cho se s bolestným úpěním zhroutil na zem. Křečovitě si svíral hlavu, jako by se mu měla v příští vteřině rozskočit.

"KYU!" Mi se horečně vrhl ke svíjejícímu se chlapci, nad nímž se rozechvěle skláněl pobledlý Yesung.

Simon Mun zatím rozčileně přiskočil k oknu a nad tím, co spatřil, velmi nedůstojně zaklel. I Minho vyhlédl ven a bezděčně se zajíkl leknutím. Nebylo pochyb, že Andyho a Hyesunga postihlo totéž, co Kyuhyuna. Ať už to něco bylo cokoliv.

Simon zachmuřeně pokynul k černovláskovi. "On je siréna?"

"Pozemská," vzlykl Zhoumi, avšak jeho odezva zanikla v Kyuově srdceryvném kvílení. "Co - co je mu?!" vyhrkl hlasitěji, se znatelnou příměsí hysterie.

"Chaos."

"Cože?"

"Potýká se s ním," vysvětlil vévoda. "Sirény jsou bytosti harmonie a musejí-li čelit chaosu…" Odmlčel se a zklamaně se odvrátil od okna. "Ničí je to."

Náhle, jako když stiskneš vypínač, Kyuhyun zmlkl, celý ochabl a se sípavým výdechem obrátil oči v sloup. Omdlel vyčerpáním.

"Klid! Vyspí se z toho a bude v pořádku," zadrmolil honem Jonghyun, než stačil Zhoumi začít panikařit.

"Chaos?" zopakoval tiše Yesung, jemuž došlo, kam tím Simon Mun míří. Protože tuhle moc tu měl jen jediný démon…

A docvaklo to i Nichkhunovi, který se zatvářil, jako by se mu právě kompletně zhroutil svět. "Ne…!" hlesl zoufale. "Minwoo by… ne…"

"Já toho hajzla zabiju," zavrčela Emma, jež u okna vystřídala svého otce a k jejíž vzteklé hlídce se přidali i oba sourozenci Choiovi.

"Až ho zabiješ, já zhanobím jeho mrtvolu, hm?" nabídla se Sooyoung.

"Tak, že ho ani vlastní matka nepozná?"

"Jo! To si chlapec za rámeček nedá, buď bez obav, unnie."

"Bude mrtvej," připomněl Min Ho sestře suše.

"Pravda… Ale i jako duch se bude za svoji mrtvolu muset stydět!" přeformulovala brunetka své dramaticko-vandalské sdělení.

Nemohl jí to mít za zlé. Vždyť vše, co Sooyoung z ovládání vzduchu uměla, ji naučil Minwoo. Pamatoval se na ty humorné večery, kdy se vracívala domů celá špinavá a rozcuchaná, matka a služebné chytaly amok, ale Soo se zubila jako měsíček na hnoji. Jasná známka toho, že na dovedností škále hraběte Leeho zase postoupila o stupeň výš… Nemohl jí to mít za zlé, protože měla svaté právo se zlobit. Už odmala k Minwooovi vzhlížela a najednou tohle. Prozření, že její skvělý učitel je zrádce…

Krvavý javor v zahradě pod nimi ožil. Sooyoung zaječela, Min Ho ohromeně sledoval, jak jeho kořeny vláčí Erika ke kmeni a vězní jej v nitru stromu.

Ne zrádce. Zrádci.

"Dongwan," konstatoval bezvýrazně.

"Fajn, zabiju je oba," frkla Emma a zamračila se na svoji obdivuhodně stoickou matku, která nerušeně upíjela kávu z porcelánového šálku. "Vidíš, Grace, já říkala, že se s nima brácha nemá kamarádit. Ale poslouchal mě někdo? Ne!"

"Na likvidaci Erikových hanebných kámošů budeš mít dost času později," ujistil Min Ho naléhavě Emmu. "Teď potřebuju, abyste všechny, co jsou tady, odvedli do bezpečí."

"Proč?" nechápala rudovláska. Přední část domu je přeci stejně bezpečná jako ta zadní, bratrova supermanská bariéra (jak on nesnášel, když mu tak přezdívala!) zaštiťuje celou plochu hlavního sídla Munových…

"Protože -," nadechl se hrabě, ale nedořekl.

Zasáhlo je to jako tlaková vlna, na moment měli pocit, že z místnosti někdo vysál všechen vzduch. Něco, co do té chvíle nevnímali, se bez varování vytratilo.

"Bariéra padla," šeptla Grace. Poprvé za celou dobu se v jejím dokonalém, aristokratickém výrazu mihl záchvěv emocí. Strachu o syna, o své nejmladší dítě.

"Odveďte je odsud!" zavelel Min Ho, pohledem rozčileně těkaje mezi Yesungem a svojí lidskostí. "Hned!"

Simon bez námitek nahnal veškeré osazenstvo jídelny (které bylo při vědomí) ke dveřím. Vyjma Jonghyuna, kterého si Min Ho zavolal k oknu.

"Máš ty dva na starost."

Více svůj příkaz konkretizovat nemusel, staršímu bylo okamžitě jasné, koho má těmi "dvěma" na mysli. Přikývl.

"Jestli se jim něco stane, vytřu s tebou podlahu, narazím tě na kůl a nechám vyhladovět k smrti." Tmavovlasý se na polovičního démona sladce usmál. "Rozumíš?"

"Ehm, když řeknu, že ne…?"

"Vytřu s tebou podlahu rovnou."

"Rozumím a jsem připraven dát se při obraně Minha a Yesunga třeba i zmrzačit!"

"Hodnej kluk," poplácal ho Min Ho spokojeně po hlavě.

"Ale," nakrčil Jonghyun čelo, "co máš v plánu…?"

"V prvé řadě pomoct Erikovi - "

"Jdu s tebou!" vykřikl Aron, protáhl se mezi Simonem a Nichkhunem a zavěsil se do Min Ha jako profesionální koala.

"Já taky," houkla Sooyoung a chopila se bratra z druhého boku.

"Ale -!"

"Nesnaž se, tvé protesty už teď pokládám za irelevantní," usadila ho.

"Fajn," kapituloval hrabě. "Vy pojďte a vy," pohlédl na zbytek skupiny u dveří, "zmizte."

Vykázaní se dali poslušně do pohybu. Simon vzal do náruče bezvládného Kyuhyuna a v čele vyjukaného shromáždění opustil jídelnu. Ostatní ho kvapem následovali.

"Buďte opatrní," vyzvala Grace velice negraceovsky Arona, Soo a Min Ha, načež i ona neochotně zmizela v chodbě, odkud se ozývaly spěšné kroky prchajících a Naylino nervózní mňoukání.

Trojice zběžně zkontrolovala situaci za oknem. Nezvaná návštěva už si to šinula k domu.

"Ale Dongwan zůstává venku," podotkl Aron a vyměnil si s Min Hem významný pohled.

"To je dobře," odvětil démon. "Tam ho vyřídím snáz."

"Bereš si Dongwana? OK, já nakopu zadek Minwooovi," démonka času si okázale prokřupala klouby na prstech. "A pokud se mi poštěstí, zpřelámu taky vaz svému idiotskému manželovi."

"A já zaměstnám Minhyuna. A třeba i Baekha," řekl daemon.

Min Ho vděčně přikývl. "O pár dalších se postarají sloužící," zvuky z haly dávaly jasně na srozuměnou, že personál Munovic sídla se srocuje k boji, "a doufejme, že než ti zbývající otrapové najdou Simona a spol.," schválně se vyhnul formulaci Minha a spol., ač nebylo tajemstvím, že právě Minho je tím, po kom nepřátelé primárně pasou, "obnoví Eric bariéru."

"Jenže tu už jednou narušili," namítla brunetka. "Jak víme, že se to nebude opakovat?"

"Protože tentokrát odsud Dongwan poletí jako první," ucedil Min Ho, a aniž by se ohlédl, přerázoval jídelnou a otevřel její dveře dokořán. "Jdeme?"

Sooyoung a Aron cupitali za ním.

•••

"Proč?"

Dongwan povstal od zkoumané dvojice nehybných sirén a upřel na přítele udivený pohled, jako by na jeho otázce shledával něco nesmírně kuriózního. "Proč? Protože jsem démon. A jako každý - nebo skoro každý - prahnu po absolutní moci. A protože vím, jaký jackpot se skrývá pod Min Hovou školou, byl bych blázen, kdybych si nechal takovou šanci utéct, no ne?"

"To je sebevražda!" sykl Eric.

"Tvrdí velký Eric Mun," pokýval Dongwan vážně hlavou. "Jenomže," usmál se, "co když velkého Erika Muna poslouchat nechci?"

Vévoda strnul. Cosi v Dongwanově tónu - nebo snad výrazu? - projelo jeho kůží jako nabroušený nůž. Otřásl se.

"A přesně to je ten druhý důvod. Ty."

"J - já?"

"Mám už plné zuby toho žít věčně ve tvém stínu."

"V mém…? O - o čem to mluvíš?"

Dongwan zmateného Erika podezíravě zhlédl, jako by zvažoval, jestli si z něj starší jenom neutahuje. "Nikomu jinému bych takovou navitu nesežral, ale… je pravda, že ty jsi na to pitomoučký dost," usoudil. "Tak fajn. Povyprávím ti pohádku o hraběti Kimu Dongwanovi." Posadil se na zem před Erika a vzhlédl k němu.

Vždycky se na něj rád díval. Dokonce i teď, když jeho kamarád vypadal vteřinu od vteřiny nešťastněji, nacházel v jeho neférově nádherné tváři něco, co ho neskutečně uklidňovalo.

"Žil byl jeden chlapec. Dongwan se jmenoval. A býval by se byl narodil do velmi solidní rodiny, nebýt té nemilé skutečnosti, že jeho dědeček byl tím, čemu se dnes říká alkoholik a gambler. Rozfofroval všechno co měl i neměl a rodina se topila v dluzích, ze kterých se ne a ne vyhrabat. To bylo chlapci proti srsti a zapřísáhl se, že jméno svého rodu očistí. Že zajistí, aby žádný z jeho příbuzných už nikdy nemusel za zády poslouchat uštěpačné poznámky jiných šlechticů." Pozvedl koutky. "Co myslíš, podařilo se mu to?"

"Jistěže ano." Jistěže ví, co Dongwan udělal pro svoji rodinu, tak proč -?

"Nazval bys to záslužným činem?"

"Rozhodně," přisvědčil démon strachu popravdě.

"Vidíš. Já taky. A přesto… přesto toho chlapce nikdo neznal jako Kima Dongwana, nejmladšího z rodu, který zachránil dynastii západních Kimů, ne. Všichni ho znali jen jako Kima Dongwana, přítele úchvatného Erika Muna." Jeho hlas rázem zhrubl, oči potemněly. Byl to vztek? Zášť? Či přímo nenávist…? "Celý život tě mám na talíři. Moje máti, ta tě doslova zbožňovala. Eric sem, Eric tam, Eric to a Eric tamto… Proč nemůžeš být jako Eric?" zapitvořil se. "Kdykoli se mi něco povedlo, přišels ty a bez pardonu můj úspěch zadupal svým. Větším. Lepším. Však kdo by si taky všímal mě, když se mohl kochat tebou!"

"Dongwane, já -," Eric cítil, jak se mu stahuje žaludek, "nevěděl jsem - nechtěl jsem -"

"Samozřejmě, že jsi nechtěl. Nikdy bys vědomě neudělal nic, co by ublížilo tvým blízkým. Jako by nestačilo, že jsi dokonalý zvenku, musíš být ohromně ušlechtilý i uvnitř." Nebyl to výsměch, jen holé konstatování. "Není to vlastně ironie?" Mladší se ušklíbl. "Že zrovna vedle tebe, pana nesobeckého a spravedlivého, jsem byl vždycky páté kolo u vozu?"

"Nebyl jsi -!"

"Od samého začátku. Pro Minwooa jsi vždycky existoval jenom ty, a to moc dobře víš."

"To přece - "

"Dokud jsme byli pohromadě, všichni tři, dalo se to ještě snášet, před tebou se totiž Minwoo pokaždé snažil vyhlížet jako menší ubožák… ovšem jakmile jsi nebyl poblíž… během tvých půlročních pobytů v Americe býval absolutně nesnesitelný. Kolikrát jsem vážně pochyboval, že mě považuje za nejlepšího kamaráda, jak neustále tvrdil. Nakládal se mnou jako s obyčejnou vatou, kterou se pokoušel zacpat díru po tobě. A jen co ses mu vrátil, zas jsem tu já byl ten navíc. Nikdy to sice nahlas neřekl, ale… vlastně k tomu ani neměl důvod. Musel bych být idiot, abych si nevšiml, jak moc se mu ve tvojí společnosti nehodím do krámu." Dongwan s odfrknutím utrhl jedno šťavnatě zelené stéblo z precizního golfového trávníku. Chvíli si ho zaujatě prohlížel. Zdá se, že si Munovi našli za svého starého zahradníka plnohodnotnou náhradu…

"Naneštěstí pro něj… ty jsi na mé přítomnosti vždy neochvějně trval." Povytáhl obočí. "A teď upřímně, Eriku, šlo z tvojí strany opravdu o prosté přání být se mnou, nebo jsi jenom zoufale nechtěl zůstávat s Minwooem o samotě, hm? Bál ses, že jo? A tak jsi zařídil, aby nedostal příležitost se ti ze svých citů vyznat - "

"To není pravda!" vyštěkl Eric zuřivě. Sám nevěděl, zda ho víc pobouřilo, že si Dongwan myslí, že mohl být takhle nechutně vypočítavý vůči němu, či že se nezdráhá prohlašovat, že byl stejně nechutně vypočítavý i vůči Minwooovi. Sakra, vždyť je oba miluje! Jsou jako rodina…!

Jsou? Nebo byli? Z té myšlenky se mu udělalo zle.

"Ovšem, ovšem! Promiň," rozchechtal se Kim. "Nic tak podlého by tvá hloupoučká, hezounká hlavinka samozřejmě nevykonstruovala…"

"Proč jsi zůstával, když mě tolik nenávidíš?" hlesl starší bezbarvě. "Proč jsi pět set let předstíral, že jsi něco, co nejsi?"

Dongwan se důkladně zamyslel. "Že tě nenávidím?" promluvil konečně. "Ale tak to není. Naopak, miluju tě. Jsi přeci můj velkej brácha, ne?"

Eric v tu chvíli pocítil neskutečnou touhu jednu Dongwanovi ubalit, jen aby mu ze rtů smazal ten pitomý, sarkastický a lehkovážný úsměv. Urputně se pokoušel pohnout alespoň horní polovinou těla, ale bez úspěchu. Strom jej svíral příliš pevně.

Démon noci pobaveně sledoval jeho snažení. A když ho výhled na Erika omrzel, vstal a široce zívnul.

V tomtéž momentu se nad jejich hlavami ozvala dunivá rána a jedno z oken ve druhém patře domu se vysypalo na trávník.

Eric zbledl jako stěna.

"Oh, to vypadá na větrný poryv," shledal Dongwan. "Značně neurvalý… že by Minhyun?" Věnoval příteli cynický škleb. "Myslíš, že našel Arona?"

Mun zavrčel jako rozlícená šelma.

"Já vím, já vím… jaká škoda, že ses s ním nerozloučil!"

Ne, neubalí mu jednu. Rovnou mu zakroutí krkem.

 

•••

Zastavili se u paty schodiště.

"Rozdělíme se," navrhla Sooyoung.

"To je přesně ta věta, kterou v hororech považuju za úplně nejstupidnější," povzdechl si Min Ho.

"Já taky, ale noona má pravdu," opáčil pragmaticky Aron. "Však jsme se rozdělili už v jídelně, ne? Dongwan, Minwoo, Minhyun. Ty musíš venku zpacifikovat toho prvního a my zatím najdeme ty zbylé dva. Zneškodníme největší hrozby…"

"Největší hrozby?" podivila se Soo Ronově formulaci.

"Jasan. Největšího nejmenšího vzdušného mága a dočista největšího magora mezi západní korejskou aristokracií," zazubil se rudovlásek.

Min Ho nespokojeně odfrkl a přitáhl si chlapce do náruče. "Jestli ti Hwang ublíží, přísahám, že ho sežeru - "

"Ty jsi mi nějak romantický…"

"- a tebe si dám jako moučník!" Démon svraštil čelo. "Je to regulérní magor, Arone. Nezahrávej si s ním."

"Ah, zapomínáš snad, že mě k smrti zbožňuje?" ušklíbl se Američan, vytáhl se na špičky a lípl Min Hovi letmé políbení na rty. "Dneska nemám v plánu umírat. Rozhodně ne rukou Hwanga Minhyuna."

"Beru tě za slovo, kotě," zabručel tmavovlasý, krátce stiskl Aronovu dlaň ve své a pak spěšně vykročil chodbou vedoucí k zadním dveřím od domu.

Druzí dva se vypravili po schodech vzhůru. Daemon soustředěně pátral mezi přítomnými aurami démonů, a když se mu podařilo lokalizovat tu Minhyunovu, automaticky zrychlil. Teprve o tři rohy dál si uvědomil, že se Sooyoung stále drží za ním.

"Nemáš hledat Minwooa?"

"Rozmyslela jsem si to," zahučela brunetka. "Minhyun je pošuk. Neměl bys proti němu jít sám."

"Noona - "

"Minwoo počká! No tak, je z Minha celej hotovej! Nemyslím, že by se mu chystal ublížit - "

"To je značně chabý argument," povytáhl Aron obočí.

"Ale Minhyun je pošuk!" vyhrkla Sooyoung. "A nesnáší tě!"

"Tak bych to nenazýval… máme velmi specifický vztah…"

"Zabils mu Min Kiho!"

"Svým způsobem to bylo vysvobození…"

"To ti řekl?" démonka se zatvářila skepticky.

"Uhm, ne, ale… Měl přece spoustu příležitostí mě během těch pěti let v Podsvětí zabít, tak proč to neudělal, hm?"

"Protože je pošuk -!"

"Nerad ti do toho skáču, ale nadužívání slova 'pošuk' z 'pošuka' věrohodnou univerzální odpověď neudělá…"

"Pokud mluvíme o Minhyunovi, je to ta nejvěrohodnější a nejuniverzálnější odpověď, co existuje!"

"Sooyoung," oslovil Aron hraběnku tónem, jako by uklidňoval svoji přehnaně hysterickou matku, "já to zvládnu, jasné? Je to Minhyun, ne Min Ki. Nebojím se ho."

Brunetka nedůvěřivě protáhla obličej. "Nejsem si jistá, jestli být nebojácný je moudré," povzdychla si a obrátila se na podpatku. "Žádné hlouposti, slib mi to."

"Slibuju," přisvědčil mladší. "Odlákám Minhyunovu pozornost. Konec, tečka."

Sooyoung se semknutými rty kývla. Na okamžik se zdálo, že míní ještě něco dodat, pak ale zavrtěla hlavou a beze slova odrázovala na opačnou stranu chodby.

Aron co nejtišeji proběhl koridorem k dalšímu rohu a v jeho skrytu se zastavil. Rozevřenými dveřmi vhlédl do zimní zahrady.

Z tohohle úhlu by mu nedalo moc práce Minhyuna sejmout, nastavoval se mu hezky celými zády, docela jako by tu byl doma a neměl jediný důvod k ostražitosti. Daemon tuhle rychlou a pohodlnou možnost pár chvil zvažoval, nakonec ji však rázně zavrhl. Není přece krysa.

S hlubokým nádechem opustil bezpečí skrýše, hořící zaťatou pěst namířenou na vysokého, tmavovlasého barona.

"Hwangu!"

Minhyun sebou překvapeně trhl, načež zvedl ruce, jako kdyby se vzdával, a pomalu se otočil o sto osmdesát stupňů. Jeho líbezná tvářička se rozzářila.

Jednou mu Jessica řekla, že je Minhyunovi podobný. Vysmál se jí.

"Aronnie!" zapředl démon nočních můr a přimhouřil oči jako číhající kočka. "Stýskalo se ti?"

"A jak," zabručel rudovlásek suše. "Naposled jsi zdrhnul, aniž bys mě pozdravil. Kam jsi dal vychování, co?"

Minhyun se usmál. "Ah, v tom muzeu, ano… To mě nesmírně mrzí! Nač jsem propána myslel?" Dramaticky potřásl hlavou. "Odpustíš mi?"

"A víš, že možná i jo? Když odsud okamžitě zmizíš a vezmeš s sebou svý kumpány."

"Už? Sotva jsem přišel!" mlaskl starší nespokojeně. "Hele, jestli jde o to pěkný kuře -" Aron se zakuckal vlastní slinou, protože mluvit o Minhovi jako o kuřeti… na to nebyl ani z úst Hwanga Minhyuna psychicky připravený, "- ujišťuju tě, že mně je Choiova lidskost naprosto volná. Jsem tu jenom kvůli tobě!"

"Toho jsem se bál," odfrkl ironicky Ron; vzápětí prudce uskočil stranou, když proti němu bez varování vystřelilo větrné ostří.

"Postřeh, zlato!" zachechtal se Minhyun za daemonovými zády. Než se Aron stačil otočit, udeřil jím Hwangův živel o protější stěnu.

Jako pokyn startovací pistole.

Oheň soupeřil s větrem, jednou měl navrch Minhyun, podruhé zas Aron. Byl to dokonale vyrovnaný souboj, což si oba dobře uvědomovali, a snad proto byl daemon i přes všechny šrámy ledově klidný a démon si celou situaci užíval jako malé děcko.

Nebylo proč se strachovat, jednalo se jen o takovou… obyčejnou, přátelskonepřátelskou šarvátku. Alespoň do okamžiku, než Aronova převaha nabrala na očividnosti, Minhyun se začal prozíravě bránit a ustupovat -

Jedna ze zelených rostlin ve velikém ratanovém květináči se divoce vzepjala a podtrhla Aronovi nohy. Chlapec ztratil rovnováhu a s vyjeknutím praštil bradou o dlážděnou podlahu. Spodní čelist cvakla o tu horní tak hlasitě, až se divil, že mu nevypadaly všechny zuby.

Minhyun ustrnul v pohybu. Jeho tvář potemněla.

"Můj pane!" ozvalo se za ním zadýchaně. Do místnosti vpadl Baekho. "Díkybohu. Neublížil vá -?"

Poslední hláska zůstala nevyřčena. Blonďák vytřeštil oči a popadl se za krk. Zoufale lapal do vzduchu, avšak žádného se mu nedostávalo. Připomínal rybu na suchu.

Aron ohromeně sledoval, jak démon modrá v obličeji. Dvě tři vteřiny obraženému mozku trvalo, než pochopil, že Minhyun Baekha dusí.

"Prosil se tě někdo?" ucedil Hwang vztekle. "Tak prosil, Baekho?"

Starší protočil panenky. Z posledních sil malátně zakroutil hlavou.

"No vida."

Baekho se zuřivě nadechl a vzápětí se zhroutil Minhyunovi k nohám. "O-mlouvám-se," zachroptěl.

"To bys měl," sykl tmavovlasý přezíravě. A jako by to ještě nebylo dost, mohutným větrným poryvem poslal polomrtvého Baekha proti zdi. Pod tíhou toho nárazu se vysklilo vedlejší okno.

Baron zamračeně přistoupil k vyvalenému Aronovi. "Jsi v pohodě?" houkl a pomohl mu vstát.

"To nebylo moc hezký," podotkl daemon a kývl k Baekhovi.

"A od něj to snad hezký bylo?" opáčil Minhyun. "Taková podpásovka… Nemá se plést do věcí, do kterých mu nic není!"

Aron polkl kousavou poznámku, že se Baekho pouze pokoušel zachovat jako chrabrý zamilovaný gentleman, a mlčky přitakal. Proč tenhle stav kazit? Dokud si ho Minhyun šetří pro svoji zábavu, zůstává relativně v bezpečí. (relativně, protože není vůbec jisté, že Minhyunovi v příští minutě třeba definitivně nehrábne, nerozpárá mu břicho a nepověsí si jeho střeva kolem krku… kupříkladu…)

"Pokračujem," zabručel Hwang a poodstoupil o čtyři kroky.

Baekho na zemi slabě zasténal. A Aronovo příliš lidské svědomí rázně zaprotestovalo.

"Jo, ale," daemon se váhavě kousl do rtu, "je zraněný, ehm, neměli bychom -?"

Tmavovlasý povytáhl obočí. "Jestli tě ten idiot tolik znervózňuje, klidně ho vyhodím z okna."

A že on by to skutečně udělal, o tom Aron nepochyboval.

"Ne," přispěchal rychle s odpovědí, "pokračujem." Vratce zaujal postoj, ignoruje jak Baekhovo chroptění, tak černé mžitky před očima. Dokázal se už ve zdraví probojovat z horších scénářů. Tohle zvládne.

Minhyun spokojeně pozvedl koutky. "Tentokrát prohraješ," ujistil rudovláska za doprovodu vysokého, téměř dívčího smíchu.

Nadšené dítě bylo zpátky.

•••

"Nemůžu nic dělat," prohlásil Minho a vzhlédl k neklidně přecházejícímu Mimu. Léčivé oranžové světlo zmizelo. "Jonghyun má pravdu, musí si odpočinout. Dostane se z toho sám."

Daemon odvrátil zrak od bledého Kyuhyuna, jenž bez známek vědomí ležel na jediné mrňavé pohovce v místnosti, a trpně přikývl. Nato jako čestná stráž přerázoval ke dveřím a zachmuřeně natáhl ruku ke svému Stínu.

"Nay!"

Kočka naježila hřbet a v příští vteřině už Zhoumi svíral obrovskou a černočernou, zlatě zdobenou kosu.

Démoni v tu ránu podvědomě znejistěli.

"Hele, zlato, cením si tvého nasazení, ale…," Emma svraštila čelo, "umíš s tím zacházet?"

"Ne," opáčil Číňan prostě a všichni tři Munovi jako na povel obezřetně ucouvli vzad, hlavně co nejdál od Miho a jeho jedovatého nádobíčka.

Minho se rozhlédl po pokoji. Poněkud cynicky ho napadlo, že veselejší nálada snad panuje i na pohřbu. Všichni přítomní tíživě mlčeli, až na Keyho, který se choulil v rohu, křečovitě svíral telefon a tiše rozmlouval s Onewem.

Jak to asi vypadá na Akademii? Zburcoval Onew celý odboj a teď spolu kolektivně trnou hrůzou nebo si hrdinsky nechal vše pro sebe a trne hrůzou sám, zatímco na dálku uklidňuje Keyho? Jak znal Onewa, klonil se spíš k té druhé variantě. A asi to bylo dobře. Nač vyvolávat paniku?

Vedle něj se posadil Yesung. "Jak jsi to věděl?" zeptal se polohlasem a bezděčně přitom hladil Kyuhyuna po zápěstí. Připomínal vyděšeného rodiče, nad jehož malým nejsou lékaři s to určit diagnózu.

"Nevěděl," zavrtěl Minho hlavou. "Nevěděl jsem, k čemu dojde. Prostě jsem měl jenom - "

"Takový pocit, jo," zamručel profesor skepticky. "Bulíky můžeš věšet na nos Zhoumimu, mladý muži. Já moc dobře vím, že něco tajíš."

Tmavovláska polilo horko. Sklopil oči k podlaze, aby se vyhnul Yesungovu rentgenovému pohledu, a velmi neúspěšně se pokoušel předstírat, že tu ale vůbec není.

Jeho patron jej ještě asi půlminuty trápil a potom, jakoby bezděky, se obrátil ke zkormoucenému mladíkovi po své pravici.

"Nichkhune."

Thajec sebou trhl a pozvedl hlavu ze zákrytu vlastních dlaní. "Nemůžu tomu uvěřit," špitl zlomeně. "Nikdy - nikdy by mě nenapadlo, že…"

Yesung konejšivě stiskl jeho chvějící se ruku.

"Jak se to mohlo stát, pane profesore?"

"Snáz, než bys čekal," povzdychl si černovlasý. "Nezapomínej, že Minwoo je démon. Jen těžko dokáže odolat vábení absolutní moci."

"Ale že postaví absolutní moc před Erika…?" namítl Nichkhun a Yesung si povzdechl podruhé.

"Fantasmagorické, připouštím, ale uznej, že půl tisíciletí nešťastné lásky na něm muselo zanechat následky."

Minho, diskrétně naslouchající jejich rozhovoru, otevřel pusu do užaslého o. "Moment. Minwoo miluje Erika?"

"Že miluje?" frkl Yesung. "To je slabé slovo!"

"Copak sis nevšiml, jak na něj kouká?" podivil se Nichkhun, vzápětí však zasvěceně přitakal. "Ah, pravda, co jsme tady, zíral povětšinou na tebe…

No, Minwooovo bezpodmínečné zbožňování Erika Muna je v Podsvětí veřejným tajemstvím. Chápej, ví se, že pět set let pro něj Eric znamenal všechno, doslova, a pro mě je naprosto nemožné uvěřit, že někdo tak… hluboce oddaný může zradit svou modlu jen kvůli kolísavé touze po moci." Svěsil ramena. "To přece nedává smysl!"

"Nedává. A chlapec nám to taky pěkně vysvětlí," Emma zamračeně zkřížila ruce na prsou. "Jen co mu Sooyoungie nakope prdel - pardon," ušklíbla se na nesouhlasně pomlaskávající Grace, "hýždě."

•••

Přesně pětatřicet velkolepých minut trvala Dongwanova chvíle slávy. Přesně pětatřicet minut se mohl velkolepý zemský mág těšit své velkolepé, zdánlivé neporazitelnosti. Protože - ano, zdůrazňuji zdánlivé.

Být zemským mágem, ať mizerným či mistrovským, totiž skýtá jednu nepopiratelnou nevýhodu - ovládnete-li rostlinu, po celou dobu vašeho magického propojení je její křehký život spjatý s tím vaším. Cokoli ublíží rostlině, neodvratně vysiluje i vás; sedmikráska nebo krvavý javor, výsledek je pokaždé tentýž.

Listy začaly usychat, kůra začala praskat a Dongwan se s nedůvtipným výrazem nevěřícného šoku těžkopádně sesunul na kolena. Palčivá bolest, jako by mu cosi uvnitř těla chtělo zpřelámat žebra a rozpárat hrudní koš, ho téměř ochromila. Stočil zrak od umírajícího stromu k bytosti za svými zády a zachvěl se.

Nezáleželo na tom, jak dobře ho znal v civilu, jako samotné vtělení smrti jej ve své nádherné děsivosti naplňoval Choi Min Ho bezmála posvátnou hrůzou.

Pomyslil si, že v takové chvíli by se hodilo říct něco důstojného, než ale vykoumal co, ozval se suchý zvuk lámaného dřeva a okamžik nato mu Erikova vzteklá pěst přerazila nos.

Dongwan padl do trávy.

"Na tohle jsem se těšil," zabručel vévoda a promnul si klouby na prstech.

Min Ho rázem pozbyl své démoničnosti a skočil Munovi kolem krku. "Omlouvám se, že to tak trvalo!" zadrmolil. "Zdržely mě poloviční démonky - "

Starší nakrabatil čelo. Vzal mladíkovu tvář starostlivě do dlaní a dlouze, zkoumavě se na něj zadíval. "Jsi v pořádku?"

"Já?" Tmavovlasý si nespokojeně uvědomil, že jeho líce zalévá ruměnec. Tak jako vždy, dostala-li se na přetřes jeho mizerná fobie. K čertu s ní, doopravdy… "Na to bych se měl ptát spíš já vás!"

"Není třeba," pousmál se Eric. Lehce se vymanil z přítelova objetí a obrátil se k horizontu. Jeden - dva - tři uvážlivé kroky. Zastavil se a vzhlédl k blankytně modré obloze.

Byl to pokojný obraz, a přesto přeběhlo Min Hovi po páteři varovné zamrazení. Ať už byl Eric sebelepší herec, jeho úsměv - respektive to, co se za úsměvem skrývalo - prozrazoval všechno.

Upíraje zasmušilý pohled na své milované sirény, nařídil vévoda hraběti, aby ustoupil.

"Ne!" vyhrkl Min Ho. "Ne, to - to není nutné, Eriku! Nesmíte -! Účinnost té původní bariéry bude úplně dostačující -!"

"Ustup!" zavrčel Mun a mladší, zrazený vlastním strachem, poslušně ucouvnul. Přesně mu jak démon strachu přikázal.

Eric roztáhl paže a nenuceně se vznesl do výše jako rozený vládce vzduchu. Bezoblačné nebe se rázem zatáhlo, přihnal se prudký vichr. Vzápětí se spustil déšť, mezi kapkami však poletovaly nefalšované sněhové vločky i drobné ledové krupky a k dovršení celé té bizarní meteorologické přehlídky vykouklo zpoza těžkých černých mračen oslnivé dopolední slunce. Když nakonec pročísl oblohu první impozantní blesk, mohl člověk s čistým svědomím konstatovat, že se počasí zbláznilo.

Vévodovy dlouhé prsty se rozzářily modravou energií elektřiny. Podobná kupoli se od země až po střechu domu vzedmula nová magická bariéra. A každý, kdo neměl na pozemcích Munových co pohledávat, jí byl nemilosrdně vypuzen - záblesk a pak už se celá ta povedená společnost s křikem vysypala na asfalt jako pytel brambor.

Jindy by se zasmál, ale teď neměl na smích ani pomyšlení. Min Ho strnule přihlížel, jak se elektřina v Erikových rukou mění v rudé plameny. Zatajil dech. Poslechne ho? Využijte postupné zabezpečení bariéry? Elektřina, jemu nejbližší, a pak oheň… po ohni následuje vítr, led a jako poslední voda…

Vnímal jen okrajově, že na něj Sooyoung volá, že ho Aron bere za ruku. Protože mezi plameny blýskala elektřina, dul vítr, třpytil se led, šuměla voda.

Neposlechl ho.

Živly se v rukou jediné bytosti spojily v jedinou entitu a její hrůzná, nezměrná moc paralyzovala na několik dlouhých vteřin vše živé ve svém dosahu.

A bariéra zatím lačně čerpala dokonalost nabízené, takřka božské síly.

"Ježišikriste," zašeptala Sooyoung.

Tehdy začala Yoona ječet. A k ní se jeden po druhém přidávali další. Vřískavá kakofonie hlasů žebrajících o smilování. Změť tváří zkřivených v úděsných grimasách. Zběsilý útěk před tím, před čím úniku nebylo. Ano, Eric svou nezničitelnou pevnost zpečetil nejhlubším strachem troufalých nepřátel. Těch odvěkých, i těch, které ještě dnes ráno nazýval nejlepšími přáteli.

Z domu se vyrojila rozčilená skupinka Simonových chráněnců. Min Ho slyšel jejich užaslé výkřiky, neohlédl se však. Aronova ruka stiskla tu jeho o poznání pevněji.

A pak bylo náhle po všem. Běsy vlastní mysli mučení jedinci se rozutekli do všech světových stran; počasí se uklidnilo, nebe vyjasnilo… a Eric jako bez života měkce klesl do mokré trávy.

"NE!" vřískl Min Ho, vyškubl se Aronovi a se zoufalým vzlykem se svezl na kolena.

Mezi přihlížejícími to vyděšeně zašumělo.

"Minho!"

Tmavovlásek chvatně přiskočil ke svému plačícímu démonovi, jenž v náručí něžně kolébal Erikovu bezduchou schránku. Prohlédl ji, ale žádné zranění nenašel, nenašel vůbec nic.

Leželo tu před ním tělo, dýchající, mající pulz, avšak bylo úplně prázdné.

"Pomoz mu," špitl hrabě. "Prosím tě…"

"D - dobře, ale… co se mu stalo?" zeptal se chlapec zmateně.

"On," Min Ho si odkašlal, aby vrátil vlastnímu hlasu správnou barvu, "spojil všechny svoje živly v jeden celek. Stvořil tak - "

"Dokonalou magii. Dokonalou bariéru!" vydechl Minho ohromeně.

"Ano! Jenže to on nesmí!" zalkal starší rozechvěle. "Taková moc není určená jednotlivci! Může živly používat samostatně, ale nikdy ne najednou! To - to je zakázané, ruší tím všechna pravidla magické rovnováhy a - zabíjí ho to!"

Minho na hraběte vykulil oči. "Proč teda…?"

"Proč?" zasmál se Min Ho hořce. "Aby nás udržel v absolutním bezpečí, proto! Radši se nechá zabít, než aby…! Je to ten nejsobečtější nesobeckej idiot, co kdy kráčel po téhle planetě…"

Víc mladší slyšet nepotřeboval. Zahalil vévodu živoucím svitem své léčivé moci a koncentroval ji do jediného bodu - utišit divokou vřavu zuřivých živlů v Erikově nitru. Pomalu, krůček po krůčku.

Dokud nezbylo jen tiché, mrtvé prázdno.