Škola prokletých - 48. kapitola

"Nuže?" Yesung okázale přehodil nohu přes nohu a upřel na Erika pichlavý pohled svých bezedných černých očí. "Pochopil jsem, že se mnou chcete mluvit o tom, co se včera stalo."

"Ano," povzdychl si vévoda. "Potíž je, že já nevím, co se včera stalo."

"To nedává smysl," zamračil se mladší.

"Promiň. Jen tuším, nevím. Spřádám dohady a teorie - šílené dohady a teorie - a… Potřebuju je s někým probrat."

"A vybral jste si mě?" Yesungova tvář se rozjasnila úsměvem. "To je skoro jako žádost o ruku!" rozplýval se.

"Ne, to tedy není. Děsíš mě, víš o tom?" upozornil ho Eric a preventivně před sebou otevřel laptop. Obrana to byla chabá, ale lepší než žádná. A hlavně, byla vidět.

Yesung nonšalantně mávl drobnou ručkou. "Byl bych samozřejmě radši, kdybyste ze mě omdléval úžasem… ale nestěžuju si," zazubil se jako malý kluk.

Mun se dal do smíchu. Ač byl tenhle "Min Hův" člověk skoro tak divný jako on sám, musel přiznat, že ho má rád. Jo, mrazilo ho z něj v zádech, ale svým způsobem jej jeho náklonnost uklidňovala. Yesung byl přesně ten typ uvědomělé stalkerské fanynky, co tiše sleduje situaci a neváhá zneškodnit každého, kdo nevhodně a bez svolení naruší Erikův osobní prostor.

A to vůbec nebylo špatné.

"Fajn, tak začněme tím, co víme jistě." Sungův mód rozpustilého klučiny prozíravě ustoupil tomu známě yesungovskému, racionálnímu a profesorskému. "Rozhodně víme, že Im Yoona dala Nichkhuna unést. Víme, že ho držela pod zemí. Víme, že k němu dovedla Minhyuna. Víme, že Hwang Minhyun je vzdušný mág. Víme, že bod číslo 2 přímo souvisí s body 3 a 4 - víme, že Yooniným primárním záměrem bylo vystresovat Minhyuna natolik, aby propadl absolutní nepříčetnosti."

Eric přikývl. "A to se jí povedlo. Víme, že Minhyun Nichkhuna mučil… Zaráží mě to, co se dělo poté."

"Co se dělo poté?"

"To právě nevím.

"Tak jak víte, že se něco dělo?"

"Oni byli v klidu, Yesungu. Naprostém klidu. Jasně, Khun byl zmlácený a od krve, ale nebýt toho, měl bych pocit, že jsem někomu narušil romantické dostaveníčko."

Yesung se zamračil. Tohle ho začínalo doopravdy zajímat.

"A pak, když jsem odtamtud Nichkhuna odnášel… Minhyuna to úplně odrovnalo, byl zoufalý. Umím si živě představit, že stejně jako on by vyváděl Min Ho, kdyby se mu někdo pokoušel ukrást tebe…"

"Strašná představa," zašklebil se Yesung. "Jančící Min Ho je zcela neatraktivní Min Ho!"

"Zaměřuješ se na malicherné detaily," pokáral ho Eric.

"Malicherné? Úspěšná existence mého nepříliš bystrého muže stojí na jeho atraktivitě. Bez ní je vyřízený. To, co nazýváte malicherným detailem, je docela zásadní detail!"

"Ehm, ví Min Ho, že ho pokládáš za epochálního idiota?"

"Dennodenně mu to s láskou připomínám," pokrčil mladší rameny.

"Fajn, zpátky k tématu," zahučel vévoda, znepokojeně přemítaje, kdy přesně úchvatný a samolibý, všemi obletovaný hrabě Choi ztratil důstojnost. No, nejspíš v momentě, kdy se zamiloval do zlé ženy.

Zlé ženy jsou totiž zlo. (A Yesung se svojí démonickou vizáží mohl hned z fleku kandidovat na post jejich křehce půvabného prototypu.)

"Takže co vám na to Nichkhun řekl?"

"Nic. Nichkhun mlčí. Je ochoten připustit pouze to, že ho Minhyun mučil. Tečka."

"Třeba to tak vážně bylo," navrhl Yesung nejistě.

Eric zavrtěl hlavou. "Nepokládám se na neomylného, to ani náhodou, ale," zamračil se, "to, co se tam stalo, zahrnuje víc než Nichkhunovy kusé informace. Nemám pro to žádné důkazy, ale vím to."

"Hmm… Ne, že bych vám nevěřil, ale nelíbí se mi, jaký scénář mi tu předkládáte," nakrčil Yesung nos. "Zaprvé, Minhyun nesnáší lidi. Nichkhun je člověk. To nejde dohromady."

"Představme si, že je Minhyun intuitivně tupý a nerozezná člověka od démona."

"Minhyun ale není intuitivně tupý."

"Představme si!"

Mladší otráveně zafrkal, jal se však velkoryse předstírat, že si představuje Minhyunovu intuitivní tupost. "Čistě hypoteticky, i kdyby Minhyun nepoznal, že je Nichkhun člověk, stejně to nedává smysl."

"Jak to?"

"Láska na první pohled? Vážně? A jednorožci zvracející duhu by na programu nebyli?"

"Asi je dobře, že tuhle záležitost probírám právě s tebou," konstatoval démon zamyšleně. "Tvůj cynismus mi rozšiřuje obzory…"

"Nejsem cynik," ohradil se Sung. "No dobře, trochu asi jo… Ale v prvé řadě jsem realista!"

"V prvé řadě nejsi romantik."

"Láska na první pohled není romantická, láska na první pohled je kravina."

"Min Ho ale prohlašuje, že přesně tak jste se dali dohromady…"

"O chabosti Min Hova intelektu jsme už mluvili, Eriku."

"Pravda. Moje chyba."

"A vůbec, nemůžete se do někoho na první pohled zamilovat, to je nemožný," trval na svém Yesung. "Může se vám někdo zalíbit, to ano, ale s láskou to nemá co dělat."

"A co já a Hyesung…?" svraštil Eric čelo.

"Bez urážky, ale Hyesung je siréna. Oblbnul vás. Neúmyslně, ale oblbnul. A na vás to… zanechalo následky."

"Děkuju pěkně."

"Nemáte zač."

"Ale zakoukat se Minhyun mohl, ano?"

"Ne."

"Proč ne?!"

"Protože podle nemístně podrobného popisu vaší ženy udělal Minhyun z Nichkhunova obličeje fašírku. A nechci podceňovat půvaby Nichkhunova těla, ale předpokládám, že obličej je docela zásadní pro to vaše zakoukání se."

Démon si rozmrzele promnul kořen nosu. "Nemohl se zamilovat, ani se nemohl zakoukat… co teda mohl?!"

"Podlehnout zkratu v mozku?" navrhl Yesung.

"Zkratu v…? Ah, ne, nebudu to pitvat, pořád je to poetičtější, než bych od tebe čekal… Mám to tedy brát tak, že šílenému Minhyunovi prostě zkratoval mozek, a on si i navzdory vlastnímu protilidskému přesvědčení řekl: "Seru na to, toho kluka chci"?"

"Zní to dost pošahaně," poznamenal mladší.

"Slovo "dost" pošahanost toho prohlášení ani zdaleka nevystihuje," povzdechl si Eric. "A láska na první pohled zní líp…"

"Kuš!"

"Zkrat na první pohled?"

"O první pohled jistě nešlo…"

"Ale no ták!"

"Fajn, fajn. Zkrat na první pohled vám povoluju," slitoval se Yesung blahosklonně. "A s Nichkhunem si nelamte hlavu. Není to vaše zodpovědnost."

Eric na něj překvapeně pohlédl.

"Ať už to dopadne jakkoli, s vámi se nebude mít co dělat. Vy se staráte o Arona a to je… víc než po vás může kdokoli chtít."

Démon se zamračil. Yesungův tón se mu ani v nejmenším nelíbil. Ano, myslel to dobře, nepochybně to myslel dobře, ale… představa, že ve stejně vyčítavém duchu hovoří s Aronem, mu zvedala krevní tlak. "Já si to vybral," sykl nepřátelsky. "Já sám, nikdo mě k tomu nenutil. Jo, občas to možná nezvládám úplně s přehledem, ale to je můj problém."

"Myslím, že jste mě špatně pochopil," opáčil Sung a dlouze, zkoumavě si Erika prohlédl. "Nebrojím proti Aronovi. Je to můj svěřenec, pamatujete? Mám ho rád."

A já začínám být paranoidní. Vévoda si unaveně povzdechl. "Promiň, promiň mi to. Vyšiluju, aniž bych měl důvod… To jenom," potřásl hlavou, "poslední dobou do mě spousta lidi hustí, ať starost o Arona přenechám někomu jinému."

"Čímž míní, abyste ho dal zavřít do cvokárny," frkl Yesung.

"Přesně."

"No, na jednu stranu tenhle názor chápu. Zmáhá vás to - "

"To přece neznamená, že se ho při prvním příležitosti zbavím!" namítl Eric ostře.

"Na druhou stranu chápu vás a vaše obětavé mateřské pudy," prohlásil Sung, jako by mu naježený démon vůbec neskočil do řeči.

Za což mu byl naježený démon neskonale vděčný.

"Potíž je," Yesung roztržitě zabubnoval prsty o stehno, "že mateřské pudy umí být pěkně zákeřné, proto se jimi smíte nechat vláčet jen v Aronově případě. Slibte mi to."

"Další adopci vskutku nezvažuju," ušklíbl se Mun, ihned ale zvážněl a přisvědčil: "Slibuju. O Nichkhuna a jeho zjevné trauma se budu zajímat tak jako všichni ostatní. Nezhoubně a z odstupu."

"To moc rád slyším."

"Měl by ale promluvit," dodal démon strachu nespokojeně. "Teď se mu možná popírání jeví jako ten nejlepší nápad, ale to se hrozně mýlí…"

"Promluví, nebojte se," ubezpečil ho mladší. "Pokud jsou naše pošahané dedukce správné, nebude mít jinou možnost."

Eric povytáhl obočí.

"Minhyunovou silou jsou přeci sny. Stačí, aby Nichkhun zavřel oči a rázem se ocitne ve světě, kterému Minhyun vládne. Jak proti tomu může jako obyčejný člověk bojovat? Jedině bdělostí. Jenomže… jak dlouho obyčejný člověk zvládne fungovat beze spánku?"

"Není to poněkud kruté?"

"Kruté? Kdepak, nezbytné. Považte, co my můžeme dělat? Dokud nám Nichkhun nepoví, o co tu jde… nevíme nic. A dokud nic nevíme," Yesungovy rty se zvlnily v potměšilém úsměvu, "nemůžeme mu pomoct, ani kdybychom sebevíc chtěli!"

•••

Minho položil na stůl před Arona papírový kelímek a se svou vlastní kofeinovou dávkou usedl na protější židli. V dokonalé synchronizaci oba - čistě pro efekt - zamíchali kávu, upevnili černá plastová víčka a pak skrze prosklenou stěnu kantýny pohlédli na dvojici, jež spolu už nějakou chvíli hovořila na chodbě.

"Hyung se chová divně," zabručel Minho.

"A divíš se mu?" opáčil lakonicky Aron a podepřel si dlaní bradu. "Chci vidět, jak ty bys hýřil optimismem, kdyby si na tobě smlsnul Minhyun…"

Tmavovlásek svraštil čelo. "Hele, vím, že je o něm známo, že není, no, úplně normální, ale…," ztišil hlas, "fakt je to s ním tak špatné?"

"Jak kdy," pokrčil daemon rameny. "Jeho osobnost je dost… nestálá. Je schopný tě v jedné vteřině nenávidět k smrti a ve druhé být tvoje otravná nejlepší kámoška. Mluvím z vlastní zkušenosti."

"Takže když měl tehdy v muzeu možnost mě zabít, ale neudělal to…"

"Byl v tom druhém módu, jo."

Minho zadumaně usrkl kávy a bezděky stočil oči ke dvojici za sklem. Nichkhun se slabě pousmál a zavrtěl hlavou nad něčím, co Chansung řekl. Vypadal unaveně, jako by přes noc zestárl o deset let.

"Dokázal by se zamilovat do člověka?"

"Hm?" Aron na něj nechápavě pohlédl.

"Minhyun. Je možný, aby -?"

"Minhyun nesnáší lidi," zamítl rudovlásek kategoricky spolužákovu myšlenku. "Jak tě tohle vůbec napadlo?"

"Eric má teorii…"

"Eric?"

"Jo. Chtěl jsem znát jeho názor na celou tuhle… věc. Byl přece u toho."

"To i další čtyři osoby."

"Hysterický Zhoumi, lhostejný Hyesung, natvrdlý Jonghyun a - abychom byli politicky korektní - zloduch Minwoo. Tomu ty říkáš nějaký výběr?"

"Nezapomínej, že ten hysterický je tvůj daemon a že politicky korektní zloduch přísahal, že tě ochrání i za cenu vlastního života," ušklíbl se Ron.

"To je moc krásné a velice mě to dojímá, ale nic to nemění na faktu, že v kauze Nichkhun vs. Minhyun jsou oba absolutně nepoužitelní," odfrkl Minho.

To mu Aron nevyvracel. "Takže Eric tvrdí, že se Minhyun zamiloval do Nichkhuna?"

"No, takhle na plnou hubu to neřekl, ale veskrze… ano."

"V tom případě musí mít Khun něco, co svojí výjimečností přebije skutečnost, že je jen obyčejný člověk."

"Co něco?" udivilo Minha.

"Nemám tušení," opáčil daemon a uvážlivě se napil. "Rozhodně je ale něco, co Minhyuna na některých lidech vytáčí takřka k nepříčetnosti."

"Jen na některých?"

Aron přikývl. "Reagoval takhle na Rena, dokud byl ještě člověk… Něco ho na něm neskutečně popouzelo, a přitom jím byl jako posedlý. Co se ale proměnil v démona, klesl Minhyunův zájem na bod mrazu. Jako by Ren to záhadné něco najednou ztratil."

"To něco tedy může mít jen člověk."

"Předpokládám, že ano."

"Zvláštní," zamumlal tmavovlásek nad kelímkem a ještě jednou vyhlédl na chodbu. Nichkhun už byl pryč a Chansung zrovna se širokým úsměvem mával Aronovi. Ten mu pozdrav oplatil zdvořilým a zcela nehorlivým pokývnutím.

Minho potlačil nutkání praštit hlavou o stůl. A při té příležitosti smýknout taky Aronem, třeba by mu otřes mozku připomněl, že hrát si na ledovou princeznu nebylo v kurzu ani za Yesunga, natož teď. Nevěřil by, že to někdy řekne, ale začínalo mu být Chansunga líto.

"No, a jak to vlastně vypadá?" nadhodil a významně se zadíval na mlčícího spolužáka. "S tebou a - "

Kdyby pohled uměl zabíjet, byl by Choi Minho mrtvý.

"- Min Kim?" Srabe.

Aron se zamračeně chopil svého kelímku. "Nemám chuť bavit se o mně, věříš?"

"Promiň, ale jsi druhá nejzajímavější entita na pořadu dne, z toho se nevyvlíkneš. Tak co? Pomohlo to přestěhování nebo ne? Dal ti Min Ki pokoj?"

"Ano a ne," zamručel daemon neochotně. "Na to, aby mi dal pokoj, jsem se mu asi ještě dost neomrzel, ale prozatím koexistujeme tak nějak… líp. Líp pro mě. Stále mi leze do hlavy, ale je to jiné. Jako by mezi námi stála neviditelná zeď, která mu brání dostat se blíž." Zarazil se. "Zní to divně, co?"

"Neřekl bych," zavrtěl Minho hlavou. "Uhm, a kdyby to takhle zůstalo -?" Jeho přející, nadšenou myšlenku utnul Aron dřív, než mohla naivně vykvést:

"Nezůstane. Min Ki si najde způsob, jak tu zeď obejít. Nebo narušit. Nebo… cokoli."

"Byl i zaživa takhle umanutě majetnický?"

"Samozřejmě. Vzpomeň si, k čemu dohnal Min Ha."

"Ehm, já ale nemyslím majetnický vůči Min Hovi," odkašlal si Choi.

"Co tím kruci naznačuješ?" zavrčel Aron. "Se mnou mu hráblo až po smrti!"

"Mrtví milují jen ty, které milovali zaživa," podotkl Minho automaticky. Když si všiml daemonova podezíravého výrazu, vyhrkl: "To - to jsem někde četl."

"Tak to musel mít autor pořádně bujnou fantazii."

"Ne-ne! Pochází to z ověřených zdrojů!" Úplně v duchu slyšel Junghyukův pohrdavý smích: Ověřený zdroj? Děkuju pěkně.

"Jestli jsi mi mínil zkazit chuť, gratuluju, povedlo se," sykl mladší znechuceně. "Velice mě láká představa chrstnout po tobě zbytek toho kafe a důstojně odejít, věříš?"

"Ale, Aronnie, nebuď přece taková cíťa," mlaskl tmavovlásek žertovně. "Není fuk, jak dlouho už tě Min Ki miluje?"

"Jenže on mě ne-mi-lu-je! Celé si to z nějakého bizarního důvodu nalhává!"

"A nenalháváš si ty, že on si to nalhává?"

"To je příšerná věta."

"Naprosto. Takže?"

Aron po něm mrzutě loupl očima. "Vysvětlíš mi, proč tu s tebou vůbec ještě sedím?"

"Protože jsem příliš úžasný, než abys mě dokázal opustit?" zazubil se Minho andělsky.

"Ehm, jo, jasně… A ten méně sebestředný důvod?"

"Key má trénink a ty ses ochotně nabídl, že mi budeš dělat společnost."

"Nejpitomější chyba mého života," posteskl si Aron dramaticky.

Hraběcí lidskost po něm uraženě mrskla ubrousek.

•••

Zhoumi měl celý den náladu pod psa. A Siwonovo: "Hej, MiMi, musím s tebou mluvit!" v pět hodin odpoledne jeho nevrlému rozpoložení nijak nepřidalo. Zapřísáhl se, že jestli jej milý Choi (tak jako dnes už polovina školy) zbombarduje dotěrnými dotazy ohledně Nichkhuna, vyhodí ho z okna. A hrdě se k tomu dozná a nebude ničeho litovat…!

Zhruba do příštího rána, kdy se snad vyhrabe z toho spánkového deficitu, co mu zatemňuje mozek, a pochopí situaci. Jo. Blbej nápad.

K jeho údivu však Siwon vyrukoval s něčím naprosto nečekaným.

"Mám starost o Minha."

"Co je s Minhem?" Číňanova unavená mysl rázem naskočila na záložní daemonský generátor.

"Mluví sám se sebou!"

"He?" Zhoumi na smrtelně vážně se tvářícího Siwona konsternovaně zamrkal. Dělá si z něj srandu nebo…? "A to je všechno? Ehm, hele, Wone, nechci tvoje obavy nijak znevažovat, ale… ty si snad sám se sebou nepovídáš? Já teda občas jo, pomáhá mi to třídit myšlenky."

"Ve tvojí mateřštině, předpokládám."

"No, ano."

"Minho by tedy logicky měl samomluvit korejsky."

"Jistě."

"Jenže to on právě nedělá," zamračil se Siwon. "Mluví jazykem, jaký jsem nikdy neslyšel!"

"Takže žádná čínština? Ani angličtina?"

"Ne. Nepodobá se to ničemu, co znám. Snad jen… kdybych to měl s velkými výhradami k něčemu přirovnat, tak k hadímu jazyku."

"Tomu z Harryho Pottera?" vyjekl Zhoumi.

"Přesně k tomu," přitakal Siwon.

A jako na zavolanou se zpoza rohu vynořili Minho a Aron.

Mi zuřivě přiskočil ke svému Vyvolenému, popadl ho na ruce a zaječel: "MLUVÍŠ HADÍM JAZYKEM A JÁ O TOM NEVÍM?!"

"Cože?" pípl tmavovlásek vyplašeně.

"Siwon tvrdí, že trpíš samomluvou a mluvíš řečí, co zní jako hadí!"

"Vzdáleně," podoktl Won.

"Chystáš se cosplayovat Harryho Pottera?" podivil se Aron.

"Ne!" zaúpěl Minho a zamračil se na bratrance. "Co sis sakra šlehnul?!"

"Je to pravda!" ohradil se Siwon. "Kdykoli si myslíš, že tě nikdo neslyší, žbleptáš si pro sebe jakousi… ufonštinou!"

"Ne hadím jazykem?" Aron se zatvářil zmateně.

"Není to hadí jazyk, jenom se mu trošku podobá." Siwon zamyšleně srazil obočí. "Je takový zastřený… hrubý, sykavý… běhá mi z něj mráz po zádech."

"A nemyslíš jazyk mrtvých?"

Trojice na Američana ohromeně vykulila oči.

"Asi dvakrát jsem jím slyšel mluvit Min Ha," vysvětlil chlapec prostě. "Ten Siwonův popis na něj docela sedí."

"Jazyk mrtvých," zopakoval Zhoumi, v obličeji nezdravě popelavý.

"Tak to je síla," hvízdl Siwon.

"A - ale já žádným jazykem mrtvých nemluvím!" odporoval Minho. Doufal, že natolik přesvědčivě, aby nebylo znát, že uvnitř panikaří. "Vždyť jsem až doteď netušil, že nějaký jazyk mrtvých vůbec existuje!"

"Harry taky nevěděl, že umí mluvit s hady…"

"Nejsem výtvor J. K. Rowlingové, Siwone!"

"Ne, to nejsi. A asi je to blbost," uznal Aron. "Jazykem mrtvých bys mohl mluvit jedině s mrtvými… nebo nemrtvými. Rozhodně ale ne sám se sebou." Zkoumavě se na spolužáka podíval. "Mluvíš s mrtvými, Minho?"

"Vypadám snad jako médium?" opáčil tmavovlásek vyhýbavě a nervózně se zasmál.

"Ne. Ale jsi lidskost démona mrtvých," přimhouřil Siwon podezíravě oči.

"Ah, nechte toho!" houkl Zhoumi a se smíchem objal Minha kolem pasu. "Minho nemá s mrtvými co dělat!"

Tmavovlásek neřekl tak ani tak, jen svému daemonovi vděčně stiskl ruku. Jo, bude na něj naštvaný, až zjistí, že před ním svoji schopnost tajil, ale… Teď si prostě vychutná bezpečí náruče svého báječného strážce, který neváhá ukousnout hlavu každému, kdo se na Minha jenom ošklivě podívá.

"Ale co ta řeč, kterou mluvívá?!" prskl Siwon.

"A neví, že jí mluvívá?" podpořil ho Aron.

"Ufonština," pokrčil Zhoumi rameny.

"A není ufon náhodou Eric?"

"Beztak jsou příbuzní."

"Hmm…"

"Anebo!" zakřenil se Mi. "Siwonovi prostě hrabe."

"Jo, to zní dost pravděpodobně," uznal jeho mladší kolega.

"Hej!" nafoukl se Won a daemoni propukli v hurónský řehot.

Minho doprovodil přátele k tělocvičně, kde na nich Min Ho mínil před večeří cosi spáchat (neptal se co… radši), a pak se co nejnenápadněji vytratil.

Doběhl do pokoje, zabouchl za sebou dveře a vpadl do koupelny. Tam se preventivně zamkl, to kdyby Siwona náhodou zachvátila nutkavá potřeba jít ho zkontrolovat, a bez dechu zvolal: "Hyuku? Junghyuku, slyšíš mě?"

Pár vteřin se nic nedělo. Minho užuž přemýšlel, že zavolá podruhé, když se vzduch v odrazu zrcadla zřetelně zachvěl. Že by…? Chlapec se ohlédl a skutečně – Junghyuk stál za ním.

"Ahoj! Neptej se, prosím, jak jsem k tomu došel, ehm, ale mám na tebe dotaz. Trochu, no, hodně divný dotaz…"

"Ano?" povytáhl Junghyuk obočí.

"My dva spolu teď mluvíme korejsky, že jo?"

"Ne."

"Nelži! Já na tebe mluvím korejsky!"

"Nemluvíš."

"Mluvím!"

"Nehádej se se mnou," zpražil ho Junghyuk pohledem.

"Ale -!"

"Ke komunikaci s mrtvým nemůžeš používat živý jazyk! Bože, to nevíš ani tohle? Min Ho se za tebe musí stydět…"

Tmavovlásek si rozmrzele promnul spánky. Začínala ho bolet hlava. "Mluvíš na mě jazykem mrtvých?" zeptal se co možná nejklidněji.

"Samozřejmě."

"A já ti jazykem mrtvých odpovídám?"

"Samozřejmě."

"Jenomže já žádný jazyk mrtvých neumím!"

"Ovšemže umíš. Jsi lidskost démona, co fušuje do smrti!" protočil Junghyuk oči. "Umíš ho od narození."

"A do háje," Minho vyvaleně kecl na vanu. "Fakt jsem jak Harry Potter!"

"Kdože?"

Chlapec na ducha, jenž vypadal upřímně nechápavě, nedůvěřivě pohlédl. Vzápětí si ale uvědomil, že Junghyuk umřel před šedesáti lety, a to byly Bradavice ještě… no, na houbách.

Mávl rukou. "To není důležité. Radši mi řekni… při tom rituálu, kdy Min Ho oživil Heechula - to taky mluvil jazykem mrtvých?"

"Jistě. Vzýval přeci Heechulovu mrtvou duši."

"Nemrtví ale mluví normálně po našem."

"Nemrtví hovoří oběma jazyky," poopravil ho Junghyuk. "Jsou - stejně jako Min Ho a částečně i ty - takovým… spojovacím dílem mezi tímto a oním světem."

Minho si zadumaně skousl spodní ret. "Uhm, když ale Min Ki terorizuje Arona ve snech, Aron mu přece rozumí…"

"Sny jsou specifická oblast. Říše se tu prolínají, což láme jakoukoli jazykovou bariéru."

"Aha… jo, to dává smysl… Pak ale… co když Min Ki převezme v našem světě kontrolu nad Renovým tělem? Kdyby mluvil jazykem mrtvých, Aron by přece okamžitě poznal, že je něco špatně. Jenže to se neděje. Ne pokaždé - "

"Otázka hmotného a nehmotného těla," zabručel Mun.

"Cože?"

"Nehmotné tělo, což je duchův přirozený stav, podmiňuje komunikaci v jazyce mrtvých. Kdežto hmotné tělo, které si duch může vypůjčit od živého člověka, umožňuje komunikaci v jazyce živých. Tak jako v Min Kiho případě."

"Jakože když duch posedne člověka -?"

"Posednout tě může démon, ne duch," zamračil se Junghyuk. "Duch si tvé tělo vypůjčí, pokud mu k tomu dáš svolení."

Minho na něj překvapeně zamrkal. "Takže kdybych ti teď řekl, že souhlasím s tím, aby sis vypůjčil moje tělo…?"

"Mohl bych si vypůjčit tvé tělo, jo."

"Zkusíme to?"

Hyuk povytáhl obočí. "Jsi divný, víš o tom?"

"Proč? Vypůjčení těla přece neznamená, že se mě zmocníš už navždycky, ne?"

"Jistěže ne. Mrtvý může živé tělo obývat maximálně dvanáct hodin…"

"Tak?" Tmavovlásek vyskočil na nohy. "Co mám udělat?"

"Myslíš to vážně?"

"Jistě!"

"Pak tedy…" Junghyuk zaváhal. "Ehm, v prvé řadě mysli na to, že mi svoje tělo chceš zapůjčit… a pokud možno, zůstaň uvolněný. Do mozku v křeči se špatně vměstnává."

"Mozek může mít křeč?"

"Neber mě za slovo."

Minho po něm blýskl pobaveným zazubením, načež zavřel oči; třikrát se zhluboka nadechl, třikrát zhluboka vydechl. Vzápětí ucítil silný tlak v hlavě. Instinktivně zkřivil tvář, ihned se ale v duchu okřikl a pokusil se celé svoje tělo co nejvíc zrelaxovat. Nesmí ho přeci odmítat, tím tu tupou bolest beztak jen zhoršuje. Určitě to přejde, stačí jen…

Znenadání byly tlak i bolest pryč. Připadal si podivně lehký, jako heliový balónek. V příští chvíli jeho tělo otevřelo oči, zdánlivě samovolně, bez ohledu na Minhovy záměry. Ano, věděl, že ho teď ovládá Junghyuk, ale stejně jej zamrazilo. Bylo zvláštní sledovat, jak zvedá ruce a prohlíží si je, bylo zvláštní cítit, že vratce kráčí k zrcadlu, aniž by k tomu dal svalům povel.

Bylo zvláštní být uvnitř a přitom vlastně nebýt.

Junghyuk zatím nejistě překlopýtal koupelnou a ztěžka se opřel o umyvadlo. Už skoro zapomněl, jak namáhavé je takové hmotné tělo kontrolovat. Vzhlédl k Minhovu odrazu v zrcadle - a oni oba užasle zalapali po dechu.

No páni, hlesl mladší.

"Slyšel jsem o tom, ale… až dodneška jsem to skutečně neviděl," podotkl Junghyuk Minhovým hlasem a s neskrývaným úžasem si prohlížel chlapcovy zářící stříbrné oči. Magický důkaz symbiózy živého a mrtvého v jednom těle. "Fascinující. Naprosto."

Jo. Ale v běžným životě dost nepoužitelný. Tohle snad neschováš ani za sluneční brýle.

"To asi ne."

Min Kimu taky svítí oči?

"Ne. On a Ren jsou spojeni krevním poutem, jejich "výpůjčka" má trochu jiná pravidla. Méně okázalá, abych tak řekl."

Je to nádherné, prohlásil Minho. Příliš nápadné, to ano, ale na estetickém zážitku to vůbec nic nemění.

"Popravdě… je tu možnost, jak tu nápadnost skrýt," nakousl Junghyuk rozpačitě. Sám nevěděl, jestli to Minhovi opravdu chce prozradit, nebo z něj prostě jen mluví endorfiny, protože má po šedesáti letech zase na chvilku živé tělo. Asi to druhé. Kruci…

Vážně? A jak?

Do toho, hochu. Teď už stejně nevycouváš. "Oči nám svítí proto, že tvé tělo teď obývám ve tvé podobě."

Počkej. Znamená to… že na sebe můžeš vzít svoji podobu?

Hyuk přikývl. Sledoval, jak Minho v zrcadle činí přesně totéž.

Udělej to.

"Co?"

Proměň se!

"Minho, já nevím, jestli - "

Svítí nám oči, Junghyuku. Stříbrně. Nic ohromnějšího nás fakt čekat nemůže.

"To je pravda, uznávám…"

Nechceš se vidět?

"Nevím. Nezdá se mi to správné. Není to moje tělo. Proč vytvářet iluzi, že je?"

Jsme tu jenom my dva. Klamat můžeš maximálně sebe. Pokud je to pro tebe příliš bolestné, samozřejmě tě k ničemu nenutím, ale… neuděláš tím nic špatného.

Junghyuk svraštil Minhovo čelo. "Tak jo. Přiznávám. Chci se vidět," zabručel. "A zapřísahám se, že až se to stane, nepropadnu hysterickému záchvatu, že je to celé jenom jako a že jsem vlastně mrtvý, a… všechno bude v pohodě."

Tak do toho.

"Do toho," zopakoval Junghyuk a zavřel oči. Vše se ponořilo do tmy. Nerušené ticho se měkce snoubilo s jeho zrychleným dechem. Když se obličeje i těla zmocnilo lehké štiplavé mravenčení, semkl víčka pevněji. Soustředil se na Minhovu očekáváním rozechvělou duši, vnímal její vlídnou přítomnost a vděčně jí nechal ukolébat veškerou nejistotu.

Hyuku…?

Otevřel oči a po šesti dlouhých dekádách konečně znovu spatřil sám sebe.

Vyhrkly mu slzy, nedokázal je zarazit. Skutečně se díval na vlastní tvář, ne na tu Erikovu! Rozesmál se, ukazovákem se dotkl špičky nosu. V hlavě se mu rozezněl Minhův smích.

Jo, tak tomuhle říkám mnohem lepší maskování!

Junghyuk se trochu provinile zarazil. Byl tak uchvácený živě se jevícím celkem, že na krásně obyčejné tmavé oči si vůbec nevzpomněl. Znovu se zkoumavě prohlédl v zrcadle. Minho měl pravdu, nezasvěcený by nepoznal, že se v tomhle těle právě teď ukrývají dvě duše. Vyjít ven, bude ho celá tahle škola slepě považovat za vévodu Muna. (Vévodu Muna v Minhově oblečení. Ale to už je detail.)

"Rozhodně je lepší, ale zároveň náročnější," zamumlal svým (bože, díky!) charakteristicky nakřáplým hlasem. "Pro nás pro oba."

Vážně? podivil se Minho. Žádný rozdíl necítím.

"Počkej pár hodin. Tvoje tělo padne vyčerpáním."

Kolik?

"Maximálně šest."

S vlastní podobou se tedy doba pobytu v živém těle krátí na polovinu?

"Přesně tak," přisvědčil Junghyuk.

A jak dlouho potom tělo musí odpočívat?

"Plus minus osm hodin. Záleží na tom, jak moc se přiblížíš krajnímu limitu -" Najednou se Mun odmlčel, pozvedl ruku a dlouze se na ni zadíval.

Co je? znejistěl mladší. Co se děje? Junghyuku?

Mezi mu prsty zapraskala modravá elektřina. Minho ohromením zatajil dech a Junghyuk se široce, spokojeně usmál.

Dokážeš ovládat svoji magii. To je… to je fantastické!

"No že jo?" zatetelil se Hyuk. "Už je to doba. Stýskalo se mi po ní."

Jí po tobě taky, podotkl Minho. Moc blesků a elektřiny je hýčkala jako teplá, chundelatá deka. Nikdy by ho nenapadlo, že pocítí tolik sympatie k jinému živlu než k ohni.

Několik vteřin si beze slova užívali blízkost Junghyukovy magie. Pak začalo Minhovo já znovu těžknout a přebírat vládu nad tělem, a než se nadál, stála Erikova rozesmátá lidskost - zcela mrtvá a zcela nehmotná - vedle něj.

•••

Eric dobrou půlminutu apaticky hleděl na jméno volajícího, zářící na něj z displeje vibrujícího telefonu. Neskutečné. Musel uznat, že Minwooova umíněnost je dočista obdivuhodná.

"Ano?"

"Ah, Hyukie! A - ahoj." Zdálo se, že hraběte přijetí hovoru překvapilo víc než samotného vévodu. "Jen… jen jsem se chtěl zeptat, jak je Nichkhunovi?"

"Těžko říct," opáčil Mun a podložil si rukou polštář. Zívl. "Nemluví o tom. Vlastně se tváří, že se včerejšek vůbec neodehrál."

"To není dobré."

"Není. Ale zkus mu to vysvětlit. Co Minhyun?"

"Běsní a bezmála třikrát do hodiny si mumlá Nichkhunovo jméno," povzdechl si Minwoo. "Nesnáší všechno a všechny. Yoona se mu pokusila dát kázání, seřval ji na dvě doby. JRa z domu vyhodil dokonce dřív, než stihl otevřít pusu. A to "vyhodil" není žádná nadsázka…"

Eric zafrkal smíchy. "Čím potrestal tebe?"

"Ignoruje mě. A to tak moc, že ačkoli jsem od rána u něj a prakticky nezavřu hubu, ještě mě nevyrazil. Což je svým způsobem úspěch…"

"Gratuluju. Asi."

"Díky.

"Takže ani ty nic nevíš."

"Ne."

"Fajn. Oficiálně schvaluju plán B."

"Co je plán B?" zeptal se Minwoo podezřívavě. Ne, že by Jung Hyukovi nevěřil… ale plány B už z principu neměl rád.

"Minhyun a jeho moc šikovná démonská síla," pousmál se Eric suše. "Yesung se totiž chystá zrežírovat hotovou hororovou telenovelu…"

"Ehm, upřímně, jde z něj trochu strach."

"Z Minhyuna?"

"Ne, z Yesunga!"

"To nikdy neříkej před Min Hem."

"Nebudu. Znamená to, že kašlete na záchranu Nichkhunova klidného spánku?"

"Jo. Jsme sadisti."

"Yesungovi bych to věřil…"

"A mně ne?" urazil se Eric.

"Zlato, každý ví, že ty jsi sadistova drahá polovička," odkašlal si Minwoo, aby zamaskoval smích.

"To je ale nesmírně ponižující."

"Buď hrdý masochista!"

"No, když nad tím tak přemýšlím, masochismus je tu vcelku běžný jev…"

"Jste divná škola."

"Úplně nejdivnější."

"Ale co taky čekat od instituce, která patří Min Hovi…"

"Přesně!"

Rozesmáli se, avšak ihned vzápětí oba rozpačitě zmlkli. Prozření a uvědomění si faktů, toho, že by spolu vlastně ani neměli mluvit, natož vtipkovat, bylo jako rána do žaludku.

"Zkus si s Minhyunem ještě popovídat," požádal vévoda bezvýrazně.

"Dobře." Mladší krátce zaváhal. "Um, Eriku?" Jak vidno, s Hyukiem byl pro dnešek šmitec. "Co si… o tom myslíš ty?"

"Tak různě. Rozhodně si ale nemyslím, že Minhyunova momentální obsese Nichkhunem pramení z nenávisti."

"To já taky ne. Je to šílené, ale… přikláním se k názoru, že Minhyun lehce přehodnotil své preference."

"Od psychoušských ženomužů si bezesporu polepšil," pochválil barona Eric. "Na druhou stranu… od Min Kiho si jde pohoršit už jen stěží."

"Sooyoung na tebe."

"Bez šance."

"Její zuřivá obhajoba Min Kiho maličkosti je ale neskutečně působivá!"

"I kdyby se ukázalo, že je ta blonďatá pohroma třeba svatá, stejně ho nebudu mít rád. Kruci, vždyť mi šikanuje dítě!"

"To je silný argument," uznal Minwoo.

"Na svý děti jsem háklivý," zabručel Eric. Vycítil, že Minwoo na druhé straně linky zrozpačitěl, evidentně nevěděl, jak diplomaticky zareagovat. On ale své prohlášení zpátky nevzal, proč taky. Myslel děti, řekl děti. Junjin je možná černá ovce, ale pořád je jeho dítě. I když nevděčné.

"Až něco zjistíme, ozvu se ti."

"Nápodobně," přislíbil hrabě Lee. "Tak tedy… dobrou noc."

Ještě několik vteřin poté, co hovor ukončili, zírali oba na zčernalé displeje svých mobilů, jako by čekali…

Sami nevěděli na co.

•••

"Mluvil jsem s vedoucím katedry."

"Ano?" hlesl Nichkhun a nejistě se na Yesunga zadíval. Jako pokaždé jej napadlo, že být profesor hráčem pokeru, bodoval by. Takzvaný výraz bez výrazu totiž ovládal dokonale.

"Nebyl z toho nápadu právě nadšený, ale… povedlo se nám dospět ke kompromisu. V květnu máte mít praxi, že?"

Khun přitakal.

"Ty si ji o měsíc prodloužíš."

"Budu…?"

"Učit prváky," kývl Yesung. "Nezažili tě jako studenta - aspoň většina - mělo by to být tudíž snazší. K vyšším ročníkům pak budeš chodit na náslechy, kdybys ale moc chtěl, nějakou hodinu ti milerád přenechám - "

Nichkhun vystartoval ze židle, dvěma kroky oběhl stůl a sevřel šokovaného Yesunga v náručí. "Děkuju! Strašně moc děkuju, pane profesore!" vyhrkl dojatě.

"Zase tolik jsem neudělal…"

"Neudělal? Vždyť díky vám tu můžu zůstat! Tady! V bezpečí! Kruci, mám chuť dát vám pusu!"

"Líbání si necháme na jindy."

"Tak jo."

"Ale díky. Těší mě to."

Thajec ho spokojeně poplácal po hlavě. "Co já bych bez vás jenom dělal?"

"Nestudoval démonologii," konstatoval Yesung, nedůvěřivě pošilhávaje po Nichkhunově ruce. Trochu moc se totiž měla k jeho pracně upraveným vlasům… Když Min Ho ráno uviděl, jaké má na hlavě vrabčí hnízdo, pět minut se v posteli dusil smíchy. Teda smíchy se dusil minutu. Zbylé čtyři ho on dusil polštářem.

"Takže… začneme v pondělí?"

"Ano. Celý příští týden pro tebe bude jen náslechový. Vyučovat začneš od toho dalšího."

"Magii v teorii i praxi?"

"Magii v teorii i praxi."

Nichkhun se posadil zpátky na židli a zadumaně sepjal prsty. "Předpokládám, že k zápočtu po mně budou chtít poznámky z náslechů a přípravy na vyučování?"

"Přesně tak. Co se týče přednášek, materiály k nim budou tví vyučující posílat mě a já je budu dodávat tobě. Jo, je to zbytečně složité, ale pan vedoucí nedal jinak." Sungův tón dával jasně na srozuměnou, co si o panu vedoucím katedry myslí. "Ah, a abych nezapomněl," sáhl do zásuvky stolu, vytáhl klíč a hodil jej Nichkhunovi, "to ti posílá Min Ho. K novému apartmánu. Když už tu budeš plnohodnotně bydlet, není důvod, abyste se s Junhem dělili o jeden."

"Jé, tak že mu děkuju," hlesl mladík překvapeně. Zadíval se na štítek. "Zase druhé patro?"

"Apartmán vedle Andyho," přisvědčil profesor.

A s tím se tak nějak i rozloučili. Kdo by trávil sobotu v kabinetě, že… Nikdo. Vyjma dvou prapodivných individuí. A ta přesně pětačtyřicet vteřin po Nichkhunově odchodu ťukla na dveře a chvatně vpadla dovnitř, aby se připojila k Yesungovi. A to z něho automaticky činilo třetí prapodivné individuum.

A tři už jsou hotová banda.

"Tak?" Min Ho obsadil tutéž židli, na níž ještě před chvílí seděl Nichkhun, a s významně pozdviženým obočím se naklonil přes stůl ke svému příteli, který měl ve tváři až teatrálně ponurý výraz.

"Dle našich očekávání vypadal přesně jako člověk, co v noci nezamhouřil oka, ale jinak…" Yesung pokrčil rameny. "Zklamu tě, žádné skandální odhalení se nekonalo. Spadl mu kámen ze srdce, když zjistil, že odsud nemusí až do zkouškového vytáhnout paty, pak mě chtěl líbat, a - jo, mám ti poděkovat za klíče."

"Cože tě chtěl?"

"Líbat."

"Yesungu," odkašlal si Eric, "neprovokuj ho. Je schopný Nichkhuna Minhyunovi sám předhodit. A uvázat mu na hlavu dárkovou mašli."

"Růžovou s červenými puntíky!"

"Fuj, takový nevkus!" zhrozil se Sung. "To bys vážně udělal?!"

"Ano!" zasípal Min Ho. "Vidíš, k jakým nelidským zločinům bys mě dohnal?!"

Na což módní neznaboh Eric zareagoval s neskrývaným úžasem: "Doopravdy? Řeknu, že by Nichkhuna klidně předhodil Minhyunovi, ale vy řešíte debilní červenorůžovou mašli?"

"Zaprvé, Eriku, už jen slovo červenorůžová by mělo být zakázané," poučil vévodu hrabě.

Yesung vážně přitakal.

"Zadruhé - "

"Zmlkni, prosím tě. Mluvíš jako Zhoumi zkříženej s Keyem," odpálkoval vévoda hraběte.

Yesung se smíchy sesypal pod stůl.

"Tak, teď počkáme, až se tvoje žena vyhrabe zpod - ah, už je tady! Fajn, začněme tedy debatovat o úroveň seriózněji - "

Min Ho se přihlásil.

"Ano?"

"Můžu mluvit?"

"Nic o módě a barevných kombinacích."

"To je ale velice seriózní téma!" ohradil se tmavovlasý.

"Min Ho!"

"No jo, furt. Nebojte se, jde o Nichkhunův problém. Nebo… jak se to vlastně vezme…"

Eric i Yesung udiveně svraštili čela.

"Jinak. Včera jsem nad celou tou unikátní událostí přemýšlel… obecně."

"A?" opáčila dvojice ještě udiveněji.

"Jak řekl Minwoo, s Nichkhunem to vlastně nemělo nic společného, že?"

"Správně. Šlo o Minhyuna," přikývl Eric.

"Jo, to si myslíme, jenže… co když ve skutečnosti nešlo ani o něj?"

"Pak ale nechápu - "

"Proč by se nás Yoona tak pracně snažila poštvat proti Minhyunovi? Vždyť táhnou za jeden provaz! Jo, Hwang je sice parťák na baterky, ale stejně! Nedává to smysl."

"Nerad to říkám," zamračil se Yesung, "ale můj slabomyslný muž má pravdu."

"Dík. Budu se tvářit, že ten eufemismus pro idiotský jsem neslyšel."

"Podle tebe byl Yoonin záměr tedy úplně jiný?" ujistil se vévoda.

"Ano. A Minhyun byl prostě jen nejvhodnější nástroj k jeho zrealizování," prohlásil Min Ho. "Tím ho samozřejmě vystavila nebezpečí, ale… buďme upřímní, Minhyunovou ztrátou by jejich frakce přílišné škody neutrpěla. Přišli by o vzdušného mága, kterých mají málo, a pocuchalo by to nervy Baekhovi. Ale to je asi tak vše."

"A Minwooovi," zamumlal Eric.

"Cože?"

"Ale nic."

"Dobře, ale čeho tím Yoona teda chtěla dosáhnout?" rozhodil Yesung bezradně rukama. "Připravila si místo, dala unést člověka, nechala ho mučit… proč?"

"Krev, bolest a utrpení." Min Ho se nevesele zasmál. "Ať se propadnu, jestli lady Im nebažila po základních magických obětinách!"

Sung zbledl jako stěna. Otřesený Eric na nejmladšího vytřeštil oči.

"Chce nakrmit starou magii?"

"Důkazy tomu odpovídají," přisvědčil hrabě Choi chmurně.

"Ale… vždyť to je šílenství! Zahrávat si se starou magií…" Yesung se otřásl hrůzou. "K čemu se proboha chystají?"

"To netuším. Ale ať už to bude jakékoli kouzlo, nebude dobré." Min Ho si s oběma svými drahými vyměnil znepokojený pohled. "Musíme být ve střehu. My všichni."

•••

Nichkhun se s trhnutím probudil.

Usnul! Sice jen na vteřinku, ale…

Zalil ho ledový pot. Vyskočil z křesla, div se nepřerazil o deku, jež mu sklouzla z klína, a o překot se vřítil do koupelny. Sklonil se k umyvadlu, nabral do dlaní studenou vodu a opláchl si obličej. A pak znovu. A ještě jednou. Máčel se tak dlouho, dokud si nebyl naprosto jistý, že je zrádná únava pryč.

"Vzchop se, Horvejkule," zavrčel na svůj zemdlený odraz v zrcadle.

Rozbolavělé tělo se zoufale dovolávalo tolik potřebného odpočinku, avšak k smrti vyděšená mysl jej rezolutně odmítala.

Nebudeš spát. Nesmíš spát! Jestli usneš…

Nichkhun zuřivě potřásl hlavou.

Ne. Tu radost mu neudělá.