Pěkný den, milí a drazí.
Přináším Vám starý známý kpopový článek o rozširování sbírky, tj. o albech. Bez kartiček. Opravdu. Ano, i mně to přijde divné. Jsou to staré kousky, o kterých sním už zatraceně dlouho. A konečně se mi podařilo je sehnat. Z druhé ruky a za překvapivě příznivou cenu.Než ale přikročíme k albům, dovolte mi pár slov k situaci kolem biase mého mozku. Lee Hongbina. Nebudu lhát. Páteční večer jsem prořvala, a to i přesto, že jsem si stále opakovala, že je-li to skutečně jeho svobodné rozhodnutí, je dobře, že skupinu a společnost opustil. Té noci se mi nedařilo usnout, převalovala jsem se ještě dýl než obvykle... pak se ale povedlo. A když jsem se probudila... všechno bylo fajn. Všechno jsem optimálně vstřebala, či jak to popsat. V neděli pak Bin vysílal na Twitchi a v té chvíli jsem už stoprocentně věděla, že udělal správné rozhodnutí. Byl tak šťastný. A jestli je pro jeho štěstí nutné obětovat kariéru idola, tak ať. Já se plně spokojím s tím, že ho můžu vídat. Šťastného.
Netvrdím, že mi to není líto. A představa pětičlenné sestavy VIXX je mi pořád nepříjemná. Ale to přejde. Stejně jako to přešlo u SNSD a Jessicy. A stejně jako u SNSD a Jessicy, budu i Hongbina navždycky brát jako člena VIXX.
Netvrdím, že mi to není líto. A představa pětičlenné sestavy VIXX je mi pořád nepříjemná. Ale to přejde. Stejně jako to přešlo u SNSD a Jessicy. A stejně jako u SNSD a Jessicy, budu i Hongbina navždycky brát jako člena VIXX.
Ke kousavým kecům ohledně toho, proč teda s Jellyfishem vůbec obnovoval smlouvu, říkám tohle: chtěl pokračovat, evidentně chtěl pokračovat v kariéře, ale po tom, co za peklo se strhlo kvůli jeho názorům (a mám taky dojem, že většina Korejců jaksi nechápe, co je sarkasmus... a to je dosti problematické, protože Hongbin je sarkastický pořád)... vám by to život v showbyznysu neznechutilo? Ne, že bych tam někdy dobrovolně vlezla, fuj, ale kdyby se tohle stalo mně, zanevřu na celou tuhle pošahanou "idol je bůh, nemůže mít chybu, nemůže říct nic, co by se mi nelíbilo!" komunitu. Natrvalo. A uražené "fanynky", kterým se nelíbí, že se v tichosti zdekoval... tak vám nevím, kdo nejhlasitěji vyřvával, že VIXX jsou OT5 a ať Hongbina okamžitě vyhodí. A když se chlapec po pěti měsících rozhodne, že končí, zase je to špatně. Lidstvo by mělo vymřít na svoji blbost, fakt že jo...
Všechna tři alba jsem pořídila od svého oblíbeného japonského prodejce. Ne, že bych to plánovala... vlastně ani nevím, jak jsem se k němu v červenci dobrala, ale... prostě se to tak nějak stalo. Poštovní styk s Japonskem už, mimochodem, funguje, jak má, zásilka tudíž po dlouhé době zase dorazila nejobyčejněji, jak mohla. Poštou. Nečekaně! Byl skvělý pocit ji přebírat! 😁
A vezmeme to podle abecedy; jako první tak přichází na řadu Break Down. Druhé album Super Junior M. Poznámka č. 1: Break Down bylo vlastně jedno z prvních alb, které jsem kdy vyslechla celé. Hned po The Return a japonských albech SNSD. Poznámka č. 2: je na něm Zhoumiho sólo. Tím pádem musí být super, i kdyby super být nechtělo. Ale jak s oblibou říkám, diskografie eMka je lepší než diskografie celé skupiny, takže je jasné, že hudebně to album super prostě je.
Photobook se nese v šílené barevné vlně a... myslím, že v tomto případě bylo rozhodnutí SMka nevydat k albu kartičky ta největší chyba. Byly by tak skvělé! Minimálně tak, jako rozkošně pestrobarevné Zelos exempláře...
Design cédéčka je až povážlivě jednoduchý a modrorůžová v kombinaci s bílou vypadá skvěle. Celkově mám z toho alba... takový typický 2013kový pocit. Obyčejný digipack, tenký photobook, plastové ukotvení cédéčka. Nebo možná spíš typický pocit toho, že je to album skupiny, která není pro SMko prioritou (protože novější Swing, vypadalo vlastně úplně stejně, jen v menším provedení). Nechápejte mě špatně, je krásné, ale... chápete.
Druhé album na holení je z těchto tří vytoužených alb mé nejvytouženější, první japonské album Girls' Generation s tím nejoriginálnějším názvem Girls' Generation. Limitovaná CD+DVD verze. Tohle album je už dosti archivní kousek, rok 2011, a sehnat ho za normální cenu nebylo dlouhé roky možné. Proto, když jsem uviděla částku, kterou za použité album požadoval můj prodejce, nevěřila jsem. Pak jsem si ale prošla nabízených alb víc, našla tohle album i zbrusu nové, a to už bylo za nekřesťanskou pálku. A tak jsem naznala, že to pan Kobajaši zjevně myslí vážně.
Děkuju všem svatým, že cédéčko tohoto alba (teda jasně, i Break Down, ale tady je to důležitější) nepostihlo totéž, co cédéčko alba třetího, a funguje bez chybičky. Jak víte, alb mám sice víc od chlapů, ale reálně poslouchám děvčata. Neptejte se, čím to, nevím. Pány mám předně na photobooky, dámy předně na poslech. Teda až na Shinhwu a Dreamcatcher... tam je ten poměr vyrovnaný. A japonské Girls' Generation je hudebně asi mým nejoblíbenějším SNSD albem. Je tam Genie, je tam You-aholic, je tam Beautiful Stranger, je tam Let It Rain, je tam Great Escape... Prostě mňam!
Photobook je ryze japonský, takže obsahuje víc textu než fotek, i těch pár kousků je ale dostačující nádhera. Miluju ten něžný "baletčí" koncept. CD je bílé, DVD zašle zlaté, a ač se obojí nese ve velmi jednoduchém designu, drží si punc jakési... noblestnosti. Jakožto celek je album vlastně typický plastový DVD přebal. A jasně, měli bychom proti plastům brojit a tak, ale... ozdobný plastový kryt, který je pro jakoukoli funkčnost zbytečný a album ho má jen pro parádu, dělá Girls' Generation nepopiratelně o stupeň krásnější.
Posledním zářezem je třetí album 2PM Grown. Verze A. Které už je povážlivě málo a já se skoro smiřovala s tím, že nakonec budu nucena pořídit si polonahou verzi B. Nic proti polonahým 2PM... ale mně polonahý fotky nic neříkají.
Při poslechu cédéčka jsem poněkud roztrpčeně zjistila, že je poškrábané. Pět písniček přeskakuje, z toho tři se nerozjedou vůbec. V rádiu. V počítači se rozjedou všechny, a ty inkriminované přeskakují míň, pořád ale přeskakují. No. Ale song, kvůli kterému jsem to album po hudební stránce chtěla, je A.D.T.O.Y, a ten funguje bez problému. Stejně jako Come Back When You Hear This Song, což byl důvod číslo 2. Chcete-li upřímně nadšené doporučení B-side tracku (i navzdory tomu, že se mi seká, jo), pusťte si Game Over. Je boží.
Photobook (ač lepený) je úchvatný. Úchvatnější než photobook Gentlemen's Game. Právě kvůli němu jsem tolik prahla po verzi A. Nejde o nic specifického, prostě jen... její fotky jsou jednoduše nádherné. Nichkhun je top visual všech top visualů ještě evidetněji než obvykle a Minjun to seriózně nejvíc sexy stvoření pod sluncem (samozřejmě spolu s Junjinem). A Taec a Junho a Chansung a...! Všichni vypadají skvěle, i ten, o kterém si to běžně nemyslím... sorry, Wooyoungu...
Grown bylo vydáno v témže roce jako Break Down, má však pevný cover a je... docela obrovské. Ne tak jako WE, ale... velké je dost. Přední strana je půvabná, zadní nesmírně rozpustilá. Kdo má rád osmisměrky, může hledat! 😄 Strávila jsem nad tím asi deset minut, našla Taecyeona, Junha a Chansunga... a pak naznala, že Jun. K, Nichkhun a Wooyoung se zjevně vyskytují na verzi B. Nebo jsem slepá. Obojí je možné. Design cédéčka na mě působí jemně a zároveň dynamicky. Což vůbec nedává smysl. Haha. No nic.
Nevím, či prodejce o tom vadném cédéčku věděl a chtěl mě podplatit... každopádně jsem ve photobooku našla dvě miniaturní kartičky. Neoficiální, jasně, ale... byl to šok! A na nich Nichkhun a Minjun! Tady mě má někdo přečtenou...
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Žádné komentáře:
Okomentovat