Jak jsem zahřívala album a další pohádky

ARON: ...
SUA: ...
MINHO: Až je odkrouhneme, zakopeme každého na jiném konci zeměkoule. Pro jistotu.
ZBYTEK BIAS LISTU (jednomyslně): Souhlas.

Hezký den, milí a drazí.

Úlovky za listopad jsou takřka archivní a já jsem z nich samozřejmě enormně nadšená. A zčásti i šokovaná. Protože – sakra! – mění barvu(!) nebo jsou mnohem větší, než jsem předpokládala. 😅 Konec řečí, jdeme na to. 

 

 

Za přijatelnou cenu se mi zdařilo ulovit druhé japonské album SNSD, Girls & Peace. Ne sice zbrusu nové, zato perfektně funkční. Japonští prodejci jsou na starší alba přeborníci, fakt že jo. Nejsem z této koupě hotová jen proto, že to album prostě miluju – jako všechna jejich japonská alba –; "zkompletovala" jsem jí totiž svou japonskou sbírku SNSD alb! Zkompletovala tím stylem, že úspěšně vlastním první, druhé i třetí full album. A kompilaci The Best. Rozumíte. Protože singly a repackage album jsou jen do počtu.

Pokud se trochu orientujete v japonské diskografii Girls' Generation, Girls & Peace je to album s legendární "letuščím" konceptem. A v něm hity jako Flower Power, All My Love Is For You a můj nejmilovanější SNSD singl všech dob Paparazzi. Co se oblíbeného B-side tracku týče, volím Not Alone, ovšem T.O.P je taktéž extra silný kandidát.

Nu, a když jsem skoupila album, rovnou jsem objednala i Sooyounginy kartičky. Ke druhé a třetí japonské tour. Které s alby, pravda, úplně nesouvisejí... ale vlastně souvisejí. Kartičky se vedou ve dvou verzích, A a B, já od každé vzala jednu. Víceméně proto, že "bližší" kartičku Girls & Peace jsem ke koupi tehdy nesehnala, a vypadalo by pitomě, kdybych měla jednu Sooyoung z Girls & Peace a dvě z Love & Peace. No ne? 

Prozatím dorazila pouze elegantní Love & Peace kartička ze Singapuru (ta z Girls & Peace putuje z Ameriky... a víme, jak zpomalená je v koronavirové době pošta z Ameriky) a já zažila lehčí šok, když jsem ji vytáhla z obálky. Absolutně mě nenapadlo zjišťovat, jak velké ty kartičky jsou, předpokládala jsem, že mají standardní velikost, a že prostě rozšířím Sooyounginu tristní devítiokýnkovou stránku ve složce. Haha. Tour kartičky jsou totiž XXL jsou větší než Aronovy fanmeetingové polaroidy! a akurátně pasují do menší čtyřokýnkové fólie. V tu chvíli mě jako první napadlo, že je kurva dobře, že jsem nevzala obě verze, protože kdyby se mi někdy povedlo sehnat kartičku/y ze čtvrté tour, musela bych kvůli ní/nim vytahovat další folii, a ta představa se mi ani trochu nezamlouvá. Bude rozhodně lepší mít tour kartičky sice jen po jednom kusu, ale zato pohromadě. Vzápětí už jsem ale hystericky fangirlila nad tím, jak nádherná a kvalitní(!) ta obří kartička je, takže... nebylo to nijak závažné trauma. 😁 

 

 

V jednom z prvních zdejších článků jsem mluvila o koupi třetího alba 2PM Grown, mé milované A verze, z druhé ruky, která je strašně super až na jeden menší problém - seká se jí cédéčko. Zprvu jsem si říkala, že na tom zase tolik nesejde, nijak akčně 2PM neposlouchám, tak co... Jenže jak se mi to postupně rozleželo v hlavě, začalo mi toho být vůči albu líto. A.D.T.O.Y éra je moje srdcová záležitost, Grown je tím pádem moje srdcové album. A já ani nejsem schopná mít ho funkční. Hanba mi! A tak že ho teda koupím znovu. Tentokrát nové. V tu chvíli mi absolutně nepřišlo na mysl, že má to album celkem tři verze, A, B a limitovanou. Naštěstí jsem si však svoji nelogičnost uvědomila hned další den, a plány změnila. Kupovat tutéž verzi by byla přece zbytečnost, až na cédéčko je moje album v perfektním stavu a byla by škoda ho vyhazovat. Nu, a tak nakonec došlo k tomu, čemu jsem se roky tak urputně bránila. Pořídila jsem si polonahou B verzi.  

Ještě než se dostanu k vtipné příhodě po doručení... To album je umělecké. Obzvlášť poslední série fotek. Fakt je. A ač z polonahých mužských nijak odvázaná nejsem, nemůžu proti němu nic namítat. Minjun je stále nejvíc sexy, Taecyeon je sexy hned po něm a Nichkhun... Nichkhun vypadá jako kápo thajské mafie. Neptejte se, kde jsem na tom příměru byla. Když navíc pořád žvaním o tom, jak miluju A.D.T.O.Y – černobílý photobook B verze k A.D.T.O.Y přímo odkazuje; verze A je stylizovaná do druhého title tracku Come Back When You Hear This Song. A nadto, obě verze vyhlížejí na poličce vedle sebe prostě fantasticky.

Album jsem objednala z českého obchodu ENdisc, dovezlo mi jej DPD. Ten den byla nehorázná kosa, takže když jsem album vytáhla z kartonového obalu, bylo doslova zmrzlé. A k mému údivu byla jeho přední strana kompletně černá. "Já... myslela že na ní mají být členové...? Jako na verzi A...?" A tak si lámu hlavu, kde je problém, album mě vesele studí do prstů... "Moment. A nemůže to náhodou být tou teplotou...?" Za pokus nic nedám, že. A tak jsem černočerné Grown schovala pod peřinu. 

Lidi, můj úžas, když jsem to album po pár minutách zkontrolovala a zjistila, že to vážně fungovalo... 😅 Takže jo, členové se na coveru vyskytují. A povrch alba je citlivý na teplotu. Což jsem si definitivně ověřila následující den, kdy jsem vzala album do ruky a všimla si, že v místech, kde jsem se ho dotýkala, změnilo barvu. Fascinující, vskutku! 

Co tak fascinující není, je fakt, že je na coveru vidět každý škrábaneček. (Teda... když se na album díváte shora, není vidět nic... ale kdo by se na album díval shora, že.) Prostě a jasně nesmím smítka prachu na něm čistit rukávem, ale pouze a výhradně hadříkem na brýle. Co se údržby týče, Grown B se nesmlouvavě hlásí o svá práva.

Od vydání kihno verzí Alone In The City a The End of Nightmare sháním Suiny kartičky. Protože kihno kartičky jsou super. Alba ne. Ale kartičky (já je teda nazývám kartičkami, ale reálně je to vlastně photobook...) moc. A velmi mě to stresovalo, protože dobrého půl roku byli jediní prodávající Američané, kteří neposílali do ČR. Avšak na konci listopadu se ke mně obrátilo štěstí čelem! Na ebayi se zjevila slečna ze Španělska, která nabízela oba Suiny kartičkové sety. Takové šanci jsem samozřejmě nemohla říct ne. 

Jsou perfektní. Miluju je. Zvlášť pak ty z AITC. A ta "ležící" z TEON...! A nejlepší na tom je, že v obou případech jde o fotky z verzí alb, které nevlastním, tj. Light a Stability. 

Hrůza mi však přeběhla po páteři, když jsem se dala do počítání. A došla k šokujícímu poznání, že těmito devíti kartičkami se počet mých Suiných (chápete) propriet vyšplhal na dvacet devět. Aronových srand mám třicet. A JÁ NECHÁPU, JAK SE TO STALO, CO JE TO ZA ČERNOU MAGII, JAK TO TA ŽENSKÁ UDĚLALA?! Teda jo, na jednu stranu je to záslužné, že konečně někdo reálně dýchá Aronovi na krk, na stranu druhou mě to ale nehorázně děsí. Ona mě děsí.  A bias list pláče. Zase. Ach jo. 😅

A když jsme u těch kartiček (a dalších papírových žroutů peněz), provedla jsem update kpopových šanonů. Oranžová složka bias skupin začínala být totiž nepříjemně plná, rozhodla jsem se proto, že bias skupiny rozdělím do dvou složek a zároveň si pořídím nový šanon pro ostatní skupiny, tj. aby všechny tři šanony byly stejné velikosti. Úzkému fialovému šanonu jsem tak dala vale. Mrzí mě to, ale nedalo se svítit, dvě různé šířky vedle sebe působí ohavně chaoticky.

Nyní tedy mé rozdělení kartičkových sekcí vypadá následovně: oranžový bias šanon → Shinhwa, Kangta a Dreamcatcher; zelenkavý bias šanon → NU'EST, VIXX a Brown Eyed Girls; červený šanon → SHINe, 2PM, Super Junior, Girls' Generation a pánští sólisté, jejichž skupiny až tak nežeru (Max, Yoon, Chen). Ironií je, že obsah oranžového šanonu je momentálně ze všech tří ten nejtenčí. 😁

...pac a pusu, Vaše Nagasaki