O hlavní kartičkové hvězdě, hezounké růžové záležitosti a fešném narušiteli, který ale vůbec nebyl v plánu

(Eric se okázale postaví pod světla ramp, čekaje na svou nadmíru epickou chvíli; náhle se vedle něj bez varování zjeví Hongbin.)
ERIC: ...
HONGBIN: ...
E: ...?!
HB: ...
E: No to si ale děláš prdel?!
JESSICA (suše): Vaše problémy bych chtěla mít.

Krásný den, milí a drazí!

Konec března se v rámci kpopového článku vlastně vůbec neměl odehrát. Nakupovala jsem to, ano, ale doručování trvá, víme, a jisté pro tento měsíc byly pouze dvě položky. Album (+ kartička) a kartička. Což je málo. Pak se ale Nissa rozhodla, že mi způsobí menší infarkt, počet kpopových propriet se najednou rozrostl na tři (+ kartička) a... s tím už se dá pracovat.

 

 

 

Možná jste zaznamenali, že z mého albového seznamu zmizely dvě položky – Super Junior a Shin Hyesung. Dospěla jsem k závěru, že alba ani jednoho z těchhle interpretů nemám chuť dál sbírat, a je zbytečné držet ta, která už vlastním. Jak víte, víc než hlavní skupinu SuJunů miluju eMko, a Hyesung... Hyesunga mám prostě raději jako člena Shinhwy než jako sólistu. PLAY jsem prodala, Setlist věnovala Nisse, která to se sbíráním carevniných sól myslí mnohem vážněji než já, a spokojeně jsem tuto kapitolu uzavřela s tím, že alba našla nový domov, kde budou lépe doceněna. 

V pátek 26. března jsem očekávala dva balíčky, jeden z Koreje, jeden od nás, a o dopravu obou se staralo DPD (a každý přijel jiným vozem... trapas, já vím). Protože mám dovolenou, přispala jsem si do devíti, však první balík má dorazit nejdřív v poledne... Oblékám se, když tu zvonek. Slyšela jsem v kuchyni rachotit mamku, a tak jsem se neobtěžovala sejít dolů a otevírat, vždyť tak brzy stejně nic nečekám. Haha. O pět minut později se vrtnu dolů, abych si vypila čaj, vidím na stole nějaký balík, ale ignoruju ho, však nic tak brzy nečekám. "Máš tu balík," mamka na mě. A já, hluboce konsternovaná: "Co? Kdy? Kde? Proč? A jak se to stalo?!"
Nu, Nissa se rozhodla oplatit mi "u tebe tomu albu bude líp" čin a poslala mi Kratos. Třetí mini album VIXX, třetí část 2016 Conception Ker. Abych mohla dělat machra, že mám další trilogii. Protože co je víc než trilogie, že jo!

Důvod, proč jsem si to album nepořídila sama, je ten, že... The Closer, titulní song, se na mém žebříčku oblíbenosti krčí kdesi na chvostu. Spolu s Chained Up. (A Superhero. Ale Superhero vlastně neexistuje, takže... o čemže jsem to mluvila?) Je to VIXX song, takže není špatný, rozhodně ne (to je výhradní výsada Superhero), ale není to prostě můj šálek čaje. A když ho porovnám s Dynamite a Fantasy... ne, to ani nejde, to je rouhání. 😅 Ovšem! Co mi to album ubírá hudebně, to vyrovnává fotkami. 

"Krajkový" koncept je absolutně geniální; tajemný, elegantní a sexy. A v podobném duchu se nese celý photobook. Leova fascinující ramena vypadají v uniformě (teda ona to možná není uniforma... ale vypadá to jako uniforma) širší než normálně a Hongbin je – tak jako vždy – nádherný, až bych brečela. A že já brečela. Ale o tom za chvíli. Photobookově řadím Kratos v rámci Ker trilogie na první místo, Zelos na místo druhé a Hades dostává bronzovou. Přesně opačně je to pak s titulními songy.  

Design přebalu je prakticky totožný s designem Zelos a Hades, a tvoří spolu hezky ladící trio. Barevně ho sice až tak neprožívám, ale... na to, jak ošklivě zelené to album je, vypadá vlastně dobře. Cédéčko je zrcadlové, zdobené ornamentem z přebalu, stejně jako tomu bylo u jeho kolegů. A stejně jako tomu bylo u jeho kolegů, velice mu to sluší. 

Na slzavé údolí došlo v okamžiku, kdy jsem rozbalila kartičku (ano, Nissa si dala tu práci a zabalila ji, stejně jako album (btw, ten balicí papír byl fakt ňuňavej!)). Hongbinovu kartičku. Má drahá mi ji k tomu albu speciálně pořídila. Děkuju! A já tím pádem zkompletovala Binovu devítiokýnkovou fólii. Co víc, mám dojem, že zkompletování platí i pro jeho sbírku v rámci albových korejských kartiček standardní velikosti. Pokud totiž vím, první čtyři singly, ani první mini album (+ jeho repackage verze) kartičky jako kartičky nevedou, a čtvrté mini rovněž ne. Mám z toho takový... dosti rozpačitě radostný "wow!" pocit. 😄

Nebudu lhát, Hongbinův nečekaný příchod poněkud umírnil mé patologické nadšení z hlavní hvězdy tohoto článku, ani bias mého mozku však nedokázal změnit nic na tom, že tento kartičkový úlovek pokládáme já i můj mozek za největší zázrak od roku 2017.

Byl začátek března a já z náhlého nervového popudu napsala do vyhledávače ebaye 'shinhwa eric'. Prostě jen tak. Z nudy. Nic jsem si od toho neslibovala. Tím méně aukci Unchanging Touch alba s Erikovou kartičkou, která na mě v seznamu vybafla jako první. Ano, přesně s tou kartičkou, kterou už čtyři roky marně sháním. Neváhala jsem; i kdyby se mi albové Touch dvojče nakonec nepovedlo udat, za tu cenu budu mít klidně dvě, hlavně když získám Erikovu kartičku. O aukci (vlastně aukce; nabízela pět Touch alb s kartičkami různých členů, vyjma Andyho) nikdo jiný zájem nejevil, takže jsem ji suverénně vyhrála, zaplatila a čekala, až se balík konečně hne z Koreje a dorazí. Trvalo mu to zhruba dva týdny.

MÁM. ERIKOVU. UNCHANGING: TOUCH. KARTIČKU! 🍊 Konečně! Boha, nikdy bych nevěřila, že můžu být tak hotová z pitomé transparentní kartičky. 😅 Ale když ona je tak krásná...! A sexy! A...! Ah, je na ní Eric v saku, logicky musí musí být krásná a sexy. A ani ten dokonale asexuální motýlek to nekazí. Jo, miluju gentlemanský koncept Touch. Neskutečně moc.   

Slečna prodejkyně, mimochodem, musí/musela být Shinhwa Changjo jako Brno, protože mi k objednanému zboží přibalila ještě asi milion pět set Shinhwa freebies. Kartičky, samolepky, trhací zápisníček a... předpokládám, že původně to byl vějíř. Víte, taková ta kulatá placatá věc. A na ní Erikova fotka. Prostě boží.

Poslední příchozí položkou šestadvacátého března, cca v půl druhé odpoledne, bylo Jessičino třetí mini album My Decade. Tleskejte, konečně vlastním všechna tři Jessičina korejská mini alba! Že už taky bylo načase...
Pořídila jsem jej na popud toho, že se mi povedlo sehnat katičku k jejímu prvnímu mini With Love, J (a že to byl porod!), která ke mně putuje z USA, a když už bude ona, měla bych to mít komplet, no ne?

Album bylo vydáno k jejímu desátému výročí od debutu s Girls' Generation – viz název – a je to absolutně překrásná záležitost. Design přebalu patří v rámci Jessičích alb k mému vůbec nejoblíbenějšímu. Mimochodem, je vtipné sledovat, jak se Jessičina alba postupně zužují. U cédéčka bych byla asi raději, kdyby se drželi víc při zemi a upustili od těch květin, ale... celkový dojem z každého kompomentu alba je jednotně romantický, a co je víc, než když všechno hezky ladí, že. Photobook je stylizovaný velmi jednoduše, barevně převažuje růžová. Fotky jsou půvabně obyčejné (divné slovní spojení, co?), nesmírně půvabně, a... víte jak, na Jessicu se vždycky pěkně kouká. 😏 Highlight celého photobook však rozhodně představují poslední čtyři stránky fotek – koláž jejích momentek za celou desetiletou kariéru. Pokud máte o SNSD v rozmezí let 2007 až 2014 i jen miniaturní povědomí, dostanete pomyslnou nostalgickou ránu přímo do nosu. 

Hudebně je to fajn, je to milé (a vedeme ručně psané texty, jéééé!), a jmenovitě vypichuju titulní Summer Storm. Bohužel mám dojem, že tuhle písničku dost lidí zaspalo, což je velká škoda. 

Kartička mi byla vyvolena... nevím, jak lépe ji popsat, než jako "podzimní exemplář". 😁 Má překrásné barvičky, a já žiju pro pastelové zadní strany Jessičiných kartiček. Oh, a abych nezapomněla, zbožňuju hlavní font, který písmo My Decade zaštiťuje. 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki