Jak jsem se narozeninově dojala a vzývala albového Satana

Krásný den, milí a drazí!

Narozeninový článek je konečně tu! S několikadenním zpožděním a navíc vůbec ne v podobě, v jaké jsem ho hodlala zveřejňovat. Jéééé! Slyšíte ten sarkasmus? Mé druhé narozeninové album se totiž od osmého října válí na celnici, způsobuje mi těžké tiky a netváří se, že by se mínilo hnout směrem ke mně, tudíž... kašlu na něj, pohejtujeme ho příště. Snad.

Nevím, čím jsem si to zasloužila, no, Nissa se rozhodla, že mě obdaruje milionem pěti sty dary. A já s tím mrňavým balíčkem, co jsem poslala jí, se cítím absolutně nepatřičně.😅 Spoustou kpopu a deníčkem. Který mi beztak bude do konce života ležet ve stole, protože "je moc krásnej na to, abych ho použila!"
Všechny balíčky jsem dostala zabalené v oranžovém papíru, každý ozdobený rozkošnou 3D samolepkou lišky. Různých lišek. Takže Minhyun, Brian a jejich kloni. A Gahyeon, samozřejmě! A ježci. Dva. Jo. Ehm. Velmi infantilně jsem si to zvířectvo povystříhala a připíchla na nástěnku k Aronovi. Ah, a když je řeč o Aronovi...! Nissa mi v roli mého photoboočkového dealera sehnala jeho Romanticize exemplář verze 4. Bože. Panebože. Misusi. On je tak krásnej! ✨
Role dealera je jí ovšem málo, a tak si zahrála i na pandího advokáta. A zničila mi mé plány, přesvědčení a vlastně celý vesmír. Ne, že bych si to nezasloužila. Věnovala mi Taovy super husté kartičky z prvního a druhého EXO alba, XOXO a Exodus. Můj mozek byl v tu chvíli jako: "ALE CO S NÍM PROKRISTA BUDEME DĚLAT?!" Následovalo: "Ale ta studentská kartička je fakt geniální, tu chceme i za Chena..." A skončilo to prohlášením: "Holt budeme muset stvořit EXO sekci, no." Teda takhle – EXO sekce vznikla tady na blogu, v šanonu je ta fólie součástí fialové sekce sólisté, jejichž skupiny příliš nežeru. Nachází se hned za sólo Chenem. A k Taovým EXO kartičkám se logicky připojil Chenův malý nealbový polaroid, spolupráce EXO s Nature Republic.
Hlavní dárek – nebo předpokládám, že je hlavní, rozhodně je totiž největší – mě pak absolutně dojal. Zvažuju, či jsem někdy dostala něco osobnějšího... Vtipné je, že nevím, jak lépe ho popsat, než jako výstavní skleněnou desku. Která představuje hudební přehrávač. V tom nejsrdcovějším momentu.
Zaprvé, obsahuje nejslavnější Shinhwa fotku z The Return alba. První (dvojitý) zásah. Zadruhé, "hraje" Venus. Druhý zásah. Zatřetí, čtyřminutová timeline – tj. MV verze – je zastavená na čase 2:54, Erikově rapu. Třetí zásah. Fúú, mám husí kůži, a to o tom jenom píšu!
Deska skončila na čestném místě na regálu, úplně nahoře mezi pandami. Nejprve jsem zvažovala, že ji umístím do regálu, aby za sebou měla bílé pozadí, a text tak byl dobře vidět. Výsledek však nevyhlížel podle mých představ, navíc mám v regálu málo místa, jak víme, a proto jsem naznala, že plácek na regálu to jistí. Je v centru dění, a přitom hezky vyčnívá. A s těmi rudými svíčkami v popředí... obětní oltář hadr.

Tisíceré díky, nejdražší moja! 🍊

Mým primárním narozeninovým albem se stalo Fantasy, druhý singl Pink Fantasy. Ano, to out-of-print album. O němž jsem nedoufala, že ho někdy seženu. Ale sehnala! Na instagramu, od jisté německé slečny a za velice slušnou cenu. Která byla dost pravděpodobně zapříčiněna tím, že to album prodávala bez kartičky, jo, to mi ale vůbec nevadilo, protože s kartičkou (navíc takovou, kterou bych chtěla) jsem reálně nikdy nepočítala. Nu, a tak jsem zaplatila, poslala slečně adresu a čekala. Slečna totiž na svém profilu zveřejňovala, že toho teď má ve škole moc, a odesílání se tím pádem pozdržuje... V pohodě. Jenže uběhlo čtrnáct dní a v naší započaté konverzaci panovalo hrobové ticho. Slečna však evidentně (internetově) žila, protože prakticky dennodenně vesele uveřejňovala storíčka. A když na mě odtud vypadl "proof" o prodeji kartičky, kterou nabízela k prodeji až po PF albech, rozhodla jsem se být otravná a napsat jí. Nevím, či na mě zapomněla (hádám, že jo), nebo jí fakt jen trvalo tak dlouho se k mojí objednávce propracovat, každopádně hned v pondělí po mém sobotním dotazu, kdy album asi odešle, Fantasy skutečně odeslala. Dorazilo v tomtéž týdnu.
Fantasy je sešitové album, proto jsem měla trochu obavy, že na něm bude stav "z druhé ruky" znát. Ale strachovala jsem se zbytečně, zacházeno s ním zjevně bylo s tou největší péčí. Musím uznat, že kvalitativně si jak se Shadow Play, tak s nejnovějším Alice in Wonderland PF rozhodně polepšily, avšak Fantasy jim žádnou ostudu nedělá. Naopak.
Oproti jiným sešitovým albům (a ne, teď nemluvím o titánech Muse a Eternal), která v regálu vedu, je rozkošně maličké. A tenoučké. A jestli bylo Shadow Play iluminátské album, je Fantasy album satanistické. Lesklý obrácený pentagram na přední straně coveru je naživo daleko červenější, no, jak víme, skener nemá rád lesklé věci. A... to je spolu s názvem vlastně jediná věc, kterou na coveru uvidíte. Jo. S tím souviseje, přijde mi mimořádně zvláštní, že nikde v albu nenajdete track list. Jasně, songy jsou tam jen dva, Fantasy a iriwa, ale... disk obsahuje i jejich intrumentální verze a speciální verzi Fantasy s devátou členkou Yubeen, která měla v době Fantasy proma pauzu. Což... kdybych neměla obsah cédéčka nastudovaný z internetu, cítila bych se lehce zmatená.
Design cédéčka je prvoplánově satanistický, jen další obrácený pentagram. Nápadem tedy nepřináší nic převratného, ale vypadá hezky a k náladě alba perfektně pasuje.  
Na photobooku mě nejvíc šokuje, jak kvalitní, pevné má stránky. U alba s tak... no, řekněme to upřímně, levným materiálem coveru, bych čekala, že bude společnost šetřit i na photobooku, ale ne! A to velice cením. V porovnání s Alice in Wonderland (kde je členek taky osm, chápete) vede Fantasy fotek méně, i tak je to ale pořád lepší než Romanticize můžeme se ale tvářit, že je to jenom single album a že mini logicky zasluhuje fotek víc, takže je to vlastně úplně v pořádku. A ono je. Fotky jsou velice půvabné. A hlavně je tu SangA. Jako bruneta. A je hrozivě krásná. Ach. A taky je tu původní leaderová Aini, jo, ale... víte jak. Jediné, co mě mrzí, je, že "panenkovskou" fotku (viz Sanžin gif) tu má každá členka jenom jednu. Jejich černobílé šatičky jsou naprosto úchvatné...
O své lásce k Fantasy jakožto písničce jsem se tu již vypisovala, proto zopakuju pouze to, že k absolutní dokonalosti ten song potřebuje Sanžin hlas. Nic proti 2021 verzi, je skvělá, ale bez Sangy není tajemné kouzlo Fantasy kompletní. 
Závěrem bych Pink Fantasy přála, aby jejich další album vzniklo v tomtéž složení, v jakém skupinu tvoří teď. Ne proto, že bych tuhle sestavu nějak výsostně žrala, jasně že ne, můj potenciální bias je pryč, ale... snad každý singl, který od debutu vydaly, vydaly v jiném složení. A to je neskutečně smutné. Pevné jádro zůstává, fajn, ale to pro přežití v hnusným světě kpopu nestačí.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki