Jak jsem bodla ultimate biasovi kudlu do zad a jiné humorné příhody

(Minho sedí na zemi a trucuje; Eric rozpačitě postává vedle něj.)

MINHO: To není fér. 

ERIC: Ale no tak... víš, že ty jeho kartičky chtěla...

MH: Ne! Chtěla jeho blonďatý z The Nocturne!

E: Ale i ze Stolu. Broskve, chápeš...

(Minho bez varování vyskočí na nohy a vrhne se na kolem procházejícího Nichkhuna.)

MH: JE TO TVOJE VINA!

NICHKHUN: ...?!

MH: Kdybys neměl tu pre-order věc s tužkama, nepotřebovala by Arona a jeho broskve!

NK (zmateně): Tak... promiň?
(Minho Khuna vztekle pustí a kecne zpátky na zem; v té chvíli si všimne Hongbina.)

MH (hystericky): TY!

HONGBIN: Já?

MH: Jo, ty!

HB: Co já?

MH: Seš podlej zrádce!

HB (suše): Pořád vedeš.

MH: Jo, ale kdovíjak dlo – (Hongbin bez zájmu odchází)  LEE HONGBINE, TVOU IGNORACI SI VYPROŠUJU!

Pěkné ráno, milí a drazí!

První ze dvou listopadových kpop článků o nákupech z instagramu je tu! Převážně se jedná o kartičkové záležitosti, a to jak dlouhodobě plánované, tak zcela nahodilé. (Anebo něco mezi tím. 😀) Na závěr si pak popovídáme o mém druhém narozeninovém albu a jeho šílené cestě ze Švýcarska. Držte si klobouky, bude to jízda.

 

 

Shánení 2PM kartiček je traumatizující koníček. Ne tak traumatizující jako lov Shinhwa kartiček, ale... fúú. Můj Must sběratelský plán je jeví den ode dne zoufaleji. Unit Minjun/Taecyeon a Nichkhun/Taecyeon prakticky neexistují a Minjunova albová kartička odjinud než z Asie nebo USA rovněž není k sehnání. O to vděčnější jsem, že alespoň ten jeden pre-order benefit, který za Must Minjuna chci, se mi sehnat podařilo. Od španělské slečny jsem koupila jeho folding card, která... ó, můj bože. 😅 Lidi, ten kontrast v rámci Light verze mě zabíjí. Prostě sexy muž Minjun a prstoví dinosauři. To je tak... pošahaný! Kam se hrabe Andyho dinosauří košile...! Nesourodější kombinaci aby jeden pohledal. Je absolutně vražedná. A já ji miluju. ♥
Velmi "ne mým stylem" jsem se rozhodla, že nerozdělím větší biasovské propriety, a Nichkhunovu i Minjunovu folding card jsem upíchla do jedné dvouokýnkové fólie. Netvrdím, že to tak vydrží, až 2PM vydají další album, ale... taky možná jo. Toto siamské dvojčatování se mi totiž u "honeymoon couple" dosti zamlouvá. 

Jednoho pěkného dne mě zase přepadl pocit "naserte si VIXX, bez Hongbina –" Ah, ne, o tomto pocitu si pokecáme níž. "SMko je banda kreténů, SuJuni jsou zbabělý lemry a já chci MiMiho!" pocit. Počet Zhoumiho kartiček celkově není příliš vysoký, že by se dalo vybírat, se rozhodně říct nedá, ale já si ten den umanula, že na instáči zjistím, či někdo z Evropy náhodou nenabízí některého nealbového Zhoumiho, který v mé skromné kolekci chybí.
Bylo to náročné, bylo to zdlouhavé, ale stálo to za to! Od holadské slečny jsem koupila Miho Season's Greetings kartičku z roku 2015, poslední superjuniorské Season's Greetings, co mělo koule výmluvným "hej, Zhoumi a Henry taky patří k týmu!" ukázat E.L.Fským pipinám prostředníček. Před. Takřka. Sedmi. Lety. To je k pláči. Přijde mi úsměvně ironické, že Zhoumiho kartička zastupuje listopad, měsíc, kdy SuJuni slaví výročí debutu. Původně jsem ji mínila uložit do ochranné fólie s bílou zadní stranou, protože proč vystavovat listopad 2015, že. Avšak! Ta kartička je o něco větší než průměr, tudíž by byla v této fólii příliš narvaná, a to by nevypadalo hezky. A pak... bože, to vyznačený desátý superjuniorský výročí na zadní straně Miho kartičky nemůžu schovávat! Už z principu ne! 😈 

Dost už ale o zadní straně. Důvod, proč jsem si o kartičku napsala deset vteřin poté, co jsem ji uviděla, je, že mi zcela a naprosto učarovala Zhoumiho vysmátá fotka. Je tak moc... zhoumiovská! Nádherná, kouzelná, optimistická – prostě nemá chybu! Spolu s Perfection a usmívajícím se Rewind exemplářem ji řadím do top trojky mých Zhoumiho (dobrý češtin já level 3) nejoblíbenějších kartiček.

Při náhodném prohlížení příspěvků pod hashtagem 'nuestsale' na mě vypadl inzerát irské slečny nabízející tři sety The Table kihno kartiček. Aron, JR, Minhyun. V prvé řadě, šokovalo mě, že je Irsko v EU. Reálně jsem deset minut dumala nad tím, proč slečna z Irska požaduje platbu v eurech. Jo. Ehm. Tolik k mým společenskopolitickozeměpisným znalostem. 😅 Koupi Arona a jeho broskví tím pádem nic nebránilo a – "Moment!" zařval v tu chvíli mozek. "Víš, že je i Minhyun tvůj bias? Zazdilas to, jasně, ale... hele, ta slečna nabízí slevu, když vezmeme všechny tři sety. A to se vyplatí! JRa dáme Nisse, půlku Minhyuna s ním a bude to super!" Velice! Dostala jsem 2Hyun kartičku grátis! 😁

Do sbírky mi tedy přibyli čtyři Aroni (dva z verze 2, jeden z verze 1 a jeden z verze 3) a dva Minhyunové; v hlavní roli broskve a pruhy na střeše. Teda takhle, každá z těch kartiček je krásná, zbožňuju je, ale tyhle dvě jsou vrcholný highlight všeho. Zadní strana kartiček není tak epická jako kupříkladu u DC, je ale rozhodně hezčí než nevýrazný design albových kartiček The Table. Suma sumárum, jsem nadšená. Aronnie opanoval další malou čtyřokýnkovou fólii a Minhyun kihno kartičkami doplnil své L.O.V.E Page polaroidy. Lepší to snad ani být nemůže.

 

Naznala jsem, že filozofie "neoficiální bias nemůže mít stejný počet kartiček jako biasové oficiální, tj. dvě za jedno album" ztratila s koupí druhé kartičky nebiase Briana veškerý smysl. Jasně, mít jakás takás pravidla pro to, co sbírat, nesbírat a kolik toho sbírat, je rozhodně fajn, ale tvářit se, že to dělám proto, aby měla moje sbírka smysl, ehm... Moje sbírka totiž nemůže dávat smysl, dokud se prvním v počtu kartičkových propriet nestane ultimate bias Minho, což... ne, moje sbírka nikdy nezačne dávat smysl. Takže zvysoka kašlu na rozdělení oficiální a neoficiální bias; Chen je ňuňan, má krásný kartičky, a já chci krásný kartičky ňuňana Chena. 

Symbolicky jsem začala u druhé kartičky k jeho prvnímu mini April, and a flower, a koupila něžně půvabnou April verzi. Nebyla jsem vybíravá, obě April verze jsou překrásné, ale vlastně byla, protože tato bílá mě uchvátila o ždibec víc. Hledání to bylo velice vtipné, mimochodem, protože jsem nejprve tak jako zakotvila na italském inzerátu, už silně rozhodnutá slečně napsat. Pak jsem ale očima sjela trochu níž a tam jiný inzerát té stejné kartičky. "Za podívání nic nedám," říkám si. Cena v eurech, což je dobré znamení, a velmi slušná, lepší, než za jakou jsem Chena mínila koupit v rámci přechozího inzerátu. Podívám se tedy na profil inzerentky, abych věděla, odkud by kartička případně putovala, a tam: 🇨🇿 Promarnit takovou příležitost, to bych musela být ale úplně blbá. A tak, přátelé, milý malý Jongdae přicestoval z Prahy. 😄 

https://i.gifer.com/D7ve.gif

Už nějaký ten měsíc (asi osm, ehm) urputně sháním další Myungsooův Memory exemplář. Jenže Myungsooovy Memory kartičky nikdo neprodává, protože jak řekla Nissa: "Kdo by prodával Myungsooovy katičky!" Nikdo. Samozřejmě. Každého sólo Myungsooa si člověk logicky ponechává ve sbírce, vždyť nic krásnější nemá šanci najít. A protože filmnadvd stále ten jeden poslední kus Memory nabízel – vážně si ho vyjma mě nikdo nepořídil?! –, koupila jsem ho. Když není k sehnání samostatná kartička, holt se nedá svítit. Ale pro to druhé album do buducna využití mám! Velice random... ale mám.

Rozbalování bylo o nervy, protože hej, znám svoje štěstí. Hamakový Myungsoo je život, ale já bych raději něco méně rozkošného... Dobrou minutu jsem se kartičku snažila v albu najít, než mi došlo, že je vlastně schovaná v přihrádce s cédéčkem. A tak jsem hrábla dovnitř, povytáhla rožek... světle modrý rožek. "Do háje... Já si nepamatuju, či má hamakový Myungsoo modrý roh!" 😅 No, už je Vám zjevně jasné, že kdybych v tom albu hamakového Myungsooa našla, vůbec se tu o té příhodě nezmiňuju, takže... světle modrý rožek kartičky náleží fešnému, černobílé oděnému Myungsooovi na pobřeží. Jo. Povedlo se. Mám dva kartičkové kusy za jeho první singl! Huhuhůůů! Druhý exemplář, mimochodem, vyhlíží neuvěřitelně dramaticky.

 

 

Slavnostně přísahám, že se nesnažím bojkotovat Minhovo velkolepé vítězství nad Honginem. Skutečně ne. Nebo... minimálně to není můj záměr. O záměrech mého mozku raději pomlčíme. Z Kongovy kolekce větších albových propriet mi však pořád pár kousků zbývá dokoupit, a nemůžu ignorovat příležitost, když se objeví...! 

Slečna z Dánska zveřejnila na instagramu inzerát nabízející spoustu Hongbinů. Stále jsem se nerozhodla, či je skvělý nebo divný pocit uvědomit si, že většinu těch věcí úspěšně vlastním. A mezi tou spoustou věcí byl i v mé sbírce chybějící kontrakt z Chained Up a – ehm, nevím, jaký je oficiální název té věci, ale já bych ji nazvala podezřelou – folding card z prvního repackage mini alba Jekyll. Slečna se na zprávu dlouho neozývala, já se začínala bát, že z koupě nic nebude, nakonec ale všechno krásně vyšlo. Binnie připutoval v růžové obálce se samolepkou mořské panny. 😄

U Jekyll věcičky mě paradoxně deptá, jak moc je překrásná. Ze všech stran. Což je ten problém. Největší pozornost zasluhuje její vnitřní část aka Hongbin ve vaně + autogram, jméno, datum narození a krevní skupina. Divná kombinace, jo, ale VIXX byli vždycky divní. Ta fotka je tak nádherná! Jenže aby byla vidět, je nutné uložit milou folding card do jednookýnkové fólie. Ta je pro ni ale příliš velká, tudíž musí být podložená tvrdým papírem, aby necestovala. Tím pádem není vidět Binova černobílá fotka z přední strany (co je v tomhle případě vzadu), která je taky kurva perfektní...! Ach jo. Její obětování mě těžce rmoutí, ale pro vanu... pro vanu všechno.

K Chained Up kontraktu řeknu asi tolik: ta fotka je děsně cool, ale s Hongbinovým účesem mám těžký love-hate relationship. Je příšernej. Nachází se však na jedné z nejkrásnějších korejských hlav, takže vypadá míň příšerně, než jak příšerný ve skutečnosti je... Vypíchnout ale rozhodně musím to, že v jedné fólii jsou contract a instruction paper neporazitelné vizuální duo.

Čtvrté VIXX mini, Shangri-La, jsem nikdy kupovat neplánovala. Ten song je skvělý a všechno, ale potřeba vlastnit album mě tak nějak... minula. Poděkujme Leovým kalhotám. Částečně. Bojím se jich totiž dodneška. A co si budem, od konce srpna minulého roku mě veškerá chuť na nákupy VIXX alb definitivně přešla. A upřímně, jsem si jistá, že kdyby se Nissa v březnu nerozhodla darovat mi Kratos, tento můj osobní protest by neměnně trval dál. S Kratem v ruce mi však došlo, že zazdíváním starších VIXX alb ničemu nepomůžu, naopak. Zazdíváním starších VIXX alb se připravím o možnost vlastnit víc alb s Hongbinem. V tomto ohledu je tedy můj osobní protest zcela nesmyslný.

Proto jsem se rozhodla, že tomu dám šanci. Že když najdu album, které mě zaujme, zauvažuju o jeho koupi. A přesně to se stalo v září. Vyskočil na mě inzerát švýcarské slečny, která prodávala spoustu VIXX alb i s kartičkami za velmi přijatelné ceny. Mně do očí okamžitě padlo Shangri-La, Birth Stone verze, s Hongbinovou aristokratickou folding card. Vidina dvojitého prince Hongbina (viz dříve zakoupená folding card Birth Flower verze) mě nadchla. A k tomu elegantní album s estetickým photobookem... "Oukej, beru ho. Dám si ho k narozeninám spolu s Fantasy." Sešitový plán byl tedy jasný. Třetího října proběhla platba a den nato album vyrazilo na svou strastiplnou cestu. Švýcarsko, jak mi opožděně došlo, není součástí EU, a zásilka tudíž podléhá celnímu řízení. Na to konto se mi ozvala Česká pošta, a to hned čtvrtého října, že očekávají mou zásilku ze zahraničí, která projde celním řízením, a ať jim doplním informace v elektronickém formuláři, že mě budou zastupovat. Toho večera formulář z kdovíjakého důvodu nefungoval, následující den už ale ano, a tak jsem udělala, co po mně chtěli, a naivně se domnívala, že to bude stačit. Abych nezapomněla, po odeslání mi přišel mail s rekapitulací uvedných údajů – takže je rozhodně dostali – a větou, že až bude clo vyměřeno, napíšou mi, kolik jsem dlužná, a onu částku zaplatím při převzetí zásilky. 

Osmého října dorazila zásilka do ČR. Dvanáctého října mi sledování oznámilo, že se připravuje k celnímu řízení. Tehdy jsem ještě věřila, že album pohodlně stihne přijít do mých narozenin. Přece jenom, mělo pět dní k dobru. No, jenže k celnímu řízení se připravovalo celý týden. Takže buďto je na celnici fronta jak na banány za totáče, nebo je pošta dementní a zapomněla aktualizovat stav zásilky, nebo se vyskytl nějaký problém. A pošta, místo aby mi napsala, co se děje, mlčí. Paráda. Začínala jsem být nervózní. Osmnáctého října se status zásilky změnil na "uložena ve skladu". A já přestávala chápat. Vždyť se měla clít! Proč ji kurva cpou do skladu, kam se zásilky ukládají před celním řízením?! To se jako vážně deset dnů prostě nazdařbůh někde válela, aniž by se s ní reálně cokoli dělo?! A tuto komedii korunoval devatenáctého října update: komunikace s adresátem – nutnost doložit hodnotu zásilky. WTF? Hodnota zásilky byla od slečny prodejkyně jasně uvedená v elektronickém formuláři, a jak jsem zjistila další den, i na celní prohlášce. Lidi, čekala bych, že když se mnou tak nutně potřebují komunikovat, provedou to elektronicky. Přes e-mail. Ale ne. Proč šetřit stromy. Pošleme to doporučeným dopisem! Přišly mi asi čtyři papíry, z toho jeden byla oskenovaná celní prohláška na zásilce, druhý formulář plné moci a zbytek obecné kecy týkající se celního řízení. Žádná konkrétní výzva, co ode mně vlastně chtějí. Tak jsem tedy vyplnila plnou moc, oskenovala ji, poslala na příslušný e-mail a předstírala, že o nějakém dokládání hodnoty zásilky nic nevím. Podle instrukcí, co jsem dostala, bych nic dokládat neměla, zásilka je "dárek" a hodnotu uvedla odesílatelka na celní prohlášce. Na druhou stranu, na stránkách pošty taky píšou, že, cituji, "stačí vyplnit webový formulář a předat nám tak informace o Vaší zásilce (zboží, dárek) nebo nám dejte Plnou moc", ale najednou webový formulář nestačí. No nic. Dostala jsem potvrzení, že e-mail úspěšně dorazil, a že kdyby bylo třeba něco dalšího doložit, ozve se mi konkrétní celní deklarant, který má mou zásilku na starosti. Neozval se nikdo. Tudíž o doložení hodnoty zboží jim zjevně vůbec nešlo. Sedm dní se se zásilkou nic nedělo; a sedmadvacátého října najednou "zásilka převzata do přepravy". Aha? Takže... teď se jako bude clít? Nebo už je proclená a má ji pošta? Ale nikdo mi zatím nenapsal, kolik budu platit... Osmadvacátého října byla zásilka na cestě k dodací poště a zpráva ohledně dlužné sumy pořád žádná. Že bych neplatila vůbec nic? Ale to je blbost, minimálně poplatek za zastupování v celním řízení mi pošta rozhodně započítá... Dvacátý devátý říjen, asi čtvrt na jednu odpoledne, jistá mateřská škola na Moravě. Děcka leží v postýlkách, já strouhám pastelky, prostě běžná páteční popolední rutina. A tu najednou – zvonek! Rodič? Ale kdepak, pošta! Veze mi balík s doplatkem 200,-. Za "služby celní deklarace". Wow. Tomu teda říkám služby. Mnohokrát děkuji za kompletní čtrnáctidenní ignor mojí zásilky a nulovou snahu dát mi předem vědět, kolik budu platit. To by nikdo nepovolaný nedokázal!

Shangri-La každopádně úspěšně a ve zdraví dorazilo. A šokovalo mě! Je to sešitové album, stejně jako 2016 trilogie, předpokládala jsem proto, že bude i stejně velké jako 2016 trilogie. Ale ne, je větší! Je stejně vysoké jako Yesungovo čtvrté mini Beautiful Night. Půvabná papírová... věc, ehm, která se na album vertikálně navléká, mě stojí stejné nervy jako oranžová horizontálně se navlékající věc u Unchanging Orange. Tam je ta papírová páska ale aspoň k něčemu, drží album zavřené. V rámci Shangri-La se jedná čistě o estetickou libůstku.

Celkový design coveru i cédéčka je velice jednoduchý, hádám, že minimálně fanouškovstvo ze západní polokoule nejvíc zaujme název alba v čínských znacích. Musím ale pochválit barvičky, působí na mě takovým... váženým, zemitým dojmem. Photobook je úchvatná záležitost (ano, i s Leovými kalhotami jsem se smířila), miluju tradiční Shangri-La koncept. Lehce rozpačitá jsem však z Kenova úboru, který... no, řeknu to takhle, kraťasy a botasky nejsou úplně věc, kterou čekáte ve photobooku plném outfitů inpirovaných hanboky. 😅 Ale jinak nemám co vytknout. Ani Leovy kalhoty. Fotky jsou čarokrásné. A ty Hongbinovy naprosto dechberoucí.

Album, jak jsem zmínila hned na začátku, bylo prodáváno s Hongbinovou folding card, což byl taky hlavní důvod, proč jsem Shangri-La vůbec kupovala. Oproti "kartičce" z verze Birth Flower je Birth Stone verze povážlivě tmavá: Binův fajný hedvábný outfit, pozadí i zadní strana kartičky. Na určité vznešenosti však produktu skrovnost barev rozhodně neubírá. Folding card přišla otevřená, bez papírové pásky, kterou můžete vidět u Birth Flower verze. Což je trochu škoda, ale co si budem – tu pásku reálně k ničemu nepotřebuju. 😄 Kromě folding card obsahuje album ještě záložku, rovněž odkazující k tomu nebo tomu členovi. Já čuju, že ta moje patří Ravimu, tudíž... jo, fajn záložka do alba. Jako ta Wonpilova v Gravity. 

Než album dorazilo, byla jsem pevně přesvědčená, že si ho nepustím. Ta představa mě upřímně děsila. Pak ale tak koukám na to cédéčko a shledávám, že by asi stálo za pokus zjistit, či funguje, jak má...? A tak jsem je vyposlechla. A... ach jo. Je doslova k pláči, jak skvělé mají VIXX songy, a já věřím, že jestli ještě někdy jako pětičlenná skupina zcombackují, budou stejně skvěle znít i dál... Bohužel si však momentálně neumím představit, že bych jakoukoli jejich budoucí skupinovou aktivitu dokázala podporovat.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki