Prosincové unikáty, vánoční i nevánoční

Hezký podvečer, milí a drazí.

Předně mi dovolte popřát Vám krásné svátky. Snad jste si Vánoce užili co možná nejpohodověji. 🎄

V dnešním článku se na zoubek podíváme jak vánočním dárkům – kdo by to byl čekal! –, tak i duu nevánočních položek. Prostě všemu, co se mi za prosinec v kpopové sbírce urodilo. Alba, kartičky photoboočky... A že pár těch kousků je vskutku unikátních.

Jak jsem zmínila výše, kartičkové nákupy proběhly pouze dva (šokující, já vím) a oba mají souvislost s Pink Fantasy. Ta skupina začíná být random ryze tím, že už vůbec random není, ehm... Ah, kecám, je! Je to jediná skupina, kde nemám biase. Uf. Což byl vlastně důvod, proč jsem zakoupila první prosincovou kartičku. Napadlo mě totiž, že jakožto nebiasová skupina pro mě PF představuje ideálního kandidáta pro konceptovou OT8 stranu. V aktuálním složení žádnou členku výrazně neupřednostňuju, nemám potřebu vlastnit od té anebo oné více než jednu kartičku za album... A protože hábitové Alice in Wonderland kartičky jsou vizuální skvost, masochisticky jsem se rozhodla, že se je pokusím kompletně sesbírat. Jo. Haha. Už teď toho lituju. 😅 Pravda totiž je, že dvě členky prakticky neexistují a tři další se tak jako občas vyskytnou někde na druhém konci světa. Ale hej, když se mi povedlo ulovit Unchanging Touch Erika...! 

Trpělivost. Trpělivost přináší růže. A občas i neexistující kartičky.

Povedlo se mi každopádně pořídit hábitovou kartičku členky, jež se v inzerátech vyskytuje vcelku hojně, a to Miku; jedna ze dvou nejnovějších japonských slečen. Sehnala jsem ji od téže rakouské osoby, od níž jsem nedávno koupila K*Bang Hongbina. Opět levně, opět rychle, opět kvalitně. A milá Miku je nesmírně půvabná a rozkošná a... hábitové kartičky jsou prostě naprosto boží! Teď už jenom sehnat těch pět dalších a OT8 kolekce bude úúúžasně v cajku. 😁

Šťastnou náhodou se mi včas povedlo narazit na evropský instagramový inzerát nabízející podepsané Fantasy kartičky. Sanžina. Fantasy. Kartička. Ta, kterou jsem nevěřila, že vůbec kdy seženu. A podepsaná k tomu! Ne, že by nestačila i ta úplně obyčejná, na druhou stranu ale... Fantasy je moje srdcová záležitost, což znamená, že Sanžina kartička z tohoto alba jistou unikátnost rozhodně zasluhuje. Sečteno podtrženo, takovou šanci jsem nemohla ignorovat.

Podívala jsem se tedy na profil slečny prodejkyně, abych věděla, odkud přesně je – a spadla mi brada. Slovensko! V československých končinách žije někdo, kdo zná Pink Fantasy! Neuvěřitelné! Nu, a tak jsem slečně napsala, navrhla jsem částku, kterou bych za Sangu zaplatila, slečna souhlasila, já poslala peníze a bylo to. Fantasy SangA byla moje!💙

Přátelé, kamarádi, jsem z ní u vytržení. Je tak krásná...! Miluju koncept Fantasy, má pro mě nedocenitelné kouzlo. A Sanžin autogram je děsně cool záležitost, cením si toho, že jej konečně oficiálně vlastním. Líbí se mi, nesmírně. 

Ačkoli je už kartička deset dní doma, bezpečně uložená v šanonu, neopouští mě občasné nutkání "musím-se-o-tom-znova-přesvědčit-na-vlastní-oči!" Fantasy SangA a Unchanging Touch Eric jsou bezkonkurenčně ty nejvzácnější kartičky, jaké se mi tento rok podařilo sehnat. 

 

 

Kterému albu letos připadne epiteton "moje vánoční", jsem nekalkulovala půl roku dopředu jako v jiných letech, nápady jsem prostě nechala volně plynout a spoléhala se, že až to album uvidím, bude jasno. A přesně tak se i stalo. Projížděla jsem ebay a narazila na prodejce z Belgie, který nabízel limitované verze japonského alba "toho korejsky nejlepšího" (ironie, já vím) od VIXX jménem Darkest Angels. Unboxing tohoto alba jsem už kdysi dávno viděla, a pamatuju se, jak jsem óchala nad jeho efektností. Toužila jsem po něm už tenkrát, ale protože limitovaná edice – a japonského alba k tomu! –, jeho cena byla hrůzostrašná a mně bylo líto dávat za něj tolik peněz. Ano, tehdá mi to líto bylo. Jenže tehdá ještě byla situace s VIXX sluníčková, všichni byli šťastní a kamarádští, Hongbin byl stále idol a já žila v domnění, že Starlight jsou inteligentní fandom. Ach, ta naivita mládi...

Pravda je, že mé bezprostřední nadšení: "Jé, cover s Hongbinem, to musím mít!" vystřídalo mrzuté: "Ale když ono se to album neprodává s jeho kartičkou... A já chci jeho kartičku. Ne Leovu!" A inzerát jsem zavřela. Do druhého dne se mi to ale v hlavě rozleželo, a naznala jsem, že takhle to vlastně bude ideální. Binovy kartičky dělím na albové a nealbové, a albová fólie je kompletní. Japonská albová kartička by znamenala stranu novou, a já pochybuju, že Hongbin vede dalších osm japonských kartiček, které by ji dokázaly zaplnit. A mě by to neskutečně štvalo. 😅 Zato u Lea žádné takové "omezení" nevedu, v kartičkové fólii místo má a hlavně – ač na to poslední rok, skoro dva intenzivně zapomínám, i on je můj bias. Hongbinovu aronismu se sice nemůže rovnat, to je boj s větrnými mlýny, minimálně špetku pozornosti však ode mě už z pricipu zasluhuje. 

A tak se šlo nakupovat! Obrazně řečeno, protože jsem nikam nešla, jasně... Cesta trvala albu o něco déle, než bych od belgické zásilky očekávala, stěžovat si ale rozhodně nemůžu, protože dorazila ve zdraví a s dostatečným předstihem. 

Darkest Angels je maličké album velikosti jewel casu, jewel case jako takový to ale není; tvoří ho digipack a photobook, které pohromadě drží průhledný plastový přebal. Digipack, který schovává velmi jednoduše nadesignované cédéčko a dévédéčko, je zároveň i hlavní cover, na něm se nachází fotka vybraného člena. V mém případě Hongbina. Nádherného, úžasného, kouzelného... prostě album, co si každý člověk nutně potřebuje vystavit. Kdo tvrdí, že ne, lže sám sobě. Když se digipack otevře, jakože úplně "dokořán", rázem máte výhled na Konga do půli stehen, což je fakt cool. 😁 A aby toho vizuálního rozmazlování náhodou nebylo málo, můžete ho vidět i uvnitř digipacku, pod cédéčkem. Pod dévédéčkem se pak skromně skví jeho jméno. Co se tracklistu týče, pohybujeme se od debutu po Eternity éru, a vize správného compilation alba se drží i photobook. Spousta VIXX fotek ze spousty různých ér. Což je super sentimentální nápad, který neskutečně chválím.
Leova půvabná emo (velice! 😏) kartička má info/bio zadní stranu. Stejně jako Binův časopisový exemplář. Náhoda? Nemyslím si! Je to vlastně úplně optimální kombinace: Hongbin o sobě podává základní informace v němčině, Taekwoon pro změnu v japonštině.

 

Obsah rozkošné tučňáčí krabice, kterou mi zaslala Nissa, si projdeme hezky postupně, od toho nejmíň kpopového po ten největší kpopový skvost.

Dostala jsem kaktusy. 🌵 Dva umně vyvedené umělé kaktusy. Jelikož jsem přesně ten člověk, kterému když dáte na starost kytku, zákonnitě nevyvázne živá, vyřešila Nissa nutnost životní filozofie "každý člověk potřebuje svůj kaktus!" s elegantní grácií. Pro dobro všech kaktusů. 😄

○○○

Dostala jsem pandu! 🐼 Polštář lomeno plyšáka. Ňuňavého, huňatého a úžasně měkoučkého! Naneštěstí je natolik obří, že nemá šanci vlézt se do regálu k ostatním pandím kolegům, ale to vůbec nevadí. Přes den bude obývat postel a noc bude trávit na skeneru. Nejspíš. Nu, nikoho nepřekvapí, že jsem ji pojmenovala Jun. K. 

○○○

Dostala jsem tašku se Shinhwa logem! 🍊 Nebo jak by řekl bratr: s německou orlicí. Bílou, plátěnou a boha mýho, je naprosto geniální! Už teď je mi jasný, že budu mít krizi, či ji nosit ven, protože samozřejmě chci nosit Shinhwa tašku(!), nebo ji paranoidně zanechám pověšenou v pokoji, protože co kdyby se jí venku náhodou něco stalo...! Ale jinak jsem v pořádku. Fakt.

○○○

Dostala jsem další Aronnieho Romanticize photoboočky! 💖 Nissa to s rolí mého dealera vzala opravdu z gruntu a objednala je až z Austrálie. A měla stejně "úžasnou" zkušenost s celnicí jako já, ne-li horší. Ehm. Vůbec se za to necítím zodpovědná, ne. 😅 

Verze 1 a 2, For Good a To Be Free. Jedna krásnější než druhá (pořád ale vede This Moment, ver. 3, to jen tak mimo záznam). Reálně zvažuju, jestli jsem od doby, kdy jsem dostala první photobooček, tj. v létě, otevřela hlavní photobook... hádám, že ne. No nic. Momentálně mám tedy čtyři kusy a chybí mi ten poslední, verze 5 New Romancer. A protože vlastním zlatou verzi svého alba, For Good, rozhodla jsem se v albové NU'EST sekci vyměnit Renův personal photobook – který jsem už beztak nabídla k prodeji – za ty Aronovy; For Good verzi jako nutný highlight.
Teď, se třemi photoboočky uvnitř navíc, můžu prohlásit, že co se šířky týče, je Romanticize papírová skládačka konečně vcelku pevná. Stále štěrchá jako kinder vejce a stále mám chuť pověsit někoho z Pledisu/Hybe za koule do průvanu, už se jí ale aspoň nebojím dotknout. Úspěch! Titul "největší vizuální albové zklamání roku 2021" každopádně tomuto počinu nikdo neodpáře. Minimálně v mých očích ne.

A dostala jsem album! 💿 Zabalené ve speciálním fancy Frozen papíru. S poznámkou, že je mi doporučeno dýchat. V tu chvíli vypadala má vnitřní konverzace asi takhle:

já: "KANGTA!" 

mozek: "Blbost."

já: "Ale –!"

mozek: "Kangtova alba už minimálně deset let takřka neexistují, kde by ho sehnala?" 

já: "No jo, to je pravda..."

A tak jsem roztrhla papír, přesvědčená, že mám určitě zhluboka dýchat kvůli někomu jinému (kvůli komu ale? leda by Eric vydal album a já o tom nevěla), a ze záplavy Elsy, Anny a jejich klonů jsem na světlo boží vytáhla *nádech, výdech* PERSONU! Kangtovo třetí album, které jsem se během let pokoušela už nesčetněkrát sehnat, a vždycky to skončilo fiaskem. _ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ_!!!

Bez přehánění jsem pět minut seděla na zemi, v jedné ruce pandu, ve druhé album a fňukala jsem jako malej spratek. 

Archivnější než tento poklad je v mojí kolekci už jen My Choice od Shinhwy. Rok 2005, vážení! Aka doba, kdy se Kangta ještě snažil tvářit jako muž s velkým M, a nebyl ta okatě nejkrásnější princezna pod sluncem, která strčí do kapsy každou slečnu. ✨ Jó, to byly časy...! 

Jakožto album z roku 2005 není Persona překvapivě jewel case, ale digipack. Velikostně totožný s Boys' Record od VIXX. Ano, hádáte správně, ta alba trůní v regálu hned vedle sebe.  Vizuální koncept Persony by z fleku zapadl k sexy do půl těla odhaleným počátkům 2PM. Které, jak víte, sice nejsou právě můj šálek čaje, no, Kangtův sexy do půl těla odhalený počin je fascinující už jen proto, že s jeho dnešní (až deset let zpátky) image si něco takového absolutně nedokážu představit... a přesto to tehdy fungovalo. A já uznávám, že to fungovalo na jedničku. Druhý fascinující bod je bronzová barva Kangtovy kůže. Wow! V roce 2005 zjevně frčelo opálení i v "čím bělejší, tím lepší!" Jižní Koreji. 

Album vede photobook, který by v poměru k dnešním albům kvantitou fotek sice neobstál (ovšem když přihlédnu k tomu hovnu v Romanticize...), když si ale uvědomíte, že v ruce držíte album z roku 2005, velmi, velmi, velice chápete, že je vlastně bohatý víc než dost. Jedenáct fotek ve photobooku, pak jedna na jeho samém začátku, která přechází až k cédéčku (pod kterým se Vám skýtá pohled na jedno sexy bronzové rameno), a dvě fotky na coveru. Úvodní coverová fotka je totožná s fotkou na cédéčku, tudíž duplikát nepočítám. Ale je to super fotka. Nesmírně super... 😏 Ah, z hlediska vědy a výzkumu, samozřejmě, styďte se, jestli jste mysleli na cokoli jiného! 

Co se písniček týče, nabízí třetí album přesně to, co jsem od něj neskromně očekávala – kvalitní celek, který se krásně poslouchá. Skoro polovinu songů znám už z kompilace Kangta & Best, nad Personou mi ale dovolte si ještě naposledy tematicky zafangirlit: zbožňuju ji! Vrcholně, absolutně a neskutečně moc. Člověk nepotřebuje umět korejsky, ne, nepotřebuje ani znát anglický překlad, a přitom slyší, kolik bolesti z té písničky prýští. Třešničkou na dortu je pak Kangtův plačtivý zpěv, který mi způsobuje husinu doslova na počkání. 

 

Díky Ti, nejdražší moje! Děkuji mnohokrát, a i to je málo! 🧡

...pac a pusu, Vaše Nagasaki