Album tu a kartička tam, pohlednice kam se podívám!

MINHO (zadumaně): Viděl vlastně někdo z vás někdy Sangu?
ZHOUMI: Ne.
SOOYOUNG: Jasně, že ne! (protočí oči) SangA byla rituálně obětována. SuA tvrdí, že členkami její bývalé skupiny, no, já myslím, že ju obětovala SuA, protože chudák SangA měla stejný iniciály.
MH: Obětovala Sangu kvůli iniciálám?!
SY: Já bych Siyeon taky obětovala, kdyby si začala moc vyskakovat.
ZM: ...
MH: Ale... jestli SangA nežije, proč ji má ona v bias listu?
SY: Vím já? Asi že je úplně blbá.
MH: Á, pravda, však má v bias listu Aro –
(nedořekne, protože v tu chvíli ho odnikud se zjevivší Soobin kopne do zad a Minho padne k zemi)
SOOBIN (se zářivým úsměvem shlédne na Arona): Takhle, hyung?
ARON (nadšeně zatleská): Šikulka! A když mi ho teď pomůžeš zakopat....!
(o kus dál stojí Hongbin a Myungsoo a zaraženě tu bizarní situaci sledují)
HONGBIN (ohromeně): Aron nám ukradl dítě.
MYUNGSOO: My nemáme dítě, Hongbine.
HB: Chystá se ho zneužít k trestnému činu!
MS: Tak ať.
HB: Hyung! Zavřou nás, že jsme zanedbali své rodičovské povinnosti!
MS (rozčileně): My ale nemáme žádné –!
ZM (hystericky): Vaše dítě se chystá zaživa pohřbít ultimate biase!
MS: ...
HB: Vždyť to říkám!

Krásné ráno, milí a drazí.

Máme tu prázdniny (ačkoli má ctěná maličkost je mentálně stále zaseknutá v polovině června) a já se je tak nějak bezděčně rozhodla pojmout velmi kpopově. Ne, že bych to plánovala, kdyby ano, nevyjde to, prostě se stalo. Však to znáte. Biasové se neptají.
Červencové žvásty jsem proto prozíravě rozdělila do dvou blogových příspěvků. Víte, kartičkově by se to možná ještě dalo skousnout, ale machrovat v jednom článku se čtyřmi alby? To už by bylo trochu moc.

Hledání Changminových kartiček nepatří k mým oblíbeným instagramovým kratochvílím, jelikož pokaždé skončím akorát frustrovaná, jak málo jich lidé prodávají. Není to sice tak špatné, jako když se jednou za čas ponořím do marného honu na Myungsooa... přesto se tyto masochistické pokusy snažím co možná nejvíc omezovat. Abych netrápila svoje labilní nervy.
Občas ale nutkavá potřeba "třeba nějakýho Changmina seženu, no tak, musím ty inzeráty zkontrolovat!" přijde a nedá se jí vzdorovat. Avšak tentokrát mě čekal příjemný šok, tentokrát na mě vyskočil inzerát se dvěma Maxovými kartičkami ze třetí světové SMTOWN tour. Z Francie! Wow! Vídala jsem je na ebayi u jedné americké prodejkyně (v době, kdy jsem o sbírání Changmina ještě ani neuvažovala), a jejich cena byla... no, dosti vysoká. Ale tady francouzská slečna nabízela jednu za dvě eura. Dvě eura! No neber to! ✨
Jsem celá rozněžnělá z toho, jak mladinký tu Changmin je. Vyhlíží tak slušňácky (žádný drogy jako během Catch Me éry, nene!) a rozkošně! A vede fakt fešný žlutý svetr, co nádherně pasuje k pastelové barevnosti kartičky. 💛 To zadní strana je velmi, velmi šedá, zato kouzelně nápaditá co se designu týče. Kartičky jsou to papírovější, než bývá běžně zvykem. Což je úplně debilní popis, jo, ale na lepší se nezmůžu. A jsou obrovské. Do devítiokýnkové fólie pasují na chlup přesně. Tak jako I AM kartičky. A moje ochranné japonské fólie – jakože sleeves – jsou na ně moc malé. Naštěstí jsem mezi fóliemi, ve kterých mi přicházejí zakoupené kartičky, našla dvě akurátní. A při jejich oblékání – protože jsem levá jak ta šavle – se mi zadařilo lehce zohnout "půltělového" Maxe. 😅 Jo. Ehm. Naštěstí to neskončilo žádnou tragédií, poškození není na první pohled vůbec patrné. Díkybohu.

A u Changmina ještě zůstaneme. Ulovila jsem řádnou mňamku!
V prosinci loňského roku vydal Changmin druhé japonské mini album Human. Pokud jste neslyšeli jeho titulní song a neviděli geniální postapokalyptické sci-fi MV, nechápu, co děláte se svým životem. Zamyslete se nad sebou. Důkladně se zamyslete.
Samozřejmě jsem toto album velice chtěla. Miluju Changminovy hudební počiny. A vlastním přece jeho první japonské mini, takže by bylo dosti trapné ignorovat to druhé... zvlášť když je naprosto stejně kvalitní a pozoruhodné. A drahé. 

Kurevsky drahé. 😅
Původní plán byl vzít ho z Japonska. Logicky. Jenže pak jsem na ebayi našla inzerát slečny z Irska. Cenově bych si nepohoršila, spíš naopak, album navíc obsahovalo i pohlednice a další oficiální produkty. Úžasné! A tak jsem si ten inzerát uložila. A půl roku (fakt; že mi ho nikdo nevyfoukl, pokládám za děsivé štěstí) se odhodlávala dát za Human onu nekřesťanskou sumu.
V červnu nákup konečně proběhl. Pokud můžeme věřit ebayovým feedbackům (nemůžeme, lidi na psaní feedbacků s oblibou serou; jako prodejce mluvím z vlastní zkušenosti), byla jsem slečnin první zákazník. Vůbec to však nebylo znát, jednala naprosto profesionálně. Informovala mě o každém kroku, který předcházel samotnému odeslání, a ani to zbytečně neprodlužovala. Kolem a kolem, album mě stálo majlant, přístup slečny prodejkyně byl však dokonale odpovídající.
Koupila jsem limitovanou photobook verzi, nádherně modré album s dvojitým dramatickým Changminem, které svým packagingem připomíná Brianovo Eternal. Je obří a vyhlíží křehce, ale ne tak křehce, abych z toho měla noční můry (ano, Muse, dívám se na tebe). Velikostně Human takřka odpovídá Changminovu prvnímu japonskému mini, Close To You. A nemá sice tak fajnový pevný přebal, zato má fajnový papírovolátkový vak. Jasně, věděla jsem, že má s albem něco takového přijít, žila jsem ale v domnění, že se jedná o něco... vedlejšího. Obal na drobnosti. Chápete. Nečekala jsem, že dostanu vak na album. Takže když jsem z obálky vytáhla monstrózní šedivou věc s Maxovou fotkou na přední straně... byla jsem v šoku. 😄

Jak můžete vidět, vak v oficiálním albovém seznamu oskenovaný nemám, a to z jednoho prostého důvodu: nevleze se mi do skeneru. 😅 Což mě lehce mrzí, ale to je vše. Hlavní je přece jenom album jako album. Vak dokážu oželet. V polici v něm ale mám Human schované, to zase jo.
Photobook se nese v elegantním, komorním duchu, atmosférou mi velmi připomíná photobook Close To You. To jest je nádherný a kvalitní. V ničem si nezadá s designově nejzdařilejšími korejskými alby. Vzhled cédéčka je docela prostý, líbí se mi ten modrý detail v jeho středu. Odstín, v jakém se celé album nese, je naprosto kouzelný.
V době vydání jsem se vyjma titulní songu o žádnou jinou písničku nezajímala. Což u mě není nic divného. V drtivé většině případů čekám, až ke mně album fyzicky připutuje a teprve potom si jej vyslechnu. Když jsem se během prohlížení photobooku dostala k lyrics části, spadla mi brada. Album vede šest songů, z toho tři jsou kompletně v angličtině. TO JE TAK HUSTÝ! Teda ne, že bych nebyla stejně nadšená, kdyby byly všechny dle očekávání v japonštině... Byla. Miluju japonštinu. Z japonské trojice doporučuju titulní Human, z té anglické Don't Let Me Down.
Jak jsem již zmiňovala, s albem dorazilo i šest krásných pohlednic, fotka a... tři maličké fotky. Dalo by se říct čtvercové kartičky, nato jsou ale málo pevné a jejich zadní strany prakticky neexistují, takže... zůstaneme u mini fotek. Které jsem uložila do folií s bílým zadkem a dovyplnila jimi Maxovu devítiokýnkovou stranu. Nadchlo mě to víc, než bych se bývala nadála... V rámci jeho sólo kolekce u mě momentálně převládají pohlednice, mimochodem. Je to naprosto šílené, ale je tomu skutečně tak. Jsem hotová pohlednicová královna!

Sběr NU'ESTů tentokrát nebyl tak akční jako posledně, kdy zabrali takřka polovinu článku... na důležitosti jim to ale nikterak neubírá. Spíš naopak. Povedlo se mi totiž sehnat jeden prakticky neexistující kus!
Moje umanuté dennodenní stalkování NU'EST inzerátů se povětšinou jeví jako naprostá ztráta času. Zpravidla narážím na kartičky, které už mám, nebo na ty, o které nemám zájem. Jednou se to ale musí zlomit. Už z principu. A pak konečně ulovím Romanticize MinRona z verze 2, kupříkladu.
Když jsem ten americký inzerát uviděla, nevěřila jsem svému štěstí. Tak moc, že jsem začala preventivně pochybovat. Čekajíc na slečninu odpověď, předem jsem se připravovala na zamítavou reakci a omluvu, že už MinRona prodala někomu jinému. Je to svým podivným způsobem unikátní kus a ten inzerát byl víc než dvanáct hodin starý... Slečna mě však promptně ujistila, že dvojkového MinRona stále má, je naprosto a dokonale dostupný a já si jej můžu bez problému koupit.
Váhání nebylo na pořadu dne.
Dosti cynicky se ujebávám nad tím, jak teď, kdykoli koupím nějakou NU'EST kartičku, jsou z toho prodejci celí rozněžnělí a hrozně mi děkují, že podporuju NU'ESTy. Jako jo, je to strašně pěkný... ale taky absolutně bezpředmětný. Však ta skupina je po smrti, víme? 😅
Na každý pád, mám fešáckého, koženě džínového MinRona. Trvalo to věčnost (no, ne takovou jako schrastit Unchanging Touch Erika, pravda...), ale mám ho! A k zfinalizování mojí OTP kolekce zbývá vypátrat už jen verzi 4. Totálně neexistující verzi 4. Haha...!

Když jsem si velkolepě (boha, to byla akce...) pořídila Kangtovu a Changminovu kartičku z SM verze zimního SMCU alba, možná Vás napadlo: "No ale kde máš Minha?!" Sháněla jsem ho, věřte mi. Sice nijak prioritně, ale sháněla. Bylo mi fuk, jestli koupím SHINee, nebo SM verzi, jelikož Minho je jako Kangta – fotí dvojčecí selfíčka. Takže dokud člověk ty kartičky nemá vedle sebe, nepozná mezi nimi rozdíl. Kdykoli už jsem ale padla na WTS inzerát, lidi za Minha chtěli neskutečný prachy. Jako sorry, kotě, miluju tě a všechno, ale třicet dolarů za tebe nedám. A patnáct euro bez poštovného taky ne. To je prostě příliš. 
V červnu jsem pak konečně narazila na inzerát, o jehož podmínkách se dalo reálně uvažovat. SMCU Minho za osm euro. Ze Španělska. "To by rozhodně šlo!" nadchla jsem se a s velkými nadějemi slečně prodejkyni napsala. Nikdy nemějte velké naději, děti. Jenže to by tak hrálo, aby mě aspoň jednou za měsíc někdo profesionálně neodignoroval, že jo!
Pustila jsem se tedy do nového pátrání. A překvapivě jsem se SHINee inzeráty nemusela probírat nijak dlouho; čekal na mě mezi nejnovějšími. Minho z Německa za jedenáct euro. Se vším všudy. Jasně, finančně to mohlo být i lepší... na druhou stranu, po započítání poštovného by mě i ta super španělská nabídka vyšla plus minus stejně jako tady kartička od sousedů, takže... Obchodování s německou slečnou započalo.
Byl to ode mě tak trochu risk, slečna byla v prodej/výměna sféře takřka absolutní nováček, rozhodně se nejednalo o zaběhnutou prodejkyni, u níž bych měla devadesátiprocentní jistotu, že jedná férově a neodrbe mě. Dala jsem ale na instinkt, který mě nabádal, že slečně i přes minimum "proofs" můžu věřit. A dobře jsem udělala. Nezklamaly mě. Ani instinkt, ani slečna.
A tak, po více než půl roce od vydání, mám konečně SMCU Express kartičku svého ultimate biase. Podle slečny prodejkyně je to SHINee verze. Já osobně nemám nejmenší tušení. 😅 Ale co je mi po verzi, hlavní je, že je na ní dokonale vizuální Minho ve svém velice ošklivém hnědém saku (nebo co to je) a má na krku korálky. Spoustu korálek... Byly korálky na mužích nějaký trend přelomu 2021/2022? Nejdřív Minho, pak Aron... Náhoda? Nemyslím si.
Oh, a rozhodně nesmím zapomenout na jednoduchou krásu, jíž oplývá zadní strana kartičky! Její barvička je absolutně dokonalá! 💚

Vím, co jsem prohlašovala posledně. Že je Soobin moc předraženej a já ho nebudu sbírat. Nebo teda budu – protože když člověk hledá pořádně, dá se chlapec najít i za přijatelné částky – ale nebudu to přehánět. *velice afektovaný smích* Já jsem tak špatná lhářka...
Na mou obranu, začala jsem zlehka. Za což víc než neexistující šetřivost může moje nezdravá fascinace ID exempláři, ehm. A ačkoli nejsem ten největší fanda transparentních kartiček (transparentní kartičky jsou zlo), když jsem uviděla tu Soobinovu ze třetího mini alba Blue Hour, zamilovala jsem se. 
Kartičku jsem koupila z Itálie a pevně doufám, že v otázce "dobré péče o Soobina", slečnu prodejkyni nezklamu.
Ikoničnost Soobinovy modré hlavy je věčná, absolutní a nepopiratelná. Ano, čtete správně: uznávám, že modrovlasý Soobin je (o krapítek!) ikoničtější než modrovlasý Hongbin... ale to jen proto, že Hongbinova osudová barva je růžová. Nic nemůže vizuálně trumfnout Boys' Record éru. Fotka na ID kartičce je maličká, ani to minimum prostoru, jaké je jí věnováno, však nedokáže potlačit její pohádkovou úchvatnost. (A možná proto je tak malá. Kdyby měla klasickou velikost, kosila by fanynky ve velkém!) Dovolte mi, mimochodem, vypíchnout tu fancy řetízkovou korunku/čelenku/cokoli-to-je, co to má Soobin na hlavě. Vyhlíží naprosto neefektivně, zato neskutečně efektně!
○○○
Výběr druhé albové kartičky byl... chaotický. Až nemile moc. 😅 Původně jsem chtěla koupit jiný exemplář, naneštěstí je to Soobin, kterého chtějí úplně všichni, a podle toho to s jeho dostupností taky vypadá. Takže jsem přeorganizovala plány a soustředila se na feťáckou kartičku z druhého alba Freeze. Ignorovat Nagasakiovou je však pro instagramové prodejce báječná kratochvíle, a tak sešlo i z tohoto nápadu. (Teda nakonec jsem tu kartičku sehnala... ale od úplně jiné slečny.) V tu chvíli tak byly oba mé sběratelské plány zhaceny a já se cítila ztracená. "Co teď? Mám čekat? Mám hledat jinde? Nebo mám hledat úplně jinou kartičku...?" Nakonec jsem se rozhodla pro poslední možnost. Nazdařbůh jsem prohlížela TXT inzeráty a se zatajeným dechem čekala, kdy mě nějaký soobinovský kus správně zaujme.
Nu, a pak jsem spatřila jeho. Rozkošného mimoně Soobina se zelenou hučkou na hlavě. *chvíle hrobového ticha* Respektive Soobina, jehož stín nám ochotně demonstruje, jak se fotí selfie. Jo. Ehm... Zelená hučka je boží a Soobin absolutně k sežrání, ale bez mučení přiznávám, že jsem se na tu kartičku zaměřila primárně kvůli vtipně rušivému stínu. 😃 Ignorace ze strany slečny prodejkyně jsem v tomto případě byla naštěstí ušetřena, a tak se mohl skejťák Soobin z druhého repackage alba Fight or Escape pokojně vypravit z Německa do ČR.
Stín byl sice prvotní impulz, avšak Soobinův zdejší půvab definitivně rozhodl, že tento konkrétní kus nutně potřebuju. Ta kartička je na kpopové poměry až povážlivě obyčejná, neohání se žádnou okázalostí... a přesto se její krása nedá přehlédnout. Úžasné! Zadní strana není něco, z čeho bych sedla na prdel, oceňuju ale, že svým designem koresponduje s designem alba. To je velice cool.
A když jsme u toho alba... očekávám, že až (SPOILER!) Fight or Escape koupím, najdu v něm přesně tuhle kartičku, protože tak moje štěstí/zákon schválnosti samozřejmě funguje. 😅
 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki