Jak se omladina s historickými vykopávkami družila

MYUNGSOO (posadí se naproti Soobinovi): Trochu si popovídáme o místních pravidlech poklidného přežití, co ty na to?
(Soobin mlčky přikývne)
MS: Je to jednoduché. Stačí nepokoušet se nikoho odkrouhnout. A s tím souviseje, nepohřbívat nikoho zaživa.
HONGBIN (šeptem): Vždycky se ujisti, že už je fakt tuhej –
MS: Hongbine!
HB: Nic jsem neřekl.
MS: A co je hlavní, nikdy, nikdy neposlouchej Arona.
SOOBIN: Ale... (svraští čelo) nenaštvu tím Minhyuna?
MS: S tím si nelam hlavu.
HB: Minhyun má v tomhle bias listu asi takový vliv jako moji bývalí kolegové. (psychopaticky se zachechtá) Vůbec žádný!
(ze sekce "biasové 6 až 10" se ozve Leovo bolestné zaúpění)
MS: Závěrem tedy –
(zarazí se, protože si uvědomí, že vedle něj kdosi stojí; tázavě zvedne k neznámému chlapci hlavu)
MS: A ty jsi kdo?
SB (rozzáří se): To je Beomgyu!
(Myungsoo a Hongbin na Soobinova kolegu pár vteřin zmateně zírají)
HB: A co tu dělá?
SB: Obhlíží terén.
HB: Proč?
SB: Jen tak.
MS (znepokojeně): Nechystá se propašovat do bias listu, že ne?
SUNGJIN (náhodou prochází kolem): Klid. Beomgyu je jako Brian.
HB: Aha. (zamyslí se) Tak to má rozhodně lepší životní podmínky než Taekwoon...
(Leo v předsmrtné křeči zachroptí podruhé)

Hezké odpoledne, milí a drazí.

Hlásím se Vám s dalšími červencovými úlovky. A to značně různorodými, co se věku a rozměrů týče... Ano, to je informace, bez které byste se rozhodně neobešli, ehm. Takhle na úvod tu ale mám i zprávu, která Vás dozajista šokuje. Jste připravení? Ne, fakt, radši si sedněte, je to na panáka. Není tu totiž Aron! Dokonce ani poloviční! Hrůza! Hanba mi! Nepochybuju však, že minimálně jeden bias má z této fantasmagorické skutečnosti druhé Vánoce...
(Christmas in July? Kangto, tys to loni čul?!)
Provedla jsem přestavbu mých šanonů, mimochodem. Znepokojeně jsem si povšimla, že tři šanony mi pomalu ale jistě přestávají stačit. Fólie s kartičkami v nich byly namačkané jak sardinky... a já nejsem zrovna rybí typ.
Nu, plánovala jsem pořídit úplně nové kvarteto, nakonec to ale – jak už to tak bývá – dopadlo docela jinak. Zachovala jsem oranžový a petrojelový šanon, k nim koupila dva nové, meruňkový a zářivě zelený, a červený šanon jsem vyřadila (respektive v něm zůstaly pouze věci určené k prodeji). Nynější rozdělení tedy vypadá následovně:  
V oranžovém šanonu sídlí Shinhwa, Kangta a NU'EST; ironické je, že momentálně jedinému stoprocentně živému exempláři této skvadry není radno jeho vitalitu příliš věřit. 😅 Petrolejový šanon jsem pojala jako "dívčí", a tím pádem je domovem Dreamcatcher, Brown Eyed Girls, Girls' Generation a Pink Fantasy. V meruňkovém šanonu se zabydleli Day6, VIXX a TXT aka velmi x-ková společnost... což nebyl záměr, ale tvařme se, že jo. A do šanonu zeleného byli přestěhováni sólisté, jejichž skupiny až tak nežeru, 2PM, SHINee a Super Junior (M + K.R.Y).
Z barevného spektra, v jakém se čtveřice šanonů nese, jsem absolutně nadšená. Nepochybovala jsem, že oranžovozelené kombo bude fajn, výsledek však předčil má očekávání. Hlavní úkoly – rozdělit dvě největší sekce, tj. DC a NU'EST, a najít příhodné místo pro TXT – byly úspěšně splněny, v momentálním rozložení není ani šikana na pořadu dne... Jak mírumilovná kolekce!
...

Až podezřele mírumilovná.

To jsem tak jednou s jasnou vizí (neptejte se, co mě osvítilo...) otevřela ebay, do vyhledávání napsala "dreamcatcher photocard" a jala se zkoumat, kterouže Suu ještě nemám a mít bych měla. A našla jsem! Nejvtipnější je, že s přestávkami o tomto konkrétním nealbovém setu přemýšlím už asi půl roku, ehm. 😅 No nic... Set kartiček ze Season's Greeting 2022, sladké, rozkošné a barevné verze Sweet Dreams, tj. tři standardní kartičkové kusy a jedna maličká ID fotka. "Jo, přesně toto potřebuju," konstatovala jsem. A tak jsem zavřela ebay (sorry, kámo) a otevřela instagram, protože mi bylo jasné, že tam ten set seženu určitě levněji. A sehnala. Od úžasně ochotné slečny z Británie, která měla se mnou a mým "pardon, ale mizející zprávy jsou něco, co žel bohu nemůžu otevřít" svatou trpělivost.
A tak zásilka vyrazila na cestu. Podle slečniných propočtů měla do cíle připutovat zhruba v pátek prvního nebo v pondělí čtvrtého... a hej, vážně se trefila! V pondělí jsem přišla o polední pauze domů a mamka na mě: "Zrovna ti přišla nějaká zásilka! Platila jsem sto třináct korun za clo nebo co..." Správně, co?! V tu chvíli jsem byla naprosto zmatená, co kruci čekám, aby to podléhalo clu. Ale pak jsem tu velice britsky vyhlížející zásilku uviděla a došlo mi, s kým mám tu čest – SuA, no jasně. A ne, nebylo mi vyměřeno clo, platila jsem za to, že prostě náhodou vyhmátli tady moji zásilku a jakože ji proclili. Což bych možná i chápala... kdyby ta zásilka nevypadala úplně stejně jako tehdá The Nocturne Aron a SMCU Kangta a Max, kteří připutovali docela obyčejně a bez poplatku. Nemluvě o tom, že v dokumentu z celnice, kde bylo vypsáno, za co teda platím a neplatím, byla uvedena úplně jiná adresa, než na jakou měla být SuA doručená. Mají na té celnici tak trochu bordel... ve všem, řekla bych. Ale oukej, do ČR SuA připutovala prvního července a čtvrtého už byla u mě, takže... rozhodně lepší doručovací čas než tenkrát u Shangri-la. 👌
Kartičky jsou to rozkošně čarokrásné; máme tu barevnou pyžamovou Suu (+ ID fotka fotečka), něžnou čelenkovou Suu v bílé a elegantní vyčesanou Suu v šifónových šatech. Každá z nich působí naprosto odlišným dojmem a ta rozmanitost je absolutně geniální. Což platí i o zadních stranách, které jsou – velmi nedreamcatcherovsky! – sladké jako cukrkandl, no, každá z nich svým vlastním originálním způsobem. Miluju je a miluju je všechny tři, kdybych ale měla vybrat svého favorita, s přehledem vyhraje ten nejfialovější kus se Suinou kresbou ježka. Jak už jste asi pochopili (mé pění ód na ptáčka na Mysterious Mansion kartičce bylo tehdá velmi evidentní...), Suiny obrázky bezmezně žeru, a tento fialový zadek prostě nemá konkurenci!

Jak jsem avizovala v minulém článku, koupila jsem feťáka Soobina z druhého alba The Chaos Chapter: Freeze. Ne, že by Soobině na té kartičce provádělo cokoli narkomanského, Soobině tu naprosto nevinně fotí velice blízké selfie. To ten make-up, co hochům v tomto konceptu naplácali na obličeje. Je tak nezdravej, až mě to děsí. 😅 Ale i přesto tu kartičku samozřejmě musím mít, protože děsivé věci můj mozek fascinují a co je lepší, než vlastnit děsivou fotku dítěte, které můj mozek adoptoval, že jo... Je nepříjemně úchvatná. Zadní strana, stejně jako u Fight or Escape kartičky, nevyhlíží nijak světoborně, svou vizáží však koresponduje s designem alba, a to ji nesmírně šlechtí. Ta modrá, co zaštiťuje veškerý text, mimochodem, má moc pěkný odstín. A na černém pozadí nádherně vyniká.
Původně jsem tuto kartičku chtěla koupit od krajanky, slečny z ČR, ta ale moji zprávu profesionálně ignorovala. Navíc jsem si ani nebyla jistá, či je její Soobin stále k mání, jelikož ten inzerát byl už asi týden starý... a to je na Soobina prostě moc. Proto jsem to po pár dnech marného čekání na odpověď raději zabalila, a obrátila se s žádostí o koupi feťáka Soobina na slečnu z Německa. Ta na mou zprávu zareagovala takřka okamžitě, všechno proběhlo jak mělo, a vůbec... byl to moc milý obchod.
○○○
Náhodou (nebo ne tak úplnou... ale v rámci Soobina fakt náhodou) jsem se nachomýtla k aukci dalších Deco Kit kartiček. Překvapilo mě to, žila se v domnění, že ten set, kartička + dva polaroidy, kterým jsem zahájila Soobinovu kolekci, je finální... Dlouho jsem nad tím ale nedumala, ty kartičky vyhlížely absolutně rozkošně (prostě "Big Rabbit!" a "#Leader") a za tu cenu jsem je tam nemohla nechat! Pustila jsem se tedy do dražby a jelikož jsem byla jediný přihazující, obě kartičky jsem nakonec bez problému získala. Hned příští den vyrazila zásilka na cestu, a na to, že putovala z Německa, si dala docela načas... To děcko fakt začíná chytat Aronovy manýry... Ale zvládla to, připutovala ve velkém stylu (jakože neskončila ve schránce, ale přímo mně v rukách) a já se celá natěšená dala do rozbalování.
To skončilo jedním obřím šokem, protože můj chybný předpoklad standardních kartiček dostal bez pardonu na budku. 😅 Ty kusy jsou obří. Vypadají jako kartičky, působí tak i svým povrchem, tj. nejsou pohlednicově papírové, pasují však do malé čtyřokýnkové fólie. Což je absolutně random, ale líbí se mi to.
Soobinova image dokonale balancuje mezi roztomilým klučinou odvedle a vizuálně unikátním krasavcem, a interakci těchto dvou proměnných je radost sledovat. Trochu mi tím připomíná třicátníka Horvejkula, co furt vypadá, že je mu patnáct. A radost mi dělá i kreativita obou kartiček. Designově víc oceňuju stylovějšího "Big Rabbita!", "#Leaderův" kostým plyšového medvídka je ovšem tak správně kýčovitý, že ho člověk nemůže nemilovat. Zadní strany jsou dosti jednoduché a drží se téhož nápadu, jeho zpracování však funguje více než slušně. Detail výběru patřičného člena mě nehorázně baví.

Nikdo z bias listu Sangu sice nikdy neviděl (viz minulý článek), no, my máme větší štěstí. 😁 Při procházení Pink Fantasy inzerátů jsem padla na oficiální fotky/printy, o jejichž existenci jsem dosud neměla nejmenší tušení, dávají však smysl, protože MyDoll se snaží zpeněžit každou maličkost, co děvčata provedou. Což není výtka. Když fanoušci kupujou, byli by blbí, aby toho nevyužívali. Set fotek, o kterém je řeč, byl vydán ku příležitosti tanečního coveru Crazy od 4Minute. Zodpovědné jsou za něj SeeA, Yechan, SangA, Harin a Arang – tj. PF Shadow; Yechan po Sanžině odchodu převzala její party. Už když jsem na ten cover poprvé narazila, óchala jsem, jak moc to tam Sanze sluší, takže... asi si umíte představit, že při pohledu na její MyDoll print jsem čelist hledala na zemi. Je absolutně dokonalý! Fantasy repackage a Shadow Play fotky jsou samozřejmě taky překrásné (panenkovské Fantasy fotky nezmiňuju, ty jsou jiná liga), ale tato svým způsobem naprosto random záležitost...! Ta bez pardonu probouzí mou skrytou lesbickou stránku... Na naprosto platonické úrovni, podotýkám. Jestli mají panicové předsedu, jsem to já. Takže klídek.
A tak jsem si o Sangu napsala. Odesílání nějaký ten týden trvalo, vlastně trvalo déle než samotná cesta zásilky z USA do ČR, milá americká slečna totiž pracuje na veterině a bývá velmi zaneprázdněná. Každopádně ono dlouhé čekání vlastně nakonec vůbec nestálo za řeč; oproti tomu, co jsem zažila v rámci Sanžina evropského nákupu... Ale o tom si, doufám, popovídáme v srpnovém článku.

A to jsem zase tak jednou, tentokrát s velmi nejasnou vizí, vlezla na ebay... víte, jak o ebayi kolují pomluvy, že je moc předraženej? No, občas se to děje, jo (taky vás nikdo nenutí tu předraženou věc kupovat), ovšem já tam našla poklady doslova za hubičku.
Prohlížela jsem evropské inzeráty obsahující Minha... a našla jich překvapivou spoustu! Všechny od téže slečny. Z Německa. (A dostala jsem velice německý feedback... netuším, co v něm stojí, německy umím stejně jako japonsky velký kulový, ale podle barviček byl rozhodně pozitivní!) "Jde se nakupovat!" zavelel mozek a já nebyla s to cokoli namítat. Nevykoupila jsem všechno... ale skoro. 😅 Ještě se mi nestalo, abych u jednoho člověka viděla tolik kartiček, o kterých reálně uvažuju. A k nim jako přídavek AR ticket set SMCU Express. To bylo jasné boží znamení. Díky, Misusi.
Projdeme moje německé ebayové úlovky hezky popořadě, abychom zachovali časovou posloupnost, takže...
1) Sherlock! Jééé! Kartička ze čtvrtého mini, kterou jsem nevěřila, že ještě někdy – za rozumnou cenu – seženu! Mně osobně sice nepřijde, že deset let je nějak hrozivý věk... ale je. Sherlock je holt staré album a kartičky z něj už takřka neexistují. Jsem proto nadšená, že jsem tu Minhovu dokázala ulovit a nemusela za ni dávat ledvinu až obě. Ohromně se mi líbí, je úplně jiná než ostatní jeho kartičky, a působí... až tajuplně! Minhova póza je neskutečně cool. To zadní strana je docela obyčejná, prostě bílá s černým textem... já ale naprosto žeru ten malovaný "sherločí" font.
2) Z prehistorie se přesuneme (skoro) do současnosti, protože další na seznamu je selfie kartička ze sedmého repackage alba Atlantis. Po níž, přiznám to bez mučení, jsem toužila výhradně proto, že tuto éru zaštiťuje Minho á la krásná blondýna. Protože Minha á la krásnou blondýnu samozřejmě nutně potřebuju. Že to zní povědomě...? Aron, SuA, Yoon, Changmin... Ano, mám nezdravou obsesi na blonďaté korejské hlavy. 😄 Zadní strana vyniká maximálně tak autogramem, což není u SM kartiček nic neobvyklého, takže... je, existuje, ale gentlemansky o ní pomlčíme. 
3) ID/pass card (bo jak se ta kartička správně nazývá) ze SHINee verze SMCU Express alba jsem na instagramu nacházela průměrně za patnáct euro. Což je naprosto ohavná a nesmyslná suma. Tak unikátní ta kartička skutečně není. A i kdyby byla... je to ID věc. ID věci – i když jsou tak pěkné jako tyto – bývají přece levnější než selfie kartičky. Ne? Ne?! Už jsem se proto smiřovala s tím, že tento kus asi v nejbližší době nekoupím, když jeho peněžní hodnotu všichni tak přestřelují... a pak přišla tady slečna Němka s cenou o víc než polovinu nižší... a mé srdce (a hlavně konto) zaplesalo! Byla to vlastně ta kartička, která mě ponoukla prohlédnout si všechny ostatní minhoidní věci, které slečna nabízela na svém ebayovém účtu.
A tak jsem k Minhově SMCU Express selfie kartičce sehnala i jeho pass card! Huhůů! Zadní stranu tohoto exempláře rozhodně musím pochválit, a to z jednoho prostého (a stále se opakujícího) důvodu: ta barvička je úžasná.
4) Po dlouhém rozmýšlení jsem nakonec koupila i Minhův nabízený AR ticket set, jednu z mnoha položek extra merche k SMCU Express albům. Lidi, v momentě, kdy jsem z fólie vytáhla tu luxusní černou obálku s holografickým textem, hořce jsem zalitovala, že jsem se v době pre-orderů nepokusila ulovit Kangtův set. No, jak se říká, pozdě bycha honit.
Kromě obálky set obsahoval ještě čtyři maličké holografické samolepky a černé papírové "přání", či jak tu věc nazvat, s Minhovou zprávou a autogramem. Všecko to mám založeno v šanonu, no, tady na blogu ani jednu z těch propriet nenajdete, jelikož do kartičkové sekce se těžce nehodí. Tam náleží pouze merch, který obsahuje Minhův obličej. Což značí, že hlavním obsahem setu, AR kartičkou, pohlednicí a... velice papírovou kartičkou pofidérní velikosti, se tu můžete pokochat, co oko ráčí.
Pohlednice a kartička pofidérní velikosti obsahují velmi albového Minha. To jest Minha v týchž hadrech jako na SMCU Express albových kartičkách. Serióznějšího, ale pořád stejně nádherného. 🥰 Prokleté hnědé sako je sice neuvěřitelně ošklivé, ale jako celek – a na Minhovi! na Minhovi vypadá dobře všechno – je ta hnědomodrožlutá kombinace barev překvapivě funkční. Ah, a korálky! Korálky ten outfit vyzdvihují o sto deset procent. Pohlednice má velmi jednoduchou zadní stranu, kartička pofidérní velikosti žádnou zadní stranu nemá. Jakože kpopovou. Chápete. A když jsme u toho, já vlastně ani pořádně nevím, s jakou "identitou" se ta kartička pofidérní velikosti ztotožňuje. Na standardní kartičku je moc měkká a papírová. Když jsem ji vzala poprvé do ruky, myslela jsem, že se jedná o samolepku, jenže samolepka by se logicky měla dát odlepit... a to se mi vskutku nepodařilo. Takže kdoví. 
Nu, a pak je tu AR kartička, která žádnou krizí identity naštěstí netrpí. O jejím zadku bych s dovolením rovněž gentlemansky pomlčela (zdravím Atlantis kus!), zdejší designovou lenost však svým půvabem dokonale vyvažuje strana přední. Minho je tu přirozenější, míň "nastajlovanej" než na pohlednici a kartičce pofidérní velikosti. Působí tak úplně odlišným dojmem než na všech ostatních exemplářích, které jsem za tuto Kwangya éru ulovila, a to srdečně vítám. Dvojčecí kusy jsou super, ale nesmí se to s nimi přehánět. Zelenkavou SHINee šálu (jestli to není šála, sorry, ale vypadá to jako šála), jíž má Minho kolem krku, jmenuju klíčovým detailem, který kartičku činí naprosto kouzelnou. 

V červnu mě zase jednou přepadlo tesknění nad neférovostí lidstva, zbabělostí SuJunů a idiocií SMka... což vyústilo v jediné možné řešení: nákup Zhoumiho. Mé ponoření se do instagramových inzerátů však nebylo tak docela bezhlavé, jak by se dalo čekat. Už asi rok kroužím kolem profilu jisté E.L.F slečny z USA, a aktuální roztrpčení mi konečně zavdalo důvod napsat jí o Miho Swing polaroidy. Nejedná se přímo o albový merch, ale taký ten dodatkový (zdravím Minha!), kterým se SMko už nějakou dobu rádo ohání.
Bývá zažitým zvykem, že polaroidové záležitosti se pohodlně vlezou do malé čtyřokýnkové fólie. Jenže Zhoumi si řekl: "Nasrat, však su korunovaná žirafa!" a vyrukoval s véélkými polaroidy. A mně nezbylo, než polknout hořkou slinu, plány hodit za hlavu a přepnout do režimu "zubení se od ucha k uchu", protože... sluníčkovému fešákovi v obleku, jehož úsměv léčí všechny neduhy světa, odpustím naprosto cokoli. 💛

Při své pravidelné měsíční kontrole VIXX inzerátů jsem padla na slečnu z Kanady, jež nabízela kartičky ze čtvrté tour Daydream, set per člen. "HONGBIN!" vřískl můj Hongbinem zabisovaný mozek. "HONGBIN, KTERÝHO NEMÁŠ! KUPUJ!" A protože hádat se s mozkem je marný boj (obzvlášť jde-li o Konga), koupila jsem. Podotýkám, že mě i nadále příjemně překvapuje, že kanadským zásilkám trvá cesta podstatně kratší dobu než jejich americkým kolegyním.
Tento Daydream set (ano, konkretizuju, protože VIXX ke čtvrté tour vydali kartiček tři prdele...) mi velmi připomíná set Parallel. Oba jsou vážné a elegantní, u obou převládá šedá a černá. A já potupně přiznávám, že ještě před koupí jsem dobrých deset minut zkoumala, či jsou ty dvě "vzdálenější" kartičky skutečně různé, anebo je ta jedna duplikát. 😅 Lee Hongbin je mistr dvojčecích kartiček, vážení; může si podat ruku s Kangtou a s Minhem. Design zadní strany na mě působí... skoro až amatérsky. Což je hloupý a naprosto fádní popis mých dojmů, ehm, oním "amatérismem" však rozhodně nemíním, že by byla ošklivá nebo tak. Naopak. Má svoje specifické kouzlo.

A oklikou zpátky k Soobinovi, respektive... Dala jsem se na děti. Ehm. Zní to hůř, než jak hrozné to ve skutečnosti je, věřte mi. Naznala jsem, že se mi TXT songy (nebo většina nejsou to DC, ale chápete) fakt líbí, což zní jako dobrý důvod pro koupi alb, viďte? No, zklamu vás, hlavní důvod je, že mě zradil mozek a podle dovolil, aby mě ten malej satan, od kterého jsem se dozvěděla, že naše krevní skupina převažuje u psychopatů, dostal. A ne, teď vážně nemluvím o Soobinovi.
Nějak, neptejte se jak, se stalo, že jsem náhodou poznala Beomgyua. V random výběru na instagramu na mě vyskočila jeho fotka, na což jsem mrzutě, zcela bezmyšlenkovitě poznamenala: "Proč mi cpeš Beomgyua, když už, ukazuj mi Soobina!" Dvě vteřiny mi trvalo, než jsem si uvědomila, co jsem to řekla. A můj mozek v tu ránu propadl v hysterický "TY POZNÁŠ BEOMGYUA, HAHAHA!" amok. Sice jsem se snažila tvářit, že to ale vůbec není pravda a nějakýho Beomgyua mám na salámu, no, bylo to naprosto marné. Načež na mě YouTube začal útočit SooGyu videi, a... to byl konec. Ano, stále mám chuť dát mu pár facek za ten "nejlepší vtip", ale... ah, kdo se na něj může zlobit? 🥰
Než jsem koupená alba otevřela, nebyla jsem plně rozhodnutá, koho vlastně sbírat chci nebo nechci, jestli pouze biase a jeho extrovertní psycho princeznu, nebo tak nějak všechny členy...? Nu, při pohledu na kartičky, co na mě v albech čekaly (a rozbily (ale ne úplně) mou králičí teorii), jsem dospěla k závěru, že Soobin a Beomgyu mi v rámci sběru TXT k dokonalému štěstí naprosto postačují.
Nu, a proč kupovat jedno album, když můžeš naráz koupit tři, že? Hamťák su. Já vím. Rozhodla jsem se tak pro druhé mini The Dream Chapter: Eternity, třetí mini Minisode 1: Blue Hour a čtvrté mini album Minisode 2: Thursday's Child, zatím nejnovější TXT počin.
○○○ 

The Dream Chapter: Eternity je jedno z nejgeniálnějších alb, jaké jsem kdy držela v ruce. Nemám mu zhola co vytknout; packaging, photobook... lépe to ani nemohlo dopadnout. Pořídila jsem si fialovou Port verzi, jejíž barvička je absolutně nádherná. Za deníčkový koncept, který se promítá jak v zamykání alba, tak v diářových stranách photobooku, bych ráda vysmekla poklonu komukoli, kdo s tím nápadem přišel. Je výtečný!
Design obalů TXT alb není obecně nijak šokující, nebo snad dechberoucí, což je i případ Eternity. Vyhlíží hezky, ale není to nic, z čeho by člověk sedl na zadek. To samé platí o designu cédéčka. Z čeho ale člověk na prdel rozhodně sedne, je skvostný autobusový photobook. Pokud existuje prototyp perfektního photobooku, představují jej Home (pro sólitu) a Eternity (pro skupinu). Je obsáhlý, je kvalitní, je nádherný. Co víc si přát!
Ačkoli za stanovisko "TXT maj fakt dobrý songy!" náleží všechen kredit jejich rockovějším/temnějším title trackům, Can't You See Me? má v mém srdéčku své speciální, neotřesitelné místo. Přirovnala bych jeho status k Fantasy od VIXX – neříkám, že je to můj nejoblíbenější song od nich, na druhou stranu ale... proč vlastně ne? Z Can't You See Me? dýchá cosi až... chmurně magického. Nemůžu se jeho atmosféry nabažit. Co se ostatních písniček týče, jsou fajn, velice fajn, dle mého skromného názoru však brilantnosti titulního songu nedosahují.
Album obsahuje krásnou malovanou pohlednici (související s příběhem, který TXT prezentují (což není něco, o co bych se zajímala... je to nápadité, ovšem, ale rozvíjení příběhových MV teorií není moje oblíbená kratochvíle (DC by mohly vyprávět))), rozkošné skupinové samolepky a dvě velmi nestandardní kartičky. Transparentní kus má úplně debilní velikost a obšťastnil mě na něm Taehyun. Jak jsem zmínila výše, hodlám sbírat pouze Soobina a Beomgyua, tudíž... Jistě rozumíte. Avšak! Na druhé, dělené kartičce, která má taky podezřelou velikost, ale do devítiokýnkové fólie se naštěstí vleze, jsem našla... BEOMGYUA! 🐻 Ze kterého mám poloviční trauma, protože na horní fotce (stejně jako Soobin na zeleném polaroidu) chlapec vypadá jako docela jiná osoba. Ale v pohodě. Jestli to hochy baví, já je rozhodně nesoudím. 😃 Zadní strana, tak jak bývá zvykem, koresponduje s designem alba a... vlastně se mi líbí víc, než bych čekala. 
○○○
Za Minisode 1: Blue Hour jsem původně zamýšlela koupit modrou R verzi. Vlastně jsem si o ni i napsala... jenže R verze nebyla na skladě. A tak jestli si vyberu z AR nebo VR verze...? VR verzi jsem zavrhla, VR verze obsahuje transparentní ID kartičky, a jak znám svoje štěstí (viz The Table MinRon), našla bych tu Soobina, kterého už tak jaksi vlastním. Proto jsem prozřetelně požádala o AR verzi, která má pěkný venkovní photobook a Soobina v uniformě. Navíc existuje nepatrná šance, že bych tu mohla najít onu překrásnou Soobinovu kartičku, po které skrytě (asi jako: "Je tak krásnej! Ale moc drahej, nebudu ho kupovat...") velice toužím...
No, budu upřímná, tohle album má naprosto debilní packaging, písničky taky nejsou úplně můj šálek kávy... vlastně jsem ho koupila jen kvůli těm úžasným fotkám a ikonickému modrovlasému Soobinovi; když už jsem tu jednou použila ten VIXX příměr, přirovnala bych Blue Hour k Boys' Record, které jsem koupila výhradně kvůli jeho vizuálu a ikonickému růžovovlasému Hongbinovi.
Musím ale uznat, že pozitiva tu rozhodně převažují nad negativy. Design alba i cédéčka je minimalistický a nádherně pastelový, photobook nemá sebemenší chybičku a fotek je tu taková spousta, až by jeden štěstím brečel (válečné flashbacky na Romanticize za tři, dva, jedna), pixelové samolepky vyhlížejí rozkošně a behind book obsahující další kupu selfie fotek je ta nejefekt(iv)nější maličkost, jakou kdy jaké album vedlo. Reálně, to jediné, co se dá Blue Hour vytknout, je jeho plastový úbal, se kterým, chcete-li photobook a ostatní propriety vytáhnout na světlo boží, se naprosto mizerně manipuluje.
Na obří čtvercové pohlednici, jež svojí velikostí odpovídá albu (děsivé!), na mě opět čekal Taehyun. Mé vrtkavé kartičkové štěstí mi však v tomto případě ukázalo extrémně vlídnou tvář a způsobilo, že se můj skrytě vytoužený kus, modrovlasý culící se Soobin 🐰 (VIDÍTE TEN ĎOLÍČEK?!), blahosklonně rozhodl, že bude aspoň jednou v životě kámoš... a mně tím způsobil menší větší infarkt.
○○○
Když jsem otevřela balíček, jako první mi do oka padl plakát. Obří Thursday's Child plakát. Který jsem vskutku nečekala. Ale oukej, asi jim plakáty zbyly... A tak jsem začala alba vyskládávat ven... a kde se vzala, tu se vzala, kouká na mě Synnara pre-order kartička. "Eh? Jak se to –?" Můj údiv ve vteřině vystřídalo hysterické nadšení, protože: "TY VOLE, TO JE BEOMGYU!" Víte jak, jediná oficiální pre-order věc, co mi kdy přišla k albu skupiny, byl Wooyoung v rámci MUST, což... mě uspokojilo asi stejnou měrou, jako kdybych nedostala nic. 😅 V tomto případě? Přesný opak! Mám tu hezounkého hošana, který... no, sice není tak docela bias, ale mám pro něj slabost, míním ho sbírat a jsem z toho celá tak rozněžnělá, že by mi snad ani nevadilo, kdybych v samotných albech už žádnou použitelnou kartičku (tj. jeho nebo Soobina) nenašla. Což se nestalo, skóre použitelnosti bylo až podezřele vysoké.
Při zvídavém sledování unboxingů Thursday's Child jsem se zařekla, že takové album si – v té době samozřejmě čistě hypoteticky – nikdy nekoupím, protože... Působí dosti nedůvěryhodným dojmem. Jako by mělo tendenci rozpadnout se, jen co ho vezmete do ruky. Když jsem ale na konci června dospěla k rozhodnutí, že TXT alba začnu sbírat, jevilo se mi dosti pokrytecké ignorovat kus, jehož titulní song mi na YouTube vyhrával celý měsíc. No, ke své úlevě mohu konstatovat, že v reálu není Thursday's Child vůbec tak malomocné, jak se "na dálku" tváří.
Pořídila jsem béžovou HATE verzi, která klame svým rádoby jemným vzezřením; photobook je totiž temný a velice kožený. (A má neskutečně festovní strany. Až zbytečně moc. Když nad tím tak přemýšlím... možná proto budí to album tak podivný, nevyvážený dojem...) Stoosmdesátistupňový obrat konceptu v porovnání s Eternity a Blue Hour. Fascinující diverzita, jen co je pravda!
Design přebalu je na jednu stranu klasicky TXTově jednoduchý, na stranu druhou nápaditě rafinovaný. Líbí se mi. Zato design cédéčka je na můj vkus... až trochu moc. Rozumím mu, skvěle pasuje k celkovému dojmu, ale označit ho za povedený, to odmítám. Lyrics card set – ve fešné černé obálce – by se dal tak trochu přirovnat k random pohlednicím v Romanticize, jelikož tady ale pohledničky fungují jako texty k písničkám, jejich umělecké záběry beru. Album rovněž obsahuje milion samolepek (dobře, šest... ale to je skoro milion!) a papírovou skládačku, která v mém vlastnictví zůstane rozhodně navždy rozložená, protože víme, jak jsem manuálně zručná. 😅
Good Boy Gone Bad jsem bez přehánění v červnu poslouchala ze všech písniček nejčastěji. Na první poslech jsem se do něj zamilovala, po druhém a třetím jsem mu absolutně propadla. Takže ano, hudebně jsem na tom u Thursday's Child stejně jako u Eternity – to album má fajn počiny, titulní song je však moje největší láska.
Sběratelský materiál je tu trojí: dvě kartičky, jedna standardní, druhá lenticular větší velikosti, a pohlednice. Nu, kartičkově se se mnou hodlal blíže seznámit Yeonjun, což dopadlo přesně tak, jak všichni očekáváte – fiaskem. Ale! Lenticular card mě natolik okouzlila, že Soobina ze všech tří verzí už mám koupeného a popovídáme si o něm níže. 😄 Standardní kartičku (až tři) si dost pravděpodobně pořídím taky, momentálně se však vznáším v lenticular rovině. Nevím, či je to tím, že skupiny, které sbírám, lenticular kusy příliš nevedou, každopádně kdykoli cokoli použitelného lenticular vidím, jsem z toho nepřístojně nadšená. Mou nuznou pověst ohledně štěstí na albové propriety nakonec opět zachránil Beomgyu, můj rytíř v lesklé zbroji tohoto článku. Opanoval dramaticky emařskou pohlednici (standardní pohlednicové velikosti! docela nezvyk) a já můžu spokojeně óchat nad krásou jeho Thursday's Child dvojičky, jež mi tak velkoryse spadla do klína. 
○○○
Po unboxingu alb jsem se tedy akčně dala do shánění Soobinových Thursday's Child lenticular kartiček. Každou jsem nakonec koupila odjinud, ve schánce ale všechny tři přistály v ten samý den. Náhoda? Nemyslím si!
Koženou HATE verzi jsem sehnala od slečny z Portugalska, nešťastně nevinnou END verzi od slečny ze Španělska a – v dobrém smyslu – nejobyčejnější MESS verzi od slečny z Německa. Nebudu se ani pokoušet srovnávat, která verze je má nejoblíbenější, do každé z nich jsem zaláskovaná stejně upřímně. Zadní strany vypadají u všech verzí stejné, no, jejich design se mi velice zamlouvá. Za zmínku, mimochodem, rozhodně stojí i to, jak hezky mají jednotlivé verze rozdělené ty měnící se záběry – u HATE verze jsou oba vzdálenější, u END verze naopak oba blízké a verze MESS kombinuje obě varianty. Prostě geniální! 🖤

...pac a pusu, Vaše Nagasaki