Ten třetí - 21. kapitola

※ Chilhyun nerozumně přeceňuje svoje síly, čehož Heechul a Ryeowook patřičně znevyužijí...

Svět se hroutí.
Pomalu, téměř nezřetelně jím prostupuje hniloba a narušuje jeho zdánlivě pevné základy. Nezáleží na tom, jak umanutě budeš předstírat, že tebe se ta destabilizace netýká. Protože já vím – my oba víme – že tvá role bude ve finále rozhodující.
Přemýšlej o tom, Zhou Mi… Čí stranu si nakonec vybereš?

※※※

„Cítíš se dobře?“
Chilhyun zvedl hlavu a překvapeně pohlédl na Jonghoona. Neudivila ho ani tak ta otázka jako spíš ustaraný tón Jonghoonova hlasu. Ode dne, kdy až přespříliš upřímně přiznal, že by tu milého Jonghoona dost možná nechal umřít hlady, kdyby na to přišlo, s ním milý Jonghoon – ne neoprávněně, to uznával – takřka nepromluvil kloudného slova. Vlastně ho dosti okázale přehlížel, a proto Chilhyun nepředpokládal, že si jeho prohlubujících se stavů vyčerpání vůbec všimne.
Nu, jak vidno, zmýlil se.
Mávl rukou, jakože jeho nepohoda nestojí za řeč, zvedl se z pohovky a zamířil ke kuchyňské lince.
„Zdáš se mi unavený,“ nevzdával se Jonghoon. „Co unavený… Zmoženější než kdy dřív!“
Chilhyun si do sklenice nalil vychlazenou vodu, a lahev vrátil do lednice.
„Je mi fajn,“ prohlásil bezvýrazně.
Jonghoon nad jeho očividnou lží protočil oči. „Jak myslíš,“ zabručel a vrátil se zpátky k rozečtené knize, kterou nechal ležet na matraci. „Jsem si ale docela jistý, že i superpadouch občas potřebuje zdravotní dovolenou…“
Zmínka o superpadouchovi vyčarovala na Chilhyunových rtech pobavený úsměšek, jakéhokoli komentáře se však zdržel.
Jonghoon uhodil hřebíček na hlavičku, to byl holý fakt. Chilhyun cítil, že by potřeboval minimálně na týden naprosto vypnout a zregenerovat síly, momentální situace – jak soukromá, tak pracovní – však něco takového nedovolovala. Nemohl na pět, nedej bože sedm dní ztratit kontrolu nad chodem věcí, to nepřicházelo v úvahu.
Chilhyun potlačil zklamaný povzdech. Odvrátil pohled, jímž déle, než se dalo považovat za patřičné, propaloval Jonghoonův zátylek, a žíznivě do sebe vyklopil obsah orosené sklenice.
Nemůže mu věřit. Mrzí ho to, ale nemůže.

※※※

Kim Ryeowook nervózně sevřel mobil v dlani. Plán, jenž zpočátku pokládal za takřka geniální, se mu minutu od minuty zdál pošetilejší.
Může to vyjít? Doufal v to. Když mu dal dnes ráno Heechul echo, že je Ahn Chilhyun poslední dobou výrazně roztěkaný a ve stresu, rozhodl se brát to jako znamení shůry. Už proto, že Heechul samotný na něj naléhal, proč se kruci pořád nic neděje a kdy už konečně něco podniknou. Tak tedy do toho!
Pokud je jejich teorie správná, Chilhyunova psychická nepohoda by Ryeowookovi měla ulehčit práci. Pokud není… nestane se nic. Jen ze sebe udělá blázna (však každý psychiatr je tak trochu blázen) a znepříjemní Chilhyunovi den. A Heechul mu pak rozbije o hlavu fotoaparát… Žádná katastrofa.
Tak proč se mi tak třesou kolena?!
Neděsil se toho, že jejich plán selže. Jímala ho hrůza, že mají pravdu, odhalí ji a tím udělají Ahnu Chilhyunovi čáru přes rozpočet. Protože pokud je pravda to všechno, co Choi Sooyoung prohlašovala o třetí osobnosti svého bratrance…
Mobil se rozvibroval. Doktor mrkl na jméno volajícího a zhluboka vydechl. Smluvené znamení: Chilhyun odchází. Zaťal zuby, vzal za kliku a otevřel prosklené vstupní dveře. Heechul výhradně pro tuto příležitost odstranil zvonek nad nimi – namluvil kolegům, že ho při příchodu do práce našel ležet rozbitý na podlaze –, a Ryeowookův příchod do ateliéru tak proběhl docela nehlučně.
Když se Ahn Chilhyun zjevil před ním, na moment zpanikařil, avšak muž mu nevěnoval sebemenší pozornost; zamračeně hleděl do mobilu. Ryeowook se tedy rozhodl předstírat totéž. Prostě náhodná srážka dvou lidí, kteří nevěnovali dostatečnou pozornost svému okolí. Nic nevšedního, a tím pádem nic podezřelého.
„Ah, pardon!“ vyhrkl Ryeowook, doufal, že dostatečně věrohodně, a s nonšalancí profesionálního paparazziho spustil na mobilu nahrávání. „Moc se omlouvám!“
Setkali se pohledem a v tom okamžení se rozmrzelý výraz v nádherné tváři Ahna Chilhyuna drasticky proměnil. Bylo to, jako by někdo stiskl vypínač. Energie, nálada, dokonce i mimika… kompletní obrat během jediné sekundy. Ryeowookovi přeběhl mráz po zádech. Stále měl před sebou tělo Ahna Chilhyuna, nebyl to ale Ahn Chilhyun.
Protože ten úsměv… ten úsměv moc dobře znal.
„Pane doktore!“ Familiárně, bez jakýchkoli rozpaků Ryeowooka ten muž, kterého nikdy dřív neviděl, objal. „Tak rád vás vidím!“ Intonace, přízvuk… všechno sedělo do puntíku.
Šílené.
„Už je to nějaká doba,“ podotkl Ryeowook, načež s lehce křečovitým úsměvem na rtech přešel do frontálního útoku: „Nedostavil jste se na naše poslední sezení. Snažil jsem se vás kontaktovat, ale bez úspěchu. Bál jsem se o vás, Zhou Mi.“
Doktor bezděčně zadržel dech. Oslovení znamenalo kritickou fázi. Jméno, s nímž se jedinec neidentifikuje, zpravidla vyvolá negativní reakci a bývá automaticky opraveno. Takže pokud se mýlí…
Ale muž vyhlížející jako Ahn Chilhyun se nad oslovením „Zhou Mi“ ani na vteřinku nepozastavil. „Třiadvacátého března, v půl páté odpoledne,“ zamumlal mechanicky termín zmíněné terapeutické schůzky. Povzdechl si, zkroušeně protáhl obličej. „Mrzí mě to! Měl jsem vám dát vědět předem, omluvit se… chtěl jsem to udělat, vážně, jenomže…!“ Rázem ztichl jako pěna a rozpačitě si skousl ret.
Bylo fascinující pozorovat, jak podobné, a přitom odlišné mají Chilhyun a Mi rysy.
„Nic tak hrozného se přece nestalo,“ uklidnil ho Ryeowook. „Každý někdy zapomene… Prostě se domluvíme na novém termínu.“
Chilhyun lomeno Mi zbledl. „A-ale to nejde!“ zajíkl se vyplašeně. „Já za vámi nemůžu přijít!“
„Proč byste nemohl?“
Chilhyun lomeno Mi neodpověděl, jen zuřivě potřásl hlavou.
Ryeowook letmým pohledem na displej zkontroloval, zda mobil stále natáčí. Natáčel.
„Mám o vás starost, Zhou Mi.“
„To nemusíte,“ usmál se jmenovaný zářivě. „Jsem v bezpečí. Postará se o mě.“
„Kdo? Kdo se o vás postará?“ zeptal se Ryeowook. Všiml si, že Heechul vykukuje zpoza nejbližších dveří, hltaje každé jejich slovo.
Chilhyun lomeno Mi na doktora dvě tři vteřiny prázdně a bez mrknutí hleděl, jako by nechápal význam jeho otázky. „Vždycky se o mě postará,“ prohlásil důrazně a s precizní výslovností jednotlivých slabik.
„Ale kdo, Zhou Mi?“
On však nijak nereagoval, zdálo se, že je myšlenkami docela jinde.
Ztrácím ho, bleskl Ryeowookovi znepokojeně hlavou. Nechtěl na Zhou Miho naléhat, nebyl to správný přístup, jenže to vypadalo, že nemá na výběr. Operaci „Jonghoon“ nebyl s to déle odkládat.
Mrkl na Heechula za Chilhyunovými zády. Ten rozhodně přikývl.
„Kde je Jonghoon, Zhou Mi?“
Chilhyun lomeno Mi sebou trhl. V jeho pokorném zhoumiovském výrazu se cosi zásadního změnilo. Už tu nebyl jenom Zhou Mi.
Jonghoon. Jonghoon je ten impulz, pochopil doktor užasle.
„Je Jonghoon naživu?“ vyštěkl ve snaze zachytit ještě něco málo z Zhou Miho, bylo už ale pozdě.
Shlížel na něj Ahn Chilhyun, pouze Ahn Chilhyun, v jehož tváři se mísila hrůza, zlost a čirá nenávist.
Ryeowook instinktivně o krok ucouvl.
„Vida, vida!“ zatrylkoval afektovaně Heechul. Přerázoval až k nim a poněkud neurvale chňapl Chilhyuna za rameno. Vycenil na něj zuby v širokém triumfálním šklebu. „Netušil jsem, že máš známosti v oboru psychiatrie, Chilhyune! Znáš se s doktorem Kimem dobře?“
„Ale kdepak,“ kontroval Ryeowook; hlas se mu lehce třásl. „Pana Ahna vidím poprvé v životě.“
Chilhyun se Heechulovi vztekle vytrhl, jeho i Ryeowooka probodl navýsost opovržlivým pohledem a pak bez jediného slova odkráčel z ateliéru.
Udělali milému Chilhyunovi pořádnou čáru přes rozpočet, to bez debat.
„Máme ho, doktore,“ mlaskl Heechul spokojeně.
Ryeowook kývl a se znaveným povzdychem vypnul nahrávání.

※※※

Ten záznam detektivem Leem viditelně otřásl.
Heechul už takřka gratuloval sám sobě – povedl se mu husarský kousek, vždyť vyšetřovatele po měsících tápání přivedl na správnou stopu! – když tu se z druhé strany stolu konečně ozvalo:
„To nic nedokazuje.“
Heechul na Jihoona vytřeštil oči. Myslel si, že špatně slyší. „Nic? Jak nic?!“ vřískl rozčileně. „Viděl jste to. Slyšel jste to! Měl úplně jiný hlas… měl přízvuk! A nechal se oslovovat „Zhou Mi“, jako by se nechumelilo! Co víc chcete, sakra?!“
„Mohl to na vás nahrát.“
„Proč by to dělal?!“
„Netuším. Snad má Chilhyun zvrácený smysl pro humor… Tak jako tak, na té nahrávce neprovádí nic, co by cokoli nezvratně dokazovalo.“
„Ale ano. Provádí.“
Oba muži překvapeně pohlédli na Ryeowooka, který od příchodu do detektivovy kanceláře promluvil vůbec poprvé.
„Pracujete s teorií, že Ahn Chilhyun není zájmová osoba, jelikož se na scéně zjevil až po vraždě Choi Sooyoung a zmizení Zhou Miho a Kima Jonghoona. Že ho s nimi třemi nic nespojuje. Neznal je. Správně?“
Jihoon váhavě přitakal. „Žádné spojení se mezi nimi nenašlo.“
„A hledalo se vůbec?“ utrousil Heechul uštěpačně.
Detektiv po něm zamračeně sekl očima. „Hledalo. Nenašlo se.“
„Chilhyun ale tady,“ Ryeowook pokynul k mobilu, „říká něco, co tuto teorii vyvrací.“
„Jestli jde o to, že vás poznal, doktore –“
Ryeowook zavrtěl hlavou. Sáhl do tašky a vytáhl z ní veliký, temně modrý diář. Otevřel jej na straně zaznačené záložkou, a po stole ho přisunul k Jihoonovi. Detektiv se zápisníku se značnou neochotou chopil.
Heechul znejistěl. Netušil, co to Ryeowook vyvádí, proč se tu ohání nějakým zápisníkem, na ničem takovém se nedomlouvali…! Chilhyun řekl něco, co vyvrací teorii, že se nezná s Zhou Mim… Něco, co souvisí s diářem…?
Roztrpčeně šťouchl doktora loktem do boku. Ten po něm blýskl rozpustilým úsměvem.
„Termín!“
„Termín čeho?!“ rozhodil Heechul zoufale rukama.
„Zhou Miho zmeškané návštěvy,“ povzdechl si Jihoon a podal Heechulovi diář. Tvářil se u toho jako neštěstí samo.
Heechul přelétl očima jména zapsaná na stránce. Mezi všemi těmi Korejci nebylo těžké Zhou Miho najít. 23. března, 16:30. No ovšem. Chňapl po Ryeowookově mobilu, přetočil video, jež i nadále vévodilo celé ploše displeje, na inkriminovanou minutu a zapnul jej. „Třiadvacátého března, v půl páté odpoledne,“ ozval se z nahrávky Chilhyunův změněný hlas. „Mrzí mě to! Měl jsem –“ Víc nebylo třeba slyšet. Heechul záznam zastavil a mobil položil zpátky na stůl.
„Tím tedy teorie „Ahn Chilhyun nezná Zhou Miho“ padla,“ konstatoval spokojeně. „Nebo snad,“ jízlivě se na Jihoona ušklíbl, „máte nějaké výtky i k tomuto důkazu?“
Detektiv poraženecky svěsil ramena. „Co ode mě chcete?“ hlesl chabě.
„V prvé řadě ujištění, že ať už na Chilhyuna praskne cokoli, nepokusíte se ho z toho vysekat.“
„Máte moje slovo.“
„Výborně. V tom případě žádáme už jenom o policejní ochranu,“ prohlásil Heechul. „Vlastně ne,“ opravil se a ukázal na Ryeowooka, „on ji žádá.“
Jihoon povytáhl obočí.
„Pokud ale máte přebytek pěkných policistů a nevíte, co s nimi, nebudu se profesionálnímu dohledu bránit ani já, samozřejmě…“
„Proč předpokládáte, že je doktor ve větším nebezpečí než vy?“ udivilo Jihoona. „Chilhyunovi musí být přece jasné, že jste na něj tu boudu ušili oba.“
„To jo, ale vražda kolegy by k jeho ctěné maličkosti přitáhla nežádoucí pozornost,“ poučil Heechul detektiva. „Se smrtí doktora Kima by ho ale nikdo ani teoreticky nespojoval, neměl by důvod. Vždyť se neznají.“
„Ale ten záznam –,“ namítl Jihoon.
„Pochybuju, že si v tom ajfru všiml, že ho doktor nahrává.“
„Takže si to ujasněme,“ odkašlal si Jihoon. „Prakticky jste se Ahnu Chilhyunovi, hypotetické třetí osobnosti Choie Siwona, a tím pádem hypotetickému masovému vrahovi, vysmáli do obličeje po tom, co vám nedobrovolně odhalil část svého pečlivě skrývaného tajemství –“
Heechul zuřivě přitakal. Ryeowook se tvářil, jako by litoval všech svých dosavadních životních rozhodnutí.
„– domnívá se ale, že pro to, co jste odhalili, nemáte žádné důkazy.“
„Doufáme, no… Podpořte mě, doktore!“
Detektivovi zacukalo obočí. „Jistá moje část si velice cynicky přeje, aby vás ten hypotetický maniak dostal, protože za tu krávovinu, co jste provedli, byste zasluhovali. Oba!“
„Dohnal jste mě k tomu!“ oponoval Heechul.
„Uvědomujete si vůbec, jakému jste sebe i doktora Kima vystavil nebezpečí?!“
„Žijeme,“ mávl Heechul nonšalantně rukou. „Aspoň zatím.“
Jihoon s trpitelským zaúpěním schoval hlavu v dlaních.
„Ale no tak, detektive,“ mlaskl Heechul chlácholivě, „všem nám jde o to najít Jonghoona a Zhou Miho, nebo ne?“
„Má-li to být snaha obhájit to, že jste z doktora udělal mizernou návnadu…“
„Doktor souhlasil!“
„Tak to prr, o volavkách žádná řeč nebyla!“ ohradil se Ryeowook.
„Jak nebyla? Shodli jsme se přece, že je nutné Chilhyuna zatknout! A k tomu je třeba důvod!“
„Pokus o moji vraždu. Wow.“
„A přesně proto vám detektiv Lee zajistí tu policejní ochranu!“ vysvětloval Heechul nadšeně. „Pánové zastanou roli bodyguardů a nezbytných svědků v jednom!“
Jihoon se soucitným výrazem pohlédl na Ryeowooka. „Stačí říct a nechám toho vola vyvést,“ nabídl mu velkoryse.
„Hej!“ Heechul se nafoukl jako žába.
„Díky, detektive,“ Ryeowookovi pobaveně zacukaly koutky, „ale hádám, že plán toho vola dává určitý smysl. I když mě to netěší o nic víc než vás.“
„Hej!“
„Dost možná zbytečně plašíme. Pokud si hypotetická třetí osobnost Chilhyun myslí, že nemáte jak dokázat jeho spojení s Zhou Mim, nemusí podniknout vůbec nic,“ kontroval Jihoon pragmaticky. „Volův zatýkací plán se pak sesype jako domeček z karet.“
„Nemluvte o mně, jako bych tu nebyl!“ Ne, že by svým hysterickým výlevem Heechul čehokoli dosáhl; doktor i detektiv ho dál přezíravě ignorovali.
„Chilhyun nic podniknout nemusí, to je pravda. Byla by to vlastně ta nejinteligentnější reakce, jaká se mu nabízí,“ souhlasil Ryeowook. „Z toho, co o něm jakožto o hypotetické třetí osobnosti víme, však soudím, že je mu víc než proti srsti, když dokonale neovládá situaci. Potřebuje mít nad vším kontrolu. A o tu ho setkání se mnou připravilo. Zhou Miho interakce s kýmkoli nepovolaným v jeho propočtech jistě nefigurovala. Jen pomyšlení, že k ní došlo, ho musí přivádět k šílenství.“
„Vidí rudě a chce vám to dát sežrat.“
„Přesně! A navíc… že jeho tajemství prasklo zrovna přede mnou… hádám, že horší potupu si neumí ani představit.“
Jihoon zmateně svraštil čelo. „Já myslel, že se neznáte.“
„Taky že ne.“
„Tak proč –?“
„Nejde o něj jako Kima Ryeowooka,“ pochopil Heechul tok doktorových myšlenek. „Jde o něj jako psychiatra.“
Ryeowook přikývl. „Pokud Choi Sooyoung nelhala a její bratranec byl skutečně hospitalizován na Severovýchodní klinice… má jeho hypotetická třetí osobnost s mojí profesí jenom ty nejhorší zkušenosti.“
„Takže po vás půjde. Už z principu.“ Jihoon s povzdychem zabořil hlavu do opěrky křesla. Pozvedl ruce, soustředěně sepjal konečky prstů a zavřel oči. K dokonalému výjevu románového detektiva chyběla už jenom zapálená dýmka.
„Je-li Chilhyun podezřelý, nemohu dál vést vyšetřování tohoto případu.“
Heechul svraštil čelo. „Nemusíte přece přiznávat, že –“
Jihoon ho umlčel mávnutím ruky. „To by bylo naprosto neetické. Sice bych to, co mezi sebou máme, jen horko těžko nazýval vztahem… tak jako tak k Chilhyunovi nedokážu přistupovat nezaujatě. To snad chápete.“
„Takže budeme muset přesvědčovat dalšího skeptickýho policajta o šílené trojosobnostní diagnóze našeho okouzlujícího manipulativního vraha?“ Heechul obrátil oči v sloup. „No potěš koště!“
„Když se nám povedlo přesvědčit skeptickýho policajta, co s naším okouzlujícím manipulativním vrahem spí,“ podotkl Ryeowook, „bude případem nepolíbený policajt brnkačka. Nic ve zlém, detektive.“
Jihoon se zachmuřeně pousmál. „Skeptický policajt, co s vaším hypotetickým vrahem spí, vám navíc pomůže dalšího skeptického policajta přesvědčit, tudíž –“
„Fakt?“ Heechul se zatvářil nedůvěřivě.
„Něco se vám nezdá?“
„Fakt otevřeně podpoříte naši teorii? I když je naprosto přetažená za vlasy a vy tím ze sebe uděláte blbce?“
„Vzdávám se kvůli vaší teorii případu, pane Kime,“ připomněl mu Jihoon suše. „Kdybych nevěřil, že za tou její přetažeností něco je, rozhodně bych takový krok nepodnikal.“ Vytáhl ze zásuvky stolu mobil a po krátkém přemýšlení vybral z uložených kontaktů číslo své kolegyně.
„Doktore?“ zabručel, zatímco s telefonem u ucha čekal, až detektiv Hwangová přijme jeho hovor.
„Ano?“
„Mám na vás prosbu.“
„Jakou?“ podivil se Ryeowook.
„Pokuste se v příštích dvaasedmdesáti hodinách neumřít Chilhyunovou rukou. Děkuju předem.“