Narozeninový článek podruhé aneb jedno dítě nestačí

Pěkné pozdní odpoledne, milí a drazí!

Pokud si říkáte, co jsem to sakra za sklerotika... Nejsem. Přísahám. Avšak přesně devatenáctého ve 14:05 dorazil balíček od Nissy a jeho obsah (jako třeba pandí lahev, ze které je z nějakého důvodu nejnadšenější moje mamá 😅) je natolik skvostný, že prostě zasluhuje vlastní článek. Díky, zlato!

Oficiálně byly exempláře v zásilce rozděleny na narozeninové a nenarozeninové, no já je s dovolením nazvu "mé dítě a jeho skupina" a "dítě mého mozku a jeho skupina".

Jakožto Soobinovu sólo proprietu jsem dostala jeho The Star Seekers kartičku z druhého repackage alba Fight or Escape, aka tu "pokémoní", jak jí ráda přezdívá Nissa. Prostě fešák Soobin a digitální rohatej králík. Kterej se tváří stejně spokojeně, jako by se v Soobinově náručí tvářila každá fanynka. 😄 Zadní strana má... ne ošklivou, ta hnědá není ošklivá, ale na kartičce její odstín bohužel nevyniká. Líbí se mi však ty zelenkavě zabarvené drobnůstky (co dokonale ladí se Soobinovým rolákem!), ty zadní straně nesmírně sluší.
Protože v albové fólii mám stále ještě místo, umístila jsem kartičku prozatím tam, do budoucna však zvažuju, že ji přestěhuju k nealbovým kusům. Jasně, je to kartička z alba, její původ se neodvažuju znevažovat, je ale... jiná. Poměrně dost jiná. Až se mi zdá, že si o speciální zacházení doslova říká.
○○○
Album, jež mi bylo věnováno, něžně rozmetalo všechny mé zbabělé "tohle od TXT nepotřebuju... a v tom případě nebudu potřebovat ani tohle" manévry. Ale copak se můžu zlobit na něco tak sladkého? The Dream Chapter: Star, debutové TXT album, mě šokovalo tím, jak kvalitní vlastně je. Když srovnám jeho packaging s packagingem Blue Hour... ten downgrade člověka trochu zarazí. (Asi jako jakékoli NU'EST album a vedle něj Romanticize, ehm.) Design Star vyhlíží ohromně jednoduše – až na cédéčko, to se naopak tváří děsně cool! –, ale ta jednoduchost dokonale funguje. A má moc pěknou barvičku. Kombinace modré, bílé a žluté na mě dýchá... mladistvou svěžestí. Což s konceptem alba koresponduje na jedničku. Lidi, to je banda takých rozkošných dětiček! A já vím, že NU'ESTi byli v debutovým albu taky dětičky (srovnávám je s NU'ESTy, protože Face je jediný další debutový album (full)skupiny, co mám), ale dětičky, co se snažily působit hrozně drsně. Navíc, v době jejich debutu jsem byla stejně stará jako oni. Tj. mladší než Aron a starší než zbytek. Ale teď? Teď mi táhne na třicítku a držím v ruce debutový album TXT v jejich vrcholně dětičkózní formě! 😅 Natolik surreálný dojem ve mně ještě žádné jiné album nezanechalo. Je mi jasné, že to nebyl tvůj záměr, Star, ale dobrá práce.
Crown je fajný debutový song; s každým dalším poslechem se mi líbí víc a víc. Což mě dosti udivuje, abych byla upřímná. Rozhodně to není ta první písnička, která by mě přiměla poslechnout si od TXT cokoli dalšího, jakožto exemplář v rámci "oukej, jsem rozhodnutá dát jim šanci" objevování jejich repertoáru je to ale neskutečně příjemný kousek... Oh, a Nap of a Star! Ta mi svou něžností naprosto učarovala.
Pro správné uchopení následující pasáže je nutno zmínit, že album ke mně připutovalo již otevřené, a neobsahovalo všechny propriety, které podle oficiálních popisků obsahovat má. Takže ne, na žádnou kartičku jsem nezapomněla, a mé výhradní soustředění se na Soobina má konečně i jiný než "ona je tak nechutně zabiasovaná!" důvod. Jé! Soobinova kartička prototyp? debilní velikosti! Ta rámečková ve žluté mikině s kapucí. (Ano, žlutý spešl rámeček vlastním rovněž, ale přišlo mi zbytečné ho skenovat). Baví mě, jak úžasně obyčejný je koncept Star katiček. Působí tak všedně, tak nenuceně, tak... neidolovsky! Nejokázalejší je na nich ten bílý rámeček se jménem, který v podstatě není okázalý ani trošku. To samolepky, minimálně ty fotografické, se však barev a efektnosti rozhodně nebojí. Ah, jsou tak roztomilé!
(pozn.: Přijde mi humorné, že výhradně fešácké skupinové samolepky tvoří moji "group cards" sekci TXT.)

Co se mého staršího dítěte týče, obdarovala mě Nissa jeho polaroidem z prvního Winner alba 2014 S/S. Tím větším polaroidem. Usměvavým. Který typově přesně odpovídá kartičkovému polaroidu z téhož alba, ovšem na rozdíl od něj se nevleze do devítiokýnkové fólie. Ať žijí moje popisy. Pokud jsem správně pochopila, existují dvě verze, černá a bílá, no, jak můžete podle zadní strany odhadnout, já dostala tu bílou.
Co jsem se pustila do sběru Sanžiných Pink Fantasy polaroidů, nemůžu už tvrdit, že jsou Winner polaroidy ty nejpolaroidovější ze všech, protože by to byla očividná lež. Rozhodně však mohu prohlásit, že jsou bezkonkurenčně nejpolaroidovější ze všech nadesignovaných polaroidů. Vyhlížejí ohromně autenticky, bez ohledu na velikost.
○○○
Poté, co Winneři vydali své čtvrté mini album Holiday, jsme s Nissou úplně random plácly, že haha na narozeniny se navzájem obdarujem ksichtovýma Winner albama, haha. No věřte nebo ne, skutečně to vyšlo! 😁
Jsem v šoku (ano, zase), jak moc se mi digipack verze Holiday zamlouvá. Jistě, to, že je plná Yoona, hraje prim, ale i bez něj bych musela ocenit, že si YG s vizuálem tohohle alba vskutku dalo práci. Když ho srovnám s Kangtovým digipackem, je Holiday nesrovnatelně povedenější.
Album je decentně laděno do zelené barvy a porůznu si pohrává s letenkami a čtyřlístky. Pojednou jsem zase absolutně nadšená ze vzhledu cédéčka; vypadá skvěle a jeho papírové tracklist předuchycení zrovna tak. Fotek ve photoboočku je – na poměry digipacku – překvapivě dost a jsou překrásné. Mimochodem, musím uvést na pravou míru, že jako "photobook" jsem oskenovala jeho zadní stranu. Na té přední sice je nápis i čtyřlístek (vlastně je to taková přední strana coveru, jen bez Yoonovy fotky), jenže je vidět jen pod určitým úhlem a jako sken by beztak vypadala jen jako celozelená plocha. A to by byla škoda. Součástí alba je i složený plakát se vzkazem na zadní straně. A zase – Kangtův plakát je super, protože je menší a vleze se mi do A4 fólie a já ho samozřejmě miluju, není však třeba dlouhého zkoumání, aby člověk objektivně naznal, že Yoonův plakát je mnohem propracovanější.
Rozbor hudební stránky alba tu ode mě nečekejte, slyšela jsem pouze titulní song I LOVE YOU a nehodlám na tom nic měnit. Milý (rozhodně milý!) title track se mi sice jako celek do paměti výrazně nezaryl, ovšem Yoonovy výšky...! To je jiná. Refrénová "I love youuuu ~" část mi v hlavě rozhodně uvízla natrvalo.
A YG se rozhodlo, že mě bude příjemně překvapovat až do konce a ukázalo se býti nadprůměrně inteligentním, jelikož sběratelské předměty v albu pojalo ó-misusi-díky! stylem "máš Yoonovu verzi, takže na všem uvnitř najdeš Yoona". Jedná se o unit kartičku, věc nazvanou "Holiday Seal" a selfie kartičku. Zaprvé, unit kartičku (Yoon + Jinwoo) se tady na blogu vypátrat ani nesnažte, hledali byste zbytečně, ehm. Unit kartičky Winnerů jdou tak trochu mimo mě (snad leda by to byl Hoony se svým super hárem...), a proto tento exemplář poputuje k povolanějším. Zadruhé, netuším, co přesně má "Holiday Seal" představovat. Kupu známek? Ví bůh. Hlavní je, že je na tom Yoon, vyhlíží to fakt cool a velikostně ta věcička pasuje do malé čtyřokýnkové fólie, a 2014 S/S polaroid si tím pádem našel kamaráda. Zatřetí, Yoon s brýlemi a králičíma ušima je výhra v jackpotu. 😂 Pokud se mi tím chlapec snaží něco nenápadně naznačit ("Čum, jsem stejně rozkošnej králík jako Soobin!")... nevybral si správnou metodu, protože při pohledu na tohle se jeden jen těžko dokáže soustředit. ("Sorry, Yooně.") Zadní strany Holiday kartiček jsou něco úžasného, a ani digipack verze není výjimkou. Už dlouho jsem nebyla něčím kartičkovým zadkem tolik uchvácená.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki