Zlo, emař, králík a jejich albová odysea

(Leo se dramaticky vyškrábe z propadliště dějin bias listu.)
LEO: Jsem zpátky! 
YOON: Kulháš.
L (sekne po něm pohledem): Ale jsem zpátky!
ANDY: Nemáš tik v oku?
L: MŮŽETE MĚ NECHAT SI TENHLE HISTORICKÝ OKAMŽIK UŽÍ –!
(Nedořekne. Zpoza rohu vytančí Kangta a za ním se jako banda zombíků šine zbytek bias listu; fanaticky skandují jeho jméno.)
CHANGMIN (účastně položí Leovi ruku na rameno): Seš v řiti, chlapče.
(Leo fňukne.)
SIYEON: Příště to určitě vyjde.
L (s nadějí): Myslíš?
SY (zaváhá): Upřímně?
L (povzdechne si): Že se vůbec ptám...
(Kangta stane před biasy 6 až 10.)
KANGTA: Zdravím, vy ubohé existence! (velkoryse) Dovoluji vám mě uctívat!
(Biasové 6 až 10 se po sobě podívají, načež...)
Y, CM, A, L, SY: Ó, VELKÝ KANGTO! SLÁVA KANGTOVI!
(Na scéně se zjeví zívající Eric; všimne si toho bizarního procesí; ohromeně situaci sleduje.)
ERIC: Co to kurva –?
(Znenadání ho kdosi chňapne za ruku a stáhne za příhodně umístěnou kopu balvanů.)
MINWOO: Vymyl jim mozky.
(Dongwan vážně přitakává.)
MW: Nám se podařilo uniknout.
E: Ale co Andy, Junjin a Hyesung?!
MW: Nutné oběti.
DONGWAN: Andy s ním měl debutovat, Junjin s ním chodil do školy a Hyesung je jeho kámoška. Jejich absenci mezi svými uctívači by zaznamenal.
(V tu chvíli si Eric všimne, že se spolu s nimi za balvany krčí i Soobin.)
E (zmateně): Co ten tu dělá?
MW: Flexí s albem.
(Soobin se zářivě usměje.)
MW: A je inteligentnější než Leo.
(Soobin se usměje ještě zářivěji.)
E: A-ha? Tak to asi gratuluju...?
(Přes oslavné monotónní mumlání zombie biasů šlehne Kangtův hlas.)
KT: MOMENT! KDE JE ERIC?!
(Čtveřice za balvany strne.)
KT: CHCI, ABY MĚ UCTÍVAL ERIC! NAJDĚTE HO!
DW (dotčeně): Proč nikdy nikdo nepostrádá mě?!
MW: Neřeš hovna a ZDRHEJ!

Hezký den, milí a drazí.

A zase po roce je tu ✨ narozeninový článek ✨! Jééé! Pamatujete na loňské humory s VIXX a celnicí? Gratuluju všem, kteří zapomněli. Vězte, že jsem se poučila a s měsíčním předstihem nakoupila alba výhradně u nás; doručení letošních narozeninových propriet tak proběhlo v klidu a zcela mírumilovně. Neuvěřitelné, já vím.
Předem upozorňuji, že kpopový výkec za měsíc říjen je pojat ryze albově. O nákupech kartiček tu nepadne jediná zmínka. Ne, že by nákupy tohoto ražení neproběhly, proběhly a hned několik, avšak nová alba tu mám k představení hned tři/čtyři, každé minimálně jednu kartičku obsahuje... prostě složení, které pro jeden článek představuje víc než dostatek materiálu.
Ale nebojte, o všech krásných kartičkách co nevypadly z alb si popovídáme v listopadu. 🍂

Co se Taekwoon vrátil z vojny, konstantně jsem přemítala, jak asi můj mozek zareaguje, až milý chlapec vydá nové sólo album...? Ve skupinových VIXX věcech mám jasno, na ty zvysoka seru, ale Leovo sólo album, to je přece něco úplně jiného... nebo ne? Budu jásat, až uvidím oznámení, že comebackuje? Anebo vůbec ne, zopakuje se "Ryeowook scénář" a Leo skončí mezi random kusy?
Nu, na odpověď jsem si musela počkat zatraceně dlouho (větší lemra než Jellyfish je fakt už jenom Shinhwa Company), možná o to víc mě ale její pozitivita dojala. Reálně, když jsem zjistila, že Leo vydá třetí mini album, a bezprostřední reakce mého mozku na tuto novinu byla: "TY VOLE, HURÁ!", málem mě to rozbrečelo. 😅 A pokud snad existovala v mojí hlavě nějaká pochybnost, koncept Leových krásných krvavých rukou ji definitivně vyvrátil. Misusi, bože, nemůžu přece nemít album, které obsahuje umělecké krvavé fotky!
Morbidní? Já? Ale jděte! 

Když ke mně připutovala ta malá krabice, nevěřícně mi poklesla čelist. Sem že se vlezlo Leovo album? Sem že se vlezlo album týpka, kterýmu patří mý největší albový trauma jménem Muse?! Jak?! Inu, jednoduše. Piano Man Op. 9, Leovo třetí mini album, sice vyhlíží jako Muse, ale ve velmi zakrslé podobě. Tím pádem funguje mnohem líp.

Líbí se mi volba barev, velice se mi zamlouvá Leova tajemná fotka na coveru (ačkoli... mého favorita už známe), no za to podtržení(!!!) názvu bych někomu nejradši vlepila facku. Proč?! Proč byste to dělali?! Ach jo. Mohlo být ale hůř. Mohli jako font zvolit ComicSans... Z designu cédéčka jsem absolutně nadšená – pominu-li to pitomý podtržítko – Leova rozostřená fotka vyhlíží ohromně stylově. Co se photobooku týče, předně mi dovolte vzdát hold Taekwoonovým černým vlasům. Po červené/růžové v prvním mini a blonďaté ve druhém mini, je komorní černá geniální volba. Fotky jsou krásné, o tom žádná, na můj vkus jen příliš odhalené. Kruci, teď zním jako prudérní stará panna... Ehm, ne, nejsem pohoršená z Leových bradavek, skutečně ne. Kdyby tam byl nahatej celej, taky bych se koukla a možná bych se u toho ani nečervenala. Jde prostě o to, že kůži odhalující fotky na mě nedělají ten wow dojem jako na každýho normálního člověka. Já jsem jako: "Hm, pěkný tělo, ale víš, že kdyby sis to sako zapnul, nebyla by mi zima i za tebe...?" Dejte mi na výběr polonahýho chlapa, a chlapa až po nos zababušenýho ve svetru, vždycky to vyhraje ten svetr. Ale jo, uznávám, že lyrics poster s krvavě polonahou (čtvtonahou?) Leuší vypadá velmi efektně. 😏
Hudebně je to moc fajn, bez mučení však přiznávám, že vyjma titulního songu tu není žádná písnička, která by mě nějak extra zaujala (jako Give me something v rámci Canvas kupříkladu). Ovšem! Losing Game označuju za Leův dosud nejlepší title track. Je boží. Tak.
V šikovné boční kapsičce coveru pak člověk najde všechny ty ostatní propriety, které se od kpopového alba očekávají – pohlednici, záložku a kartičky. Pohlednice je z podobného těsta jako Romanticize kusy, jen namísto židlí a lamp obsahuje skleněnou hrací skříňku ve tvaru klavíru. Což, pravda, k názvu Piano Man pasuje. Rozhodně víc než random nábytek k Romanticize. Záložka je na tom o trochu lépe, na té sídlí sám Leo. Je ale rozostřený stejně jako na cédéčku, tudíž... Nic proti ní nenamítám, je fakt pěkná a rozněžňuje mě její maličkost, počítat ji mezi Leovy "kartičkové" produkty (aka věci s ksichtem idola) však nehodlám. Ponechala jsem ji proto spolu s pohlednicí v kapse alba.
Kartičky vede album dvě. A já nemohu jinak než být s tímto stavem absolutně spokojená, jelikož jak víme, Leovy sólo kartičky sbírám po dvou, tudíž... jo, za třetí mini mám hotovo! 😁 Nepoštěstilo se mi sice najít ty nejňuňavější kousky, které za Piano Mana vyplodil, mé půvabné duo však svojí vážností skvěle pasuje k tónu celého alba, což je super, a... ne, rozhodně si nemám nač stěžovat. K tomu všemu mě ještě neskutečně nadchly zadní strany, které... Vidíte? Jsou podepsané! Vůbec poprvé v Leově sólo kariéře! Nádhera!

Nu, a nyní již konečně ke slibovaným narozeninovým albům. Respektive k filozofii "boha, ty prachy, co do toho vrazím, musím sama před sebou nějak použitelně obhájit... moment, neblíží se říjen?", která jim nálepku "narozeninová" tak trochu násilně přidělila. 😅
To jsem tak o prázdninách prohlížela TXT nabídku na filmnadvd.cz, a co nevidím? Předobjednávku jejich třetího japonského single alba Good Boy Gone Bad. "Oh, moc pěkné, ale to asi nepotře – Solo jacket version?! Jakože Soobinova verze...? Potřebuju Soobinovo ksichtové album? Ah, co je to za otázku, jasně že potřebuju!"
A tak jsem Soobina předobjednala. Spolu s Leem. Leo se s příchodem dosti pozdržel. Soobin dorazil před termínem. "To je ale hodné dítě!" říkáte si asi. No. Dorazil sice před termínem, ale s takovou afektovaností, že by se za ni nemusela stydět ani Kangtova verze SMCU alba.
Z dlouhé chvíle jsem někdy v polovině září kontrolovala, jak to teda se Soobinem vypadá, hm, stále předobjednávka, hm, hm... Moment. Proč jsou Beomgyu, Taehyun a Kai skladem?! (O Yeonjunovi ani nemluvím, Yeonjun byl už tehdy "nedostupný"... protože nikdo není větší drama queen než Yeonjun...) Byla jsem naprosto zmatená. A druhý den jsem byla ještě zmatenější, protože mi přišel mail, že je Soobin na cestě ke mně, přitom obchod jej stále hlásil jako "předobjednávku". Věřte, že mít fyzicky v rukou album, který se na webu tváří, že není, je vrchol drsňáctví. 😂

Good Boy Gone Bad, verze Soobin, je standardní japonské jewel case album (nejste-li Shim Changmin a vaše japonská alba svým vizuálem směle nekonkurují těm korejským samozřejmě). Fotek ve photoboočku je šest + jedna vpředu – fascinuje mě to její rozbití! – a jedna na zadní straně alba. Což není moc, jistě, na japonské poměry je to ale více než slušné. A jsou krásné, neskutečně krásné; však phototobook plný Soobina a dortů ani nemůže vypadat jinak. Design cédéčka je zvláštní (ač nechápu, co mi na něm přijde tak zvláštní) a já se stále nerozhodla, zda se mi líbí, nebo ne. Cením ale jeho barvu.
Japonská verze Good Boy Gone Bad je stejně skvělá jako ta korejská, každá však na mě působí odlišným dojmem. Nijak výrazně, ale působí. Což je strašně divný pocit, protože vím, že je to ten stejnej song a jde v něm o to samé, o co v korejské verzi, takže bych neměla mít jinej pocit z poslechu japonské verze, ale... mám ho. Doufám, že to ve skutečnosti není tak schizofrenní, jak schizofrenně to zní, ehm. Pokud byste raději něco originálního, zaměřte pozornost na baladu Hitori no Yoru. Balady obvykle nedoporučuju, ale tohle je nádherný, jímavý počin.
Japonští vydavatelé alb jsou evidentně inteligentnější než ti korejští a chápou, že když si člověk koupí verzi určitého člena, potěšila by ho i kartička toho člena, jehož verzi si koupil. A tak byly mé prosby konečně vyslyšeny! V Soobinově verzi alba na mě čekala výhradně Soobinova kartička! A tentokrát bylo štěstí skutečně na mé straně, protože si mě vyvolila ta rozkošnější varianta, mrkající Soobin! 🥰 Teda takhle, to jeho mrkání ve mně probouzí válečné flashbacky na Minhyunovu (ne)slavnou HEA kartičku, tudíž... jo, tlemím se, kdykoli ho vidím. Pak je nutné otočit list a podívat se kartičce na zadek. Uklidňuje mě. Je velice jednoduchý, a jeho design funguje na jedničku.
Mimochodem, pamatujete na Soobinovu Thursday's Child stranu v mém šanonu? Tak tady Good Boy Gone Bad kartička je ta feat. součástka, která mi chyběla k jejímu dokončení. Mám totiž utkvělou představu, že spolu tahle dvě alba krásně ladí (prostě japonskej singl a jeho korejská předloha!), takže proč dohromady nezakomponovat i jejich kartičky? Bude to přece super!

Stalo se, v co už jsme nikdo nedoufali! Kangta. Vydal. Album! Takřka po sto letech...! A protože jde o Kangtu, samozřejmě jsem si musela pořídit všechny verze, v jakých svůj nejnovější full počin představil. (Dvě. Naštěstí jsou jen dvě.) 

Eyes On You, Kangtovo čtvrté album – což mě šokovalo, protože jsem až do letoška žila v domnění, že jeho čtvrté album je Eternity, ale ne! – verze digipack. Která mi svým způsobem neuvěřitelně připomíná random japonská kpop (teď jsem asi napsala pěknou blbost, co?) alba, respektive ten typ alb, který se mi nikdy nelíbil a tvrdila jsem, že si ho nikdy nepořídím. Haha. No, uznávám, že není tak špatný, jak jsem si myslela. 😄 Teda je divný, extrémně divný, a já se upřímně divím, že z těch bočních kapes ještě nevypadl ani photobook, ani cédéčko... ale nějak záhadně to funguje, takže... jo.
Když už jsem zmínila ten photobook (nebo jak se těmhle věcem v digipack verzích říká), fotek je v něm poskrovnu, ale ke Kangtovi mi to tak nějak sedí. Jakože ne, že by Kangta zasluhoval málo fotek, to chraň bůh, nikdo nezasluhuje víc fotek než visual všech visualů, ale v dobách, kdy po zemi málem ještě běhali dinosauři, býval nevelký počet fotek v albu standard, a on vlastně i ten packaging digipack verze Eyes On You ve mně probouzí vzpomínky na přelom milénia, a... celé je to takové hezky nostalgické. Design cédéčka – obou verzí alba – je rozhodně ucházející, nepatří ale k mým oblíbeným. Asi tak. A jedna okrajová poznámka na závěr: těší mě, že má digipack verze název i na hřbetu alba. Hřbet verze photobook je totiž celý černý, a poněkud mě to irituje.

První, co mě napadlo, když jsem uviděla photobook verzi Eyes On You, bylo: "To vypadá jak komunistickej sešit." Ne, že bych zažila komunistický sešity, tak stará zase nejsu, ale... představuju si, že vypadaly přesně takhle. Určitě to není nejhorší packaging, to ne, SMko umí tvořit daleko větší zvěrstva, potíž je, že Kangta si packagingem Home nastavil laťku příliš vysoko. Musím ale pochválit barvičku Eyes On You, nádherná toť modrá!
Nad krásou fotek jsem v rámci digipack verze neóchala (a že mi to dalo zabrat!), jelikož jsem si své estetické nadšení hodlala ponechat pro obsáhlejší photobook verzi. To dává smysl, ne? A... panebože! Jedna každá fotka tu je umělecké dílo. Inu, on umělecké dílo je samotný Kangta, ovšem... Můj zdejší favorit je Kangta fotograf. 📸 Koncept Eyes On You mi silně připomíná elegantní, leč pohodový koncept Home a po vizuální stránce jsou oba photobooky rovnocennými soupeři. Jen těžko bych volila, který z nich je krásnější.
Hudebně je Eyes On You neskutečně příjemný zážitek, a živější než u Kangty bývá zvykem. Titulní song téhož jména svou vůdčí pozici rozhodně zasluhuje; pokud jste neviděli jeho vizuálně vytříbené MV, vřele doporučuju to napravit. Potěšilo mě, že do čtvrtého alba Kangta zakomponoval své loňské (až letošní) singly Freezing, Christmas in July, Maybe a Slow Dance. Obsahovat i Cough Syrup, bylo by to doslova geniální. Staronová Persona 2022 pro mě představuje sladkou třešničku na dortu, jelikož jak dobře víte, původní verze je má srdcová záležitost. Avšak vůbec největší radost mi v tomto albu udělala Love Song. Tři roky jsme na tento skvost čekali...! A stálo to za to. Miluju Love Song! 
A co se inclusions, jež nyní hrdě trůní v šanonu, týče... digipack verze vede plakát, photobook verze pohlednici, obě verze pak po jedné kartičce. Běžně albové plakáty nechávám v albech, jenže tenhle plakát by z alba dost možná vypadnul, navíc má dobrou skoro A4 velikost a... hej, je na něm vizuální bůh Kangta. Ten se nedá ignorovat. Umístila jsem plakát proto do úvodní fólie Kangtovy bílé sekce, a musím podotknout, že mu to tam moc sluší.
Brýlatá pohlednice je půvabná a rozkošná zároveň a hlavně – má standardní pohlednicovou velikost, takže se vejde do čtyřokýnkové fólie! Konečně má k sobě I AM pohlednice pasující kolegyni!
Inu, a velké (malé) finále. Kartičky! S překvapivě fajnými zadními stranami... Jéééé! Ke kartičkám mám jediné: Kangta fotí ta nejdivnější selfíčka ze všech. 😅 Divnější než Sungjin, a to je co říct. Reálně nevím, či se z pohledu na ně rozplývat, jak je ten chlap... osoba krásnej, nebo se smát, protože vypadají, jak vypadají. Pche, a pak že mistr Ahn nemá smysl pro humor!
(Právě jsem si uvědomila, že mám víc kartiček Kangty než Erika... Shinhwo, vy lemry pajdavý, to je tragédie!)

...pac a pusu, Vaše Nagasaki