Památné věty ŠP (LXI. – LXX. kapitola)

ZHOUMI: "Nic se mi nehroutí. Jen sumíruju, jak velcí jste vy pošuci!"
MINHO: "Nezapomínej laskavě, s kým mluvíš!"
ZHOUMI: "S tebou?"
MINHO: "Ano, s tvým božským Vyvoleným!"
ZHOUMI: "Zase to s tou sebeláskou nepřeháněj…"

(LXI. kapitola)

NICHKHUN: "Eric si lidského života příliš váží…"
ZHOUMI: "Na to jsi přišel jak?"
NICHKHUN: "Zdráhal se Junsua proměnit v démona."
ZHOUMI: "A to je všechno?"
NICHKHUN: "Všechno. Víc k tomu názoru znát nepotřebuju."

(LXI. kapitola)

CHANGMIN: "Eric byl monstrum dávno předtím, než zabil svoji lidskost."

(LXI. kapitola)

Minhyunův strach byl takřka hmatatelný. Už dlouho zřetelně vnímal, že se jej démon nočních můr bojí, avšak až dodneška netušil jak moc. Až dodneška spolu totiž nikdy nemluvili mezi čtyřma očima, vždy u toho byl přítomen někdo další, což celou analýzu zkreslovalo… Jedinkrát ho nenapadlo, že je Minhyunova hrůza z něj tak velká. A o to méně nyní rozuměl tomu, proč Minhyun, sedící jako by spolkl pravítko, dobrovolně přišel do jeho domu. Jaký by mohl mít důvod…?

(LXI. kapitola)

TONY (o Kangtovi): "Možná vám to bude připadat směšné, ale já se ho bál."

(LXI. kapitola)

ARON (k Erikovi): "Nepřejte si mě, jestli vás ještě někdy napadne, že bych mohl být daemonsky uvažující daemon!"

(LXI. kapitola)

ARON (k Junsuovi): "Ty nikdy nebudeš spokojený, viď? Když půjde o mě a kohokoli."

(LXII. kapitola)

ERIC: "Jestli ti zdrhnul jeden z těch pokusnejch křečků, který Hyesung chová ve sklepě, modli se, ať chcípne rychle."

(LXII. kapitola)

ERIC: "Nechci, aby ses s ním scházel."
ARON: "Dobře."
ERIC: "Jenže nebýt Minhyuna, nebyl bys teď tady."
ARON: "Dobře…?"
ERIC "Dlužím mu laskavost."
ARON: "Oba mu ji dlužíme."

(LXII. kapitola)

Jenom… mi někoho připomínáš.
(Mrtvého daemona, Andy?)
Víš, že jsi mu podobný?
(Mrtvému daemonovi Muna Junghyuka, Arone?)
Jo, řekl bych, že máš k Erikovu ideálnímu typu docela blízko.
(K mrtvému daemonovi Erikovy zavražděné lidskosti, Minho?)

(LXII. kapitola)

ZHOUMI: "Bylo to lepší? Tehdy?"
JUNJIN: "Asi ano."
ZHOUMI: "Asi?"
JUNJIN: "Nevracel bych se, jestli se ptáš se na tohle."
ZHOUMI: "Nebyl jste tehdy šťastnější?"
JUNJIN: "Byl."
ZHOUMI: "A přesto byste se do té doby nevrátil, kdybyste dostal tu možnost…?"
JUNJIN: "Kdybych to udělal, možná bych neublížil těm, kterým jsem ublížil. Jenže… kdybych takhle žehlil svoje chyby, utíkal bych sám před sebou a svojí odpovědností, a to… to mi přijde zbabělé."

(LXII. kapitola)

JUNJIN: "Aaron Kwak je případ sám o sobě… A to nemyslím jako urážku."

(LXII. kapitola)

Aron poslouchal, mlčky upíjel čaj, který jim přinesla komorná, a chmurně přemítal nad tím, že jaktěživ neslyšel v hlase jedné bytosti tolik lásky, nenávisti, něhy a agrese současně. Minhyun Min Kiho zbožňoval; přitom si jasně uvědomoval, jak krutě jednostranná jeho láska je, a za to ho nesmiřitelně nenáviděl.
Toho večera Aron naplno pochopil, jak nešťastný musel Minhyun celý svůj život být.

(LXII. kapitola)

MINHYUN: "Natrvalo Min Kimu zamezit přístup do tvých snů není v mojí moci… jde o kouzlo, které se musí každý den – nebo spíš noc – obnovovat, a hlavně… nefunguje na dálku."
ARON: "Musíme se nacházet ve stejné budově?"
MINHYUN: "No… blíž."
ARON: "Blíž?"
MINHYUN: "Ideálně vedle sebe. Účinnost toho kouzla totiž závisí na vzájemném kontaktu –"
K jeho údivu se Aron rozchechtal na celé kolo.
MINHYUN: "Co je?"
ARON: "Sofistikovaněji se mě do postele ještě nikdo dostat nepokoušel…"

(LXII. kapitola)

Pár chvil nepřítomně civěl do stropu, pak mu ale zvědavost nedala; překulil se na břicho, dlaněmi si podepřel bradu a se zatajeným dechem pozoroval daemonovu spící tvář. Vedla ho bezelstná, takřka dětská fascinace. Fascinace novou… ne, ne novou, spíše… vytouženou hračkou.
Je tak křehký, napadlo ho uchváceně. Daemoni jsou svým způsobem úplně stejní jako lidé… Stejně bezbranní, stejně smrtelní… Bylo by až směšně snadné…
…ho zabít, zašeptal ten druhý hlas v jeho hlavě.

(LXII. kapitola)

Bolelo to. Bolelo vidět, že to, o co on se marně pokoušel skoro sedmdesát let, se nějakému mizernému daemonovi povedlo za jediné dopoledne. Myslel si, že nic nemůže být horší než soupeřit o Min Kiho náklonost s Choi Min Hem, ale to se šeredně mýlil.

(LXII. kapitola)

MIN HO (k Yesungovi): "Ono vás démonologických bláznů chodí po světě víc? Nejenom ty a Horvejkul?!"

(LXII. kapitola)

Objal chlapce kolem pasu, s neartikulovaným zabručením se přivinul k jeho zádům. Rád ho objímal, líbilo se mu fyzicky vnímat, jak drobný oproti němu Aron je. Skoro se zdálo, že do jeho náruče přesně pasuje.

(LXIII. kapitola)

ARON: "S kým to mluvíš?"
Minhyun střelil bezelstným pohledem k lapači snů, jako by snad odpověď byla naprosto jasná. Aronův výraz však dával znát, že jemu to ale vůbec jasné není.
MINHYUN: "No… přece s vílou."
ARON: "S vílou?"
MINHYUN: "Ano."
ARON: "Tady je nějaká víla?"
MINHYUN: "Uhm… přímo tady ne… říše snů je paralelní realita…"
ARON: "Říše snů?"
MINHYUN: "Ty nemáš tušení o čem je řeč, co?"

(LXIII. kapitola)

ANDY: "Inu… civilizovaný Minhyun je rozhodně lepší než neandrtálec Minhyun, na tom se shodneme, i kdybychom nechtěli…"
JUNSU: "Jo. Štve mě ale, že v tom zásadní roli sehrává Aron."
ANDY: "To už je nutná oběť…"
JUNSU: "A to je na tom právě to nejhorší! Podezírám ho, že si tu roli až nevhodně náramně užívá…!"

(LXIII. kapitola)

ERIC: "Teď si zkus čistě teoreticky představit, že je Min Ho Simonův syn…"
HYESUNG: "Dobře…?"
ERIC: "…a že na Min Hových spermiích závisí budoucnost celého rodu."
HYESUNG: "…"
ERIC: "Simon by Yesunga vynesl v zubech, to se můžeš spolehnout."
HYESUNG: "Mám tedy… děkovat tvojí nejstarší sestře, že na tvých spermiích zachování rodu Mun nezávisí…?"
ERIC: "Tuším, že Edith se obětovala ráda…"

(LXIII. kapitola)

MIN HO: "Skvělý. Už vím, jak se cítí pták na přednášce ornitologa."

(LXIII. kapitola)

ZHOUMI: "Já za to nemůžu! To můj mozek. Je Hongbinem úplně posedlej…!"
MINHO: "A není tvůj mozek náhodou posedlej Erikem?"
ZHOUMI: "Můj mozek se posedlý oběma. Mám velký mozek."

(LXIII. kapitola)

MINHO: "Ovšem. Sklep je základ. Když nemáš sklep, nemá smysl někoho unášet!"

(LXIV. kapitola)

Rozhostilo se ticho. A zatímco Minhyun dál zbožně hleděl na Arona jako na svatý obrázek, Erika při pohledu na ně opustil všechen hněv.
Vystřídalo jej prozření… smutek… který dospěl v nostalgické smíření.

(LXIV. kapitola)

ARON: "A nejlepší student ročníku je Minho."
ERIC: "Říká kdo?"
ARON: "Minho."

(LXIV. kapitola)

I Junsu v hračkářství, prohlašující, že tuhle plyšovou pandu ale vůbec nechce, dovede dát do svého projevu více věrohodnosti…

(LXIV. kapitola)

První, co Erikovi vytanulo na mysli, byla krev. Spousta, spousta krve. A pak Aronův obličej. Který se bez varování proměnil v Kangtovu tvář. Bledou a mrtvou. Vzpomněl si na slova té sestřičky z psychiatrické kliniky U Svatého Jana; zásadní důvod, proč Kangta dožil tam, kde dožil.
…prakticky půlhodinu potom, co se probral v nemocnici, kam byl odvezen na pozorování, rozbil v umývárně zrcadlo, a podřezal si krk…
Neznala podrobnosti Kangtovy hospitalizace (…koluje historka, že když ho našli, objímal čísi mrtvé tělo…), bezpečně však věděla, že nebýt tenkrát mezi personálem vodní mág se schopností ovládat krev, skončil by Kangtův sebevražedný pokus úspěchem.

(LXIV. kapitola)

ERIC (k Zhoumimu): "Poslyš, jestli tě k tomuhle Min Ho nutí, jestli tě u notebooku drží násilím… prostě tenhle hovor vypni, a já toho vola seřvu po telefonu."  

(LXIV. kapitola)

YOONA: "Jong Hyeonnie, zlato. Opravdu si myslíš, že kdyby vévoda Mun našel Minhyuna sklánět se nad mrtvolou té jejich hezounké lidské nicky, nechal by ho naživu?"

(LXV. kapitola)

MINWOO: "Zbývá tedy diagnóza týraná manželka. No ovšem. Prostě ses patologicky snažil chránit Hyesunga."
Eric na něj šokovaně vytřeštil oči.
MINWOO: "Co se tak tváříš? Je to jasné jako facka. A pak… nezapomínej, že tě znám věčnost, Jung Hyuku."

(LXV. kapitola)

YESUNG: "Bojíš se svého malého, krásného a rozkošného důvodu?"
MIN HO: "Vždycky, miláčku. Tebe se bojím vždycky."

(LXV. kapitola)

Minhyun se nadechl, aby odpověděl, aby protestoval, aby Yooně vysvětlil, že se plete, že o osobní prospěch tu přece vůbec nejde… Jenže nemohl. Dech se mu bolestivě zadřel v plicích, krůpěje ledového potu mu stékaly po zádech. Panikařil. Yoona má pravdu. Co by z toho Aron měl? Proč by se s ním dobrovolně zahazoval? Proč? Tak proč?

(LXV. kapitola)

Znovunalezený hlas rozumu striktně zavrhl každičké slovo, které Yoona pronesla, a Minhyun pocítil palčivé nutkání rozběhnout se do modrého pokoje za Aronem a slyšet z jeho úst, že je všechno, jak má být, že Yoona trpí příliš bujnou fantazií a že on se v něm nezmýlil.
Neudělal to však. Děsila ho ta nepatrná možnost, že Yoona odhadla situaci správně. A ještě více ho děsila představa, že by mu Aron svou vyjevenou zradu neuváženě potvrdil. Protože pak… pak by ho Minhyun zabil.
O tom ani v nejmenším nepochyboval.
Démon v pěstech zuřivě sevřel chomáče vlasů, ve snaze zahnat fyzickou bolestí tu přespříliš živou vidinu toho, jak silněji a silněji tiskne prsty kolem Aronova útlého bledého krku.

(LXV. kapitola)

MINWOO: "Neexistuje vesmír, ve kterém by Eric dovolil Min Hovi použít Arona jako návnadu. Kohokoli jiného, ale ne Arona."

(LXV. kapitola)

Nešlo totiž o lež, ne, šlo výhradně o Arona. Nesnesl pomyšlení, že by mu Aron mohl lhát.
Aron.
Jedině Aron.
Nikdo jiný než Aron.
Aron…
Minhyun šokovaně zalapal po dechu. Pochopil.

(LXV. kapitola)

MINWOO (k Minhyunovi): "Ty nepotřebuješ náhradu za Min Kiho."

(LXV. kapitola)

MINHYUN: "Miluju tě."
Aron otevřel pusu do užaslého o. Zamrkal na něj. Dvakrát. Těžko soudit, zda byl tak omámený, šokovaný nebo vyděšený.
ARON: "Jak se to stalo?"
MINHYUN: "Nemám nejmenší tušení."

(LXV. kapitola)

SUNGJIN (k Brianovi): "Ty si myslíš, že se bojím tebe?"

(LXVI. kapitola)

SUNGJIN: "Ty mě sleduješ?!"
BRIAN (bezelstně): "No ovšem! Jaký jsem stalker?"
SUNGJIN: "Zralý pro kriminál."
BRIAN: "To beru jako úžasný."

(LXVI. kapitola)

SUNGJIN: "A poví už konečně Brian Kang Parku Sungjinovi, proč tolik trval na tom, že ho musí poznat?"
BRIAN: "Spokojíš se s vysvětlením, že máš fakt krásný oči?"

(LXVI. kapitola)

BRIAN (k Sungjinovi): "Chutnám ti, nebo ne?"

(LXVI. kapitola)

ZHOUMI: "Oba víme, že nejsi, uhm, psychicky tak docela zdravý. Víme…?"
ARON: "Víme."
ZHOUMI: "No, a já si nejsem jistý, jestli je pro tebe dobré, aby ses partnersky spoléhal na někoho, kdo… je na tom stejně jako ty. Možná hůř."

(LXVII. kapitola)

"Hongbine?"
Chlapec svěsil ruku, v níž držel plyšového medvídka, a tázavě pohlédl na matku. Nelíbil se mu její tón. A její vyděšený výraz ještě méně.
Nerozuměl tomu. Dělá snad něco špatného? Odmalička mu vtloukali do hlavy, že se o hračky musí s kamarády dělit… a Myung Soo přece je jeho kamarád.
Zadíval se na něj. Myung Soo se usmíval, stejně srdečně jako vždycky, a přesto bylo v tom nádherném úsměvu cosi nešťastně bolestného. Ale proč? Nerozuměl tomu.
„Na,“ vyhrkl bezprostředně, nabízeje Myung Sooovi medvídka. Nechtěl, aby byl smutný. Myung Soo ale odmítavě zavrtěl hlavou, ukazovák si přitiskl ke rtům.
Pokojem šlehl matčin hysterický hlas:
"Hongbine, s kým to mluvíš?!"

(LXVIII. kapitola)

HONGBIN: "Já jsem chorobně nespolečenský výhradně mezi živými. Myung Soo je chorobně nespolečenský mezi vším co se hýbe. Kromě koček."

(LXVIII. kapitola)

SEUNGYOON: "Kotě, seš celebrita. Minimálně v Podsvětí rozhodně ano."
HONGBIN: "Nejsem celebrita. Jsem vůl, co postnul jedno selfíčko, a internet z toho spadnul."

(LXVIII. kapitola)

ERIC: "Mám na tebe smrtelnou otázku."
MIN HO: "Smrtelnou jakože související se smrtí, anebo se mě zase chystáte požádat o ruku?"

(LXIX. kapitola)

Min Ho na moment zavřel oči a vydechl. Zvažoval, zda trpí nějakou nemocí z povolání, když při pohledu na portrét Kima Myung Sooa – i přes všechnu jeho andělskou nevinnost – definoval jeho mozek přítomnou, nezpochybnitelnou auru smrti. Tutéž, jíž byl svědkem pokaždé, zadíval-li se do zrcadla. Jako by měl slovo "smrt" vypálené na čele.

(LXIX. kapitola)

DONGWAN: "Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Mimo jiné taky to, že scénář "Eric zabil svoji lidskost, její daemon zabije Erika" dost možná není tak dokonale nalinkovaný, jak si Yoona myslí."

(LXIX. kapitola)

Ve slabých chvilkách ho jímala paranoia, že lidé kolem něj vědí, co je zač. Že se na něj dívají skrz prsty. Že v něm vidí zrůdu.
Pravda však byla taková, že zrůdu v sobě spatřoval jen a pouze on sám.
Prchal jako o život. Sám před sebou.

(LXIX. kapitola)

CHANSUNG: "Jenom chci, aby byl Aron šťastný. A vím, že to bez Erika nejde."  

(LXX. kapitola)

MIN HO: "Jediný správný způsob, jak se mrtvý může vrátit k životu, je skrze démona mrtvých. Oživit ohnivého mága však není v mojí moci. Oheň je antidémonický živel. Nedovolí démonovi manipulovat s duší žádného ohňovládce."
YESUNG (ohromeně): "Nemohl bys mě přivést zpátky? Ani kdybych… nedopatřením umřel dřív, než bych měl?"
MIN HO (hořce): "Neumíš si ani představit, jak moc mě to děsí."

(LXX. kapitola)

ARON (k Minhyunovi): "Tak se soustředíš na cokoli jinýho, hlavně když to bude míň zhoubný než já."

(LXX. kapitola)