Album a album krát tři

MINHO: No tady je teda narváno.
SOOYOUNG: Nezávidím ti.
MH: Hm?
SY: Bojovat o její výsadní pozornost s tolika dalšími idioty...
(Minho se nafoukne jako žába.)
MH: I KDYBY JICH TU BYLO TŘIKRÁT TOLIK, NEMĚL BYCH NEJMENŠÍ PROBLÉM!
SY: A kdyby mezi nimi byl sólo Aron?
MH: TOHO BYCH ROZNESL NA KOPYTECH!
SY: A kdyby v subunit Shinhwě existoval Eric...?
MH (zamyslí se): To... by bylo horší, uznávám, ale vyhrál bych tak jako tak.
ZHOUMI: Zdravíčko! (zarazí se) Tváříte se nějak vážně. Umřel někdo?
MH a SY (důležitě): Diskutujeme o závažném tématu.
ZM: A-ha? (trochu rozpačitě se rozhlédne, načež mávne na Hongbina, který se k nim připojí) Řeší se tu závažné téma.
HONGBIN: A já jsem na něj odborník nebo...?
ZM: Copak nejsi?
HB (čím dál zmatenější): Co je to za téma?
MH a SY: Přelidnění.
HB: Není to na vás moc intelektuální?
(Rozhostí se ticho.)
MH (nevěřícně): On nás urazil!
ZM (nadšeně): ODBORNÍK! VŽDYŤ TO ŘÍKÁM!

Hezké sváteční ráno, milí a drazí.

Jak jsem slibovala, tak taky činím: druhý prosincový článek je tu! Vydaný dva dny po Štědrém dnu, no o čem by asi tak mohl pojednávat...? Otázka za milion, ty vole! Těšit se můžete na album, o jehož vydání jsem se dozvěděla úplnou náhodou, počin pana sólisty, který je skoro stejná drama queen jako Kangta, a velmi růžové retro duo. No, a jak lépe zakončit poslední letošní kpopový výkec než debutem ultimate biase a zmrtvýchvstáním poloviny mých milovaných trilobitů? 🍊
Jak by řekl klasik: tradičně chaotická (ne)vánoční sestava.

Chenovo třetí mini album Last Scene (jehož název mě, pravda, lehce vyděsil...) mělo světlo světa spatřit 31. října. Jenže na Halloween se v Koreji stalo, co se tam stalo, a vydání tak bylo z pochopitelných důvodů odloženo. V ČR mělo být album nakonec dostupné 25. listopadu. Libovala jsem si, jak je to super, že dorazí hezky s předstihem, já se nebudu předvánočně stresovat... Haha.
Digipack verze Last Scene byly naskladněny ve čtvrtek čtyřiadvacátého. Naivně jsem předpokládala, že filmnadvd objednává alba z jednoho zdroje, a to, že se photobook verze stále tvářily jako "předobjednávka", jsem celý den pokládala za chybu v aktualizaci stavu. Nebo tak něco. Jenomže ta chyba přetrvávala i v pátek a pak v pondělí, v úterý... A mě v nárazových vlnách samozřejmě zachvacovala hysterie, protože v balíku s Chenem putovaly i dárky pro bráchu a pro Nissu, a pro mě je pozdě nakupovat dárky k Vánocům v říjnu, chápete, takže jsem se utápěla v extrémním pesimismu, že určitě nestihnou dorazit včas...! Spoiler: Stihly. Nakonec byla photobook verze naskladněna týden po termínu, tj. 2. prosince. Takže žádná katastrofa, jistě, ale přísahám Vám, že kdyby se ta alba o týden zpozdila jako celek, nebudu tolik vynervovaná jako v tomto půleném případě. Nemluvě o tom, že jsem v pátek po návratu z práce očekávala oznámení o odeslání zásilky, ale žádné nepřišlo. Dočkala jsem se ho až v pondělí odpoledne. Paranoidně sepsaný e-mail filozofující nad otázkou, proč mě Chen nemá rád, tak mohl být pokojně smazán z povrchu internetového. 😅

Packaging photobook verze Last Scene je tentýž jako u Chenových předchozích alb, a já se úpěnlivě modlím, ať u něj Jongdae zůstane co nejdéle, protože ani knižní série Day6 netvoří tak krásný set! A když už jsem u těch superlativů,  Last Scene má vůbec nejepičtější design coveru, jaký jsem kdy na jakémkoli albu viděla. Ten barevný přechod je absolutní fantazie! Vyvolena mi byla šedivá Gray verze. Nikoho asi nepřekvapí, že co se coveru týče, o trochu víc bych preferovala verzi Violet, na druhou stranu, Gray verze má photobook s Chenem ve svetru... a Chen ve svetru je život.
Atmosféra photobooku vyzařuje pokojný klid... zároveň z něj ale cítím něco... něco, co ten klid narušuje. Jongdae je něžně překrásný a zobrazení postupující denní doby vyhlíží báječně umělecky. Přesto mi běhá mráz po zádech, kdykoli tím photobookem listuju... Přirovnala bych to k pocitu, který mám z Night verze Yesungova čtvrtého mini. 
Kreslený cover cédéčka znovu a čím dál silněji podporuje domněnku jednotného albového univerza, kterou Last Scene zcela evidentně tvoří s April, and a flower a Dear my dear. Těch podobností je tolik, že to prostě nemůže být náhoda.
Po hudební stráce je dle mého Last Scene Chenův nejlepší kus. Písničky jsou tu mnohem různorodější než v předchozích albech a titulní song by jednoho dovedl rozplakat. Doporučuju ho, rozhodně, avšak mou bezvýhradnou lásku si získaly Reminisce a I Don't Even Mind.
Než si popovídáme o kartičce, dovolte mi krátce se zmínit o pohlednici, kterou album rovněž obsahuje. Jak můžete (ne)vidět, v Chenově kartičkové sekci žádná pohlednice ze třetího mini alba nefiguruje. Je to velmi artový exemplář, a to je děsně super, ale za mě je na ní Chen málo... zřetelný. Chápete. Prostě je to málo ksichtová proprieta, no. Dospěla jsem proto k závěru, že si ji ponechám jako součást alba.
Kartička, jež na mě v albu čekala, mi svým elegantním vzezřením připomíná větší inclusions z Chenových předchozích alb. Záložky a pohlednice byly vždycky ty seriózní, kdežto kartičky působily neskutečně roztomile. No, a pak přišel fešák Chen v černém saku a zbořil zažité standardy. Pastelová kresba na pozadí zadní strany zasluhuje potlesk za svou nevtíravou kreativitu.  
○○○
Při prohlížení unboxingů jsem se zamilovala do jedné konkrétní kartičky z digipack verze, a co štěstěna nechtěla, objevila jsem ji na ebayi, u slečny z Británie. Že bych ze svého photobook alba vytáhla duplikát, nehrozilo, a proto jsem si kartičku v podvečer čtvrtého prosince koupila. 

Ve třičtvrtě na šest mi přišel e-mail ohledně potvrzení objednávky a o šestnáct minut později mě ebay informoval, že byla kartička odeslána. Jak? Netuším. Mám konspirační teorii, že slečna bydlí na poště. Jakože přímo na poště.
Zásilka dorazila den před termínem, který vypočetl ebay, a upřímně... jsem v šoku, že ji celnice nechala projít bez povšimnutí. Podezřeleji vyhlížející úbal jsem ještě v životě neviděla. 😅 Karton, na něm přilepený papír a na papíru náležitosti britské pošty. Navíc byla ta "obálka" nesmyslně velká. Vešly by se do ní dvě standardní kpopové pohlednice. Minimálně. Uvnitř pak byla klasická obálka, v té děkovné přáníčko a v něm zakoupená kartička. Matrjoška Jongdae v celé své kráse!
Bude to znít asi zvláštně, ale toto rozkošné selfie v šedivém saku si mě získalo úhlem, v jakém je vyfoceno. Je to docela jiný styl selfie kartičky, než Chen běžně produkuje, a mně se ta obměna velice zamlouvá.

Comeback Pink Fantasy byl... unikátní. Ještě nikdy jsem neměla co činění s tak mizerně propagovaným albem.
Přiznávám, že PF nesleduju na sociálních sítích. Nesleduju ale ani Winnery, TVXQ nebo EXO a o comebacích Yoona, Maxe a Chena povědomí mám, protože o nich informují kpopové drbárny. Jako o všem více či méně relevantním, co se v kpopu děje. Vydání halloweenského single alba Pink Fantasy však zůstalo veřejností zcela nepovšimnuto.
Jak jsem se o něm dozvěděla já? Chtěla jsem si na YouTube pustit Fantasy a ve výsledcích hledání jsem objevila úplně novou písničku, Get Out, kterou Pink Fantasy toho dne vydaly. Pustila jsem si ji, na druhý poslech naznala, že je fakt dobrá... a víc jsem to neřešila, protože nový song u PF povinně neznamená nové album. Však ani popisek pod MV se o žádném albu nezmiňoval... Den nato jsem na instagramu prohlížela Pink Fantasy inzeráty. A co nevidím? GOs na single album Bizarre Story! "WTF?!" udělal můj mozek. "Jaký album? Vždyť o žádným albu nikde nepadlo jediný slovo?!" A tak jsem celá zmatená vlezla na filmnadvd, zkusila zadat "pink fantasy"... a ano, vyskočila na mě předobjednávka Bizarre Story. Přísahám, že v tu chvíli jsem bradu hledala u kolen. Jasně, je moc pěkný, že jste teaser fotky a info uveřejnili na oficiálním PF instagramu, jedná se vlastně o výroční singl, takže kdo by o něm měl vědět jiný, než zarytí Luvits, že...

Pak se ale zarytí Luvits taky nemůžou divit, že Pink Fantasy nikdo nezná.
Bizarre Story jsem já osobně nazvala special single albem, protože MyDoll má v číslování PF singlů evidentně ještě větší bordel než Brian ve svojí identitě. Ehm. Tvrdí se totiž, že Bizarre Story je třetí single album. Jenže! Shadow Play, které bylo singlem podskupiny Shadow, ale MyDoll ho počítalo jako album Pink Fantasy, bylo čtvrté single album. Takže jak může být Bizarre Story třetí single album? I kdyby se z nějakého důvodu rozhodli Shadow Play najednou nepočítat, pořád bychom byli na čtvrtém, ne třetím single albu. Takže tak. Bolí mě z toho hlava a nechci se nasrat pokaždé, když sekci PF otevřu, proto to special single album. 

Jak jsem zmiňovala výše, jedná se o výroční singl. O oslavu čtvrtého výročí debutu. Skupina existuje už čtyři roky a za tu dobu (počítaje poskupiny) vydala asi šest single alb (jestli vůbec) a jedno jediný mini album. To je na čtyřletý kpopový seskupení kurva málo a fakt, že i přesto Pink Fantasy stále žijí a fungují, mě až morbidně fascinuje. 😅

U Alice in Wonderland jsem děvčatům přála, aby jim aktuální seskupení vydrželo a další album vydaly v plné sestavě. No. Žádná kolegyně jim sice neodešla, ale... Bizarre Story propagovalo šest členek: Yechan, Harin, Momoka, Arang, Miku a Heesun. Sedmá, SeeA, se zranila, a proto se neúčastnila propagací. Figuruje ovšem v albové verzi songu Get Out. A ve photobooku má asi tři fotky. Skrytá členka Daewang se podílela na produkci Get Out. Ve photobooku má fotku jedinou.
Koncept alba je geniálně temný, těší mě, že se PF nadále drží hororového žánru. Přední strana coveru vypadá jako gotický obraz, ale ta zadní...! Zadní strana má v rukávu těžké eso. 🕸 Rozkošnější než pavučinky je už jenom Bizarre Story logo! Na cédéčku, stejně jako u Shadow Play, je velmi cool fotka celé no, ne celé, ale rozumíte skupiny, což je v rámci ksichtových cédéček má nejoblíbenější varianta. Photobook si svou temností se zbytkem alba nezadá, a jeho fotky vyhlížejí vskutku luxusně. Sety nejsou tak pěkné jako u Shadow Play, ale jsou působivější než ty v Alice in Wonderland.
Album obsahuje dvě kartičky, jednu fotografickou pohlednici a fotografickou samolepku skupiny. Samolepka je skoro tak velká jako pohlednice, a nevědět, že je to samolepka, nepoznala bych to. Je překvapivě pevná a kvalitní. A já jsem ráda, že mám za PF konečně něco skupinového. 😁 Pohlednice je menší než ta z AIW, pasuje do čtyřokýnkové fólie, a design zadní strany, ani ten sebemenší, u ní bohužel neexistuje. Ale to nevadí, nádherná je tak jako tak. V tomto případě se náhoda zmohla na trochu kreativity a poprvé mi přihrála Momoku. Když jsem ale vytáhla na světlo boží kartičky, musela jsem se užasle zasmát. Harin a Heesun. Totéž duo, které jsem si vylovila z AIW. Tolik lásky si snad ani nazasloužím. 😅 Maknae s plyšovým medvídkem mě ale reálně nadchla, ta kartička je úžasně roztomilá. A beztak se zase pokusím spáchat set, tentokrát OT6. Už kvůli těm pavučinkám na zadních stranách.

Nissa pojala vánoční obdarování mojí maličkosti velmi růžově, velmi věkovitě a velmi guilty pleasure způsobem. 

Díky, drahá. Velice díky. Opouští mě nutkání omlátit ti ty růžové skvosty o hlavu. 👌
 

Prvním zlatíčkem – které bych si sama v životě nekoupila, ale hej, fakt ho žeru... nesuďte mě – jsou NU'EST a jejich třetí mini Sleep Talking. Album extrémně růžové, extrémně šílené a vůbec extrémně na drogách.
Je fakt zvláštní říct, že mě Sleep Talking dojalo, protože Sleep Talking je všechno, jen ne dojemné album, ale je to tak. Dojalo mě. Držet v ruce NU'EST album s typickým NU'EST packagingem a ještě typičtějším kompasovým designem cédéčka mi téměř vehnalo slzy do očí.
Nejvíc ze všeho mě u Sleep Talking baví jeho barevnost. Která by stejně dobře fungovala i ve střídmější variantě, o tom žádná, ale tohle album je samo o sobě jedna velká halucinace a jedovatost barev tomu dokonale odpovídá. Kdysi kdesi jsem slyšela názor, že photobook je nudný, líný a nekreativní. A... jo, svým způsobem je to pravda. Všechny fotky jsou focené na jednom a tomtéž sterilním pozadí. Na druhou stranu, halucinogennímu konceptu dělají čest outfity, které mají hoši na sobě, a já si upřímně moc neumím představit, že by to na jakémkoli kreativnějším pozadí fungovalo... Teda možná jsem málo vizionářská a fungovalo by to na jedničku, ale byl by to risk na hranici nevkusu. Mně osobně se kombinace šílených modelů v šíleném oblečení na komorním jednotvárném pozadí zamlouvá. Navíc nemohu ignorovat, jak překrásný je tu Minhyun (ne, že by jinde překrásný nebyl, ale tady je to rozkošný extrém!) a to, jak se moje žena Aron, to drobounké ztělesnění asijské křehkosti, neúspěšně snaží tvářit jako děsně cool Američan. 😎

Pokud jsem Sleep Talking nazvala svým guilty pleasure, druhé růžové zlatíčko ten pojem doslova ztělesňuje. Rock Ur Body, druhé single album VIXX. Song číslo jedna, za jehož poslech se tak trochu stydím, ale nemůžu si pomoct, miluju ho. Rock Ur Body je skrytý poklad VIXX diskografie. 😁
Album je větší jewel case, čemuž odpovídá i obsáhlost photobooku – každý člen má prostor na jedné dvojstraně, víc ani ťuk. Evokuje mi dojem japonského alba/alba  z přelomu milénia. A přesto... mám pro ten pidiphotobook slabost. Je barevný, je veselý, hoši jsou banda dětiček a Hongbin vyhlíží, jako by vystoupil z dating simulátoru. Je tak nereálně dokonalý...! Ne, vážně, podívejte se na něj a pak na zbytek VIXX. Oni jsou bez něj tak nevizuální...
Album jsem dostala zbrusu nové, ještě nerozbalené, tudíž na mě uvnitř čekala kartička. Respektive CD photocard či jak se tento druh správně jmenuje. Stoprocentní štěstí jsem neměla, Hongbina jsem zpod – hezky tematicky pixelového – cédéčka nevytáhla, no druhá nejlepší varianta, Leo, je taky dost slušné skóre!

Že balíček s triem nevánočních alb, o nichž si popovídáme nyní, stihl dorazit do konce roku, pokládám za ryzí důkaz existence nadpřirozených sil. Pan ultimate bias si totiž dvacátého prosince usmyslel, že si zahraje na hardcore verzi Chena, a kategoricky se nechal slyšet, že jedna z verzí jeho alba bude na filmanadvd dostupná za 2 až 4 týdny. "No to je v háji," konstatoval můj mozek, "žádný odesílací mail se nekoná, to se to asi týká i naší předobjednávky..." Půl dne jsem se s tím horko těžko smiřovala.... a proč? Aby mi zpráva o odeslání zásilky přistála v mailu den nato! 😅
Než se ale podíváme na zoubek panu ultimate biasovi, zabrousíme do mnohem letitějších vod. Polovina Shinhwy se probrala z hibernace a protože to je kurva událost, rozhodli se toho pánové patřičně využít a (než zase na sto let usnou) debutovali jako vůbec první Shinhwa podskupina. Když jsem se o uskupení WDJ (aka DJ M) poprvé doslechla, bezděčně ze mě vypadlo: "Jůůů, to je přece zlý Shinhwa trio ze Školy prokletých!"
Nevím, zda má to album relaxační účinky na každého, nebo uklidňuje pouze mě, ale přísahám, že když jsem ho vytáhla z krabice, měla jsem pocit... jako bych se vrátila domů. Což je dost paradoxní, protože já doma byla, ehm. Shinhwa vibe z toho alba sálá na míle daleko. Design, fotky, písničky, všechno křičí "Shinhwa!" A je to naprosto super.
Come To Life, první mini album první Shinhwa subunit, má báječnou kombinaci barev. Oranžový hřbet spolu s modrými deskami (papírovými... ale chápete) působí úžasně hravě. Teda, zrovna teď jsem z něj nešťastná, protože když máte alba v regálu seřazená podle barviček, jsou tito dvoubarevní exemplářové vskutku za trest, ale... stejně je boží. 🧡
Cédéčko je krásně oranžové (tak moc, že skener jeho barvu odmítl vzít, tudíž jsem ji musela dobarvovat v postprodukci... berte ji proto s rezervou), no jeho "mezi-papírové-uchycení" je naprosto příšerné. Avšak po Muse, Eternal a SMCU Express si na něj pomalu, ač neochotně začínám zvykat.
Photobook Come To Life zasluhuje být titulován jako "klenot". A to primárně proto, že žádné z dětiček, o nichž jsem tu dříve mluvila, nedovede v rozkošnosti trumfnout tuhle trojici čtyřicetiletých chlapů. Zní to divně, uvědomuju si to, ale taková jsou fakta. Kruci, vždyť i nejmužnější muž všech mužů Junjin je tu sladký tak, že mi málem vypadaly všechny zuby! A co pak Minwoo a Dongwan...! Součástí alba je i unit plakát, který oskenovaný vypadá jako sólo JJ plakát, pravda, ale vskutku je unit, a vyvolil si mě WanJin.
Hudebně je to tak moc Shinhwa, že jestli máte rádi tvorbu Shinhwy, budete mít rádi i WDJ. Mým předním favoritem je Shape On Body.
Album obsahuje tři polaroidové kartičky, a pokud mé štěstí na každého člena nebylo štěstí, ale běžná praxe, chtěla bych pogratulovat tomu, kdo to vymyslel a zařídil. Zasloužil by sušenku! Má sbírka se rozrostla o polaroidy kytičkového Minwooa, kytičkového Dongwana (nostalgicky mi připomínají album Heart) a ušatého Junjina. Ah, jsou perfektní! Vyhlížejí skoro tak polaroidově jako Winner polaroidy a mají dokonce i podepsané zadní strany! Nesmírně povedený typ kartiček, jen co je pravda.

Když SMko oznámilo, že "v blízké době" vydá Minho album ("KONEČNĚ!!!"), předvedla jsem něco vzdáleně podobné piruetě, no že bychom se oficiálního sólo debutu dočkali do konce tohohle roku, tomu jsem reálně nevěřila. Však už byl listopad... Jenže SMko když chce, umí být sakra rychlé, a najednou tu byly teaser fotky, trailery, digitální album vydané o týden dřív než jeho fyzická podoba... Stále mám tak trochu pocit, že se mi to celé jenom zdálo. A pak se podívám do regálu, ujistím se, že mi tam jak verze Complete, tak verze Beginning skutečně hrdě trůní, a mozek omámeně shledá: "Chase existuje... Minho fakt sólově debutoval!"      
Chase, Minhovo první mini album, verze Complete. Aka typická SHINee sólo verze (btw, pohromadě vyhlížejí děsně cool!). Vyvolena mi byla její bílá varianta. Papírový přebal i cover samotný mají nesmírně efektní design; je až povážlivě jednoduchý, ale působí tak dokonale, pedantsky čistě, že nenudí a funguje na jedničku. Text o "posledním dílku puzzle" (který se pro velký úspěch na/v albu hned třikrát opakuje) brnká na tu správnou sentimentální notu. Oh, a rozhodně musím pochválit bělostný, hologramový design cédéčka. Pětiúhelník rozdělující nápis CHASE v sobě má... cosi úžasně symbolického.
Verze Beginning aka verze photobook (nutně potřebná, samozřejmě, však kdo zasluhuje photobook verzi alba víc než Minho) mě upřímně lehce zklamala svým packagingem. To album je dlouhé jako pohádka a naneštěstí nemá pevný cover. Nejde o nejhorší úbal pod sluncem, to ani náhodou, ale bezpochyby by Beginning verzi víc prospěly pevné desky jako mají Voodoo od VIXX, Yoonova Page nebo Yesungovo Spring Falling. Přední strana a cédéčko vyhlížejí totožně, hostí nejprofláklejší, a zároveň nejepičtější logo Chase. Celý cover se nese v jeho temném, černomodrém spektru.
Photobook obou verzí je ryzí mástrpís být Beginning verze šitá, neměla by konkurenci. Každá jedna fotka vypadá jako záběr z filmu. Nemluvě o tom, jak nepochopitelně ✨ nádherný ✨ je na nich Minho. Hádám, že jsem se do něj po stý tisící třicáté šesté opětovně zamilovala...
Za dosti hloupé považuju rozhodnutí SMka vydat celé album digitálně o týden dřív než samotné MV titulního songu. Nemůže mi být víc jedno, jestli má video na YouTube jeden nebo sto milionů shlédnutí, jisté ale je, že nebýt audio Chase venku týden před MV, klip by si určitě vedl líp. A je to fakt škoda, protože to MV se dá rozhodně pokládat za kvalitní mini film. Kromě Chase určitě doporučuju Runaway – ne, doporučuju všechny písničky. S žádnou totiž neuděláte chybu. Velmi mě, mimochodem, potěšilo, že se do tracklistu dostal i Minhův loňský singl Heartbreak.
Complete verze obsahuje kartičku, Beginning verze kartičku a fotografickou pohlednici. A já se svými inclusions nemůžu být spokojenější. 🥰 Pohlednice je krásný, černobílý, seriózní exemplář. Kartičky naproti tomu... boha mýho, rozkošnějšího Minha jsem si snad ani nemohla přát! Obě verze jsou absolutně kouzelné; nejsem s to rozhodnout se, které dávám přednost. Logicky by to měla být bílá verze Complete, ta mrzutá, co perfektně zabírá Minhův obličej. Jenže... koukněte na tu druhou, na Beginning verzi s kšiltovkou! I ta má svoje neuvěřitelné kouzlo!
 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki