Sezónní pozdravy, dívčí sety a spolupracující Minho

MINHO: Hele, ty mrňavá ochechule –
ERIC (polohlasem): Nechci být chytrej, ale víš, že ten hrob, co pro tebe Soobin vykopal, ještě nikdo nezakopal, ano...?

MH (obrátí oči v sloup): Arone –

ARON (nespokojeně mlaskne): Slyším to.

MH (udiveně): Co?

A: To chybějící a.
MH: Korejsky zní Aron a Aaron úplně stejně!
A: Slyším to, Minho.
MH: Ah, však tohle je ještě debilnější krize identity, než co jí trpí Brian! (otočí se na Erika) A co ty, hyung? Necítíš nutkavou potřebu zdvojit ve svým jméně některý písmeno? Třeba e? Nebo r...?

E: Mně vyhovuje Eric, díky.
MH (sarkasticky): Ale to je škoda! Aarona a Sungjina to určitě bude strááášně mrzet! 
E (zmateně): Co má se zdvojováním písmen společnýho Sungjin?

MH: Pojmenoval svůj youtubovej kanál Sungjjin. 

Krásný den, milí a drazí.

Je tu únor! Ten fakt divnej měsíc, v němž má asi polovina mýho bias listu narozeniny a těžkou depresi, no jediný oslavenec, kterého beru v potaz, je Eric. Jenže ten je poslední roky tajemnej jak hrad v Karpatech (ano, narozeninový obrázek tomu dokonale odpovídá), a moje krédo "únor znamená Eric a vy ostatní se jděte vycpat!" začíná vyznívat čím dál bizarněji... No nic.
V kpopových nákupech mě erikózní fáze mozku naštěstí nijak neomezuje, a obsazení hlavních hvězd únorového článku je stejně rozmanité jako vždy. Ne-li víc! Čeká nás totiž velkolepá áčková premiéra.

Francouzský pokus ukořistit jablečnou Yechan skončil fiaskem, mými prioritami ale neotřásl; právě naopak. Do hledání jsem se dala o to usilovněji, rozhodnutá, že jablečná Yechan prostě musí být součástí mého Bizarre Story setu.
Objevila jsem tu podivně geniální kartičku v inzerátu jisté německé slečny. Jeho součástí byla i véčková Arang, a protože u leaderové mě žádné preference nesvazovaly, vzala jsem i ji. Jednalo se o GO, na kartičky jsem čekala měsíc. Jak uklidňující bylo prožívat po dlouhé době opodstatněné čekání...! Slečnu prodejkyni musím pochválit, její komunikace se zákazníky byla excelentní. Oh, a dostala jsem od ní Pink Fantasy freebie! Poprvé v životě! Neuvěřitelné! 😄

Bizarre Story set, ač lehce random, je tedy hotov, a já jsem s ním nadmíru spokojená. Líbí se mi jeho temná, a přitom rozpustilá atmosféra, která dokonale souzní s/e mými oblíbenými zadními stranami. Každá jedna z těch šesti kartiček je vizuálně naprosto skvělá, no jak již bylo řečeno dříve, mou výsadní náklonnost uzurpovala srdíčková Miku. Stříbrná příčka náleží Heesun s medvídkem a bronz bere jablečná Yechan.

A v kompletování nebiasových setů pokračujeme. Kara a Move Again! Lov, z něhož jsem měla daleko větší hrůzu, než bylo reálně nutné. Všechny požadované kartičky a 4cut photocards se mi povedlo sehnat od dvou prodejkyň, což je úspěch, v jaký jsem se ani neodvažovala doufat.
Jedna část setu připutovala ze Švédska, ta druhá z USA.
Jako první dorazila švédská zásilka a... tento obchod mě docela pobavil. 😅 Žádná šílenost se neudála, ne, nebyla jsem ani ignorovaná, ani jsem nečekala dva měsíce na odeslání, protože pršelo. Slečna mi poslala videa kartiček, já zaplatila, ona kartičky zabalila a poskytla mi adresu ke kontrole, já ji odsouhlasila – a nastalo hrobové ticho. Předpokládala jsem, že mi dá vědět, že zásilku odeslala, to se ale nestalo. "Oukej, počkám čtrnáct dní. Pokud Kara nedorazí, napíšu jí." Obavy to byly zbytečné. Devět dní nato jsem zásilku našla na schránce.
Pořídila jsem dvě kartičky, Seungyeon a Jiyoung, a dvě 4cut photocards, Seungyeon a Nicole. Ztotožnila jsem se s vizí, že standardní set bude tvořen kartičkami bílá-černá-červená-bílá-černá. K bílé Gyuri a černé Youngji, na než jsem měla štěstí v albu, se proto připojily černá Seungyeon a bílá Jiyoung. Vězte, že jsem extrémně nadšená z každého Move Again exempláře, všechny kartičky i 4cut pcs jsou absolutně překrásné, dovolím si však vypíchnout slečnu Seungyeon. Kontrast mezi její elegantní černou kartičkou a rozkošnou 4cut photocard je ohromující. Seungyeon spadá do téže prohnané "patřím mezi to nejstarší ve skupině, ale vypadám na patnáct" skvadry jako Boram a Nichkhun, a ačkoli vím, že ji štve, že nevypadá na svůj věk, nemění to nic na tom, že mě její rozzářený dívčí půvab spolehlivě dostává do kolen. Měla-li bych vybrat svou nejoblíbenější 4cut photocard, Seungyeon toto klání s přehledem vyhraje. 
○○○
I zásilka z Texasu ve mně kolem Valentýna začala probouzet lehkou paranoiu, či se náhodou někde neztratila, zásilka z Texasu však pouze takticky vyčkala, až mine šestnáctý únor, a přistála ve schránce následující den.
Její obsah tvořila červená kartička Nicole a 4cut exempláře Gyuri a Youngji. Lidi, oficiálně jsem se zamilovala do Nicolina autogramu. Je naprosto úžasný. 😄 A ano, vím, že s tímhle jsem otravovala už minule, ale PANEBOŽE, GYURI JE TAK NÁDHERNÁ!!! Nádech, výdech, dobrý, klid.
Oba Move Again sety jsou zkompletovány. Z toho kartičkového jsem absolutně nadšená, u 4cut setu mě mrzí, že chuděra Youngji musí být odstrčená na zadní straně. Naštěstí se jedná o Jiyounginu zadní stranu, patřičně to tedy koresponduje s jejich ďábelským dvojčatováním.

Asi rok zpátky jsem si uvědomila, že mi v kolekci schází Minhova kartička z Epilogue verze The Story of Light. "Ale to je strašná chyba!" naznal mozek. Dala jsem se tedy do hledání... a zjistila jsem, že kartičky z tohoto alba jsou evidentně posázené zlatem a diamanty. Jinak si totiž ty jejich přemrštěné ceny neumím vysvětlit. Jasně, chápu, že jsou out-of-print, ale chtít za ně víc, než jsem dala za Changminovo druhý japonský album? Vážně? "Epilogue Minho nebude," posteskl si mozek, já zatlačila slzu, ale nedalo se svítit. A šlo se dál.
Na konci ledna jsem tak náhodou procházela ebay, zdali tu třeba nenajdu někoho, kdo prodává SMCU Palace kartičku některého z mých biasů...? Na SMCU kartičku jsem štěstí neměla, zato jsem objevila TSOL Epilogue Minha za normální cenu. Z Německa. Neváhala jsem ani vteřinu.
Celou dobu jsem si, mimochodem, lámala hlavu, proč je mi přezdívka slečny prodejkyně tak povědomá. Kupovala jsem od ní snad něco...? Ano! Lenticular Soobina verze MESS na instagramu. 😄

Elegantní Epilogue Minho – který mi z nějakého záhadného důvodu připomíná SMCU Express Minha beztak za to může to hnusné hnědé sako – je tak konečně součástí mé kolekce a já jsem neskutečně ráda, že se jedná právě o selfie variantu, která krásně pasuje k epizodám 2 a 3.
Jejich číslování na zadních stranách mě, mimochodem, dosti frustrovalo, protože jak víte, mám moc ráda zadní strany, věnuju jim velkou pozornost, a ona neexistující jednička mě doháněla k šílenství. Mohla jsem se to snažit přehlížet, jistě, nikdy jsem to však nedokázala docela. Neuměla jsem si představit, že by můj chaotický problém dovedlo vyřešit kterékoli jiné číslo... a pak přišla šestka. Šestka, jež dala zadkům TSOL kartiček tak dlouho postrádaný logický smysl.

Bůh žehnej malé násobilce.
○○○
V SMku se poslední dobou roztrhl pytel s tzv. SMini verzemi alb. Této miniaturní legrácce velikosti klíčenky neuniklo ani Minhovo sólo album. A protože jde o Minha, naznala jsem, že bych i tuto verzi měla vlastnit. Minimálně z principu.
SMini Chase má dvě varianty, černou a bílou, a obsahuje dvě verze kartičky. Ve všech unboxinzích, které jsem viděla, ale slečny youtuberky tahaly z obou barev vždycky jednu a tu samou kartičku. Takže duplikát. Je tedy asi celkem haluz padnout ve dvou SMini albech na dvě odlišné kartičky... Nu řekla jsem si, že to zkusím. Mé kartičkové štěstí sice většinou stojí za starou belu, ale třeba právě proto by to v případě sólo alba mohlo vyjít... Tak jako tenkrát s Myungsooem, hm. Koupila jsem tedy dvě SMini verze Chase, a výběr barev nechala čistě na panu Danielovi. V prvé řadě proto, že v regálu mi beztak skončí pouze jedna SMini verze, takže jestli dostanu dvě bílé, dvě černé nebo černou a bílou, je mi úplně fuk (ale díky za tu černou, pane, krásně mi doplňuje bílou Complete verzi!), a pak... lehce paranoidně jsem doufala, že čím míň se do toho budu montovat, tím spíš se nade mnou Minho smiluje.

Buďto znám svýho ultimate biase jak svý boty, nebo měl pan Daniel fakt šťastnou ruku.

Jako první jsem vylovila dvojčecí kartičku arogantního Minha z verze Beginning, o jejíž koupi jsem se rozpisovala v minulém článku. Baví mě, že ač jde bez debat o dvojčecí exempláře, nálada každého z nich je kompletně odlišná. Hleďte na toho něžně nevinného hocha v bílém tričku! Mohl by Vám před očima podřezat Vaši kočku a Vy byste mu ještě pokorně děkovali. Kdo tvrdí, že ne, lže. Nebo nemá kočku.
Při otevírání druhého SMini jsem se přistihla, že nervozitou doslova tajím dech. Kvůli kusu papíru. Strašné. 😅 Na druhou stranu ale... tato kartička si dramatické entrée rozhodně zasloužila. Byla to totiž ona. Druhá verze. Načučený Minho ve svetru! Ah, jak já ho miluju...! Ta rozmrzele překrásná kartička má svetr absolutně všechno!
Design zadních stran vyhlíží takřka stejně jako u kartiček verze Beginning, musím však poznamenat, že SMini verzi oceňuju víc, protože na jejím bílém pozadí černý nápis Chase mnohem lépe vyniká. A on zasluhuje vynikat. Ten font je úžasný. 

Když jsem se tak velkolepě dala do sběru nealbové Bory, nemohla jsem si samozřejmě nechat ujít její kartičky z letošních sezónních pozdravů (pokud se ptáte, co to kurva...? no, ebay se na mě snaží mluvit česky a já to psychicky nedávám 😅). Stejně jako loni nebyly DC žádné troškařky a vydaly dvě varianty, Sunday Club a Flower Garden. Oba sety jsem koupila od téže německé slečny, od níž jsem před půl rokem pořídila čtvrtoverzního Romanticize MinRona.
Sunday Club set obsahuje kartičku a ID photo a jeho poznávací barvou je červená. Zadní strana kartičky mi svým stylem připomíná Deco Kit kartičky TXT. Což je super, protože víme, jak moc se mi líbí zadní strana Soobinovy Deco Kit kartičky. Udivilo mě – příjemně – že nadesignovaný zadek má i ID photo. Věc takřka nevídaná! Jednoduchost Sunday Club setu působí... úžasně svěžím dojmem. Prostovlasá SuA v pruhovaném tričku není ničím speciální, a přesně to ji svým způsobem speciální činí.
Set Flower Garden (teda jo, konceptová kartička tu chybí, ale... mně postačuje selfie) se nese v pastelových odstínech růžové a fialové, budí zdání elegantní éteričnosti. Obzvlášť na nádherné obří fotopohlednici je tento pocit neskutečna takřka hmatatelný. SuA v růžových šifónových šatech vypadá jako víla. ✨ Kartička, ač stejně něžná, působí reálněji; Suino půvabné králičí selfie, jež hravě odkazuje k roku 2023, je prostě příliš roztomilé na to, aby se na něj zmohla nadpozemská entita. To... úplně dává smysl, viďte? Upřímně, nevěřila bych, že nacpat k načančané Boře plyšového (a gumového) králíka může fungovat, no, světe div se, ono to funguje. 

A funguje to dokonale.

Při procházení NU'EST inzerátů jsem čas od času narážela na Aronovy rozkošné kartičky ze Season's Greetings 2018. To jest NU'EST W Season's Greetings. Což byl taky jediný důvod, proč jsem je tak dlouho přehlížela. Protože sekce NU'EST W pro mě byla definitivně uzavřená.
Znovu jsem na ně padla letos v lednu, a jak tak na ně zasněně koukám, podotkl můj mozek zamyšleně: "A sralo by někoho, kdybys je prostě strčila k nealbovým NU'EST kartičkám...?" Mě ne! To je hlavní! Takže se šlo nakupovat.
Napsala jsem si o ně polské slečně, od níž jsem pořídila Romanticize Arona verze 3 (ano, toho, co vypadá, že fotí své první selfie v životě), a protože se v tom inzerátu nacházel i ARen z The Table, a já se s Aronovými unit kartičkami, co nejsou MinRon, pořád lemřím od ničeho k ničemu, rozhodla jsem se koupit i toho. 
Materiálem jsou SG kartičky podobné těm z W, HERE a dotýkat se jich bylo, minimálně na první dobrou, neskutečně zvláštní. Odvykla jsem si. Primárně mě v tomto duu oslovilo podepsané véčkové selfie, protože... koukejte na ten růžový svetr! No není rozkošný svetr i Aron?! Čím déle ale pozoruju srdíčkové selfie, tím kouzelnější se mi ta kartička jeví. Aron v puntíkaté košili s motýlkem vypadá přesně jako ten typ slušně vychovaného hošíka, co je vždy až nepřirozeně upravený, a já tu podivnou nepatřičnost, jež nepatřičná vůbec není, naprosto miluju. 😄
Co se ARen kartičky týče, původně jsem uvažovala o její druhé variantě. Nebo takhle, vizuálně se mi vždycky víc zamlouvala ta, co jsem nakonec koupila, ale štvalo (a štve) mě na ní, že Aron – hlavní hvězda mojí kolekce, samozřejmě! – je tak trochu utopený v pozadí. Že prostě s Renem nejsou na stejné úrovni, abych tak řekla, jako je tomu na všech jiných unit kartičkách. Kdyby nebyla tak absolutně rozkošná, jako je, vykašlala bych se na ni. Jenže když jsem ji v tom inzerátu uviděla... usoudila jsem, že to musí být znamení, že na mě čeká, a já přece nejsem taková mrcha, abych ji sprostě odignorovala... To by mi Aron neodpustil. Navíc je vždycky výhodnější vzít pokupě víc kartiček, že jo...
S klidným svědomím tak mohu konstatovat, že hon za ARen kartičkami mám úspěšně z krku. ✅

Jak už jste si za ty roky jistě stačili povšimnout, ráda sbírám Season's Greetings kartičky svých biasů. Koupě Season's Greetings jako celku mě však nikdy nelákala. Ne, že by se mi ten merch vizuálně nelíbil, o tom nemůže být řeč, vždy jsem však postrádala citový důvod, proč si číkoli sezónní pozdravy pořizovat. Drtivá většina mých biasů nejsou stoprocentní sólisté, a Season's Greetings, v nichž účinkují, znamenají skupinovou záležitost. A já nejsem ten typ fanouška, co by bezmezně miloval každého člena té či oné skupiny. Teda jasně, je tu Shinhwa... ale Shinhwa nevede Season's Greetings. Takže proč bych si kupovala merch, z něhož na mě vypadne celá skvadra, když nealbově sbírám jen jednoho, maximálně dva členy?
A pak přišel rok 2022. NU'ESTi se rozpadli, Aron se vrátil k americké variantě svého jména, začal podcastovat a moderovat a při každé přiležitosti opakoval, že je idol v důchodu aby nám, co toužíme po písničkách a albech, zpřelámal už tak zlomená srdce. Během podzimu jsem se s tím pomalu začínala vyrovnávat; holt to bude stejný scénář jako s Hongbinem. Alb ani jiných idol záležitostí se od něj nedočkám, no budu ho vídat – šťastného a spokojeného – a to je pro mě hlavní. Jenže to by nebyl Aaron, aby mé relativní smíření se s jím předloženým stavem věcí naprosto bez varování nerozcupoval na kousíčky! 😅
Ke konci listopadu na instagramu oznámil, že ve spolupráci se společností Wonderwall vyjdou jeho 2023 Season's Greetings. V ten moment, přísahám, jsem čelist hledala u kolen. Mozek sice pragmaticky namítl, že Season's Greetings jsem si nikdy kupovat nechtěla... no protiargument "ALE MOJE ŽENA!!!" zabere vždycky.

|| Krátce k vyjasnění áčkového zmatku: tímto článkem počínaje hodlám na běžné bázi aktivněji používat jmennou variantu "Aaron". Jako o "Aronovi" budu o svém biasovi číslo 4 mluvit výhradně v povídkách v kontextu NU'EST, tj. v rámci nákupů NU'EST kartiček.   

Den dva jsem úpěnlivě vkládala naděje ve filmnadvd, nakonec mě ale zachvátila oprávněná panika a přidala jsem se ke GO na instagramu, kterou pořádala velice milá francouzská slečna. Říkejme jí Klára.
2. prosince byl přihláškový deadline, rezervováno bylo šest full setů. Klára byla lehce zklamaná, čekala větší zájem, já osobně ale šest kusů v rámci Evropy pokládám za úspěch. Přece jen, je to Aaron. Kdo by sbíral Aarona, že... Season's Greetings bylo tedy objednáno a nastalo hluché čekací mezidobí.
11. ledna se Klára ozvala s tím, že objednávka dorazila na její korejskou adresu. 22. ledna jsem zaplatila svou část poštovného na cestu balíku z Koreje do Francie. 24. ledna mi bylo předloženo sledovací číslo. A tady, vážení, začíná nefalšovaný humor.
Otevřela jsem svou oblíbenou trasovací aplikaci, a k mému údivu protože Aaron všechno fungovalo, jak mělo. "Oh, tak že by tentokrát moje malé americké nedělalo brikule...?" Haha! Pár hodin nato jsem trasování zkontrolovala znovu... a polil mě studený pot. 'Zásilka vrácena odesílateli' hlásila aplikace, jež kompletně změnila barvu. Jako první mě samozřejmě napadlo, že jde o nějakou chybu systému, proto jsem si sledovací číslo vyhledala přímo na stránkách korejské pošty. Výsledek byl ale stejný.
Příštího dne mě aplikace přivítala v tradiční modré barvě, zásilka byla opět na cestě. "Halelůja!" jásala jsem. Než jsem si všimla, že její cílová destinace byla změněna. Neuváděla, že míří do Francie, ale do Jižní Koreje. WT–?! Vydýchala jsem nával úzkosti a aplikaci zavřela. Klid. Transport balíku z Koreje do Francie je na Kláře. Já bych nic nevyřešila, ani kdybych se cokoli řešit pokoušela, tudíž se tím nebudu vůbec zaobírat. Tak. Všechno je určitě v cajku. Kdyby nastal problém, Klára by mi dala vědět. A tak plynuly dny. Zásilka byla podle trasování jakože v pohybu, ale přitom se nehýbala. Divné, říkám si. Zkontrolovala jsem ji i 31. ledna o polední pauze, a žádná změna. A pak přijdu z práce domů a na instagramu na mě čeká zpráva od Kláry: "Hello, great news! I have received the seasons greetings today ☺️" A pod ní fotka otevřeného balíku plného Aaronů. Toho balíku, co se podle sledování doposud nehnul z Koreje. Takhle zmatená, lidi, jsem už dlouho nebyla.

Klára se dala do špekulování, jak nejlépe mi mé Season's Greetings poslat, a vydedukovala, že nejschůdnější bude pošta. Což mi perfektně vyhovovalo. Den po zaplacení vyrazil balík na cestu. A i tentokrát se Aaron postaral o velmi výživné trasování.
Udivilo mě už to, že ač zásilku vypustila francouzská pošta, transport do ČR si uzurpovalo DPD. Proč? Netuším. Ale co, ať mi Aarona klidně přiveze random děda na kole, hlavně když ho přiveze. Otevřela jsem si oficiální stránky DPD, abych cestu balíku zkontrolovala i přes ně. Haha. Chyba lávky! DPD nemělo nejmenší ponětí, že by balík s takovým sledovacím číslem převáželo!
Nechala jsem to být. Když se ale stav zásilky nezměnil ani třetí den, ta i nadále zdánlivě beze změny trčela někde mezi Francií a ČR, naznala jsem, že toto už prostě není normální, že problém musí být s tou aplikací, a tak jsem rozčileně naběhla na google a našla si jinou (proč to kruci zní, jak kdybych té apce zahýbala? 😅). Ta už byla výřečnější. Sdělila mi, že se balík nachází v Rakousku, a co víc – míří do depa v ČR. Hurá!
Ta aplikace byla, mimochodem, tak šikovná, že mě kliknutím na ikonku DPD automaticky přesměrovala rovnou na sledování zásilek, a já konečně pochopila, kde byl celou dobu problém. Sledovací číslo, které mi dala Klára, DPD sežvýkalo a vyplivnulo jiné, své vlastní. Sledovat se na jejich stránce dalo pouze jejich číslo, a proto bylo mé ohánění se číslem původním naprosto k ničemu. 
Jakmile balík  zakotvil v ČR, přistál mi ve schránce e-mail, že doručení je naplánováno na středu, 8. února. Napůl jsem očekávala, že ten den nastane apokalypsa, ale ne. Doručení proběhlo zcela hladce. Aarona asi přestalo bavit hrát si na nedostupnou. Kurýrka dorazila do školky kolem jedenácté a když jsem jí vyšla naproti, uvítala mě slovy: "Vy jste paní Nicol?" Jo, madam. V celé své kráse. 😎
Aaronovo 2023 Season's Greetings zastřešuje jedna velká krabice. No, velká... akorát mi pasuje do skeneru, takže si na její velikost udělejte názor sami. A vlastně to není ani tak krabice, jako spíš vcelku fortelná papírová skládačka. Ehm. Tohle bylo náročnější, než bych se nadála! Celkový design se mi jeví skoro až kýčovitý, neřeknu proti němu ale jediného slova, protože barvičky. Kombinace barev je tu absolutně úžasná. Obzvlášť ty hřejivě žluté až oranžové tóny člověka automaticky ponoukají k úsměvu.
Interiér (haha) skládačky, co si hraje na krabici, sestává ze stolního kalendáře, plakátu á la kalendáře, diáře, photobooku, samolepek a kartiček. Čili klasické SG propriety. Přiznávám však, že přítomnost photobooku mě osobně velice mile překvapila.
Aaron je zvěčněn ve dvou konceptech, rozkošném žlutooranžovém a střídmějším bílém, a já nesmírně oceňuju, že každá využitá fotka je originál. Kdybych si musela vybrat, kterému konceptu dávám přednost, o fous vyhraje ten prvoplánově roztomilejší. Disponuje brýlemi (většinou) a pihami a ty v kombinaci se zářivou barvou svetru tvoří extrémně silnou zbraň! 😄 Na druhou stranu, bez kontrastního bílého konceptu by ten žlutooranžový nikdy nemohl fungovat tak brilantně, jako funguje.
Asi nejnadšenější – ač nadšená jsem úplně ze všeho – jsem ze stolního kalendáře. Který nejen že je kvalitnější než jakýkoli kalendář, co jsem kdy držela v ruce, dá se brát jako updatovaný photobook, jenž můžu mít hrdě (a pohodlně) vystavený prakticky kdekoli. Na stole, mám-li být konkrétní.
Těžko dokážu vysvětlit proč, no ohromnou radost mi udělaly Aaronovy autogramy na plakátu a na vnitřní zadní straně photobooku. Je naprosto logické, že jeho podpis zůstal stejný, měnit ho by nedávalo smysl, ale stejně... ten starý známý nu'estovský autogram ve mně vyvolává enormní pocit klidu.
Co se týče negativ, mám jen jedno jediné. Jak můžete vidět, pravý spodní roh diáře je poškozený. Zjevně výrobní zkrat, jelikož ochranná fólie, v níž byl diář zabalený, vyhlížela netknutě. Žádná katastrofa se nekoná, to ne, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nerozesmutnilo. 
Nu, a závěrem k produktům, jež pasují do šanonů. V případě Aaronova SG jsou to kartičky a polaroidové samolepky. Obojí jako sety po čtyřech kusech, z toho dva ve žlutooranžovém konceptu a dva v konceptu bílém. A protože co by to bylo za předobjednávku bez pre-order benefitů, že (viz foto výše), byly nám přibaleny i ty. Mně Klára věnovala brýlatou žlutooranžovou variantu.
Ke kartičkám nemám co. Jsou úchvatné, nádherné a kouzelné. Prostě celý Aaron! Což platí i o polaroidových samolepkách, jejich vizuál je báječný, jenom nechápu, proč zrovna samolepky. Nic proti samolepkám, samolepky jsou super a všechno, ale... fakt nemohli stvořit čtyři polaroidový kartičky? Fakt ne? 😅
(A tak jsem poprvé v životě díky jednomu jedinému zakoupenému merchi zkompletovala devítiokýnkovou fólii. Ou jé!)

...pac a pusu, Vaše Nagasaki