O březnových oslavencích, zkratu kartičkové štěstěny a jiných (ne)komických příhodách

(Aaron rozčileně krouží kolem Soobina a zuřivě u toho gestikuluje.)
AARON: To se mi snad jenom zdá!
SOOBIN: Ale, hyung –
A: Nejseš snad její bias?!
SB: No... to jsem –
A: Tak se podle toho sakra chovej!
SB: Ale, hyung –
A: Týrat, mučit, deprimovat! To je naše základní pravidlo!
SB: Ale, hyung –
A: Nikdy. Jí. Nic. Neusnadňuj!
SB:  Ale, hyung –
A: Nesmí nabýt dojmu, že jsi snadná kořist!
SB: Ale, hyung –
A (záhrobním hlasem): Chceš snad skončit jako SangA?
SB (zmateně): Sangu noonu přece obětovala SuA noona kvůli stejným iniciálám... Já nemám stejný iniciály jako SuA noona.
A: Na to bych moc nespoléhal. B je hned po A.
(Soobin zbledne.)
SUA (zaujatě): Jak souvisí Sanžina rituální vražda s nejnovějším TXT albem?
A: Nijak.
SA: Tak proč to děcko děsíš?
A: PROTOŽE PORUŠUJE PRAVIDLA!
SB: Ale, hyung! (zamračí se) Tebe přece v albu taky našla!
SA (na půl úst): A ne jednou...
A: Ale nikdy ne v setu!
SA: A co Re:BIRTH?
A: Pšt!

Hezký den, milí a drazí.

Když nad tím tak přemýšlím, je obsah kpopového článku za měsíc březen velmi... archivní. Jistě, najde se tu pár výjimek, krásných čerstvých výjimek (počítá se čtyřicátník Yesung a jeho nové album jako čerstvá výjimka?), ale archivní kousci jsou holt archivní kousci.
Jsou blízcí mému srdci a zrají jako kvalitní víno.  

Yeye zcomebackoval! Letos dokonce už podruhé! A to je teprve březen! Je na svůj věk až nezdravě akční... A zcomebackoval vskutku velkolepě: po takřka sedmi letech jsme se od něj konečně dočkali regulérního full alba. 👏 Unboxingy se mi vyhýbaly jako čert kříži, tudíž jsem neměla nejmenší tušení, co na mě z filmnadvd krabice vlastně vypadne. A upřímně, byla jsem překvapená. Kdybych vizuálně porovnala všechna korejská alba, která Yesung kdy vydal, jednoznačně bych full albem nazvala Beautiful Night. A když ne Beautiful Night, tak Spring Falling. Oba packagingy na mě působí patřičně majestátně. A logicky, čím větší album, tím víc musí být full, ne? Správně. Ne.
Sensory Flows je drobný sešitový kousek, co si neláme hlavu s okázalostí. Čímž neříkám, že je to nejmenší a nejnudnější album na světě, to ani náhodou, ale v průměrném albovém srovnání drobné a všední rozhodně je. Ne tím elegantním stylem jako Home nebo Eyes On You, ale příjemně obyčejně, viz Re:BIRTH. U Yesunga, jehož photobooky mívají podmanivé kouzlo čehosi... víc, je to netradiční, leč milá změna.

Vyvolena mi byla verze DAY.1; tentokrát si Yesung odpustil půlené nápisy na hřbetech, a jedna varianta mému estetickému cítění mi tak bohatě postačuje. Znovu opakuji, že to album je drobný sešit. Přesně ten typ, který i přítomnost jedné kartičky a pohlednice povážlivě nadýmá. Co z toho vyvodilo SMko? Že bude super nacpat dovnitř kupu kartonů! Abych byla fér, ten nápad s lyrics cards namísto uceleného lyrics booku se mi líbí. Je sice naprosto random, ale ke konceptu Sensory Flows pasuje. Ani v nejmenším však nepasuje k packagingu. Být to album krabicové, je všechno v cajku. Ale takhle...
Druhou výtku adresuji trendu poslední doby, a to cédéčkové obálce volně vložené ve photobooku. Proč by to kdokoli dělal, kurva?! Výsostně mě to irituje, to Vám teda povím. Obálka sama o sobě je ale pěkná, to zase jo, a cédéčko uvnitř si mě bezpodmínečně získalo svojí barvičkou. Designově to sice žádný zázrak není, ta růžová je však naprosto úžasná.
Uvažuju, že tento příměr asi používám vůbec poprvé (divné), no atmosféra photobooku akurátně odráží náladu titulního songu Small Things. Není v něm nic ohromného, šokujícího ani jinak wow, je to fajná, pohodová písnička. Na první dobrou prostě v Sensory Flows nic nevybočuje z krásné přízemnosti. Nejvýrazněji na mě ze všech deseti songů asi zapůsobilo Bear Hug, které vskutku evokuje dojem mocného medvědího objetí.
Kartičky v albu najdete dvě. V rámci SMka nevídaná velkorysost. Asi proto, že je to album full, hádám... Za verzi DAY.1 je to jedna kartička se zadkem pudrově růžovým a japonskou zprávou a druhá se zadkem tmavě modrým a zprávou v čínštině. Je vůbec třeba zmiňovat, jak moc je miluju? Koukejte na ně, jsou tak estetické! 🥰 Pokupě, čili v rámci předních a zadních stran, jsou Sensory Flows kartičky asi moje yesungovsky nejoblíbenější. Nad jejich selfíčky stojí snad jen usměvavá selfie z HERE I AM a Spring Falling, a to výhradně proto, že HERE I AM a Spring Falling selfíčka mají sexy emařský linky. Půvabné růžové selfie definuje princeznu Yesunga (boha, on je tak krásnej!), kdežto načučené modré selfie brnká výsadně na humornou notu. A daří se mu to bravurně.

A plynule navážeme na další lednový comeback. Můj první TXT comeback. Jééé! Jsem nadšená? Jistě. Upřímně ovšem validnost tohoto prohlášení neuznávám, protože nadšená bych byla, i kdyby Sugar Rush Ride éra stála úplně za hovno. Jenom Soobinova blonďatá hlava totiž zvyšuje její kvalitu o sto deset procent.
Šokovalo mě, s jakým předstihem byl ten comeback oznámen. Nejsem ani v nejmenším zvyklá na dvouměsíční čekací lhůty! 😅 Po zveřejnění toho, jak bude která verze alba vypadat, jsem byla rozhodnutá koupit růžovou Nightmare verzi. Prostě růžová noční můra, co může být lepšího? Následně jsem koketovala s myšlenkou, že kromě standardní verze alba vezmu i Lullaby set. Abych měla jistotu že získám Soobinovu a Beomgyuovu variantu, rozumíte. Z mých velkolepých plánů však nakonec a naštěstí velkolepě sešlo. Ani Nightmare, ani Lullaby, koupila jsem zelenou verzi Farewell. Primárně kvůli nádherným lucerničkovým fotkám, kterých je ve photobooku všeho všudy... asi dvě za každého člena, ehm, jo, pojebali mě ale to nevadí. Bělostný pobřežní koncept je skvost sám o sobě.
The Name Chapter: Temptation, páté mini album TXT, má jeden z nejskvělejších packagingů vůbec. Nedosahuje sice geniality Eternity (a Magic, které vyhlíží jako hotový úbalový klenot!), to však po něm ani nikdo nežádá. Jedná se o knihu, starou dobrou knihu, která si nehraje na nic epického – až na ty podivné rozměry, ale... to je nepodstatný detail. Cover má luxusní texturu, je příjemný na dotek, a já velmi oceňuju jak jednoduše, leč poutavě pojali jeho design. Designově Temptation rozhodně jmenuju svým nejoblíbenějším TXT kusem.  
Neblahý trend volně vložené obálky s cédéčkem nalezneme i tu, a jo, skřípu zuby, ale uznávám, že skládačka, jakou Temptation obálka je, by přilepená fungovala jen těžko. Její vnitřek je nadesignovaný stejně jako cédéčko, což je fakt cool. Spolu s fontem a vnitřní stranou coveru ve mně ten vzhled evokuje dojem lehce zčeřené kapaliny. Dále album obsahuje rozkošnou záložku, co mi bůhvíproč připomíná kouzelnou hůlku, plakát, lyrics book a už tradiční samolepky. Vše se nese v hezkém, jednoduchém stylu, který patřičně odpovídá vizuálu alba jako takovému. Je to prosté, přitom rafinované a dohromady neskutečně půvabné. 💚
Z titulního songu Sugar Rush Ride jsem... rozpačitá. Když jsem si ho pustila poprvé, byla jsem si jistá, že toto prostě nebude můj šálek čaje. A to přesvědčení se mě zuby nehty drží stále, už takřka dva měsíce od vydání. "Takže se ti nelíbí, oukej," říkáte si asi. No... ne. 😅 Jak totiž písnička postupuje, tak nějak se na ni naladím a ve finále si ji vlastně užívám. Víc než Sugar Rush Ride si mě ovšem získaly Farewell, Neverland a Devil by the Window. Devil by the Window je boží podle mého ten nejvíc boží wow song celého Temptation alba. Má taký titulní potenciál...! Ale chápu, že písnička v angličtině nemůže být title trackem korejského comebacku. To dá rozum.
Sběratelské inclusions obsahuje album dvě a nadmíru standardní: kartičku a pohlednici. Netuším, jaký zkrat multivesmír kpopové štěstěny ten den postihl očividně fakt enormní, no udála se věc takřka nemožná. MŮJ SET BYL KOMPLETNĚ BLOND!
Stále tomu nemůžu uvěřit. Najít jednu proprietu s blonďatým Soobinem bych při svojí obecné biasové smůle pokládala za zázrak, ale obě dvě?! To je šílenství! A taky obrovská čest.
Pohlednice verze Farewell je černobílá, rozkošná (probouzí ve mně silné nutkání uvařit tomu zababušenýmu dítěti kakao), má moc pěknou zadní stranu... a naprosto debilní velikost. Jo. Nevleze se do standardní čtyřokýnkové fólie. Tj. té čtyřokýnkové fólie, do níž se karty sunou seshora. Já si naštěstí asi před rokem omylem koupila čtyřokýnkové fólie, do nichž se karty sunou z boku, a do té pasuje akorát. Nemám tento typ sice úplně v lásce, pohlednice z něj mají tendenci klouzat ven, ale vzhledem k tomu, že stejně jako v Thursday's Child existují i v Temptation tři verze, a já bych je samozřejmě ráda posbírala všechny, čtyřokýnková fólie představuje ideální řešení. 
Kartička je jednoduše kouzelná. ✨ Nejen, že tu Soobin vyhlíží jako to nejéteričtější ňůně ze všech ňůňat, líbí se mi, že je to selfíčko focené venku. Dokonale souzní s Farewell photobookem a... co je lepší než šutry a voda na pozadí, no ne? Zadní strana naproti tomu postrádá jakoukoli kreativitu, nutno jí však připsat k dobru, že barvičku má absolutně úžasnou.
No, a co by to bylo za koupi nového TXT alba bez oficiálního pre-order benefitu! Žádný Weverse, na to kašlu, ale Synnara, tak jako posledně. U Thursday's Child jsem, pravda, měla o ždibec větší štěstí, to mi byl vybrán Beomgyu, avšak ani u Temptation si v podstatě nemám nač stěžovat. Dostala jsem skupinovou kartičku. Což je super, všichni milujeme skupinové kartičky. A hlavně, mé svědomí si konečně může oddychnout, že mezi tou tunou TXT samolepek v "group" sekci "photocards" tady na blogu konečně existuje nefalšovaná kartička.  

Nyní se podíváme na zoubek dvěma březnovým oslavencům, Myungsooovi a Beomgyuovi (ne, vůbec mě neděsí, že maj narozeniny ve stejnej den, fakt ne, ani trošku (ehm)). Pokud mi chcete gratulovat, jak brilantní jsem zosnovala sběratelský plán... Ne. Neplánovala jsem vůbec nic. Kdyby jo, už z principu by to nevyšlo.
Stáří má přednost (můj mozek: "Je mu třicet, ty vole!"), začneme proto Myungsooem. Zase jednou jsem se dala do prohlížení prodejních hastagů Infinite a k mému překvapení jsem skutečně našla Myungsoovy kartičky, které ještě nemám. Pravda, jednalo se o kartičky podskupiny Infinite F, ale... mně to žíly netrhá a zbytku světa to může být putna.
Celá rozjařená jsem si o ně slečně Američance napsala. Jednalo se o kartičku z prvního japonského single alba Koi no Sign a polaroidovou kartičku z prvního korejského single alba Azure. Mé nadšení trochu povadlo, když mi slečna odepsala, že fotografa Myungsooa z Azure už bohužel nemá, od koupě japonské kartičky mě to však neodradilo.
Inzerát byl podán stylem, že uvedené ceny zahrnují poštovné po USA. Když mi tedy slečna napsala, že mám platit pět dolarů, přebrala jsem si to tak, že po mně chce pět dolarů za kartičku a pět dolarů za poštovný. Takže deset. Případy, kdy po mně prodejce z USA nechtěl nic navíc za poštovné, bych spočtla na prstech jedné ruky, tudíž tuto eventualitu prakticky nepokládám za možnou. Jenže slečna to přesně takhle myslela a pravděpodobně si ťukala na čelo, co za idiota to jsem. 😅
Rozpustilý půvab Koi no Sign Myungsooa je ekvivalentem hamakového Myungsooa z Memory. Atmosféra těch kartiček, ač každá vyhlíží docela jinak, mi přijde – až překvapivě – podobná. Zadní strana jistě mohla být zajímavější, avšak strohost jejího designu se mi zamlouvá. Když nic jiného, působí velmi čistě a úpravně. To nejpodivnější na Koi no Sign kartičce je její velikost. Respektive délka. Z nějakého neznámého důvodu je totiž delší než klasická kartička, a v porování s Paradise, Season 2 nebo Reality vypadá jako Zhoumi vedle zbytku SuJunů.
○○○
Že nákup Azure Myungsooa nevyšel, se ani trochu nelíbilo mému mozku. Jeho apely jsem samozřejmě brala v potaz, no na instagramu se mi žádnou Azure kartičku vypátrat nedařilo. Co teď? Instagram selhal, je načase zkusit ebay! Což jsem ani nebrala vážně, párkrát už jsem se tu už Infinite kartičky sehnat pokoušela, a k ničemu to nevedlo. Pan L je vůbec nedostatkové zboží... Když na mě tedy mezi prvními vyskočil inzerát kanadské prodejkyně – která neměla problém se zasíláním do ČR – v němž se nacházela druhá varianta Azure polaroidu, neváhala jsem ani vteřinu. Rychlost kanadské pošty, mimochodem, mě asi nikdy nepřestane fascinovat.
Fotografa tedy vystřídal culící se srdíčkový L, a ne, rozhodně netvrdím, že tím pro mě shánění Azure polaroidů skončilo. Fotografa Myungsooa bych moc ráda ulovila. Ale pokud se nezadaří, nevadí. Srdíčkový Myungsoo je dostatečně úžasný exemplář. 🤍 Jak dobře víte, pro polaroidový design mám obrovskou slabost, ať už vyhlíží jakkoli; v tomto případě je jeho vizuál definicí něžného půvabu. Přidejte autogram, a kartička ve vší skromnosti atakuje titul mistrovské dílo. Zadní strana je pojata velmi minimalisticky, perfektně souzní s atmosférou strany přední a logo, složené z odstínů modré (protože Azure, haha) a stříbrného F, je prostě nádherné.
Koi no Sign kartička je podezřele dlouhá, ta z Azure pro změnu podezřele široká. Fakt. Tváří se jako (ne)vlastní sourozenec W, HERE kartiček. Což by do ní na první pohled nikdo neřekl, protože působí... no, skoro křehce. Klame tělem. Doslova.

A stěžování si na to, jak strašně náročný je lovit Beomgyua za tři, dva, jedna... 😅 Sorry, uvědomuju si, jak moc jsem s tím otravná, jenže... ono to fakt náročný je!
Poté, co se mi povedlo ukořistit závojového Shine X Together Soobina, jsem se dala do – ne úplně usilovného, protože usilovné hledání TXT kartiček mi způsobuje akorát žaludeční vředy, ehm, ale snaha rozhodně byla! – shánění Beomgyuovy varianty. Protože závojový Soobin je sice boží, ale viděli jste závojového Beomgyua?! Taková vílí princezna není ani Kangta! Jenže. Instagramová potíž byla v tom, že když už ho náhodou někdo prodával (a nechtěl za něj obě ledviny), byla ta kartička okamžitě v tahu. Reálně jsem minimálně dvakrát padla na inzerát, co venku nebyl ani půl hodiny, a přesto jsem nebyla dost rychlá, abych tu kartičku stačila koupit. Prostě šílenost.
Pomalu, neochotně jsem se začínala smiřovat s tím, že víla závojnatka součástí mojí kolekce nebude, když tu jsem na ni úplnou náhodou narazila při procházení evropských inzerátů na ebayi. Přiznávám, že nebyla nejlevnější... ale ledviny mám stále obě. Nejkrásnější Shine X Together Beomgyu dorazil z Německa.
○○○

Je zákonem chválnosti, že ve chvíli, kdy začnu hledat určitou Beomgyuovu TXT kartičku, ta kartička najednou není. Po nákupu Fight or Escape alba, v němž jsem na na milého Beomgyua bohužel štěstí neměla, jsem se rozhodla si jeho kartičku pořídit. A v tu ránu nebyl na instagramu ani kus. Přitom mi nezáleželo na variantě, s kteroukoli jeho FoE kartičkou bych byla spokojená... Jenže ani ťuk. Po několika dnech marného hledání jsem se na to vykašlala, naběhla jsem na ebay a koupila jeho Escape verzi od prodejce z Finska. Myslela jsem, že tím je mé pátrání u konce. No, spletla jsem se.
O čtyři dny později mi byly vráceny peníze s tím, že prodejce produkt buďto už nemá, nebo je produkt poškozen. "Ta kartička je snad prokletá," brblal mozek rozmrzele, ale nedalo se svítit. Musela jsem hledat dál. Tentokrát jsem se do instagramových hashtagů ponořila s určitější představou, a to, že chci výhradně Escape verzi. Ať mi ta kartička hezky pasuje k albu. 
A 4. ledna jsem jsem ji skutečně našla! Poněkud jsem sice pochybovala, že prodejkyně tu kartičku stále má, protože inzerát byl už několik dní starý... ale světe div se, měla ji. Ehm. Nebo spíš tvrdila, že ji má. Jo, když se nad tím zamýšlím zpětně, měla jsem ten profil prostudovat důkladněji. Pak by mi došlo, že milá slečna není nic jiného, než profesionální scammer. Ale jak jsem říkala už několikrát, obchodovala jsem s lidmi, jejichž profily vypadaly na první pohled daleko nedůvěryhodněji, a všechno proběhlo v klidu a pohodě.
Nadopovaná endorfiny, že jsem tu kartičku konečně sehnala, jsem zaplatila. Bez toho, abych požadovala Beomgyuův video nebo photo proof. Pěkná blbost ode mě, já vím. Drahá podvodnice mě ujistila, že platba proběhla v pořádku... a odmlčela se navěky věků. Když nereagovala na dms, napsala jsem jí komentář pod inzerát. Do druhého dne byl smazaný. A stejně neslavně dopadly i všechny ostatní pokusy o zkontaktování. Amen. Snad si těch ukradených deset euro fakt užila. 👌
"Žádné snad, ta kartička je prokletá!" lamentoval mozek. Jo. Jenže taky je dlouhovlasá. A já neumím říct ne dlouhovlasému Beomgyuovi. A proto jsem štěstí zkusila potřetí. Však do třetice všeho dobrého, ne? Zabralo několik dní, než jsem narazila na funkční inzerát s FoE Beomgyuem, a tentokrát už jsem trvala na tom, aby mi slečna prodejkyně dokázala, že u sebe nabízenou kartičku skutečně má. Měla. Což teda není záruka, že mi ji i pošle, jasně, ale... rozumíte. Jenže aby to náhodou nešlo úplně hladce, britská pošta v tu dobu řešila nějaký hackerský útok či co a odesílání mezinárodních zásilek bylo až do odvolání pozastaveno. A po pár týdnech najednou zpráva od slečny, že zásilku odeslala. Bez předchozí kontroly adresy. To mě docela zarazilo. Ke zprávě byl připojen asi i odesílací video proof, no ve formě mizející zprávy, která se mi radši ani nezobrazila (a to se mi mizející zprávy poslední dobou zobrazují běžně; nemůžu je sice otevřít, ale vidím, co na nich je), tudíž nezbývalo, než věřit, že mě slečna neojebala.
Cesta zabrala kartičce měsíc, dala si hezky načas, nakonec však úspěšně a ve zdraví připutovala. Prokletý Fight or Escape Beomgyu se tak po dvou nevydařených pokusech stal plnohodnotnou součástí mé kolekce. Díkybohu za ty dary. 😅
○○○
Shánění Beomgyuovy pokémoní kartičky – v porování s lovem na její selfie kolegyni – byla procházka růžovým sadem. Dřív jsem si ji reálně nekoupila jen proto že jsem doufala, že ji najdu v albu, abych za ni zbytečně neplatila samostatný poštovný.
Švýcarská prodejkyně, od níž jsem zamýšlela koupit kartičku, o které si popovídáme níže, vedla na svém profilu rovněž inzerát s The Star Seekers Beomgyuem, a protože to načasování bylo akorát příhodné, vzala jsem je obě. Od tragikomických VIXX obstrukcí s celnicí jsem ze Švýcarska nic neobjednávala a měla jsem upřímně trochu zataženou prdel... naštěstí ale zbytečně. Zásilka skončila přímo ve schránce a netrvalo jí to ani jeden pracovní týden.
The Star Seekers Beomgyu je nádherně rozpustilý. Miluju jeho výraz. 😄 Těší mě, že v rámci jeho FoE kartičky jsem se rozhodla pro Escape verzi, protože teď k sobě s The Star Seekers kusem krásně ladí. Ano, vím, že jsem u Soobina prohlašovala, že The Star Seekers exempláře nacpu k nealbovým kartičkám, no nebyla bych to já, abych si to nerozmyslela. Ehm. The Star Seekers kartičky zůstávají s Fight or Escape kartičkami. Hotovo.   

A kdože byl ta hlavní hvězda, jež s Beomgyuem cestovala ze Švýcarska? Prvoverzní Romanticize JRon!
Když mě osvítil nápad sesbírat Aronovy unit kartičky, co nejsou MinRon, bylo mi úplně fuk, jakou JRon verzi Romanticize kartičky seženu. Jenže pak jsem při procházení inzerátů narazila na kartičku verze 1 a osudově se do ní zamilovala. Neptejte se mě proč, nic zvláštního na ní není, vlastně je nejvíc obyčejná, jak jen kartička dvou fešných mužů obyčejná být může, a přesto... 🧡 Tehdy jsem se ji koupit ani nepokoušela, přednost pro mě měly jiné kartičky, ale vize, že za Romanticize rozhodně potřebuju JRona verze 1, byla jasně daná.
Uběhla nějaká doba a já si řekla, že bych se do lovu těch unitek teda mohla pomalu dát. Začala jsem hledat. A s hrůzou jsem zjistila, že prvoverzní JRon je jako druho- a čtvrtoverzní MinRon. Neexistuje. Půl roku jsem po té kartičce bezúspěšně pátrala. Nikde ani stopa. Aktivní hledání jsem tedy nakonec vzdala, nevzdala jsem se však naděje, že prvoverzního JRona se mi (až to budu nejmíň čekat) získat podaří. A tak jsem doufala a u toho okázale ignorovala každého jiného JRona, na nějž jsem náhodou narazila.
V polovině února jsem při pravidelné kontrole prodejních hashtagů zase jednou otevřela i ten nu'estovský... a v tu ránu jsem zapištěla jako malá holka. Byl tam! Můj vytoužený JRon.
Kartička je lehce poškozená, má škrábanec na přední straně aka zjizvená tvář Jonghyeon, dokud se na tu vadu ale člověk pod správným úhlem nezaměří, nemá šanci si jí ani všimnout. Slečna prodejkyně ale byla fér, cenu kartičky okamžitě snížila, a JRon mě tak nakonec vyšel laciněji než pokémoní Beomgyu.

Kdykoli otevřu VIXX inzeráty, myslím si, že mě Hongbin žádnou kartičkou už nemůže překvapit. Haha. Netuším, jak to chlapec dělá, no téměř pokaždé se mu podaří přijít s exemplářem, o němž jsem do té doby neměla ponětí, že existuje. 😅
To byl i případ MyMusicTaste pre-order benefitu k jihovýchodoasijské VIXX fan meeting tour z roku 2017. Ta kartička můj mozek mě naprosto uchvátila. Co na tom, že to bude desátá nealbová proprieta a rozhodí mi celou hongbiní kolekci, já ji prostě musím mít!
Koupila jsem ji od slečny z Británie, která mi – na rozdíl od krajanky s Beomgyuem – poskytla adresu ke kontrole... a to bylo všechno. Čtrnáct dní jsem tak čekala na oznámení, že kartičku odeslala, a místo něj jsem se dočkala samotné kartičky. Mrzí mě, že slečna z instagramu tak jaksi zmizela, protože její účet skýtal spoustu VIXX kartiček, které by se mi hodily... Škoda. 
Vyjma toho, jak nádherný tu Hongbin je (však kde Hongbin není nádherný, že), bych ráda vypíchla ten geniální mikrofonový detail, který k tour merchi geniálně pasuje. Je Vám z něj jasné, že koukáte na idola. Na zpěváka. Jo. Mám z té kartičky velmi hořkosladké dojmy, ale hej, je výtečná. Zadní strana vyhlíží nejjednodušeji, jak může, Kongovým obřím autogramem si u mě však rozhodně nahrabala plusové body. Řekněte, kdo by tomu prvňáčkovskému há odolal?
○○○
Už pár měsíců jsem měla v záložkách uložený španělský inzerát Kenovy Boys' Record kartičky. Samozřejmě s tím, že ji koupím až nebudu tak nutně potřebovat všechny ostatní kartičky, které jsou mnohem důležitější, ehm. Ne, že bych snad dospěla do bodu, kdy všechny nutné kartičky vlastním, ale naznala jsem, že chudák Jaehwan byl z mé strany ignorován až příliš dlouho.
Tak jsem slečně napsala. Upřímně, napůl jsem čekala, že už ta kartička bude pryč; otálela jsem s nákupem fakt dlouho. Ještě štěstí, že je Ken také trpělivé zlatíčko. 😄 Vše tedy proběhlo, jak mělo, a poté, co se slečna prodejkyně vzpamatovala z existenční krize, kterou jí způsobila krátkost mojí adresy uznávám, že v kombinaci s mým jménem o pěti písmenech může působit trošku podezřele, byl Ken vyslán na cestu. Z nějakého důvodu mám mylně zažito, že zásilky ze Španělska putují minimálně čtrnáct dní (dobře, ne úplně mylně, jednou se to stalo), a pak jsem hrozně překvapená, že je ve schránce nacházím už po týdnu...
Boys' Record kvarteto mého VIXX oblíbenstva je konečně kompletní! Jéééé! Trvalo to jen pár let... 😅 Slabost, jakou pro ty kartičky mám, je i pro mě samotnou tak trochu nepochopitelná. Jako set Boys' Record kartičky absolutně nefungují. (Bůh žehnej zadním stranám!) Nevědět, že patří k jednomu albu, nepoznala bych to. Spárovala bych možná Hongbina s Hakyeonem a Lea s Kenem, jo, ale jako celek? Ani náhodou. No, a možná přesně tím to je. Tou zmatenou rozličností, jež vůbec nedává smysl, zato hýří osobitým šarmem. Který umějí Boys' Record kartičky naprosto skvěle prodat.
○○○

S EAU DE VIXX kartičkou už to bylo složitější... Dala jsem se do shánění verze Black, jelikož jsem si usmyslela, že v jedné fólii s červeným Hakyeonem bude černý Ken prostě ideální. Spoiler: usmyslela jsem si to dobře. A našla jsem ji. Ale proč ji hned kupovat, že jo? Postačí, když si ji schovám na později.
Jenže i Jaehwan má jen jedny nervy, tentokrát už na mě čekat odmítl nedivím se mu, a než jsem se k té kartičce reálně dokopala, už nebyla. Začala jsem tedy hledat znovu... a upřímně mi zatrnulo, protože jsem hezkých pár dní nebyla s to tu kartičku nikde vypátrat. Nakonec se potřebný inzerát ale zjevil – díkybohu za to! – a Ken byl ze svého původního švédského domova přepraven do ČR. 
Nejsem fanda vyholených pruhů v obočí a Kenův kříž, ehm, to je hotové meme. Takže jo, hádáte správně, mám k té kartičce velmi ambivalentní vztah. 😅 Svým způsobem je děsně super, ale... Error, Boys' Record a Zelos exempláře mám zkrátka raději.

Shánění SMCU Palace kartiček mých SM biasů co nejsou Kangta sice není žádný závod, férově jej však vyhrál bias, který neúčinkoval v loňském SMCU Express; prvenství za letošek zasluhuje milý Jongdae už z principu.
Mezi spoustou amerických inzerátů na mě pod hashtagem 'smcusale' čekal jeden německý. Cena přiměřená, kartička že prý stále k mání... Celé to bylo až podezřele snadné. Obzvlášť na drama queen Chena. Po zaplacení mi slečna prodejkyně napsala, že kartičku odešle v pondělí. A tak minul pátek, sobota, neděle... a fotka adresy stále žádná. "Hm, pondělí asi neklapne..." Neklaplo. Kontrola i odeslání nakonec proběhly ve středu. 
Nesmírně mě baví kontrast mezi Chenovým drsným černým oblečením a sladce nevinnou tváří malého hocha. 😂 Ne, že by se nějak absurdně tloutkl, to ani náhodou, ale humorný je královsky. A to je dobře, protože dokud se Chenovi směju, jsem použitelná. Jakmile se ale zaměřím výhradně na to, jak něžně je vlastně krásný, zmůžu se leda na připitomělý úsměv. A že něžně krásný SMCU Palace Chen (netuším, která verze, a je mi to úplně fuk) rozhodně je.   

Víte, na kterého mého SM biase se SMko v zimním albu zase vysralo? Na Zhoumiho, jasně! A to je pěkně hnusný a bytostně mě to uráží, a proto –! Ne, kecám, proto jsem jeho nákup nespáchala, ale tvařme se, že jo. Působí to víc cool. 😎
Procházela jsem ebay a nějakou obří oklikou jsem se propracovala k prodejkyni z Las Vegas, od níž mám už... no, spoustu věcí. Kurva starých věcí, abych tak kulantně specifikovala. Napadlo mě tedy, zda nenabízí něco zhoumiovského, co v mojí sbírce schází...? A skutečně! Dvojici Swing fotopohlednic! Telefonující černobílou a vysmátou barevnou, jednu krásnejší než druhou! A dokonce i zadní strany mají funčkní! Jakože nadesignované... rozumíte. Prostě nádhera!
Velmi naivně jsem se domnívala, že milé pohlednice budou pasovat do čtyřokýnkové fólie. Že je připojím ke Swing polaroidům. Hahaha! Ani ťuk, Swing pohlednice jsou obrovské! Beztak žijí filozofií "jsme Zhoumiho pohlednice, musíme být žifary!" Na jejich obranu, ta malá dvouokýnková fólie, již obsadily, je aspoň plná. Na rozdíl od všech ostatních, ehm... Miho šanonová sekce je totiž úžasně vyčůraná. Na fólie se tváří, že toho v ní není bůhvíkolik... na počet propriet je to bída s nouzí.
Ale vypiplaná bída s nouzí, to mi nemůže nikdo upřít.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki