Obálka, jež změnila ráz narozeninového článku

BRIAN: Jé, Yoone! To je od tebe hezký, že ses na nás přišel podívat! 

(Yoon nestihne říct ani popel; přiřítí se k nim vzteklý Chen.)
CHEN: ROZMÁČKNU TĚ JAK ČERVA, TY... TY... NEBLONĎATEJ PARAZITE! 

(Chce se vrhnout na Briana, ale Minho mu včas zastoupí cestu.)
MINHO: No tak, Jongdae, uklidni se, proboha! Takhle hysterčit bych měl já...

C: TAK PROČ NEHYSTERČÍŠ?! 

MH: Protože vím, že to nemá cenu...

(Brian vykoukne zpoza Minhových zad.)

B: Nemáš mít tak předražený album, vole. 

C: AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!! 

MH: Tak a dost. (přehodí si vzpouzejícího se Chena přes rameno) Jdeme. Štěstí, že seš zakrslej jak Aaron...
AARON (zpoza rohu): KDO JE U TEBE ZAKRSLEJ?!

YOON: ... 

B: Uf.
(Všimnou si, že se k nim blíží Sungjin.)

B: HYUUUNG! (skočí mu kolem krku) Představ si, oni mě tu šikanujou! 

SUNGJIN: Však tady šikanuje každej každýho... Čau, Yoone. 

Y: ...

B: Jo, ale tohle bylo fakt hnusný! Vyhrožovali mi smrtí a nadávali mi do parazitů a – (zbledne) A MAJÍ TU DUCHA! 

(Jihyo si hluboce povzdechne.)

SJ (zmateně): Vždyť ta je od nás.

B (ještě zmateněji): To není SangA?

(Jihyo si povzdechne podruhé.)

MINJUN: Ha! Konečně někdo ví, jaký to je! 

SJ: Ale... tebe si přece s nikým nepletou...?

MJ: Ne, ale furt nevědí, kdo jsem!

(Sungjin si vymění pohled s Yoonem.)

Y: ...

SJ: A tak. 

Y: Vracím se na vojnu.

 

Krásný večer, milí a drazí.

Říjnový kpopový článek rovná se narozeninový článek. Taková je tradice. A já měla velkolepé plány, jak ho celý pojmu velmi... rodinně. Nebo tak něco. Že Vás tu přivítá moje dítě (koukejte, jaký je Yooně ňuňan!), pak si popovídáme o mém druhém dítěti, o mojí ženě, o mém ultimate biasovi... a zakončíme to narozeninovým albem od Chena. Ten sice nemá s mými rodinnými vazbami co dělat, ale aspoň existuje v bias listu. Uhm. Jenže jak řekl Brian, Chenovo japonské album, ač hudebně to nejúžasnější, co jsem od něj doposud slyšela, je v poměru cena/produkt tak docela výsměch. Toužím po Polaris, ne že ne, ale jen pomyšlení, kolik peněz bych za to album dala, ve mně vzbuzuje pocit viny. A protože podzim 2023 je a bude nabitý korejskými comebacky, jež se dotýkají mého fanynkovského srdéčka, pragmaticky jsem svou volbu "narozeninového alba" přeorientovala k nim. Čímž se celý můj rodinný plán rozpadl jak domeček z karet. Následovala nečekaná kartičková nabídka a... 

Prostě se tvařme, jak neskutečně je říjnový článek speciální, i když to vůbec není pravda, dík. 😅

Deco Kit kartičky loni v červnu odstartovaly sběr Soobina, a že to byl vskutku pád do králičí nory co se random transformuje v medvědí brloh! Ačkoli nemám pocit, že bych z důvodu nostalgie Deco Kit merch nějak extrémně prožívala, faktem zůstává, že jakmile byla oznámena jeho varianta pro letošní rok, věděla jsem, že Soobinův set je pro mě nákupní nutností. Nakonec jsem ho pořídila se značným zpožděním, jo, ale finančně se to čekání rozhodně vyplatilo. Soobin krát tři připutoval z Rumunska.
Set Deco Kit 2023 se skládá z kartičky, polaroidu a POB kartičky. Nebo předpokládám, že jde o PéÓBéčko... je to Weverse věc. Ehm. Všechny tři produkty jsou krásné, o tom žádná, však je na nich Soobin rovnou ale vypálím, že loňskou variantu pokládám za výrazně povedenější. Ta letošní postrádá jako celek to rozkošně mimózní kouzlo, které mi tolik učarovalo na Deco Kit Soobinovi z roku 2022.

Na kartičce mě asi nejvíc baví její barvičky. Kontrast mezi Soobinovým červeným oděvem a modrou zadní stranou je úžasně hravý. Vlastně... být ten zadek podepsaný a/nebo designově trochu propracovanější, mohlo tohle selfíčko svému loňského protějšku směle konkurovat. Škoda.
Co se týče polaroidu, tomu kupodivu nemám co vytknout. Jeho polaroidovost vyhlíží mnohem uvěřitělněji, než tomu bylo u loňských exemplářů, Soobin vypadá jako Soobin, a ty kreslené malůvky, co dítě mýho mozku zdobí, působí dětinsky, ale cool. A navíc tu v potaz beru zadek! Který sice není nijak nápaditý, ale... v rámci možností... Slyšíte? Zadek! U polaroidu! Wow! Nebojte, taky jsem v šoku. 
POB kartička se nese ve stejně tmavém, rádoby omšelém barevném spektru jako polaroid a... ta vizáž jí vůbec nesedí, pardon. Snad je to jenom můj dojem, ale zářivost selfie kartičky by PéÓBéčku slušela daleko víc. Co se mi tu naopak zamlouvá, je králičí maska. Ne proto, že by byla nějak úchvatná není, ale oceňuju, jak moc soobinovský je to detail. 🐰

Jednoho rána jsem zjistila, že mě na instagramu začal sledovat jistý chlapec z Británie. Kriste, to zní jak začátek idiotské fanfikce... Jelikož nechápu, proč by mě měl kdokoli sledovat (asi jako pobídka, abych ho sledovala zpátky, ale tak já nefunguju, sorry), vždycky si inkriminovaný profil ze zvědavosti prohlédnu. Nu, a tady milý chlapec evidentně prodává kpopové kartičky. Konkrétně Day6 kartičky. Zajímavé.
O půl dne později jsem si všimla, že mi v dms visí žádost o zprávu. "Eh? Kdo by mi...?" Chlapec! O kterém jsem Nisse zarytě tvrdila, že je slečna, ačkoli jsem věděla, že je to chlapec, ehm... V hrubých obrysech zněla jeho zpráva takto: "Je mi to fakt trapný, ale nevím, jak jinak ty kartičky udat takže... nechceš si nějakou náhodou koupit???" Nic člověka nepobaví víc než čiré zoufalství někoho jiného. 😂 A protože jsem se už dlouho od srdce tak nezasmála, rozhodla jsem se, že chlapci vyhovím. I kdyby to byl scammer a ve finále mě ojebal... těch pět minut řehotu za to stálo.
Vybrala jsem dva Sungjinovy kytarové exempláře. Hezky mi doplní zbylá místa v nealbových fóliích a taky... potřebuju, aby s kytarama konečně trumfnul Hongbina!
První kartička náleží ke světové tour Youth, a to znamená jediné: že na ní Sungjin flexí se světlými vlasy, jééé! A je krásnej a stylovej a všechno... dobrovolně však přiznávám, že úplně nejvíc mě na tomhle kusu okouzlil design zadní strany. Jelikož je boží. Naprosto. Coolovější Day6 zadek aby jeden pohledal.

A velice cool je i druhý exemplář. Ten konceptově spadá pod třetí album The Book of Us: Entropy, jak přesně, to však nemám páru. Prý se jedná o "Pop Up Store photocard". Pokud Vám to něco řeklo, dobře pro Vás. 😅 Faktem nicméně zůstává, že přední strana budí dojem, že vypadla z MV Sweet Chaos. Zadní strana je velice jednoduchá, ale sluší jí to. Obzvlášť se mi líbí to srdíčko za nápisem. Krásně nabourává místní černobílou monotónnost.

A když už se mi do "narozeninového" článku neplánovaně přimotal jeden JYP leader... není důvod odkládat lov sólo kartiček JYP leaderové.
Upřímně jsem čekala, že má kompletace Zone proběhne mnohem snáz a rychleji, že do měsíce budu mít hotovo, ale protože instagramové hledání vypadá, jak vypadá... Nevadí. Jedeme zlehka a díky tomu nás bude Jihyo svou aktivní přítomností oblažovat i v budoucích článcích. Proti tomu se nedá zhola nic namítat. 🧡
Po krátké úvaze jsem jsem si pořídila jednu extra kopii digipack verze Zone; tentokrát s Yes24 pre-order benefitem. Což byl výběr úplně naslepo, protože v tom, jakej obchod nabízí jaký PéÓBéčko, se absolutně nevyznám. Ale, boha mýho, lepší to snad ani být nemohlo!
Každá z albových propriet, co existuje ve víceru variant, mou sbírku velkoryse znásobila. Jak plakát (který nevidíte) a kulatá samolepka (kterou vidíte), jež ve mně svými záběry z větší dálky evokují profesionální modelkovský vibe, tak rozkošně čarokrásná heart cheek kartička, která je naprosto k pomilování! Z obou stran, mimochodem. V minulém článku jsem opomněla zapět pochvalnou ódu na Jihyinu sofistikovanou kočičí kresbu na zadcích digipack kartiček. Dává perfektní smysl. V modré je totiž Jihyo fakt kočka. 
Než jsem extra digipackovou kopii zakoupila, zkoumala jsem podobu všech PéÓBéček, která se mi na googlu povedlo dohledat. Snaha zapamatovat si, které náleží kterému obchodu, a podle toho pak určit preferovanou "with *jméno obchodu* benefit" variantu, ale byla absolutně marná, a benefit Yes24 jsem o pár dní později vybrala úplně náhodně. Byla by teda pěkná haluz, kdybych z krabice nakonec vytáhla mrzutou černovlásku zachumlanou v dece, co mě z POB kartiček zaujala asi nejvíc... Haha, přesně to se stalo!
Jihyo v dece mi připomíná hamakového Myungsooa. Což je asi ten nejserióznější kompliment, jaký jsem kdy jaké kartičce vysmekla...
Na první dobrou jsem si myslela, že Yes24 zadní strana je stejná jako u JYP benefitu, ale kdeže! Nezastírám, že bych ocenila trochu více kreativity, zároveň však nemůžu tvrdit, že si tohle oranžové-skoro-dvojčatování neužívám.
○○○
Pár dní jsem kroužila kolem inzerátu jisté holandské prodejkyně, nejistá, či mám dostatek sil pouštět se do holandského obchodu. Ano, holandské trauma mě stále neopustilo. Ale vzhledem k tomu, že to byla asi jediná použitelná evropská nabídka, kterou se mi podařilo dohledat, a navíc jsem v ní mohla zabít rovnou dvě (až tři) mouchy jednou ranou, nakonec jsem slečně napsala. A zaplaťpánbůh se z této akce vyklubal nadmíru příjemný nákupní proces. (Až na modifikaci, kterou slečna provedla s mým jménem, ale... mý jméno zkomolilo už tolik lidí, že nad éčkem navíc nemám sebemenší důvod se stresovat.) Zásilka dorazila přesně po týdnu. 

Původně jsem mínila nakupovat výhradně albové kartičky. Abych zaplnila devítiokýnkovou fólii. Když jsem ale přistoupila na extra kopii alba s pre-order benefitem, znamenalo to, že záložka z dosavadní nealbové trojice bude přemístěna na nový řádek. A nechávat ji tam samotnou? To určitě ne. A protože slečna Holanďanka nabízela kromě kartičky verze O i záložku verze Y a plakát verze Z (v rámci jedné ceny), pořídila jsem si od ní všechny tři jmenované produkty. 

Plakát verze Z mi spolu s druhým digipack plakátem tvoří v šanonu další pěknou "oddělovací" pasáž. Záložka verze Y je hotová femme fatale, nádherná až to vtipné není. Zone záložky prostě nemají chybu, miluju jejich vizuál. Kousky Z a Y rozhodně v budoucnu doplním jejich O kolegyní.
A O kolegyní, krerá má dosti originální barvu zadní strany, jsem rovněž premiérově doplnila i kartičkovou sestavu! Výběr z tohoto dua byl pro mě asi nejtěžší Zone výběr vůbec. Žádná z těch kartiček totiž nemá to něco, co by definitivně převyšovalo tu druhou, obě – Jihyo s mikrofonem i Jihyo s klávesami – jsou stejně kvalitně rozkošné. A tak jsem volbu nechala na náhodě. Kterou z nich se mi povede pohodlněji ulovit...? Vyhrála mrkající klávesová Jihyo.

Tak jsem se pochlapila. Tři roky mi to trvalo, ale přece...! Sehnala jsem Minhovy polaroidy z jeho druhého sólo fanmeetingu Best Choi's Minho 2021. Kterému se kdovíproč říká fan party, ehm... Samozřejmě opět čtyři kusy, aby mi hezky korespondovaly s exempláři z roku 2019. Jestli si říkáte, či náhodou nejsem ve skluzu, však je rok 2023... máte sakra pravdu. 😅 Zrovna u fanmeetingových polaroidů mě však jakákoli časová relevance obchází kilometrovým obloukem, tudíž... až je náhodou najdu, tak je najdu. Tak zní moje motto. Teda znělo by. Kdybych nějaké měla...
Reagovala jsem na inzerát německé Shawol. Jakožto zodpovědný zákazník jsem si podrobně prošla její info, kde stálo, že posílá videa/fotky jak produktů a adresy, tak samotného odeslání. No. Že jsem si o fotky polaroidů musela polopaticky říct, to vem čert. Ale že se slečna hrozně diví, že se ptám, kdy je teda pošle, když mi týden po zaplacení dodala pouze fotku adresy ke kontrole, to mě poněkud zarazilo. Chápejte, neřekla půl slova, že ten den zásilku i odeslala. Tak jak to mám já, prosím pěkně, čuchat? Týden se nic nedělo, zpráva žádná, zásilka taky nikde (německá pošta si hrála na hlemýždě... nebo Francouze... to vyjde nastejno), ještě abych se neptala, do háje! Každopádně Minhové, ač s mírným zpožděním, v pořádku připutovali, a to je hlavní.
Své polaroidové kvarteto jsem volila párově, tj. dva kusy se zprávou, dva bez zprávy, dva v saku, dva víceméně bez saka. Minhův zdejší outfit se mi neskutečně líbí. Díky němu jsou všechny čtyři polaroidy nejen překrásné, ale taky působí tak nějak víc... na úrovni. Můj nejoblíbenější je ten, na němž má Minho frajersky přehozené sako přes rameno. Prostě štramák jak sviňa! 😎

Při nostalgické kontrole (ano, už zas) NU'EST inzerátů jsem padla na kanadskou slečnu, jež nabízela spousty Aronových nealbových kartiček. Primárně mi do oka padly dva uniformové Spoonz exempláře, no když už budu nakupovat z Kanady, bylo by inteligentní vzít toho víc... A tak jsem těch kartiček pořídila rovnou šest.

Odeslání se lehce pozdrželo, slečna prodejkyně nás však o každé peripetii zodpovědně informovala, čili si nemám nač stěžovat. Cesta samotná pak, jak bývá u kanadských zásilek zvykem, byla blesková. A než přistoupíme k oficiálním kartičkám, dovolte mi rozněžnit se nad freebíčkem. Dostala jsem polaroid – jakože polaroid! reálně jsem čekala, že na mě vyskočí SangA! – Arona à la Indiana Jonese. Krásná připomínka klasického NU'EST kostýmového poděkování, tu konkrétně za výhru I'm in Trouble. Nejgeniálnější freebie ze všech geniálních freebie, jsem z něj nadšená málem víc než z produktů, které jsem si zaplatila. 😅 A protože je tak úžasné, prostě jsem ho musela zařadit k hlavním hvězdám. Jako pouhou výplň volného místa, samozřejmě, ale i tak... moc mu to mezi blonďatou Spoonz dvojičkou sluší.

Do Aronovy NU'EST W sekce (ano, taky jsem nevěřila, že ji ještě někdy updatuju...) přibyly dva nové exempláře. Pro kartičku z photobooku Waiting Q jsem se rozhodla výhradně proto, že je lentikulární. Lenticular věci jsou cool. A bylo by trapný, kdybych žádnýho lenticular Arona neměla... Ale nebojte, naživo jsem majestát tohoto noblesního kusu docenila, jak si zaslouží. Fascinuje mě. Jak svou obrovitostí, tak vizuálem. Má v sobě cosi... takřka královského.
Srdíčkové selfíčko z koncertu Double You mě poněkud konsternovalo. Je krásné a roztomilé, prostě celý Aron, a má ten hustý – ač na ránu – sametový povrch, chybí mu ale zadní strana. Jakákoli. Zadek je prostě bílá plocha. Proč? Netuším. Nevybírat ty kartičky s pomocí templatu od mé oblíbené Američanky a nebýt toho zvláštního povrchu, hádala bych se, že nemůže jít o oficiální produkt. 
A u podezřelých koncertových kusů ještě zůstaneme, jelikož v rámci Aronových NU'EST kartiček jsem si pořídila i jeho půvabné Segno selfíčko. To má povrch standardní, kontury ostřejší... ale jeho zadek je na tom úplně stejně jako v případě Double You. Neexistuje. Byla koncertová NU'EST selfíčka v letech 2018 a 2019 prokletá? Děsně speciální? Nebo prostě jenom divná? 😅
Další zakoupenou kartičkou je zástupce behind photobooku Happily Ever After. O němž přemýšlím od doby, co ten photobook vyšel, a nechápu, proč mi jeho pořízení trvalo tak dlouho. Však ta kartička je kurva rudovlasá...! Což teda není příliš patrný, pravda, ale i tak... Vyhlíží neskutečně stylově. I design zadní strany je pěkný. Extrémně jednoduchý, jo, ale koresponduje s coverem photobooku. Gotický font i zlatá barva písma k HEA konceptu dokonale pasují.
No, a nakonec k duu, které celou tuhle akci spískalo – rozkošným Spoonz kartičkám v černorůžové školní uniformě. Když nad tím tak přemýšlím, ten outfit mi evokuje Face éru... To jediné, co mě na těchto exemplářích mrzí, je naprostá absence Slima. Přijde mi proto paradoxní, že jeho jméno figuruje na zadní straně kartičky. A když už o ní mluvíme... Opět je nesmírně povedená. Spoonz kartičky v tomto ohledu neumějí zklamat. Vždycky jsou podepsané, nesou se v hezkých pastelových barvách a jejich poznávacím znamením je rámeček. Krásná designérská práce.

Po dlouhých a náročných propočtech (haha) jsem za svůj narozeninový dárek zvolila Letters with notes, Brianův nejnovější hudební počin. Vcelku random výběr, jo, ale tak jako tak bych si to album pořizovala, takže... proč ne. V rámci narozenin je nebiasový kus navíc rozhodně svěží změna.  
Letters with notes jsem koupila spolu s extra kopií Zone a všechno proběhlo, jak mělo. Balíček byl odeslán a den nato měl být doručen. Klasika. A pak mi najednou volá filmnadvd. Že mi k Brianovi zapomněli přibalit PéÓBéčka. Ale že mi je posílají zvlášť, ještě dneska, a poštovný vůbec nemám řešit. A ať se nezlobím. Pobavilo a dojalo mě to zároveň. Miluju ten obchod. Fakt že jo. Kdyby se mi neozvali (což je jejich práce, chápu, ale i tak), prostě bych si myslela, že na PéÓBéčka už nemám nárok, protože jsem si to album nepředobjednala. Ale kruci, o hodně bych přišla! 😏
Když Brian oznámil svůj comeback s prvním full albem, jako tradičně jsem filozofovala nad tím, jestli ho budu potřebovat. Však nejde o biase, že? Nebudeme zabředávat do toho, že Jihyo, kterou taky v bias listu nemám, nakupuju s vervou, jak kdyby šlo o Aarona, ehm. Pokud čekáte, že mě udolalo to, že je to Brian a je krásnej... Jo. A ne. Hlavní slovo tu totiž měl nápaditý albový packaging. Respektive jeho náhled. Dílo umělecky absolutně mistrovské. Modlila jsem se ke všem svatým, aby jeho reálnou podobu JYP nějak nezkonilo, a Letters with notes se do kpopových dějin nezapsalo jako "to album s nejpromrhanějším potenciálem nejkreativnějšího packagingu". A svatí mě vyslyšeli, díkybohu.
Název alba byl doslova převeden do vizuální podoby a já nemůžu než žasnout, jak nádherný výsledný produkt je. Notičkový design vyhlíží absolutně skvostně. Album má pevné desky a jeho "obálková" část se otevírá na magnet; k naprosté dokonalosti chybí Letters with notes už jenom šitý photobook. Škoda, že ho nemá... Ale co, bylo by trapné, kdyby album nebiase předběhlo v úchvatnosti Shinhwu a Kangtu, že. Stačí, že je strčilo do kapsy v rámci kreativity... v tomhle ohledu mu může – s odřenýma ušima – konkurovat leda Changminova Chocolate bonboniéra...
Cédéčko je uložené v papírové obálce, co je ve skutečnosti papírová skládačka. Uvnitř které je zpráva od Briana. Rozkošné! Design není ničím výjimečný, neurazí, nenadchne, cením však, že barevně se každá albová součástka drží téhož vzorce, tj. bílé a temně modré.
Photobook má velmi... zajímavou atmosféru. Na jednu stranu příjemně domáckou, na stranu druhou až depresivně úzkostnou. Nepopírám, že Eternal koncept rockové hvězdy jsem vizuálně preferovala víc, chápu ale, že přijít dvakrát se stejným vzezřením by byla nuda. Obměna je třeba. A ať už umírněnější, nebo extravagantnější, Brian bude vždycky krásnej. Líbí se mi, mimochodem, že je v obou svých albech zůstává věrný fotkám s kytarou. 

Hudebně je Letters with notes typický Young K. Výtečný, zábavný i srdceryvný. Všech jedenáct songů se nese ve stejně kvalitním duchu. Což na jednu stranu... Titulní nothing but je překrásný počin, jenom... necítím z něj tu správnou titulnost. Víc by mi na tuto pozici seděl pre-release singl let it be summer. Z b-side tracků jako b-side tracků ve mně nejhlubší dojem zanechaly Soul a what is...
Sběratelské inclusions obsahuje album dvě: puzzle a kartičku. Puzzlat se dají sesbírat čtyři kousky a po seskládání tvoří jejich zadky Brianovo logo. Což je legrácka, kterou z duše nenávidím. V tomto případě, uznávám, dává celek složený z více částí aspoň jakýs takýs smysl, ale... stejně je to pitomost. Ve fólii nemůžou ta puzzlata držet pohromadě. Leda by je člověk podložil a přichytil, jenže pak přichází o tu část, kvůli které je vlastně skládal, takže... Jeden dílek pasuje do čtyřokýnkové fólie a mně vyvolený kus prezentuje na koberci ležícího Briana, co něco zamyšleně píše do notesu. Seriózně graciézní záběr, jen co je pravda.
Kartičkový výběr je širší, než jaký byl v minulém albu, a jedná se výhradně o selfíčka. To mi dost ulehčuje budoucí doplnění Letters with notes trojičky. A selfie exempláře jsou samy o sobě boží, jasně, trošku ale postrádám tu ksichtobrian-půlbrian-celobrian nápaditost, s níž operovalo Eternal. No nic. Z kartičky, jež na mě čekala v albu, sálá tolik pozitivní energie, že nemůžu než se široce zubit pokaždé, kdykoli ji uvidím. Usměvavý Brian a jeho velkorysá "palec hore!" gestikulace působí skoro tak magicky jako Jeho Nejzářivější Sluníčkovost Zhoumi. Zadní strana kartičky mi silně připomíná SMkový styl: jednobarevná, design nula nula nic, hlavní hvězda autogram. Mám námitky? Ani náhodou. Zachování barevného vzorce alba a Brianův podpis mi ke štěstí dokonale stačí.
A na závěr k tomu trojitému pre-order nadělení, které teatrálně přicestovalo ve vlastní krabici. Nespletlo si majitele? Nemyslí si, že patří ke Kangtovi? K Chenovi? K Aaronovi..?! Jehož dvě třetiny trpí solidní krizí identity. Oukej, evidentně vědí, že patří Brianovi... Pokud šlo o výzvu "dej světu vědět, že jde o Brianova PéÓBéčka, ale nezmiňuj, že jsou to Brianova PéÓBéčka", dosáhlo JYP obstojného výsledku. 😅 Řeč je o hezounkém zelenkavém photo filmu a melancholické pohlednici ve stylovém rámečku. Produkty, s jejichž názvy by neměl být problém, viďte? No, haha. Photo film se oficiálně jmenuje clear film a pohlednice mini poster. Proč, JYP? Proč? Clear film ještě jsem schopná překousnout, jasně, je to průhledná věc. Nepřekousnu ale, že stejný produkt měla za PéÓBéčko Jihyo a ten jste nazvali photo filmem. To jakože umělečtější ztvárnění "filmu" dělá z "photo" "clear" nebo jak to mám chápat?! Mini poster pak vůbec odmítám brát v potaz, na té stoprocentně pohlednicové pohlednici není nic plakátové ani... ani... ani z šinkanzenu!
Kdo krizí identity naštěstí netrpí, je heart cheek kartička. Skvost mezi skvosty. Má v sobě punc jakési... hm... luxusní výjimečnosti, ačkoli nijak výjimečně se netváří. Na první dobrou je prostě "jen" nádherná a prudce elegantní. A kupodivu ani trochu roztomilá. Její šedivá zadní strana je typově stejná jako u albové kartičky, obohacená o krátkou zprávu. Tím pádem k sobě výborně pasují, a já nemůžu být spokojenější. Zakládat Brianovi speciální nealbovou fólii totiž nehodlám, POB kartička je ale přespříliš krásná, a proto ji slavnostně prohlašuju součástí Letters with notes trojičky.

Tu pozici rozhodně zasluhuje. 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki