středa 8. listopadu 2023

(S)tandardně (s)koro ne(j)s(t)andardnější s(b)ěratelké (s)tandard(y) feat. růžový vetřelec

Hezký den, milí a drazí.

První ze dvou listopadových článků (nečekaná akce na filmnadvd mi rozhodila celý program, no... ale o tom příště) se zaobírá kartičkami tří korejských krasavic Kangtu nepočítaje a alby dvou sólistů a jedné skupiny. Pamatujete? Avizovala jsem, že na podzim se s comebacky blízkými mému srdéčku roztrhl pytel... A taky proběhl random debut, co si mě kolem prstu omotal svým vizuálem, ehm. Jo. Koupila jsem album, co je asi nejvíc random ze všech random alb, co jich v random sekci mám. A není poslední...

https://media0.giphy.com/media/xBGhJWYE5gWdVojkbB/giphy.gif

Můj plán ohledně Jihyiny Twice kolekce byl jasný: sbírám albové kartičky. Výhradně! Jenže pak jsem vlezla na ebay, objevila lightstickovou kartičku z Německa a... plán byl kompletně v háji.
Lightstickové kartičky pokládám za merch s velkým M. Je mi tak poněkud trapné, že ze všech skupin, co sbírám, je má první a jediná lightsticková kartička (tj. lightsticková s lightstickem) zrovna od skupiny, kterou prakticky vůbec nesbírám. 😅 Jasně, že jsem chtěla Suu v kápi s drsňáskou Dreamcatcher holí, jenže ty ceny, za jaké lidé Dreamcatcher lightstick kartičky prodávají, jsou absolutně nereálné. Naproti tomu Jihyo s nejnovější verzí Candybongu... Aby nedošlo k mystifikaci, kartička, kterou jsem si pořídila, není vyloženě ta lightsticková, je to PéÓBéčko. Stále jsem v šoku, že se k lightstickům tisknou PéÓBéčka. A trvalo hezky dlouho, než mi došlo, že je to PéÓBéčko... Nepopírám, že kdyby se mi tu kartičku povedlo sehnat, rozhodně bych do ní šla, ale pokud ne, nevadí. Pre-order benefit má všechno, co si od lightstick merche představuju. A je překrásný. Z obou stran.  
Na obchod samotný si nemůžu stěžovat, slečna prodejkyně kartičku odeslala ještě ten den, kdy jsem ji objednala... jenže německá pošta je stále na drogách, a zásilka putovala dva týdny. Ach jo. Tímhle skórem Francouze rozhodně trumfli. A ne, to není kompliment.
○○○
Přísahám, že na ebay nelezu často. Ale když už... Dánský inzerát Twice kartiček z časopisu Dicon s názvem You Only Live ONCE probudil můj zájem tou vůbec nejsnazší vábničkou: blonďatými vlasy.

"Vždyť já nemám žádnou blond Jihyo, a to je přece tragédie...!"
 
Haha. Asi Vás nepřekvapí, že Jihyina nealbová fólie získala v šanonu oficiální místo.
Svou sbírku jsem kulturně obohatila o blonďaté srdíčkové duo. Půvabnou mrkající Jihyo na polotransparentní kartičce a rozkošnou nemrkající Jihyo na rádoby polaroidu dekorovaném ručně malovaným smajlíkem. Práce milé leaderové, předpokládám. Stejně jako zadní strana. Která mě reálně rozesmála. Autogramy i zprávy, které idolové píší na zadky kartiček, vypadají profesionálně. Ale toto? Však je to napsané fixou, co jí čmárají děcka ve školce! 😂 Geniální. 

https://media2.giphy.com/media/vDzZJlbemPnKQT9CX9/giphy.gif

Pomalu ale jistě pokračuju v honu za Zone kartičkami. Doufala jsem, že si vystačím s Evropou, no jsem příliš netrpělivá, a tak jsem oblast hledání nakonec rozšířila. Druhá kartička verze Y dorazila ze Států.
Chtěla jsem od slečny koupit dva Zone kusy, ale verze Z už byla naneštěstí vyprodaná. Budu mít tedy zájem aspoň o tu jednu kartičku...? Ale jistěže!
Jedná se o stylové zrcadlové selfíčko, které mě ze všech Zone kartiček fascinuje asi úplně nejvíc. Nejsem si sice jistá, či mě fascinuje správným způsobem, ale... zdá se mi podivně výjimečné. Do karet mu navíc hraje i to, že v mojí zatím neúplné kolekci devíti albových kusů je jediné černovlasé. Nejkrásnějším Zone exemplářem bych ho nenazývala, avšak nelze mu upřít, že dovede upoutat. A to velice umně.
Ypsilonová trojička – kartička, záložka, kartička – jest kompletní!  
○○○
Záložku O verze jsem rovněž pořídila z USA. A jelikož cestovala z Kalifornie, do týdne byla doma. 👌 Slečna prodejkyně mě navíc obdarovala kupou freebies, velice tematických freebies, a já nemohu než být s celým obchodem stoprocentně spokojená. Jakože nejen díky Jihyiným freebíčkům, ale... Jihyina freebíčka mojí spokojenosti zákonitě přihrají nějaké ty plusové body.
Finální část záložkového tria je ze všech tří ta nejrozkošnější. Ne, že by tu Jihyo nějak roztomile pózovala, to vůbec ne. Sedí. Prostě sedí. A vypadá u toho jako skřítek. V botaskách. A já tenhle ten pravděpodobně bizarní dojem naprosto žeru

https://media0.giphy.com/media/SZEv9bRsXmzRhBitrR/giphy.gif

Chyběl mi jeden poslední polaroid, abych dokončila Sanžinu dvojitou polaroidovou fólii. A chyběl mi už nějakou dobu. Rozkošného nepodepsaného kandidáta z Kanady jsem sice dobrého půl roku měla v merku, do jeho nákupu jsem se ale nehrnula. Znáte to, tamto a onento jsem ve sbírce potřebovala akutněji a taky jsem váhala, či chci skutečně z Kanady kupovat jen jedinou kartičkovu věc. Nechápu, proč vlastně... kanadské nákupy jsou super, a tenhle nebyl výjimkou. Avšak vytoužený evropský inzerát se ani po půl roce hledání neuráčil zjevit a... nenacházím prakticky žádné Sanžiny inzeráty. Z čehož jsem smutná, jelikož polaroidový lov jsem si nesmírně užívala, jo, je-li však toto definitivní konec, nutno mu připsat k dobru, že nadešel v optimální čas.
Kanadský exemplář byl naštěstí zlatíčko a trpělivě čekal, dokud nepochopím, že ho fakt chci a fakt potřebuju. Jedná se o druhý polaroid v růžovém saténovém topu (a půl roku jsem žila v domnění, že je na něm SangA zachycená se zavřenýma očima; mýlila jsem se! 😅), a ten kontrast mezi nimi a sexy printy v tomtéž outfitu mi přijde absolutně nereálný. Což nemění nic na faktu, že upřímně miluju každý jeden z nich... Přesto si ale neodpustím drobnou výtku, a to pofidérní unylou barevnost nejnovějšího polaroidového přírůstku. Neirituje mě, to ne, jen působí... tak trochu nemocně.
Nu, a to by bylo. Pět Sanžiných kartiček a šestadvacet polaroidů. Ve dvou fóliích. A ani místečko nazmar! Prostě kompletní nádhera.


Snažila jsem. Opravdu moc jsem se snažila ponechat Suinu From Us trojičku ve stavu selfie-QR-selfie. Zepředu nebyl problém. Teda trochu jo, ale zvládla bych to. Ale kdykoli jsem tu fólii otočila... Zadek QR kartičky není špatný. Mezi albovou smetánku se však vůbec nehodí.
Jednoho večera jsem se tedy spontánně rozhodla QR kartičku přesunout do nealbové fólie a prázdné místo v albové fólii zaplnit novou From Us kartičkou. Kterou? No... Otevřela jsem si hashtag 'dreamcatchersale' a k vlastnímu úžasu (protože víme, jak na hovno je poslední dobou instagramové vyhledávání) jsem skočila po takřka prvním inzerátu, na který jsem narazila. Suino stylové limitované 'VO' selfíčko s barevnými vlasy. Takže jo, ve finále jsem VO-YA-GE srandu fakt spáchala. Asi netřeba zdůrazňovat, jak enormně jsem z ní nadšená.



Než kartička dorazila, byla jsem lehce frustrovaná, že hlavní hvězda From Us alba, ofinová SuA, nebude ta strategicky uprostřed, když na to trio ale koukám teď, dává to perfektní smysl. Obě krajní kartičky jsou si totiž svým způsobem neskutečně podobné. A ačkoli ofinovou Suu pokládám za vrchol potravního řetězce vizuálnosti, fialové selfíčko ze standardní verze alba je ten patřičně vyčnívající exemplář.
Upřímně se omlouvám francouzské poště za všechny nejapné poznámky, jež ode mě kdy padly na její adresu. Francouzi asi přestali stávkovat. Zase na chvilku, haha. SuA dorazila za tři dny. Ano, čtete správně. Za tři. Dny. Z Francie. A já mám jedinou otázku. Jak?

https://media4.giphy.com/media/jxb8wCKHuc2pa00XLO/giphy.gif

Yesung rád comebackuje tak, aby v mých článcích figuroval spolu s TXT, mám pocit asi aby demonstroval, že i vedle dětiček vypadá o dvacet let mladší, než kolik mu reálně je... anebo je prostě jenom nezdravě akční. Na každý pád, s jeho pátým mini albem jsem za letošek ani teoreticky nepočítala. Vždyť před půl rokem vydal full album! To je hotová rookie kadence...! Ale nestěžuju si. Ani v nejmenším.
Unfading Sense jsem si pořídila ve Fade In variantětemnější standardní verzi alba. Její estetika se na první pohled netváří nijak okázale... na ten druhý však člověku doslova vezme dech. Celkový design je jednoduchý, stylově omšelý a jakoby ručně dělaný a všechny součástky alba k sobě dokonale pasují
Začít s chválou můžeme rovnou u coveru, kde se pod sleevem s Yesungovou mázlou černobílou fotkou skrývá velmi osobitě vyvedený track list. To jsem žasla poprvé
Druhé uchvácení se konalo, když jsem vytáhla cédéčko. Hádám, že ne každý z něj bude tak odvařený jako já, přece jenom jeho design je naprosto minimalistický... Vyhlíží jako zmačkaný papír (žel bohu, skener jeho dokonalost dostatečně nedocenil). A ve spojení s užitým "rukopisným" fontem... geniální kombo.
A u fontu ještě chvíli zůstaneme, jelikož jsou jím zaznamenány i náhodné úryvky textů písniček na náhodných stranách photobooku. Yesungovy poznámky na kraji papíru. Přesně tak tenhle koncept působí a dodává photobooku na jakési... familiárnosti. Což silně odporuje konceptu samotných fotek, jelikož ty vyhlížejí vyloženě temně umělecky a není v nich ani stopa po čemkoli domáckém. Dva zdánlivě nefunkční prvky, které ale pokupě fungují na výbornou. Je radost na to koukat! ✨
Součástí alba je i složený plakát a do-šanonu-nepasující (tj. neksichtová) pohlednice. Která mě popravdě překvapila. Věděla jsem, že k albu náleží dvě pohlednice, a naivně jsem předpokládala, že obě budou obsahovat Yesunga. No, nevadí. 
Hudebně je Unfading Sense něžná, kvalitní práce. Poslouchá se krásně, chybí jí však... cokoli výraznějšího. Není tu žádný song, co by mě posadil na prdel. Chápu, že balady a umírněný styl Yesungovi asi vyhovují, no já rok od roku víc prahnu po jeho rockovém albu. Nebo aspoň rockovém titulním songu. Čemkoli rockovém v Yesungově podání. A kdyby k tomu zrecykloval svou emařskou A-CHA vizáž... umřela bych blahem. Prosím.
Vyjma již zmíněné druhé pohlednice, půvabného fialového Yesunga, figurují v albu dvě kartičky. Unfading Sense se štědrostí zjevně inspirovaloSensory Flows, a já nemohu být spokojenější. Selfie mástr Yesung v barevné i černobílé variantě. Nádhera! Zadní strany mají tentýž (trochu lepší) design zmačkaného papíru jako cédéčko a celkově je to asi ten nejkrásnější zadek, jaký Yesungovy sólo kartičky kdy dostaly. Rozplývám se tu, mimochodem, nad maličkým "Yesung" pod autogramem, aniž bych sama dost dobře rozuměla proč...

https://media2.giphy.com/media/XdPJewvEfSdlNECfJc/giphy.gif

Měla-li bych kultivovaně popsat svůj vztah ke třetímu TXT albu The Name Chapter: Freefall, nazvala bych ho mladším sourozencem Romanticize. Natolik ambivalentní jsou mé pocity vůči tomuto albu. Nejprve mě nadchlo, pak psychicky zdeptalo a pak... pak jsem ho tak trochu z donucení vzala na milost. Ale popořadě.
Po shlédnutí teaser fotek jsem se rozhodla předobjednat si verzi Melancholy, která... zní prostě cool, oukej? Velké "TXT" X na kartonovém coveru navíc vypadá jako hvězda a co je nejlepší, photobook obsahuje psa. Úplně random, ale krásného. Ne, to není žádná skrytá narážka na Aarona, přísahám. 
Všechno vypadalo naprosto skvěle. Dokud HYBE nezveřejnilo, jak se to album bude otevírat. KTEREJ KOKOT TOHLE VYMYSLEL, KURVA?! Ale prej je to hrozně super a sedí to k jejich konceptu – ŽE JSEM SI NIKDY NEVŠIMLA, ŽE BY TXT KONCEPT BYL "TRHÁNÍ ALBA ZA SEDM STOVEK A PŮSOBENÍ ÚZKOSTI KAŽDÝMU VOLOVI, CO SI FREEFALL KOUPÍ!" Abych byla fér, té části, kterou je třeba urvat, abyste se do alba dostali, se dá zbavit docela snadno a cover neutrpí. Povedlo se to mně, a já su levá jak šalve. Ale ty nervy...! A vůbec nejhorší na tom celém je, že když to album teda úspěšně otevřete, zůstane vám v rukou velmi nestabilní... cosi. Co v sobě má nějak udržet tu kupu zbytečných věcí, jež se v albu nacházejí. Uf. Nápad to byl asi děsně kreativní, připouštím, jenže funkčnost ho minula kilometrovým obloukem
Romanticize dojem ve mně Freefall nejsilněji budí svou rádoby spoustou produktů, ve skutečnosti je to ale nula nula nic. Nemusela by to být až taková tragédie... no vzhledem k packagingu, který horkotěžko drží pohromadě... chápete. Máme tu jeden plakát jako plakát a jeden lyrics poster. A oba vypadají fakt pěkně, jo, texty písniček ale mohly být natištěné ve photobooku a nikdo by se nezlobil. Naopak. To samé platí o cédéčku; má fakt zajímavý povrch  a  moc se mi líbí jeho design. I ta obálka, v níž je schované, vypadá dobře... ale v rámci mizernýho packagingu Freefall je volně vložená obálka s cédéčkem na ránu pěstí. A může být krásná, jak chce. Nálepky, totéž. Jsou rozkošné, velice, ale nestačil by jeden kus?
Nejvíc wtf jsou pro mě tzv. mini plakáty. Čtyři kusy random záběrů na random lokace. Prostě proč. Jasně, jsou to pěkný fotky... ale já si koupila TXT album. Chci svýho biase a toho druhýho, co není bias, ne snímky konceptových lokací. Reálně mi toto přijde pošahanější než Romanticize pohlednice s random kusy nábytku, protože ty aspoň neměly A4 velikost, ty vole... Pre-order benefitem – že prý; nachází se uvnitř alba, takže netuším, jak tato pre-orderovost funguje – je mini plakát náhodného člena, v mém případě Yeonjuna. Ehm. Nevidím důvod tvářit se, že jsem nějaké PéÓBéčko vůbec dostala. 😅 Poslední volnou součástkou Freefall alba je pohlednice s názvem blue spring card. Opět Yeonjunova, mimochodem, ale tady mě to nijak netankuje. Co mi kdo napsal zezadu, je mi srdečně fuk. 
Photobook je úchvatný, nádherný a kouzelný, jen se trochu bojím, jak dlouho vydrží vcelku. Hřbet nebudí zrovna kvalitní dojem... Ale třeba překvapí. Snad překvapí. Každpádně fotky vyhlížejí skvotně. Obzvlášť ty Soobinovy... Jednoznačným highlightem Freefall alba je však bez diskuzí dlouhovlasá princezna Beomgyu. Ani nevíte jak moc jsem dojatá, že se ke svému ikonickému účesu vrátil
Chasing That Feeling, titulní song třetího alba, mě ohromil. Zpočátku jsem, pravda, nevěděla, co si o něm vlastně myslet, taký retro zvuk, s jaký se TXT vytasili, jsem nečekala. Po druhém poslechu jsem ale měla jasno: je boží. Nejedná se o nejúžasnější TXT počin, to určitě ne (genialitu Run Away a Can't You See Me? dovedou překonat jen těžko), ale rozhodně se povedl daleko víc než Sugar Rush Ride. Skvěle prodává svoji titulnost a minimálně pro mě neexistuje v rámci Freefallu lepší song.
Co se sběratelských inclusions týče, sestávají ze dvou kartiček (standardních) a jedné pohlednice (debilní velikosti, protože TXT). Jako tradičně jsem se všechno sběratelské pokusila vytáhnout z alba tak, abych neviděla, koho jsem dostala, a radovala se/brečela až na konec. A ze dvou třetin se povedlo! Jedna kartička však zůstala otočená přední stranou... a v tu chvíli vzala veškerá má předstíraná nezaangažovanost za své. "JÁ VIDÍM SOOBA!" zaječela jsem na celý barák. Neuvěřitelné. Naprosto neuvěřitelné. Dvakrát po sobě jsem v albu našla (nádhernou!) kartičku svého mladšího dítěte. Wow. To zavání minimálně černou magií... 😅 Zadní strany Melancholy kartiček mají, mimochodem, moc pěknou barvičku
Kompletně spokojená, že mě obšťastnil Soobin, šla jsem do zbylých dvou produktů s tím, že nezáleží, koho na nich najdu. Samozřejmě, Beomgyu by byl absolutní dokonalost, ale... tolik štěstěny mít nemůžu. Už z principu. Že? A tak jsem obrátila pohlednici a na ní – "BEOMGYUUU!" Minutu jsem ten zázrak rozdýchávala, přísahám Vám. "Tak když to dneska tak jde," pomyslela jsem si napůl v žertu a chopila se kartičky, "mohl by být Beomgyu i tady, ne?" A ON TAM FAKT BYL! Cool véčková princezna zahájila svou druhou albovou fólii.
Nu, teď už chápete, proč jsem Freefall i přes všechny mrzutosti tak docela nezatratila. Našla jsem je oba. 🐰🐻 V jednom albu. Vůbec poprvé. Ach, jak krásný je to pocit...!

https://media2.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExMHlmMWZrcHF5Y203bjUzaTd5cHR2dTE4eTlmdjRyd2x3NGpuMGVrbyZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/pfTcRZwWzhcb31Udum/giphy.gif

Jednoho pěkného dne, už ani nevím proč vlastně, jsem se ze zvědavosti rozhodla kouknout na zoubek Jiniinu připravovanému debutu, mini albu An Iron Hand In A Velvet Glove. Už proto, že ten název je tak blbej dlouhej, až je geniální... Nákupní plány jsem neměla ani ty nejmenší, dokud jsem neudělala tu chybu, že jsem klikla na náhled alba. Tím byl můj osud nadobro zpečetěn. Růžová Velvet Glove verze pobláznila takovým způsobem, že bylo absolutně nemožné říci jí ne. 
Aby bylo jasno, o Jini jako takové nevím prakticky nic. Bývala členkou Nmixx, ze skupiny odešla, aniž by kdokoli věděl proč, a pro svůj re-debut ze svého pseudonymu vypustila jedno 'n'. Tady mé znalosti končí. Jistě tedy uznáte, že nákup byl toto skutečně random
Nejvtipnější je, že na packagingu AIHIAVG není vlastně vůbec nic speciálního. Tři růžové části v jednom růžovém plastovém obalu. Toť vše. Ale proboha, vypadá to tak zatraceně dobře!
Cédéčko samo o sobě neshledávám nějak převratně krásným (až na tu úžasnou barvičku!), ale jako součást přední strany alba nemá chybu. Střední částí je tzv. folder, v němž se nacházejí (obří!!) plakát, samolepky a set tří krásných konceptových kartiček. Zadní část pak tvoří photobook. Ten se skládá ze tří konceptů: dvojité půvabné baletky a svůdné femme fatale v rudých šatech. Fotek je tu dostatek, celé to vyhlíží naprosto skvěle... na to, jak malá společnost (ATOC, dřív UAP; v životě jsem o nich neslyšela) tohle album vyprodukovala, je vskutku až obdivuhodně kvalitní.
Než se dostanu k písničkám, ráda bych zmínila, že má Jini velice příjemný hlas. Moc hezky se poslouchá. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že v Nmixx příliš pěveckých partů neměla... No nic. C'mon je fajn song, ale... nechápu, proč je titulní. Absolutně ne. Kterýkoli z b-side tracků by se na tu pozici hodil stokrát líp. Můj nejoblíbenější je asi Bad Reputation... ačkoli mě irituje, že netrvá ani dvě minuty. 
Hádám, že stejně jako při probírání se Jiniinými inclusions se člověk cítí, když otevře Twice album. Taky toho na něj vypadne kupa. Pre-order benefity (opět uvnitř alba, takže opět nechápu, jak ta předobjednávkovost funguje) zastupují jedna stylová lenticular kartička červené femme fatale a dvě pohlednice něžné baletky. Ty mají úžasné zadní strany a – díkybohu! – i normální čtyřokýnkovou velikost. 👌 Albovými produkty jsou samolepky, tři od každého konceptu, dvě selfie kartičky a tři konceptové kartičky, o kterých již byla řeč výše; concept photocard set jsem se rozhodla ponechat jako součást alba.
Na obou selfie kartičkách kouká Jini stranou, což není zrovna klasická selfíčková póza a pokládám za hezkou shodu náhod, že se v mém albu tyto exempláře tak pěkně sešly. O krapítek víc preferuju usměvavou baletku. Zadní strany selfie kousků mají naprosto dechberoucí barvu. A kdyby Jiniino logo sloužilo jako podklad autogramu...! Škoda. 

https://media4.giphy.com/media/v1.Y2lkPTc5MGI3NjExdDFsbm10eHY0bmtqemVud2RhaHoxZDNjNTk4NHBrenowcG95NXg3NCZlcD12MV9pbnRlcm5hbF9naWZfYnlfaWQmY3Q9Zw/9EJqksEBCW2Q4lQ3ef/giphy.gif

...pac a pusu, Vaše Nagasaki

Žádné komentáře:

Okomentovat