O jahodovém rauši, (německé) ænomálii solidních rozměrů a leaderovi, kterého omrzelo hrát si na jiného leadera

MINHO: Hyung!
CHANGMIN: Nemluv na mě!

AARON (povytáhne obočí): Trable v ráji?
MH (na půl úst): Je uraženej, že jsem se posledně tak trochu kochal Horvejkulem... 
A: To mu schvaluju. (důležitě pokývá hlavou) Udržet si dominanci v rámci bias listu je –

MH: Ne, Aarone. On je uraženej, že jsem se kochal jinými břišáky než těmi jeho.
A: ...

MH: ...

A: Horvejkula na vás oba. Fakt že jo.
(Pak ale zmerčí kohosi za Minhovými zády; zbledne jako stěna a s jekotem se dá na útěk. Minho se zmateně otočí. Plouží se k němu Sungjin.)

MH: Nazdar. (pořádně si Sungjina prohlédne) Proč máš hadry od hlíny, vole?

SJ: ...

MH: Kdes vůbec byl?

SJ: ...

MH: Sungjine...?  

SJ: ...

MH: Tak fajn... (mírně znepokojený o krok ustoupí, načež si všimne blížícího se Briana) HEJ! Co jste kruci prováděli, že jste špinaví jak – (zarazí se) Younghyune? 

BRIAN (se širokým úsměvem): Ano, hyung?

MH: To je lopata?

Pěkné dopoledne, milí a drazí.

Jak na to tak koukám, kartičkové nákupy se v červenci hezky spárovaly... anebo jsem prostě jen nutně toužit upotřebit unit gify. To spíš.
Na konci měsíce minulého mě popadla šílená touha překopat šanony. A vlastně i vyměnit šanony. Za fancy lesklé šanony. Ale k tomu došlo až po tom překopání, čili... zásadní impulz máme. Původní plán zněl, že jednotlivé sekce zařadím podle generací. Dokud jsem nebyla internetem poučena, že NU'ESTi nepatří do generace třetí, ale jsou konec generace druhé. A všichni víme, jak vypadá moje A(a)ron NU'EST sekce. Objemně. Ne, že by se do šanonu s (I.) Kangtou, Shinhwou, (II.) SuJuny, BEG, SNSD, SHINee a 2PM nevešla, ale... prakticky by v něm už nebylo k hnutí. Postěžovala jsem si na tuto zradu Nisse, která mi poradila vysrat se na genenerace a rozdělit umístění podle roku debutu. Geniální.
První šanon, fialový, je domovem výše zmíněných, tj. Kangty (1995), Shinhwy (1998), Super Juniorů (2005), Brown Eyed Girls (2006), Girls' Generation (2007), SHINee a 2PM (2008). Druhý šanon, černý, obývají NU'EST a VIXX (2012) a Day6 (2015). Ve třetím šanonu, bílém, sídlí Dreamcatcher (2017), Pink Fantasy (2018) a TXT (2019). V šanonu čtvrtém, růžovém, jsou ubytováni mí drazí sólisté, jejichž skupiny zas tak nežeru, tj. Changmin (2003), Myungsoo (2010), Chen + Tao (2012), Yoon (2014), Jihyo (2015), Chuu a Soojin (2018), a random kartičky z mých random albových nákupů.
Ve stejném duchu jsem se následně rozhodla přeskládat i regál a... no, byla jsem si jistá, že když je první kartičkový šanon nejtenčí, bude nejprázdnější i první albová police. Ó, Misusi, jak moc jsem se spletla. 😅 Nemít Shinhwa speciální místo mimo regál, neměla bych šanci tam všechna ta prvo- a druhogenerační (a to nepočítám NU'ESTy!) alba vecpat.

Můj hon na Pink Fantasy polaroidy úspěšně pokračuje! Trochu ironické, já vím, jelikož Pink Fantasy se na začátku tohoto měsíce oficiálně rozpadly... ale proslýchá se, že mé oblíbené japonské duo, Arang a dva hoši budou debutovat v nové skupině, čili...
Od své staré známé Britky z ebaye jsem si pořídila mrzutý polaroid stylově pózující Miku. Když nad tím tak přemýšlím, Miku si otrávené výrazy fakt užívá, co? Moc se mi líbí černobílé schéma, do nějž je celý polaroid stylizovaný. Za speciální zmínku pak rozhodně stojí frajerská černá rukavice, jež jinak vcelku jednoduchý outfit povyšuje na nový level, a účes à la ofinové mikádo. Nikomu tahle vlasová kreace nepasuje tak moc jako právě Miku.
Jak můžete vidět, žádný autogram se na polaroidu nekoná, a byl to primární důvod, proč jsem jej vlastně koupila. Vedle podepsaného zbytku totiž působí jinak, takřka výjimečně... Pro umístění v samém středu devítiokýnkové fólie jakoby se narodil. ✨
○○○
I Momočin polaroid jsem sehnala na ebayi, od slečny z Německa. Na druhý pokus. Základní cena totiž byla docela přemrštěná, navrhla jsem proto vlastní, a čekala, zda se s ní prodejkyně spokojí. Potvrzení jsem se nedočkala; místo něj mi od slečny přišla zpráva, že by mou nabídku moc ráda vzala, jenže momentálně není doma, vrací se až v pátek, a nestihla by zboží odeslat v termínu. Dohodly jsme tedy, že se mi v pátek ozve a polaroid zlevní, abych si ho mohla koupit za cenu, kterou jsem nabídla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem jí návrh sumy v pátek večer poslala znovu, poté co jsem se ujistila, že můžu, a ona ji bez vytáček přijala. Nutno podotknout, že německá pošta si v tomto doporučeném případě dávala dosti načas. 

Do sbírky mi přibyla půvabně usměvavá Momoka s klávesami v pozadí. Na výběr byly polaroidy dva a já si vybrala právě tento klávesový, čili... jo, klávesám rozhodně po právu náleží titul klíčového detailu.
○○○

Polaroid Mi i Mo se mi následně podařilo sehnat taky na instagramu. Prodejkyní byla další milá Němka... a německá pošta opět dělala brikule. Náročný červen asi...

Kolekci mi obohatily roztomilá kočičí Miku v MyDoll mikině a vysmátá, líbezná Momoka zababušená v šále. Zatímco u Miku je ofina absolutní standard, v případě Momoky jsem z ní trochu nesvá. Sluší jí. Zaboha si ale na ten účes nemůžu zvyknout. 

Naznala jsem, že už je fakt trapné, že za dubnové Tomorrow stále nevlastním jedinou Soobinovu kartičku, a tak jsem se pustila do updatu TXT sekce. Nijak akčně, protože si nejsem tak úplně jistá, jak Tomorrow éru vlastně pojmout... ale pustila.
Logicky jsem se proto dala do hledání té kartičky, pro niž mám ve sbírce místo rezervované od chvíle, kdy vyšly první teaser fotky, tj. zlatovlasého Soobina verze Light. Jak totiž už víte, pro zlatovlasého Soobina mám obrovskou slabost. Přidejte k tomu, že jeho culící se ďolíčková kartička je definicí roztomilosti, a není o čem polemizovat. Oh, a zadní strana, můj ty bože...! Viděli jste někdy nádhernější oranžovou?! 🧡

Kartičku jsem koupila od slečny z Irska, obří SooGyu fanynky, podle čehož taky vypadala kupa přetematických! freebies, jimiž mě velkoryse obdarovala: 🐰, 🐻, zvlášť i pohromadě. Ta freebíčka mě nadchla skoro tak moc jako oficiální oranžový Soob, se kterým přicestovala. Každé jedno z nich.

○○○
Verze Ethereal je nepsaným vlastnictvím Beomgyuovy vizuality, nikoho tudíž nepřekvapí, že jsem její kartičku pasovala do role Beomgyuova zástupce Tomorrow alba. Pořídila jsem ji od slečny z Německa a zhruba týden přemítala, či její "zítra tu kartičku pošlu" skutečně platilo, nebo na mě zapomněla, protože německá pošta v tu dobu očividně experimentovala s vlastní identitou a vítězem se stal lenochod... I této zásilce dělala společnost kupa freebies, v TXT freebíčkové fólii však žádné neskončilo; byly úplně random.

Větší femme fatale (haha) než Beomgyu je už jenom Kangta, na kartičkovém poli však mladší princezna vyhrává s přehledem. V rámci jejích albových exemplářů je Ethereal Tomorrow kartička můj absolutní favorit. Je nádherná, je éterická a zárověň stylově cool. Nesourodá kombinace, v jejíž funkčnost bych nevěřila, kdybych o její genialitě nebyla na vlastní oči názorně přesvědčena.
○○○
Mám chuť říct, že to trvalo zhruba sto padesát let, ale dlouhodobost mého TXT sběru je v porovnání s jinými skupinami vlastně směšná, takže si tu teatrálnost dramaticky odpustím, a shrnu to tak, že už jsem pomalu ztrácela víru, že Good Boy Gone Bad unit kartičku SooGyua kdy seženu. Zlaté pravidlo se ale potvrdilo: jakmile jsem přestala po GBGB unitce aktivně pátrat, zjevila se přede mnou sama. Nějakou dobu jí to sice trvalo, uznávám, ale lepší pozdě než nikdy, no ne? 
Kartičku jsem koupila od Američanky žijící v Německu to je už druhá... je teď nějaký trend stěhovat se z USA k našim sousedům? 😅 a SooGyu sběratelky k tomu. Ne, že by na tom záleželo... ale je fajn obchodovat s podobně smýšlejícími lidmi. V tomto případě se německá pošta div nepřetrhla; zásilka vyrazila na cestu v pondělí, ve středu jsem ji našla ve schránce.
GBGB selfíčko je dle mého nejlepší SooGyu selfie na kartičce standardní velikosti. Ač vlastně působí ze všech nejobyčejněji, nevyumělkovaná všednost – v kožených hadrech, hm – mu sluší. Good Boy Gone Bad éra má speciální místo v mém fanynkovském srdéčku, s výsledkem tudíž ani nemohu být spokojenější. 

Do ideální představy Fourever plánu mi chyběly Sungjinovy photobookové kartičky + jeho unitka s Brianem. A než mě někdo upozorní, že přece existují ještě i pohlednice – pohlednice jsem se za osmé mini rozhodla s čistým svědomím bojkotovat. Instagram se tvrdošíjně tvářil, že absolutně netuší, že Sungjin nějaké photobookové Fourever kartičky vůbec má, ale to se určitě vytříbí, uklidňovala jsem se. Však ornament taky neexistoval a nakonec jsem ho docela bez problému sehnala... Jenže týdny ubíhaly a Sungjinovo cosplayování Erika (žije ten chlap vůbec ještě?!) umně pokračovalo. Začínala jsem být nervózní. A frustrovaná. Fourever set byl na tak dobré cestě k brzkému zkompletování...! Ale ne, já se zaseknu na hlavních selfíčkách! Se vší seriózností jsem na konci května otevřela ebay, našla si korejského prodejce, který nabízel jak oba Sungjiny, tak SungK kartičku, a sama sobě deklarovala, že jakmile mi v červnu přijde výplata, koupím Fourever zbytky od něj. Což chápete, jak závažnou situaci značí; přímo s Koreou obchoduju skutečně jen ve výjimečných případech. Během čekání jsem samozřejmě neustále kontrolovala instagram, výsledek to však nemělo žádný. Sungjin se neprodává. Konec, tečka.
Rozhodnutí padlo. Ale výplata jako na potvoru stále nikde. Zpozdila se takřka o týden. A nevím, snad jsem naznala, že by to mohlo být znamení shůry, protože v den, kdy mi peníze na účtu konečně přistály, jsem se pro klid duše rozhodla ještě naposledy zkontrolovat inzeráty na instagramu. A světe div se, on tam byl. Inzerát americké slečny (zabiasované Beomgyuem), který obsahoval všechny tři Day6 kartičky, na něž jsem si brousila zuby. Nu, a tak jsem Sungjina i s jeho fešným kanadským ogarem pořídila z Ohia.
Selfíčko tmavé verze A je svým pochybným způsobem hrozně rozkošné, protože co je mi po chmurné atmosféře, ten nonšalantně vystajlovaný pramen vlasů...! Ten se nedá brát vážně. 😂 To selfie světlé verze B je bez diskuzí Sungjinovým nejkrásnějším Fourever selfíčkem. Není sice ničím speciální, ale boha... Sungjin vypadá tak dobře! Mám samozřejmě slabost pro všechny jeho zdejší dlouhovlasé kartičky, z této konkrétní se mi však regulérně podlamují kolena. A poklona, mimochodem, náleží i její zadní straně. Nejedná se sice o žádný designový zázrak, ale ten barevný přechod, jenž verzi B zaštiťuje, je prostě nádherný. 

Unit kartiček Day6 je jako šafránu, a já srdečně vítám, že se je JYP rozhodlo zařadit mezi Fourever inclusions. Za každý pár existuje jedna jediná, což mě trochu mrzí, na druhou stranu je fajn, že kartičky konceptově spadají pod světlou verzi B, zatímco SungK fotky v rámci photobooku obsahuje tmavá verze A. V rozmanitosti stylingu tak mé oblíbené Day6 duo nijak nestrádá.

Fourever unit kartičky jsou selfíčka. Svěží změna oproti Gravity a Entropy unitkám. A SungK proč tomu shipu neříkám SungBri jako každej normální člověk?!... SungK je vizuální mástrpís. 🥰  Já vím, že by mě nemělo překvapovat, jak moc je ta kartička krásná – však ji okupují Brian a dlouhovlasý Sungjin, proboha! – přesto ale žasnu. Možná je to tím, že na selfie kusy nejsem od těchhle dvou krasavců (pokupě!) zvyklá, možná za to může ta úžasně pozitivní nálada, v níž se celé selfíčko nese, a možná je to výsadní vina srdíčkového Sungjina. Na každý pád jsem do jejich unit kartičky až po uši zamilovaná. 

Z názvu Chuuina druhého mini alba, Strawberry Rush, jsem zpočátku byla docela rozpačitá; bála jsem se, co z toho vyleze. Dostojí comeback kvalitě debutu? Ano. Nenasadilo Howl jako titulní song laťku moc vysoko? Nasadilo, ale nikterak kontraproduktivně. Nebudu zklamaná...? Cha! Jsem nadšená!
Strawberry Rush jsem si, jako již tradičně, pořídila ve dvou variantách – photobookové a STAYG. Přiznávám rovnou, že minulá "chytrá" verze, Ever Music, se mi líbila o něco víc. Má totiž ten geniální leporelový photobooček... STAYG verze obsahuje set konceptových kartiček, svým způsobem tedy taky takový "photobook"... jenže tomu předchozímu se nevyrovná. Ani dvacet kartiček by ho netrumflo. Co ale musím pochválit, je design alba a všechny ty půvabné maličkosti uvnitř. Cédéčko, logicky, zastupuje QR kartička, rozpustilá obrýlená Chuu v princeznovské bundě. Cením, že každá ze šesti kartiček (tj. QR + pět konceptových) reprezentuje Chuu v jiném outfitu. Svým způsobem je to taková mini ochutnávka toho, co na Vás čeká ve verzi photobook.
Ta má podobu velice objemného sešitu. Stran je tu reálně víc než sto padesát, což u alba pokládám za absolutně nevídané. Proto mě trochu mrzí, že není Strawberry Rush koncipováno jako kniha s šitou vazbou. Skvostný photobook jako tento by si nejkvalitnější packaging rozhodně zasloužil.
Vybrána mi byla verze Strawberry s překrásnou dřepící Chuu na coveru. Cédéčko je – díkybohu – součástí jeho vnitřní zadní strany, tak jako tomu bývalo za starých dobrých časů. A já zbožňuju jeho desing. Chuu natahující se ve skoku po trofeji, která patří k nudnému informačnímu shrnutí, je úžasně hravý, tematický detail. Celý koncept Strawberry Rush se točí kolem závodu/soutěže/hry a medaile se vzkazem na zadní straně + podepsaný diplom, jež rovněž náleží k výbavě alba, předestřenou kreativní vizi skvěle doplňují. Přítomnost plakátu tu naopak působí docela random, ale co by to bylo za album bez složeného plakátu, že... obšťastnila mě jeho sladká nanuková varianta.
Ještě jednou si dovolím vyzdvihnout neuvěřitelnou obsáhlost photobooku. Je famózní. Trošku jsem, pravda, doufala, že v něm bude zakomponována estetika počítačových her – viz MV – ale i bez ní se jedná o mistrný materiál. Má nejoblíbenější je copatá Chuu v červené – viz cover – a Chuu v modrém chlupatém svetru s rohatou pletenou čapkou – viz gif. Poslední stránky tvoří kreslený story board a pár fotek z natáčení MV. Velmi mě potěšilo, že se tuhle 'behind the scene' sekci zachovali. Bude-li pokračovat i nadále, ráda ji tituluju výtečným poznávacím znamením Chuuiných alb... Photobooku adresuji jedinou výtku, a to podivnou vyblednost většiny fotek Chuu jako roztleskávačky. Nepobírám, co jí chtěl básník říct.
Hudebně druhé mini album dokonale zrcadlí svoji interpretku: je krásné, je něžné, je roztomilé. Že to nezní jako má oblíbená kombinace? Máte pravdu. Jenže Chuu ji umí zatraceně dobře prodat. I mně. Titulní Strawberry Rush si mou přízeň získala snáz, než bych se u songu takového ražení kdy nadála. Zaháčkovala si mě. A už nepustila.
V porovnání s předchozím albem je sběratelských Strawberry Rush inclusions na jednu stranu méně, na stranu druhou výrazně více. Ve photobook verzi naleznete kartičku jedinou. Verze STAYG obsahuje jednu selfie kartičku, dvě AR kartičky a jeden polaroid.
V rámci selfie kartiček se mi povedlo padnout na prakticky totožné exempláře – rozkošnou ohelmenou Chuu v princeznovské bundě. Strawberry verze je usměvavější, STAYG verze disponuje obří jahodou. Nesmírně oceňuju nápaditý design zadních stran.
Obě AR kartičky, sluníčková prostovlasá víla a rty špulící kovbojka, mají okouzlující svěží vibe. Jejich zadní strany jsou na poměry Strawberry Rush nezvykle střídmé, ale líbí se mi. Uchvatitelem mého srdce se však, jako již klasicky, stal polaroid. Nic se nevyrovná polaroidové estetice... Navíc je na něm má oblíbená copatá fotbalistka Chuu v červené. A zdobí ho autogram! V tomhle albu už druhý! Který bez váhání přidávám na svůj pomyslný žebříček nejkrásnějších korejských autogramů. To místo mu totiž po právu náleží. 

Druhá polovina června. Odpolední směna v práci. Myju nádobí a u toho si broukám. Nic divného. Dokud jsem si neuvědomila, že si broukám refrén Spicy od aespy. Lidi, přísahám bohu, v tu chvíli jsem reálně měla za to, že jsem se nějakým nedopatřením ocitla v paralelním vesmíru. 😅
Já Spicy nikdy pořádně neslyšela. Jeho úryvky v rámci různých videí, to ano, ale nikdy jsem ten song neslyšela celý. Můj mozek však měl ten den jasno: "Já si jedu Spicy a ty se jdi třeba vycpat. Ale bylo by fajn se s tou písničkou – ze studijních důvodů – řádně seznámit, abych zhodnotil, jestli je jako celek vlastně vůbec hodná mojí pozornosti..." Abyste rozuměli, kupříkladu první polovinu refrénu As Is It's Your Last od Blackpink naprosto miluju, zbytek toho songu mě irituje. Kdybych tedy zjistila, že Spicy je na tom podobně, veškerý můj iracioální zájem by klesl na nulu... Stal se však přesný opak. Já Spicy naprosto propadla.
Sama nevím, čím to, pod můj preferovaný hudební žánr rozhodně nespadá... hádám, že jsme se sešly ve vhodnou dobu a ve správném rozpoložení. Byla jsem ze svého úžasně obyčejného aespa objevu tak nadšená, že jsem si ještě toho večera začala hledat o info o albu, pod které Spicy spadá. 

Dobré dvě hodiny jsem strávila jenom tím, že jsem studovala unboxingy a u toho lamentovala, jak na hovno obě skupinové verze třetího mini My World jsou. Verze Tabloid je nepatřičně obrovská a hlavně(!) nezpevněná. Já, která mám problém s Leovou Muse, bych toto psychicky nezvádla. Duo varianty Zine vypadá jako... no, časopis. A co časopisům schází? Hřbety. Ach jo. Komu však hřbet – ač tenoučký – i vcelku optimální velikost nescházely, byla verze Intro. Která by se rozhodně dala počítat za skupinovou variantu... nebýt coveru, jehož sleeve zdobí vždy pouze jediná členka. Ehm. Jak moc divné by bylo pořídit si random album s konkrétní slečnou na přebalu...?

Mně se ten nápad však zalíbil. Aespu sice víc neznám, než znám, každopádně nejinteresantnější členku bych tu měla... Objektivně vím, že pochází z Japonska, že je ze skupiny druhá nejstarší, že má pozici hlavní rapperky. Subjektivně vím, že mám slabost jak pro její vzhled, tak pro její jméno:✨Giselle✨ Abyste chápali, stejně se jmenovala jedna z postav mého úplně prvního originálního příběhu, mám k tomu jménu tudíž jistou citovou vazbu.
Nu, a tak se stalo. Koupila jsem si Intro verzi My World s Giselliným éterickým sleevem. Kdykoli jindy bych přebal, jehož vnitřní strana je zároveň dramatickým plakátem, označila jako "sleeve" a do "front" role oskenovala kolážový cover (viz cédéčková obálka) skrytý pod ním. Jenže tady jde o princip. Když už jsem si zvolila Gisellinu verzi, tak ať to album podle toho taky vypadá!
Packaging je sešitového typu a pyšní se solidní kvalitou stránek. Naproti tomu pevnost coveru jako takového dosti pokulhává. Hřeší na to, že je chráněný přebalem. Což chápu... ale zároveň to ze strany SMka pokládám za nedbalost. 
Obálka s cédéčkem je v albu volně vložená (uf!) a po jeho rozbalení se mi doslova vysypala do klína. Neudělalo to na mě dobrý dojem. Vskutku ne. Jak již bylo zmíněno výše, obálka je designovaná jako koláž skupinových fotek. Cédéčko je pak báječně růžové a lesklé a zůstat u toho, neměla bych problém. Jenže ona je tu ještě ta podivná nafouknutá modrá věc, co je asi nápis "My World" v tom nejnepříjemnějším fontu, jaký jsem kdy viděla. Nelíbí se mi ani v rámci MV, no jeho cédéčková varianta ve mně vyvolává regulérní úzkost. 😅 Tolik k mému cédéčkovému traumatu.
Co se kreativity týká, mnoho jí photobook nepobral; sestává z jediného konceptu. Který je nádherný, nechápejte mě špatně, slečny v bílém focené na pobřeží působí úchvatně snovým, skoro až mystickým dojmem, ale... nějak si nedovedu vybavit jiné album, kde by na sobě celý photobook měli zachycení idolové jedny hadry. Vážně se tu bavíme o SM skupině...? Asi nejvíc se líbí snímky maknae NingNing, obzvlášť ty kapucové. Jejich energie je brilantní. Ovšem ani má šarmantní oblíbenkyně nezklamala, kdepak! Prostovlasá Giselle v povlávajících šatech vypadá jako čarokrásná vodní víla.
Mé "štěstí" na populární členy, kteří mě ale vůbec nezajímají, se opět potvrdilo – v albu jsem našla kartičku Kariny. Všichni ale víme, čí kartičku za toto album chci. Gisellin My World Intro exemplář jsem si proto ještě toho dne pořídila od německé slečny, jež rozprodávala část své gazelí gisellí kolekce. A jelikož se jedná o Gisellinu přední fanynku, darovala mi i fancy sleevy! velice tematické freebie. Z něhož jsem nadšenější, než bych reálně asi být měla... Nevadí.
Gisellina selfie kartička dělá čest vílí éteričnosti photobooku. Působí skoro až... tajuplně. Na každý pád má "Giselle v záplavě vlasů" zcela odlišný vibe než moje oblíbená Miso taktéž. A je to boží. Zadní strana má krásnou barvičku, takou žvýkačkově růžovou, a jak už bývá u SM kartiček zvykem, zdobí ji autogram. A já se musím přiznat, že mě Gisellin podpis opravdu baví. Nerozesmívá mě tak moc, jako Hongbinovo prvňáčkovské Há, ale... koutky mi při pohledu na něj mírně cukají.
 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki