Pán kartiček: Společenstvo JYP

MINHO: Tři měsíce, naplavenino.
NICHKHUN: ...

MH: To není "na dlouho poslední update".

NK: ...
MH: To je na někoho tvýho věku kurva krátká pauza! 

NK: ...

MH: Nemáš k tomu co říct?

(Nichkhun beze slova rozhalí župan.)
MH: Chápu.

Hezké poledne, milí a drazí.

Zcela bez legrace – spojitost mezi většinou kartičkového osazenstva červnového článku mě k smrti vyděsila. "Trio JYP lidu? To není možný! Kde bych to já – zrovna já! – vzala?!" Abyste rozuměli, z nějakého důvodu žiju už roky ve falešném dojmu, že počet JYP produktů v mojí sbírce se dá spočítat na prstech jedné ruky. Však jsou to jen 2PM alba! A kartičky... a Nichkhunovo sólo... a Minjunova sóla... a kartičky... a Day6 alba... a kartičky... a Sungjinův photobook... a kartičky... a Brianova sóla... a kartičky... a photobook Jihyo... a její sólo... a Twice kartičky...

...

...
Na prstech jedné ruky, no rozhodně.
(Díkybohu za comebacky, co nemají s JYP nic společného.)

Sungjinovy vlasy jsou nejmocnější entita ve vesmíru. Jsem o tom na sto deset procent přesvědčená. Jejich dlouhovlasý majitel už tři měsíce v kuse dlouhovlase okupuje mé nákupní články, a já přeochotně lžu sama sobě, že je stále neokupuje dost. 😅 Fourever tentokrát necháme albem a popovídáme si o Sungjinových nealbových dlouhovlasých exemplářích: kartičce z vánočního koncertu The Present: You are My Day a fanklubovém Our Lucky Day6 setu.
Na You are My Day kartičku jsem narazila docela náhodou. Teda... hledala jsem Fourever náležitosti, čili v prodejním Day6 hashtagu jsem se pohybovala, o koncertní kartičce jsem však vůbec nepřemýšlela. Pár dní jsem kolem ní kroužila, nerozhodná či ji vzít, anebo ne, nakonec mě ale udolala. A to svojí náladou. Vypadá to totiž, že si Sungjin focení velmi užíval. 😄 Nu, a s touto pozitivní myšlenkou zakořeněnou v mozku jsem si kartičku nadšeně koupila. Přicestovala ke mně z Portugalska, od Brianem zabiasované My Day. 

Koncept merche vánočního koncertu není typicky vánoční, jedná se o... nevím jestli úplně "poštu", možná spíš "zásilkovou službu". A Day6 se stylizovali do role jejích zaměstnanců. Líbí se mi, že se určeného konceptu drží i zadní strana. Její obálkový design vypadá úžasně.
○○○
Kartičku, známku (co je samolepka), polaroid a účtenku/lístek/cokoli-to-vlastně-je ze čtvrtého My Day náboru jménem Our Lucky Day6 jsem koupila od slečny z USA. Další Brianem zabiasované slečny, mimochodem... Nesoudím. Kdepak. Taký pokrytec fakt nejsem. Brian je jeden z mála nejpopulárnějších členů svojí skupiny, jehož oblíbenosti rozumím.
Koncept Our Lucky Day6 se nese v ležérním, domáckém duchu. Sungjinův styling je svým způsobem úsměvný, mou zabiasovanou maličkost však až nevhodně fascinuje. Jo, v těch dědečkovských brýlích vypadá chlapec starší, než reálně je (na druhou stranu, já měla od začátku problém určit, jestli je Sungjinovi Aaronovu a Hongbinovu vrstevníkovi, ano dvacet, nebo pětatřicet), je to ale na škodu? Nemyslím si. Celé to na mě má podobný divnosvěží vibe jako jeho vojenský/vejcoidní/na koleno sestřih v Days gone by éře. Aka ne-úplně-atraktivní look, který s grácií dovede prodat jedině Sungjin.
Kartička působí z celého kvarteta nejseriózněji, Sungjinovy vlasy to na ní však paradoxně mají docela na háku a jakkoli pofidérně tohle prohlášení zní, miluju to. U zadní strany cením nápad designu, který dává v rámci názvu perfektní smysl, jeho provedení však... na jednu nohu klopýtá a druhou má zpřelámanou. Nadvakrát.
I známka si drží snaží se držet vážný tón, potíž je, že něco tak miniaturního brát vážně neumím. Ten exemplář je definice roztomilosti, oukej? A jelikož je na samostatné skladování příliš titěrný, rozhodla jsem se, že bude záslužně zdobit sleeve Our Lucky Day6 kartičky. Což taky činí.  
Srdíčkový polaroid je jedna z nejvíc "idol" věcí, jaké kdy Sungjin nafotil, a já se ho upřímně nemůžu nabažit. Je absolutně úžasný. Jak pro tu pózu, tak proto, že je to, no, polaroid. A vystajlovaný! L.OV.E Page flashbacky za 3, 2,1... Takový se Sungjinem ještě nemám!
Poslední komponent, jehož identitou si nejsem docela jistá, mě zklamal typem papíru, na němž je vytištěn. Což je škoda, protože Sungjin opírající se o stůl se mi velice líbí. Zadní strana vypadá jako účtenka z obchodu bylo-li to takto zamýšleno, je měkkost papíru patřičně obhajitelná a já ten design fakt žeru. Je jednoduchý, jasně, ale obsahuje všechno potřebné. Včetně autogramu a (na skenu vymazaného) QR kódu s odkazem ke speciálnímu videu. Čili stejná formule jako u paper tagu Fourever, jen s tím rozdílem, že pod QR kódem na Sungjinově účtence se logicky skrývá zpráva pouze od Sungjina.

Štěstí stálo na mé straně. Během hledání Momočiných věčně vyprodaných polaroidů se mi povedlo narazit na čerstvý britský inzerát, v němž se slečna prodejkyně zbavovala "přebytečností" svojí sbírky. Jako správný samaritán jsem se – samozřejmě naprosto bezelstně – rozhodla ulevit jí od trojité Momoky. Za což se mi ona odvděčila zkomolením jména. Ehm. 😅 Odedneška mi říkejte Nichol.
Tři Momoky jsem koupila, tři Momoky mi přišly. A byla jsem tak zaměstnaná rozplýváním se, jak krásná milá Momoka je, že mi vůbec nedošlo, že je s mým triem něco špatně. Až když jsem promazávala screenshoty v mobilu a zrak mi padl na ten inzerátový, zahanbeně jsem si uvědomila, že jsem přece žádala o úplně jinou dynamičtější variantu Momoky v purpurovém outfitu! Vteřinu dvě jsem přemítala, či to má cenu řešit a domáhat se nápravy, pročež jsem naznala, že nikoli. A taky su líná. A nerada přebytečně interaguju s cizíma lidma. Není to nakonec ten hlavní důvod...? Napoprvé mě ta záměna vůbec netrkla, polaroid je to rozkošný a pokupě se zbylými dvěma vypadá skvěle. Tak proč ho přeobsazovat?
Podobně jako Momoka v purpuru pózuje Momoka v černých šatech. A jak už je u ní tradicí, vypadá absolutně nádherně. Miluju ten polaroid, má taký rozpustilý princeznovský vibe.

Ze všech nejvíc mě ovšem uchvátila Momoka v bílém. Budí noblesní, odtažitý, takřka aristokratický dojem... 👑 Stejnou měrou pak k její oblíbenosti přispívá i fakt, že k podpisu použila jiný, méně výrazný fix, a celý polaroid tak svojí odlišností působí jako něco extra. V dobrém slova smyslu.

Přísahám, že když jsem asi měsíc zpátky otevřela prodejní 2PM hashtag, žádné nákupní plány jsem neměla. Bylo to prostě jen takové to nutkání "zkontroluj situaci, protože co kdyby náhodou". A tak zběžně procházím zobrazené příspěvky, nic zajímavého nevidím, polonahý Nichkhun v županu, hm, nic zajíma – MOMENT!! Ony dvě slavné kartičky, které mi u jedné Švýcarky proklouzly mezi prsty, prodávala jiná Švýcarka. I s ní jsem, shodou okolností, v minulosti obchodovala.
Můj mozek mi v tu chvíli vypověděl službu. Čuměla jsem na ten inzerát a nevěděla, co si počít. Už jsem se smířila, že polonahý Nichkhun mi sbírku zdobit nebude, když ale nakonec mám šanci si ho pořídit... Mé vnitřní dilema trvalo nestoudně dlouho; trpělivost, s jakou na mě chlapec zlatý čekal, jsem si absolutně nezasloužila. Naznala jsem tedy, že je to znamení, že je mi očividně souzen, a nemohu si dovolit ho nevlastnit.
Velmi neprozíravě jsem předpokládala, že polonahý Nichkhun 1 i polonahý Nichkhun 2 pocházejí ze stejného zdroje. Po detailech jsem se nepídila proč taky, k tomu došlo až po zakoupení, tj. příprava, jak pojmenuju kartičkové skeny. Tak jsem pátrala, odkud polonahé kartičky vlastně vylezly... a nestačila jsem se divit!
Srdíčkové selfie náleží k making booku sedmého alba Must jménem The Hottest Origin. Oukej. Není problém. Making book nerovná se album, čili skladování zdejšího Nichkhuna mezi nealbovými kartičkami bude dávat smysl.
Véčková kartička spadá pod LP verzi Must. Po tomto zjištění mi řádně zatrnulo. Nejsem sice vyznavačem gramofonových desek, albovost však této variantě upřít nelze. Užuž jsem si chtěla stýskat, jak je to na hovno, že tahle neplánovaná sexy albová kartička mi rozhodí... no všechno(!), když tu jsem si mezi google obrázky povšimla, že v "packaging details" LP verze Must figuruje kouzelná formulka "pre-orders only". Ale, ale, kterýpak produkt že se pyšní titulem POB...? Set šesti kartiček! Což značí, že LP Must Nichkhun je vlastně PéOBéčko. A kam umisťuju PéÓBéčka aspoň většinu? Přece mezi nealbové kartičky! 👌
Asi netřeba nahlas fangirlit, jak moc oba exempláře zbožňuju. Hodně. Jsou krásné, jsou sexy, ale protože je na nich Horvejkul, který v obličeji stále vypadá na patnáct, cítím se při óchání nad nimi značně nepatřičně. Ehm. 

Velmi si užívám zdejší zadní strany. Mají extrémně jednoduchý design, to nepopírám, ale sluší jim. Povrch černočerveného zadku The Hottest Origin je matný, sametový, úplný opak strany přední. Zvláštní rozhodnutí, zároveň ale děsně cool.

Nejvýraznějšími kartičkami třináctého mini alba Twice, With YOU-th, jsou ty s ušatými čepicemi. I mě samozřejmě ta Jihyina nadchla a plánovala jsem si ji pořídit. To přesvědčení se mě drželo několik měsíců. Čím déle jsem ale nad ušatou kartičkou přemítala, tím většího jsem nabývala dojmu, že to možná nebude tak úplně ono. Nechápejte mě špatně, stále si myslím, že je to jeden z Jihyiných nejefektnějších exemplářů, taky mám ale za to, že je to přesně ten typ, který nejlíp vynikne v setu. Ušatý OT9 set musí být bomba. Přirovnala bych to k hábitovým Alice in Wonderland kartičkám. Obstojí i samostatně, rozhodně, jako celek však nemají konkurenci.
Sečteno, podtrženo, prozřela jsem. Tím pádem se má pozornost mohla upřít k dalším dechberoucím Jihyo z alba With YOU-th. O vítězi nebylo třeba dlouze polemizovat; okouzlila mě nadmíru elegantní a zároveň roztomilá (jde to vůbec?) kartička verze Glowing. ✨ Úchvatnou zástupkyni třináctého mini jsem koupila od slečny ze Španělska.
Osobně proti zadní straně With YOU-th kartičky nic nemám. Vypadá sice, jako by vypadla z SM alba, ale já mám SMkovský styl, ač mu po většinu času chybí kreativita, vcelku ráda. Náhodou ale taky vím, že všechny zadní strany kartiček ze standardních verzí With YOU-th mají totožný vzhled a... sorry, JYP, to mi přijde jako výsměch. Mluvíme tu o Twice, sakra! Dát zadku každé verze jinou barvu by vás určitě nezabilo.

Když Jongdae v květnu nečekaně ohlásil comeback se čtvrtým mini albem, byla jsem... nadšená. A znepokojená zároveň.
Nová společnost, svěží start. Zní to skvěle, co? Ve mně však hlodaly obavy. Ale nebála jsem se poklesu hudební kvality, kdepak. Mě děsila potenciální obměna packagingu. Ano, vážení, tolik k mým prioritám v rámci hudebního alba. Ehm. Jak se ale nakonec díkybohu ukázalo, nervovala jsem se úplně zbytečně. Jelikož Chen je samozřejmě muž kultury. Prohlásil, že má rád knižní estetiku a hodlá se jí držet. Ach! 🥰 Přísahám, že nebýt ten milouš taťka od rodiny, požádala bych ho o ruku.
Door, čtvrté mini album, černá verze Blank. Variantu jsem si nezvolila, nechala jsem to výhradně na filmnadvd. Jsem však nesmírně ráda, že mi vybrali právě tu, kterou mi vybrali. Koncept verze Blank mě oslovil přece jen o ždibec víc než koncept verze Stack.
Design coveru a cédéčka je velice jednoduchý, a ač mám jednoduché designy ráda, tenhle... tak trochu nudí. Neurazí, ale ani nenadchne. Co na něm však rozhodně musím pochválit, je kombinace barev. Jen máloco dovede předčit černou a stříbrnou pospolu.
Photobook je absolutně skvostný. Působí melancholicky, takřka ponuře, a já se ho nemůžu nabažit. Bez váhání Blank verzi Door jmenuju Jongdaeho nejkrásnějším photobookem. Aspoň zatím. Fascinuje mě zdejší tíživá atmosféra. A fascinuje mě černovlasý Chen. V černé. Samotnou mě až překvapilo, jak velký mám na černovlasého Chena vlastně crush...
Po hudební stránce je Door nesmírně kvalitní počin; s April, and a flower, Dear my dear a Last Scene si může podat ruku jako rovný s rovnými. Titulní Empty bere za srdce, přesně jak je u Chena zvykem. Mým osobním favoritem je ale Remember, poslední song čtvrtého mini. 
Podstatnou součást alba tvoří elegantní plakát a rozkošná poloprůhledná obálka (ano, její vizuál z kdovíjakého důvodu naprosto žeru), jež obsahuje tři sběratelské inclusions: kartičku, pohlednici a záložku. 

Obě větší propriety dávají svojí náladou jasně najevo, k jakému albu náleží. Obě jsou nadmíru seriózní, obě jsou velice krásné, a i přesto... dávám přednost záložce. Její design, ač nikterak epický, mě svojí noblesou okouzlil na první pohled.  
Nu, a pak je tu kartička. O které nevím, co vlastně říct, protože jsem se z ní do dnešního dne nevzpamatovala. Je nádherný! rozpustile mrkající Chen se zlatým autogramem geniální sám o sobě, nebo jsem z něj extrémně hotová jen proto, že vypadl z ponurého alba, z jakého vypadl...? Toť otázka. Na každý pád, našla jsem svou nejoblíbenější chení kartičku. A miluju ji celým svým srdcem. 🖤 

Co říci závěrem? Nevědět, že Chen opustil SMko, nepoznala bych rozdíl. Tak precizní kvalita tohoto comebacku byla. Tleskám, INB100. Máte můj respekt. 

Soojin, jak jsem v minulém článku avizovala, se po půlroční pauze vrátila s druhým mini albem Rizz. Hned z kraje podotýkám, že se nad tím názvem ošívám trapností, nemůže za to však ani Soojin, ani její společnost, může za to fakt, že na slovník generace Z su už kurva stará. 😅 Vybrala jsem si verzi Delicate, a to z jediného prostého důvodu – ofina. Ta Soojinina sice není tak osudová, jako byla Suina, úžasná je ale nadmíru.

Packaging alba Rizz připomíná papírové skládačky Dreamcatcher. K dokonalosti, pravda, mohlo být ještě o trošku plnější, veskrze však tento typ úbalu zvládli obstojně ukočírovat, a že to se ne každému povede. Viďte, NU'EST? 

Design coveru je... zvláštní. Rozhodně ne ošklivý, kdepak, osobně však nejsem jeho největší fanda. Mnohem víc mi ta "puntíkatá", abstraktní sranda pasuje k cédéčku; jeho vzhled se mi líbí velice. Vůbec nejstylověji na mě ale z hlavních albových součástek působí úvodní fotka photobooku. Detail Soojinina oka je vizuální mástrpís.
Co se týče povážlivě tenkého photobooku jako takového, jsem docela v rozpacích. Na koncept ani styling si nemůžu stěžovat, Soojin vypadá – obzlášť na ofinových fotkách – naprosto úžasně. Jenže. Polovina snímků je kdovíproč nedoostřená, což moji maličkost řádně irituje. Jestli se jedná o hluboký umělecký záměr, fajn, nicméně kulturní barbar Nagasaki říká, že to stojí pěkně za hovno.

Jako již tradičně náleží k albu i plakát. Překrásný plakát. Ofinová Soojin spolu s nadesignovanou zadní stranou můj příjemný zážitek z něj umocňují víc, než u mě a plakátů bývá obvyklé... A možná je to i tím kvalitativním rozdílem, jehož jsem za Rizz byla svědkem. Kromě plakátu v albu jsem totiž byla obdarována i extra plakátem extra velikosti. Který vypadá, jako by Soojininu fotku v malém rozlišení někdo na poslední chvíli zvětšil, doufaje, že jeho faux pas zůstane nepovšimnuto. Smůla. Já si všimla.
Nikdy jsem příliš nerozuměla dělení alb podle ročních období, z Rizz jako celku však letní nálada sálá na sto honů. Asi nejvíc si užívám titulní Monu Lisu, která... je vcelku zajímavým počinem. Mezi TOP10 kpopových songů bych ji určitě nezařadila, má ovšem své nepopiratelné kouzlo. Ne tak silné jako Agassy, ale má ho. 
Sběratelských inclusions nabízí album hned šest: dvě kartičky, dva mini postery, 3cut photo a polaroid. 

Mini plakáty jsou vlastně pohlednice na měkčím papíře a opanovala je jak nejkrásnější Soojin s ofinou, tak rozpustilá Soojin s lízátkem. Druhá zmíněná je taktéž hlavní hvězdou záložkově se jevící záležitosti jménem 3cut photo a já absolutně žeru, jak se na jednotlivých snímcích hravě proměňuje Soojinina nálada. Vůbec nejradši, což na tomhle blogu nikoho nepřekvapí, ovšem mám polaroid. Ofinová Soojin je skvostná, kvalita polaroidu jako takového nemá chybu. Budí ve mně vzpomínky na NU'EST exempláře a vy víte, jaký sentiment ve mně probouzejí L.O.V.E Page polaroidy. 

Na odlišně, leč podobně pózujících kartičkách mě obšťastnily svůdná prostovlasá Soojin a pihovatá Soojin s nedbalým drckem na hlavě. Která – aspoň podle unboxingů, co jsem viděla – je tou asi "nejfrekventovanější" Rizz kartičkou. Nu, a jak můžete vidět, zadní strany odpovídají verzi alba. Znamená to, že existují kartičky verze Delicate, kartičky verze Wild a kartičky verze Temptation? Ah, ale kdeže! 😈 Věc se má totiž tak, že tytéž kartičky, které jsem našla ve verzi Delicate, bych mohla klidně vytáhnout z verzí Wild a Temptation a jediný rozdíl by byl právě v zadních stranách. Což je takový pojeb, že ten, kdo tohle vymyslel, je korunovaný Satan. Až tedy budu shánět ofinovou kartičku do trojičky, ví bůh s jakým zadkem nakonec skončím. 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki