Dvojité Dé alias aktivní ultimátstvo k devatenáctému desátý dvacet čtyři

Hezký den, milí a drazí.

Po roce je tu zas narozeninový článek. Šílené. Mám pocit, že ten minulý jsem sepisovala tak tři měsíce zpátky... Pokud Vás lehce zmátl nadpis, nedivím se, mě doslova konsternovalo, když jsem si tuto nečekanou skutečnost uvědomila. Jak všichni víme, mou ultimate skupinou je Shinhwa. Ta je naneštěstí v už asi desáté fázi klinické smrti, tudíž se jako "aktivní" vskutku nedá počítat. Po Shinhwě v rámci oblíbenosti následují Dreamcatcher. Jasné, pochopitelné, logické; skupina velice aktivní. Bronzová příčka náleží NU'EST, kteří jsou však mrtví definitivně, tzn. aktivita nula. Zato skupina číslo čtyři, Day6, aktivitou momentálně skoro šlape na paty DC. A vzhledem k tomu, že narozeninový článek obsahuje právě Dreamcatcher a Day6, znamená to, že mluvíme o mých aktivních ultimátních skupinách. Takhle, o ultimátství by tu řeč samozřejmě být nemusela, v případě Dreamcatcher a Day6 mě však toto přechodné, leč zásadní označení nijak neuráží...
Než přikročíme k článku jako takovému, dovolte mi krátce poreferovat o updatu bias listu:

V mých preferencích se žádné výrazné změny neudály, popadla mě ovšem neodbytná potřeba celou základní kostru překopat. To jest zkrouhnout počet oficiálních míst v seznamu. Nu, a stalo se. Aktuálně je příček v bias listu deset + pět speciálních + tři pozice pro biastvo mého mozku.
Jelikož tak zmizelo hned čtrnáct míst, snažila jsem se, aby za jednu skupinu figuroval v bias listu jeden člen. Shinhwu kupříkladu miluju celým svým srdcem, ale aby šest pozic zabírali jenom oni, to by bylo docela trapné a nefér vůči ostatním. Vidle mi do tohoto smělého plánu naneštěstí hodili Zhoumi a Yesung, kteří teoreticky spadají pod jednu skupinu, reálně ale vůbec, takže... berme hochy jako výjimku, co potvrzuje pravidlo. Dosavadní biasové, kteří se do seznamu nevešli – převážně ti, jež se netěší privilegiu hlavní za svoji skupinu – jsou zmíněni v sekci "(ne)oficiální oblíbenci". Prostě Brian a Beomgyu situace. Myslím, že si rozumíme.
Svatá pětice zůstala jako již tradičně nedotčena. Hongbina jsem ze speciální pětky přesunula na novou pozici, a to oficiálního biase mého mozku. On, Myungsoo a Soobin tak tvoří vlastní mini bias list, a mezi spešl pětkou se tím pádem uvolnilo jedno místo. Dlouho jsem dumala, komu tento post přiřadit. Nakonec jsem zvolila Sangu. V důsledku eliminace "jeden bias per skupina" taktéž vyvstala nutnost obsadit prázdná místa devět a deset. Zhostili se jich Nichkhun a Jihyo.

Vím, že to říkám pokaždé, ale... momentálně si správnější pořadí neumím představit. 

Na začátek si dáme jednu retro recenzi. Teda... retro na kpopové poměry, samozřejmě.
Dreamcatcher Company se slitovala nad zoufalým fandomem a dotiskla první dvě DC single alba, Nightmare a Fall asleep in the mirror. Když jsem se o té události století dozvěděla, šel – asi na dva dny – stranou i comeback Day6. Tak důležitý pro mě reprint domovských alb Chase Me a Good Night byl. Nevěřila jsem, že tyhle dva kusy budu kdy držet v ruce. A najednou...!
Speciálním dárečkem ke každému albu byla klíčenka. Plastový obdélníček s nápisem Dreamcatcher a kouskem látky uvnitř, bílým a černým. Vcelku random blbůstka, ale nestěžuju si. Moje klíče už beztak potřebovaly obměnu, co se zbytečných cinkrlátek týče.
První čtyři DC alba, tj. Nightmare, FAITM, Prequel a Escape the ERA, pokládám za vizuální mástrpísy. Elegantní design jejich coverů je absolutně skvostný a dle mého nemá v historii kpopových alb konkurenci. 
Na první dobrou bych za svého vizuálního favorita určitě zvolila Nightmare, jehož barevná kombinace, zlaté ornamenty na černém podkladě, působí doslova magicky. Nemluvě o ikonické skupinové fotce na přední straně photobooku! Má to však jedno velké ale. A to packaging. Stížnosti, které jsem na kvalitu úbalu debutového DC alba ze všech stran slýchala, totiž byly zcela oprávněné. Nightmare – na rozdíl od FAITM a pozdějších alb – není řešeno jako pevný papírový cover, v němž se schovává digipack a photobook, Nightmare je pevný papírový cover, v němž se skrývá papírová zásuvka a v ní photobook. Potíž je, že zásuvka se mizerně vytahuje a že mezi photobookem a stěnou coveru zůstává místo, a cover tak má tendence se "propadat".
Jak jeho červenohnědá barva, tak vibe první poloviny photobooku pro mě z Fall asleep in the mirror činí typicky podzimní album. Což o to, při říjnovém reprintu zní toto stanovisko logicky, nutno však podotknout, že originálně FAITM vyšlo v dubnu. 😅 Ač je pro mě toto album největší srdcovka – protože Good Night – z nějakého důvodu s oblibou zapomínám, že nejen jeho track list, ale i vizuál je naprostá top tier záležitost. Nejsem, pravda, největší fanda jeho základové podzimní barvy, ale v kombinaci se zlatou a špetičkou bílé není finální podobě FAITM co vytknout. A toto prozření mě pokaždé hrozně překvapí, ehm.

Photobooky obou alb jsou nádherné, nostalgické a já jsem při listování jimi navýsost dojatá, protože děvčice moje zlaté jsou tu taká díťátka...! Mimochodem SuA, Siyeon a Handong tvoří v debutovém albu unit trio. Pokládám to za znamení.
Zadní strany kartiček prvních dvou single alb jsou něco neuvěřitelného. Znázorňují strach/noční můru, který/ou každá členka představuje, a já si troufám prohlásit, že krásnější design neexistuje. Za Nightmare to kartičkově nevyšlo, ale ve FAITM jsem našla Dongie! Absolutně epickou, temnou Dongie. Cítím se poctěna!

Kdyby mi před VirtuouS comebackem někdo řekl, že hned dvě Suiny kartičky pořídím na ebayi, obě ze Států a přece každou zvlášť, nevěřila bych. Už proto, že po koupi hrníčkového selfie verze R jsem většinu pozornosti přesunula k instagramu a jeho inzerátům. Ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, žádný mi do oka nepadl. A pak jsem zase jednou otevřela ebay. Kde na mě hezky k mání a s poštovným standardní ceny vyskočil americký inzerát Suina VirtuouS selfíčka verze E. Můj oblíbený komiksový/superhrdinský koncept! Ta kartička, kterou za VirtuouS rozhodně musím mít.
Odeslání proběhlo hned druhý den a slečna prodejkyně byla natolik svědomitá, že mě informovala o možném, až dvouměsíčním zpoždění zásilky. Neděje se to prý nijak často... ale náhoda je blbec. Já naštěstí byla zcela všední doručovací případ. Kartičku jsem ve schránce našla do čtrnácti dnů.

Absolutně zbožňuju Suin zdejší účes: lehce vlnité černé vlasy s ofinou působí přirozeně a neskutečně jí sluší. Celková atmosféra je velice rozpustilá, ale v nikterak nabubřelém duchu. Nejzásadnější detail selfie kartičky verze E představuje fancy červený luk. Je mi hanba to přiznávat, ale když jsem tu kartičku viděla poprvé, nepoznala jsem, co to SuA drží v ruce. Že se jedná o její superhrdinskou zbraň mi došlo, až jsem prozkoumala kartičky ostatních členek. Taktéž ozbrojených. Ehm. A přitom vím, že SuA ve photobooku pózuje s červeným lukem...! No nic. Selfíčko nejkrásnější lučištnice ve fialové pokládám za highlight celého alba.
○○○
Přemítala jsem, kterou kartičkou Suinu VirtuouS trojičku zkompletuju, a nebyla jsem s to si vybrat. V jednu chvíli jsem pokukovala po korunkovém selfíčku limitované verze VirtuouS, den nato jsem zvažovala konceptovou variantu a v mezidobí se rozplývala nad netopýřím exemplářem z Poca verze. Nakonec jsem se – velmi dospěle – rozhodla nechat to osudu: kterou z těch kartiček najdu v solidním evropském inzerátu dřív, tu koupím. Vítězem se stal netopýr. Připutoval z Portugalska. 
Gothička SuA a její okřídlená myš nemají právo být takto rozkošná dvojka. Zcela bez legrace. Kompletně podrývají vážnost temného konceptu verze A, z nějž Suin zdejší styling vychází! Zadní Poca strana mi připomíná konceptové zadky Road to Utopia; taky vyhlíží mramorově. Nutno podotknout, že naživo má o něco modřejší barvu. A stejně jako u VillainS Poca kartiček je hanba, že neobsahuje autogram. Ten ideální prostor tam pro něj zase je! 

Pokládám za humorné, že můj finální výběr "selfie SuA s hrnkem/lukem/netopýrem v ruce" působí promyšleněji, než jak promyšlený ve skutečnosti byl.
Vůbec.

Ke komiksovému/superhrdinskému konceptu se ještě na skok – ač mírně šejdrem – vrátíme; OT7 VirtuouS set, který jsem si usmyslela, totiž nepochází z verze E, ale z limitované varianty B. Jedná se o tzv. character cards aka holografické(!) ID kartičky s fotkami ozbrojených členek. Ano, opět. Přísahám, že slovo "ozbrojený" už v tomhle článku nepoužiju. 😅 Čeho si na setu cením nejvíc, je rozličnost barev, jíž každá kartička oplývá. Designově k sobě perfektně pasují, po stránce barviček se utrhly ze řetězu. V tom nejlepším slova smyslu samozřejmě. Jejich zadní strany pokupě... to je pastva pro oči!

Maknae duo, Dami a Gahyeon, se mi relativně rychle a bez obtíží povedlo sehnat na ebayi u mojí známé rakouské prodejkyně. Ráda obchoduju s lidmi, od nichž už zhruba vím, co čekat. Je to... méně stresující. V tomto případě rozhodně. 
Dami zaštiťuje barevná kombinace temně šedá a červená, Gahyeon žlutá a tmavě růžová. A upřímně, Gahyeoniny barvy se mi zamlouvají ze všech nejméně. Ne, že by samy o sobě byly špatné, to vůbec ne, ale mám dojem, že milé blonďaté maknae příliš nelichotí. 
○○○
Zbylou pětici jsem, ač s obtížemi, nakonec úspěšně uhnala na instagramu. 

Začněme triem SuA, Handong a Yoohyeon, které jsem objevila u německé prodejkyně, s níž jsem v minulosti taktéž obchodovala. Slečna odesílá zhruba dvakrát měsíčně, celý proces byl tudíž značně táhlý, ale vzhledem k tomu, že jsem s touto komplikací byla obeznámena předem, přestála jsem ji ve zdraví.

Suu reprezentují oranžová a fialová. Což je kombinace, z níž jsem extrémně nadšená... a jistě nemusím vysvětlovat proč. Fialová je vůbec signifikantní barvou celé trojice. U Handong je kombinovaná s růžovou, u Yoohyeon se zelenou. 

○○○

Největším oříškem se ukázalo sehnat character card JiU. Ne, že by mě to příliš překvapovalo, přece jenom, co čekat od nejpopulárnější členky... Prošla jsem desítky, ne-li stovky VirtuouS inzerátů, než jsem konečně narazila na jeden kanadský, v němž se JiU stále tvářila býti k mání. A protože k máni byla i Siyeon, rozhodla jsem se o ni napsat tady Kanaďance, a ne Němce, o níž byla řeč výše. Čistě proto, aby JiU necestovala sama. Což se ukázalo jako totálně zbytečná starost, protože slečna na moji zprávu odvětila, že JiU už bohužel nemá. Koupím tedy aspoň Siyeon...? No jasně, že koupím. Potřebuju ji. A když už jsem si o ni napsala... O pár hodin později mi přišla od slečny zpráva, že JiU nakonec zase má. Tak jestli teda chci obě...? NO JASNĚ, ŽE CHCI! Dalšího dne jsem dostala obligátní video a potom... potom to začalo být humorné.
Údaje nutné pro zaplacení mi slečna dodala o tři dny později. Potvrzení, že platbu obdržela, a ujištění, že dneska kartičky zabalí, až pět dní nato. Jak už to tak bývá, ten den jsem se žádné adresy ke kontrole nedočkala. Poslala mi ji po týdnu, a to jsem se musela připomenout. Odeslání mi přislíbila ještě toho dne, no standardně se o den pozdrželo. Naštěstí, jelikož se jednalo o zásilku z Kanady, připutovala relativně svižně a ve finále vše dobře dopadlo. Co slečně musím připsat k dobru, jsou velmi tematická freebies. To Siyeonino mě nesmírně potěšilo; je to oficiálně první Siyeonino freebíčko, kterým jsem kdy byla obdarována.
Kartička JiU se pyšní kombinací nádherné mentolové a Dongiiny syté růžové. Siyeon zastupují tmavě modrá a zářivá zelená, což jsou barvy, jež optimálně souzní se stylingem uvedené fotky. Není jediná, dalším ladícím adeptem je rozhodně Yoohyeon, u Siyeon je to podle mě ale celé o stupínek lepší.

Day6 extra akčně – ani ne půl rok po Fourever, wtf?! – zcomebackovali s novým albem a svezli se na vlně takového hypu, že jsem nestačila zírat. Netuším, proč je zájem o jejich songy najednou tak enormní, ani proč přišel zrovna s tímhle albem, ale... popularita je to rozhodně zasloužená. Je hezké vidět, že se kapele roky dřiny v téhle nemilosrdné branži vyplatily. 🖤
Band Aid, deváté mini album, jsem původně plánovala pořídit v mnohem řidším zastoupení nežli Fourever. Jednu photobook verzi, jednu platform verzi. Finito. No. Jenže pak jsem uviděla promo fotky svého biase, a můj šetřivý záměr vzal neslavně za své. Jsem marná, nedokážu říct ne Sungjinovým dlouhým vlasům.
Varianty jsem tedy koupila všechny. A vy si teď asi říkáte: "Všechny? Ale vždyť v album listu Day6 máš jen jednu platform verzi!" Ano, a vysvětlení je následující – Rock Band platform verze vizuálně příliš nefunguje bez kartiček uvnitř, což bohužel nekoresponduje s mými sběratělskými plány, a proto, ač jsem ji koupila, jsem se rozhodla ji do albové kolekce nezařazovat. Ne, že by nebyla cool, je, ale Band Aid verzi, která vypadá jako krabička náplastí, se kreativně nemůže rovnat. Vyjma ikonického packagingu tvoří verzi platform samolepky a QR kartička, obojí vyvedeno v designu rozličných náplastí. Miluju to.
Z packagingu photobook verzí jsem měla docela vítr a užuž se chystala lamentovat, co to JYP zase vymyslelo, ale ve finále... líbí se mi. Velice. Album tvoří photobook a složka, v níž jsou uloženy lyrics paper, samolepky a kartičky, a jako celek funguje díky široké gumové pásce. Pojícího prvku jsem se na celém packagingu děsila nejvíc, protože víme, jak rádi designoví hlavouni tuto úlohu svěřují papíru, v případě Band Aid však naštěstí mysleli hlavou haha. Guma je za mě deset z deseti řešení. 👌    
Konceptově dávám přednost verzi Rock Band. Fešácká rocková stylizace mě holt bere za srdce. O to víc, když hoši pózují se svými nástroji. Což se tu děje. Zbožňuju pak tu luxusní barevnou kombinaci stříbrné a černé, v níž se celé album nese, a taky... jistou familiárnost. Zní to asi divně, jelikož Rock Band verze působí děsně husťácky, ale to, že na přední straně photobooku vidíme siluety členů a že gumovou pásku, držící album pohromadě, zdobí jejich jména, ve mně navzdory všemu tomu stříbrnému pozlátku budí silně osobní dojem. 
Verzi Band Aid, ač je nesmírně kreativní, bych jednoslovně popsala jako sterilní. Asi to nezní jako pochvala, ale vězte, že je, protože sterilnost ke konceptu Band Aid perfektně pasuje. Cením kombinaci bílé a červené, jež evokuje zdravotnický vibe, a taktéž působivou, křehkou melancholičnost photobooku. Mám z něj hrozně smíšené pocity. Je nádherný, ale... zároveň je mi z něj nesnesitelně úzko. V čem Band Aid překonává Rock Band verzi je určitě design cédéčka. Není to žádný epický zázrak, ale ta náplast, jež působí, že ji na ten disk prostě někdo z nudy přilepil, mě ohromně baví.
Lyrics paper je stejný pro obě verze, což je trochu škoda, ale líbí se mi jeho novinový vzhled. Na zadní straně je, mimochodem, absolutně random reklama na platform Band Aid verzi. (Jo, jenom na ni, na Rock Band platformu očividně všichni zanevřeli. 😅) Zrovna tak jsou pro obě verze stejné samolepky, a máme tu jak náplasti, tak jména členů, čili hezké Rock Band Aid propojení. Co se liší, jsou message cards. Pro Rock Band v podobě kazety, pro Band Aid v podobě náplasti. Běžně u těchto záležitostí neřeším, na koho padnu, jelikož zprávě v korejštině stejně hovno rozumím, no, jenže v tomto případě jsou obě od Sungjina, takže... jistě chápete, že nemohu nebýt nadšená.
Mini photobooky, jež jsem mezi albové propriety zařadila čistě proto, že jsou příliš rozkošné na to, aby nebyly zdokumentovány, jsou ve skutečnosti pre-order benefity. O nějakém zážitku z obsahu nemůže být moc řeč; photoboočky se špatně listuje, fotky jsou mrňavé a jen čtyři za každého člena, z toho jeden až dva random detaily. Nad vizuálem a propracovaností těchto miniaturních záležitostí – obsazení Denimalz pokládám za mistrný inside joke! – ovšem musím žasnout. Však mají i vlastní gumičku...!
Mini photobooky ale nebyly jediným PéÓBéčkem zdarma, náležely k nim taky oboustranné plakáty. Což je další věc, o níž bych se nezmiňovala, kdyby se na jedné z nich nevyjímal Sungjin. Jak víte, plakáty nevěsím, ale z tohoto dlouhovlasého krasavce jsem natolik v háji, že jsem neodolala a připevnila si ho na boční stěnu regálu. 
Co se hudební stránky týče... Já Day6 alba dělím do dvou kategorií: skvělá a skvělá s něčím extra. Band Aid je skvělé album. Všechny jeho písničky jsou si kvalitativně rovny. A to je supr, samozřejmě, přesto bych (ideálně) od title tracku očekávala něco víc. Melt Down má úžasný text, chápu tedy, proč je v Koreji ten song populární. Pro mě jako posluchače, co korejsky ani zbla nerozumí, je ovšem důležitější melodie a celková atmosféra. A v těch podle mě Melt Down jako title track lehce pokulhává. Čili ne, nemyslím si, že by v Band Aid některý song – v dobrém slova smyslu – vyčníval, jakéhos takéhos favorita tu ovšem mám. Jmenuje se Monster.
Nu, a nyní již konečně ke kartičkám. Verze platform se drží zavedeného scénáře, set tří kartiček per člen: konceptová, selfie a se zprávou. Tj. šestero Sungjinů do kolekce. Dovolte mi, prosím, zatleskat jeho selfie exemplářům, zvlášť tomu z Rock Band verze, protože ten je neskutečně stylový. Ovšem! (a teď se kaju) Za mě obě selfíčka hladce překonává pózující Sungjin na message kartičkách. Opět, paradoxně, hlavně ten z Rock Band verze. Žeru jeho výraz. Je tak úžasně sungjinovský!
Abyste chápali, jak silné emoce ve mně message kartičky platform verze vzbuzují, rozhodla jsem se – zcela proti svému původnímu "setovému" přesvědčení – že Brianovým Band Aid zástupcem učiním jeho ňuňavou message card verze Band Aid. Uf. Čí bylo tohle matoucí pojmenovávání nápad?! A to jsem, prosím, měla na výběr, Brian byl ke mně v tomto albu velice vstřícný. Přesto mě nejvíc uchvátila právě tato glykémii prvoplánově zvyšující záležitost. To není výtka... Mezi kupou krásných Brianů a Shoot Me Brianem, co se tváří jako idiot, byl rozkošný Brian už pomalu třeba. A ne, vůbec se nevymlouvám...
Ve standardních verzích alba jsem našla víc Wonpilů, než mi bylo milé, duo Brianů, ač pro mě nepoužitelných, mi však náladu spravilo. Vždycky je totiž fajn najít v albu Briana... Band Aid je ovšem sběratelsky nesmírně štědrý kousek a Sungjin – i navzdory délce svých vlasů (pamatujete na mou teorii, že čím kratší má Bob vlasy, tím mě má radši? už si to nemyslím 😏)! – kupodivu neměl potřebu hrát si na až tak nedostupnou. V Band Aid verzi mě obšťastnil na Rock Band vstupence, v Rock Band verzi na ID kartičce. Ano, čtete správně, Day6 vedou ajdýčka a já z toho samozřejmě mám druhé Vánoce. Zvlášť tady podepsaný "Rockband Pass", který nechápu, proč je zalaminovaný, ale oukej si členové očividně vyplňovali sami, protože ten rozmáchlý rukopis vypadá velmi jako Sungjinův, mě fascinuje až nesmyslně moc. Je to tím, jak důvěrně působí? Nebo tím, jaká krasavica je rocker Sungjin...? Kdoví. Nejspíš obojím.

...pac a pusu, Vaše Nagasaki